Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6. Šestý rok

„Myslím, že kentauři jsou má nová oblíbená magická stvoření,“ oznámil Severus, když vcházel do Albusovy kanceláře.

Albus, který předstíral, že se věnuje papírování, ale ve skutečnosti si prohlížel svou nedávno odumřelou ruku, k němu vzhlédl. „Předpokládám, že mi uniká nějaká souvislost?“

„Navzdory vašim slibům jste loni neudělal skoro nic, abyste mě zbavil Růžovky. Zato kentauři s ní něco udělali – nemám ponětí, co přesně, ani si nejsem jistý, jestli to vůbec chci vědět - a teď je pryč,“ vysvětloval Severus trpělivě.

„Růžovka?“ Albus zamrkal. „Myslíš profesorku Umbridgeovou?“

Severus si odfrkl. „Prosím vás, pane řediteli. Ta ženská může být leccos, ale profesorka to není.“

„Tak za co jsem jí platil?“ zeptal se Albus suše.

„To je dobrá otázka. Myslím tím, že jediné, co dělala, bylo, že nutila studenty číst učebnici,“ podotkl Severus. Naklonil hlavu a zamyslel se. „Vlastně jsem si docela jistý, že Lockhart dělal to samé, ale aspoň četl nahlas a předváděl scénky s Potterem, což jistě způsobilo nějaké emocionální jizvy. A konec konců jste mu nikdy nezaplatil, když ztratil paměť, že?“

Albus se důsledně vyhýbal Severusovu pohledu. „Ty jsi taky nikdy nikomu nedovolil, aby vytáhl hůlku.“

Severus obrátil oči v sloup. „Protože učím lektvary. Mám dost skoro smrtelných nehod i bez hůlek. Ve chvíli, kdy se některý z těch tupců - zejména v mých nebelvírsko-zmijozelských hodinách - ozbrojí, ty skoro smrtelné úrazy, které mi permanentně vyvolávají žaludeční křeče, se téměř jistě stanou skutečně smrtelnými úrazy.“

„Možná máš pravdu, hůlka opravdu nemá v učebně lektvarů co dělat,“ souhlasil Albus a zcela ignoroval poslední část Severusova prohlášení. Kdyby byla situace tak špatná, jistě by někdo už dávno něco řekl. Tedy někdo, kdo by nebyl zaslepený protizmijozelskými náladami.

„A co se týče nařčení, že jsem ignoroval tvé prosby, abych tě zbavil Dolores Umbridgeové, musím ti připomenout, že jsem měl loni dost práce,“ upozornil Albus Severuse. „Páni zla, na které je třeba dávat pozor, proroctví, která je třeba chránit, uprchlíci, které je třeba udržet naživu, kouzelníci, které je třeba přesvědčit, Harry a moje důvěryhodnost, kterou je třeba udržet…“ vypočítával Albus.

„A dovolte mi, abych vám jako první řekl, že ve třech z nich jste velkolepě selhal,“ pronesl Severus věcně.

„Stěží je moje chyba, že Sirius nezůstal na Grimmauldově náměstí,“ namítl Albus. „Chci říct, že se možná cítil trochu špatně ve svém domácím vězení, ale řekl jsem mu, že máme všechno pod kontrolou.“

„Pane řediteli, setkal jste se někdy s Blackem?“ zeptal se Severus řečnicky. „Jeho drahocenný kmotřenec ze zvrhlého svazku Lily a toho kokota Pottera byl v nebezpečí. Už zase. Kvůli své vlastní pitomosti, aroganci a odmítání jít za dospělými, když měl problémy. Už zase.“

„Severusi, opravdu to není až tak špatné,“ namítl Albus.

„Vlastně mám dojem, že jsem něco podobného o tom, že se Potter musí obracet na dospělé, řekl hned po celém tom fiasku s kamenem mudrců,“ pokračoval Severus. „Tvrdil jste, že na to nakonec přijde, ale vypadá to, že k tomu stále nedospěl. Zemřel kvůli němu člověk, řediteli.“ Jakoby mimoděk dodal: „I když to byl jen Black. Všiml jsem si, že ho posmrtně omilostnili.“

Albus pokrčil rameny. „Museli něco udělat, aby pomohli zvrátit negativní nálady veřejnosti. A to proroctví bylo ochráněno, Voldemort pořád ještě netuší, co se v něm říká.“

„Ale bylo zničeno. Čtyři páťáci a dva čtvrťáci se ho pokoušeli uchránit před nejméně půl tuctem smrtijedů, a jen díky zatracenému zázraku se těm smrtijedům nedostalo do rukou,“ konstatoval Severus a dovolil, aby se mu do hlasu vloudila stopa frustrace.

„Říkej si tomu, jak chceš, ale faktem zůstává, že zničení proroctví bylo možná to nejlepší, co se mohlo stát, protože teď už se k němu Voldemort nikdy nedostane, Harry a já jsme jediní, kdo ho zná celé,“ řekl Albus moudře.

„Uvědomujete si, že Potter má patrně tu nejhorší nitrobranu ve škole a každý napůl vycvičený nitrozpytec by mu mohl tu informaci vytáhnout z hlavy a běžet s ní rovnou za Pánem zla? Když už nic jiného, víte, že Draco Malfoy, který byl nedávno označen, je až příliš hloupý a nadšený, než aby si uvědomil, do čeho se pouští, a už teď tráví v Potterově blízkosti dost času?“ připomněl mu Severus.

„Tak je drž od sebe dál,“ navrhl Albus.

Severus se zhluboka nadechl, než odpověděl: „To je jako snažit se držet ode mě dál Poberty; to se prostě nemůže podařit.“

„A Harry i moje důvěryhodnost jsou na tom dobře,“ řekl Albus hlasitě a důsledně ignoroval předpokládaný začátek další přednášky o jeho sklonu upřednostňovat nebelvíry. No tak v něm přetrvávala trocha hrdosti na svou kolej. Bylo to opravdu tak špatné?

„Poté, co byl Pán zla tak hloupý, aby osobně přišel na ministerstvo uprostřed útoku, který jistě vyvolal určitý poplach,“ opáčil Severus. „Já prostě nechápu, proč to udělal. Chci říct, že když už chtěl přijít osobně, měl počkat, až všechno vzrušení kolem bitvy opadne, případně mohl prostě přijít na ministerstvo a ukrást proroctví bez celého toho dramatu? A co bránilo smrtijedovi dojít tam a proroctví odstranit, aniž by ho sebral? Mohl ho shodit z police. Nebo kdyby to nešlo, mohl ho rozbít. Vzhledem k tomu, že všichni účastníci bitvy na ministerstvu vypadali stejně příčetní, jako když tam šli - což, pravda, nemusí nutně znamenat mnoho - je to důkaz, že to někdo mohl udělat, aniž by se zbláznil. Vzhledem k tomu, že proroctví po rozbití nahlas křičí své znění, nic nebránilo tomu, aby někdo přišel, práskl s ním o zem a pak ho zaznamenal. I kdyby si ho nepamatoval slovo od slova, Pán zla mohl jednoduše použít nitrozpyt, aby získal přesné informace,“ zvolal Severus.

„To je… správně řečeno,“ dokázal ho přerušit Albus. „Netroufám si odhadovat, co si Voldemort myslí, ale mohu hádat, že možná nepřemýšlel o alternativních metodách získání proroctví tolik jako ty.“

„Což je samo o sobě velmi smutné, vzhledem k tomu, že jsem na to přišel až teď,“ zamumlal Severus.

„Vždycky jsi byl velmi kreativní,“ prohlásil Albus. „Ne že bych si slovní přestřelky s tebou neužíval, ale teď musím organizovat válku a nemám ani rok na to, abych naplánoval Voldemortovo zničení.“

„Proč ho nemůžete zničit hned, abyste mohl být nablízku a sledovat, jestli se něco pokazí - a to se pokazí, pokud se do toho zapojí Potter nebo Lupin - a podle toho to řídit?“ pátral nevrle Severus.

„Harry ještě není ani zdaleka připravený,“ odpověděl Albus vážně.

Severus obrátil oči v sloup. „No, když Potter není připravený, tak to rozhodně počkejte ještě rok nebo dva, nevadí, že všichni ti hloupí malí lidičkové všude kolem UMÍRAJÍ.“

„Severusi, prosím,“ řekl Albus pevně.

Severus si těžce povzdechl. „Přišel jsem se ucházet o místo profesora obrany proti černé magii.“

„Severusi…“ začal ředitel tiše.

„Našel jste Křiklana, že ano?“ Severus ho tvrdě přerušil.

Albus přikývl. „Zítra za ním půjdu. Jsi si opravdu jistý, že tuto kletbu dokážeš překonat?“

„Za daných okolností nejspíš ne,“ přiznal Severus.

„Okolností?“ opakoval Albus.

„Jakmile vás jednou zabiju, nebude cesty zpět.“

„Nevíš, jestli k tomu dojde,“ snažil se ho uklidnit ředitel.

„Ale vím," oponoval Severus. „Máte pravdu, buď já, nebo Draco, a Draco je jen dítě. Udělám, co budu muset.“

„Říkal jsem ti už, že si někdy myslím, že vás rozřazujeme příliš brzy, ne?“ otázal se Albus.

„Neurážejte mě srovnáváním s nebelvírem,“ vyjel na něj Severus.

„Dobrá,“ sklopil hlavu Brumbál. „Jakou máš kvalifikaci pro výuku obrany proti černé magii?“

„Skoro polovinu života jsem byl špionem a ještě předtím jsem byl ve válce. Hlídal jsem Pottera a chránil ho před Pánem zla, a ten si přesto stále myslí, že jsem mu loajální. Sledoval jsem, jak amatéři přicházejí a odcházejí, a zapomněl jsem toho o černé magii víc, než většina z nich kdy věděla. Jsem ochotný obětovat všechno, aby tato válka skončila.“ Prohlášení bylo tiché, ale vášnivé.

„Po patnácti letech, Severusi, si myslím, že si to víc než zasloužíš. Gratuluji.“

 Poznámka autorky: Konec kapitoly nebyl zrovna zábavný, ale abychom byli spravedliví, mluvili o tom, že Snape se stane jedním z nejnenáviděnějších mužů v zemi poté, co bude nucen ředitele zabít.

A i když chápu, že v sedmé knize by Brumbál těžko zvládl udělat Harryho práci (i když technicky vzato by stále mohl), Snapeovi o svém plánu vlastně nikdy moc neřekl, takže ten přirozeně neměl ponětí, proč to nejde.