Archív prekladov z hpkizi.sk




Earning Interest



Earning Interest:  Zúročení

 

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest 

Autor: WeasleyForMe 

Překlad: Lupina 

Beta: marci    Banner: solace



Povolení k překladu: Žádost zaslána 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorkou této fanfikce je WeasleyForMe. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Hermiona / Bill

Romance / Humor

Rating: 16+ 

 

Shrnutí: Hermiona se snaží získat náklonnost Billa Weasleyho… ale ten se jeví býti imunním vůči jejím pokusům o sblížení. Bill/Hermiona! 

PP: Tento překlad jsem spáchala pro skvělou a úžasnou betu marci jako dárek, kterýžto si bude muset sama obetovat :-D Je to poděkování za obětavou betelní bezva obr bájo práci na trilogii od Enahmy. 

Zlato, chtěla jsi něco s Billem. Tak tady to je. Doufám, že si to užiješ… 

V povídce nenajdete drama či napětí; je příjemná, romantická a proč ne? Někdy není špatné se zasnít a prožít románek… A navíc s Billem Weasleym (‚překladatelka významně zvedá obočí‘). 


Earning Interest - 1.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci                 Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 1 

Bill Weasley kráčel dolů chodbou u Gringottových a přitom si upravoval kravatu. Druhou ruku měl plnou různých návrhů a složek. Nechtěl se opozdit na čtvrtletní finanční schůzku; už dávno se rozhodl, že pro něj práce bude znamenat útěk z jeho tak často skličujícího života. 

„Dobré ráno, Bille!“ 

„Ach, dobré ráno, Hermiono. Jak se máš?“ zdvořile se optal své kolegyně a kamarádky. 

Hermiona se ujistila, že nasadila stydlivý úsměv, načež s ním sladila krok. Pro jednou zatoužila po odvaze nosit sukně krátké jako recepční. Srdce jí trochu rychleji poskočilo, když pohlédla na Billa Weasleyho; každý den vypadal líp a líp, ale on si toho nebyl vědom. „Jde to. Zaneprázdněná, ale nestěžuju si.“ Rychle se nadechla a pokračovala: „Vypadáš docela dobře, Bille. Cvičil jsi?“ 

Zčervenal a zavrtěl hlavou, ne zcela jistý, co na to říct. Upřímně, nemyslel si, že vypadá tak skvěle. Za posledních pět let zažil útok vlkodlaka i rozvod, takže se cítil opotřebovaný a neatraktivní. Ale něco ve způsobu všech Hermioniných komplimentů ho mátlo a překvapovalo. „Ne, necvičil,“ zvládl odpovědět s pokrčením ramen. 

Stále se usmívající Hermiona natáhla ruku a jemně mu ji položila na rameno. Její vlastní odvaha ji šokovala, ale přitlačila. „Šel bys se mnou dnes na oběd?“ zeptala se a vpila do něj svůj zrak. 

Bill chvíli pohled vydržel, ale pak namířil oči na dokumenty ve svých rukou. „Ehm, promiň, ale nemyslím, že dnes ještě budu mít čas na jídlo.“ Hermiona jen přikývla a dál se usmívala, než se s ní rozloučil a pokračoval chodbou. 

Vzala schody sprintem a za chvíli klesla na židli a zamračila se. Nezáleželo na tom, kolikrát to zkusí, prostě to nikdy nefunguje. Bill Weasley byl vůči jejímu flirtování jaksi imunní a to ji přivádělo k šílenství. „Bože můj, já musím být ta nejnesvůdnější osoba, co kdy žila na světě,“ zamumlala se zavrčením. 

Odsunula hromadu papírů na stranu standardního pracovního stolu všech kanceláří Gringottovy banky a začala se zaobírat svým problémem. Jeho jádrem nebyl nikdo jiný, než Fleur Delacourová. Pokaždé, když pomyslela na bývalou Billovu manželku, tu nedostižnou vílu, protočila oči. Hermiona té ženě musela děkovat i spílat zároveň. První proto, že kvůli ní byl teď Bill svobodný, ale zároveň bylo její chybou, že byl ohledně svých jizev, získaných při vlkodlačím útoku, tak nesvůj. Hermiona si nicméně všimla, že od doby, co se před dvěma lety Bill a Fleur rozešli, začalo se o něj zajímat množství žen. On ale ani jediné nevěnoval žádný další pohled. 

Hermiona se rozhodla, že tohle byla také přitěžující okolnost, takže obzvláště ona nemohla Billa dostat. Byl starší, skoro dvaatřicetiletý, a byl také zajímavý, na rozdíl od všude kolem se vyskytujících mladých mužů jejího věku. Doopravdy nedovedla pochopit, proč by měla randit s dvaadvacetiletým klukem bez cíle a názoru, zatímco Bill zůstával svobodný. Přirovnávala to k chození s Ronem nebo Harrym, a to bylo tedy zcela vyloučeno. 

Hermiona se donutila vrátit do reality, když zaslechla chichotání mířící k její kanceláři. Vzhlédla a uviděla Francine, jednu z těch dlouhonohých, blonďatých sekretářek s ohozem, nad kterým chlapi slintali. „Čau, slečno Grangerová,“ zasmála se Francine. Do Hermiony jako by někdo bodl, když ve dveřích zahlédla několik mužů zastavit a zírat na to tělo, které pokračovalo vysokým hláskem: „Můžete podepsat tyto dokumenty a nechat je na mém stole, než odejdete dneska večer domů?“ 

„Jasně,“ podařilo se Hermioně zavrčet skrz zatnuté čelisti. Střelila po mužích v jejích dveřích ošklivým pohledem, a ti se pod jeho dopadem rozprchli. Převzala si od Francine papíry a s ušklíbnutím děvče propustila, rozhodnutá uskutečnit nákupní razii, aby si obstarala nějaké nové oblečení do práce. Bude to za to stát, pokud si jí Bill všimne. 

Následující hodinu Hermiona roztržitě probírala pergameny a některé dole podepisovala. Věnovala jen málo pozornosti slovům, která četla, zatímco vymýšlela plán. Když skončila, usmála se a odhodila brk na kraj stolu. Opřela se v židli a nahlas se zasmála. V duchu se ujišťovala, že je inteligentní, docela atraktivní a pokud existuje způsob, jak přimět Billa Weasleyho, aby o ni projevil zájem, použije jej. Nebyla snad nejchytřejší čarodějkou století, která absolvovala Bradavice? Samozřejmě že byla, ale potřebovala plán. 

Vstala, rychle posbírala svoji práci a zamířila z kanceláře bludištěm kójí směrem ke stolu Francine. Smykem zastavila, když si všimla, že sekretářka má u svého stolu Billa, prohlížejícího si nové návrhy. Když si Bill zastrčil uvolněný pramen vlasů za ucho, Hermiona ucítila, jak přichází o vzduch v plicích. Zhluboka se nadechla, doufajíc, že tak zpomalí srdeční rytmus, zatímco pisklavá recepční nesouvisle žvanila. Billovo obočí se nakrčilo, jak byl z Francinina klevetivého hlasu očividně nesvůj. 

„A pak mě vyhodila, ale myslím, že to byla chyba Claire,“ šeptala Francine Billovi příliš hlasitě. „Znáš Claire, tu ženskou ze zahraničních věcí se špatnou pletí? Jo, je to její vina, že z oddělení dostali tři lidi padáka.“ Bill přešlápl z jedné nohy na druhou, jak hledal možnost úniku. 

„Hermiono,“ vydechl úlevou, když se jejich oči setkaly. „Potřebuji s tebou mluvit.“ Bill rychle přesunul pohled z Francine, která se neprodleně otočila k jinému spolupracovníkovi, aby ho oblažila svým řečněním, hladce pokračujíc ve svém klábosení. 

„Co potřebuješ?“ zeptala se Hermiona a srdce jí rychle poskočilo. 

Bill se postavil hned vedle ní, stále překvapený způsobem, jakým se na něj dívala. „Dostal jsem nedávno sovu od mamky. Chtěla, abych tě pozval na večeři do Doupěte v pátek večer.“ 

Hermiona se usmála, opravdově šťastná, že se rozhodla po ukončení práce projít kójemi. „Jistě, moc ráda.“ 

„Skvělé,“ odpověděl Bill s úsměvem. „No, mám dost práce, ale sejdeme se později?“ 

Hermiona s kousnutím do spodního rtu přikývla, když Bill, zápasící se svými složkami, odkráčel pryč. Počkala, dokud nebyl z dohledu, a pak vypískla, čímž upoutala pozornost Francine. Rychle si odkašlala a přimhouřila oči. „Ehm, tady jsou ty papíry.“ 

Francine si je vzala, stále si Hermionu zvláštně měříc, ta už však běžela zpět do své kanceláře. Pátek tu bude už za dva dny a měla toho tolik k naplánování. 


Earning Interest - 2.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 2

 

Uprostřed kabinky se kolem naprosto frustrované Hermiony povalovala spousta oblečení. Oblékla si uhlově šedý kostým a studovala svůj vzhled v zrcadle. Sukně jí odhalovala spodní část stehen, kabátek velmi těsně kopíroval její štíhlý pas. Oči se jí rozšířily, když se podívala na svoji krémovou kůži, a zkusila setřepat sukni níž na boky. 

„Tohle si do práce na sebe prostě nemůžu vzít,“ vydechla, když se před svým soukromým zrcadlem natáčela. Rozhodla se strávit čtvrteční odpoledne nákupem nového šatníku. Poněvadž šetřila peníze několik let, aniž by si koupila nějaký nový svršek, rozhodla se, že je čas na změnu přístupu k životu. O tři kouzelnické a čtyři mudlovské obchody později už byla na pokraji pláče. 

Když pomyslela na Billa, skousla ret. Možná ocení její vzhled v něčem takovém, jako je právě toto. Přimhouřila oči, když si prohlížela halenku s hlubokým výstřihem, kterou měla pod sakem. „Nemůže to bolet,“ pronesla s přesvědčením, odhodila kostýmek a zkusila na sebe džíny a boty, ujišťujíc se, že jsou pro ni vhodné. 

„Pro dnešek to bude vše?“ zeptala se pokladní, když skládala Hermioniny věci. 

„Ano, děkuji vám.“ Hermiona přemýšlel o tom, jak pošetilé je dělat tolik povyku kvůli Billu Weasleymu. Ale jen pouhá myšlenka na toho muže v ní vyvolávala brnění probíhající jí po zádech a horkost ve tvářích. Rychle zaplatila své věci a spěchala domů.


XXX

Hermiona se v pátek do své kanceláře vplížila třicet minut před ostatními. Příliš nervózní na to, aby do ní před ostatními vtancovala ve svém novém nákupu. Seděla za stolem a, zaneprázdněná nějakými formuláři a různými články v časopisech, brzy se ve své práci ztratila.

Ne víc než pár okamžiků seděl Bill u svého stolu, když před něj jeho nadřízený upustil hromadu lejster, která viditelně vyžadovala pár kouzel, aby držela pohromadě a papíry se nezačaly kácet pouhou vlastní vahou. Vychrlil rozkazy a termíny šíleným tempem a odklusal otravovat jiného nešťastného zaměstnance. Bill se pokusil napsat nějaké poznámky, ale bylo jasné, že bude potřebovat trochu pomoci od spolupracovníků z oddělení správy účtů. Hermionina oddělení; srdce se mu rozbušilo. 

„Vzpamatuj se,“ mumlal si, znechucený směrem svých myšlenek. Byl moc starý a ošklivý na to, aby si představoval, jak perfektně by vypadala zcela schoulená v jeho náručí. Ačkoliv ji shledával nesmírně rozptylující, neměl na výběr. Musel si s ní jít promluvit; jen velice málo členů jejího oddělení bylo tak zdatných a inteligentních, jako ona. 

Bill se zastavil před Hermioninou kanceláří a když se chystal zaklepat na dveře, ruka mu ztuhla ve vzduchu. Zkoprněle zíral na Hermionu sedící na rohu stolu, a cítil, že právě přišel o všechen vzduch v plicích. Měla oblečenou možná tu nejvíc sexy věc, kterou na ní kdy viděl, i když to byl obyčejný kostýmek. Do půlky obnažená, dobře tvarovaná stehna zdůrazňovaly punčochy. Vlasy, jindy obvykle svázané, teď padaly na ramena a spočívaly těsně nad jejím dekoltem. 

Bill se zhluboka nadechl, když zjistil, že výstřih Hermioniny vínové halenky je natolik hluboký, že odhalil křivku jejích prsou. Okamžitě mu vše z rukou popadalo a on na ni nestydatě zíral. 

„Bille!“ vykřikla Hermiona, když mezi dveřmi zaslechla na zem padající množství poznámek a složek. Vyskočila, aby ty věci posbírala, a poklekla. Jak tak před Billem klečela, ten pocítil potřebu omlátit si hlavu o zeď, aby získal zpět alespoň něco z normálního myšlení. S hromadou v rukou vstala a on si konečně všiml, že má na nohou černé lodičky s jehlovými podpatky. Hlasitě zasténal. 

„Bille, cítíš se dobře?“ zeptala se s obavami. 

Šestkrát si odkašlal, než odpověděl. „Ano, docela dobře.“ Snažil se na její tělo nedívat a usilovně vysvětloval, že potřebuje její pomoc s několika zákazníky Gringottových. 

Hermiona trpělivě poslouchala, když Bill probíral další a další případy, v nichž potřebuje její schopnosti. Nebo spíš se snažila vnímat. Cítila, jak jí tváře rudnou víc a víc s každým zablouděním jeho pohledu na její klíční kosti, následovaným okamžitým návratem k jejím očím. 

„Neměj strach, Bille. O všechny ty případy se postarám,“ ujistila ho, když domluvil. Na tváři se mu objevil pokřivený úsměv a zvedl se k odchodu. Jakmile došel ke dveřím, otočil se k ní zpět. 

„Pořád platí, že dnes přijdeš do Doupěte?“ 

Usmála se a přikývla. 

„Dobře,“ zamumlal, naposledy si dlouze prohlédl její nohy a zmizel z dohledu.

 

XXX

 

Bill tiše stál ve svém osamělém domku a zkoumal sám sebe v zrcadle. Tváře měl pořád zarudlé; Hermiona ho svým oblečením dokonale dostala. Dokonce si pomyslel, že jeho obličej vypadá uvolněnější a, troufal si říct, i mladší. 

Přimhouřil oči a natočil tvář na stranu. Přejel prsty po bradě; konečky sledovaly jizvy a znamení, která zůstala po vybraném chování Fenrira Šedohřbeta. Přitáhl prsty do dlaně a sevřel ruku v pěst. Jizvy mu pouze připomínaly vlastní nedostatky. Udeřil pěstí do umyvadla a proklel svůj život. Tvář se mu rychle změnila z bezstarostné do bolestné. 

„Hňupe,“ zamumlal, když si mnul pěst, která se neukázala být soupeřem porcelánu. S posledním hloubavým pohledem na sebe se rozhodl, že Fleur se ve všem mýlila; byl ten samý muž, možná dokonce i lepší se svými jizvami. 

Zvedl bradu a uhladil si vlasy. Přinejmenším věděl, že Hermiona není povrchní. S touto myšlenkou si uvědomil, že on se mýlil s Fleur. Nebyla tou nejkrásnější dívkou, kterou kdy potkal; laskavost a soucit byly vždy dobrou investicí do krásy, a ani jedno Fleur nevlastnila.

Bill se zhluboka nadechl a pomalu vydechl, pak se na místě otočil a přemístil se do Doupěte na večeři.

 


Earning Interest - 3.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 3

 

„Tak. Teď, nebo nikdy,“ zamumlala Hermiona svému odrazu. Už skoro hodinu stála před zrcadlem, jen aby vypadala dokonale. Ještě jednou se podívala na své neustále mírně přehoustlé vlasy a tu trochu make-upu, co si nanesla na tvář. Byl to její první pokus a ona se příliš bála udělat cokoliv drastického s očními linkami. Pomalu se otáčela a zkoumala svůj nový vzhled. 

„Merline, klepni mě,“ zašeptala. „Jsou strašně těsné!“ 

Nové džíny jí až příliš obepínaly boky a navíc se marně snažila zakrýt své křivky novou přiléhavou černou halenkou. Kdokoliv jiný by jí řekl, že toto jsou perfektně sladěné kousky k neformální večeři. Ale z Hermiony byla vynervovaná troska. 

„Jsou to jen Weasleyovi,“ připomněla si. Ještě jednou se otočila a uhladila si vlasy. Pak si všimla, že je čas, a přemístila se. 

Její cesta skončila na dvorku Weasleyových, kde se srazila s Billem. Vykřikla a ruce jí vystřelily k jeho hrudi, aby udržela rovnováhu. 

„B-Bille!“ vydechla. 

Držel ji pevně kolem pasu, potěšený i šokovaný, že mu v náručí skončila Hermiona jen několik sekund po jeho příchodu. Zíral zpět do jejích široce rozevřených očí a ona se snažila uklidnit. „Jsi v pořádku?“ zeptal se. Když přikývla, jemně ji pustil. Usmála se a pokusila se udržet rovnováhu, ale začala se hroutit do strany. 

Bill ji znovu chytil. „Promiň,“ zamumlala, uvědomujíc si, že vysoké podpatky jsou docela problém. „Trapas.“ 

Bill se usmál a vzápětí zčervenal, když shledal, jak rozkošná Hermiona je a jak přiléhavá je její halenka. Nadechl se, aby promluvil, ale nevyšlo z něj ani slovíčko. 

Najednou se rozrazily dveře, jen aby odhalily zářivě se usmívající Molly Weasleyovou. Při pohledu na nejstaršího syna objímajícího Hermionu se její úsměv ještě rozšířil. „Je nádherné vidět vás oba!“ zavolala. Hermiona a Bill od sebe odskočili a oba se otočili směrem k domu. 

„Děkuji za pozvání,“ řekla Hermiona a objala starší ženu. 

„Drahoušku, víš, že jsi v tomto domě vždy vítána.“ Molly ji pevněji stiskla a usmála se na Billa. Doufala, že tím dostatečně sdělila, že Hermiona je lepší ‚materiál na snachu‘, než byla Fleur. Bill se raději přesunul dovnitř, aby si pokecal se sourozenci. 

„Páni! Hermiono, jsi kus,“ volal George z obývacího pokoje. Nervózně se na něj usmála a vešla do domu, po několika sekundách však už měla dvojčata po bocích. 

„Pěkné džíny,“ mrknul na ni Fred a zkoumal výhled na Hermionu zezadu. 

„Jo, Bill má takové štěstí, že s tebou každý den pracuje. Takhle si tě může obhlížet, kdykoliv chce,“ dodal George a legračně na ni pošilhával. 

Hermiona se zhluboka nadechla, přejíc si, aby si ji Bill opravdu v práci prohlížel. Protočila oči a pronesla: „Všímejte si svých vlastních zadků, pánové.“ Dvojčata se uchýlila ke komplimentům na svá vlastní pozadí, zatímco ostatní už mířili ke kuchyňskému stolu k večeři. 

Rozhovor se dostal do normálu, když do sebe Weasleyovic chlapi naházeli několik porcí ragú. „Musím se omluvit,“ oznámila Ginny, když odložila ubrousek a šla odnést misku do dřezu. 

„Kampak jdeš?“ otázal se otec. 

„Mám rande,“ zamumlala. „Dean mě bere do kina.“ Ginny se začervenala, když na ni bratři začali hučet a pokřikovat. Zamračila se na ně. „Ne že by si některý z vás nemohl najít někoho k randění, takže sklapněte zobáky.“ 

„Ano,“ promluvila Molly, když Ginny odešla. „Proč vy ostatní nechodíte na dostaveníčka? Všichni byste si už měli hledat manželky. Ráda bych nějaká vnoučata dřív, než umřu.“ 

Kluci protočili oči. „Vlastně, mami, vůbec není pravda, že musíš být vdaná, abys měla děti,“ oznámil jí s úplně vážnou tváří Fred. 

„To je fakt,“ přitakal George. „Klidně hned teď můžu jít a pořídit ti nějaké vnouče!“ Hermiona s Arthurem skrývali smích za ubrousky. 

Molly se na dvojčata zamračila a vrtěla hlavou. „Velice dobře víte, že vám nedovolím provádět takovéto nepřístojnosti.“ Dvojčata se začala šklebit, což Hermionu rozesmálo ještě víc. 

„A co vy ostatní?“ zeptala se Molly. „Upřímně, Bille, jsem si jistá, že u Gringottů je hromada žen, které by si s tebou rády vyšly.“ Po dokončení věty se významně podívala na Hermionu. Billovy oči se rozšířily, stejně jako ty Hermioniny. Chvíli se na sebe dívali, zatímco ostatní zmlkli. Hermiona cítila, jak jí buší srdce. Vždyť si to přála a doufala, že jí Bill dá najevo své city! 

„Můžeme to probrat později?“ zašeptal Bill. Hermioně se sevřelo srdce, když Molly vstala, aby donesla zákusek, zatímco Bill jen zíral na stůl. Hermiona se při pohledu na jeho skloněnou hlavu s rezavými vlasy chtěla rozkřičet. Nikdy neviděla člověka tak nejistého svým vlastním zjevem a znovu měla nutkání najít a zlikvidovat Fleur Delacourovou za to, že způsobila Billův stav. 

Jakmile před Hermionou přistál talíř s borůvkovým koláčem, obrátila pozornost k rozhovoru. Dvojčata vykládala o jejich obchodu, nejspíš aby pozlobila Molly. Hermiona si nabrala kousíček koláče a všimla si, že se na ni Bill dívá. Nu, aby byla přesná, jeho pohled mířil na její hruď. Když se jejich oči setkaly, zčervenal a opřel si čelo o ruku. 

Hermiona si s uspokojením pomyslela: ‚No, aspoň k něčemu byla ta halenka dobrá. 

Rychle dojedla koláč a nabídla se s umytím nádobí, ale Molly o tom samozřejmě nechtěla ani slyšet. 

„Bille, proč nedoprovodíš Hermionu k přemisťovacímu bodu?“ s nevinným úsměvem navrhla Molly. Bill, který už po všech rozhovorech u večeře vypadal zdrchaně, přikývl a následoval Hermionu k předním dveřím. 

Když dosáhli zahradní cestičky, Hermiona se zastavila a usmála se na něj. Pak se zhluboka nadechla a vyhrkla: „Víš, Bille, mohli bychom spolu někdy jít na rande, pokud bys chtěl, mohla by to být zábava.“ 

Zíral na ni se směsicí smutku, překvapení a sebelítosti. Šokovalo ho, že nadhodila něco jiného než přátelský oběd dvou kolegů. ‚Asi mě lituje,‘ pomyslel si.  Když se podíval na její sladkou tvář a sexy vzhled, chtěl říct ano, ale věděl, že pro ni není dost dobrý. „Promiň, ale zrovna teď nerandím,“ rozpačitě odpověděl. 

„Ach,“ zašeptala v odpověď. „Tak já prostě půjdu.“ Hermiona se rychle otočila a přemístila se dřív, než by mohl rozpoznat zklamání v její tváři.

Vykročil za ní, ale už byla pryč. Zhluboka vydechl zadržený dech, jehož si ani nebyl vědom. „Bille Weasley, jsi pablb.“

   


Earning Interest - 4.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+ 



Kapitola 4

 

Bill zamručel, když se obrátil k Doupěti, a za chůze mumlal: „Snažila se být jen milá a ty ses musel chovat jako naprostý hňup.“ Nevěděl, proč mu přijde tak těžké přátelit se s Hermionou. Asi to má co dělat s oním pocitem v břiše, když se na ni dívá. Nebyl si jistý proč, ale Hermiona se mu začala strašně líbit. Musí najít způsob, jak ji dostat z hlavy. 

„Bille, jsi si jistý, že nechceš ještě kousek dezertu?“ zeptala se ho matka, když vešel dovnitř. 

George šťouchl do Freda a zašeptal: „Myslím, že už nějaký dezert měl, s Hermionou.“ 

Fred se uchechtl. „Tak ten bych měl raději než koláč. Ty šťastný mizero,“ pronesl s pohledem upřeným na Billa. 

Bill vraždil dvojčata pohledem; vadilo mu, že o Hermioně takhle mluvili. Jistě, fyzicky byla naprosto nádherná, ale nebyla jen to. Byla lepší. „Neměl jsem s ní žádný dezert. Kdy už vy dva dospějete?“ 

„Ale ne,“ odpověděl George. „Billovi se nelíbí, když takhle mluvíme o jeho holce.“ 

Bill protočil oči a rychle líbnul matku, než se vydal ke krbu přeletaxovat se domů. Na podlahu obýváku dopadl tvrdě a povzdechl si. Představil si situaci, kdy by byla Hermiona opravdu jeho holka; to by bylo veseleji.

 

XXX

 

Hermiona strávila celý víkend analýzou toho, co mohla zkazit během páteční večeře. Měla pocit, že oblečení a make-up byly v pohodě, ale možná Billa odhadla špatně; možná se mu její nové oblečení nelíbilo. Celou neděli se tulila s Křivonožkou a pokoušela se vymyslet nový plán hry. 

„Co myslíš, Nožko?“ zeptala se polovičního maguára. Pohlédl na ni s rozmrzelým předením. „Co mi pomůže vyhrát Billa Weasleyho?“ 

Křivonožka jí seskočil z klína a šoural se ke své večeři, což Hermionu přivedlo na nápad. Samozřejmě! Nakrmit, to je cesta k srdci všech mužů.

 

XXX

 

Billa bolela hlava. Ne tím obvykle bolestivým způsobem, ale tak, že ho to přivádělo na myšlenku zalézt si do té nejtemnější, nejtišší jeskyně světa a přezimovat tam. A aby toho nebylo málo, bylo pondělí. V záchvatu naprostého zmaru nařídil sekretářce, aby zrušila všechny dopolední schůzky s tím, že se chystá na extra dlouhý oběd. 

Když se vydal do bufetu u Gringottů, namířil si to přímo na své obvyklé místo a roztržitě mávl na pár kolegů, kteří jej oslovili. Když kráčel, žaludek mu zakručel a on si náhle přál, aby si udělal čas a zabalil si oběd. 

„Bille!“ uslyšel někoho zavolat. Vzhlédl a spatřil Hermionu sedět naproti jeho obvyklému místu. Srdce mu z hrudi spadlo do slabin a zase zpět. Měla na sobě jiný kostýmek, který ovšem Bill také považoval za děsně sexy. I když měla zakryto mnohem víc kůže, než polovina ženského osazenstva kolem. Vklouzl na svoji židli a spolkl knedlík v krku. 

„Hermiono,“ zachraptěl s přikývnutím. Usmála se na něj a pohodila dlouhými vlasy přes rameno. Bílá krajková halenka jí vykukovala z obyčejného šedivého kostýmku, což Billa vrátilo do pátku. Upřímně, kde tahle žena nakupovala tak fantastické oblečení? 

„Vypadáš, jako bys měl dlouhé ráno,“ poznamenala. Zrána Hermiona slyšela od jedné ze sekretářek, že je Bill poněkud nevrlý. Což Hermionu přimělo těšit se na oběd ještě víc. Chystala se spustit misi: povzbudit Billa.  Koneckonců, Hermiona nepatřila k těm málo vytrvalým, a věděla, že Billa chce. 

Bill si masíroval spánky. „Nemáš ani ponětí. Také se ti někdy zdá, že polovina zdejších lidí nikdy nedělá svoji práci?“ 

„Naprosto,“ ujistila ho. „I když, pro jednou jsem na tu svoji pyšná.“ Zářivě se usmála, zatímco on jen trochu zvedl koutky. „Ach, když už o tom mluvím, jsem skoro hotová s papírováním týkajícím se těch případů, cos mi dal minulý týden.“ 

Bill vypadal ohromeně. „Ty jsem ti dal teprve v pátek.“ 

„Vím,“ odpověděla, když otevírala velkou hnědou tašku na obědy. Vytáhla ohromné množství jídla. Billův žaludek začal kručet a Hermiona nasadila nevinný výraz. „Myslím, že jsem si toho zabalila moc. Tak co, Bille, dal by sis se mnou oběd?“ 

Koukal na množství sendvičů, směs ořechů a domácí cukroví, které vyložila. Podala mu krabici džusu, důkaz, že ona rozhodla, že on má na něj chuť. „Díky, Hermiono. Nějak jsem si zapomněl ráno zabalit oběd.“ 

Usmívala se, zatímco jedli a klábosili o všem, jen ne o práci. Bill si do pusy strčil pět cukroví v řadě při poslouchání zábavného příběhu o dni, kdy se Hermiona přestěhovala do svého bytu a zjistila, že všechny tapety se odlupují. A on jí vyprávěl o práci, kterou odvedl na svém domku. 

„Měníš interiér svého hnízda?“ zeptala se. „Dej mi vědět, až budeš potřebovat pomoc. Myslím, že bych uměla ušít závěsy.“ 

Bill se srdečně zasmál. „Myslíš, že umíš šít závěsy?“ 

Hermiona hravě přimhouřila oči. „Dobře, nejsem přímo ‚Praktická žena‘, ale co může být složitého na ušití páru závěsů?“ 

„Tak to zjistíme, protože naprosto rozhodně chci vidět, jak ti to půjde!“ oznámil jí. „Můj pokoj je modrý a bílý,“ řekl jí s úsměvem. 

Se škodolibým výrazem vytáhla plánovací notes. „Takže věřím, že v pátek večer mám čas na to, abych vzala míry,“ zažertovala, když listovala plánovačem. 

„To zní dobře,“ souhlasil. Jeho oči potkaly její a srdce se mu zastavilo. „Možná bych nám mohl uvařit večeři, zatímco budeš měřit?“ vyhrkl dříve, než si to promyslel. 

Hermioniny oči se rozšířily, a pak několikrát zamrkala. „To bych moc ráda,“ řekla Billovi, který vypadal, že se chystá omdlít. Snažil se zpracovat skutečnost, že ji právě pozval na večeři, a ona že souhlasila. 

Když Hermiona vstala, Bill přikývl. „No, měla bych se vrátit do kanceláře. Zastavíš se vyzvednout si ty papíry později, nebo ti je mám hodit?“ 

Bill si odkašlal a zamumlal: „Stavím se později. Děkuju za oběd.“ 

Přikývla, usmála se a nedbale odcházela pryč, přičemž svými černými lodičkami s jehlovými podpatky vábila až na hranici zdravého rozumu. Když zmizela z dohledu, uvědomil si, že hlava mu už netepe bolestí a že se cítí poněkud uvolněně. Pak si připomněl, že se musí naučit uvařit nějaké příhodné jídlo na páteční večer. Do kanceláře se Bill vrátil plný obav, ale rozjařeným krokem. 

Hermioně se podařilo dostat do kanceláře a zavřít za sebou dřív, než propukla v jásot. Skákala a poskakovala kolem několik minut, pak dokončila Billovo papírování a plány na další nakupovací výlet.

   


Earning Interest - 5.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+ 



Kapitola 5

 

Hermiona nikdy nebyla z těch, kteří odolávají své závislosti na nakupování prostě proto, že nikdy nevěděla, že nějakou má. Nicméně v pátek odpoledne získala několik nových kousků oblečení a až příliš mnoho bot. Zažívala velkou svízel, a totiž rozhodování, která kombinace oblečení bude vhodná na návštěvu Billova domku. 

„Jeho oblíbená barva je červená, že?“ ptala se Křivonožky, který zareagoval jen švihnutím ocasu. „Nebo zelená?“ Upustila červenou halenku a místo ní popadla zelenou košili. „A sakra, možná je to modrá!“ povzdechla si Hermiona a obrátila se k zrcadlu, aby přehodnotila svůj vzhled a byla přivítána mnohem příjemnějším obrazem, než čekala. 

Sytě fialové tílko obepínalo její tělo a končilo těsně nad pasem džínů, takže stěží věřila, že si je sama a dobrovolně koupila. Také si všimla narůžovělého odstínu, který jí při oblékání zbarvil tváře, výsledku neustálého přemýšlení o Billovi. Ačkoliv ho od pondělka moc neviděla, cítila na sobě jeho oči v bufetu a při zanechávání věcí pro Francine. Tolik ji rozpaloval, aniž by se jí dotkl, či pronesl slovo. 

„Doopravdy to bude dobré,“ řekla Hermiona svému obrazu. Křivonožka mňoukl na souhlas, když Hermiona vklouzla do lehké, černé blůzky a na nohy si obula fialové baleríny. „Jen trošku make-upu, a pak už budu na chvíli z dosahu tvých chlupů, Nožko.“


XXX

 

„Ehm, jak přesně dlouho tady plánujete zůstat?“ zeptal se Bill dvojčat, která si v jeho brlohu udělala pohodlí jako doma. 

Fred se svalil do křesla a zvedl časopis, zatímco George se rozvaloval na pohovce s nohama přes její bok. „Dokud neucítíme nutkání k odchodu, předpokládám,“ zamumlal Fred, když přelétl poslední vydání Finanční nálady, než časopis zase odhodil stranou. 

„Existuje zde nějaký možný způsob, že byste ucítili nutkání k odchodu co nejdřív?“ ptal se Bill, když se podíval na hodiny na protější zdi. Čekal Hermionu ani ne za hodinu a ani zdaleka si nebyl jistý, zda jídlo bude jedlé, když se hnal do kuchyně. 

George pozoroval Billa značně skepticky. „Ty máš nějaké plány?“ 

„Možná,“ odpověděl Bill a přešlápl z nohy na nohu. Musel své sourozence co nejrychleji ze svého domku odstranit. „Mám cosi k vyřizování, tak co kdybyste se vy dva stavili zítra?“ 

Fred s Georgem na sebe hleděli, načež se otočili s identickým zíráním na staršího bratra. „Nebudeš mít rande, že?“ zeptal se Fred s úšklebkem. 

„To není vaše věc,“ nervózně se ošil Bill a znovu si rozpačitě odkašlal. 

„Má rande,“ potvrdil po chvíli svému dvojčeti George. „A vidíš, jaký má obličej? Jak je celý zarudlý a zpocený? Myslím, že tohle nám v podstatě říká, že se uvidí s Hermionou.“ 

„Pravdu díš,“ přikývl Fred. „Vypadá stejně, jako minulý pátek u večeře. Celý nervózní a vylekaný.“ 

Bill se zamračil a zkřížil ruce na prsou. Bylo zbytečné to popírat. „Nejsem vylekaný, jasné? Možná nervózní, myslím. Jen si nejsem jistý, co přesně chci, nebo co bych měl udělat, a ano, dobře, vyhráli jste, jsem naprosto vyděšený.“ 

Fred s Georgem vstali a oba položili ruce na Billova ramena. „Dostane se ti od nás jednoho ponaučení. Nalij do Hermiony co nejvíc vína a vyspi se s ní dřív, než si uvědomí, co se stalo,“ upřímně mu poradil George. 

„To je v podstatě jediný způsob, jak z ní dostat nějakou akci. A věř nám, měl bys tento postup použít,“ dodal Fred. 

„Vážně, mohli byste teď vy dva prostě odejít?“ zamručel Bill. 

Fred a George vykročili k odchodu. „Říkám ti, aspoň dvě láhve vína, velký bratře,“ s mrknutím poučoval Fred a přemístil se. 

„Hodně štěstí. Budeš ho potřebovat,“ prohlásil George a také zmizel. 

S poněkud beznadějným pocitem v žaludku se Bill hnal do kuchyně, aby postupoval dle receptu, o který poprosil matku. Špagety a masové kuličky byly to nejjednodušší, co ho napadlo. Molly byla tak přešťastná při podezření na možné rande, že se podělila o svůj tajný recept, jen aby svému synovi pomohla. Dal na sporák zvolna vařit omáčku, masové kuličky, a taktéž těstoviny. Mezitím spěchal převléct se do svého pokoje. 

Když popadl triko, cítil se téměř sebevědomě. „Prostě přijde jen přeměřit okna,“ připomněl si, když se soukal do oblečení. „To není velký problém.“ Tak proč měl pocit, že mu chce srdce z hrudi vyskočit? Vběhnul do koupelny, aby si omyl tvář studenou vodou. Při utírání uslyšel zvuk přemístění krbem. 

„Bille?“ zavolala Hermiona. Když obešel roh a uviděl ji, kolena to skoro vzdala a podklesla. Držela svinovací metr a notes a vypadala k nakousnutí. 

„Hermiono,“ zašeptal, když se k němu úplně otočila a při pohledu na něj se usmála. ‚Nezdá se, že by si všímala jizev,‘ podivoval se. Lámal si hlavu, jak mohla vypadat tak rozkošně a sexy najednou. „Jsi připravena pokusit se proměřit jisté závěsy?“ optal se s úsměvem. 

„Hej, jsem zcela přesvědčená o tom, že měření zvládnu perfektně,“ informovala ho. „Jen s tou šicí částí si nejsem tak docela jistá.“ 

Její úsměv byl nakažlivý a oba se smáli, když proměřovala první okno a zaúkolovala ho zapisováním rozměrů do notesu. „To druhé okno je stejně veliké? Nebo to mám ověřit?“ zeptala se. 

„Pro jistotu raději ověřit,“ odpověděl s úsměvem, který se přeměnil do čirého potěšení, když odložila metr a bez přerušení očního kontaktu vyklouzla z blůzky. „Veď mě,“ zašeptala, odkazujíc na změření dalšího okna. Snažila se naplnit plán a přimět ho, aby se k jejímu tělu přiblížil, ale sotva se mohla soustředit na něco jiného, než na jeho tričko napínající se mu přes bicepsy. 

Billa přepadla neovladatelná chuť přejet dlaněmi po jejích holých pažích a ochutnat její rty. Než se mohl zarazit, konečky prstů se dotkl pramene jejích vlasů, přehozených přes rameno, a letmo pohladil celou její paži. Hermiona při doteku jeho ruky touhou téměř vykřikla. Bill si najednou byl zcela jistý, že to chce udělat a nervózně si olízl rty. Vtom se Hermiona prudce nadechla a ta chvíle byla pryč. 

„Nepálí se něco?!“

   


Earning Interest - 6.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+ 



Kapitola 6

 

Bill zamýšlel to udělat. Nemohl se zastavit. A ani nepotřeboval dvě láhve vína, aby mu pomohly. Chystal se ochutnat Hermionina ústa. Protože teď, když byla tak blízko, to musel udělat kvůli své vlastní příčetnosti. Při olíznutí rtů se mu však srdce sevřelo nad zděšením vepsaným v její tváři. 

„Nepálí se něco?!“ 

Bill ztuhl a nechal slova proniknout do touhou naplněného mozku. Zhluboka vdechl zápach připálené rajské omáčky. „Sakra!“ 

Vyběhl ke kuchyni s Hermionou v patách, jen aby zjistil, že jeho večeře se proměnila v kouřící, spálené cosi pokrývající celou varnou desku. Obratně vytáhl hůlku a opatrně odložil hrnce do dřezu. Otočil se zpět tváří k Hermioně a nervózně se zasmál. Mnul si při tom zátylek. „Necháš mě vzít tě ven? To je to nejmenší, co můžu udělat na oplátku za ty závěsy, pokud si tedy stále myslíš, že je pro mě ušiješ.“ 

Hermiona se zahihňala, také zřejmě nervózní, když pohledem minula Billa a sledovala bublající omáčku a zčernalé těstoviny. „Nemusíš si se mnou dělat starosti a brát mě ven,“ pronesla a hlasitě jí zakručelo v břiše. 

„Troufám si nesouhlasit,“ odporoval, vzal její ruku do té své, mnohem větší, a přemístil je oba na přeplněný chodník uprostřed Příčné ulice. „Co máš ráda? Vyber si.“ 

Přelétla pohledem průčelí obchodů a restaurací, které byly pod tmavnoucí oblohou města osvětleny. „Upřímně, sním cokoliv, ale bez rezervace v pátek večer volný stůl nenajdeme,“ zamumlala, když vtom ji okolo procházející člověk odhodil na Billovu pevnou hruď. 

Chytil ji za lokty, aby nespadla. „Vím, kde najdeme volný stůl,“ zašeptal, když na něj pohlédla. Přinutil se soustředit na úkol, odstoupil od ní a jemně ji za paži vedl po přeplněné ulici. 

Zahnuli za roh okolo Fredova a Georgeova obchodu a Hermiona se ocitla před módní restaurací, o které slyšela od kolegů u Gringottových. Neonově modrým světlem blikal nápis Jídelna Jíry Jílovce a sporadicky tak osvětloval temnou stranu ulice. 

„Bille, tady jí každý! Vážně, můžeme si jen vzít sendvič, jakmile někde uvidíme otevřeno.“ Hermiona byla trochu podrážděná; Jíra Jílovec byl v kouzelnickém světě kuchař známý pro své jedinečné jídlo a množství restaurací, které nikdy nepřišly o své zákazníky. 

Bill se jen usmál a otevřel dveře. „Dostaneme tu stůl. Proč chodit jinam?“ 

Hermiona zavrtěla hlavou a vstoupila dovnitř, jen aby zjistila, že u všech stolů je plno; všude seděli hosté a bavili se. Ti, kteří nebyli usazení, si na talíře nakládali jídlo ze samoobslužného bufetu. 

„Bille Weasley! Měsíce jsem tě neviděla!“ zaječela vysoká blondýna, když si Bill stoupl vedle Hermiony. „Jak se máš?“ ptala se, natáhla se po Billovi a vlípla mu pusu na tvář, velice blízko rtům. Obtočila mu ruce kolem krku a Bill ji pevně objal. Hermiona zkřížila paže na prsou po zaznamenání faktu, jak atraktivní ta dívka je, a jak se nezdá, že by se ji chystal Bill v dohledné době pustit. 

„Mám se dobře, Lizzie,“ ujistil ji, když se konečně odlepili. 

Blondýna si povzdechla a zavrtěla nad Billem hlavou. „Víš, že po mně chceš hodně, když ode mne očekáváš volný stůl,“ řekla a rozhlédla se po restauraci. „Následujte mne,“ pobídla je s malým úsměvem určeným Hermioně. 

Billovi nevadilo, že Hermionina přítomnost poukazuje na fakt, že s ní má schůzku. Zcela jistě to bylo něco, na co by se dalo zvyknout. Při odsunutí židle u malého stolečku, ke kterému je dovedla Lizzie, děkoval Merlinovi, že Hermiona necouvla při pomyšlení na rande na veřejnosti. Hermiona se posadila, hosteska (1) je opustila a oni si objednali pití. 

„Bylo od ní opravdu milé, že ti našla stůl,“ podotkla Hermiona, až příliš ledabyle, doufajíc, že se dozví něco víc o dlouhonohé blondýně. 

„Jo, Lizzie je dobrá kamarádka,“ odvětil a upil z máslového ležáku. 

„Vypadá tak,“ zamumlala Hermiona do své láhve. „Chodil jsi s ní, nebo tak něco?“ postrčila ho. 

„S Lizzie? Ne,“ odfrkl si. „Byla v Mrzimoru, když jsem studoval v Bradavicích. Pět let byla provdaná za Paula Marblestonea. Ve válce ho zabili. Potřebovali čtyři Smrtijedy, aby ho dostali.“ 

„Pamatuji si na něj,“ přikývla Hermiona. „Lizzie musí být osamělá.“ 

„To je, ale rozhodně ještě není připravená na Paula zapomenout.“ Bill si nemohl pomoci, ale uvědomil si, jak moc je on sám připravený zapomenout na Fleur. Všechny sliby o manželství a šťastném domově zničil její negativismus a sobectví. Zlomila ho v mnoha směrech. A ze všech žen, které znal, se Hermiona zdála být jedinou, kterou chtěl na jejím místě. Mohla být tím, kdo by spíš dával, než jen neustále bral. 

„Jednoho dne bude Lizzie připravená jít dál,“ ujistila Billa Hermiona. 

Bill se usmál, když ho vytáhla z jeho myšlenek. „Charlie pro ni měl vždycky slabost. Měl bych mu dát vědět, že tu Lizzie pracuje.“ 

„Jo, skvělý nápad,“ protočila oči Hermiona. „Až ji vy dva budete zdržovat a obtěžovat, nikdy nedovede zákazníky k jejich stolům.“ 

„To odmítám,“ našpulil pusu Bill. „Buď hodná. Koneckonců jsem ti našel stůl u Jíry!“ 

„To těžko. Lizzie nám našla stůl!“ Hermiona ho popadla za ruku a vstala s úsměvem dřív, než měl šanci zareagovat. „Pojďme k bufetu. Upřímně, jsem překvapená, že jsi nezamířil k jídlu hned po našem příchodu. Netvrď mi, že jsi ztratil svoji proslavenou Weasleyovskou chuť k jídlu!“ 

Bill to vzal jako výzvu a důležitý úkol ukázat jí, jak dobře si udržel svoji schopnost baštit. S Hermionou se nenuceně smáli, když dokázal spořádat třikrát víc talířů jídla než ona. 

„Ach, chtěla jsem se tě zeptat,“ řekla, když odstrčila prázdný talíř stranou. „Znáš nějaké pokročilé lepící kouzlo pro domácí použití? Tapety na chodbě mi odmítají zůstat na zdi!“ 

„Znám. A řeknu ti, co… když ty můžeš pověsit závěsy, já se rád zastavím a vyrobím ti lepidlo na tapety,“ odvětil s mrknutím. 

„Ujednáno,“ souhlasila Hermiona se zářivým úsměvem. Flirtování s touto mnohem mladší a mimořádně inteligentní čarodějkou bylo překvapivě příjemné a vítané. Skutečnost, kterou Bill nemohl popřít. Natáhla ruku a na důkaz dohody si potřásli. „Jsi připravený se vrátit? Pořád ještě musím proměřit dvě okna,“ řekla mu, aniž by se obtěžovala vyjmout svoji ruku z té jeho. 

Když se postavili, oba uslyšeli až příliš známý chraplavý nádech a obrátili se ve chvíli, kdy už na ně Francine zírala. Byla s hejnem dalších sekretářek od Gringottů, kteréžto všechny teď hleděly na jejich spojené ruce. „Ach, ne,“ zasténala Hermiona, když se druhá žena přiblížila. „Ahoj, Francine,“ vypravila ze sebe. 

„Fantastické, vidět vás dva tady,“ vypískla Francine. Podívala se na Billa a pak se zaměřila na Hermionu. „Nevěděla jsem, že spolu chodíte.“ Než mohli odpovědět, byla Francine na cestě ke stolu svých společnic. „Uvidíme se v pondělí.“ 

Hermiona s Billem rychle opustili restauraci. „No to je štěstí!“ vykřikla Hermiona, jakmile dorazili na chodník. „Ta ženská má prsty v každé nepleše v práci.“ 

„Pravda,“ souhlasil Bill. „Ale co horšího by se mohlo stát?“ 

Hermiona dumala, když kráčeli k přemisťovacímu bodu v centru Příčné ulice. „Jsem si jistá, že začne šířit pověsti o nějaké vymyšlené, žhavé lásce mezi námi dvěma. Nebo o tom, jak musíme v práci udržet tajemství, abych nakonec kvůli tobě nepřišla o povýšení. Nebo o tom, jak jsme se snažili zdrhnout a schovat se, když nás viděla spolu. Nebo o tom, jak jsem s tebou tajně chodila v mém páťáku v Bradavicích,“ zahihňala se Hermiona, když řekla poslední kousek. 

Bill zavrtěl hlavou. „Není možné, aby byla Francine tak kreativní!“ 

„To opravdu není,“ potvrdila Hermiona. 

Bill shlédl, aby za chůze na Hermionu mrknul. Všechno v něm si bylo vědomo její těsné blízkosti; pokaždé, když rukou lehce přejela tu jeho, cítil, jak se mu tělo chvěje a prosí o víc. 

„Třeba do pondělka zapomene, že nás viděla,“ uvažovala Hermiona, když dosáhli přemisťovacího bodu. 

„No, pokud ne, rozhodně doufám, že zvládneš ten běžný, starý, nudný drb o tom, kterak chodíš s odporně zjizveným Billem Weasleym z oddělení finančních pobídek.“ 

Tón byl žertovný, ale slova byla pro Hermionu příliš vážná, když si v měsíčním světle prohlížela jeho rysy. „No, doufám, že tobě nebudou vadit zvěsti zahrnující neodolatelného Billa Weasleyho viděného se střapatou vševědkou,“ řekla s úsměvem a přemístila se pryč. 

Bill se objevil zpátky ve svém domku chvilku po ní. Už měřila poslední okno a zaznamenávala si čísla, když promluvil. „Víš, myslím, že bych takové zvěsti snesl.“ 

Hermiona zčervenala a usmála se, nato váhavě zrušila mezeru mezi nimi a políbila ho přímo na rty. Přejela prsty po jeho paži a přes střapaté vlasy, než se odtáhla. „Já taky. Díky za večeři,“ zašeptala, když vytáhla hůlku a zmizela z místnosti. Bill měl sotva vteřinu na to, aby si uvědomil, že ho políbila, a bylo po všem. Ale i po tom jediném polibku si byl naprosto jistý, že potřebuje znovu cítit její rty.

 

(1)hosteska – v některých zahraničních restauracích si musíte počkat na hostesku, která vám najde stůl a usadí vás u něj. Obvykle mívá u vchodu svůj pultík. Asi o tom hodně lidí ví, já to však zjistila až při loňské návštěvě USA.


Earning Interest - 7.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+ 



Kapitola 7

 

Pro Hermionu přišlo pondělní ráno příliš brzy. Většinu soboty a celou neděli strávila šitím námořnicky modrých závěsů po mudlovsku; magie se nehodila k šicím postupům, které se naučila od babičky. Protáhla si ruce a záda celá ztuhlá od naklánění se nad šicím strojem. Ačkoliv se Bill nikdy nedozví, jak těžce pracovala, byla ráda, že věnovala čas tomu, vytvořit mu něco pěkného. 

Zívla a promnula si oči, načež s Křivonožkou prošli chodbou pro kávu a kočičí pamlsky. Rychle přešla kolem tapet, které se trvale odchlipovaly od stěn. Žádné kouzlo či zaklínadlo, které zkusila, je nepřilepilo na víc než pár dní. Doufala, že na to má Bill řešení. 

Bill. Jen pomyšlení na nejstaršího Weasleyho jí vykouzlilo úsměv na tváři. Vplula do snění, připomínala si, jak cítila jeho rty, když mu ukradla polibek. Jak hladké měl vlasy, když si její prsty našly cestu po jeho širokých ramenou. Křivonožka otráveně zavrčel a Hermiona obrátila pozornost k velkým hodinám v kuchyni. 

„Ne!“ zasténala, když si uvědomila, že má jen třicet minut na to, aby se oblékla a dostala se do práce. Vytáhla z kapsy županu hůlku, nejdříve naplnila Křivonožkovu misku, pak si nalila kávu a pila ji, zatímco se rychle oblékala do práce.


XXX

 

Bill netrpělivě čekal, až přijde pondělí. Když konečně dorazilo, objevil se v práci příliš brzy. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se nového týdne nemohl dočkat kvůli nedodělané práci, ale věděl moc dobře, že jen čekal na příležitost mluvit s Hermionou. Sakra, dokonce mu bude stačit jen ji vidět, protože ji měl v hlavě od pátečního večera a nezdálo se, že by pocit z jejího polibku chtěl v dohledné době zmizet. Snažil se soustředit na doručený stoh finančních návrhů pro svého šéfa, ale jen těžko se mu z tváře smazával připitomělý úsměv, když zamířil do haly. Alespoň měl v pondělí dobrou náladu. 

„Bille, ach, můj bože, je to pravda?“ 

Otočil se na patě a uviděl Lilu, docela statnou ženu pracující na jeho chodbě, jak si mne ruce. Vypadala rozrušeně, jako by měla prasknout. „Co je pravda, Lilo?“ zeptal se při tisknutí tlačítka na přivolání výtahu, který by ho svezl k šéfovi. 

„Opravdu chodíš s Hermionou Grangerovou?“ vyptávala se Lila. Než mohl odpovědět, začala breptat. „Ach, jsem tak šťastná! Je čas, aby ses z toho dostal a začal znovu! To je prostě nádhera! Jen jsem čekala, až si uvědomíš svůj celý potenciál. Jsi stále velmi atraktivní mladý muž! A nakonec, ona je nejchytřejší čarodějka v okolí. Nějaké plány na manželství nebo děti??“ 

Bill pelášil do výtahu, čímž Lilu efektivně zarazil dřív, než to stihla ještě víc rozpitvat. „Svět se zbláznil?“ přemítal nahlas. Zrudnul a nažil se přijít na důvod, jak by mohla sladká malá Lila něco vědět o jeho skororande s Hermionou. 

Výtah cinknul na znamení, že dorazil do cílového patra. Vydal se chodbou doleva směrem k šéfově kanceláři. Ale zase mu někdo vlezl do cesty; tentokrát to byl Dennison, další kolega. 

„Takže, jaký jsi měl víkend?“ zeptal se Dennison se zlomyslným úsměvem. 

„Pěkný?“ odvětil Bill, ale spíš se ptal, než odpovídal. 

„Ale ven s tím, řekni mi, jestli líbá dobře, nebo ne,“ prosil. Bill zalapal po dechu, ale Dennison hned nato pokračoval. „Všichni si vykládají o tom, jak jste se v pátek večer muckali do bezvědomí v Příčné ulici. Tak, jaká byla?“ 

Bill se čtyřikrát zhluboka nadechl a sevřel pěsti, až mu klouby zbělely. Pak se prosmýkl kolem Dennisona a konečně si uvědomil, odkud tyhle překroucené zvěsti přicházely. Francine. ‚Tak ta rozhodně čas neztrácela,‘ pomyslel si, když kráčel do šéfovy kanceláře. Prakticky hodil pomačkané zprávy do Bartových rukou. 

„Ehm, děkuji vám,“ stihl Bart pronést, když se Bill otočil k odchodu. „Vydržte chvilku, Bille,“ zavolal ještě, když už byl Bill skoro ve dveřích. 

Bill se na podpatku otočil tváří k nadřízenému. Opravdu nechtěl nic víc, než vynadat jisté užvaněné sekretářce, ale tohle musel vyřídit první. „Ano?“ 

Bart si odkašlal. „Je to trochu trapné, ale myslel jsem, že je vhodný čas vám připomenout stranu 31, sekce R-18 Gringottovy zaměstnanecké příručky, která se zaměřuje na všechny zásady a pokyny týkající se schůzek mezi kancelářemi.“ 

Bill zatnul zuby a zavrčel svoji odpověď; hned nato ho šéf propustil z kanceláře. Vystřelil na chodbu, chtěje využít svůj vztek. Ten z něj dostane to nejlepší. Hermiona si nezasloužila být předmětem šeptandy, zvláště ne takové, která zahrnovala jeho. Zasloužila si něco lepšího. 

Znovu a znovu tiskl tlačítko od výtahu, dokud se dveře před ním neotevřely a nevyjevily objekt jeho přemítání. „Hermiono,“ zamumlal, když ji uviděl. Skoro až zapomněl nastoupit. Přidržela mu dveře otevřené, a ty se pak začaly znovu hladce zavírat. 

„Bille!“ zářivě se usmála. „Jak se dnes máš?“ Když vstoupil do výtahu, zkoumala jeho rozzlobený výraz a upřímný zájem jí vytvořil vrásku mezi obočím. 

Bill uvolnil tvář a neodolatelně se na ni usmál. „Nic nového.“ Hermionina blízkost mu zlepšila náladu o sto procent. 

„Ach! Než zapomenu: dokončila jsem tvé závěsy!“ 

Usmál se na ni. Vypadala vyčerpaně a rozkošně. „Pak ti dlužím prohlídku tapet.“ 

„To tedy ano!“ zachichotala se. „Jestli máš čas, mohl by ses stavit dnes večer po práci.“ Hermiona si přejela dlaněmi sukni a nervózně rovnala její látku při čekání na odpověď. 

„Budu tam,“ slíbil, když opouštěli výtah. Hermiona si to s malým pokývnutím namířila ke své kanceláři a Bill ji pozoroval, dokud se mu neztratila z dohledu. Ke svému stolu se prakticky vznášel a víc ho už seslání nestvůrného netopýřího zaklínadla na Francine nezajímalo.

 

XXX

 

Francine po celou dobu oběda Hermionu vypočítavě sledovala a Hermiona nevěděla, jak se s tím a také se způsobem, jak o ní všichni klevetili, vypořádat. Také si nebyla jistá, proč jí během přestávky na odpolední kávu Lila s takovou vervou vykládala o radostech těhotenství. Ale věděla, že se za ní večer zastaví Bill a to jí pondělí zpříjemnilo. 

Po návratu z práce jako šílená pobíhala po domě, upravovala si vlasy a hledala, co si oblékne. Rozhodla se pro přiléhavé bílé tričko a nové džíny. Konečně se smířila s tím, jak jí kalhoty obepínají boky. 

Hermiona procházela bytem a průběžně kontrolovala, zda jsou Billovy závěsy úhledně složené a tapety stálé odchlíplé od zdi. Na chvilku se zastavila a ještě potáhla za lila papíry, aby visely ještě trochu víc od stěny. „To je lepší,“ zamumlala a nervózně zastrčila pramen vlasů za ucho. Krb vychrlil zelené světlo a v obývacím pokoji se objevil Bill. Hermiona se musela usmát tomu, jak zaplnil svými širokými rameny půlku místnosti. Na ten pohled by si mohla zvyknout. 

„Závěsy jsou v jídelně na stole. Pojď za mnou.“ 

Bill se nenuceně usmál, když ho vedla do vedlejší místnosti. „Ještě jednou díky, Hermiono.“ 

Zasmála se. „Neděkuj mi, dokud je u sebe nepověsíš. Možná mi navrhneš, abych přehodnotila veškeré domácí práce, které udělám.“ Zvedla jednu z námořnicky modrých látek a podala mu ji. 

„Hmmmm,“ hloubal Bill. Chvíli trvalo, než ohodnotil každý kousek závěsu. „Myslím, žes je ušila správně,“ ujistil ji s mrknutím. „Jaké šicí kouzlo jsi použila?“ 

„Žádné,“ odpověděla. 

Chvilku přejížděl prsty po stezích, než mu došla její slova. „Tys je šila bez hůlky?! Ale to ti muselo trvat celý víkend!“ 

Hermiona zrůžověla. „Netrvalo to tak dlouho,“ lhala. 

„Díky,“ zašeptal. „Znamená to pro mě hodně, opravdu si toho vážím.“ Sledoval, jak se její tváře barví z růžové do červené, ale když se od něj odvrátila, o ten pohled přišel. 

„Bylo mi potěšením.“ Zase si zastrčila ten samý pramen vlasů za ucho a malinko se na něj usmála. Teď, když ho měla ve svém bytě, se bála, aby zase příliš brzy neodešel. Moc ji těšilo jeho uvolněné chování, a zcela jistě nebyla pravda, že by nenáviděla způsob, kterým ji přiměl se červenat. 

„Tapety?“ zeptal se se zdviženým obočím.   

„Tudy,“ pronesla a spolu prošli chodbou spojující jídelnu s kuchyní. 

Bill svýma velkýma rukama hladil fialkové tapety a její oči upřeně sledovaly každý jeho pohyb. „Mamka zná každé kouzlo pro domácnost, které kdo kdy vymyslel. Přísahám, že jsem ji jako malý viděl všechna použít. Měli bychom být schopní to opravit,“ přesvědčivě jí řekl. Vytáhl hůlku z kapsy a ona ucouvla, aby mu udělala prostor. Ačkoliv chodba byla celkem malá, takže její pohyb s sebou přinesl jen nepatrné zvětšení prostoru. 

Bill ustoupil, takže svojí levou paží zavadil o Hermionino rameno. Snažil se skrýt zachvění, které v jeho těle vyvolala její blízkost. Bylo to už pár let, kdy měl naposledy chuť natáhnout ruku a dotknout se nějaké čarodějky. Jakmile si všiml, že na něj čeká, odkašlal si a složitě mávnul hůlkou, zatímco zřetelně prohlásil: „Adhero parities!“ 

Hermiona jen s úžasem sledovala, jak se na zdi objevila vrstva mazlavé hmoty barvy růžové cukrové vaty. „Tohle se mělo stát?“ zeptala se. 

Bill se zasmál. „Samozřejmě, že ano. Tohle je báječně fungující lepidlo, které udrží tapety na jejich místě. Zvedl kus zvadlého, ze zdi visícího papíru a uhladil jej na povrchu růžového lepidla. „Jen mě následuj.“ 

Začala přihlazovat ke zdi vlastní kus tapety a brzy se nenuceně smáli, když se jejich ruce při práci proplétaly. Hermiona byla šťastná po zjištění, že lepidlo funguje. A ještě šťastnější, když si uvědomila, že Bill pracuje pomalým, rovnoměrným tempem. Nechtěla, aby to skončilo. 

Když dlaní hladila spoj mezi papíry, trocha lepidla vytekla na její ruku. „Nu, zdá se, že lepidlo funguje na zdi, ale půjde sundat z mé kůže?“ natáhla ruku, aby si ji Bill prohlédl. Vzal její drobnou dlaň do své a prsty přejel po její hraně. 

„Mělo by,“ zašeptal. Najednou se ztratil v Hermioniných skořicových očích, zatímco se snažil vzpomenout si na kouzlo odstraňující lepidlo. Přitom si všiml Hermionina mazaného výrazu. 

Zhluboka se nadechla, otočila svoji lepidlem pomazanou levou dlaň k Billově pravé a přitiskla. „Co to děláš?“ zeptal se poněkud zmatený, protože byl teď k Hermioně přilepený. 

Při odpovědi se na něj usmála: „Tvá ruka se cítila krásně na té mé a já tě nechci nechat odejít.“ 

Billovo srdce provedlo jeden přemet, když něžně využila jejich slepené ruce k tomu, aby se k ní přiblížil. Natáhla volnou ruku a prsty mu přejela po tvářích, až do vlasů. Dívala se na něj svýma zářivýma očima, nejistá, zda má, či nemá udělat další krok. 

Billovi prolétala hlavou velice rychlým tempem řada nesrozumitelných myšlenek. Ta nejdokonalejší čarodějka se ho ochotně dotýká. Hermioniny prsty se proplétaly jeho vlasy, což ho připravilo o slova. Byl mnohem starší a zjizvený, ale ona vypadala víc než šťastná, že ho přivádí k šílenství. 

Když uviděl, jak se kouše do rtu, nejistá, co dělat, už s tím nemohl bojovat. Vytáhl si ji proti svému tělu a svoji volnou ruku jí položil dolů na záda. Hermionin překvapený smích ho sváděl. Bez dalšího přemýšlení se sklonil, až se jejich rty setkaly. Povzdechl si do jejích rtů, když se jen lehounce políbili. Bill dovolil svým prstům uhnízdit se v jejích měkkých kučerách a polibek prohloubil, vychutnávaje si pocit té druhé, přilepené ruky. Hermioně se podařilo přitáhnout ho ještě blíž, což z Billa vymámilo hluboké hrdelní zasténání; využila příležitost a přejela mu jazykem po spodním rtu, čímž Bill nabyl zase schopnosti se verbálně vyjadřovat. 

„Hermiono,“ vydechl jí do tváře, zatímco se její ústa stěhovala na jeho krk. „Myslíš, že je to dobrý nápad?“ Cítil, jak mu začínají být těsné kalhoty, když oždibovala místo vedle jeho ohryzku. 

„Nejlepší ze všech,“ podařilo se jí říct, když ji Bill přitiskl ke zdi. Manévroval kolem jejich slepených rukou, aby získal lepší přístup k jejímu tělu. Sténala, když se jeho dotyky staly neodbytnějšími. Teď byla řada na něm, aby jí vypálil svými ústy cestičku podél krku a zastavil se až u límce trička. 

„Ale pracujeme spolu,“ namítl, když jeho volná ruka vklouzla pod její bílé triko a navázala kontakt s jejími zády. Hermiona ho popadla za rameno a zaklonila hlavu, aby jí mohl zasypat krk polibky. Rukou sklouzla po jeho široké hrudi a dolů po břiše. Bill jí zavrčel do krku, což Hermioně vyslalo po zádech mrazení. 

„Ano,“ souhlasila, přikyvujíc hlavou, když si jeho rty našly cestu zpět k jejím. „Právě teď spolu zatraceně dobře pracujeme,“ vypravila ze sebe mezi polibky. Bill musel souhlasit a využil příležitosti ke spuštění levé ruky na její bok, takže jí po ní nechal cestičku husí kůže na těle. Olízla si rty, položila ruku na jeho a vedla jeho prsty k podprsence. Bill k Hermioně pomalu přitiskl své boky, když strhával látku dolů, až jeho prsty spočinuly na její bradavce. 

Sténala nad pocity jeho ruky na prsu. Když cítila jeho vzrušení přes kalhoty, popadla ho zezadu na krku a hluboce ho políbila. Její rty začaly být citlivé a on je neúnavně okusoval a sál. 

Když její rty konečně propustil, přejela Hermiona prsty po jizvě, která se mu táhla těsně pod okem a dolů po tváři. Bill ztuhnul. Jeho rozum všechno zničil. „Tohle nemůžeme,“ řekl jí, plně si vědom, že se na něj dívá a dotýká jeho zjizvené tváře. Rychle sundal ruku z jejího hrudníku a sáhl po hůlce. „Diffigere,“ zamumlal a Hermiona cítila, že je její ruka od té jeho osvobozená. 

Natáhla se po něm, ale už se obracel k odchodu. „Co jsem udělala špatně?“ zašeptala. 

Otočil se zpátky a pousmál se. „Dokázala jsi, že jsem se cítil, jako bych stál za tvůj čas. Ještě jednou díky za závěsy, Hermiono.“ 

Opřela se o tapety, když Bill aktivoval krb a zmizel z jejího bytu.

 


Earning Interest - 8.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 8

 

„Počkej, počkej, zadrž… nech mě ujasnit si to. Muckal ses s Hermionou Grangerovou v jejím bytě a utekl jsi do noci jako nějaký zatracený idiot?!“ 

Charlie Weasley seděl naproti svému staršímu bratrovi v boxu Jídelny Jíry Jílovce a žasl nad tím, co Bill předchozí večer dokázal. „Všichni jsme udělali pár směšných věcí, ale tohle by mohlo vystoupat na první příčku,“ dodal. 

„Mmm,“ Bill s kývnutím hlavy zamručel. Nechal čelo odpočívat v dlaních, mnul si spánky a přál si, aby měl obraceč času a mohl se do včerejška vrátit. 

„Nemám slov.“ Charlie se opřel v křesle a zavrtěl hlavou. „Naprosto nemám slov.“ 

Bill konečně zvedl hlavu a napil se vody. „Sakra, nebylo by to tak zlé, kdybych ji neměl tak zatraceně rád!“ Větu přerušoval boucháním sklenice o stůl, což způsobilo, že se na ně okolní hosté zamračili. 

„Podívej, kamaráde, nevím, co máš za problém. Ale musíš se přes to dostat.“ Charlie se naklonil blíž ke stolu a zmírnil svůj tón. „Fleur je minulost, Bille. A pokud chceš holku, jako je Grangerová, jsi už na tom líp. Teď vymysli způsob, jak zmenšíš její naštvání, pokud to tedy vůbec je možné!“ 

Bill postrkoval jídlo po talíři a zoufale se snažil přijít, jak na to. Charlie měl pravdu; nemělo smysl marnit svůj život při zbytečných úvahách, jak vrátit čas. Byl hluboce zamyšlený, když někoho zaslechl volat jeho jméno. 

„Bille?“ Otočil se k Lizzie; smála se na něj ze vzdálenosti několika stop. „A Charlie! Jak se oba máte? A Bille, co se stalo tvému roztomilému rande, cos měl minulý týden?“ 

„Ani se neptej,“ zavrčel Bill, když vstal, aby se nechal od Lizzie obejmout a políbit na tvář. Ta se pak s tím samým obrátila k Charliemu, který během jejího objetí ústy Billovi naznačoval: ‚Pořád je to kus!‘. Bill se musel snažit, aby skryl úsměv při následném společném klábosení s pěknou blondýnou, která nakonec musela odejít ke svému pultíku. 

Do konce večera byl Bill ponechán osamělému přemýšlení nad svojí prekérní situací. Vypadalo to, jako by toho teď Charlie a Lizzie měli více společného, než kdy dřív. Když Lizzie skončila s prací, přisunula si třetí židli k jejich stolu, takže mohla tlachat během své pauzy, k velkému Charlieho potěšení. Bill si všiml, jak se jejich prsty na ubruse k sobě přibližovaly a žaludek se mu bolestně stáhl. Bylo mu jasné, že to bylo následkem stesku po Hermioně. 

Nakonec se omluvil a opustil bujarého Charlieho, který se opíral o hostesčin pultík a s Lizzie flirtoval. Chichotala se, zatímco ji Charlie přemlouval ke schůzce o příštím víkendu. Bill si přál, aby mohl být také tak okouzlující a nekonfliktní, jako jeho bratři. Pomalu se šinul Příčnou ulicí a ven, do mudlovského Londýna a domů.  Uvědomil si, že se bude stébla chytat, ale potřeboval, aby Hermiona pochopila, že je jen vyděšený představou další ženy ve svém životě. Ale už začínal vidět, jakou měl Charlie pravdu; když už měl to štěstí, že mu Hermiona věnovala pozornost, měl by se hodně snažit, aby si ji udržel.

 

XXX

 

To, jak se Bill celé úterý Hermioně vyhýbal, ji naprosto rozzuřilo. Jedna věc byl způsob, jakým od ní utekl, ale jiná, že se choval, jako by ani neexistovala. 

Sedíc ve svém obývacím pokoji, pokoušela se rozumově vysvětlit a prozkoumat všechny možnosti, ale nesedělo to. Billovy vášnivé polibky a troufalé, putující ruce jí ukazovaly, že ji chce. Ale jeho následný odchod z místnosti to zpochybňoval. Nakonec ji Bill nechal dumající nad tím, zda pro jeho setrvání něco mohla udělat; lámala si s tím hlavu celé dny. 

Naštvaně odstrčila práci, kterou si na večer přinesla domů. Stoh papírů s hlavičkou Gringottů se snesl na zem a přistál jako hromada změti, kterou bude pomudlovsku třídit aspoň hodinu – nechtěla mířit hůlkou na cenné papíry a tím její vztek vzrostl. 

Vytočená Hermiona si klekla, aby zvedla výroční finanční návrhy, když ji něco napadlo. Nechtěla slevit z pokroku vývoje, který s Billem udělali, a nebála se dostat do zranitelné situace. Pokud tady existovala nějaká šance, že by ho mohla učinit šťastným, využije ji. A pokud bude muset popadnout býka za rohy, udělá to. Existoval způsob, kterým nemůže nic riskovat, a dostane svoji odpověď i přes Billovo ignorování. Pustila se do práce.

 

XXX

 

Ve čtvrteční zářivé ráno se Bill zhroutil do křesla. Den byl veselý a slunečný, téměř se mu vysmíval, když rozervaný seděl u svého stolu. Celý týden toho moc nenaspal, ale byl připravený vrhnout se před Hermionu a žebrat u ní o další příležitost. Chtěl jen ještě jednu šanci mít s ní zase slepenou ruku. 

Den se pomalu loudal vpřed a Billovi se podařilo prokousat se většinou zpráv a návrhů. Těsně před obědem narazil na návrh, který byl ručně napsaný na zeleném pergamenu s formální hlavičkou u horního kraje. Zmatený úplně rozevřel dokument, aby se dozvěděl víc. Ztuhl, když poznal ten rukopis. Přečetl první řádek a vtom vyprskl a začal se dusit kávou.

   

Gringottova banka 

Navrhovatel: Hermiona Grangerová             Posuzovatel: Bill Weasley. 

Pozor: Důležité, přiloženy citlivé materiály 

Účelem tohoto dokumentu je získat a sdílet znalosti o stávajícím vztahu a určit budoucí trvání partnerství mezi výše uvedenými stranami. 

Já, Hermiona Jane Grangerová, jsem ochotná sdílet kterýkoliv a všechny city, kterých jsem v současné době vlastníkem, tehdy, a jen tehdy, odpoví-li jediný a pravý pan William Arthur Weasley takovým způsobem, který by jasně popíral, že city nejsou vraceny. Pokud toto není ten případ, ráda bych ústní vysvětlení citů, ať už romantických nebo jiných, kterých je pan Weasley vlastníkem. 

Pokud pan Weasley vrátí jisté city, může být dosaženo dlouhodobé dohody. Cíle ustanoveného partnerství zahrnují romantický vztah mezi stranami, ale nejsou jím omezeny. Pokud jsou obě strany ochotny odložit předchozí úsilí a přiznat city srdce, může partnerství započít. Jakmile si obě strany vyberou jejich ideální vzájemný vztah, další cíle mohou zahrnovat schůzky, líbání a žhavý sex. 

Já, slečna Grangerová, přísahám, že zachovám opatrnost a diskrétnost při zacházení s celou zárukou. Záruka musí zahrnovat Tvoji lásku, Tvé srdce a tak podobně, vše zmíněné obdržíš na oplátku. Jakékoliv předchozí vztahy obou stran, ve kterých byla záruka vyměněna, budou negovány a více nezmiňovány, pokud se sjedná toto partnerství. 

Veškeré úroky budou rovným dílem rozděleny mezi obě strany. 

Bille, přijmeš mé srdce výměnou za to Tvé? Odpověz, prosím, během jednoho pracovního dne.

   

Bill málem spadl ze židle, když znovu a znovu pročítal Hermionino prohlášení. Použila základní šablonu pro finanční návrhy Gringottů, ale nikdy v životě nečetl něco tak intimního, tak přitažlivého. Věděla, aniž by řekl slova, že se Fleur podepsala na jeho egu, a přesto to Hermionu neodradilo. Oči vyhledaly ještě jednou místo, kde napsala: ‚další cíle mohou zahrnovat schůzky, líbání a žhavý sex.‘ Byl zcela přemožen, když si ji představil se zakloněnou hlavou, vydechující jeho jméno. Musel dát Hermioně vědět, kde si v této záležitosti stál. A potřeboval to udělat okamžitě.

   


Earning Interest - 9.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 9

 

V době oběda byla Hermiona nervózní a rozklepaná. Od Billa dosud neslyšela nic a začala se obávat, že její návrh ho nějak zatlačil na dno jeho vnitřního světa. Nebo prostě nemá zájem. 

Nemohla se soustředit. Když šla hodit složky Francine, pořád nervózně poklepávala špičkou brka o zeď. „Nechcete toho nechat?“ zavrčela Francine. Hermiona poklepávala hlasitěji. 

A pak, když odešla podepsat dokumenty do oddělení zahraniční měny, naprosto se ztratila v labyrintu kójí. To bylo dalším důkazem, že její mysl bloudí jinde. 

„Sakra, Bille,“ mumlala, když seděla u svého stolu a zcela ignorovala oběd. Nebylo by to tak špatné, kdyby nebyl míč na jeho straně hřiště. Pokud věděla, Bill se s přáteli u oběda jejímu prohlášení nesmál... Ne, to by nebyl Bill. 

Hermiona se zhluboka nadechla, sebrala všechny síly, co měla, a dokázala se zase zahrabat do práce. Právě když končila korekci čtvrtletních finančních prospektů, vletělo jí do dveří fialové mezikancelářní sdělení a přistálo na stole. Rychle rozevřela pergamen a cítila, jak jí při zírání na úhledné Billovo písmo srdce poskočilo.

 

Hermiono, 

přijď, prosím, do mého domku dnes večer v 8. 

Bill

 

Rychle poznámku přečetla znovu a hlasitě zasténala. „Co to má znamenat?!“ zeptala se své prázdné kanceláře. Sdělení neobsahovalo žádné emoce, žádné známky jeho reakce. Otočila papír a hledala nějaké vodítko k jeho úmyslům. Nic. 

Hodiny na stěně jí ukázaly, že bude muset být trpělivá šest dalších hodin. Hermionina hlava se rázně setkala s deskou psacího stolu, když se vzdala veškeré naděje na odvedení nějaké další práce.

 

XXX

 

Bill byl jen uzlíček nervů. Běhal po svém domku, mnohokrát rozsvěcoval a sfoukával svíčky, než je vsadil do malé lampy. Dvě hodiny obezřetně pekl lasagne, kontroloval postup v receptu a hlídal čas vaření. Vše bylo na svém místě a on stál ve svém hnízdě, na sobě modré džíny a bílou košili s rukávy vyhrnutými k loktům. 

Projel rukou svými dlouhými vlasy a zamumlal: „Cítím se, jako bych spadl do lisu.“ Bylo to směšné; byl dospělý muž, rozvedený a zjizvený, a přesto se Hermioně podařilo dosáhnout toho, že se mu žaludek zauzloval. A chtěla ho. Z nějakého bláznivého důvodu ho chtěla. 

Najednou se aktivoval krb a uvedl před něj objekt jeho myšlenek. 

„Bille,“ zašeptala Hermiona s pohledem upřeně sledujícím jeho reakci a nervózně si mnula ruce. 

„Hermiono,“ odpověděl s bušícím srdcem. Nechtěl nic víc, než ji vtáhnout do náruče, ale nejdřív si s touto čarodějkou potřeboval pohovořit. „Můžeme si promluvit?“ Vedl ji ke své malé pohovce a usadil se vedle ní. Když vytáhl návrh z kapsy, Hermiona se temně karmínově začervenala. 

„To byl takový okamžitý nápad…“ 

Bill se na ni usmál, když koktala. „Mohl bych říct, že to je od tebe tak trochu zvláštní,“ řekl jí a ona se snažila schovat tvář v dlaních. „Nechápej mě špatně, bylo to velmi lichotivé,“ dodal a jemně jí stáhl ruce zpět do klína. „Jen mi odpověz jednu otázku. Proč jsi to napsala?“ 

Hermionina zavřená víčka se zatřepotala, když ji oslovil. Zhluboka se nadechla, otevřela oči a odpověděla: „Protože si myslím, že jsem se do tebe zamilovala.“ 

Bill měl pocit, jako by mu hlava klesala pod hladinu vody v bazénu a těžko se mu dýchalo. „Ale jsi příliš mladá a máš toho před sebou hodně, Hermiono. Ve skutečnosti to nemůžeš myslet vážně.“ 

Najednou byla Hermiona na nohou a stála před ním, ruce na bocích v džínech pevně založené. „Williame Weasley, já náhodou vím přesně, co chci, a tvůj seznam negativ mě neodradí.“ 

„Ale jsem pro tebe příliš starý,“ trval na svém. 

Hermiona protočila oči v sloup. „Bille, jsi všelijaký, ale ne starý.“ 

„Bude mi třicet dva.“ 

Hermiona zasténala. „Nic to pro mě neznamená, když už se přihodilo, že jsi kromě toho také inteligentní, mimořádně laskavý, milující a směšně atraktivní.“ 

Bill na okamžik oněměl. Utrápeně sledoval Hermionu, jak před ním stojí s blýskajícíma se očima, které jej vyzývaly, aby promluvil. „Ale jsem zjizvený. Po celém těle. Ne jen na tváři. Připomínka toho, jak blízko se ke mně Šedohřbet dostal, aby mě donutil žít jiný život.“ 

Hermioniny rysy okamžitě změkly. „Nikdo ti to neřekl? Ženy si myslí, že jizvy jsou sexy.“ 

Bill se pousmál, když Hermiona přejela palcem po lehce vystouplé jizvě, táhnoucí se podél levé strany čelisti, laškovně se na něj podívala a mrkla. Vzal ji za ruku ve chvíli, kdy mu k ústům doputovaly její prsty, a políbil ji do dlaně. Hermiona se na něj pevně dívala, když si s jejím zápěstím hrály jeho rty. Brzy druhou rukou zabloudila do jeho vlasů. 

„Ale jsem i rozvedený, Hermiono,“ dodal, ztráceje se v pocitu jejích dlaní, ale stále odhodlaný vysvětlit to celé. „Fleur mě přestala milovat a já už něco takového znovu neunesu.“ 

„Já bych se nemohla k tobě takto zachovat,“ zašeptala. 

„Díky Merlinovi, jsi jiná, Hermiono. Tvůj soucit je působivý. Dokonce soucítíš se starým, rozvedeným zjizvencem,“ řekl se smíchem. 

„Chvála Merlinovi, že jsi zatraceně rozvedený, Bille,“ řekla mu Hermiona, naprosto podrážděná. „Jinak by to, co udělám, byla obrovská chyba!“ 

Nakláněla se dolů, dokud se jejich rty nesetkaly, a Bill jí obtočil paže kolem pasu. Hermiona vyjekla, když ji strhl na klín a pokračoval v polibku. Oždiboval její spodní ret a škádlil rty špičkou jazyka, což způsobilo, že ho Hermiona obkročila a zavrtěla pánví proti jeho bokům. To jej vzrušilo ještě víc. 

Bill jí konečně dal znát, z jakého je těsta; na rozdíl od toho večera s tapetami nyní nezadržoval nic ze své vroucnosti a vášně. Na pevnou hruď přitáhl tu její bujnou a nechal ruce šmejdit pod blůzkou, aby přišly do kontaktu s jejím tělem. Zápal v čarodějčiných očích značil, že ještě zcela neztratil svoji schopnost zapůsobit.  

Hermiona si vychutnávala, jak pevně je držena mezi Billovým hrudníkem a jeho velkou rukou. Když mezi polibky studovala jeho tvář, viděla mizet obavy z jeho oříškových očí. Zatímco jazykem prozkoumávala Billova ústa, prsty našly knoflíky košile a ona je začala všechny rozepínat. Měl pravdu. Nejenom tvář byla pokryta jizvami. Přejela mu rukou dolů po hrudi a po svalnatém břiše, zatímco ho hluboce líbala. „Tolik, tolik sexy,“ zašeptala mu do úst. 

Bill zasténal a popadl vlnící se boky, pevně ji držel v klidu a jal se sbírat myšlenky do kupy. S pohledem do jejích hlubokých očí pronesl: „Hermiono, pokud si umíš poradit s mými jizvami, můžeš mít každý kousek ze mě. Včetně mého srdce.“ 

Hermiona se usmála, vědouc, že nakonec vyhrála cenu, o kterou usilovala. „Mám za to, že jsem dobře udělala, když jsem napsala ten návrh.“ 

Bill přikývl a rukama jí přejížděl po zádech nahoru a dolů. „A víš, můžeme na to jít hezky pomalu, pokud bys chtěla. Žádný spěch.“ 

Hermiona se ďábelsky ušklíbla. „Nechci na to jít tak pomalu.“ A s tím ho vytáhla na nohy s úmyslem přimět ho k cestě do ložnice.

 


Earning Interest - 10.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 10

 

Bill nebyl příliš překvapený způsobem, jakým ho Hermiona povzbuzovala chodbou do ložnice. Byl však překvapený tím, jak během několika minut dokázala z jeho mysli odstranit všechny vzpomínky, ve kterých tento pokoj sdílel s Fleur. 

Když dorazili ke dveřím, košile i pásek byly sundané, a Hermiona se zrovna soustředila na jeho modré džíny. „Proč je pořád tady toto?“ zeptala se ho mezi horkými polibky. 

Bill zabručel: „Nejspíš by tu neměly být.“ Hermiona zrychlila jejich odstranění a rovnou je hodila na druhou stranu místnosti. Bill zůstal jen v kostkovaných boxerkách. 

Když si začala rozepínat svoji vlastní halenku, zakryl její drobné ruce svými vlastními, mnohem většími. „Tuto část však nechci uspěchat.“ 

Jemně vzal čarodějku do náručí a odnesl ji do obrovské postele. Než ji usadil na kraj matrace, držela se mu obtočenými pažemi za krk; při uhnízdění na přehozu se jí podařilo zaměstnat ho dalším přívalem polibků. Bill se sklonil a pomalu jí rozepínal halenku, nepodívaje se jinam, než na její tvář, osvětlenou měsícem prosvítajícím skrze okno. Vystrčila jazyk, aby si olízla rty, když jí rozevřel košili a přejížděl prsty po krémovém těle. 

„Nádherná,“ šeptal jí do holého bříška, líbal a uctíval její tělo. Hermiona se musela kousnout do rtu, když si Billovy rty našly cestičku vzhůru a přes tenkou látku podprsenky líbaly a štípaly její ňadra. Pak se jeho rty ještě jednou setkaly s jejími a jeho ruce ji osvobodily z džínů, které jí opatrně stahoval přes boky, dolů po nohou, až dopadly na zem. 

Hermiona se hbitě překulila nad Billa, tlakem ho otočila na záda a rozkročila se nad jeho boky. Podle jejího odhodlání a úšklebku Bill poznal, že se bude dožadovat jeho plné pozornosti; podepřel si hlavu rukama a přijal od ní polibek. 

„Musíte být blázen, pane Weasley,“ mumlala mu do rtů Hermiona. „Odsud nevidím jediné zatracené místečko, které bych shledala nepřitažlivým.“ Sedla si zpříma a zkoumala jeho svalnaté tělo. Bill měl pravdu, horní polovina těla byla poseta jizvami a skvrnami. Ale když po nich Hermiona přejížděla rukama, mohla přemýšlet jen o tom, jak byl statečný a jak zcela jasně silný byl. 

Jejich oči se setkaly v měsíčním světlem zalité místnosti; Hermioniny jasně dávaly na vědomí upřímnost a Billovo srdce trochu rychleji poskočilo. Zasmál se, když se sklonila, aby ho políbila na stranu krku. „Lichotkami se nikam nedostaneš.“ 

„Byla jsem jen upřímná,“ zašeptala mu do ucha, což mu vyslalo lehké mrazení do celého těla. Zhluboka se nadechl a dovolil si užívat okamžiku, na rozdíl od večera s tapetami, kdy se nechal ovládnout nervózními emocemi. 

Dovolil Hermioně, aby přejížděla prsty po jeho jizvách a posévala mu kůži polibky, stále fascinován způsobem, jakým mu její malé ruce vzrušovaly tělo a uklidňovaly mysl. Nakonec se znovu posadila a třela svými boky o ty jeho. Bill se zhluboka nadechl, když si sáhla na záda a osvobodila ňadra z té omezující podprsenky. Rukama bloudil po její nově odhalené pokožce a ty pootevřené oči a růžové, nateklé rty ho dováděly k šílenství. 

Brzy Bill přivedl Hermionu na okraj rozumu a ona vydechla jeho jméno. Pokaždé, když přitiskla boky proti těm jeho, setkala se s jeho tvrdým penisem pod boxerkami. A pokaždé, když se odtáhla, zatlačil ji zpět. Hermiona sténala, když jí prsty přejížděl přes bradavky. „Bille, chci tě,“ vydechla do stříbřité temnoty pokoje. Otočila se na záda a vedla mu ruce ke kalhotkám, které začal svlékat tak pomalu, že až chtěla vykřiknout. Nakonec vstal a zbavil se boxerek, aby se vrátil na své místo na Hermionu. 

Natáhla ruku a přitáhla si ho blíž ke svému středu. Potřebovala všechno z něj. Bill se kousl do rtu a hlasitě zasténal, když ho ta překrásná čarodějka pod ním celého přijala. Zatlačila proti jeho bokům a brzy našli rytmus, který byl stejnoměrný a neuspěchaný, tak příjemný, daleko za Billovými nejdivočejšími sny. Hermiona se na něj dívala s takovou něhou a láskou, že je vášeň stěží zakryla. 

Každé zachvění, každý sten, který čarodějka vydávala, vše mu bralo dech. A Billovi nezbývalo než doufat, že naplní její potřeby dřív, než podlehne jejímu úchvatnému tělu. Jako by četla jeho myšlenky, Hermiona mu dala ruku za krk a přitáhla si jeho rty ke svým, doufajíc, že ho přesvědčí o tom, že se jí dostává všeho, co potřebuje a chce. 

„Aach!“ Hermiona zalapala po dechu, když Bill zrychlil; koutky úst se mu malinko stočily nahoru, když tak prudce uvolnila jeho rty. Byl fascinován Hermionou a způsobem, jakým se jí vlasy rozprostřely přes jeho lůžko, a tím, jak mu perfektně omotala nohy kolem pasu. 

„Ach! Ach můj! Bille!“ zvolala, když popadla jeho bicepsy; slova rychle přestávala být srozumitelná a Billovy pohyby se brzy staly rozhodnějšími, čímž je oba vedl k orgasmu. Cítil, jak se její tělo prohnulo a dotklo se jeho, když vyvrcholili. 

Bill se zhroutil s uznalým zasténáním vedle Hermiony. Přitáhl si ji na hruď a ona se k němu přitulila, používajíc ho jako polštář. Když ho něžně pohladila po břiše, políbil ji na temeno hlavy. 

„To bylo… páni,“ zašeptal jí do střapatých vlasů. Přikývla na souhlas. Nejistý její reakcí dodal: „Ale samozřejmě, praxe dělá mistra. Mohli bychom to zkusit později znovu.“ Tohle bylo jeho poprvé od doby, co ho žena opustila. A ačkoliv si nesmírně užil každou chvilku, chtěl si být jistý, že to tak cítila i Hermiona. 

Natočila obličej, aby se setkala s jeho nejistým pohledem. „Budu požadovat, aby ses se mnou miloval po zbytek noci… jen co budu schopná se postavit. Vyčerpal jsi mě.“ Mrkla na něj a Bill se zasmál, když si svoji čarodějku držel blízko u sebe.

 

XXX

 

Bill s Hermionou si udělali rychlou přestávku kolem půlnoci, kdy se vydali do kuchyně ohřát lasagne, kteréžto Bill uvařil k večeři. Poté, co se oba nasytili, Hermiona zahájila další sérii polibků, což vyvolalo další milování v kuchyni. Bill si byl jistý, že na jídelní kout už nikdy nebude pohlížet stejně. 

Nakonec ji odnesl zpět do postele, kde posléze usnul s Hermionou nataženou přes hrudník. Spal málo, užíval si pocitu její blízkosti a stejnoměrného dýchání. 

Když v šest zazvonil Billův budík, oba v posteli nadskočili. Vyřvával píseň od Sudiček tak dlouho, až si Hermiona zakryla uši a Bill jej hůlkou rychle umlčel. „Do prdele! Je pátek,“ pronesl nahlas. 

Hermioně spadla brada. „Musíme do práce! Brzo!“ 

Bill ji vzal za ruku a metli do sprchy. Sdíleli proud horké vody a on ji chvíli škádlil při ujišťování, že jsou oba naprosto čistí a schopní jít do práce. 

Poté se Bill rychle oblékl a opustil koupelnu i ložnici, aby se mohla Hermiona nachystat. Nechal opékat toast, zatímco nachystal džem a nalil dva hrnky s kávou. Když si dvakrát zkontroloval, že má v aktovce vše potřebné, vešla do kuchyně Hermiona. 

„Nebude ti vadit, když si půjčím tohle?“ zeptala se. Billovi se zadrhl dech, když ji uviděl oblečenou do jedné z jeho košil. V jeho oblečení vypadala maličká a on se k ní najednou cítil ochranitelsky. Nemluvě o tom, že představa toho, jak je celý den u Gringottů oblečená v jeho košili, v něm vyvolala znovu touhu si ji vzít tady, v jídelním koutě, a to okamžitě. 

„Nevadí mi to,“ potvrdil, získávaje kontrolu nad svými myšlenkami. Hermiona vytáhla hůlku a zakouzlila košili, aby jí lépe padla. 

„Miluju neformální pátky,“ s mrknutím pronesla a vzala si toast. 

Bill dopil kávu a s úsměvem hrnek odložil. „Měla bys tu být o neformálních sobotách. Obvykle zahrnují velmi málo oblečení a moře času v posteli.“ 

„Upřímně doufám, že je to pozvání,“ prohlásila zpříma, bez obalu, když ji Bill vedl ke krbu, aby se přeletaxovali do práce.


Earning Interest - 11.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 11

 

Jakmile do rozlehlé haly u Gringottů přicestovali Bill s Hermionou ve stejnou dobu, ze stejného krbu, dostalo se jim od kolegů několika zvědavých pohledů. Bill zaznamenal, že Hermionu to trochu znepokojuje, a rozhodl se, že teď by asi nebyl nejlepší čas držet ji za ruku, či snad políbit. I když obojí opravdu chtěl udělat. 

Vydali se chodbou a Bill si vzpomněl na rozhovor předchozí noci. Hermiona předložila velmi zásadní připomínku, totiž tu, že by se měli chovat jako vždy, když jsou v práci. Nemohli vypustit do světa, že jsou něco víc, než jen přátelé. Bylo nesmírně důležité, aby dodržovali svůj obvyklý, profesionální odstup. 

„Uvidíme se u oběda?“ zeptal se, když se blížili k její kanceláři. Nebylo pro ně zcela netypické, že by spolu seděli během přestávky. 

„Jasně,“ zamumlala s malým úsměvem a vyrazila dovnitř, nechávajíc ho v chodbě samotného. Bill si povzdechl a vydal se na cestu skrz budovu do své vlastní kanceláře. Být s Hermionou bude při sdílení stejného pracovního prostoru docela náročné. 

Ale když pomyslel na to, jak dobře spolu sdíleli postel, na tváři se mu rozlil úsměv přímo gigantických rozměrů. Předchozí noc předčila všechna jeho očekávání; poprvé od té doby, co se Fleur odstěhovala, měl s někým intimní vztah. A Hermiona nenechala své rty a ruce dál od něj dostatečně dlouhou dobu, aby stihl zformulovat nějaké stížnosti. Ačkoliv to nebyla nijak zvlášť divoká noc, Bill rozhodně viděl, jak vášnivá je Hermiona v i mimo ložnici. Ve skutečnosti způsobila, že než dorazili do práce, cítil se jako mužný a sexuálně atraktivní chlap. 

Potřesením hlavy si utřídil myšlenky a jal se psát adresy na obálky naskládané na stole.

 

XXX

 

Během dopoledne Hermiona čelila faktu, že potřebuje požádat Francine o pomoc, aby zkopírovala a zaevidovala žádost, kterou napsala pro důležitého investora. Než tu zatracenou věc sestavila, trvalo jí to přes dvě hodiny, protože se jí myšlenky nevyhnutelně stáčely od financí zpět na Billa a to bez jakéhokoliv varování. Nechystala se to teď zničit nesprávným dopracováním. 

S povzdechem posbírala své papíry a proklestila si cestu skrz kóje až do přízemí, kde našla Francine. 

„Omlouvám se, že ruším, Francine,“ začala při pohledu na blondýnu pilující si nehty za svým stolem. „Potřebuji vaši pomoc.“ 

Francine netrpělivě zírala na Hermionu, povzdechla si a pak prakticky zakňučela. „Právě teď? Už je skoro čas na oběd, slečno Grangerová.“ 

Hermiona se kousla do rtu; oběd měl být skoro až za hodinu a půl. „Ano. Teď.“ 

Místo odpovědi začala Francine pečlivě zkoumat Hermionino oblečení. Zaplavil ji nervózní pocit, když blondýna odložila pilník a přimhouřila oči. „Proč máte na sobě pánskou košili?“ náhle se zeptala Francine. 

„Já...“ Hermiona neměla představu, co říct.

Naštěstí Francine pokračovala. „Vlastně, ve skutečnosti nechci vědět, komu patří.“ Zatvářila se kysele. „A upřímně, vypadá to na vás nedbale s těmi modrými džíny a vlasy v ohonu.“

Skrz zaťaté zuby se Hermioně podařilo zavrčet: „Je neformální pátek. Pokud jste si nevšimla, tohle mají na sobě všichni. Zdá se, že to vy jste jediná osoba, která nevydrží celý den bez minisukně a sedmi liber make-upu naneseném na tváři.“ 

Francine se zamračila, studujíc Hermionino oblečení a snažíc se přijít s další věcí, kterou by ji zesměšnila, když se jí koutek úst stočil do kyselého úsměvu. „Vím, čí košili máte na sobě,“ zazpívala Francine protivně pronikavým hlasem. 

„Ne, to nevíte,“ odvětila Hermiona, ale její hlas začal být váhavým. 

„Podívejme se: cedulka vnitřní strany límce je nebelvírsky červená,“ začala Francine, „a knoflíky říkají ‚Ročník 1989‘, a jednoznačně to je pánská košile.“ 

Hermiona cítila, jak jí začalo bušit srdce. „Co – co tím chcete říct?“ 

Potměšilý úsměv zasáhl i Francininy oči a Hermiona se začala bát. „Chci tím říct, slečno Grangerová, že máte na sobě košili, která patří primusovi Nebelvíru z roku 1989, a pokud se nepletu, byl jím Bill Weasley.“ 

Ovzduší kolem Hermiony najednou velmi zhoustlo. Poté, co spolu strávili jen jednu noc, budou s Billem odhaleni. Hermiona se hodlala praštit: myslela, že prostě popadla obyčejnou bílou košili z jeho šatníku! 

Naprosto pobouřená vrazila Hermiona papíry Francine. „Udělejte čtyři kopie, dvě kopie pošlete na uvedenou adresu a doneste tyto originální dokumenty zpět na můj stůl před obědem,“ vyžádala si, otočila se na podpatku a prchla ze scény.

 

XXX

 

Bill netrpělivě čekal u jednoho stolku bufetu na Hermionin příchod na oběd. Jakmile ji uviděl, věděl s jistotou, že ony zaslechnuté drby musí být pravdou. Jen doufal, že se doopravdy neúčastnila pěstního souboje, jak mu zvěstoval Dennison během přestávky na kávu… 

„No, jsem si jistá, že už o nás ví všichni,“ oznámila úplně lehkovážně, když se svalila naproti němu a ukousla si z jablka. 

„Jo... slyšel jsem, že jsi ráno měla... neshodu s Francine…“ 

Hermiona se zhluboka nadechla. „Promiň, ale shledala jsem ji naprosto nesnesitelnou! Chce se mi z ní křičet,“ syčela Hermiona. „Dobírala si mě! Měl bys tam být, Bille! Jako by zatraceně dobře věděla, ještě než jsem řekla půl slova, že jsem strávila celou noc zamotaná do tvých přikrývek!“ 

Na Billovu tvář se vplížil úsměv, když si představil velmi nahou Hermionu zabalenou v jeho lůžkovinách, tápající po jeho těle. 

„Zajímalo by mě, jestli není Francine příbuznou Rity Holoubkové,“ zamyslela se Hermiona, čímž přivedla Billa do přítomnosti. „Umí ve mně až moc dobře číst!“ 

Bill pokrčil rameny a zhltl koláček. „No, teď budeme čekat. Třeba nikdo nic neřekne.“

 

XXX

 

Štěstí však při Billovi s Hermionou nestálo. Všechny starší, klevetivé ženské, které nejnovější informace získaly od Francine, si povykládaly s Hermionou v kanceláři, a většina z nich se usmívala, když ji viděly v Billově košili. Byla ze všech těch jejich pohledů tak vystresovaná, že se nakonec zahalila do příliš velkého černého pláště, který jí visel ve skříni pro případ příliš nízké teploty. Škoda, místnost byla výjimečně vyhřátá. 

Bill naopak musel snášet blahopřejná poplácávání po zádech a náhodné úšklebky od těch, které ani dobře neznal. Po Dennisonově plesknutí po rameni a proneseném: „Polapil jsi malého žhavého ptáčka, že?“ se rozhodl jen tak odejít, ruce zatnuté v pěst. 

A aby byl den ještě víc rozčilující, Francine se jala zkopírovat dvakrát stránku 31, sekce R-18 Gringottovy zaměstnanecké příručky a nechala jednu v  Hermionině a druhou v Billově příchozí poště. 

Když už nastal konečně závěr dne, čekala Hermiona na Billa u letaxového krbu. 

„Proč se nevrátit ke mně, můžu pro nás uvařit večeři,“ navrhl Bill Hermioně, když viděl její vyčerpání. 

„Hm, možná bych měla vařit já, tak zase neskončíme u Jíry,“ žertovala Hermiona. 

„Pojď. Můžeme později posedět u ohně.“ 

„U těch nádherných závěsů, co jsem ti ušila!“ dodala s úsměvem Hermiona. 

„Vidíš, prakticky tam patříš! Pojď, zítra tě naučím, jak má vypadat neformální sobota.“ Bill mrknul a Hermiona ho dychtivě následovala ke krbu.


Earning Interest - 12.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 12

 

Bill byl velmi potěšený zjištěním, že Hermioně se představa neformální soboty líbí, ba dokonce, že se aktivně účastní novými nápady k vyzkoušení. 

Například, když se Bill v šest hodin převalil, připraven vstát a posnídat, Hermiona se natáhla po jeho zjizvené, svalnaté hrudi a vtáhla ho zpět do postele. Ale překvapilo ho, že nechtěla dál spát. Místo toho obdržel masáž zad a jakmile skončila, byl víc než ochotný jí tuto laskavost vrátit. 

Koneckonců, jak často se probudil a ve své posteli našel nádhernou, jedinečnou, nahou ženu? Doufal, že započaly dny, kdy ji tam bude nacházet častěji. 

Teď si liboval nad pocitem jejích rukou na své hrudi; mazlili se několik hodin, povídali si o čemkoliv a o všem. Za poslední dobu si Bill nepamatoval lepší sobotu. 

„Nu, myslím, že jsme si hověli dost dlouho,“ nakonec povzdechla Hermiona, posadila se a obtočila si deku kolem hrudi. 

Bill se zasmál a podepřel si hlavu rukama. „Hermiono, tohle je neformální sobota. Můžeš dělat, co chceš.“ 

Hermiona se zamyšleně rozhlížela po pokoji, a pak spustila pokrývku, odhalujíc tak Billovi své tělo. „Mám chuť na sprchu,“ rozhodla se s přikývnutím. 

„Je tam šampón i mýdlo a čisté ručníky jsou v policích,“ řekl jí, šťastný, že se rozhodla pro to, co chce dělat. 

Stojící Hermiona dala ruce v bok. „Chceš se připojit?“ 

Bill se na ten obrázek před sebou podíval. Ačkoliv vypadala Hermiona dobře odpočinutá, bylo zřejmé, že byla dobře a důkladně pomilovaná. Spodní ret měla mírně oteklý, a na klíční kosti měla temně rudé kousance. Její kudrnaté, nepoddajné vlasy trčely do všech směrů, důsledek Billových prstů vískajících a tahajících je během předchozí noci. V tom okamžiku byla Hermiona Grangerová tím nejvíc sexy objektem, který kdy viděl. A zvala ho do společné sprchy. 

Okamžitě byl Bill z postele na nohou a postrkoval ji na cestě do koupelny na druhém konci ložnice. Zasmála se, když ji prakticky hodil do menší místnosti. Bill se natáhl po kohoutku ve sprše a přitáhl si ji do polibku, zatímco se voda ohřívala. Objal ji s potěšením z její hebké pokožky tisknoucí se k němu. 

Vlhké horko sprchy nebylo pro Billovy prsty žádným soupeřem. Jemně klouzaly dolů po Hermioniných žebrech a ona brzy cítila mrazení po celém těle. Nebylo divu. Milování se s ním jí přinášelo tolik potěšení; jen z pocitu jeho rukou na kůži se chvěla očekáváním. Bezděčně se otřela svými boky o jeho a kňourala mu do úst, když prohloubil polibek. Při Billově průzkumu svých úst cítila, že proti ní roste a tvrdne. 

„Myslím, že je voda připravená,“ zalapala Hermiona po dechu. Místnost byla naplněna párou, důkaz, že se jejich rty k sobě přimkly na nějakou dobu. 

Bill odpověděl tím, že si ji přitáhl do kouřícího proudu vody. Hermiona uklouzla po podlaze a on si ji přitiskl k hrudi, „Jsi v pořádku?“ 

„Hmmm,“ zahmkala, když se rty vrátila k těm jeho. „Teď už ano.“ Obtočila mu ruce kolem krku a vykvikla, když ji zatlačil k vykachlíčkované zdi. „To studí!“ 

Se smíchem Bill zašeptal: „Zahřeju tě.“ Hermiona se znovu zachvěla, z chladu dlaždiček, ale i z jeho slibu. 

Když jí kouřící voda padala jako vodopád na vlasy a dolů po těle, cítila, jak Billovy ruce a rty napodobují tento pohyb. Rozpaloval ji tak, až touhou vydechovala jeho jméno. Musela ho zase mít, právě zde, stlačená stěnou sprchy a jeho teplým tělem. 

Co mohla být dvacetiminutová sprcha, se změnilo v téměř hodinové milování. Bill si dával načas. Přestože věděl, že ho Hermiona potřebuje, přinášelo mu potěšení poslouchat, jak vydechuje jeho jméno, kdykoliv přišel rty do kontaktu s jejím tělem. 

Hermiona skončila sprchu s veselým úsměvem na tváři a nohama, na kterých se sotva udržela. Když se pro nadcházející den oblékali, řekla Billovi: „Pokud se toto děje každou neformální sobotu, počítej se mnou taky na příští týden.“

 

XXX

 

Bill pro jistotu rozšířil pozvání své krásné Hermiony na každou sobotu. S výjimkou jednoho víkendu byla v jeho domě v těchto dnech celé dva měsíce; mimo víkendu, kdy onemocněl Křivonožka, ten strávili v Hermionině bytě. Změna místa jim rozhodně nevadila a Bill na ni docela udělal dojem svým chováním k jejímu milovanému mazlíčkovi. Trvalo jí pak dost dlouho, aby mu ukázala, jak moc si myslí, že byl sladký. 

Toto byl ten nejšťastnější Bill za celé věky. S výjimkou zvýšeného stresu v práci, který přicházel ruku v ruce s jeho touhou po Hermioně, vše se zdálo, že zapadlo na své místo. Ve skutečnosti ho dokonce i Fred a George dokázali přestat škádlit kvůli Hermioně, ačkoliv to bylo nahrazeno jejich dumáním, co taková ‚kočka‘ vidí na jejich nejstarším bratrovi. Ano, Bill si svého života užíval. 

Do středečního rána, kdy se na něj Francine výsměšně ušklíbla, právě když kolem něj rychle prošla, aby zaklepala na dveře Barta Dunnera. To by Billa ani v nejmenším neznepokojilo, Francine už na něj byla zřídka přátelská, ale Bart byl jeho nadřízený. A Francine mu šla jasně po krku.

   


Earning Interest - 13.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 13

 

„Ach, Francine, jak vám mohu pomoci?“ zeptal se Bart Dunner a odložil práci bokem, když mladší blondýna vstoupila do jeho kanceláře. 

„Pane Dunnere, chtěla jsem s vámi něco probrat,“ oznámila mu a na rtech se jí začal rýsovat zlomyslný úsměv. „Jste obeznámen se stranou 31, sekce R-18 Gringottovy zaměstnanecké příručky zakazující, aby se dva zaměstnanci romanticky přátelili?“ 

Když Francine žvanila o uvedených pokynech svým docela pronikavým hlasem, Bart se přikrčil a přesně si vzpomněl, proč tuto ženu neměl příliš v lásce. Na loňském vánočním večírku se přihodil poněkud nepříjemný incident, při němž jeho manželku ztrapnila právě Francine. Pomlouvala ji a její poznámky byly jako jed pro ostatní zaměstnance a každého kolem ní. 

„Francine,“ přerušil její tirádu, „tento hovor někam míří?“ 

Francine se dramaticky snesla do židle na opačné straně Bartova stolu. „Ano a tak ráda slyším, že se tomu chcete dostat na kloub. Víte, mám podložené zprávy o tom, že Bill Weasley se romanticky přátelí s nikým jiným, než s Hermionou Grangerovou. Věřil byste tomu?! Pracují spolu!“ 

„Pracují v různých odděleních,“ opravil ji Bart. 

„Ale jejich oddělení se často překrývají a Bill vždycky nechává finanční výkazy Hermioně, aby je schválila pro nové zákazníky Gringottových. Je to opravdu nevhodné, aby spolu chodili, nemyslíte?“ 

V tomto bodě byl Bart velmi zmatený. „Vlastně, Francine, oba, pan Weasley i slečna Grangerová, mají tu nejlepší pověst a já viděl jen velmi málo důkazů o jakékoliv záležitosti, která by se možného vztahu těch dvou týkala.“ Samozřejmě, že Bart ty zvěsti slyšel, ale Bill podával zprávy přímo jemu a on nepředpokládal žádné neprofesionální chování na obzoru. A navíc mu začala Francine lézt na nervy. 

„Ale, pane, opravdu jsem je viděla spolu na Příčné ulici! Říkám vám, brzy se to vymkne z ruky. Budou spolu cukrovat mimo kancelář a ani jeden nebude schopný dodělat svoji práci!“ prakticky vyjekla. 

„Dost,“ s konečnou platností ji přerušil Bart a bouchl pěstí do stolu, až zarachotil hrnek na kávu. Francine svraštila obočí, když se Bart naklonil směrem k ní a ztišil hlas do ostrého šepotu. „Mám toho dost. U Gringottových by nebyly žádné klevety, kdyby nebylo vás, Francine.“ Zabodl prst do její tváře a pokračoval. „Dokud se Bill s Hermionou budou v práci chovat profesionálně, mám svázané ruce bez ohledu na to, co říká ta příručka.“ 

„Ale...“ 

„Ne, ještě jsem neskončil.“ Bart náhle vstal; židle zavrzala o podlahu, jak sklouzla dozadu. Začal před kartotékou pochodovat, když pokračoval. „Měla byste se starat o své. Bylo by to pro vás dobré. Upřímně řečeno, stále si pamatuji, jak jste na vánočním večírku každému vykládala, docela nahlas, že má žena zpívá karaoke jako horský troll.“ Když vytáhl žlutou složku ze zásuvky, otočil se k ní. „Rád bych vám oznámil, že se mi náhodou líbí, jak Margaret zpívá!“ zařval. 

Francine zbledla a klesla zpět do židle. „Nemyslela jsem…“ 

„Ale, když vidím, jak jste akurátní – drby se u Gringottových šíří poměrně rychle. Takže, možná byste se měla přestat bratříčkovat s Dennisonem v kopírovací místnosti během odpolední přestávky dříve, než jednoho z vás vyhodím.“ 

Francine zrudla a začala koktat. Neměla tušení, že někdo věděl o jejím pravidelném muckání s Dennisonem. „Do-dobře, jen-“ 

„Ještě poslední věc, než odejdete. Neváhejte a přečtěte si tento dokument. Obsahuje vaše přeřazení z mého oddělení. Myslím, že budete mnohem šťastnější ve spodním patře, kde není tolik novinek, o kterých by se dalo klevetit.“

 

XXX

 

Kolem kanceláře bylo nějak moc ticho a to Billa znervózňovalo. Od chvíle, kdy viděl, jak Francine vtrhla do kanceláře jejich šéfa, čekal, kdy hovno třeskavého skvorejše dopadne do ventilátoru. 

Ještě v době, kdy se setkal s Hermionou u oběda, byl zmatený. Většina ze sekretářek byla podivně ztichlá a on prostě nechápal proč. Obvykle cvrlikaly o tomhle, vřískaly o tamtom, hlavně k jeho zlosti, když od některé potřeboval pomoc. Dnešek byl jiný a on prostě věděl, že je to kvůli Francine. 

Když se Hermiona opatrně posadila proti němu, Bill jen zvedl obočí nad tou podivnou situací. 

„Viděl jsi dnes Francine?“ zeptala se Hermiona opatrně. Francine jí udělala ze vztahu s Billem během pracovní doby peklo. Měla podezření, že to bylo proto, že s ní Dennison nechtěl chodit, i když všichni věděli, že se muckají v kopírovací místnosti. 

„Už před nějakou dobou, proč?“ 

„No, vypadá to, že si právě balí věci.“ 

Bill zíral na Hermionu, která zírala na něj, a pak oba vyskočili ze židlí a spěchali z bistra skrz moře kójí ke stolu Francine. 

„Odešla,“ zašeptal Bill. 

Hermiona se otočila ke dvěma dalším ženám, které měly stůl poblíž. „Promiňte, nevíte, kam šla Francine?“ 

Mladá brunetka se k ní otočila. „Ach, stalo se to nejhorší! Pan Dunner ji přeložil!“ 

„Přeložil?“ zeptali se Hermiona a Bill současně, ohromeni zprávou. 

„Ano! Do spodního patra! Věřili byste tomu?“ Děvče vypadalo zničeně a viditelně otřeseně. „Bude teď pracovat se skřety. Jsou tak nepříjemní!“ Žena se otočila zpět ke své práci, zřejmě rozčilená nad ztrátou své kolegyně. 

Hermiona se zářivě usmála. „Ano, jsou docela nepříjemní,“ řekla, když se vraceli k bufetu. 

„Mají toho hodně společného! Měla by s nimi v pohodě vyjít,“ dodal Bill s úsměvem. Sklonil se, aby políbil Hermionu na tvář, ale setkal se jen s její rukou na své tváři.

„Ne, Francine může být pryč, ale my se pořád musíme chovat tak, jako vždy.“

Bill začal trucovat. „Ale jenom jsem chtěl pusu,“ zašeptal.

Hermioniny tváře trochu zčervenaly, když se podívala kolem na to množství pracujících lidí. Kousla se do rtu. „Necháš mě to vynahradit později?“

Billovy oči se na zlomek vteřiny rozšířily, a pak si odkašlal. „Myslím, že to tak můžeme naplánovat. Co třeba v 6 hodin, v mé ložnici?“

„Neopozdi se,“ řekla mu Hermiona s kývnutím a zanechala ho stát dumajícího nad tím, jak přesně mu to vynahradí.

 


Earning Interest - 14.kapitola



Autor: WeasleyForMe          Překlad:Lupina         Beta: marci     Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4453858/1/Earning-Interest

Rating: 16+



Kapitola 14

 

Bill se na své narozeniny probudil svěží a v pohodě, s pocity, které k němu přišly spolu s Hermionou. Vroucně doufal, že ani jedno ho v brzké budoucnosti neopustí. 

Opatrně se protáhl a přešel po studené podlaze do koupelny, začínaje se chystat na další pracovní den. Hermiona se předchozí večer omluvila; musela zůstat doma a starat se o Křivonožku. Četl před krbem Sherlocka Holmese jen ve spodním prádle se sklenicí dvojsladové ohnivé whisky a poněkud si dočasnou samotu užíval. Ale, upřímně řečeno, pokud by se k němu dnes večer na jeho narozeniny jeho čarodějka nepřipojila, bude prostě muset zajít do jejího bytu a dožadovat se společně strávené noci. 

Tak, jak míval v pátek ráno ve zvyku, Bill vstoupil do budovy přes hlavní halu Gringottových. Prostě jen rád kontroloval Francine a dnes ji našel docela rozrušenou. Dostávala kázání od velice nevrlého skřeta, ačkoliv se nad ním svojí výškou tyčila. Smějící se Bill se vydal k jednomu z výtahů, když zaslechl Francine, jak se snaží se skřetem dohadovat, ale je přerušena. 

Když jel výtahem do čtvrtého patra, myšlenkami se vrátil k Hermioně. Skutečně byla báječnou přítelkyní, a ačkoliv od ní neočekával narozeninový dárek, extravagantní či jiný, doufal, že mu upeče dort nebo něco takového. Když vystoupil z výtahu a myšlenky mu stále setrvávaly u Hermiony v jeho kuchyni a zástěře, uviděl objekt svých představ a snů osobně. 

Billovi spadla čelist; Hermiona stála u Dennisonova stolu v jednom z těch svých sexy kostýmků, které ho připravovaly o rozum. Černá sukně jí končila nad koleny, což mu připomnělo, jak cítil její nohy omotané kolem svého pasu. Vlasy měla stočené do volného drdolu, pár kudrnatých pramínků jí rámovalo tvář a rozepnutý kabátek odhaloval krajkovou bílou halenku, jen aby přiměl poštovního úředníka ochromeně ztuhnout. 

Bill si uvědomil, že zírá, ale nebyl jediný. Během toho, co se Hermiona snažila setřídit složku, bylo jasné, že Dennisonova pozornost je zaměřená jedině a pouze na její nohy. S úsměvem položila složku na stůl a otočila se k odchodu, z čehož se Billovi nehorázně rozbušilo srdce. Sledoval její chůzi, houpavé boky, podpatky klapající na podlaze. 

„Hermiono,“ zachraptěl a vyřítil se chodbou za ní. Hlas mu uvízl vzadu v krku a kalhoty měl náhle velmi těsné. 

„Bille!“ zvolala vesele a otočila se čelem k němu. „Všechno nejlepší k narozeninám!“ 

Oslavenec jen kývnul hlavou. Bylo zřejmé, že slovům nevěnuje pozornost a Hermiona se uculila, zcela potěšená faktem, že se mu její oblečení líbí. Naklonila se a zašeptala: „Nechala jsem ti dortíček na stole. Z hříšně hořké čokolády.“ A s mrknutím zmizela chodbou do konferenční místnosti. Bill nakročil, že ji bude následovat, ale dveře se zavřely, což značilo, že schůze začala. 

Se zavrčením si upravil stále těsné kalhoty a spěchal do své kanceláře. Opravdu našel dortíček; trůnil uprostřed stolu, nahoře vykreslené červené srdce z polevy. Pokřivený úsměv se mu objevil na tváři a uždibl malé sousto. Když zákuskem pootočil, všiml si, že leží na zeleném pergamenu. Začal jej číst, zatímco přežvykoval.

 

XXX

 

Gringottova banka 

Navrhovatel: Hermiona Grangerová             Posuzovatel: Bill Weasley 

Pozor: Důležité, přiloženy citlivé materiály 

Účelem tohoto dokumentu je popřát panu Williamu Arthurovi Weasleymu velice šťastné narozeniny. 

Já, Hermiona Jane Grangerová, jsem velice ochotná jít nad rámec povinností přítelkyně, abych zajistila šťastné narozeniny. To zahrnuje, ale není omezeno na toto konání, přípravu chutné večeře, provedení uklidňující masáže zad, milování se u koupelnové zdi, milování se před krbem, milování se na schodech, a pobyt v posteli po většinu doby víkendu. 

Jestliže pan Weasley požaduje další pozornosti, já, slečna Grangerová, plně vezmu v úvahu pronesené požadavky. 

Prosím, odpověz co nejdříve, ať mohou začít pořádné oslavy.

 

XXX

 

Bill upustil půlku rozjedeného dortíčku na stůl. Měl víc než jen několik dalších nápadů, které hodlal své lásce přednést. Hodlal začít tím, že ji vytáhne ze schůze a přemístí je oba do domku. Cítil naléhavou potřebu položit ji na jídelní stůl, rukama přeběhnout po jejích nohách zakrytých punčochami a pomilovat ji v tom sexy oblečení. 

Bill Weasley zabušil na dveře Konferenční místnosti číslo 11, přerušil finanční schůzi a ukázal na Hermionu Grangerovou. 

„Vznáším požadavek na více pozornosti, okamžitě,“ řekl jí. Všichni usazení u dlouhého stolu se na něj dívali poněkud zmateně. 

Hermiona beze slova vstala, sbalila si věci a vyšla za Billem. O chvilku později se objevila v jeho jídelně. Bill měl přešťastné narozeniny s příslibem toho, že jich v tomto stylu bude slavit mnohem víc.

   

Konec.