Preklady fanfiction Harryho Pottera

8. část

Harry spát nejde. Ale přemýšlí o tom – usilovně – zatímco celou noc bloumá po domě. Chvíli po půlnoci pošle sovu Hermioně. Vypije sklenku vína. Ve 2:30 pošle sovu do Kingsleyho kanceláře. Ne, aby dal výpověď – tenhle slib dodrží – ale aby si poprvé za celou dobu, kdy pracuje v OUKZ¹, vzal osobní volno. Potom pokračuje v bloumání. Kolem čtvrté ráno si udělá čaj. Přesune se nahoru a zírá na zeď, která odděluje dva pokoje. Dva pokoje, které by podle něj tvořily ideální útočiště pro kočky, pokud by se z nich stala jen jedna místnost. V 5:18 zeď zbourá. Pokrytý prachem z omítky od hlavy až k patě se v půl šesté posadí ke stolu v kuchyni. Naleje si další šálek čaje. Přesně v šest zaslechne z obýváku Hermionin hlas a vyběhne o patro výš.

„Harry, co se ti u všech všudy stalo?“ ptá se Hermionina hlava z krbu. Vypadá svěže a čile, pouze neposedné kadeře, které jí padají kolem očí, Harrymu napovídají, že je vzhůru teprve krátce. V zrcadle nad krbovou římsou zkontroluje svůj odraz. S tím prachem ve vlasech vypadá o dvacet let starší a má propadlé kruhy pod očima. „Zrovna jsem si všimla sovy od tebe. Můžu jít dál?“

„Jasně.“

Hlava zmizí a v krbu vzplanou zelené plameny, ze kterých se za okamžik vynoří Hermiona. Je ještě oblečená v županu a tváří se ustaraně, jako ji Harry dlouho neviděl.

„Harry, co se děje? Copak ty už nechceš být bystrozor?“

Teď, když je tu Hermiona, z něj vyprchá všechna ta bláznivá energie, která ho držela na nohou celou noc. S hlavou v dlaních se zhroutí do křesla. Hermiona si před něj klekne.

„Harry, prosím, děsíš mě.“

„Děsím sám sebe,“ pronese, zvedne hlavu a zadívá se na ni. Hermiona vezme jeho ruku do dlaní. „Já nevím. Nemám ponětí, co se děje. Po večírku jsem zůstal u Draca na kávu, pozoroval jsem ho a najednou… uvědomil jsem si, že představa, že odtamtud odejdu, půjdu spát, ráno vstanu a pořád budu pracovat jako bystrozor, ve mně vyvolává úzkost. A došlo mi, že úplně stejný pocit mívám každý večer před spaním. Jsem… hrozně nešťastný, Hermiono.“

„Ach, Harry,“ řekne laskavě a pohladí ho po ruce. „To jsem vůbec netušila.“

„Já vlastně taky ne. Ale když jsem viděl v kavárně Draca při práci, kterou doopravdy miluje… já nevím, jako by se moje pocity probudily k životu.“

Hermiona podezřele dlouho mlčí.

„Nad čím přemýšlíš, Hermiono?“

„Trávíš tam hodně času, Harry.“

„Tohle jsme už řešili.“

„Já vím! Neříkám tím, že je to špatně. Jsem ráda, že jsem se pro jednou zmýlila. Ale…“

„Ale co?“

„Víš, Harry, vážně sis to uvědomil kvůli tomu, že znáš někoho, kdo má rád svou práci? Není to spíš tím, že vídáš, jak má svou práci rád… Draco? Nemáš pocit, že by to mohlo souviset spíš s ním než s čímkoli jiným?“

Harry svraští čelo.

„Co tím chceš říct?“

Hermiona si povzdechne, postaví se a zachumlá se do županu.

„Harry. Nemohl bys mít… zájem o Draca? Víc než jen jako kamarád?“

Harry se zamračí. Hermiona zoufale rozhodí rukama.

„Jsi do něj blázen, Harry!“

Harry vyskočí.

„Nejsem!“

„Ale prosím tě! Jsi tam úplně každý den! Ustavičně o něm mluvíš! Pomáháš mu plánovat všechny akce! A vsadím všechno zlato u Gringottů, že on to cítí stejně! Komu dává sladkosti a pití zadarmo? Koho nechává v kavárně po zavíračce? Jeho milovaná kočka je pohřbená u tebe na zahradě! Přece nemůžete být oba tak zabednění!”

Harry na ni vyvalí oči a chystá se jí vysvětlit, že víc vedle už být nemůže. Než se k tomu však dostane, vybaví se mu Dracův obličej. Tváře zčervenalé z horké páry a lehce zvlhlé vlasy na čele. To, jak vždycky pohodí hlavou, aby mu nepadala do očí ofina. Linie jeho útlého zápěstí ve chvíli, kdy něco odměřuje nebo nalévá. Ten vytahaný modrý svetr, který tak rád nosí a který je mu kolem krku natolik volný, že odhaluje jeho vystouplé klíční kosti.

„Jsme… jenom kamarádi,“ vysouká ze sebe nakonec.

Hermiona se ušklíbne a založí si ruce na prsou.

„Já s Ronem jsme byli jenom kamarádi šest let.“

Harry zakroutí hlavou.

„To je úplně jiné! Ty s Ronem jste byli celou dobu ve škole naprosto nemožní.“

To asi nebyl ten nejlepší argument.

„Tohle na mě vůbec nezkoušej, Harry Pottere! Jako byste s Dracem neměli dostatečně dlouhou historii, kdy jste oba chovali naprosto nemožně! Obzvlášť ty – pan Stalker.“

Harry zrudne.

„Hermiono, doufal jsem, že mi poradíš, ne že na mě budeš ječet!“

Hermiona se zhluboka nadechne a zavře oči. Když je otevře, dívá se na něho vlídněji.

„Omlouvám se, Harry. Nemám v úmyslu být na tebe zlá, ale nechci, abys udělal něco, čeho budeš litovat. Nechci, aby ses vzdal kariéry – kariéry, na které jsi tvrdě makal! – protože jsi přesvědčený, že chceš pracovat v kočičí kavárně, když ve skutečnosti vlastně… chceš trávit víc času s Dracem. Jenom nevíš, jak jinak toho docílit.“

Harry se znovu posadí. Ve všech končetinách cítí těžkost a hrozně ho pálí oči. Hermiona přistoupí blíž a položí mu hřejivou ruku na rameno.

„Ráda bych, abys nad tím ještě chvíli přemýšlel. Je mi jasné, že jsi byl celou noc vzhůru. Měl by ses vyspat, pořádně se najíst a promyslet svoje pocity ohledně práce. A ohledně Draca.“

♥♥♥♥♥♥♥

Od noci, kdy zemřela Klenot, zůstaly dveře od Dracova bytu pro Harryho viditelné. Stejně jako tehdy je na návštěvu později, než je společensky přijatelné. U nich dvou ale nikdy nic neprobíhalo úplně běžně, takže neví, proč by se to mělo změnit právě dnes. Harry třikrát zaklepe a čeká. Nervózně si kouše ret. Od večírku v kavárně nebyl, proto si není jistý, jestli ho Draco uvidí rád. Nebo jestli je vůbec doma. Přeci jen jsou dnes Vánoce.

Po chvíli však zaslechne kroky na schodech. O vteřinu později se dveře pootevřou na několikacentimetrovou škvíru. Draco pokaždé otevírá, jako by na ulici očekával nějakou příšeru.

„Harry?“ otevře dokořán. „Co tu děláš?“

„Máš čas? Můžu dál?“

„No…“ Draco krátce zaváhá. „Jistě. Samozřejmě.“

Harry ho následuje tmavým, úzkým schodištěm nahoru do patra. V bytě je jasněji než minule, protože pod stropem kolem celého pokoje jsou pověšená vánoční světýlka. Při pohledu na malý vánoční stromeček uprostřed krbové římsy se Harry usměje. Draco mu naznačí, aby se posadil, a odejde do kuchyňky. Tohle všechno je důvěrně známé.

„Co ti můžu nabídnout?“

„Dám si to samé, co ty, pokud to není moc silné.“

Harry si sedne a zhluboka se nadechne. Draco mu podá hrnek horkého cideru a také se posadí. Nenatáhne si nohy na podnožku, jako když byli opilí, tentokrát strnule sedí těsně vedle Harryho a téměř se dotýkají stehny. Z rádia hraje vánoční hudba, ale oni oba mlčí a usrkávají cider. Je to docela příjemné, až na napětí, které mezi nimi panuje. Draco sedí nehnutě, zatímco Harry se neustále vrtí.

„Chtěl jsem ti popřát veselé Vánoce – osobně a ještě dneska,“ promluví konečně Harry a obrátí se k Dracovi.

Draco se trošku uvolní.

„To je od tebe moc milé, Harry. Ale mám dojem, že to není jediný důvod, proč jsi tady.“

Harry se navzdory situaci usměje a odloží hrneček na stolek.

„Máš správný dojem. Ale tamto je taky pravda, doufám, že jsi prožil hezký den.“

„Jo. Byl jsem s Lenkou, jako obvykle. Na večeři se připojili Pansy s Gregem. Violeta dostala víc dárků, než čtyřleté dítě potřebuje. A když Pansy přinesla Keksíka, radostí se rozplakala.“

Harry se ušklíbne.

„Po dni stráveném s Weasleyovými to zní poklidně.“

Nastane další dlouhé ticho. Draco si hraje s roztřepeným lemem svetru. Je to jeho zlozvyk, když je nervózní.

„Také jsem ti chtěl říct, že jsem tě poslechl,” prohlásí Harry a Draco zvedne hlavu. „Nedal jsem výpověď a promluvil jsem si s Hermionou.“

„Dobře. A?“

„Potřeboval jsem se pořádně vyspat. A srovnat si myšlenky. Vzal jsem si na pár dní volno. Potom jsem si znovu promluvil s Hermionou. Taky jsem mluvil s Ronem. Víš, Ron většinu školy strávil v mém stínu, což není zrovna lehký úděl. Ale teď, když jsme dospělí, je z nás dvou on ten, z koho se stal vážně dobrý bystrozor. Uvažuje strategicky – je šachový hráč.“

Harry z Dracova výrazu pozná, že jeho blábolení nedává smysl, a znovu se zhluboka nadechne.

„Z toho důvodu byl pro mě jeho názor hodně důležitý. Na celou situaci. Protože až budu odcházet z OUKZ, bude to s tím nejvřelejším doporučením, aby Rona Weasleyho zvážili na pozici vedoucího bystrozora.“

Draco se prudce nadechne nosem a semkne rty.

„Takže to uděláš, že?“ zeptá se.

Harry přikývne.

„Oznámil jsem Kingsleymu, že zůstanu do konce roku, a potom skončím.“

„Harry, já-“

„Ne, poslouchej mě. Opravdu jsem o tom přemýšlel. Hodně. A uvědomil jsem si, že určitě nechci dál dělat bystrozora. Ale ty jsi měl taky pravdu. Nechci ani pracovat v kavárně.“

Dracovi se viditelně uleví.

„Ale víš… doopravdy chci pomáhat kočkám.“

Draco na Harryho nechápavě pohlédne a ve svitu ohně, který se mu odráží v očích, vypadá jako bytost z jiného světa.

„Cože?“

„Jo. Víš… ten seznam.“

Draco přikývne.

„Nevšiml sis, že už není u tebe v kanceláři?“

Draco zavrtí hlavou a skousne si ret.

„Mám ho já. Vzal jsem si ho poté, co jsme po adopci Buřtíka vybrali Pralinku. Zdálo se mi, že jsi smutný už jenom z pohledu na něj, a nechtěl jsem, aby ses tak cítil. Jenže jsem se tak začal cítit já. Často jsem do něj nakukoval a přemýšlel jsem o všech těch kočkách, co nemají kam jít, že některým nezbývá už moc času, a bylo mi z toho fakt nanic. Draco, chci vybudovat místo, kam by se dalo přijmout víc koček, které by mohly zůstat tak dlouho, jak bude potřeba. S tebou.“

Draco se třese a Harry by mu nejradši položil ruku na rameno, aby ho ukonejšil. Nicméně odolá a čeká na Dracovu odpověď.

„Harry, to je… co peníze? Prostor? Není to reálné.“

„Obojího mám víc, než potřebuju. V kavárně si můžeme nechat Bridget a už jsem zvážil možnost najmout veterináře pro vážněji nemocné kočky a-“

Draco natáhne ruku, pevně chytí Harryho za zápěstí a přitáhne ho blíž k sobě. Stále se chvěje.

„Proč jen jsi takový zatracený pitomec, Pottere?“

Dracova ústa jsou mnohem pevnější, než si představoval, ale možná je to tím, že se oba tolik chvějí. Harry vplete ruce do Dracových dlouhých vlasů a přitáhne si ho blíž. Ani si neuvědomí, že ztratili rovnováhu, dokud zády nedopadne na pohovku. Váha Dracova těla na tom jeho je příjemná, cítí se bezpečně. Když jim dojde dech, odtrhnou se od sebe a upřeně se na sebe dívají.

„Abys věděl,“ přejede Harry Dracovi prstem po čele a odhrne neposlušný pramen vlasů. „O tomhle jsem měl nachystanou druhou část proslovu. O nás.”

Draco se usměje a opře si čelo o to Harryho. Vlasy spadnou zpátky a zašimrají Harryho na tváři.

„Sklapni.“

Harry poslechne. Další polibek je něžnější, delší. A venku začíná sněžit.

1 Odbor pro Udržování Kouzelnických zákonů