Archív prekladov z hpkizi.sk




Dluh



 

6. december 2014



Název povídky: Dluh

Autor: angelicka

Odkaz na originál: https://www.fanfiction.net/s/6571729/1/The-Debt

Překlad: Sevik99

Beta-read: Aiden

Souhlas s překladem: Žádost zaslána, autorka nereagovala.

Shrnutí: Severus na Vánočním plese dochází k závěru, že je obtížné pochopit vytrvalé pronásledování Hermionou.

 

A / N: Jen malý kousek sezónního chmýří, který byl napsán už před nějakou dobou a zapomenut. Původně byl napsán s párem Severus a Sinistra, ale myslím, že vyzní lépe se Severusem a Hermionou.

 

DLUH

 

„Vypijte tohle.“

„Rozhodně ne.“

„Vypijte to!“

„Řekla jsem ne!“

„Vypijete to. Nebo se musím uchýlit k magickému přesvědčování?“  Hermiona Grangerová vrhla zlostný pohled na vysokou impozantní postavu Severuse Snapea a vytrhla pohár z jeho natažené ruky.

„Dobře," řekla rezignovaně, „pokud vám to ukáže, že to nepotřebuji.“

Jedním douškem polkla průzračný tekutý obsah, hodila po něm „teď jste spokojený“ pohled a položila sklenici vedle sebe na stůl.

Snape s úlevou spokojeně přikývl. „Dobře,“ řekl. „Teď se snad můžeme vrátit do Velké síně, kde si můžete dopřát waltzu, co srdce ráčí, a já mohu …“

„….pokračovat ve svém skrývání se,“ dokončila za něj.

„…zůstat v klidu.“

Otočil se s působivým zavlněním hábitu a vykročil ze své staré učebny lektvarů do ponuré chodby za ní. Hermiona musela zrychlit tempo, aby s ním udržela krok, ale byla spokojená, když si všimla, že navzdory letům jeho nepřítomnosti, vypadal spokojeně a odhodlaně jako vždy kráčel dolů podzemními chodbami. Příjemný pocit tepla, který cítila, když si uvědomila, jak moc sem ten člověk patřil, byl zabarvený upřímnou lítostí nad jeho dlouhou nepřítomností.

Zvedla široké sukně svých šatů, aby začala stoupat kamennou spirálou schodiště vzhůru, ale dříve než položila nohu na první schod se před ní Snape náhle zastavil, a málem tak způsobil jejich srážku. Otočil se čelem k ní, ještě impozantnější díky výhodě dvou schodů navíc a blikání nástěnného svícnu a navrch zahrozil zamračeným pohledem.

„Opravdu byste měla najít toho dutohlavce, který vám to dal, Grangerová. Ačkoli, jak jste mohla být oklamaná a požít psychotropní lektvar, je mimo mé chápání. To ukazuje na nedostatek píle a špatný úsudek.  Od zkušeného Bradavického profesora bych očekával víc.“

„Kolikrát vám to ještě musím říct, Severusi? Nejsem pod vlivem žádného lektvaru.“

„Nebuďte směšná. Právě jste si vzala protilátku. Předpokládám, že již nejste sužována pocity, jak jste to nazvala? Nejhlubší obdiv?“ Snapeovo podráždění způsobilo, že jeho obočí vytvořila rýhu, která vždy způsobila, že se Hermionin pulz rozběhl o něco rychleji.

„Moje pocity nejsou umělé. Takzvaný protijed, který jste mi dal, byl neúčinný. Nic se nezměnilo.“

 Snape ji pozorně zkoumal kvůli stopám změn vyvolaných lektvarem, o kterých věděl, že by měly být vidět. Ale její oči byly jasné a soustředěné, když probodávaly jeho vlastní s prudkostí, která, jak musel přiznat, neodpovídala účinku drog. Uvažoval. Sklepení bylo tmavé a lektvar silný, takže její přetrvávající protesty mohly znamenat jen selhání protijedu.

 „Zdá se, že budou potřeba další opatření," řekl Snape. „Předpokládám, že madame Pomfreyová bude mít nějaké zásoby. Je zřejmé, že Horácio má ve skříních se zásobami zastaralé přísady. "

„Horáciovy skříně se zásobami nejsou v nepořádku, Severusi.“ Ozvalo se nad nimi a oni mohli vidět známou postavu profesorky McGonagalové, oblečenou do slavnostního červeného tartanu se snítkou cesmíny pevně připevněnou k okraji klobouku, sestupovat po točitém schodišti.

„Á, Minervo, výborně. Vaše profesorka starověkých run se nedbale nechala uvést pod vliv nápoje lásky,“ řekl Snape. „Bohužel antidotum nezabralo. Věřím, že i přes vaši obranu jeho osoby, je Horácio Křiklan vinen uchováváním nekvalitních zásob. To je nebezpečná situace. Měl by být opatrnější.“

 „Minervo, mohu vás ujistit, že jsem nedostala žádný lektvar lásky," odpověděla Hermiona klidně.

„Je zjevně pod vlivem nějaké substance ovlivňující mysl,“ odsekl Snape. „Pozorovala mě celý večer. Když jsem ji ohledně toho konečně konfrontoval a požádal o vysvětlení, prohlásila, že je to proto, že je ke mně přitahována, že mě obdivuje. Vlastně ve skutečnosti zašla tak daleko, že prohlásila, že mě miluje. Popíráte to, profesorko Grangerová?“

„Že jsem do vás zamilovaná, Severusi? Ne, nepopírám to.“

„Vidíte?“ řekl Snape ředitelce a spokojeně se ušklíbl nad Hermioniným přiznáním. „Dáma právě ráčila podpořit mé tvrzení způsobem přímo hodným obdivu."

Hermiona podrážděně zasténala.

„Oba máte pravdu,“ odpověděla profesorka McGonagalová s náznakem úsměvu v liniích jejího zvrásněného obličeje.

Společně se obrátili tváří k ní, požadujíce vysvětlení.

„Severusi, máte docela pravdu. Hermiona je pod vlivem lektvaru ovlivňujícího mysl,“ řekla.

Snape pozvedl ruku, aby zastavil Hermioniny protesty. „Další, euforii způsobující lektvar, Minervo?“ zeptal se samolibě.

„Ne, to rozhodně ne.“

„Minervo,“ přerušila je Hermiona. „Jak si můžete být tak jistá, že jsem omylem vypila nějaký lektvar?“

„Protože jsem ti ho dala, drahá,“ usmála se ředitelka na čarodějnici a čaroděje, kteří na ni nevěřícně zírali.

„Minervo!“ protestovala Hermiona, střídavě koukajíc na jednoho a pak na druhého. „Severusi, mohu vás ujistit, že moje pocity jsou pravé a byly po dlouhou dobu. Od té doby, co jste souhlasil s účastí na Vánočním plese, se moje mysl nezaobírala ničím jiným, než tím, že vás znovu uvidím. Koupila jsem si tyhle pitomé zelené šaty, protože jsem myslela, že by se vám možná mohly líbit, a doufala jsem, že budu mít odvahu si s vámi dnes v noci promluvit. Dokonce jsem se se svými pocity svěřila Minervě, a teď mi nevěříte. A vy, Minervo, tvrdíte, že jste mi dala lektvar lásky. "

„Není to nápoj lásky, Hermiono. Nepociťujete účinky ničeho tak falešného, jako nápoj lásky,“ řekla profesorka McGonagallová.

Snapeovy uhlově černé oči se doširoka otevřely pomalu přicházejícím porozuměním.

„Tak čeho?" zeptala se mladší čarodějka.

„Veritasérum," odpověděla.

Profesorka McGonagallová se v Brumbálově stylu zářivě usmála na zírající čarodějnici a kouzelníka stojící před ní.  „Nechám vás si promluvit,“ řekla, otočila se a vystoupala schody, které ji zavedly zpět do vánočního veselí.

O několik hodin později byla profesorka McGonagalová zpět ve své kanceláři. Stála u okna a dívala se ven přes nádherné pozemky Bradavic, bílá námraza se v měsíčním světle leskla jako krystaly. Dvě postavy vešly do jejího zorného pole jako párek panenek stojících bok po boku na okraji jezera.  Mohla rozeznat, jak se vyšší tmavá postava pohnula směrem k menší, splynula s ní, jak se otočila svírající ji v náručí. Viděla čarodějnici v nádherných smaragdově zelených šatech zvednout svou tvář k jeho a Minervě se ulevilo, že zažila první skutečné pocity klidu, které poznala od doby, kdy Harry Potter před deseti lety odhalil pravdu o Snapeově věrnosti.

Od toho dne byly výčitky svědomí její stálou společnicí. Jejich tíhu nebylo snadné nést. A i když se snažila, Severus, v pravdě snapeovském stylu, odmítl každý její pokus o nápravu. Odmítal číst její vysvětlující dopisy a ignoroval všechna její předchozí pozvání na Vánoční ples, až starší ředitelka došla k závěru, že prázdná slova a pocity nebyly způsob, jak proniknout k zahořklému srdci Severuse Snapea.

 V letošním roce konečně ustoupil a přijal její každoroční prosbu ohledně své účasti na plese. McGonagallová neměla vysvětlení pro jeho rozhodnutí konečně přijít, ani se o to nezajímala, pouze si uvědomovala pocit vděčnosti a úlevy pramenící z jeho přítomnosti.

Možná, že je konečně připraven.

„Fungovalo to?"

Minerva se odvrátila od okna a zamířila k velkému portrétu za svým stolem.

„Ano, Albusi, fungovalo."