Archív prekladov z hpkizi.sk




Šťastné Vánoce, Severusi



 


12. december 2014



Merry Christmas, Severus

Šťastné Vánoce, Severusi

 

Autor: draco-severus-mmm

 

Překlad: marci 

Beta: Lupina

 

Povolení k překladu: Autorka souhlasí s překladem; Thank you, d-s-m J

 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7673734/1/Merry-Christmas-Severus

 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží draco-severus-mmm. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

Drama 

Hermiona G. & Severus S.

 

Rating: 13+ 

Kapitol: 1

Slov: 1.324

 

Shrnutí:  Hermiona přišla o Vánocích se svojí rodinou navštívit hrob bývalého profesora, aby společně uctili památku nejméně doceněného hrdiny druhé kouzelnické války, zatímco řečený profesor vše zpovzdálí sleduje.

 

AN: Ahoj všichni! Je sváteční čas, takže jsem zde s vánoční fanfikcí pro rok 2011. Už se z toho stává tak trochu osobní tradice… J

 


Šťastné Vánoce, Severusi

Hermiona Weasleyová stála před hrobem svého bývalého učitele lektvarů a mlčky přihlížela, jak Ron pokládá věnec černých růží pod pamětní desku se jménem profesora Snapea. To, co pro její rodinu před lety započalo coby improvizovaná návštěva, skončilo nakonec jako vánoční tradice. Nevěděla proč, ale bylo to něco, na čem lpěla, a bylo to také něco, v čem jí mohl Ron šťastně vyhovět.

„Byla čest vás poznat,“ zaslechla jej zamumlat.

Nikdy by nepovažovala za možné, že tato slova z úst svého manžela uslyší. Ronova nenávist ke Snapeovi téměř převyšovala tu Harryho, a přesto, jak roky míjely a oni dospěli, oba dokázali ve svých názorech na něj zcela obrátit. V Harryho případě se to dokonce promítlo do pojmenování jednoho z jeho dětí po bývalém profesorovi. 

Hrob před nimi přesně vystihoval někdejší profesorovo vystupování – působil stejně strohým dojmem… Snape osobně mohl ztělesňovat dramatickou postavu, ale Hermiona si byla jistá, že nepatřil k těm, kdo žijí ve zpupném blahobytu. Podle všeho, co jí Harry řekl na konci války, Snape přišel na svět jako chudé dítě, vyrůstal v nemilující rodině s násilnickým otcem a matkou utápějící se v depresích, a dlouho toužil utéct do Bradavic, ve kterých viděl svůj pravý domov. Byl to velice smutný příběh, ačkoli, naneštěstí, pouze jeden z mnoha dalších, se kterými se setkala. A bylo docela zajímavé, jak jeden každý z těch životních příběhů skončil.

Vše, co Snape učinil, jak věděla, dělal kvůli ochraně Harryho, prostě proto, že byl Lilyin syn. Muselo být hrozné ji tolik milovat a vidět, jak se vdává a dává dítě zrovna tomu muži, který převzal řetěz šikany od jeho otce.

Hermiona postrčila kupředu své malé děti, aby položily květiny na hrob učitele, se kterým se nikdy osobně nesetkají, ale kterého znaly prostřednictvím všech těch příběhů vyprávěných na dobrou noc. Malému Hugovi bylo jen pět let, ale neoblíbil si historky o svých rodičích, nýbrž o profesorovi, který položil život při ochraně jemu podobných, kouzelníků dvojí krve ve světě, kde nadřazenost čistokrevných až teď začínala ztrácet na důležitosti.

Hugo se okamžitě usadil před hrobem a sklonil hlavu.

„Šťastné Vánoce, pane Snape,“ řekl vážně.

Také Hermiona sklonila hlavu a do očí jí vyhrkly slzy nad tím dojemným gestem. Ron si nikdy neuvědomil, jak na ni profesor Snape působil, a ona věděla, že to ani nikdy nezjistí.

Vždycky nenáviděla Snapeova jedovatá slova, slova zamířená na ni, či slova týkající se její osoby, obzvlášť když sama se jej neustále snažila potěšit. Viděla v něm zosobnění toho, čím se doufala stát. Věděla, že není zámožný jako její rodiče, ale býval nejbystřejším studentem své generace, stejně jako byla ona v té své. A přes všechna rozptýlení v jeho životě stále dokázal připravit na OVCE všechny své třídy. Žil dvojí život po celé roky, nikdy neměl možnost být sám sebou, a to vše kvůli rozhodnutí, které učinil, když mu bylo sotva šestnáct. Kdo v tomto věku nedělá hloupá rozhodnutí?

Ale on pro ni znamenal ještě víc. Kdyby nic jiného, byl její první láskou.

Věděla, že by ho její city k němu odpuzovaly; každý si myslel, že Snape je sotva člověk, že se mu nedostává jakýchkoliv citů vyjma nenávisti. Ale ona byla chytřejší. Mezi láskou a nenávistí je tenká linie a po tom všem, co jí Harry v těch posledních letech řekl, nyní chápala, proč byl tak plný záště.

Nicméně jako sotva třináctileté dítě nemohla rozumět tomu, proč se na ni dívá s odporem. Jak mohl být někdo takový učitelem? A přesto se od něj nikdy neodvrátila, když vysvětloval různé možnosti využití rukavic z dračí kůže, komářích larev nebo broučích očí. Neodtrhla oči od jeho tváře, sledujíc lehké naklonění jeho hlavy, když jen zlomek vteřiny zvažoval nejlepší způsob, jak vysvětlit příčiny v pozadí čehosi, sledovala ty černočerné oči zářící vášní, byť utlumenou místností přeplněnou ignorantskými studenty, a klouzavý pohyb během jeho cesty třídou při kontrole kotlíků.

Jeho postava působila tak impozantně. Byl poměrně vysoký, možná šest stop a čtyři palce, a i ramena měl docela široká, jako by se od dob jeho mladosti rozvinula a stala se v dospělosti mnohem mohutnějšími. A pokud jde o jeho hlas, to hluboké zabarvení téměř rezonovalo ve frekvenci nižší, než byla pro lidské ucho zachytitelná, což způsobovalo, že všechny hlavy v místnosti se nakláněly kupředu v očekávání jeho příštích slov.

V Hermioniných představách byl dokonalým mužem. Po celé následující roky si přála, aby všichni muži byli tak loajální a přemýšliví, jako býval on, ale pokaždé zůstala rozčarovaná. A během svého druhého roku po boku Rona si uvědomila, že nikdy nebude existovat další Severus Snape. Nikdy zde nebude další muž, který by obětoval tolik, co obětoval on v zájmu druhých. A potom dlouho plakala.

A znovu plakala nyní, když stála před jeho hrobem. Bylo tak bolestné vědět, že nikdy neměl blízkou rodinu, jako měla s sebou ona teď. A proto se její rodina vracela každý Štědrý večer, vždy v šest hodin, aby strávila několik minut s jedním z nejméně doceněných válečných hrdinů.

Jak tak všichni mlčky postávali a hotovili se k odchodu, Hermiona jim pokynula, aby ji nechali chvíli o samotě. Ron se na ni podíval zvědavě, ale přikývl a odvedl děti pryč, aby poskytl jejich matce nějaký čas pro sebe.

Jakmile věděla, že je sama, pokročila blíž k hrobu a poklekla.

„Nikdy jsem vás nepřestala milovat,“ zašeptala. „A nesmírně vám děkuji za všechno, co jste pro nás udělal.“

Poslala směrem k hrobu vzdušný polibek, povstala a odešla.

Severus Snape stál vpovzdálí a ze své vyhlídky celou scénu před svým hrobem sledoval. Netušil, že o něm někdo smýšlí takovým způsobem a její slova mu vyrazila dech. Opravdu na ni mohl udělat takový dojem? Sledoval její rodinu zastavovat se u jeho hrobu už řadu let, během toho vždy obávaného Štědrého dne, a přesto se pokaždé domníval, že tak činí jen z respektu k němu.

„Děkuji, paní Weasleyová,“ zašeptal nakonec v odpověď.

Věděl, že ho nemůže slyšet, ale cítil se lépe, když to řekl.

Pak Severus sledoval, jak Hermiona posílá vzdušný polibek směrem k hrobu (další překvapení!) a míří ke své rodině. Dlouho upíral zrak na místo, kde stála, než se odhodlal k odchodu. Jak opouštěl svůj vyhlídkový bod, na rtech mu pohrával drobný úsměv, zatímco si v mysli znovu a znovu přehrával celou scénu. Když se teď mohl těšit, že ji následující rok ve stejném čase opět spatří, získal Štědrý den konečně nový význam.




AN: Užila jsem si psaní, doufám, že jste si užili čtení! ;-)



Poznámka: