Archív prekladov z hpkizi.sk




Vánoční punčochy



 


25. december 2012



Christmas Stockings

Vánoční punčochy

http://www.fanfiction.net/s/6620516/1/Christmas-Stockings 

Autor: Cheryl Dyson

Překlad: marci

Beta-reader: Lupina (vida, a to tvrdila, že nečte slash) Díky moc, zlato J

Poznámka bety: Inkriminované pasáže budu číst se zavřenýma očima! :-D Co bych pro Tebe neudělala.

 

AN:

Během bystrozorského večírku Harry narazí na Draca Malfoye oděného do velmi diskutabilního outfitu. Ach můj bože. H/D a obsah pouze pro plnoleté! To musí být těmi svátky!

 

PP:

1) JE to blbost. Ale já mám Cheryl ráda. Vždycky. Takže tak.

2) Znáte Cheryl. Nebo neznáte, a pak věnujte zvýšenou pozornost autorčinu varování.

A věřte mu.

JE to slash se vším všudy. Ale budu se snažit, abyste se nikdo nemusel příliš červenat. Pokud se mi to povede. Znáte Cheryl. :)

 

Harrymu spadla čelist.

Ve skutečnosti nabyl dojmu, že k jejímu navrácení zpět na původní místo bude potřebovat kouzlo, protože se zdálo, že zůstane zmražená a visící tam, kde byla teď, což znamenalo kdesi v úrovni Harryho pupku.

Také čas jakoby se zastavil. Bylo to jako zázrak.

Nebylo divu, že suchý hlas prolomil jeho vytržení: „Plánuješ tam stát celou noc s hubou dokořán, Pottere?“

Harry s obtížemi vrátil čelist na původní místo ve snaze zformulovat nějaká slova. Bohužel, ta slova nedávala přílišný smysl. Dokonce ani jemu. „Ty... ? Ty... ? Co?“

Malfoy protočil oči a vydal rozzlobený zvuk, jako by měl oblečený svůj obvyklý černý bystrozorský hábit a ne... to, co měl právě na sobě.

„Ano, Pottere, tohle je Pansyina představa roztomilého svátečního žertu. A teď, pokud by ti to nevadilo, neváhej pokračovat ve své cestě a nech mě protrpět mé ponížení o samotě.“

Harry by se nedokázal pohnout, ani kdyby se o to pokoušel; je ovšem pravda, že svým pokusům nijak velké úsilí nevěnoval. Ještě jednou očima zvolna mapoval ten neuvěřitelný obrázek před sebou, přestože věděl, že stojí zakořeněný na místě a že bude pravděpodobně velmi brzy zavražděn – nebo přinejmenším nesmírně bolestivě proklet – a přesto nebyl schopen udělat ani krok.

Draco Malfoy, kolega bystrozor, nesnesitelný debil, sebestředný bastard a... ach bože, oslnivá hvězda mnoha Harryho tajných nočních fantazií... měl na sobě po stehna vysoké, červenobíle pruhované punčochy.

A téměř nic jiného.

„Co?“ zeptal se Harry znovu.

„Pro rány Merlinovy, Pottere! Nemůžeš mě nechat na pokoji?“ zavrčel Malfoy tónem, který konečně prolomil Harryho paralýzu a dokonale ho probral.

„Samozřejmě,“ řekl. Otočil se na patě, vyšel ven ze dveří a nezastavil se, dokud nedospěl do bezpečí své kanceláře, kde zabouchl dveře a rozvalil se v křesle s cílem znovu ve vzpomínkách prožít scénu, které byl právě svědkem.

Draco Malfoy oděný do miniaturních červených boxerek, po stehna vysokých červenobíle pruhovaných punčochách a Santově čepici. Merline, měl na sobě i boty s vysokým podpatkem, jak si Harry vybavil až teď. Sakra. Sakra, sakra, sakra.

Proč to byla ta nejsvůdnější věc, kterou Harry kdy v životě viděl? Proč?

Harry nepřítomně zíral na hromadu pergamenů na svém stole. Měl napsat několik hlášení, ale neviděl nic, než červenobílé punčochy. Zvažoval zaslání krátkého vzkazu Pansy Parkinsonové, ale nemohl se rozhodnout, zda jí poděkovat za poskytnutí materiálu pro erotické fantazie do konce života, nebo jí vynadat za narušení jeho koncentrace nejméně v příští dekádě.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, Harry sebou provinile trhl. Veřeje se rozlétly a Harry rychle posunul pergamen na stole ve snaze zamaskovat skutečnost, že si až dosud kreslil postavičky oděné v pruhovaných punčochách a santovských čepicích.

Objekt jeho fascinace napochodoval přímo k jeho stolu. Harry byl v depresi ze zjištění – nadšený ze zjištění, opravil sám sebe – že je Malfoy opět oblečený do tmavých kalhot, kašmírové košile a krátkého bystrozorského hábitu. Harry zauvažoval, jestli nemá náhodou oblečené ty punčocháče vespod.

Malfoy se opřel oběma rukama o Harryho stůl a předklonil se v postoji, který u něj Harry viděl nesčíslněkrát při výslechu zadržených podezřelých. Měl být zastrašující, ale Harry ho v současném stavu mysli dokázal vnímat pouze jako neuvěřitelně vzrušující. Hltal pohledem bílé vlasy padající Malfoyovi přes oko i chvějící se chřípí nad pevně sevřenými rty, svůdnými jako ústa nějaké filmové hvězdy.

„Fajn, Pottere. Co mě bude stát, abys zapomněl na tuto událost a neroztruboval ji po celém ministerstvu? Nebo příští týden na Silvestrovském večírku?“

„Mohl bys na mne seslat Obliviate?“ navrhl suše Harry.

Malfoy stiskl dokonalé rty. „Preferuješ nešířit tu vzpomínku po okolí, Pottere?“

Harry se usmál, ale neřekl nic. Měl dojem, že vymazání paměti by nemuselo být tak špatné, protože kdykoli uvidí Malfoye, bude zatraceně rozptýlen a oni spolu pracovali poměrně často. Ovšem, když na to přijde, Malfoy byl pro Harryho zatraceně rozptylující už dávno před těmi punčochami.

Náhle Malfoy přimhouřil oči a posunul pergameny na stole. Harry vyjekl a hrábl po nich, ale Malfoyovy dlouhé prsty už popadly Harryho pokus o umělecké dílo s vítězným švihem zápěstím.

Harry se opět posadil a provinile zrudl, když se Malfoyovy oči zúžily.

„Velice vtipné, Pottere. Plánuješ prodat tu vzpomínku místnímu myslánkovému peep show?“

Harry zamrkal. Myslánková představení byla docela populární a legální, ačkoli značně regulovaná. „Nemyslím, že pro takový účel by to byla dost dlouhá vzpomínka,“ poznamenal.

Malfoy sevřel pergamen v pěsti, vyhodil tu zmačkanou kouli do vzduchu a spálil jí švihnutím hůlky. Proti své vůli byl Harry zaujatý. Malfoy byl vždycky dobrý v poněkud násilnějších kouzlech.

Když se Harryho kresba snesla v podobě popelového prášku na podlahu, Malfoy si ztěžka povzdychl. „No, jak chceš, Pottere.“ Otočil se a vyrazil ven, když ho Harry zastavil slovem:

„Proč?“

Malfoy hodil pohledem přes rameno. „Proč co?“

„Proč tenhle konkrétní ohoz?“

Malfoy se k němu s úšklebkem pootočil. „Pansy miluje Vánoce. Udělal jsem chybu a pohaněl je.“

„Ale ty také miluješ Vánoce.“

Teď byl k němu Malfoy otočen čelem. „Jak to víš?“

Harry odvrátil pohled a odkašlal si. Byla to pravda, ačkoli ze stavu Malfoyovy kanceláře by to nikdo neodhadl. Byla stejně strohá a organizovaná, jako během celého roku. Bez jediného vánočního smítka na dohled.

„Znám tě patnáct let,“ řekl Harry tiše.

Seznámil ses se mnou před patnácti lety, Pottere. Neznáš mě.“

Harry se v křesle předklonil s upřeným pohledem. „Dovolím si nesouhlasit, Malfoyi. Vím, že upřednostňuješ dýňový džus před čajem. Vím, že tvoje oblíbená barva je modrá, navzdory vší té zelené, kterou vystavuješ na odiv. Vím, že nesnášíš rajčata a každou čtvrteční noc chodíš tajně jíst do mudlovského bistra. Jsi schopen cestovat až do Itálie, jen aby sis mohl koupit nové boty. Máš raději švýcarskou čokoládu než britskou. Nesnášíš sushi, ale jíš ho, protože máš pocit, že pak vypadáš sofistikovaně. Miluješ skořici. Jsi fascinován mudlovskými deštníky, ale nepoužíváš je z pochopitelných důvodů.“

Malfoy vypadal nejen překvapeně, ale přímo šokovaně. Harry pokračoval, rozehřívaje se svým tématem. „Dáváš peníze na charitu pod falešným jménem, takže nikdo netuší, že jsou od tebe. Mícháš čaj proti směru hodinových ručiček a sladíš třemi cukry, místo dvou, když jsi přesvědčený, že tě nikdo nevidí. Miluješ klobouky, ale nenávidíš, jak jsou pod nimi slehlé vlasy, takže je nosíš jen zřídka. Tvoje tajná touha je pořídit si kotě. Miluješ dárky, jak dávání, tak přijímání. Tvoje oblíbená zmrzlina je vanilková. Mluvíš ze spaní a občas míváš noční můry o...“

Harry se zarazil a uvědomil si, že zašel příliš daleko. Zvedl se a začal rovnat pergameny na stole do úhledných komínků s cílem vůbec se na Malfoye nepodívat. Všechno vhodil do šuplíku k zítřejšímu vyřízení. Právě teď se potřeboval napít.

„Jak víš o tom kotěti?“ zeptal se Malfoy tiše.

Harry k němu vzhlédl. „Viděl jsem tě nakukovat do výlohy zverimexu, když jsme se vyptávali těch výrostků ohledně Allenova případu. Vypadal jsi soustředěně, ale tvoje pozornost byla zaměřena na šedé kotě v krámu.“ Harry už nezmínil, že se sám nevrátil to kotě koupit jen proto, že si nebyl jistý, jak by byl takový dar přijat. Mohlo se stát, že by Malfoy pozornost odmítl, a pak by Harry uvízl s domácím mazlíčkem.

„Mám rád sushi,“ řekl Malfoy.

Harry se zasmál, přistoupil k blonďákovi blíž a natáhl se pro šálu na věšáku za Malfoyovými rameny. „Ne, nemáš.“

„Jak to, že toho o mně tolik víš, Pottere? Jsi si vědom toho, že tvůj malý výčet zněl jako šmírování?“

„Já vím. Já prostě...“ Harry zatáhl za šálu, ale ta se zachytila o háček a odmítala se uvolnit. „Prostě jsem o tobě chtěl vědět víc. Tak jsem si všímal.“

Malfoyovy prsty odsunuly Harryho ruku stranou a uvolnily vínový šál z věšáku. Pak Malfoy přehodil střed šály Harrymu přes hlavu a ovinul mu její konce kolem krku. To gesto bylo tak zvláštně intimní a Harry cítil, že se znovu červená, obzvlášť když zachytil závan Malfoyovy jemné kolínské.

„Proč?“ otázal se Malfoy.

Harry pokrčil rameny. Byl na rozpacích z lehkých dotyků Malfoyových kloubů, když mu překřížil konce šály a uhlazoval je dolů. „Nevím,“ řekl. „Nějak... já jen... K čertu s tím, mám tě teď rád.“

Malfoy na něj zamrkal. „Máš mě rád teď?“

Harry se zašklebil. „Koukej, pracujeme spolu šest let. Vím, že nejsi ani z poloviny tak špatný, jak předstíráš. Jsi dobrý bystrozor.“ Tak. Řekl to.

Malfoyovo překvapení bylo přímo hmatatelné. „Myslíš si, že jsem dobrý bystrozor?“

Harry hleděl do dokořán otevřených šedých očí. „Ano. To si myslím.“

K Harryho ohromení, úsměv – nefalšovaný úsměv – zvlnil Malfoyovy rty, pravděpodobně vůbec první, který byl určen přímo jemu.

„Díky, Pottere,“ řekl, když se otočil a zamířil ke dveřím. Odmlčel se s prsty na klice, ohlížeje se přes rameno. „Mimochodem, jdu k Barnabymu na skleničku,“ řekl. Pak mrkl na Harryho a dodal: „A pořád mám na sobě ty punčochy.“

Rychlým pohybem ruky Malfoy otevřel dveře a byl pryč, zanechávaje za sebou zmateně zírajícího Harryho.

xxXXxxXXxxXXxx

Harry ho dohonil na chodníku. Začal padat sníh, a ačkoli se na vlhké zemi žádný neudržel, bylo to malebné na pohled.

Malfoy mlčel a Harry naslouchal zvuku jejich kroků, projíždějících mudlovských automobilů a občasnému výbuchu smíchu nebo hovoru náhodných kolemjdoucích.

Jak se blížili k Barnabymu, Harry vyhrkl: „Můžu ti koupit drink?“

Malfoy si odfrkl. „To je tvůj nejlepší výkon, když někoho balíš?“

Harry uvažoval. Chtěl, aby to bylo balení? Hodil pohled na Malfoye, stále ledově krásného v jeho bystrozorském hábitu. A on teď věděl, jak vypadá pod ním... „Nejspíš ano. Takže můžu?“

„Nejspíš ano,“ odtušil Malfoy bez jediného pohledu směrem k Harrymu. A pak už byli u dveří a Malfoy se vtlačil do teplého, tmavého interiéru pubu. V předsíni si oba odložili kabáty, šály a vrchní hábity a pak se Malfoy prosmýkl davem a zabral místa u malého rohového stolku pro dva.

Harry se posadil proti němu.

„Takže,“ zeptal se Malfoy tónem naznačujícím nucenou zdvořilost, „nějaké velké plány na dnešní noc?“

Harry zavrtěl hlavou. Ačkoli byl Štědrý den, tradiční oslava v Doupěti proběhla už před týdnem, takže Weasleyovi teď mohli trávit dovolenou ve Francii u rodiny Fleur. Ten výlet byl plánován už měsíce, a ačkoli byl Harry zván, stále se cítil jako vetřelec a nakonec je přesvědčil, že bude o svátcích spokojený sám.

„Ani ne,“ řekl Harry, neochotný připustit, že plánoval jít domů, do svého prázdného bytu a jíst zbytky pečeného krocana a hrát osamoceně kouzelnické šachy, než padne do své chladné postele. „Chystáš se na Malfoy Manor?“

„Až do zítřka ne. Pansy očekává, že se ještě dnes zastavím na večeři.“

Harry sevřel rty. Pansy Parkinsonová.  Nikdy nepřestala kolem Malfoye kroužit, dokonce ani po skončení školy, ani poté, co Malfoy nastoupil do bystrozorského oddělení a dokonce ani po své vlastní svatbě a rozvodu. Dvojím. Harry si prostě přál, aby... to vzdala a nechala Malfoye být.

Dorazila servírka a převzala jejich objednávky. Harry si přál ležák a Malfoy si poručil svátečně laděný drink se skořicí a brusinkami. Harry zvažoval, že si objedná stejnou věc – znělo to lahodně.

„Nemáš Pansy rád,“ poznamenal Malfoy, když servírka odešla.

„Ani ne,“ připustil Harry.

„Ale její dnešní malý vtípek ti připadal legrační, ne?“

Harry se podíval na Malfoye a zjistil, že v jeho šedém pohledu chybí jakékoli veselí. „Ne, ve skutečnosti ne,“ připustil. Vůbec mu nepřipadal legrační. Nejvíc ze všeho ho shledal erotickým a samotná myšlenka, že Malfoy má ně sobě ještě stále ty punčochy...

Harry téměř vyskočil ze židle, když se něco dotklo jeho kotníku. Ztuhl a jeho oči se rozšířily, protože zjistil, že to bylo Malfoyovo chodidlo – bosé a potažené jemnou látkou... Ach můj bože, Malfoy má oblečené ty punčochy. A dotýká se Harryho kotníku jednou z těch opunčochovaných nohou, sune jí vzhůru nohavicí jeho kalhot a prsty laská Harryho lýtko.

Harry byl okamžitě a bolestivě vzrušen.

Co to děláš? chtěl se dožadovat odpovědi, ale bál se, že by Malfoy mohl přestat. Takže nepřerušoval oční kontakt s Malfoyovým upřeným pohledem, který teď byl jasně vyzývavý, s jedním obočím mírně pozvednutým.

Servírka přinesla jejich drinky s úsměvem a se škádlivou poznámkou. Malfoy jí odpověděl, naštěstí, protože Harry neměl pocit, že by dokázal sestavit souvislou větu s Malfoyovou nohou putující po jeho lýtku nahoru a dolů v neměnném rytmu.

„Na dnešní Štědrý večer, Pottere,“ řekl Malfoy a pozvedl svoji sklenku plnou rudé tekutiny.

„Na Štědrý večer,“ zopakoval Harry, ťukl svojí sklenicí o Malfoyovu a jedním hltem do sebe polovinu obrátil.

Malfoy se zasmál. „Zpomal, Pottere. Nechci tě rvát do krbu a posílat domů.“

„Nevíš, kde bydlím,“ odtušil Harry, ale postavil pohár s předsevzetím se neopít. Malfoyovo chodidlo opustilo jeho lýtko a Harry téměř zasténal nad tou ztrátou.

„Tohle je na nic,“ pravil Malfoy. „Posuň si židli trochu doleva. A blíž ke stolu.“

Harry se zamračil, ale udělal, co Malfoy chtěl, posunuje židlí, dokud nebyl tváří přímo proti Malfoyovi a zády k houstnoucímu davu.

„Perfektní,“ uculil se Malfoy. O okamžik později ucítil Harry Malfoyovu nohu znovu, tentokrát vně kalhot, jak si cílevědomě propracovává cestu vzhůru po jeho končetině. Když Malfoyovo chodidlo minulo Harryho koleno a přejelo mu po stehně, změnil Harry poněkud svůj posez.

„Ach bože,“ vydechl.

Malfoyovo chodidlo se sunulo po Harryho noze výš a výš, až dosáhlo nejvyššího a nejtvrdšího místa. Malfoyův úsměv byl téměř dravčí: „Řekni mi, Pottere, mohou za tohle ty punčochy, nebo něco jiného?“

Harryho myšlenky byly povážlivě narušovány vlnami chtíče, které se draly jeho tělem. „Něco jiného,“ připustil.

Malfoy usrkl rudého nápoje. Jeho chodidlo cestovalo po celé délce Harryho erekce, od špičky až po základnu, v pomalém, promyšleném laskání. Harry vyzunkl své pivo v marné snaze ochladit žár šířící se jeho tělem.

„Chlapi obecně, blonďáci obecně, nebo něco jiného?“ pokračoval Malfoy. Jeho prsty zavířily na Harryho nejcitlivějších místech a ten zavřel oči. Rukou drtil ucho své sklenice, jako by se jednalo o záchranné lano.

„Něco jiného,“ odpověděl.

„Já, konkrétně?“

Harry otevřel oči dokořán a nechal Malfoye, konečně, spatřit žár spalující touhy, se kterou se dennodenně potýkal. „Ty. Konkrétně.“

Malfoyovy rty zvlnil tajemný úsměv a Harry přemýšlel, jestli by neměl litovat, že tak spěchal, ale bylo příliš těžké se soustředit s Malfoyovou nohou na stehně – a právě, když o tomto přemýšlel, teplý tlak zmizel a Malfoy se narovnal. „Možná bys měl dopít svůj drink, Pottere.“

Učinil tak, a v té chvíli se Malfoy natáhl a uchopil ho za zápěstí. Harry cítil tlak přemisťování, aby se v zápětí zapotácel a zřítil k zemi, narážeje hlavou bolestivě o tvrdou podlahu. Jeho zlost byla lehce zmírněna teplou tíží Malfoye, který přistál na něm. A po chvilce hemžení ucítil vlhká ústa tisknoucí se na ta jeho.

Ačkoli bylo naprosto nepatřičné ležet na tvrdé podlaze – kdesi – přikrytý Draco Malfoyem, Harry se nedokázal přimět k protestu, protože Malfoyův jazyk se právě natlačil do jeho úst a začal mapovat všechna citlivá místečka uvnitř. A cítit Malfoyovo tělo bylo velmi, velmi příjemné, obzvlášť když se zavrtěl proti němu a – ach bože, jejich vzrušení se otřela o sebe, nejprve zdánlivě náhodně, ale pak se zřejmým úmyslem.

Harry zasténal a sevřel Malfoye, jednu ruku mu obtočil kolem ramen a druhou umístil na zadek a věděl, že by tak chtěl zůstat celé věky. Malfoy přitlačil jejich boky na sebe a líbal ho, dokud Harry neucítil, že se tady rýsuje naprosto nevhodný orgasmus.

„Počkej, kde to jsme?“ zeptal se, odtrhávaje rty od Malfoyových ďábelsky talentovaných úst.

„Před tvým bytem,“ odtušil Malfoy. „Vím, kde bydlíš, ale nedostanu se dovnitř.“

Harry zaklonil hlavu a pohlédl na své vlastní vchodové dveře vzhůru nohama. Leželi na chodbě, kde na ně mohl kdykoli narazit kterýkoli z jeho sousedů. Skvělé.

„Nezaplatili jsme za pití.“

„Ty jsi nezaplatil, Pottere. Ale oni ví, že ty jsi ten hodný. Plus jsme tam nechali pláště. Můžeš je vyzvednout později.“

„Já? Kde budeš ty?“

„Doufám, že v tvé posteli.“

Harry těžce polkl. „Tak bychom se do ní měli dostat.“

Malfoy přikývl, vyškrábal se na nohy a vytáhl nahoru i Harryho. Ten neobratně zápolil se svojí hůlkou a nakonec se mu podařilo odemknout dveře a zrušit ochrany navzdory Malfoyovi, který se tiskl na jeho záda a jehož nenechavá ruka šátrala všude možně. 

Jakmile byli uvnitř, bylo jen otázkou vteřin dostat se do Harryho ložnice za průběžného horečného svlékání. Harry proklínal každý jednotlivý knoflík na svém bystrozorském hábitu, než jeho mozek definitivně kapituloval při pohledu na Malfoye opět oděného pouze v červenobílých punčochách a rudých boxerkách. Malfoyovo vzrušení bylo proti šarlatové látce jasně patrné a Harry měl pocit, že zahlédl vykukovat i něco víc.

„Chtěl bys, abych si nechal punčochy, Pottere?“ Malfoyův hlas zněl jako předení, když kráčel kupředu a odsunul Harryho ruce pryč, aby se sám postaral o poslední knoflíky.

„Bože, jo,“ vydechl Harry. „Vypadáš… úžasně.“

K jeho překvapení Malfoy sklonil hlavu a podíval se na něj zpod řas téměř plaše. „Díky. Ty taky.“

Harry o tom pochyboval, ale jen těžko na tom teď záleželo, protože jeho kalhoty se právě snesly dolů a Malfoyova ruka byla zpět, tentokrát uvnitř Harryho trenýrek a na místě, kde jí nanejvýš oceňoval.

„Mmm, tohle je také proklatě úžasné, Pottere,“ zamumlal Malfoy a políbil ho.

 

( PP: Zbývající stránky jsou jen a pouze o sexu. Chlapci jsou tam, kde chtěli být a kde je chtěla mít autorka. Pokud i tak chcete vědět víc, čtěte dál. Ale já vás varovala.)

 

Během celého procesu se nějak dopracovali těsně k Harryho posteli a svalili se na ni. Malfoy okamžitě položil na Harryho pýchu obě ruce a pak, zázrak nad zázraky, svoje ústa. Harry vydal velmi nedůstojný zvuk a sevřel v pěstech Malfoyovy vlasy – k čertu, ale že byly jemné!

Jeho veškeré myšlenkové pochody byly zcela vykolejeny, když se  Malfoyova ústa začala pohybovat a pohltila Harryho penis hlouběji, než by Harry vůbec pokládal za možné; byl teď prakticky polykán a byl by ochoten přísahat, že se mu Malfoyův nos při každém pohybu dolů zapichuje břicha.

„Ach bože!“ zasípal Harry. „Myslím - “

Malfoyova ústa zmizela a byla nahrazena silným stiskem prstů, které zabránily uvolnění. Harry téměř zasténal frustrací a jeho tělo se otřáslo nespokojeností.

„Ne že se uděláš, Pottere. Ještě ne,“ řekl Malfoy. „Chci, abys mě ošukal. Snil jsem o tom, jak si mě bereš. Představoval jsem si, jak mi to děláš během mise, a ve tvé kanceláři, a v mé kanceláři a dokonce v zasraném výtahu, pro všechny svaté.“

Harry na něj třeštil oči a jeho nutkání vyvrcholit zvolna ustupovalo. „Ty… Ty jsi co?“

„Vážně Pottere, nemůžeš být tak hloupý, aby sis toho nevšiml?“

„Já? Jak ty sis mohl nevšimnout, že prakticky slintám pokaždé, když jsi poblíž? Máš vůbec představu, kolikrát jsem se musel hnát na záchod, abych se uvolnil a neztrapnil se během porady bystrozorského oddělení?“

Malfoy na něj zíral, zatímco jeho prsty nepřítomně putovaly po Harryho citlivých partiích. „Vypadá to, že jsme byli oba pěkní idioti. Díky tomuto vyznání jsem v pokušení dokončit svoji práci ústy.“

„Víc se mi líbil tvůj předchozí nápad,“ přiznal Harry.

Malfoy se usmál. Přetočil se na záda a protáhl se jako šťastná kočka. „Kdykoli budeš připraven.“

Harry se přesunul mezi Malfoyovy nohy. Červenobílé punčochy se měkce otřely o Harryho žebra, když Malfoy pozvedl kolena a nabídl Harrymu volný přístup. Jeho vzrušení pod červenými boxerkami bylo velké a lákavé a Harry je lehce stiskl.

Malfoyovi uniklo tiché zasténání a Harry lehce odsunul stranou šarlatovou látku, potěšený, že je dost pružná, aby se dostal tam, kam zamýšlí.

„Necháš mi oblečené spodky? To je zatraceně výstřední, Pottere.“

„Vypadáš jako typ, co se výstřednostem nebrání,“ podotkl Harry a zmapoval prsty celou délku Malfoyova penisu až po špičku. Byl nádherný, silnější, než Harry předpokládal, v nečekaném kontrastu k Malfoyově štíhlé postavě.

Než mohl Malfoy odpovědět, sklouzl Harry dozadu, sklonil se a vzal jej do úst, zamýšleje oplatit blonďákovi trochu mučení.

„Do prdele, Pottere!“ vyrazil ze sebe Malfoy a Harry cítil obě jeho ruce ve vlasech. Návaly uspokojení projížděly celým jeho tělem, jak tak sál a olizoval Dracovy nejcitlivější partie, dokud mu Malfoy téměř nevytrhl vlasy i s kořínky.

„Možná bys měl přestat,“ varoval ho Malfoy. „Nemám v plánu se udělat, dokud nebudeš tam, kde tě chci mít.“

„Jo,“ řekl Harry, napřímil se a lehce si odkašlal. Nechal se trochu příliš unést nadšením z Malfoyovy odezvy na jeho práci ústy. Harry tuto konkrétní činnost nikdy příliš nevyhledával, ale ještě nikdy neměl na dosah úst předmět své letité posedlosti.

„Kde máš lubrikant?“ otázal se Malfoy.

„Přímo tady,“ odvětil Harry a beze slova vykouzlil plnou dlaň gelu.

Malfoy se zasmál. „Šikulka. Měl bych si tě nechat.“

„Měl? Hodně štěstí, pokud se mě budeš chtít zbavit, pitomče.“

Malfoyův úsměv nebyl vůbec jízlivý a Harry měl pocit, že tohle by mohl být ten nejlepší Štědrý večer jeho života. „To zní dobře,“ zašeptal Malfoy.

Harry do Malfoye vsunul bez varování dva prsty, čímž si vysloužil vyjeknutí a úžasný pohled na Malfoye s prohnutými zády a s rukama zatnutýma do prostěradla. „Kurva! Pottere, ty imbecilní -!“

Harry se zahihňal. „Bože, jsi úchvatný.“ Pohnul prsty a instinktivně cítil, že Malfoy si užívá každou chvilku, navzdory svému zlořečení. Fakt, že pozdvihl boky a zatlačil tak Harryho prsty hlouběji, potvrdil jeho podezření.

„Nesnáším tě,“ zašeptal Malfoy.

„Ale chceš víc, ne?“ odporoval Harry.

„Jo a k čertu s tebou.“

Harry přidal třetí prst, nemilosrdně zajel dovnitř a po chvíli posouvání a vrtění se dostal na místo, které hledal – ach ano, tady to bylo, soudě podle Malfoyova zachvění a litanie kleteb.

„Pottere, ty bastarde, ungh. Do prdele, to je skvělé. Nepřestávej.“

Harry si nemyslel, že by se někdy mohl nabažit pozorování Malfoye uvolňujícího se v jeho péči, toho bledého obdivuhodného těla a nádherných rukou s dlouhými prsty, které se teď třásly a zatínaly do pokrývek v úsilí udržet si kontrolu. Blonďaté vlasy byly rozcuchané a zachytily se na řasách, takže Harry měl nutkání odsunout je stranou. Malfoyův penis se s každým pohybem odrážel od jeho břicha, zanechávaje po sobě vlhké otisky. Harry se usilovně snažil zapamatovat si každý z těchto okamžiků se záměrem prožívat tohle všechno znovu a znovu prostřednictvím své myslánky – sakra, nad těmito obrázky bude masturbovat nejmíň tisíckrát.

Vytáhl prsty, protože nutně potřeboval cosi víc. Malfoy vydal syčivý zvuk protestu, ale nic neřekl, a tak Harry nasměroval svůj penis na patřičné místo a zvolna, opatrně se vtlačil dovnitř, něžně přitom hladíc Malfoyovy boky.

„V pořádku?“ zeptal se.

„Ano.“

Malfoyova víčka se zachvěla, když se Harry začal pohybovat, téměř bez sebe blahem z těsného tepla, které ho obklopovalo. Hltal zvuk Malfoyova vydechnutí při každém pohybu ven a cítil látku jeho boxerek při každém pohybu dovnitř. A usmíval se při vědomí, že ačkoli spodky neroztrhl, pouze vytáhl, Malfoy nemá žádné jiná a bude muset odejít buď naostro, nebo si půjčit nějaké Harryho.

„Jsi tyran, Pottere,“ poznamenal Malfoy.

„Líbí se ti to,“ odtušil Harry a postaral se o to, aby Malfoy nedokázal říct už nic jiného, než jo, kurva a rychleji.

Přes maximální Harryho úsilí ani jeden z nich nevydržel dlouho. Ve chvíli, kdy se Malfoyovo tělo roztřáslo a stáhlo uvnitř kolem Harryho, Harry cítil vlastní orgasmus řítící se jeho tělem silou bradavického expresu jedoucího plnou parou.

Zhroutil se na tělo pod sebou a zabořil obličej do jemných vlasů, těžce lapaje po dechu.

Malfoy omotal ruce kolem jeho zad a pevně ho držel. Ani jeden z nich nepromluvil, dokud se jim dech neustálil na přijatelnější frekvenci. Pak Harry ucítil Malfoyovy prsty probírající mu vlasy na zátylku.

„To bylo ještě lepší, než jsem si představoval,“ připustil Malfoy.

Harry se uchechtl. „Nerad bych zklamal.“ Odvalil se stranou, takže ležel na boku čelem k Malfoyovi, mapujíc jedním prstem jeho hruď. „V kolik máš být u Pansy?“ zeptal se, strčil si do úst špičku prstu aktuálně potřísněnou pozůstatky jejich milování a olízl ji.

Malfoyovy oči byly prázdné a temné. „Myslím, že bych to mohl zrušit.“

Harry olizoval své prsty a potlačil úšklebek. Zatraceně, přece není možné, aby byl už zase tvrdý. „Nebude naštvaná?“

„Ne, pokud jí řeknu, kde jsem.“

„Ty snad chceš, aby přišla a proklela mé koule?!“

Malfoy se ušklíbl. „Těžko. Myslím, že ten punčochový žertík byl její způsob, jak získat tvoji pozornost.“

Harry zamrkal překvapením a usmál se. „Myslím, že ji miluju.“

Malfoy se na něj převalil. „Mám konkurenci? Tak to se budu muset podívat, co s tím mohu dělat.“

A když vyrazil dokazovat svá slova, uvědomil si Harry, že tohle byly stoprocentně nejhezčí Vánoce vůbec a že Pansy Parkinsonová od něj nejspíš dostane něco vybraného, až se obchody po svátcích otevřou.


Pudding Combat



 


26. december 2012



Pudding Combat



Autor: Alisanne

http://alisanne.insanejournal.com/1279409.html#cutid1
Překlad: Gleti
souhlas s překladem

Postavy v tomto drabble jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastníctví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a
p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, které ji přeložily do slovenštiny. Autorské práva k tomuto drabble vlastní Alisanne, která je napsala.

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

 ~

"Ještě jedna zastávka," řekl Harry.

 Severus si povzdechl. "A je to tady, opravdu jsem doufal, že to světlo na konci tunelu je světlo domova," odtušil.

 Harry se usmál.  Vánoční nákup se Severusem byl zážitek, i když věděl, že v hloubi duše si to jeho partner užívá.  "Už půjdeme domů. Slíbil jsem Hermioně, že na dnešní večer přinesu švestkový pudink od Harrodů."

 "Kupovaný vánoční pudink?" Severus povytáhl obočí.  "Naprosté rouhání."

 "Od Harrodů ho má ráda."

 "Nepřijatelné". Severus ho popadl za paži.  "Uděláme jí pořádný švestkový pudink."

 "Už jsi někdy nějaký dělal?" Zeptal se Harry.

 "Ne," odfrkl Severus.  "Ale jak těžké by to mohlo být?"

 ~

"K tomuto receptu potřebujeme rozinky," řekl Harry, zatímco zíral do kuchařky.  "Máme ještě nějaké?"

"Náhradíme je rybízem," odpověděl Severus během míchání ingrediencí.

 "Rybíz už tam je."

 "Pak použijeme dvojitou porci." Severus se zamračil.  "Nekomplikuj to."

 "Jen mám obavy, vánoční pudink jsem zatím nedělal." Harry se kousl do rtu.  "Ještě máme čas na nějaký last minute vánoční nákup -"

 "Ne," Severus vypadal odhodlaně.  "Uděláme to."

 A tak Harry, přes své pochyby, sledoval, jak Severus kombinuje přísady, co měli doma.   "Voní to dobře."

 "Opravdu." Severus ochutnal.  Odkašlal si.  "Dokdy jsi říkal, že má obchod otevřeno?"

 Harry se podíval na hodiny.  "Můžeme se přemístit."

 ~

K Harrodům dorazili právě včas.  Harry se přikrčil, jak Severus vrhl kouzlo na mudlu, který se natahoval po poslední krabici pudinku.  "Severusi -"

 "V pořádku," řekl Severus a ušklíbl se na prodavače, jemuž si mudla stěžoval na nerovný koberec.

 "Chtěl jsem nakoupit vánoční dárky, bez toho, abychom je rvali druhým z ruky," odsekl Harry.  

 Severus se zasmál. "Vyvolává to příjemné vzpomínky na boj," řekl a spěchal nahoru za obsluhou zaplatit jejich nákup.

Když Severus přinesl Hermioně její oblíbený vánoční pudink, oslavovala ho jako hrdinu. Harry  si povzdechl. Mazaného Zmijozela je těžké porazit.

 ~ 


Žádné stížnosti



 


31. december 2012



No Complaints

Autor: Alisanne

http://alisanne.insanejournal.com/598944.html#cutid1

překlad: Gleti

souhlas s překladem

Postavy v tomto drabble jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastníctví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, které ji přeložily do slovenštiny. Autorské práva k tomuto drabble vlastní Alisanne, která je napsala.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

~

 "Co -?" Zavrčel Severus, sotva vešel do svých pokojů.

 "Nemám s tím nic společného," bránil se Remus.

 "Zrovna minulý týden ses zmínil o neexistenci mého vánočního stromečku, a nyní se jeden jakoby kouzlem objeví. Náhoda?  Myslím, že ne. "

 Remus se usmál. "Možná jsem se o tom zmínil před Molly."

 "Oh pro -" Severus rozkládal rukama.  "To ji není nic svaté?  Kdybych chtěl strom, tak bych si ho koupil!  Co mám dělat s touto zrůdností?  Zapět "Ó, jedličko'?"

 "Raději bych se pod ní miloval," zapředl Remus. "Až skončíme, můžeš si zazpívat, co chceš."

 Potom už si Severus na stromeček nikdy nestěžoval.


Vánoce, na které hned tak nezapomeneš



 


1. január 2013



 

Christmas not soon forgotten

 

Autor: Plague of Angels

Originál: http://www.fanfiction.net/s/1289816/1/A-Christmas-Not-Soon-Forgotten

Překlad: holloway

Beta: denice – opět moc děkuju

Prohlášení: Nevlastním žádná práva na Harryho Pottera ani na Vánoční koledu. Ta mají J. K. Rowling a Charles Dickens.


Poznámka autorky: Ahoj lidi. Tohle není příběh, který jsem začala psát po dokončení poslední povídky. U něj se stále snažím vyřešit, jak ho mám napsat. Toto bude jedna dlouhá kapitola, tak si ji užijte!

Poznámka překladatelky: Kdyby měl někdo zájem poslechnout si písničku, kterou si zpívá Draco, tady je odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=nf670orHKcA . V povídce se kousek odehrává ve druhém ročníku a autorka použila přesné citace, takže i já jsem tuto pasáž převzala z překladu pana Medka.


Vánoce, na které hned tak nezapomeneš

Draco Malfoy ležel ve své posteli a zíral do stropu
s rukama složenýma pod hlavou. Byla skoro půlnoc – Štědrý den měl už brzy přijít. Slyšel slabé tikání otcových hodin, jak vteřinová ručička obíhala ciferník. Draco byl naprosto a úplně znuděný, nemohl spát a ještě hůř – nemohl s tím nic udělat.

'Mohlo by vás zajímat, co sedmnáctiletý chlapec dělá v takových nesnázích. Tedy, brouká si, samozřejmě!' Zjistil, že si brouká trochu zvláštní melodii, kterou kdysi někde slyšel – nemohl si vzpomenout, odkud nebo od koho ji znal, ale to v tomhle příběhu nehraje roli, že? Slova se mu pomalu vkrádala do mysli a on je začal šeptem zpívat.

"Mám moc hezkou hromádku kokosů...
Lala lala laaá. Všechny je mám pěkně v řadě. . . Týda dýda daaá. Malé, velké, některé velké jako hlava..." Hlas se mu vytratil, jak zapomněl zbytek písně. Promnul si čelo. Ovšem, pořád se nudil. Z nějakého důvodu začal přemýšlet o těch, na které myslel už jen málokdy – o matce a otci.

Dracův otec, Lucius Malfoy, propadal hlouběji a hlouběji temnému umění, když Draco vyrůstal. Jeho duše, jestli ji tak vůbec můžeme nazvat, byla plná zla, zkázy a zášti. U lorda Voldemorta měl vysokou pozici a docela možná byl ten nejstálejší a nejoddanější ze smrtijedů. Ano, jak říkám, vytrvalý a oddaný smrtijed. Docela protimluv, ne? Neváhejme nad tím, neboť to byla pravda
.

Otec si nic nepřál
víc, než to, aby byl Draco na své osmnácté narozeniny uveden mezi smrtijedy. Draco proti tomu neměl námitky. Líbila se mu myšlenka být jedním z nejmocnějších lidí v kouzelnickém světě. Byl to málem splněný sen. Souhlasil s tvrzením lorda Voldemorta, že neexistuje dobro a zlo – pouze moc.

Jeho pohled padl na zarámovaný obrázek na jeho nočním stolku, Draco natáhl ruku a prsty obkresloval rysy matčin
a obličeje, zoufale se snažil setřít slzy, které stékaly po její nádherné tváři. Ale jediné, co cítil, byl matný povrch černobílého obrázku.

Zemřela před mnoha měsíci. Během léta. Neznal celý příběh, kromě toho, že jednoho dne zmizela a on ji neviděl
, až dokud neležela v pevné ebenové rakvi, kterou vyrobil jeho otec. Musíš být připravený na mnoho věcí, Draco, dokonce i na smrt, řekl mu otec před mnoha lety, když na něj narazil při výrobě rakve. Dracovy oči začaly trochu slzet při vzpomínce na matku, sevřel rám fotografie a náhle s ním praštil obrázkem dolů na noční stolek.

Kdyby ho otec takhle viděl, určitě by za to schytal výprask.
Draco už byl ve svém životě příjemcem bití i slovních útoků dost často. Nějak v průběhu sedmnácti, téměř osmnácti let, dokázal přizpůsobit své myšlení, až věřil, že si ta potrestání zasloužil. Takže nikoho nenechal, aby se o nich dozvěděl, nebo aby si myslel, že je něco špatně.

Nalevo Draco uslyšel jednoho ze svých spolubydlících, nejspíš Goyla, zaskřípat
zuby a pak hlasitě zachrápat. Draco si nemohl pomoct, ale žasnul, jak jsou někteří lidé schopni vrzat a skřípat zuby. Přišlo mu to záhadné, a když to sám zkoušel, dosáhl pouze přikrčení se při zvuku podobném skřípění nehtů po tabuli, který se mu podařil vydat stoličkami. Ano, pan Malfoy se opravdu velmi nudil.

O pár sekund později ho roztřásl náhlý chlad a závěsy kolem postele se pohnuly. Draco si třel rukama ramena v naději, že mu to pomůže, i když věděl, že ne. Nakonec odhrnul závěsy a vyplížil se z postele, aby se porozhlédl
, co se stalo.

Okno bylo dokořán.
'Sakra, hlupáci jedni! Nikdo jim neřekl, že v prosinci je zima?' křičel v duchu naštvaně, když se ohlédl po Crabbeovi a Goyleovi. Došel k oknu, zabouchl okna a zajistil je petlicí. Pak obnovil Oteplovací kouzlo, které se zrušilo při otevření okna. Najednou mu něco došlo. Okno se otevřelo právě teď. Crabbe a Goyle byli už několik hodin mimo. Nemohli... Rozhlédl se a téměř vykřikl leknutím.

T
ámhle, necelý metr od něj, v povlávajícím bílo-stříbrném hábitu, s blond vlasy lemujícím jí obličej... byla jeho matka. Draco zalapal po dechu a byl si téměř jistý, že jeho pokožka byla ještě bledší než obvykle. Snažil se najít svůj hlas, a když se mu to povedlo, vyšlo z něj spíše zajíknutí.

Ty, eh, co-co tady děláš?“

Narcissa Malfoyová se konejšivě usmála a přiblížila se ke svému synovi. Draco
udělal pár kroků zpátky, až narazil na zeď. Jeho matka se zastavila až kousek před ním. Zvedla ruku k Dracově obličeji a on sebou trhl. Chvíli počkala a pak ho špičkami prstů jemně pohladila po tváři.

Draco se roztřeseně nadechl a zavřel oči, zatímco ona pokračovala v objevování každé křivky jeho obličeje. Pomalu zvedl pravou ruku k obličeji a uchopil je
ruku, jemně ji stiskl a nakonec otevřel oči, aby ji viděl. Na rtech se jí objevil úsměv, když se chystala promluvit.

Chlapečku můj...“

Proti jeho vůli mu po tváři sklouz
l zářivý kousek něčeho vlhkého a na bradě se zformoval v kapku, která sjela do matčiny dlaně. Zbytek slz mu něžně setřela a políbila ho na čelo. Pak mu zašeptala:

„Je tu jedna věc, o které s tebou potřebuji mluvit, můj synu.“

Draco potichu přikývl a pokynul ke dveřím do společenské místnosti. Až teď si všiml, že jeho matka se místo chůze vznáší. Viděl duchy
už mnohokrát předtím, ale nebyl schopen potlačit ten překvapený výraz, který se mu objevil ve tváři, když ji sledoval, jak poletuje nad podlahou. Je opravdu mrtvá,‘ uvědomil si. Z nějakého důvodu ho to nově zasáhlo a zhroutil se do křesla hned, jak došli do společenské místnosti.

Neozřejmili ti okolnosti, které vedly k mé smrti, že?" zeptala se spěšně. 'Takže, přímo k věci.'

Draco přikývl a Narcissa pokračovala.

Draco, já vím, jak moc toužíš být jako tvůj otec."

Co s tím má tohle společného?' užasl. Kývnutím jí dal najevo, že poslouchá.

Ale musíš si uvědomit, jak zkažený tvůj otec ve skutečnosti je. Když ne, dopadneš tak, že předhodíš svoji ženu před Voldemorta, necháš ho zabít ji a pak řekneš svým dětem, že její smrt je záhada, i když, v podstatě, budeš ty jejím vrahem! Budeš přesně jako on." Zdůraznila poslední tři slova a Draco na ni zděšeně pohlédl.

Protože tento osud se naplní, když nezměníš svůj život, dovolím si ukázat ti věci, které se dějí, a ty o nich nevíš. To co uvidíš, Draco, jsou ty nejdůležitější a nejvíce směrodatné okamžiky tvého života. Prožiješ události, které jsi nezažil, ale budeš vědět, že nastanou. Nemusíš mi věřit, až je uvidíš, ale mluvím naprosto vážně o tvé budoucnosti. Během noci tě navštíví tři bytosti. Vezmou na sebe podobu lidí v tvém životě, která nejlépe vystihuje vlastnosti těchto bytostí. Krása, radost a smrt. Buď opatrný, synku, a věnuj jim pozornost."

S těmito slovy odešla. Draco se rozhlížel po pokoji
, až zastavil pohled u hodin nad krbem. Tři čtvrtě na jednu.

~*~

Draco se probudil
, právě když hodiny nad ním odbíjely jednu hodinu. Protřel si oči a rozespale se rozhlédl po pokoji, který byl zalitý teplem a září z krbu. Posunul se na gauči a zjistil, že do něčeho kopl. Převalil se na záda a podepřel se lokty. Blaise Zabiniová na něj vesele zamávala a usmála se.

Zmateně se na ni podíval.
Jdi pryč, Blaise. Jsem unavený," zamumlal. Blaisin vlídný úsměv se změnil na zlomyslný. Pohrozila mu prstem a odpověděla: No, no, no. Mám pouze Blaisinu podobu, pane Draco Malfoyi. Jsem Duch Minulých Vánoc a přišel jsem vás vyzvednout. Teď pojďme." Stoupla si a vytáhla ho za ruku. Zablesklo se, společenská místnost zmizela a místo ní se objevil Dracův pokoj na Malfoy Manor. To co uviděl, když zvedl oči, ho šokovalo.

Přímo před ním byl on, ve svých šesti letech. Draco se rozhlédl po pokoji, hledal
, jaké dárky dostal ten rok k Vánocům. Když uviděl vedle postele model vláčku, vzpomněl si, které Vánoce to vlastně byly. Pozoroval, jak jeho mladší já šlo k vláčku, sedlo si na zem a začalo si hrát. Zarmouceně sledoval dítě, jak napodobovalo zvuky jedoucího vlaku, pískalo, vydávalo zvuky, jakoby vlak vykolejil a nakonec uslyšel zvuk nárazu, když poslalo vlak po podlaze proti zdi. Bylo to nejspíš slyšet až do druhého pokoje, z něhož se teď ozvaly kroky.

Dveře se s rychlým trhnutím otevřely a na prahu stál Dracův otec, oči se mu leskly hněvem a zuřivostí. Z nějakého důvodu Draco-dítě nevzhlédlo, když jeho otec vtrhl dovnitř, takže nevidělo jeho pohled. Ale současný Draco ano. Viděl to všechno. A děsilo ho to. Viděl, jak se otec rychle přiblížil k jeho mladšímu já. Viděl Luciuse sáhnout dolů po chlapci a vytáhnout ho nahoru za paži a přitom mu ji málem vykloubit. Draco zjistil, že mu srdce bije jako o závod při pozorování scény před ním – poprvé dostal od otce výprask.

Podíval se na Blaise.
Vezmi mě odsud, Blaise. Hned."

Blaise přikývla, popadla ho znovu za ruku a po chvíli byli zpět ve
zmijozelské společenské místnosti. Proč jsi mě tam vzala?!!" zakřičel. Blaise mu zakryla pusu rukou.

Náš výlet ještě neskončil, pane Draco Malfoyi. Vím, že tohle se nestalo na Štědrý den, ale bylo to během vánočních prázdnin, takže se to počítá a můžu vám to ukázat. Nemyslím si, že si uvědomujete, jak krutý občas jste. Chci, abyste to viděl."

Draco vzhlédl, když uslyšel hlasy před vchodem do společenské místnosti. Najednou uviděl sebe ve dvanácti letech vrazit do místnosti společně s Crabbem a Goylem. Draco se zasmál svému
vzhledu, byl moc rád, že přestal uhlazovat vlasy dozadu, protože si uvědomil, že vypadal úplně blbě a možná trochu přitepleně. Zvědavě si prohlédl mladší verze Crabbea a Goyla. Vypadali teď trochu jinak. Poslouchal, jak jeho mladší já mluví, ale očima zůstával viset na těch dvou.

„Počkejte tady,“ slyšel sám sebe.
Dojdu pro to – otec mi to zrovna poslal –"
Crabbe a Goyle se rozhlíželi po místnosti a vypadali přitom jako gorily. Oba se zdáli naprosto ohromeni svým okolím. Draca začali zajímat ještě víc.

Mladší Draco se vrátil s novinovým výstřižkem v ruce a strčil ho Crabbeovi pod nos. Crabbe si ho rychle přečetl, soudě podle rychlého pohybu očí
, a Goyle se trošku naklonil, aby mohl číst také. Když skončili, Draco si všiml, že oba trochu zbledli. Zarazila ho také rychlost čtení. Tato činnost jim obvykle zabrala mnohem delší dobu. Něco tu bylo špatně.

"Tak co? Tobě to nepřipadá srandovní?" slyšel, jak se ho ptá.

Goyle sklíčeně přikývl. "Ha, ha," odpověděl.

"Artur Weasley mudly tak miluje, že by měl zlámat svou hůlku a připojit se k nim. Podle toho, jak se
Weasleyovi chovají, by jeden nevěřil, že jsou z čistokrevného kouzelnického rodu."

Draco odtrhl oči od Crabbea a Goyla, když slyšel slova
, která proneslo jeho mladší já. Pohlédl zpět a zdálo se mu, že Crabbeův obličej je zkřiven vztekem.

Hele, co je s tebou, Crabbe?" zeptal se. Crabbe zabručel něco, co znělo jako žaludek'. Mladší Draco přikývl v odpověď. Tak si dojdi na ošetřovnu a všechny ty mudlovské šmejdy za mě nakopni! Abych pravdu řekl, překvapuje mě, že se v Denním věštci o všech těch útocích ještě nepíše. Myslím, že Brumbál se to prostě snaží ututlat. Jestli to co nejdřív nepřestane, přijde o místo. Otec vždycky říkal, že Brumbál je to nejhorší, co tuhle školu mohlo potkat. Má slabost pro žáky z mudlovských rodin, takový póvl, jako je ten Creevey, by sem žádný slušný ředitel nepustil."

Draco sledoval, jak začal napodobovat Colina Creeveyho, držel imaginární fotoaparát a mluvil o Harrym Potterovi. Crabbe i Goyle byli úplně potichu.
Co je s váma?"

Crabbe a Goyle se nakonec nuceně zasmáli a Draca šokovalo, že si jeho mladší já neuvědomilo, jak pomalá byla jejich reakce. O co tu šlo?

A náš svatý Potter, přítel mudlovských šmejdů je další, kdo nemyslí jako opravdový kouzelník, jinak by se přece nepřátelil s tou nafoukanou šmejdkou Grangerovou. Ostatně lidi si myslí, že on je Zmijozelův dědic!" mladý Draco se na moment odmlčel a potom pokračoval. Rád bych věděl, kdo to je. Třeba bych mu mohl pomoct."

Crabbe vypadal bezradně. Goyle konečně promluvil.
Přece musíš mít aspoň tušení, kdo za tím vším stojí."

Víš dobře, že nemám, Goyle, kolikrát ti to mám říkat? A otec mi taky neřekne ani slovo o tom, co se tu dělo, když byla Komnata naposled otevřená. Samozřejmě to bylo před padesáti lety, dřív, než byl v Bradavicích on sám, ale ví o tom ledacos a říká, že to všecko zůstalo tabu a že by bylo podezřelé, kdybych o tom věděl příliš mnoho. Jednu věc ale vím: když byla Tajemná komnata otevřená naposled, jedna mudlovská šmejdka přišla o život. Takže se vsadím, že je to jen otázka času, než i tentokrát některou zabijou," dodal s nadějí. Sotva si tento rozhovor pamatoval, a to co se slyšel říct potom, ho skoro složilo k zemi.


Doufám, že to bude Grangerová."

Crabbe při této poznámce sevřel pěsti. Draco moc neposlouchal
, co se říkalo. Nemohl se přenést přes fakt, že si opravdu přál smrt Hermiony Grangerové. Jistě, nikdy ji neměl rád, ale taky si nikdy nemyslel, že by měla umřít. Náhle mu došlo, že to nejspíš řekl, aby si zachoval tvář. Zmijozelská kolej byla plná špehů Lorda Voldemorta – nechtěli byste říct něco nevhodného.

Draco vzhlédl. Crabbeovi najednou uniklo hlasité
ha!' a vytrhlo Draca z myšlenek. Sledoval, jak se Crabbe a Goyle na sebe podívali a vyměnili si zděšené pohledy. Draco si uvědomil proč. Crabbeovy vlasy začínaly červenat a na Goylově čele se objevila slabá jizva. Šokovaně se postavil a hleděl, jak vyběhli z místnosti. Potom se pohrdavě podíval na své mladší já za to, že si nevšímal ničeho jiného než sebe a toho, o čem mluví.

Otočil se čelem k Blaise a ukázal k východu ze společenské místnosti.
To byli Potter a Weasley!” zakřičel. Jak jsem mohl být tak hloupý?! Jak to, že jsem si něčeho takového nevšiml?!” Blaise ho pouze chytila za ruku a pokoj opět zmizel. Objevili se ve Velké síni.

Rozhlédl se a uviděl
čtrnáctiletého sebe, vcházet do místnosti spolu s Pansy, která svírala jeho paži, jakoby na tom závisel její život. Měl na sobě černý, sametový společenský hábit s vysokým límcem. Draco pozvedl obočí nad tím, jak vypadal a podíval se stranou na Blaise. Vánoční ples, předpokládám? Vypadám jako nějakej zatracenej upír." Blaise potlačila smích a oba pokračovali ve sledování černorůžového čehosi, co měli být Draco a Pansy. Slyšel profesorku Gonnagallovou všechny překřikovat, aby šampioni přišli k ní.

Vtom si uvědomil, proč jsou toto Vánoce, který
ch musí být znovu svědkem. Rozhlédl se, kde stojí Viktor Krum, a uviděl ji. Zalil ho stejný pocit jako před třemi lety. Hermiona Grangerová ho úplně uchvátila. Vlasy měla uhlazené, sepnuté do elegantního drdolu a zářící jako tisíc sluncí. Její hábit byl ze vzdušného, barvínkově modrého materiálu, a ona vypadala dospěle a elegantně. Potom se usmála. Tím byl provždy ztracen, zůstal bez dechu, ohromený úžasem nad dívčinou krásou, která z ní přímo vyzařovala. I teď nad ním měla stejnou moc jako tehdy.

Musel nechat pusu dokořán otevřenou, protože Blaise mu zatlačila prstem pod bradu a zavřela ji.

Chvíli pozorně sledovala střídavě jeho a Hermionu, pak se usmála a položila ruku na jeho paži, aby ho ještě jednou vzala přes propast času.

Tentokrát byli na místě, které Draco nikdy předtím neviděl.

Kde to jsem?" zeptal se měkce, pořád trochu ztracený v předešlé vzpomínce.


Jmenuje se to tu Doupě. Je to domov Rona Weasleyho. Tohle jsou, myslím, loňské Vánoce."

Draco jí věnoval zmatený pohled.
Proč jsem právě tady?"

Blaise se na něj potutelně usmála.
Uvidíš. Slibuju."

Draco obrátil oči v sloup a s žuchnutím si sedl na gauč. O pár minut později uslyšel smích, doléhající sem ze schodiště. Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová, Ron Weasley a Harry Potter se objevili ve dveřích. Vcházeli do pokoje, když Ron zatáhl Hermionu za ruku a ukázal nahoru. Všichni v pokoji zároveň vzhlédli.


Jmelí.

Draco seděl dost schlíple, kdy pozoroval jak 
Hermiona objala Rona kolem krku a přitáhla si ho blíž k sobě. Ron se usmíval a Draco byl překvapený, že se nečervenal. Potom se políbili. Ginny tam stála se zrudlými tvářemi a vyhýbala se Harryho pohledu. Harry jí pocuchal vlasy a dal jí pusu na tvář, díky čemu ona zčervenala ještě víc. Draco se zatvářil znechuceně při Potterově a Wízliččině flirtování. Sevřel zuby, když se podíval zpět na Rona a Hermionu, kteří byli stále ponořeni do polibku. Nehledě na to, jak moc se Draco snažil koukat jinam, zjistil, že nemůže. Uvědomil si, že Ronovi závidí.

Uslyšel, jak si někdo proč
išťuje hrdlo a když se ohlédl, Harry netrpělivě poklepával zápěstím. Pro jednou byl štastný, že byl vyrušen touto nechvalně známou osobou.

Ron a Hermiona se na sebe stydlivě usmáli a pokračovali k pohovce. Draco se rozhlédl a snažil se být tak malý, jak to jen šlo, i když na tom vůbec nezáleželo. Když se podíval vzhůru, Hermiona stála přímo před ním. Zatoužil se jí dotknout, ale věděl, že by to nebylo možné.

Harry sáhl do kapsy, vytáhl malou bílou hračku a Hermi
ona si mezitím sedla nalevo od Draca. Draco se naklonil, a viděl, že Harry drží nějakou chlupatou věc. Harry se zasmál. Dostal jsem to od Freda a George. Mají jich teď celou řadu. Ještě o tom nikomu neřekli, ale jsou naprosto úžasné.”

Draco pozoroval, jak Harry do chlupaté koule třikrát ťuknul a pustil ji. Vyletěla do vzduchu a s plesknutím přistála na podlaze, kde ještě chvíli pokračovala v poskakování. Draco si uvědomil, co to má být. A pak Ron vyslovil Dracovu myšlenku nahlas.


Jejda, Harry, to je skvělá skákající fretka!"

Harry, Ginny a Ron se chechtali při té vzpomínce
, jen Hermiona seděla a naštvaně mlčela. Draco ji poníženě sledoval. Obrátil se k Blaise. Fred a George vymysleli celou řadu Úžasných Skákajících Fretek'?" Obličej mu zčervenal zlostí. Proč tu sakra jsem, Blaise, proč?!"

Blaise neodpověděla, pouze otočila Dracovi hlavu, aby viděl na Hermionu. A Hermiona začala mluvit.

To opravdu nebylo vůbec vtipné, vy dva. Stalo se to před třemi lety. Proč prostě nemůžete nechat minulost minulostí a pro změnu dospět?"

Oba, Ron i Draco, na ni pohlédli s úžasem. Ústa měli dokořán údivem.

Minulost, Hermiono? O čem to mluvíš? Ten malý nervózní hlodavec nám dělal ze života peklo celých šest let, hlavně tobě! A ty ho bráníš?"

Hermiona po něm střelila naštvaným pohledem a zkřížila ruce.
A kdyby?"

Protočila oči a obrátila se k Ronovi.
Poslouchej, všechno co chci říct je, že jste si Malfoye neměli tak připouštět. Dostal vás, kdykoliv chtěl. Já jsem si na něj zvykla ve třeťáku. Používal pokaždé to samé. Snažil se udržet si tvář. Jsem si jistá, že tím byl stejně otrávený jako vy dva. Vy jste se také snažili zachovat si tvář. Dostaňte se přes to a pokračujte ve svých životech. Tohle soupeření je směšné."

Ron se na ni podíval, jako by čekal na pokračování. Stiskla mu ruku.
Konec kázání, už jsem skončila.”

Blaise se postavila a chytila Draca.
A my také. V minulosti už není nic, čeho byste se měl zúčastnit. Čas odejít, pane Draco Malfoyi."

~*~

O pár vteřin později se ocitl v Brumbálově kanceláři. Rozhlížel se a hledal Blaise.

Není tady, pane Malfoyi." Byl to Brumbál.

Profesore, já, hmm..." Snažil se začít.

Brumbál zvedl ruku.
Běda, drahý chlapče, to jsem já. Duch Současných Vánoc. Nedal by sis cukrového švába? Troufám si říct, že chutná skvěle."

Draco se vyděsil.
Jste si jistý, že nejste Brumbál?" Zeptal se a uvažoval, jestli se stařík nakonec opravdu pomátl.

Pojď se mnou, chlapče… _S lusknutím starcových prstů se přenesli do zmijozelské společenské místnosti. Mávl rukou kolem sebe. „Toto je - a jsem přesvědčený, žes to poznal – zmijozelská společenská místnost. Sedni si tady a pozorně se dívej. Bude se ti to hodit k porovnání za pár okamžiků."

Draco se rozhlédl. Ti, kdo byli stále vzhůru
, seděli nešťastně podél místnosti, přikrčeni ve stínech jako šelmy připravené ke skoku. V rohu byl krásný strom a pod ním spousta dárků od jejich rodin. Všiml si, že nikoho nezajímají.

Pansy vběhla do místnosti, sedla si na klín nějakého šesťáka a začala ho líbat. Draco pozvedl obočí.
Dobré vědět, že mě moje přítelkyně podvádí."

Brumbál se potichu zasmál a pohlédl na něj.
Myslím, že tady už jsi toho viděl dost, správně?" Draco přikývl. Stařík se usmál a lusknul prsty. Pokoj se rozzářil všudypřítomnou zlatou a purpurovou barvou.

Draco posměšně pronesl.
Není třeba ptát se, kde jsme. Nebelvírská společenská místnost, že?"

Bylo to tam zajímavé. Lidé se smáli a povídali si, objímali a líbali se. Nikdy předtím tohle nezažil. Bylo to tak nové a on nevěděl jak reagovat. Nebelvírská společenská místnost byla mnohem šťastnější než zmijozelská, i když všude venku byli lidé, kteří by je s klidem prokleli.


Jak to, že jsou tak šťastní? Lidé nemají být šťastní." podivil se nahlas Draco.

To říká kdo, pane Malfoyi?"

Všichni."

Brumbál ho poplácal po noze.
Dobrá, nenávidím to, ale musím vám to ukázat. Nechcete se stát vaším otcem, pane Malfoyi. Vím, že si myslíte, že je dokonalý, ale on není. Jen kvůli varování."

A potom lusk
nul prsty.

Byl v obývacím pokoji na Manoru.
Už ne,' pomyslel si. Jeho otec vešel pomalu do místnosti a sedl si do křesla před krbem.

Můj pane…"

V ohni se pomalu objevil nejasný obličej. Hlas,
kterým promluvil byl zlověstný a jeden z nejslizčích, co kdy slyšel. Už ho samozřejmě slyšel předtím, ale nikdy nebyl tak vtíravý. A také tak strašidelný.

Luciusi,… už jsi mluvil s chlapcem?" zasyčelo zjevení.

Lucius zakroutil hlavou.
Ještě ne, můj pane. Již brzy. Jeho narozeniny se blíží. Do té doby s ním promluvím."

„Pátého června, že? Ano, raději bys s ním měl promluvit. A čím dříve, tím lépe.”

Ano, můj pane."

Bude pro mě pracovat tak tvrdě jako pracuješ ty? Nabídne mi svoji manželku tak jako jsi ji nabídl ty? Bude ji schopen zabít tak jako jsi ji zabil ty? Jestli je ten tvůj chlapec slaboch, Luciusi, zabiju nejdřív tebe a pak jeho. Budu tě mučit tolika způsoby, kolik jen vymyslím a potom tě zesměšním a udělám z tebe příklad. Příklad toho, co nedělat. A pamatuj si, Luciusi. Jakmile budu mít chlapce, tebe nebudu potřebovat. Ať se na to podíváš z jakékoliv strany, můj milý příteli... jsi mrtev.”

Studený chechot naplnil vzduch a
lord Voldemort s prásknutím opustil krb. Lucius si sedl do křesla a mnul si bradu. Věřte mi, můj pane…“ začal potichu mluvit sám k sobě, „když bude slabý, zabiju ho sám. Potom pro mne bude čest zemřít vaší rukou. Není věhlasnější smrti než tato, můj pane."

Draco s hrůzou sledoval svého otce.
Zabil by mě – svého jediného syna? Jenom proto, že nechci následovat rodinnou tradici?' Stiskl Brumbálovu paži.

Odcházíme."

A s lusknutím Brumbálových prstů opět zmizeli.

Toto místo, pane Malfoyi, znáte jako Tajemnou komnatu. Nemějte strach z dalšího přízraku. Je to jenom symbol, který zastupuje smrt. A nyní bude následovat – vaše budoucnost… Může nebo nemusí to vámi otřást. Pamatujte, stále můžete změnit svoji budoucnost. Když ne, skončíte přesně takhle."

Brumbál luskl
prsty a v oblaku kouře zmizel.

~*~

Draco procházel stokami vedoucími pod školou.
Tak takhle se tu pohyboval bazilišek,' pomyslel si. Neměl tušení, kde bylo poslední zjevení, nemělo by tu už být?

Tato chodba byla vlhká a plná špíny. Raději nechtěl vědět
, po čem zrovna šlape. Bylo to mazlavé a odporně to páchlo. Možná teď víte víc, než byste vůbec chtěli.

D
ošel na konec slepé uličky. Skvělé. Kde ten chlap sakra je?' křičela jeho mysl. Frustrace ho naplňovala stále hlouběji. Začínal být unavený z toho chození, nevěděl, kam jít, aby se dostal pryč z té zatracené stoky plné lidských sraček. Skvělá představa, že? Špinavé potrubí a hnilobný pach stráveného jídla...

Otočil se, aby šel zpátky tam, odkud přišel, ale místo toho narazil přímo do
lorda Voldemorta.

Oči se mu rozšířily strachem, když ho uviděl
. Postava pokývala pomalu hlavou a pokynula Dracovi, aby přišel blíž. Draco se opatrně pohnul dopředu.

Draco Malfoyi..." zasyčela postava. Pro nás dva je teď ten pravý čas, abychom se vydali vstříc roku 2003..."

Přízrak položil ruku Dracovi na rameno a okamžitě byli z Tajemné komnaty pryč. Trochu níž v křivolaké uličce zahlédl rozpadající se štít obchodu Borgin & Burkes
s.

Obrtlá ulice.." zašeptal pro sebe. Míjeli je špinaví čarodějové a čarodějky se žlutými a zkaženými zuby, s kůží tenkou a svraštělou jako stará slupka od banánu.


Draco následoval přízrak smrti zakřivenými uličkami, až došli k opuštěnému zákoutí.
Co se bude dít? Povězte mi to. Prosím."

Přízrak ukázal do nejtmavší a
nejstinnější části ulice. Objevily se tam dvě postavy. V jedné z nich poznal sebe. Ta druhá byla dívka – křičela a vzlykala.

Prosím, Draco, nedělej to. Prosím! Prosím tě, nemusíš tímto projít!" v hlase jí vzrůstala panika, když se na ni třiadvacetiletá verze Draca vrhla.
Chytil ji za krk a mrštil jí proti pevné cihlové zdi, až
se o ni hlasitě udeřila hlavou. Zakřičela bolestí a chytila se za temeno. Když ruku sundala, byla pokrytá krví.

Tvář se jí zkřivila bolestí a smutkem.
Prosím, Draco, nedělej to!"

Draco viděl sám sebe vytáhnout dýku z pouzdra skrytého pod nohavicí nad kotníkem. Zbledl, když si uvědomil, co se chystá té ubohé dívce udělat. Vykřikl ve snaze zastavit to, ale nikdo ho nemohl slyšet. Byl jenom stín, představa. V podstatě tu nebyl. Bezmocně sledoval staršího Draca, jak se k ní
přibližoval s dýkou a tu jí vší silou vrazil do přímo do břicha.

Těsně
předtím, než ji bodl, dívka začala křičet jeho jméno a teď, když se sesula podél zdi do kaluže vlastní krve,vydala poslední slabiku - tíché a sotva slyšitelné ‚CO'.

Draco to pozoroval zpoza Voldemorta, v krku a puse cítil své žaludeční šťávy. Právě byl svědkem toho, jak zabil člověka. Budoucí Draco pohladil dívku po vlasech a políbil ji na čelo.

Nenechali by mě, abych tě miloval, Hermiono..."

Draco vzhlédl, když zaznělo dívčino jméno. Hermiona. To bylo nemožné.
Nemohla to být ta samá Hermiona. Samozřejmě, že mohla, ty hlupáku! Kolik Hermion znáš!' Logika ho zjevně opustila.

Jeho pohled se stále
upíral na staršího Draca, který vstal a dýku svíral v pravé ruce. Levou rukou sáhl dolů a chytil Hermioninu studenou a bezvládnou ruku.

Draco nastražil uši, jakmile uslyšel budoucího Draca znovu promluvit.

A teď, lásko, je čas čelit stejnému neznámu jako ty. Ta samá smrt, ten samý vrah..."

O vteřinu později se Draco stal svědkem toho, jak spáchal sebevraždu tím samým způsobem, jakým zabil Hermionu. Teď ležel na zemi
hlavou otočený k Hermioně, stále svíral její ruku. Byl mrtvý.

Draco při tom pohledu zavřel oči a začal se neovladatelně třást. Ucítil, jak mu přízrak znovu položil ruku na rameno a když otevřel oči, byl ve své pohodlné posteli, sluneční paprsky prosvítaly skrze okno.

Byl Štědrý den.

Draco se usmál, když z něho opadla ta hrůza. Vyskočil z postele, vklouzl do pantoflí a vběhl do společenské místnosti. Všichni na něj pohlédli se stejně zmateným výrazem ve tvářích. Ucítil na rameni něčí ruku a otočil se.

Ušklíbl se.
Pansy."

Pansy se zahihňala, sklouzla mu majetnicky rukou na hrudník a svůdně ho políbila na tvář. Dracův úšklebek se ještě zvětšil, když od sebe Pansy odstrčil.
_Stála před ním a snažila se špulit pusu. To, co Draco řekl, ji ale donutilo ohrnout rty.


Pansy, hnusíš se mi," pronesl a otočil se, aby odešel z místnosti. Těsně předtím, než se vrátil do svého pokoje, se ohlédl.Mimochodem, právě jsem se s tebou rozešel, kdyby ti to nedošlo."

Zpátky v pokoji přišel k posteli, natáhl se k nočnímu stolku a vrátil zpět obrázek matky. Změním se kvůli tobě, mami. Dnes večer. Na Vánočním plese..."

Škola se totiž rozhodla udělat z plesu každoroční tradici, poté co měl poprvé takový úspěch.

~*~

Draco stál u vchodu do Velké síně
, kde se pár po páru líbal pod jmelím, které viselo nad vchodem. Koukl na hodinky. 20:03. Kde je?' pomyslel si. Většina lidí už byla na plese a on tu stál nejméně půl hodiny. Ron už také dorazil – zřejmě měli s Hermionou nějakou větší roztržku a rozhodli se spolu nejít. Potter přišel společně Wízličkou a zrovna se s ní objímal na tanečním parketu.

Otočil se zpátky do vstupní síně, zrovna když přišla. Měla na sobě dlouhý červený hábit, který ji krásně obepínal
, a vypadala jako anděl. Kadeře vlasů jí spadaly po zádech. Byla oslnivá.

Páni..." vydechl, když sestupovala po schodišti, přitom se rukou se opírala o zábradlí. Přesně ve chvíli, kdy když vešla do dveří, Draco vystoupil ze stínu a setkal se s ní přímo pod jmelím.

Hermiona na něj překvapeně pohlédla.
Co tady děláš?" zeptala se. Všiml si, že její hlas nebyl naplněn zlobou jako obvykle, když mluvila na něj. Vlastně zněla, jakoby to opravdu chtěla vědět. Tiše se usmál a ukázal na jmelí.

Vzhlédla a
začervenala se. Draco se pousmál jejímu výrazu, když se podívala zpátky na něj. Myslíš to vážně?" zeptala se.

Draco začal
mít obavy. Polkl a přikývl. Dívala se na něj trošku nedůvěřivě. Poslouchej, Hermiono..." uvědomil si, že vyslovil její jméno. Zjevně si to uvědomila i ona, protože zvedla ruku k jeho rtům a přistoupila k němu blíž. Cítil, že jeho srdce bije rychleji, když ji objal kolem pasu, její dech cítil na tváři. To bylo ono, teď anebo nikdy. Zvedl ruku, odhrnul jí z obličeje vlasy a rychle přitiskl své rty na její. Přitom ho zaplavily emoce, které nikdy předtím necítil. Zaskočil ho pocit, který měl jenom z toho, že ji líbal. Určitě to cítila také, protože mu polibek vášnivě vracela. Mírně otevřela ústa a on využil příležitost, svým jazykem vnikl dovnitř a s nezkrotnou vášní se propletl s tím jejím. Nakonec oba zjistili, že by se měli nadechnout a když to udělali, zůstali pohledem viset jeden na druhém. Ani jeden nebyl schopný dívat se jinam. Draco vzal její ruku do své a vešli do Velké síně společně, stále se od sebe nemohli odtrhnout očima.

Z přeplněné místnosti se ozvalo nečekané zalapání po dechu
. Až to je donutilo pohlédnout jinam, a když uviděli všechny ty výrazy, začali se oba smát. Draco ji pak objal a na pomalou melodii zahájili svůj první tanec.

~*~

Poté:

Voldemort opravdu zabil Luciuse, a za velmi podivných a nečekaných okolností Severus Snape zabil Voldemorta. V současné době je Snap
e nenáviděn mnoha Zmijozely a zbožňován většinou z ostatních kolejí. Našel také svoji lásku, ale živé duši neprozradil, kdo to je. Mnozí podezřívali novou profesorku Obrany proti černé magii.

Ginny konečně přestala uhánět Harryho. Na Vánočním plese to bylo naposledy, kdy o něm takhle přemýšlela, protože upřímně
řečeno zjistila, že líbat se s Harrym bylo jako by líbala některého svého bratra. V současné době je zasnoubená se Seamusem Finniganem.

Ron byl vytočený, když to o Dracovi a Hermioně zjistil, ale uklidnil se, když navštívil jejich svatbu, kde se seznámil s družičkou, Dracovou sestřenkou. Šťastně spolu randí už dva roky.

Draco a Hermiona jsou spolu pořád šťastni a vzali se rok po dokončení Bradavic. Za dva měsíce čekají první dítě. Draco nebyl nikdy šťastnější a je za to matce vděčn
ý, ať už je kdekoliv.

~*~

Poznám
ka autorky:
Ahojky. Měla jsem nutkání tohle napsat, tak jsem to prostě udělala. Osobně si nemyslím, že je to tak špatné – trochu banální, ale co. Takže
, jestli vidíte dole to malé modré tlačítko komentovat'...


Vřelé rodinné uvítání



 


6. január 2013



 Warm Family Welcome

Autor: Alisanne

http://alisanne.insanejournal.com/1271328.html#cutid1


Vřelé rodinné uvítání

Překlad: Gleti

souhlas s překladem

Postavy v tomto drabble jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastníctví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, které ji přeložily do slovenštiny. Autorské práva k tomuto drabble vlastní Alisanne, která je napsala.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

~

 "Veselé Vánoce, všichni!" Molly Weasleyová pobíhala po kuchyni a rozdávala dárky.  "Tady máš ty Harryho.  A tady Draco. "

 Blonďák ohromeně hleděl na balíček, který automaticky uchopil.

"Máš speciální," poznamenal George.

 "Co?" Zeptal se Draco zmateně.

 "Stříbrný papír se zlatou mašlí." George zamrkal.  "Dostal jsi něco mimořádného."

 "No, neseď tu jen tak, otevři to!" Hubovala ho Molly.  "Doufám, že to bude dobré."

 "Bude to krásné," odpověděl zdvořile a rozbalil dárek.  Po dlouhou chvíli zíral do krabice.

 "Draco?" pobídl ho Harry.

Zvedl šedý svetr se zeleným 'D' vpleteným na přední straně.

"Není to špatné," prohlásil George.  "Jsi stále lepší, mami."

"Ach, ty!" Ale stále pozorně sledovala Draca. "Sedí ti, drahý?" Zeptala se nakonec.

Draco, který mrkáním zaháněl slzy, si přetáhl svetr přes hlavu.  "Je to… úžasné.  Děkuji vám.

"Jsi v pořádku?" Zajímal se Harry, když ostatní obrátili pozornost jinam.

Draco přikývl. "Předtím pro mě nikdo nikdy nic nevyrobil. Moje dárky jsou obvykle koupené
v obchodě. "

 Harry si povzdechl.  "Nemusíš ho nosit."

"Ne, ty to nechápeš." Draco těžce polkl.  "Ručně vyrobené dárky jsou mimořádné.  To znamená, že mě přijali."

Harry vytušil Mollyin souhlasný pohled a usmál se. "Ano." Chytil Dracovu ruku, políbil ho na tvář a zašeptal "Vítej do rodiny, lásko."