Archív prekladov z hpkizi.sk




Ovocné guličky (Fruit Loops)



Ovocné guličky (Fruit Loops)

Autor: Michmak

Odkaz na originál: http://www.fanfiction.net/s/2082169/1/Fruit_Loops

Všetky postavy patria J.K.R. Príbeh napísala Michmak. Všetky práva patria im, ja som dielko len preložila.

Pár : Snape a Hermiona



Hermiona Grangerová-Snapová bolo s rozumom v koncoch. Bola síce inteligentná čarodejnica, inteligentnejšia ako väčšina, ale aj tak si musela priznať, že tento problém nevyrieši sama. Potrebovala Severusa. Nečakala, že hneď bude súhlasiť s tým, že jej pomôže – nikdy to tak nebolo. Bude sa mračiť a frfľať, pokúsi sa prísť s nespočetnými dôvodmi, prečo je ona vhodnejšia spraviť tú vec než on. Ale tentoraz vyhrá. Má jeden nezvratný argument, ktorý nebude môcť prehliadnuť: nemá penis.

 

Ani sa nebude môcť dlho vzpierať a odopierať jej pomoc. Začala byť zúfalá.

 

––––––––––––––––––––––––

„Nevidím dôvod, prečo by som to mal robiť Hermiona,“ zavrčal Severus. Črty jeho tváre sa prehĺbili divokým zamračením a skrásneli ju. „Toto je ženská práca!“

„Čakala by som, že si po toľkých rokoch manželstva so mnou uvedomíš, že ak niečo označíš ako ženská práca, je to istá cesta ako to odo mňa schytáš!“ odsekla Hermiona. „Myslela som si, že som ti už predsa vysvetľovala pojem ženské práva niekoľko krát. Nikdy si ma nepočúval?“

„Čo, pri všetkých bohoch, majú ženské práva spoločné s trénovaním nejakého dieťaťa chodiť na záchod?“

Hermiona sa na neho zamračila.

„Nie len nejakého dieťaťa, Severus. TVOJHO dieťaťa. Tvoj syn, ak mám byť presnejšia. Tvoj syn, ktorý je celý po tebe, sa narodil s celým pracovným náradím. Keby sa bol narodil bez neho, tak by bol tvojou dcérou a táto konverzácia by bola bezpredmetná. Tak… ideš mi pomôcť či nie?“

Snape sa ňu mrzuto pozrel.

„Mám inú možnosť?“

Zaškerila sa.

„Vedela som že sa na veci budeš pozerať rovnako ako ja. Augustus Snape, poď sem prosím!“

Malý chlapec, zhruba vo veku troch rokov, vybehol zo svojej izby. Jeho kučeravé čierne vlasy boli rozstrapatené a oblečenie mal pokryté mačacou srsťou. Krivolab ho nasledoval pomalým krokom.

„Áno, mami?“

„Pamätáš si ako sme sa dnes rozprávali o veľkom nočníku?“ milo sa ho opýtala Hermiona a pokúšala sa nesmiať, keď sa malá tvár pred ňou skrútila od odporu. Ako sa na ňu zamračil, tak sa z neho stala miniatúra jeho otca. Bolo to rozkošné.

„Nemám ho lád,“ zamrmlal, „je veľký a stlašidelný. Bojím sa, že doňho padnem. Ja nechcem byť odplavený pleč!“

„Ale musíš ho začať používať, srdiečko. Ty si teraz už veľký chlapec. Moc veľký na plienky. A nie je to až tak strašné. Hlavne keď môžeš cikať postojačky. Ja viem, že som sa ti to pokúšala vysvetliť už predtým a nefungovalo to. Ale tato teraz povedal, že ti to ukáže.“

Snape si odfrkol a Augustus stočil svoj pohľad na otca. Na tvári sa mu zračilo prekvapenie.

„Tato chodí na nočník?“

Hermiona potlačila smiech, „Každý chodí na nočník, Augustus. Je to prirodzené pre ľudí. A ak budeš poslúchať tata a urobíš presne to, čo ti povie, budeš môcť povedať strýkovi Harrymu, aký si veľký chlapec, keď nás zajtra navštívi.“

Augustus nad tým seriózne porozmýšľal skôr, než prišiel k otcovi a chytil ho za ruku.

„Som pliplavený.“

Snape sa so zavrčaním postavil a poslal divoký pohľad Hermione, zatiaľ čo ho Augustus pokúšal odtiahnuť do kúpeľne.

„Ty ma vážne chceš donútiť spraviť toto?“

„Absolútne,“ odpovedala Hermiona. „Nezabudni ovocné guličky.“

Snape natiahol ruku a zobral malú plastikovú misku sladkých muklovských cereálií, ktorými sa jeho žena neustále pokúšala nakŕmiť ich dieťa.

„S týmto mám zase robiť čo?“

„Hoď za hrsť do toaletnej misy a povedz Augustusovi nech sa ich pokúsi potopiť,“ usmiala sa Hermiona. „možno ak si bude myslieť, že je to hra, bude ochotnejší to skúsiť.“

„Dobre,“ odvetil Severus a jeho výraz sa zmenil na rezignovaný. „Nepočúvaj za dvermi, žena!“

„Samozrejme Severus. Ani vo sne by ma to nenapadlo!“

––––––––––––––––––––––––

Hihúňajúca sa Hermiona pritlačila svoje ucho k dverám do kúpeľne a jedným dychom zamrmlala jemné 'amplifius'. Ak ju Severus prichytí, mohol by byť zúrivý.

„Teraz Augustus,“ počula ako jej manžel začal, „hodím tieto ovocné guličky do záchodovej misy a ty sa ich pokúsiš spláchnuť, keď budeš močiť.“

Predstavila si chlapcov prázdny pohľad namierený na jeho otca a zachichotala sa, keď začula Snapa mumlať, „eh… keď budeš cikať. Zvládneš to?“

„Áno, tato,“ odvetil malý chlapec horlivo.

„Dobre, ideme na to.“ Dlhé ticho. „Eh… synu… skús ich potopiť.“

„Ja ti tato nelozumiem. Ako ich môžem potopiť?“

Severus si povzdychol. Hermiona sa pokúsila nevyprsknúť smiechom.

„Dobre… pozri, zoberieš svoj penis do ruky, nacieliš a… vystrekneš. Jasné?“

„Nie.“

„Vieš, keď cikáš, tak zacieliš na cereálie. Ak trafíš ovocnú guličku, tak ju potopíš. Je to… eh… je to hra!“

Snape začal znieť trošku zúfalo.

„Ja stále nelozumiem tati. Môžeš mi to ukázať?“

„Ty chceš, aby som ti to ukázal?“ Severus začal koktať. „Dobre, eh… ja to neviem.“

„Myslíš tým, že ty tiež nevieš ako ísť na nočník? Tiež sa bojíš toho, že tam spadneš?“

„Nie… chcem tým povedať, eh… synu… ja viem ako to chodí v kúpeľni, ale myslím si, že sa budem cítiť trošku nepríjemne, keď ti mám ukázať ako sa to robí.“

„Plečo?“

„Pretože… to nie je niečo o čom muži radi diskutujú.“

„Ale ja nie som muž. Ja som malý chlapec.“

„Áno, to si,“ odpovedal Snape. Hermiona si vedela predstaviť obrázok: on búchajúci si hlavu o stenu z detskej logiky. „Dobre teda. Daj mi minútu.“

„Wau, tati. To je moc gombíkov. Plečo nemáš zipš na gatiach ako ja?“

„Neznášam zipsy,“ Severus zamumlal nazad.

„A kde sú tvoje tlenky?“

„Taktiež neznášam trenky!“ odpovedal Snape. „Teraz sa ma prestaň pýtať otázky a dávaj pozor.“

„Doble tato,“ súhlasil Augustus. „Ten lužový spláchni ako plvý!“

Hermiona cítila, že si začala kúsať do pery v pokuse nezačať sa rehotať ako hyjena. Za dverami mohla počuť ako jej manžel vyprázdňuje prúdom svoj mechúr a Augustus vzrušene vykrikuje: „Áno tato! Telaz si potopil dva nalaz!“

Nakoniec po chvílke ticha, počula manželovu otázku: „Tak teraz… myslíš si, že to zvládneš?“

„Zvládnem to,“ súhlasil Augustus nadšene. „Vyzelá to ako slanda!“

„Dobre. Nechaj ma hodiť trošku viac ovocných guličiek. Pripravený? Začni!“

Pár sekúnd napätého ticha… a potom počula ako jej manžel zahučal v šoku: „Nie, Augustus, nie. POUŽI SVOJ VLASTNÝ PENIS!“

Hermiona sa neudržala. Lapajúc po dychu od smiechu odišla od dverí a sťažka dopadla na pohovku skôr než sa pod ňou podlomili nohy.

Jej smiech len zosilnel, keď o pár minút neskôr vyšli Severus a Augustus z kúpeľne. Malý chlapec vyzeral hrdý na seba a Severus zasa vyzeral, že ju chce zabiť.

„Mami, mami, vieš čo? Splavil som to! A použil som svoj VLASTNÝ penis. Aj keď tato spláchol viac ako ja. Asi pleto, že je väčší ako ja a vie lepšie mieliť!“

„To je skvelé srdiečko. Som na teba hrdá!“ podarilo sa Hermione vydýchnuť. „Teraz, keď už vieš ako zadržať cikanie až na záchod, môžeme čoskoro dať preč tvoje plienky. Už sa len naučiť splachovať, keď sa vykakáš a bude to!“

„Hulá pre mňa!“ Zatlieskal si Augustus, „Môžem sa ísť telaz hrať s Klivolabom?“

„Samozrejme,“ súhlasila Hermiona, „len zostaň tam, kde ťa budem počuť.“

„Doble mami,“ zakričal malý chlapec, keď utekal cez izbu. „Ďakujem tato!“ povedal cez plece.

Snape zastonal, zosunul sa do jeho kresla a zazeral na Hermionu.

„Myslel som, že si povedala, že nebudeš počúvať.“

Hermiona sa zasmiala: „A ty si mi veril? Vážne Severus…“

„Toto nie je skúsenosť, ktorú si chcem ešte niekedy v živote zopakovať,“ zachvel sa. „Prečo si po mne chcela spraviť túto…“

„A ako som mu to mala asi demonštrovať, hm?“ odpovedala pichľavo. „Myslela som si, že máš celkom rád fakt, že nemám mužské genitálie. Ale možno som sa zmýlila.“

Jej muž sa na ňu zlostne zamračil.

„Iritujúca žaba. Znova… prečo som sa s tebou oženil?“

„Pretože miluješ môj bystrý rozum,“ odpovedala Hermiona, zošmykla sa na nohy a kĺzala sa smerom k svojmu manželovi. Sadla si do jeho lona a omotala ruky okolo jeho krku, „a pretože som pekná, a pretože miluješ tie veci, ktoré dokážem robiť s mojím jazykom.“

„Ah… správne.“ Pod sebou mohla cítiť ako sa jeho telo začína uvoľňovať. Jeho ruky si ju pritiahli pevnejšie. „Milujem ten tvoj jazyk,“ zamrmlal, „okrem iných vecí. A som skutočne rád, že ti chýbajú predtým spomínané mužské genitálie. Tie by boli úplne nevyhovujúce.“

„Oh, veľmi,“ súhlasila Hermiona bez dychu, keď jeho ústa klesli na jej krk a uhryzli ju do jej kľúčnej kosti. „Ďakujem, že si to pre mňa spravil, Severus. Veď vieš ako veľmi sa chce Augustus podobať na teba.“

„U Merlina,“ odpovedal Snape a dramaticky sa striasol. „Ale ďalšie dieťa by malo byť dievča. Odmietam ukazovať ďaľšiemu z našich detí ako spláchnuť ovocné guličky.“

The End

 

 



Poznámka:

Beruška1 pre vás pripravila možnosť stiahnuť celú poviedku v pdf. V menu voľba Na stiahnutie. Len registrovaní užívatelia.

http://hp.kizi.sk/modules.php?name=Downloads&d_op=viewdownload&cid=1

Všetci ďakujeme.


Dobrodružství s vlasy



PREKVAPENIE.

Dobrodružství s vlasy

od Lauri4Snape

originál: http://www.fanfiction.net/s/5846295/1/A_Hairsome_adventure

 

„Co to je?“

„Nebuď hloupý, Severusi.“

„Fajn, co s nimi hodláš dělat?“

„Ostříhat ti vlasy.“

„Nikdo nebude stříhat moje vlasy.“

„Já jo.“

„Ne, ty ne.“

„Ano, já ano.“

„NE, TY NE!“

„UŽ JE MÁŠ AŽ NA RAMENA!“

„Tak si je zastřihnu.“

„Ne, já je ostříhám.“

„Nikdy ti nedovolím, aby ses přiblížila.“

„Ha! Tak to teda hodně štěstí.“

„Proč to říkáš? Tentokrát se nevzdám.“

„Ale jo, vzdáš.“

„Ty si nějak moc věříš.“

„A ty máš akorát plnou hubu keců.“

„To bylo fakt trapné, Hermiono.“

„Jo, nikdy jsem nebyla zrovna dobrá v tom, jak někoho odpálkovat.“

„Vskutku.“

„..."

„Cože?“

„Stejně ti ty vlasy ostříhám.“

„To teda zatraceně ne!“

„Děsíš svoje vlastní děti.“

„NE!“

„Ale jo, jen se jich zeptej.“

„To nevadí.“

„Jo, to jsem si taky myslela.“

„U Merlinových vousů, ženská, přestaň tu s tou věcí mávat!“

„Nenuť mě...“

„Nemám tě nutit k čemu? Tak do toho, udělej to nejhorší, co umíš.“

„...“

„CO! Použila jsi proti mně moje vlastní kouzlo!“

„Helemese! Když visíš vzhůru nohama, tvoje vlasy jsou tak dlouhý, že dosáhnou až na podlahu.“

„Okamžitě mě sundej dolů.“

„A proč bych to dělala?“

„...“

„Ano, Severusi?“

„Nenávidím tě.“

„Ale kdepak.“

„Ty jedna nesnesitelná... střapatá... zubatá... šprtko.“

„Ty jsi tak sladký.“

„Z tohohle se mi dělá zle.“

„Možná je to vší tou krví, co se ti žene do hlavy.“

„Hermiono... sundej mě dolů.“

„Mám hlad.“

„HEJ, KAM JDEŠ!“

„Hned jsem zpátky!“

„Hermiono, vážně si myslím, že možná omdlím.“

„Nebuď taková hysterka.“

„Nechalas mě tu deset minut.“

„Nechala jsem tě tu TŘI!“

„Grrr.“

„Tys na mě právě zavrčel.“

„Nikdy drahá.“

„Za každou urážku si vysloužíš zkrácení o jeden palec.“

„Cože! To je směšné!“

„No tak mě prostě nech ostříhat ti vlasy.“

„Ne.“

„Fajn, ale to, že jsi vzhůru nohama ti fakt nesluší. Vrátím se, až budeš připraven.“

„Hermiono POČKEJ!“

„Ano, Severusi?“

„Fajn, můžeš mě ostříhat... a přestaň se tak blbě křenit.“

„...“

„Ou, víš, že máme kamenné podlahy a já jsem starý muž.“

„Ty nejsi starý, Severusi, ty jsi prostě jen hašteřivý a paličatý.“

„Ty už mě nechceš ostřihat, nebo co?“

„Ou!“

„Přestaň se kroutit.“

„Přestaň mě tahat za vlasy.“

„Někdy si myslím, že jsi horší, než Harry.“

„Nesrovnávej mě s Potterem.“

„Tak se přestaň chovat jako on.“

„Hmmm.“

„Nehejbej se!“

„Už jsi hotová?“

„Skoro.“

„Jaktože necítím na krku žádné vlasy?“

„Protože jsem je ostříhala, Severusi.“

„POČKAT! Co to tam přesně vyvádíš!“

„Už mám skoro hotovo...“

„Dobrý Bože!“

„Vypadám jak mariňák.“

„Vypadáš sexy.“

„Pche!“

„Co je na tom špatnýho?“

„Hermiono... tys mi prostě ostříhala všechny vlasy.“

„Udělala jsem ti sestřih.“

„Jsem holohlavý!“

„Ale notak, nevyváděj, zkrátila jsem je na palec.“

„NA PALEC, NA PALEC!“

„To nemůžeš myslet vážně.“

„Vypadám starší.“

„Vypadáš mladší.“

„Vypadám tlustší.“

„Vypadáš hubenější.“

„Mám opravdu husté obočí.“

„Jo.“

„HEJ!“

„Co je?“

„Ale nic.“

-----

„Miluju tě.“

„Ne, nemiluješ.“

„Co tě vede k tomu, že to říkáš?“

„Ostříhalas mi všechny vlasy.“

„Severusi, to bylo před měsícem!“

„Ale stejně jsi to udělala.“

„Myslela jsem, žes mi odpustil.“

„Stejně jsi to udělala.“

„Vzpomeň si na všechny ty komplimenty, kterých se ti dostalo.“

„No právě.“

„Zvedlo ti to sebevědomí?“

„Mně? Nikdy.“

„Ale zvedlo!“

„NE, nezvedlo!“

„Dovoluji si nesouhlasit.“

„Konec řečí.“

„Ha, řekla jsem ti, že tě miluju?“

„Jo, naneštěstí já tě taky miluju.“

poznámka autorky: Tohle jsem stvořila, když jsem si měla dělat domácí úkoly


Manželské zvýhodnenie



Prekvapenie od Eggy

PS. Update 4.10.2011



PP: Ahojte... stále sa mi neozvala autorka, takže je to neautorizované... písala som jej všade možne a nič :/ všetky zásluhy patria miamadwyn a JKR... ja som dielko preložila, ale nezvládla by som to bez bety Elzy... každopádne ona mi opravuje len preklad samotný a nie slovenčinu... pokúsila som sa to ešte poopravovať tak snáď sa trochu podarilo.

Veľké ďakujem patrí aj Jimmi. Bez nej by som vôbec nezačala prekladať.

Dúfam, že sa pobavíte rovnako, ako keď som to prvý krát čítala ja...

Odkaz na originál http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=21311

a originálny preklad http://hp.kizi.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=1654

 

 

Manželské zvýhodnenie

alebo

Ako Grangerová a Snape okašlali Ministerstvo, Radu školy, 
naštvali Minervu a celý učiteľský zbor Rokfortu, 
zatiaľ čo hľadali pravú lásku

Hermiona zdvorilo tlieskala. Rýchlo premýšľala.

Nikto na to nič nepovie?

Ostatní členovia zboru sa tvárili milo, potešene a veľkoryso.

To ju nahnevalo ešte viac.

Väčšina z nich boli sebeckí buzeranti. Nestarajú sa o to, čo je spravodlivé a fér. Veď už mali niečo odpracované, mali istý dôchodok a boli zabezpečení. Prečo by sa mali starať?

Po jej prvom roku vyučovania za almužnu, teraz sedela na koncoročnom stretnutí učiteľov a pozerala sa na Nevilla... drahého milého Nevilla... ako sa mu zdvojnásobuje plat jedným ťahom brka.

Len kvôli tomu, že sa oženil.

„Dúfame, že táto nová politika povzbudí viacej mladých ľudí k tomu, aby vážne uvažovali o kariére profesora na Rokforte,“ oznámila Minerva ostro, ale so zjavným uspokojením.

Neville, nech mu je to ku cti, silno sčervenal.

Za čelom stolu na Minerva postavila.

„Dáme si prestávku na obed. Čakám vás tu za hodinu. Kým sa v piatok vrátia študenti, musíme dokončiť ešte veľa vecí...“

Hermiona vyskočila zo stoličky. Zostala stáť na mieste, srdce jej búšilo.

„Hermiona?“ usmiala sa Minerva zhovievavo.

Hermiona počula za svojím chrbtom Snapeovo odfrknutie. Odmietla sa nechať odradiť.

„V prvom rade, by som chcela pogratulovať Nevillovi a Hannah,“ povedala a uľavilo sa jej, že hlas má pokojný a neprezrádza jej frustráciu. „A ak by som mohla poznamenať, tak neviem o nikom, kto by si zaslúžil takúto odmenu viac, ako Neville.“

Jeho rumenec prešiel do ešte tmavšieho odtieňa.

Za ňou Snape zamumlal nejakú nadávku.

„Ale,“ pokračovala Hermiona rozhodne, „faktom je, že táto... a musím ihneď objasniť, že to nie je o peniazoch... samotná myšlienka, že vydatý alebo ženatý člen učiteľského zboru dostane zaplatené viac, ako slobodný je... urážajúca. Nie je to fér a vôbec to nedáva zmysel. Ak si Ministerstvo myslí, že je potrebné nás podplatiť, aby sme sa vydali, môžete mi zaručiť, že na budúci rok nebudú požadovať, aby sme sa vydali?“

„Profesorka Grangerová,“ odvetila Minerva pričom natiahla jej titul, „nebudeme o tom teraz diskutovať. Ak si praješ sťažovať sa na nový platobný systém, navrhujem ti porozprávať sa so Školskou radou a Ministerstvom. Neruš chvíľu, ktorá by mala byť šťastným okamihom nášho kolegu, svojimi triviálnymi...“

„Toto nie triviálne! A toto nie je o Nevillovi alebo o...“

Filius sa natiahol pre jej ruku a upokojujúco ju potľapkal.

„Nevidíš to moja drahá? Takto bude aj pre teba jednoduchšie sa vydať. Teraz, keď sa takto odľahčila finančná záťaž mladých učiteľov...“

„Nie mladých učiteľov,“ prerušila ho Hermiona. „Vydatých učiteľov. Je to od vás totálne predpotopné naznačovať, že je pre mňa nevyhnutné sa vydať alebo, že by som sa mala vydať, aby som dostala plat úmerný svojim schopnostiam. Jediný dôvod, prečo neprotestujete je, že všetci učíte už dosť dlho na to, aby ste kvôli adekvátnemu platu nemuseli mať Manželské zvýhodnenie...“

„Od niekoho, kto hovorí, že to nie je kvôli peniazom,“ uškrnul sa Snape, „tak to znie, že to o peniazoch je.“

„Nie je to o peniazoch!“ kypela už Hermiona. „Je to o princípoch! Je to o tom, čo je správne! A čo je spravodlivé! A...“

„Je to o zasratých peniazoch,“ odsekol Snape vedľa nej a postavil sa na nohy, „a čím skôr si to priznáš, tým skôr budeme môcť ísť na obed.“

Hermiona zaškrípala zubami a zízala na strop.

„Dobre,“ povedala. „Je to o princípe, o tom, čo je správne a čo je férové a... je to o zasratých peniazoch!“

„Školská rada sa znovu stretne v Decembri. Tam im môžeš prezentovať svoje obavy. Schôdza je prerušená!“ Bez jediného pohľadu späť za seba  sa Minerva bleskurýchlo pohla ku dverám. Bola nasledovaná skoro všetkými v miestnosti.

Ale nie všetkými.

„Bravo, Grangerová, bravo. Našla si si nový veterný mlyn, proti ktorému môžeš bojovať, nové rozhodnutie Ministerstva, proti ktorému treba protestovať, nový projekt, na ktorý môžeš zamerať svoj spravodlivý hnev,“ natiahol Snape. Konečne sa otočila tvárou k tomu otravovi vedľa seba.

„Snape,“ vytisla, „prečo nie si naštvaný? Nehnevá ťa, že aby si dostal tento malý šikovný bonus, musíš sa oženiť?“

„Si nešťastná, že si si nechala minulý rok vykĺznuť Weasleyho pomedzi prsty?“

„Skôr som s ním vyrazila dvere než... ale to ty veľmi dobre vieš.“

Snape sa na ňu hľadel ponad svoj neprehliadnuteľný nos.

„Zdá sa, že máš tri možnosti. Môžeš s tým bojovať a oddať sa mnohoročnému úsiliu, ktoré s veľkou pravdepodobnosťou vyjde nazmar. Môžeš pokračovať v učení za plat, ktorý je urážajúci pre kohokoľvek a určite pre čarodejnicu, ktorá mala iné možnosti, ale zahodila ich, aby mohla učiť. Alebo...“

„Alebo...“ Hermiona ho sledovala a... áno... mohla skoro vidieť tie kolieska, ktoré sa krútili za tými znepokojivo sa lesknúcimi tmavými očami. „Alebo čo?“

Jeho úsmev bol ešte znepokojujúcejší.

„Môžeš sa vydať.“

Odfrkla si a začala zbierať svoje poznámky z rannej schôdze učiteľského zboru.

„Jasné... Škótska vysočina sa proste hemží vhodnými čarodejníkmi, ktorí sú ochotní sa oženiť s vojnovou hrdinkou s viac medailami, ako majú oni, inteligentnejšou, ako sú sami a budú žiť v tomto hrade plnom prievanu...“ ruka jej zamrzla nad posledným pergamenom.

Stretli sa im pohľady. „Len kvôli tomu, aby som zarobila za rok o 789 galeónov viac.“

„Je to o zasratých peniazoch,“ zopakoval.

„Všetko je o peniazoch,“ súhlasila.

A zázrakom... v tej chvíli bolo rozhodnuté... nič iné už naozaj nebolo potrebné povedať.

oooOooo

Presne štyri minúty po skončení pauzy na obed (naplánované pre maximálny dramatický efekt, umožnili tak všetkým pousádzať sa a pozerať na dvere a... čakať) sa vrátili do zborovne. Doslova pretekali potlačenou škodoradosťou.

K Hermioninmu prekvapeniu, keď prišli ku dverám, tak ju Snape trochu predbehol. Natiahol sa ponad ju, aby ich mohol podržať otvorené – niečo, čo by spravil len bezhlavo zamilovaný čarodejník, keď uvažujeme, ako automatické bolo otvárať dvere kúzlom. Geniálny nápad.

„Ďakujem ti, miláčik,“ zacukrovala a ako okolo neho prechádzala to zborovne, zatrepotala mihalnicami.

„Pre teba všetko, ty môj poklad,“ odvetil a jeho hlas znel tak zamatovo, že nevedela či sa má smiať alebo mu to zhltnúť.

Ohromené výrazy zvyšku miestnosti jej skoro spôsobili záchvat smiechu. Rýchlo schytila jeho ruku a zaborila tvár do jeho hrude. Snažila sa upokojiť.

„Moji najctenejší kolegovia,“ oznámil Snape ponad jej hlavu, „moja drahá Hermiona a ja chceme, aby ste boli prví, kto to bude vedieť...“

„Budeme sa brať,“ dokončila a vrhla na nich (dúfajme) anjelský úsmev. „Som tá najšťastnejšia čarodejnica na svete!“

Neville na ňu vyvalil oči. „Ty? A Snape?“

Hoochová poprskala stôl čajom. „A kurva!“

Flitwick bezmocne otváral a zatváral ústa neschopný povedať slovo.

„Ak si myslíte, že vám túto komédiu zhltnem...“ začala Minerva.

Hermiona nasadila svoju najlepšiu chvejúcu sa spodnú peru a privolala slzy.

„Ja... Ja som si myslela, že budete šťastní spolu s nami!“

Snape jej strčil do ruky vreckovku a pritiahol si ju bližšie.

„Myslím,“ povedal ľadovým hlasom, „že budete musieť dokončiť tento deň bez nás. Nedovolím vám, aby ste takýmto spôsobom rozrušovali moju nastávajúcu manželku.“

A takto jednoducho pridali vrásky na čele nielen Minerve, Ministerstvu a Školskej rade... ale rovnako sa im podarilo vypariť z poobednej schôdzky učiteľského zboru.

Hermonin triumf bol bezmedzný.

Tesne predtým, ako ju odviedol z miestnosti, sa otočila a vychrlila: „Budeme registrovaní u Johna Lewisa, v muklovskej aj čarodejníckej pobočke a včas vám dám vedieť, či som sa rozhodla pre Spoda alebo Royal Doulton!“

„Do pekla snáď... snáď neočakávate svadobné dary?“ pýtal sa Minervin prenikavý hlas.

„Ak ma ospravedlníte mám svadbu, ktorú treba naplánovať.“

Dvere sa zatvorili predtým, ako mohli byť vystavení ďalším návalom úprimnej radosti nad ich potešujúcim oznámením.

oooOooo

„Žiadna veľká svadba.“

„Budem celá v bielom.“

„Do Nimuinho medového hrnca, Grangerová! Veď nie si... snáď nie si...?“

„Samozrejme, že nie, ale budem mať na sebe bielu. Budeme mať svadbu, so svadobnými darmi, hudbou a tancovaním a s dostatkom vína na potopenie bojovej lode.“

„Kto bude platiť?“

„Tá istá osoba, ktorá sa postarala o to, že by som nemala mať na sebe bielu,“ povedala upäto.

oooOooo

„Potter?“ vybuchol Snape. „Potter zaplatil za moju svadbu?“

„Aha, tak teraz, keď sme čarovný prominentný pár z povojnového obdobia, tak je to tvoja svadba?“ posmievala sa Hermiona. Na prstoch pravej nohy hojdala bielou ihličkovou lodičkou. Potom, ako hľadela na svoje natiahnuté končatiny, sa zamračila. „Nie sú moje nohy v tých bielych pančuchách tučné?“

Snape na ne hodil oceňujúci pohľad.

„Nijako zvlášť.“ Odpil si ďalší hlt z fľaše vína. Hneď potom, ako odišli z hostiny, tak obidvaja zavrhli poháre a išli hneď ku zdroju.

„Dobre,“ povedala. Nechala dopadnúť topánku na plyšový hotelový koberec. „Nezniesla by som myšlienku, že som vyzerala tučná vo svojom najkrajšom dni v živote.“

„Si opitá.“

Dovolila smiechu vybuchnúť.

„Bohovia dúfam, že áno! Aj ty!“ Študovala ho cez celú miestnosť, žmúrila kvôli lepšiemu zaostreniu. „Si celkom rozmazaný, keď si opitý.“ Odmlčala sa prekvapene. „A tvoje nohy sú celkom dllllllhéééé. V skutočnosti...“ položila fľašu na neisté miesto na stoličke vedľa nej a naklonila sa dopredu. „...v skutočnosti si myslím, že máš tie najdlhšie prsty na nohách, aké som kedy videla!“

„Je to v nose, Grangerová, všetko je o veľkosti nosa. To je to, na čo by si sa mala pozerať, ak si si chcela predstaviť veľkosť môjho vtáka. Podľa nosa poznáš kosa...“ Na tomto mieste vybuchol opitým smiechom.

Poslala tučný vankúš cez celú miestnosť, aby ho zasiahol do spomínaného nosa a potom sa začala rehotať. Padla na stranu. Svoj prútik držala len končekmi prstov.

Potom si spomenula. Posadila sa vzpriamene.

„Snape, moja matka je chudák úplne mimo. Nie len, že si išiel a on-line zmenil skoro všetko, čo som zaregistrovala, ale... tridsať sedem miestna sada tanierov? Čo ťa posadlo, že si objednal tridsať sedem miestnu sadu riadu? Dostali sme ju celú!!“

„Dostali sme?“ táto myšlienka ho, ako sa zdá, neskutočne potešila.

„Čo budeme, pre dobro božie, robiť s tridsať sedem miestnou sadou Wegwoodovej Čínskej Zelenej? Keď som špeciálne vyberala veľmi vkusného Spoda! A nezmenil si farbu obrusov, takže teraz vždy, keď budeme mať hostí...“

„To by nebola žiadna zábava.“

„...tak to, kurva, bude u nás vyzerať ako na Vianoce! Červené obrusy a prestierania so zeleným čínskym porcelánom s vtáčikmi...“ zarazila sa. „Žiadna zábava? A prečo by do pekla malo...“

„Žiadne vtáky. Prečaroval som bažanty na hadov. Počkaj až tvoja matka uvidí toto.

„Hady?“ spýtala sa Hermiona? „Na mojom riade? Do riti!“

„Len na porceláne. A oni sa vrtia.

Povzdychla si. „Ale prečo tridsať sedem?“

Dotkol sa zboku nosa.

„Je to pekné okrúhle číslo.“

Túžila mu vynadať, ale v hĺbke duše cítila len škodoradostné potešenie. Uškrnula sa. Keď sa pri tom prichytila, zauvažovala, či náhodou v poslednej dobe nebola až moc často so Snapom... a uškrnula sa znova. Aj tak sa to nezmení.

„Drahý,“ povedala sladko, „môj najdrahší manžel...“

Rozrezal ju ostrým pohľadom.

„Spravili sme to nie?“ Zdvihla fľašu na nedbalý prípitok. „Odrbali sme Ministerstvo. Odrbali sme Školskú radu. Naštvali sme Minervu...“

„Do riti,“ vydýchol, „Tá predstava.“

„A nasrali sme ten zasraný a otravný učiteľský zbor.“

„A Potter to zaplatil.“

„Lebo je mi zaviazaný.“

„Za čo?“

„Za... za všetko. Za zachránenie jeho hnusnej rite viackrát, ako sa dá spočítať, za požičanie domácich úloh viackrát, ako som ochotná si pamätať, za tajenie jeho tajomstiev a to najmä toho...“ zarazila sa. Cítila ako jej sčervenali líca.

„Že ste mali sex?“ spýtal sa Snape. Oči sa mu leskli.

„No... nie tak celkom... nebolo to ako, veď vieš, nezahrali sme sa na dvojchrbtú beštiu, zakričali Aleluja!, a potom Oh, mimochodom, Mia, nehovor to nikomu a ja ti zaplatím svadbu.“

„Naozaj? Kričala si Aleluja?“

„To dáma nikdy nepovie.“

„Takže nie,“ uškrnul sa.

„Boli sme sami v stane. Stalo sa. Potom sme predstierali, že nie.“ Teraz bolo na nej, aby sa jej zlomyseľne zaleskli oči. „A tvoj prvý krát?“

„Kurva v Zašitej uličke,“ povedal so spokojným povzdychom a zatvoril oči.

„Bolo to tak romantické, ako to znie?“

„Zneli violončelá.“

Pristihla sa zízať na jeho nos.

Spomenula si na to, čo povedal o svojom vtákovi.

Dala si ďalší hlt vína.

„Vieš... Snape... sme v hotelovom apartmáne a je to naša svadobná noc.“

Jedno tmavé oko sa otvorilo.

„Áno?“

„No... viem, že sme súhlasili, že nebudeme, ehm...“

„Sa hrať na dvojchrbtú beštiu?“

Prikývla.

„Grangerová?“ povedal, „Kto sú dvaja najinteligentnejší zamestnanci Rokfortu?“

Odfrkla si.

„A my sme sa dohodli, keď sme obaja boli triezvi, že sex by nebol rozumný.“

„Veľmi nerozumný,“ súhlasila.

„A teraz, nejako, si myslíš, že keď sme obaja opití, tak sú naše rozhodnutia lepšie?“

Zažmurkala.

„Ako sa hovorí,“ pokračoval zamatovým hlasom, „in vino veritas.

Žmurkla dvakrát. Potom sa rozžiarila.

„A latinčina nemôže klamať.“

„Skutočne.“ Na to sa zdvihol na nohy.

Ako prešiel cez miestnosť, tak jej ponúkol svoju ruku a ona sa postavila (dobre.. vrhla sa) a...

Do pekla, to bol vážne veľký nos, keď človek stál tak blízko...

Náhle bola zdvihnutá z nôh a... kurva... niesol ju do spálne.

„Dávaj pozor...“ vykríkla tesne predtým, než stúpil bosou nohou na jej kyticu.

Zrazu letela... sťažka dopadla na tvrdú podlahu... naťahovala sa pre svoje kvety... jej nádherné kvety...

Snape nadskakoval na jednej nohe, druhú tisol a nanešťastie, kvapkala z nej krv.

„Spálňa je tamtým smerom drahá,“ zavrčal. „Až po tebe... Miláčik.“

Tisla svoje rozdrvené kvety k hrudi. Ovládla sa a nenariekala nad ich zničením. Proste kráčala tak rovno, ako bolo možné cez dvere... akoby jedna z jej troch palcových ihličiek nebola niekde za ňou a druhá sa stále nenachádzala na jej ľavej nohe.

Pocítila, ako ju zalialo neuveriteľné sklamanie.

„Kurva!“

„Teraz sa stalo čo?“

„Nemyslela som si, že budeme mať skutočnú svadobnú noc, takže ma ani nenapadlo obliecť si vhodnú bielizeň!“ To skoro stačilo, aby sa dievča rozplakalo.

„Snáď si nemyslíš, že tvoj manžel... obzvlášť tento manžel... by mal nejaké predstavy o tom, ako máš správne vyzerať v spodnej bielizni?“

„No... som si istá, že mi je jedno, aké fantázie môžeš mať. To bola moja fantázia. Biela čipka a hodváb.“ Natočila svoje telo, aby mal ľahší prístup k zipsu na jej chrbte. Prudko sa nadýchla, keď sa studený vzduch dotkol nahej kože. „Možno nejaké s perím z marabu.“ Zrazu šaty so všetkými ostatnými atribútmi ležali okolo jej členkov. Stiahol jej aj spodničky. Cítila sa taká odhalená. „No,“ pokračovala... hecovala sa. „Nechaj ma spraviť to isté pre teba,“ otočila sa tvárou k nemu.

Miestnosť sa ponorila do tmy.

„Čo do pekla?“

„Dávam prednosť tme.“ Tento krát to bol Snape, kto znel prudérne.

Stála skoro nahá v tme a uvažovala, či zhasol kvôli tomu, ako vyzerala.

Toto nepokračuje dobre... toto vôbec nepokračuje dobre...

„Myslím si,“ začala, „Myslím si, že je to možno chy...“

Jeho pery sa ocitli na jej lícnej kosti, nejako skĺzli k jej perám. Nemohla pokračovať v rozprávaní. Na také tenké pery boli prekvapivo obratné. V skutočnosti, pomyslela si, keď otvárala ústa, v bozkávaní nebol vôbec zlý. Ak mala nejaké výhrady, tak to bolo kvôli tomu, že skončil príliš skoro. Keď sa odtiahol, snažila sa nasledovať zdroj tých nádherných bozkov...

„Kurva!“

„Oh!“ Vykríkla. „Je mi to ľúto! To bol tvoj nos?“

Našla sa, ako je tlačená dozadu a dúfala, že podlaha je bez prekážok. Udrela sa o okraj postele a spadla na chrbát. Nebolo to spravené s jemnosťou, ale koniec koncov... bol to Snape. Nečakala, že by bol nejako skúsený.

Natiahla ruku a zistila, že má nahé ramená. Ah... musel odstrániť šaty nejakým kúzlom. Ľahko ho potiahla... dúfala, že si ho pritiahne bližšie... ale dosiahla len toho, že stratil rovnováhu a spadol na ňu.

„Sakra! Necháš to konečne na mňa?“ pýtal sa. „Bola si dosť zlá na tanečnom parkete, ale uisťujem ťa, že v tejto situácii mi musíš dať aspoň nejakú možnosť kontroly alebo, varujem ťa, to zle skončí!“

„Čo tým myslíš?“ vyštekla. „Neviedla som na parkete a všetko, čo teraz robím je, že ťa povzbudzujem, nie vediem ku katastrofe. Myslím si, že sme na dobrej ceste k...“

A potom sa zarazila.

Na krátko.

Pretože jej ruka sa prvý krát obtrela, odskočila a následne reflexne uchopila to, čo musel byť ten najväčší vták, ktorému kedy bola predstavená.

A keby aj náhodou mal meno, tak ho netúžila vedieť.

On mal nervy zastenať, len preto, že ho chytila. Skúmala jeho hrúbku a dĺžku. A znova zastonal, keď ho pustila... požadujúco.

„Koľko máš skúseností Snape? Pretože, ak stratíš kontrolu nad touto vecou mohla by som prísť k úrazu!“

„Skúsený som natoľko, aby som vedel, kedy by som mal mať nad vecami kontrolu ja a kedy by si ju mala mať ty!“ zavrčal.

„Musíš uznať, že táto vec je zastrašujúca...“

„Grangerová, ak neprestaneš rozprávať, tak sa nikdy nedostaneme do správnej nálady.“

„No...“ odpovedala nafučane, „ak sa nedostaneme do správnej nálady, koho to bude chyba?“

„Čo presne tým naznačuješ?“ Jeho hlas nebol ani jemný ani zvodný... v skutočnosti bol plný hrozby.

„No...“ zopakovala, hlas znel trochu neisto aj jej ušiam, „ty si muž a tak si myslím, že je na tebe aby si ma zviedol.“

„Do skurveného zadrbaného pekla...“ zamrmlal.

„Tak dobre. Vydávam sa do rúk tvojim skúsenostiam,“ povedala rýchlo. Pomyslela si, že možno očakávať zvádzanie bolo trošku moc. Ležala stuhnuto a vydesene, a... aj viac, ako trochu sa tešila. A čakala.

„Nepovedal som, že máš byť ako mŕtvola!“

„Si neznesiteľný!“

„Len... Len... dobre...“ povzdychol si. „Daj mi chvíľu.“

Príliš dlho ležala pod ním a on bol oveľa väčší a ťažší než sa zdalo, keď ste si všimli jeho výšku a štíhle svalstvo... čo bolo potešujúce prekvapenie, to musela uznať. V skutočnosti ju to nútilo sa chcieť... dotknúť. Takže ho hladila jemne po boku dole a kúsok späť a zalapala po dychu. Jeho brucho bolo tvrdé a zbrázdené svalmi... niečím, čo by nikdy nečakala. Má tento človek aspoň nejaký tuk v tele? Pomaly posúvala svoju ruku hore k jeho prsným svalom, k ramenám... zistila, že Severus Snape skrýva celkom krásne telo pod svojimi netopierovitými učiteľskými hábitmi.

Potom sa jeho pery ocitli na jej kľúčnej kosti a ona ucítila jemné mrazenie. Jemne ju sal. Pomyslela si, že toto už možno niekedy robil... a trochu sa uvoľnila.

Následne cítila ako sa to stalo... jeho lakeť sa pošmykol a tak pristál tvárou na je pravom prsníku.

„Au!“ zakričala a natiahla sa, aby odtlačila jeho tvár preč.

A pichla mu do ucha prst.

„Kurva!“

Aspoň dúfala, že to bolo jeho ucho.

A nie jeho nosná dierka.

Zacítila závan studeného vzduchu, ako sa odvalil ďalej a nechal ju tam ležať úplne nahú a rozvalenú cez posteľ.

„Budeme musieť na to ísť inak,“ zahundral, prevrátil sa na chrbát a pritiahol si ju nad seba. Jeho dlhé prsty putovali po jej stehne. Zalapala po dychu. Ach áno... Toto bolo pekné. Ani nezaváhali, keď putovali po jej tele, ale sledovali svoju neomylnú cestu k mäkkým zákutiam jej tela a napriek všetkému sa zdali, že prahli po invázii.

„Oooh,“ povzdychla, keď sa ukázal, ako skutočne veľmi obratný. Hoci skoro spomienka na to, ako tieto prsty obratne manipulovali s Buberózami, takmer zničila túto chvíľu.

„Pripravená?“ spýtal sa.

Bolo pre ňu dosť ťažké (pri predstave k čomu sa schyľuje) zodpovedne prehlásiť, že je pripravená, ale zase na druhú stranu usúdila, že vzhľadom k tým štyrom fľašiam vína, ktoré stiahli, už ani pripravenejšia byť nemôže.

„Áno,“ vydýchla.

Na to ju naddvihol a skôr, ako sa spamätala, mala svoje  dlane na jeho ramenách. Na páse ju podopierali jeho ruky. A ona pozvoľna pohlcovala, ak sa to tak dá nazvať, tú najrozmernejšiu mužskú pýchu, aká sa kedy ocitla medzi jej nohami.

„Pokojne,“ mumlal a jeho hlas bol napätý. „Choď pomaly a potom to zvládneš...“

Klesla o palec a cítila ako sa pod ňou chveje. Cítila sa roztiahnutá, ale nie veľmi nepríjemne. Pomaly sa zhlboka nadýchla a klesla ešte o kúsok. Kurva... mala byť varovaná vopred. Mohla robiť nejaké strečingové cvičenia... mohla... mohla...

Prišlo to na ňu tak rýchlo, že nemala čas sa na to pripraviť.

Kýchla.

Vykríkla, ako sa nabodla.

„Do Merlinovho zasratého ducha.“ Zastonal a začal sa pod ňou hýbať.

Všetko, čo mohla robiť bolo dýchať zhlboka a proste dojazdiť. Nešťastne vzdychala do jeho ucha: „Tvrdšie, tvrdšie, áno tak, tvrdšie, tvrdšie...“ aby aspoň jemu zanechala slušný zážitok. Všetko jej vzrušenie, ktoré mohla cítiť, dávno odišlo s jeho kontrolou.

A potom sa spravil a jej sa uľavilo. Oh... toto bol jeden z najhorších nápadov, ktoré kedy mala. Nohy sa jej triasli, ako keby mali povoliť, dokelu, prečo si toho nevšimla skôr? Teraz ani nestihne ani...!

„Aaah!“

„Je mi to ľúto!“ vydýchla. „Spadla som.“

„Čo do pekla to bolo...“

„Môj lakeť. To bolo tvoje... oko? Toto je smiešne. Zapnem lampu. Prečo si dokelu chcel mať zhasnuté svetlá? Kde je tá šľahnutá lampa?“ Odvalila sa on neho a natiahla sa k nočnému stolíku, len aby sa on natiahol za ňou.

Pocítila jeho ruku okolo svojho zápästia.

„Povedal som, že nie!

„Zabudni na to,“ odsekla, posadila sa práve vtedy, ako sa on rozhodol cez ňu natiahnuť. Ich hlavy sa stretli. Padla a jeho mŕtva váha ležala na nej.

„Snape,“ povedala, „vstávaj. Nemôžem dýchať.“

Neodpovedal. Ani sa nepohol.

„Snape?“ ostro povedala. „Oh dopekla... čo teraz?“ Hlava jej začínala pulzovať rovnako, ako sa jej to stávalo, keď vypila priveľa červeného vína. Ktoré samozrejme vypila. Potom, čo im došlo šampanské. Nejako sa jej podarilo dostať obidve ruky pod neho a silno zatlačila.

Podľa zvuku pristál na podlahe.

„Kurva!“

Naklonila svoju hlavu cez okraj postele.

„Je mi to ľúto...“

„Spím na gauči.“

„Nie!“ skríkla. „Nie o svadobnej noci! Čo povedia slúžky?“

„Kto sa stará o to, čo povedia slúžky? Idem spať na...“ zľakla sa zvuku tela, ktoré narazilo do niečoho nehybného. „Kurva!“

Konečne našla vypínač a miestnosť sa explodovala svetlom.

„Krvácaš!“

„Tvoja hlava, môj nos. Áno, krvácam.“

„Ty môj chudáčik,“ zapriadla a viedla ho späť do postele. „Dovoľ mi ti spraviť studený obklad.“

Desivým znakom toho, ako veľmi bol zranený... alebo opitý... alebo oboje... bolo to, že ani neprotestoval.

Teraz si nebol vedomý toho, že keď umývala krv z jeho tváre, tak tiež videla jazvy na jeho nahej hrudi. Tak to bol dôvod, prečo chcel byť po tme. Nechcel, aby videla jeho jazvy.

Smutne si povzdychla.

Pomyslela si, že keď si myslí, že toto je zlé, tak je veľmi rada, že nevidel jazvu, čo jej zanechal Dolohov na ľavom prsníku...

Položila jeho ruku na obklad. Efektívne tak udržala obe jeho oči zatvorené, keď sa odtiahla.

„Podrž to, kým si dôjdem pre prútik.“

Predtým, ako sa dostala k svojmu prútiku, tak našla svoju teplú nočnú košeľu s vysokým golierom... ktorú zbalila, lebo si myslela, že spolu nebudú zdieľať posteľ... a natiahla si ju cez hlavu. Až keď bola slušne oblečená a zapnutá až ku krku, tak konečne došla pre svoj prútik, aby mohla zastaviť krvácanie z nosa.

oooOooo

Ráno... alebo možno poludnie... alebo možno svitanie... našlo Hermionu s pulzujúcou hlavou, boľavými slabinami a náručím plným ľútosti.

Na čo myslela?

A čo keď bude chcieť ešte?

Začula patetické zakňučanie a uvedomila si, že bolo jej vlastné.

„Tu... vypi to.“

Jeho hlas bol nevrlý, ale vôňa Protiopicového elixíru bola neomylná. Prinútila sa vypiť všetko do poslednej kvapky. Ruku mala zovretú okolo tej jeho, ktorá pridržiavala pohár stabilný.

„Ďakujem,“ povzdychla.

„Keď sa na to budeš cítiť...“ jeho hlas stíchol a potom si odkašlal. „Necítim sa úplne najlepšie a radšej by som neobracal svoj prútik na seba a svoje zranenia.“

Zažmúrenými očami sa pozrela hore a z hrôzou uvidela jeho čierne oko, zlomený nos a opuchnutú bradu.

„To všetko som spravila ja?“

„Myslím si, že najlepšie bude nikomu nedávať vinu, ak si už nezopakujeme tento katastrofálny výkon,“ povedal stroho.

„Skutočne,“ povzdychla si.

Bol kompletne oblečený a ona zase kompletne zahalená do nočnej košele a zdalo sa, že svet je opäť v normále.

„A potom... naše obecenstvo nás očakáva,“ uškrnul sa.

Jej svet sa rozžiaril.

„Naše obecenstvo?“

„Áno, myslím si, že v pláne je ešte niekoľko fotografií predtým, ako sa vrátime do Rokfortu, nie?“

Predstavila si tváre ostatných učiteľov, keď sa zajtra ráno zídu k raňajkám a k Dennému Prorokovi... uškrnula sa.

oooOooo

 

O dva roky neskôr 

Vošli do zborovne tak, ako mali vo zvyku – Severus jej podržal dvere s: „Až po tebe miláčik,“ a Hermiona, ako prechádza okolo neho, zahrkútala: „Ďakujem ti môj najdrahší.“

Odtiahol jej stoličku, ona si sadla a začala mu nalievať čaj.

Zatiaľ, čo všetci ostatní za stolom, na nich zazerali.

Bastardi.

„Ak už sme všetci prítomní,“ podotkla Minerva, aj keď Hermiona a Severus si sadli presne, ako začala odbíjať celá, takže ich nikto nemohol obviniť zo zdržovania, „tak je mi potešením vám oznámiť, že Nevillovi a Hannah sa narodil krásny čulý chlapček.“

Táto správa sa rozšírila už včera v noci, takže teraz bola prijatá bez nejakého zbytočného prekvapenia alebo výskotu.

Hermiona tlieskala s trochu viac nadšením. Jej a Severusovi nikdy nebolo zabudnuté, že skazili Nevillovi jeho vystúpenie, keď ich svadba v médiách desaťkrát zatienila tú Nevillovu. Aj keď prečo by sa niekto o to mal starať, tak to skutočne netušila.

„Takže,“ pokračovala Minerva rázne, „Nevillovo čerpanie otcovskej dovolenky začína okamžite a bude trvať päťdesiat šesť dní...“

„Je to platené voľno?“ spýtal sa Severus nevinne.

„Je platené 90% výškou platu,“ stroho odpovedala Minerva, „podľa zákona. Teraz, keď by sme mohli pokračovať...“

„Minerva,“ opýtala sa Hermiona sladko, „je tu nejaká šanca na Detské zvýhodnenie pre vydatých učiteľov?“

„Merlinove prehnuté semenníky!“ vybafla Hoochová. „Ak si vy dvaja myslíte, že dokážete predstierať aj dieťa...“

Hermiona dovolila pere, aby sa znovu začať triasť. Severus zovrel jej ruku položenú na stole.

„No tak... no tak môj poklad... oni len žiarlia...“

Zažiarila na neho.

„Možno by sme mohli mať jedno?“

Zdvihol obočie a pozrel na Minervu.

„Táto výhoda je pevne daná alebo sa počíta za dieťa?“

„Severus Snape, netrúfneš si...“

„A čo štyri?“ spýtal sa Hermiony a zdvihol jej prsty ku svojim perám.

Septima vyskočila na nohy.

„Odmietam byť svedkom tejto ohavnosti.“

„Septima sadni si!“ Minerva ukázala kostnatým prstom na Severusa. „A od vás už stačilo! Nie je tu žiadne zvýhodnenie za dieťa!“

„Ako som vždy hovoril.“ Prikývol Severus samoľúbo. „Malí parchanti.“

Hermoinine oči sa stretli so Severusovými len na jeden úder srdca; čokoľvek dlhšie by mohlo viesť k záchvatu smiechu, ktorý bolo lepšie si schovať na neskôr.

„Hermiona,“ Severus vytiahol svoj najzamatovejší tón hlasu. „Ak sa dvaja ľudia milujú, ale nikto im neverí, je to stále ešte láska?“

Zatrepotala mihalnicami a uškrnula sa.

Potom obrátila svoju pozornosť späť k Minerve, ktorá vyzerala, že ju skoro skolí infarkt.

„Niečo si vravela Minerva?“ spýtala sa sladko.

„Áno, áno.“ Odkašlala si Minerva a upravila si predok hábitu. „Ako som hovorila sme veľmi poctení, že preslávená bylinkárka vyplní medzeru po našom drahom Nevillovi zatiaľ, čo bude preč. V skutočnosti som si myslela, že teraz tu už bude. Dúfam, že ochrany hradu jej nerobili problém. Profesorka Izabella Soulová študovala v Berlíne, Kalifornii, Tasmánii a v údolí Jang-ce tiang a...“

Ako Minerva bzučala o mnohých pôsobivých kvalifikáciách Profesorky Soulovej, Hermiona potlačila malý záchvev ľútosti. Také skúsenosti, to cestovanie, také pocty. Snívala o podobnej kariére a predsa... ako skončila vojna, bola tak unavená... a skutočne milovala učenie... Povzdychla si.

„Izabella!“ zašvitorila Minerva hneď, ako sa otvorili dvere od zborovne.

Hermiona sa pozrela nahor a stuhla.

Vo dverách stála, akoby zarámovaná, najkrajšia žena, akú kedy videla. S rozstrapatenými svetlými ryšavými kučerami a očami zelenými ako... no zelenšími než mal Harry.

Severus stiahol ruku z jej a postavil sa rovnako ako každý muž v pri stole.

Izabella Soulová vplávala s nervóznym smiechom a zdalo sa, ako keby so sebou do miestnosti vniesla slnko.

„Je mi veľmi ľúto, že meškám,“ povedala. Jej hlas znel ľahko a pôvabne.

„Žiaden problém,“ odvetila Minerva. „Je tu prázdna stolička vedľa Severusa.“

A Hermiona mohla len pozerať, so zvláštnu ťažobou pri srdci, na ženu, ktorá sa tak podobala na Lily Potterovú.

oooOooo

Hermiona sedela pri stole a prepracovávala sa cez hromadu esejí z Obrany proti čiernej mágii. Tak málo rokov po páde Voldemorta a študenti, ako sa zdá, už stratili väčšinu zápalu pre jej predmet. Robili svoje práce v podstate len preto, lebo boli známkované.

Severus položil pred ňu šálku jej obľúbeného jazmínového čaju.

„Ďakujem,“ povzdychla si vďačne.

„Žiaden problém, poklad,“ odvetil mimovoľne, ako študoval pergamen zaplnený jeho vlastným stiesneným písmom. Mohol to byť len zvyk, ale aj tak ju potešilo, počuť slovo poklad vyslovené jeho temným hodvábnym hlasom.

„Deje sa niečo?“ spýtala sa.

„Ah nie,“ povedal. „Nič. Prechádzam len zoznamy s prísadami, ktoré budem potrebovať zo skleníkov nasledujúcich niekoľko týždňov. Vyzerá to, že je najlepší čas na vylepšenie kvality mandragor.“

„Zase to?“ spýtala sa a ignorovala stisnutie v hrudi. „To ako sa staráš o mandragory, by mohlo viesť k záveru, že nikto iný ako Pompona ich nevie pestovať správne.“

„Longbottom je na ne príliš mäkký a to sa malo dopad na zníženie účinkov,“ odvetil. „Dúfam, že profesorka Soulová tu bude dosť dlho na to, aby ich postavila do late.“

„Oh, tak v to dúfam tiež,“ povedala Hermiona sladko. Vrátila šálku na tanierik možno s trochou väčšou silou. „Mám chuť na pohárik pred spaním. Ohnivú Whisky, miláčik?“ A ak malo slovo miláčik trochu ostrie, kto by jej to mohol vyčítať?

„Hmm?“ Pozrel sa na jej nedotknutý čaj a potom do jej očí. „Deje sa niečo?“

Naliala si na tri prsty do kryštálového pohára zo sady, ktorú im dali jej rodičia na druhé výročie.

„Čo ťa vedie k myšlienke, že je niečo zle?“

„Nikdy nepiješ Ohnivú Whisky.“ Obzeral si ju, ako keby bola nejaký neposlušný elixír.

„Možno som nikdy nemala dôvod,“ namietla podráždene. Ako zdvíhala pohár, pokračovala rovnakým tónom. „Kedy inokedy by som mohla použiť náš krásny krištáľ? Na zdravie.“

Cítiac sa trochu nevrlo si odniesla whisky do svojej spálne a zanechávala ho študovať svoj zoznam.

oooOooo

Za studeného ranného svetla to bol predsa len zoznam ingrediencií do elixírov. Áno, keď ho uvidela na jeho stole a Severus bol stále vo svojej spálni a obliekal sa, prišla sa pozrieť. Cítila sa trochu hlúpo kvôli svojej včerajšej zvláštnej reakcii. Mal len zoznam ingrediencií do elixírov pre dočasného profesora Bylinkárstva. Hlúpo sa cítila najmä preto, že teraz ju z nezvyklého pitia ohnivej whisky bolela hlava.

Nasledujúce dva týždne prešli dosť jednotvárne.

Profesorka Soulová... Izabella... pri jedle sedela na konci učiteľského stola, zvyčajne zaujatá v rozhovore s Hoochovou alebo Septimou. Ak by posledné dve netrávili príliš veľa času hádzaním pobavených pohľadov na Severusa a na ňu a ak by sa Izabelline pohľady nemenili od zmätených na špekulatívne, Hermiona by pri rozhovore so Severusom bola schopná ich ignorovať.

Nakoniec, on netrávil veľa času hľadením na koniec stola.

No, nie viac, ako ktorýkoľvek iný príslušník mužského pohlavia vo Veľkej sieni.

Každopádne nebola pripravená na to, že keď bude nasledujúce ráno kráčať po chodníku smerom k premiestňovaciemu bodu, pripojí sa k nej živá ryšavovláska s iskrivými zelenými očami.

„Nebude ti vadiť ak sa k tebe pripojím, nie?“

„Ehm... vôbec nie,“ odpovedala Hermiona, ale nemohla sa zdržať a opýtala sa. „Kam si myslíš, že idem?“

„Severus mi hovoril, že ideš do Šikmej uličky. Mýlim sa?“

„Rozprávala si sa so Severusom?“

„Hľadala som teba a... pozri, ak to nie je vhodné...“

„Prepáč mi, ale zaskočila si ma, to je všetko.“ Hermiona upravila svoje tempo na pokojnejšie, aby viacej zodpovedalo Izabellinmu. Ticho si povzdychla a potom sa donútila zjemniť svoj tón. „Predpokladám, že každá by mohla ísť po svojich nákupoch a potom by sme sa mohli stretnúť na...“

„Trochu dievčenského rozhovoru a pár drinkov v Deravom kotly?“ spýtala sa Izabella veselo.

„...na zmrzlinu u Fortescuea,“ dopovedala Hermiona pevne.

Rozhodne chcela mať všetky svoje zmysly pevne pri sebe, keď bude mať už spomínaný dievčenský rozhovor s Izabellou Soulovou.

oooOooo

 

„Všimla som si, že si obklopená množstvom starých ohovárajúcich kráv,“ oznámila Izabella bezstarostne, ako ponorila svoju lyžičku do zmrzliny. Spravila vyzývavý úsmev, keď vkladala sústo medzi svoje pery. Jasne si to vychutnávala.

„No... áno. Všimla som si.“ Hermiona zízala na vlastnú misku. Akákoľvek chuť, ktorú mohla mať, zmizla. Pripustila, že toto vyhlásenie musí byť účelové, ale teraz si nebola istá, či to naozaj chce vedieť.

„Nie že by mi to vadilo... Tu je oveľa viacej zábavy a menej ohovárania, ako u väčšiny kolegov, s ktorými som sa musela vyrovnať, ale stále... myslela by som si, že budú k tebe oveľa viac ochranárske. Si tak mladá a ak niečo, očakávala by som, že sa na teba budú stále pozerať, akoby si bola pod ich dozorom. Je ťažké pre študenta zapadnúť medzi svojich bývalých učiteľov a to aj za tých najlepších podmienok... a tvoje podmienky sa takto definovať určite nedajú.“

„Skutočne?“ Hermiona mohla len ťažko tipovať, kam sa toto zvrtne. Priala si, aby išla sama. Ak by nemala aspoň pol unce Chrabromilskej odvahy, tak by jednoducho odišla ešte predtým, než začne byť dusno.

„Priamo z učebne do zborovne bez žiadnej formálnej výučby alebo aspoň ročného oddychu, aby si dostala väčší odstup.“

Hermiona sebou trhla. Nedostatok formálneho vzdelania bolo niečo, z čoho mala obavy, ale Minerva a Filius trvali na tom, že je tak ďaleko pred svojimi rovesníkmi kvôli jej samoštúdiu, že by bolo zbytočné hľadať ďalšieho inštruktora a nechať si Hermionu prekĺznuť medzi prstami.

„Samozrejme, Obrana proti čiernej mágii je ťažko akademický predmet,“ pokračovala Izabella. „Pokiaľ viem, tak nikde na ňu nie je študijný plán a tak vidím, prečo ti umožnili...“

„Je to dôležitý predmet,“ odsekla Hermiona.

„A ty v ňom vynikáš, samozrejme,“ poznamenala Izabella a oblizla svoju lyžičku.

„Nemôžem sa merať s Harrym alebo Severusom a... no...s ešte zopár ďalšími, ale... no, som výborná učiteľka a raz za mesiac volám ostatných na extra tréning. V skutočnosti,“ povedala a myseľ jej utekala, „toto je Nevillov mesiac, ale on tu nebude. Neville je u študentov najobľúbenejší, dokonca viac ako Harry, pretože je tak milý a teraz je v Obrane absolútne skvelý. Myslím, že to všetkých stále prekvapuje a inšpiruje.“

Otvorila oči na široko a pozrela sa úpenlivo cez šírku stola.

„Nechcela by si ho suplovať? Som si istá, že všetci by sa potešili, keď by uvideli americké spôsoby boja, aké ťa určite učili v Saleme.“

Izabella zbledla.

„Ja? Prečo? Ten predmet nebol v Saleme ani v ponuke. Obávam sa, že takáto vec je absolútne mimo mojej oblasti znalostí.“

„Škoda,“ odvetila Hermiona a krútila svojou lyžičkou v topiacej sa zmrzline. „Dokonca aj tie staré ohovárajúce kravy vynikajú v obrane. Budem sa musieť spýtať Sybily. Vie skvelo hádzať kryštálovými guľami a okrem toho, má vždy v zálohe zopár zaujímavých kliatob.“

„Zásah.“ Izabella ju študovala nie nepriateľským spôsobom. „Musím priznať, že som nemohla odolať načúvaniu tomu, o čom rozprávali. Zvlášť keď... no... môžeme byť k sebe úprimné nie? Zvlášť, keď štebotali o tom, že ten delikátny muž, ktorý žije s tebou nie v skutočnosti...“ konečne sa odmlčala, keď uvidela, že to prehnala. „Je mi ľúto, ja len... no, kvôli pár stovkám ročne a... vieš Hermiona, úprimne to, čo vy dvaja robíte je tak do očí bijúce...“

„Do očí bijúce?“

„Obaja ste si blízky, to je jasné každému, ale tiež je jasné, že ste ako párik spolubývajúcich týpkov, ktorí sa rehocú na oplzlých vtipoch.“

Dobre...to ich určite vystihuje, ale nech sa prepadne, ak sa jej má páčiť, že to Izabella Soulová takto zhrnula.

„A teraz som ťa urazila.“

„Aké všímavé,“ odvetila Hermiona sladko.

„Proste som cítila... moja milá, že potrebuješ niekoho na svojej strane. Nejakého poradcu. Niekoho, kto má širší pohľad na svet a presne chápe, čoho sa zdávaš, keď stojíš tu, mimo obraz.“

Hermiona sa rýchlo postavila na nohy.

„Verím, že sama dokážeš nájsť cestu späť do hradu.“ Ale skôr ako mohla odísť, ju schytila Izabellina malá rúčka a pevne držala.

„Prosím, prepáč mi. Celé som to pokazila. Prosím.“

Pozerala sa na Hermiona spopod svojich sviežich tmavých gaštanových mihalníc a oči jej tak žiarili dobrým úmyslom a úprimnosťou, že sa Hermiona pristihla, ako si sadá späť na stoličku.

„Čo odo mňa chceš?“ nakoniec sa jej spýtala.

„Začať znova?“

Hermiona neodpovedala.

„Dobre. Mám otázku. Konkrétnu otázku. Niečo, čo ma zaujímalo od tej doby, čo som sem prvý krát prišla.“

Ten delikátny chlap. Znova Hermiona počula tieto slová prenesené tým jemným zvodným hlasom.

„Prečo ti preboha rodičia dovolili chodiť do Rokfortu?“ spýtala sa Izabella a napriek Hermioninmu zmätku bolo jasné, že otázka bola položená vážne.

„Čo iné mohli robiť?“ odpovedala Hermiona. „Pre magické dieťa nie je žiadna iná možnosť.“

Izabella na ňu popleteno zízala a potom chytila späť svoj dych.

„Samozrejme! Zabudla som, že si sa narodila u muklov. Tvoji rodičia nič netušili.“

Hermiona pokrútila zmäteno hlavou.

„Rokfort je...“

„Spiatočnícka škola z temného stredoveku, ktorú viedol výstredný muž, ktorý videl nebezpečenstvo v každom tieni, ale dobre... myslím, že nakoniec sa ukázalo, že mal pravdu, ale škola pod vedením Albusa Dumbledora trpela.“

Hermiona sa naježila.

Izabella sa poponáhľala ďalej.

„Od všetkých mi bolo povedané, že si veľmi inteligentná. V Saleme, kam ma poslali moji rodičia, by sa ti tiež darilo. Všetky ich osnovy a prístupy sú brilantné. Vaše siedme ročníky bylinkárstva robia to isté ako piate v Saleme. Z toho, čo môžem povedať, tak to platí o všetkých predmetoch a okrem toho neponúkate všetky pokročilé predmety tak, ako sme mali my. To je miesto, kde si mala byť Hermiona. Nie tu a rozhodne nie pod vedením tých dobrákov, ktorí sa tak snažia, ale ich vlastné skúsenosti sú také úzke a obmedzené. Teraz by si mala študovať v Berlíne. Ísť za svojimi snami a mať budúcnosť, o ktorej ťa, ako sa obávam, ani nenapadlo rozmýšľať. Existuje toľko možností v čarodejníckom svete a ty si vyšla zo školy a... neodišla!“

Hermiona zacítila, ako sa jej sťahuje hrdlo. Izabella opisovala ten druh snov, ktoré mala v prvom ročníku... dokonca aj vo štvrtom. Ale potom, čo sa stalo na Oddelení záhad, sa jej svet zúžil na strach, nebezpečenstvo a udržiavanie milovaných priateľov nažive a rodičov v nevedomosti.

Izabella sa dotkla jej ruky.

„Hermiona. Nie je tu žiadny taktný spôsob, ako by som ti toto povedala. Som zdesená, že ty a Severus ste sa dali na túto maškarádu, aby vám zaplatili pár stoviek galeónov na rok viac, keď...“ zelené oči sa jej stemnili. „Hermiona, zaplatili mi tisíc dvesto galeónov za osemtýždňové vyučovanie a je a to oveľa menej, než by mi zaplatili kdekoľvek inde.“

Hermiona cítila, ako jej krv odteká z tváre. Poníženie bojovalo so zúrivosťou. Zaplatili tejto žene viac ako...

„To kvôli môjmu vzdelaniu a odporúčaniam,“ dodala Izabella jemne. „Vzdelanie a odporúčania, ktoré by si mohla mať... je potrebné ich získať teraz. Vzdelanie a odporúčania by ti dali možnosti, ktoré by ti dovolili zarobiť toľko zlata, koľko si zaslúžiš.“

Hermiona prudko zložila ruky do lona a pevne ich stisla, aby skryla ich chvenie.

„Pýtam sa ťa znova. Čo odo mňa chceš?“

„Si šťastná?“

Bola som.

„Poznám tak veľa ľudí, ktorí by ti mohli pomôcť. Uvažovala si niekedy o štúdiu v...“

„Paríži,“ vydýchla Hermiona. „Začala som sa učiť francúzštinu, keď som mala osem rokov. Už vtedy som vedela, že sa chcem dostať na Sorbon.“

„Majú čarodejnícke vzdelávacie programy.“

„Viem.“

„Prečo si nešla? Vojna skončila. Mohla si odísť. Bolo to kvôli...? Samozrejme... peniaze. Ale existujú spôsoby ako na to.“

„Nie kvôli peniazom. Teda... nie len kvôli peniazom.“ Hermiona sa tupo pozerala na topiacu zmrzlinu, čo mala pred sebou. Krv jej priateľov sa vsiakla do zeme. Ich krik... ich vreskot... ich plač. Ozýval sa medzi kamennými stenami. Nemohla sa k tomu otočiť chrbtom. Chcela si ich uctiť. Chcela vrátiť Rokfortu jeho krásu.

Spiatočnícka škola z temného stredoveku.

„Zase som to pokazila.“

„Neexistuje správny spôsob, ako to povedať,“ odvetila Hermiona. Ústa sa jej pokrivili potlačenou bolesťou.

„Spravila som chybu.“

Ak chcela Izabella Soulová potvrdenie, že spravila správne, tak to jej Hermiona nedá.

Ale tiež nemožno povedať, že by bola úplne mimo.

„Potrebujem čas na rozmyslenie.“

„Ak sa rozhodneš, že chceš vedieť viac, povedz mi. Môžeme ísť do Paríža spolu na víkend. Mala by si poznať svoje možnosti.“ Izabela poskladala svoj obrúsok a položila ho vedľa svojej prázdnej misky. „Ak sa chystáš na oslavu narodenia dieťatka tvojho kamaráta, mala by si už ísť späť do hradu.“

Oslava pre bábätko Nevilla a Hannah.

Napriek tomu, že v taške mala pre nich darček, tak na to zabudla.

„Ideš tiež?“ Modlila sa, aby táto čarodejnica nešla. Zúfalo potrebovala byť sama.

„Mám ešte pár vecí na práci. Cestu späť dokážem nájsť sama,“ ubezpečila ju Izabella.

Strnulá Hermiona sa pobrala ku dverám. Až neskôr si uvedomila, že nechala platenie na Izabellu.

oooOooo

Dobre no... Tá čarodejnica bola proste ... čarodejnica... a nie v dobrom zmysle slova.

Hermiona strávila skoro hodinu v Rokfortskej knižnici výskumom, ale ak bola Salemská škola na vyššej úrovni ako Rokfort, tak z kníh to nevyčítala.

Starostlivo sa vyhla poličkám s brožúrami čarodejníckych univerzít. Možno, keď sa veci usadia ešte o niečo viac, keď sa bude cítiť o niečo menej... neistá. Možno by mohla ísť na Sorbon. Ale na to je stále dosť času, nakoniec ona bola... no dobre... bola tu šťastná. Šťastie za niečo stálo nie? Keď strávila polku svojho života ako na tŕní pri premýšľaní, aké ďalšie nešťastie postihne Harryho a ostatných, ktorých milovala, bolo naozaj také strašné len chcieť byť chvíľu šťastná?

Nemohla si ani predstaviť, čo by si Severus myslel o tomto pláne a ako by ho to mohlo zasiahnuť... ale prečo by ho to mohlo zasiahnuť, tak to si nebola istá.

Nie. Je tu stále dostatok času na čokoľvek.

Neskôr. 

Niekedy.

Teraz ale nie, ako si za hodinu už po štvrtý krát pomyslela.

Akoby na okrídlených nohách prakticky preletela posledné schodisko a prebehla cez vstupnú halu. Ak sa poponáhľa, môže na pár minút pred oslavou stihnúť odchytiť Severusa.

On samozrejme nejde. Byť nevľúdnym bastardom malo svoje výhody a vyhýbanie sa spoločenským akciám bola jedna z nich. Napísal prekvapivo slušný list. Pogratuloval Nevillovi a Hannah a ochotne im ponúkol svoje služby, keď budú potrebovať upokojujúce elixíry.

Pre dieťa.

Mala mu hrozne vynadať, ale nakoniec všetky jej snahy prišli nazmar, keď sa jej na tvári objavil rovnaký úškľabok. Nakoniec prevrátila očami a odvrátila sa so vzdúvajúcim sa plášťom a nechala ho podpísať list od nich oboch.

Ak sa jej ho podarí chytiť včas, mala v úmysle ho poprosiť, aby jej pomohol napísať venovanie do spevníku uspávanok, ktorý vybrala ako darček. Iste to bude odpovedať jeho zmyslu pre absurdno, keď budúce generácie Longbottomovcov sa budú zhromažďovať nad ohmatanou kópiou Spi, dieťatko, spi s ľahko škrobeným venovaním od akéhosi Severusa Snapea (a samozrejme jeho ženy).

Potom... potom... potom...

Obišla roh vedľa zborovne a zostala zarazene stáť na mieste.

Jemný a ľahký smiech sa niesol chodbou, spomalene ako v nejakom zlom filme. Drobná, ale brutálna scéna, sa odohrávala pred ňou.

Severus a Izabella vchádzali do zborovne.

Tak neškodné... tak nevinné...

Ako sa natiahol ponad jej hlavu, aby jej podržal dvere...

Otvoril dvere. Pre ňu...

A jeho nos sa zachvel... zachvel! ... ako sa nadýchol vône jej vlasov.

Prekvapená Izabella Soulová sa mu pozrela do očí.

A bolo jasné... oh áno... bolo jasné, že... si o ňom myslí, že je delikátny.

Hermiona sa stiahla späť do tieňov.

Dvere sa za nimi zatvorili.

Tá miestnosť bola samozrejme prázdna. Všetci učitelia boli u Nevilla.

Okrem Severusa, ktorý sa rozhodol neísť.

A Izabelly, ktorá nemala dôvod ísť.

Teraz môže ovoniavať jej vlasy koľko sa mu ráči, pomyslela si Hermiona.

A ona sa na neho môže pozerať ako na zmrzlinu, ktorá čaká na zlízanie.

Musí potlačiť nutkanie vtrhnúť do miestnosti. Pretože, v konečnom dôsledku, čo jej bolo do toho, čo robia?

Bola si istá, skutočne istá, že on nikdy nevoňal jej vlasy, keď pod ním prechádzala.

A že sa ona nikdy, ani raz, vôbec... nepozerala na Severusa Snapa a nepomyslela si, že je delikátny.

Ale, pomyslela si s miernym zovretím hrdla, že Severus Snape si zaslúži mať niekoho, kto sa na neho pozrie a pomyslí si, že je delikátny.

Ticho sa vyhla dverám, kde si bola istá, že ešte stále zostával závan jej vône. Hermiona pokračovala vo svojej ceste dole schodiskom do ich zdieľaného apartmánu. Do toho apartmánu s oddelenými posteľami a spoločným priestorom, kde sa smiali a intrigovali a boli spolu tak kurva šťastní...

Ako párik spolubývajúcich týpkov.

Zábavné, pomyslela si Hermiona nesúvislo, ako vstupovala do vlastnej spálne. Strávila celé popoludnie s Izabellou a nevšimla si žiadnej vône.

Ocitla sa na posteli. Premýšľala, ako je zvláštne, že sa objavili slzy na jej tvári. Prečo sa cítila, ako keby jej niečo drvilo srdce?

Mala oslavu, na ktorú má ísť, dieťa na pohojdanie a pomaznanie, priateľov, pre ktorých mohla byť šťastná. A ona bola šťastná. Vážne bola. Nestrávila práve celú hodinu pripomínaním si, aká je šťastná?

Zaborila svoju tvár do vankúša a plakala až dokým nezostalo nič. Prázdny pocit sa objavil presne tam, kde bola radosť predtým, než ostrý črep reality prebodol jej dušu a nechal vytiecť všetko šťastie.

oooOooo

Zažmúrila páliacimi očami do tmy. Pohliadla na žiariace kúzelné hodiny vedľa jej postele. Zistila, že zatiaľ čo spala, tak už padla tma a pred pol hodinou začala oslava.

Uspala sa plačom?

Do riti!

Toto nespravila od svojho štvrtého ročníka, keď... keď sa jej ten bastard posmieval kvôli zubom!

Rýchlo sa posadila a ignorovala bolesť v hrudi. Tá mohla znamenať, že... no... že niečo z nej odstránila. Odstránila plačom. To je všetko, čo to môže znamenať.

Oh, do riti!

Oči mala napuchnuté a určite ani nestálo za reč, ako strašne vyzerajú. Naťahovala sa pre svoj prútik, aby rozsvietila. V tom začula otvorenie dverí v obývačke.

„Ak ma počkáš tu,“ povedal Severus, „prinesiem ti to. Lumos.“

Cez otvorené dvere na podlahu jej spálne padla slabá žiara.

„Je mi ľúto, že ti spôsobujem nepríjemnosti,“ odpovedal mu Izabellin ľahký melodický hlas a  Hermiona skoro nezadržala zavrčanie. „Mala som si na to spomenúť skôr a požiadať ťa o to hneď ráno po porade.“

„Tu je niečo, čo by ťa mohlo zaujať kým nájdem Erasmus...“

„Köhler! Severus, to je úžasné. Prvé vydanie!“

„Bol to pekný prírastok do našej zbierky. Jeho farebné rytiny digitálisu* ti môžu prísť dosť zaujímavé.“

Ach bohovia! Ten bastard Izabelle ukazuje jej zbierku rytín!

„Toto je nádherné! Nemusíš sa ponáhľať. Táto kniha samotná ma zaujme na niekoľko hodín. Nie že by ma niečo čakalo v mojich komnatácha a som si istá, že tento večer sú všetci preč.“

Musí o sebe dať vedieť teraz. Musí schytiť svoj balíček, povedať im dovidenia a odísť... odísť akoby tu nebolo nič, čo by sa dalo vo vedľajšej miestnosti... veľmi blízkej miestnosti... prerušiť.

Ale oči mala opuchnuté a červené, a oblečenie mala pokrčené. A im bude jasné...

Jemu to bude jasné.

Že plakala ako hlúpe malé dievčatko, ktoré... ktoré sa ešte stále obracia ku svojmu najlepšiemu priateľovi, aby ju utešil, keď sa k nej život správal zle. Ale teraz sa nemohla dosť dobre obrátiť na svojho najlepšieho priateľa... mohla? Sedel vo vedľajšej miestnosti s krásnou ženou, ktorá voňala tak dobre, že donútila jeho nos sa chvieť a ktorá si myslela, že je delikátny a...

Musí dať najavo svoju prítomnosť hneď.

Postavila sa a zase začala šmátrať okolo postele, aby našla svoj prútik.

„Aha... tu to je. Pontchartrain Erasmus, I. diel, presne, ako som si myslel.“

„Oh skvelé! Ja si tu len sadnem a prezriem si ho, ak ti to nebude vadiť?“

„Jeho poznámky o kardioaktívnych glykozidoch niekde v siedmej sekcii...“

„To určite nemôžeš myslieť vážne. Kardioaktívne glykozidy z náprstníku neboli izolované až do roku 1785 a tento zväzok je o stáročia starší.“

Hermiona prevrátila očami a znechutene si povzdychla.

Ale Severusov hlas neznel znechutene. Skôr znel trpezlivo... trpezlivo!... a zdvorilo vysvetľoval.

„Kardioaktívne glykozidy neboli známe mimo čarodejníckeho spoločenstva, ale medzi čarodejníkmi boli používané už od doby starovekých Grékov.“

„Áno iste, ale netušila som, že by sa v týchto starých zväzkoch by sa dali nájsť informácie, ktoré by boli platné až do dnes.“

„Je to predovšetkým záujem výrobcov elixírov... byť si istý... uhlom rezu, rytmom krájania, konzistenciou výslednej pasty a konečne usušeným granulátom. A tiež to závisí od kvality úrody...“

„Ktorú majú samozrejme na starosti Bylinkári,“ zapriadla Izabella.

Nastalo dlhšie ticho, v ktorom sa Hermiona napäto naťahovala, aby počula... aby rozoznala presne, čo sa tam deje. Konečne otočenie stránky. A ďalšie.

Sedela Izabella v kresle so Severusom nakloneným cez jej rameno, aby tak videl do knihy? Tak, ako to často robil jej? Boli vedľa seba na pohovke?

Možno by mohla zaliezť späť do postele a predstierať spánok, pretože objaviť sa v tejto chvíli by bolo ponižujúce. Bolo by jasné, že predtým než o sebe dala vedieť tak načúvala a čakala.

Kurva, kurva, kurva!

„Severus...“ hlas jej klesol a bolo ťažšie ho zaregistrovať. „Necháme už knihy knihami... čo ty na to? Nemáš niečo na pitie? Nejaké víno alebo Ohnivú whisky? Myslela som si, že toto popoludnie skočím na slušný drink, ale naše Hermionka chcela ísť na zmrzlinu.“

Naša Hermionka... akoby hovorila a dieťati!

„Povedz jej tak tvárou v tvár a prekľaje ťa do plešata.“

„Aké... znepokojujúce. Všimla som si, že jej chýbajú niektoré jemnejšie nuansy vysokoškolského vzdelania, ale nemala som tušenie, že sebaovládanie a dobré mravy sú medzi nimi.“

Severus sa rozosmial.

Rozosmial!

„Ťažko by som mohol povedať, že Hermiona zaostáva v spoločenskej etikete...“

Opäť mohla dýchať.

„... ale keď sa rozhodne ju začať ignorovať, tak sa stane skutočnou dračicou.“

Bastard!

„Ten zážitok určite nemožno odporučiť.“

A ona mu neodporúča ísť spať s otvorenými dverami, pretože mala tucet rôznych spôsobov, ako mu ukázať, aká dračica v skutočnosti dokáže byť!

„Samozrejme, ona je očarujúce dievča. Dúfam, že som jej otvorila oči, aby uvidela nejaké iné možnosti vzdelania, ktoré by mohla potrebovať teraz, keď je tá hrozná vojna preč a už nezužuje jej rozhľad.“

„Ty? Otvorila oči?“

„Ak sa naozaj intelektovo blíži k tomu, čo o nej tu všetci hovoria, tak by skutočne mohla preraziť aj mimo tieto staré hrubé múry. Som si istá, že to vidíš aj ty, nie?“

„A ty si jej povedala toto?“

„Bojím sa, že som možno na to išla trochu zle. Nikdy som nemala v pláne ju uraziť.“

„Hermiona má hrošiu kožu. Nemyslím si, že sa ti niečo také podarilo.“

„Verím tomu, že som jej prinajmenšom dala nejaké veci ku zváženiu.“

„Skutočne?“ Severus vyzeral, že sa zabáva.

A Hermiona si priala vedieť prečo.

„Áno... v skutočnosti sa priznala, že má tajný sen študovať na Sorbone...“

„Priznala sa?“

To tak nebolo!

„... a ja si naozaj myslím, Severus, že by si ju v tom mal povzbudzovať.“

„Ak...“ začal pomaly, „...by naozaj mala taký sen, sotva si viem predstaviť, že by potrebovala moje povzbudzovanie. V skutočnosti,“ povedal o niečo pevnejšie, „ak Hermiona niečo chce, nič sa jej nedokáže postaviť do cesty.“

„Ani nevieš, ako ma to teší, že to viem.“

„Na niekoho, kto je vo vnútri týchto hradieb len niekoľko týždňov, tak si si utvorila niekoľko fascinujúcich záverov o jeho obyvateľoch.“

„Videla som toho vo svete dosť a považujem sa celkom za empatickú k potrebám druhých... a Severus...“ jej hlas klesol do pradenia, „zistila som v tebe silnú potrebu. Niekedy ňou úplne páchneš. A Severus... ja by som chcela byť tou, ktorá ti pomôže dôjsť k uvoľneniu.“

„Povedz mi...“ jeho hlas bol hebučký. Hermiona sa zviezla na zem pozdĺž steny a zaborila hlavu medzi kolená. Zakryla si ju rukami pretože, do pekla, nechcela nič z toho počuť!

„Presne kedy si sa rozhodla, že ma chceš dotiahnuť do svojej postele?“ Delikátny smiech naplnil vzduch.

„Ako náhle som ťa uvidela, ty skazený chlap.“

„Ale toto sa len tak nestalo. Zjavne si to plánovala.“

„Prečo si to myslíš?“ spýtala sa Izabella hanblivo.

„Ten deň, čo si prišla do zborovne prvý krát, tvoja vôňa bola ruža s nádychom pačuli. Musím priznať, že som nedával veľmi pozor, pretože si nie som istý, kedy sa to zmenilo... ale zmenila si ju nie? A je to fascinujúco úmyselná zmena, nie je tak?“

„Nie som si istá, že viem na čo narážaš.“ Znova smiech.

„Tvoje vlasy. Voňajú levanduľou a citrónovou trávou. To proste nemôže byť náhoda.“

Hermiona ohromene zalapala po dychu.

„Samozrejme, je to chybné,“ pokračoval Severus, „ale určite nie náhodné. Na Bylinkárku máš neuveriteľne necitlivý nos. Jej vôňa je čistejšia, jasnejšia. Je to levanduľa a citrón, čistý citrón, nie citrónová tráva.“

Hermiona sa pristihla, že sa prehrabuje vlasmi. Niet divu, že si nevšimla vôňu tej bosorky. Bola príliš podobná tej jej.

Ach áno... bolo to chybné.

Čo si tá čarodejnica myslela? Že napodobní jej vôňu, aby dostala Severusa? Zahryzla sa do pery, aby udusila horký smiech.

„A aj keď si taká pozorná študentka ľudskej povahy, vyzerá to, že si sa u mňa úplne minula cieľom. Čo ťa donútilo myslieť si, že ťa chcem pretiahnuť?“

Nasledoval nepochybné zalapanie po dychu nasledované hnevlivým zasyčaním...

„Pusti ma!“

„Moje možnosti sú... pustiť ti zápästia a dovoliť ti mi dať facku, alebo ich zlomiť - a nechať ťa počkať na to, kým sa Poppy vráti z Nevillovho večierku, aj keď sa obávam, že bude v tú dobu už pomerne spoločensky unavená, lebo... ako som sa dozvedel z dobrého zdroja... Minerva na túto udalosť vyrazila vyzbrojená škótskou.“

„Bastard!“

Nádherný bastard! Pomyslela si Hermiona. Srdce jej poskakovalo.

„Pustím ťa a ty pôjdeš do svojej izby, kde zostaneš až do rána. Nepoviem Minerve, čo sa tu dnes večer stalo, pretože keby to vedela, tak do svitania si vyrazená aj s dverami...“

„Ha! Ak by si vedel, čo hovoria o vás dvo...“

„Samozrejme, že viem, čo o nás hovoria, ty sprostá ženská. A tiež viem, že ktorákoľvek z tých čarodejníc by ťa rozsekala a nakŕmila s tebou sovy, ak by vedeli, o čo si sa tu pokúsila. Bojovali sme bok po boku vo vojne,“ zavrčal. „Nemáš ani potuchy čo to znamená... nemáš kurva ani poňatie, pretože tvoji rodičia spravili všetko, aby ťa od toho držali ďalej. Od tej doby, čo si začala chodiť do školy. A potom si ty ďalej dodržiavala tradíciu získavania jedného bezvýznamného titulu za ďalším tak dlho, dokým ťa to držalo ďaleko od toho, za čo bojovala Hermiona Grangerová Snapová od svojich dvanástich rokov! Utiekla si zo sveta, kam si sa narodila, a počkala si dokým nebolo bezpečné vrátiť sa. Ona do neho nakráčala ako naivné dievča a ďalších sedem rokov svojho života venovala jeho obrane! A ty máš kurva odvahu pritancovať do tejto školy a snažiť sa pokoriť jednu z najlepších, najbystrejších čarodejníc, čo chodili po týchto chodbách za celé stáročia!?!“

„Ona je hlúpe, nevzdelané dievča!“

„Vie rozoznať citrón od citrónovej trávy...“ povedal tichým hlasom, z ktorého odkvapkávala kyselina. „Dokáže citovať z toho istého dielu Erasmu... o ktorom si ty nemala ani poňatia, že existuje, predtým ako si prišla do tejto miestnosti... poznámky vpravo dole pod čiarou. Má také znalosti Aritmacie, ktoré už dávno prekonali čokoľvek, čo by sa naučila v Oxforde alebo v Sorbone. Septima už rok pracuje na tom, aby našla študijný program, ktorý by bol hodný jej času a úsilia. Ale omnoho dôležitejšie ako čokoľvek z toho, je to, že ona je moja manželka. Moja legálna manželka. A ja by som ju nemohol viacej zneuctiť tým, keby som pretiahol Rubeusa Hagrida, než keby som pretiahol tú tvoju neadekvátnu kundu.“

Hermiona sa zatočila hlava. Počula zvuky Izabellinho odchodu. Buchnutie dverí, ale to išlo úplne mimo ňu... nehodlala teraz premýšľať o nej.

On ju bránil, ako by mali skutočné manželstvo a nie len frašku. Bránil ju ako skutočnú manželku.

Oprela si hlavu o stenu a pozerala sa do blba.

Čo očakávala? Nebol človek, ktorý by bral sľuby na ľahkú váhu. Bol čestný až k zblázneniu a ona mu dovolila zložiť jeden z najdôležitejších sľubov a zaobchádzať s ním ako s vtipom. Ale on to nebol vtip a... a... ako mohla byť taká slepá?

A prečo niečo v jej hrudi narástlo až tak, že sa jej začínalo ťažko dýchať, prehĺtať... Jediné čo chcela... čo naozaj chcela... bolo hodiť sa do náručia Severusa Snapa, zapadnúť medzi jeho ruky a...

Musela sa zastaviť... nemohla si dovoliť ďalej myslieť.

Svetlo zelených plameňov preblesklo po podlahe pred ňou a začula Hop-šup sieť.

„Čo chcete Potter?“ zavrčal Severus.

„Sme zvedaví, čo sa stalo Hermione. Nemôžeme na ňu už ďalej čakať s večerou.“

„Čo tým kurva myslíš? Ona tam nie je?“

„Nie je jej to podobné, aby meškala a už vôbec nie tak dlho. Neviem... myslím, že by som možno radšej mal zobrať Rona a...“

„Nájdem ju,“ odsekol Severus.

Hermiona si uvedomila, že by mala niečo povedať. Musela to zastaviť skôr, ako celý učiteľský zbor a zostávajúci členovia Fénixovho rádu začnú kvôli nej prečesávať kopce.

Vytiahla sa na nohy a zhlboka sa nadýchla. Donútila sa upokojiť a prejsť ku dverám.

„Som tu,“ povedala. „Ja som... som zaspala.“

Severus sa k nej otočil. Jeho oči ju prepichovali. Zavrtela hlavou. Nie... nie teraz. Otočila sa k Harrymu.

„Je mi ľúto, ale necítim sa dobre. Povedz Nevillovi, že prídem hneď, ako si budem istá, že nie som chorá.“

„Dávaj na seba pozor, Mia,“ povedal Harry a poslal jej pusu. A potom bol preč. Zostal tu len Severus.

„Predpokladám, že si to všetko počula.“

Trhane prikývla.

„Naozaj som zaspala. Zobudila som sa, keď ste vy dvaja vošli dnu a potom jednoducho nebol vhodný čas, aby som vás prerušila.“

Zízala na neho. Nevyzeral delikátne. Vyzeral ako Severus. Profesor, ktorý ju donútil plakať a donútil ju byť najlepšou. Ktorý ju ochránil pre toľkým zlom, že si to ani nevedela predstaviť. Bol ten Severus, ktorý vyplnil tie diery, ktoré zostali po Ronovi a Harrym, keď odišli. A nie len, že ich vyplnil, on ich vymazal. Nikdy jej nechýbali, necítila sa osamelá alebo prázdna, pretože mala jeho. Mala Severusa.

A teraz sa vzdal príležitosti ísť do postele s krásnou ženou, pretože bol čestným mužom. Severus.

Uprene na ňu hľadel.

„Ach Severus...“ cítila ako sa jej pery šklbú a nakoniec to nemohla udržať. „Neadekvátna kunda?“ Vybuchla smiechom. Takým hlbokým bolestným, ktorý vynáša slzy do očí a duši do výšin. Čoskoro sa k nej pripojil. Obaja sa smiali až sa zrútili na pohovku, nohy natiahnuté pred seba a hlavy priateľsky opreté jedna o druhú.

„Ja by som... mňa by taká vec nikdy nenapadla,“ nakoniec vyprskla. „Neadekvátna kunda. Ale myslím si, že je to celkom trefné... Ach... kiež by som videla ako sa tvári!“

„Pripomeň mi to. Vytiahnem ti to do mysľomisy.“ Zahihňal sa ako školák.

„Vieš, čo mi povedala?“ spýtala sa ho. „Povedala mi... povedala mi, že my dvaja nie sme nič viac ako párik spolubývajúcich týpkov, ktorí sa rehocú na oplzlých vtipoch. A prajem si aby som povedala... želám si aby som povedala, čo je, do riti, na tom zlé?“ Otočila sa jeho smerom a pomyslela si roztržito, ako dlho to bolo od chvíle, čo si premeriavala... skutočne uvedomovala... veľkosť jeho nosa.

Potom sa pozrela do jeho očí.

Pozeral sa na ňu akoby... akoby ona bola delikátna.

Zachvenie jej prebehlo telom.

„Ale spolubývajúci nerobia toto, že?“ potichu sa spýtala.

Pobozkala ho.

Začalo to zľahka, váhavo, ale zrazu to bolo také správne, oprela sa do toho viac, chcela viac...

Zacítila jeho dlhé silné prsty, ako sa zovreli okolo jej pliec a jemne ju odtlačili.

„Nie Hermiona.“

„Nie?“ žmurkala na neho zmäteno.

„Nedlhuješ mi to.“ Mal uzavretý výraz, všetok humor, všetka túžba, všetko bolo preč.

„Tak som to nemyslela.“ Alebo...? Myslela to ako odmenu ? Ako splátku dlhu? A čo bola tá bolesť, ktorá nechcela ísť preč? Nie skrz slzy, ani cez smiech, ktorá sa ešte zväčšila, keď sa pobozkali a trýzni ju ešte viac, keď ju jemne odstrčil preč?

Nie. Nemyslela to tak.

Naklonila sa k nemu znova. Tentokrát sa mrvila do tej doby, než sa ocitla v jeho lone a pred tým, ako ju mohol zastaviť, položila ruky po stranách jeho tváre a povedala: „Myslela som to takto.

Natiahla svoju tvár a tento krát, keď ho pobozkala, tak to nebolo ľahké ani váhavé. Bolo to požadujúce. Jeho pery zostávali zatvorené, ale ako ich hladila jazykom, s ľahkým vydýchol ich roztvoril.

Začal sa jej odplácať rovnakou mincou. Ach áno... spolupracoval. Temno zavrčal a ona si to užívala. Ochutnávala... a vychutnávala... a sala jeho spodnú peru.

Jeho ruky chytili jej zápästia. Odtiahol ich preč a jeho tmavé oči na ňu zazerali.

„Povedal som...“

„Chystáš sa mi zlomiť moje zápästia a nechať ma ošetriť opitou Poppy Pomferyovou?“ uškrnula sa. „Ideš mi povedať, že moja kunda je...“ Na mieste stuhla a odtiahla si voľné ruky. „Prepáč. Nemala som ťa nútiť do... do...“

Ťažko prehltla, uvoľnila sa z jeho lona a pokúsila sa vstať, odísť, ale tentokrát, keď jej chytil zápästia, tak si ju strhol späť.

„Nie je to tak,“ nástojil.

„Nemusíš mi nič vysvetľovať.“

„Hermiona, nemôžeš si myslieť... nemohla si si ani na okamih myslieť...“

„Nechcem sa o tom rozprávať! Len proste zabudnime, že som niečo spomínala.“

„To boli len slová a nemali nič spoločné s tebou a ak si to myslíš...“

„No, nie je to tak, ako by si búchaval na moje dvere, lebo si sa chcel dostať do mojich nohavičiek,“ povedala s potiahnutím.

„Dobrý bohovia, nič na tebe nie je neadekvátne... hlavne to nie!“

„Tak možno,“ naznačila a vedela, že hrá nečisto, „ma musíš o tom presvedčiť.“ Naklonila sa aby ho znova pobozkala, ale tentokrát sa odtiahol na stranu.

„Nevieš, o čo ma žiadaš,“ zastonal.

„Viem. Ja to viem. Žiadam od teba, aby si sa stal mojím milencom...“ znova ukoristila jeho pery, ale nedržala ich dlho. Bozk bol skôr sľub, vlhký a žiaduci. „Rovnako, ako si sa stal mojím priateľom.“

„Ale ak to nebude fungovať, ak my nebudeme fungovať, zničí to všetko.“ Jeho oči boli otvorené a prepichol ju intenzitou svojich slov. „Všetko, čo je tak pre mňa drahé, sa zničí.“

„Tak budeme musieť zariadiť, aby to fungovalo,“ vydýchla.

„Neznesiteľná...“ zavrčal. Potom ju strhol k sebe a jeho bozk bol... jeho bozk... bol požadujúci.

A potom to prestalo.

Zima.

„Čoooo?“ podarilo sa jej vytisnúť.

Severus stál a len jeho šľachovitá sila ju držala od toho, aby pristála na podlahe. Na zadku. Držal ju do tej doby, kým sa jej nepodarilo získať rovnováhu.

„Poď,“ povedal a začal ju viesť cez miestnosť.

„Ale mali sme tu náladu. Útulnosť, oheň, gauč, náladu!“

„A tu máme posteľ,“ odvetil, „a ako si spomínam, tak podľa teba by to mal byť manžel, kto je zodpovedný za vytvorenie nálady...?“

„Dúfam, že nemáš namysli hudbu, pretože som prišla na to, že hudba pôsobí veľmi rušivo.“

Švihnutie prútika a stála nahá. Automaticky si zakryla svoju jazvu, ale on odtiahol jej ruku preč.

„Nebuď prudérna Grangerová. Chcem vidieť tvoje prsia.“

„Severus! Čo sa stalo so slizolinským zvádzaním?“

Ďalšie švihnutie a bol nahý aj on. Do kelu, zabudla na tie chutné svaly, štíhle telo a do pekla s jeho jazvami.

„Nálada,“ zafňukala. „Nie len bum-bác, ďakujem vám madam, kefovačka.“

Roztiahol jej nohy na posteli a kľakol si medzi jej kolená.

„Nemyslím si, že vôbec chceš, aby to fungovalo...“ začala a potom vykríkla, keď preskočil celú predohru a zovrel pery okolo jej klitorisu a Merlin... Merlin... Merlin... začal ju dráždiť jazykom.

Prestal. Zdvihol hlavu a uškrnul sa.

„Aká je teraz nálada, miláčik?“

„Bohovia ťa zatratia, pokračuj,“ vydýchla a potom, keď to spravil, dodala: „Trochu vyššie, a možno... len trochu... doľava... tá druhá ľavá!“

Nízky hrdelný ston naplnil vzduch... zvuk aký nepočula nikdy v celom svojom živote a teraz vychádzal z jej hrdla. Jej stehná sa chveli, tak mu nimi zovrela hlavu - a potom ju to prevalcovalo ako zatratený Rokfortský Expres.

Mohla sotva dýchať, nieto premýšľať. Keď sa konečne uvoľnil spod jej tela, oči mu žiarili a uškrnul sa na ňu.

„Čo sa deje Hermiona? Had ti omámil jazyk?“ Nakoniec sa jej podarilo vydrať : „Guh...“

„Tento som ti dlhoval,“ povedal vecne. „A sme si kvit.“

Siahla trasúcou sa rukou a zaplietla mu ju do vlasov. Ťahala mu hlavu k sebe, dokým ho nebola schopná pobozkať. Nie len pobozkať, ale násilím ho uchvátiť, ako tak ležali vedľa seba. Ich nohy sa preplietli. Pocítila dĺžku a hrúbku jeho daru, aký bol horúci a ťažký medzi nimi a ona vedela, čo bude nasledovať.

Skĺzla dole po jeho tele, napriek jeho ruke, ktorá po nej chňapla.

„Teraz nie, nie takto... nemyslím si... nemyslím si, že sa dokážem udržať, keď ty...“

Jeden dlhý pohyb jej jazyka a zmĺkol. Jedno pomalé zavírenie po jeho vrchole a zastonal. Jeden dlhý dráždivý bozk, ktorý začal dole a pokračoval až na špičku a vydal zo seba dlhý hrdelný ston...

„Čo sa deje Severus?“ spýtala sa sladko. „Jazyk omámil tvojho hada?“

Jeho pohľad bol vražedný.

Držala ho v ruke a študovala ho. Počas doby, ktorá uplynula od ich svadby prišla k záveru, že jednoducho nemôže byť taký veľký, ako si ho pamätala z tej noci, keď bola opitá a ohromená, ale teraz... ach áno... teraz bolo jasné, že skutočne bol taký veľký.

„Prosím povedz mi, že si nepomenoval svojho vtáka.“ Začala cmúľať jeho hlavu. Neodpovedal, hoci sa jeho stehná prudko trhli vedľa nej. „Severus?“ zopakovala. „Pomenoval si?“

„Kurva, to nie,“ zasyčal.

„Ach dobre, pretože si myslím že muži, ktorí pomenúvajú svojich vtákov sú detinskí,“ vyhŕkla s úľavou.

A potom, pretože mu verila, keď hovoril, že nemusí vydržať, a pretože bola sebecká natoľko, že chcela byť pri tom, keď k tomu konečne dôjde, dala jeho bezmennému vtákovi poslednú pusu a vyliezla späť, rozkročila sa nad neho ako naposledy. Aj keď jej ostatné spomienky boli rozmazané, toto si pamätala. Usmiala sa neho a upravila všetky veci do správnej pozície a následne...

„Nie,“ povedala, „takto nie.“

„Čo?“ zavrčal.

Prevrátila sa na stranu a trochu ho potiahla, aby ju nasledoval.

„Urob to ty,“ zapriadla ticho a roztiahla nohy... pre neho.

Po kratučkom zaváhaní sa jej uvelebil medzi nimi a povedal: „Ak si si istá...“

„Veľmi istá,“ odpovedala vážne a pripravila sa na to, čo sa ukázalo byť skutočne veľmi pomalou inváziou. Sledovala jeho tvár, obrysy svalov a kostí, ktoré sa napínali, ako sa snažil ísť tak úžasne pomaly. Svet sa prestal otáčať kvôli tomuto úplnému zázraku.

„Áaaaano,“ natiahla, ako sa jeho oči zatvorili a vlasy mu padali v tmavej záplave dole. „Oh... áaaano.“

Bol konečne dnu, obkolesený ňou, napĺňal ju. Otvoril oči a spýtal sa: „Si v poriadku?“

Dlho a silno ho stisla a jej bozk, horúci a malátny odpovedal na jeho otázku. Keď sa začal znova pohybovať, bolo to pomalé a opatrné, ale tak sladké, cítila chvejivé teplo, ktoré sa znovu objavilo a jediné, čo mohla spraviť, bolo jednoducho sa chytiť a držať sa jeho ramien. Mala by sa toho zúčastňovať... hladkať ho, trieť, šepkať horúce slovíčka, ale všetko, čo dokázala robiť, bolo proste existovať v tomto spojení... v tomto neuveriteľnom spojení.

Plakala. Lapala po dychu a plakala už po tretí krát za posledných pár hodín. Prvý krát to boli slzy bolesti, potom slzy smiechu a teraz slzy extázy, akú ešte nikdy v svojom živote nezažila. Všetko, čo mohla robiť, bolo držať sa ho a nechať svoj hlas vyletieť do nebies, ako sa jeho chrbát prehol a s výkrikom do nej vošiel posledný krát...

Pomyslela si v opare, že jej had sa zmenil na leva.

Zaboril tvár do jej vlasov a zašepkal: „Môj poklad.“

A potom už nevedela ďalej rozmýšľať.

oooOooo 

 

„Aj v posteli si hrozne panovačná, Grangerová.“

„Nie som!“

„Si, ale to je v poriadku. Odstraňuje to dohady.“

„Nabudúce... nabudúce nechám všetku prácu na teba a na všetko budeš musieť prísť sám.“

„Správaš sa, akoby to bol trest. Robiť pokusy s tvojím telom... to znie celkom zábavne.“

Zachvela sa radosťou.

„Nemyslím si, že to dokážeš spraviť bez inštrukcií, samozrejme... ale som si istá, že sa budeš dostatočne snažiť.“

Prešla pritom dole po jeho veľkom nose.

„Čo si myslíš, že teraz robíš?“

„Obdivujem ho.“

„Skutočne,“ povedal skepticky.

„Ale nemám rada myšlienku, že iné ženy sa na neho pozerajú a... predstavujú si. V skutočnosti sa cítim rovnako s tvojím nosom, ako by si sa asi cítil ty, keby sa iný čarodejník pozeral do môjho výstrihu.“

Vyštekol smiechom a potom sa zarazil.

„Ty to... ty to myslíš vážne.“

„Je to skutočne veľkolepý nos.“

„Prisahám, budem držať svoj nos ďaleko od... záujmov... iných čarodejníc.“

Pobozkala ho na miesto, kde ešte pred chvíľou bol jej prst.

„Severus...“

„Hmm.“

„Predtým. Povedal si, že riskujeme niečo veľmi cenného. Myslel si si, že to, čo sme mali pred touto nocou bolo veľmi cenné?“

„Keby som si musel vybrať medzi týmto a tým, čo bolo predtým... nemohol by som sa vzdať toho, čo sme mali predtým“

„Ale naozaj sme boli ako párik týpkov.“

„A ja som naozaj páchol potrebou... až príliš často... ale radšej by som strávil zvyšok života len s úľavou prichádzajúcou z mojej ruky, než by som obetoval to, čo si mi dávala.“

„Nerozumiem.“

„Vytiahla si zo mňa to najhoršie, ty skazená ženská, to najhoršie. Intrigovala si so mnou, plánovala so mnou, zobrala si každý môj zlý zvyk a spravila si ho ešte horším.“

„Ah. Toto.“

„Nemáš poňatia, čo znamená... znamená byť v bezpečí.“

„Ach, Severus.“ Pritúlila sa k nemu ešte pevnejšie, ale cítila uzol strachu, ktorý sa jej tvoril v bruchu. „A to bolo lepšie ako sex?“

„Nie lepšie. Dôležitejšie. Oveľa potrebnejšie. Vzácnejšie... pre mňa.“

Spomenula si. Uzol začal bolieť. Aký bol osamelý... Ako veľmi bol sám... Odhodil by potreby a zriekol sa sexu, len aby mohol zostať blízko pri nej...

Aby zostal blízko pri nej...

„Severus... takto je cítiť láska?“ zašepkala do tmy.

„Ak muž miluje ženu viac ako všetko, čo je mu sväté alebo rozumné, a napriek tomu to pred ňou skrýva, je to stále láska?“

Otvorila ústa, ale on ich zakryl svojimi prstami.

„Popremýšľaj pred tým než odpovieš, lebo odpovedáš za nás za oboch.“

A vtedy... práve vtedy to pochopila. Pochopila, čo sa jej vzdúva v srdci a chystá sa ju premôcť. Pochopila to, čo už dávno vedela, ale odmietala si to pripustiť.

„Bolo to to najcennejšie v mojom živote, aj predtým... hlavne predtým, keď som ešte nevedela, že to mám,“ zašepkala do tmy. „Stratiť ťa by ma zabilo a to je to, čo som si dnes uvedomila. Je mi ľúto, že som nevedela, že ťa milujem. Cítim, akoby som ťa podvádzala, pretože som to nevedela od začiatku, lebo som neznesiteľná a ty si môj veľký, statočný čarodejník, ktorý ma aj tak miloval a...“

Už nebolo nič podstatného, čo by ešte povedala... našťastie... lebo bolo nemožné rozprávať, keď ju začal do bezvedomia bozkávať.

oooOooo 

 

Tentoraz, keď sa priblížili dverám do zborovne, tak použil mágiu, aby ich otvoril.

Možno by ju to urazilo, ale keby mal spraviť krok dopredu a otvoriť ručne dvere, musel by ju prestať objímať... a ona práve teraz dávala prednosť tomu, aby jeho ruka bola obtočená okolo jej ramien. Ďakujem vám pekne, radšej nie.

Vstúpili dnu a miestnosťou sa ozvalo znechutené zastonanie.

„Minerva, prinúť ich prestať!“ požadovala Hoochová. „Prisahám, že sú stále horší a ak sa budem musieť pozerať na ešte viacej tohto, tak budem vracať!“

Zvyšok zborovne mal, aj keď tichší, ale rovnaký názor... bolo to vidieť z ich výrazov.

Okrem Izabelly Soulovej, ktorá sedela strnulá na stoličke a pozerala priamo pred seba.

„Dobré ráno všetkým,“ zahlásil Severus slávnostne, keď držal Hermione stoličku. Potom sa otočil a dal Izabelle celkom milé kývnutie. „Profesorka Soulová, verím, že vám dlžím ospravedlnenie, za to čo sa stalo minulý večer. Dúfam, že viete, že akákoľvek urážka, ktorú som spravil, bola v čisto teoretickej rovine. Môžem vás uistiť, že som nepočul žiadne zvesti o vašej...“

„Severus Snape!“ riekla Minerva ostro. „Prosím povedz mi, že si neurážal našu hosťujúcu profesorku!“

Severus zostal previnilo mlčať, ale Hermiona ho upokojujúco potľapkala po ruke.

„Vieš, aký je Severus, Minerva. Ale skutočne si myslím, že je od neho nečakane dospelé sa ospravedlniť. Nerobí to veľmi často!“

„Prosím,“ zúfalo povedala Izabella. „Myslím, že môžeme túto záležitosť nechať tak. Všetko je zabudnuté.“

Hermiona sa naklonila cez Severusa.

„Naozaj. Veľmi sa mi uľavilo, pretože som si nikdy neuvedomila, že by niektorá skutočne mohla mať neadekvátnu...“

„Hermiona!“ prerušila ju zúfalo Izabella. „Naozaj! Všetko je odpustené!“

„Týpci môžu byť takí neznesiteľní,“ pokračovala Hermiona súcitne. Potom sa rozžiarila na Severusa so všetkou láskou, akou dokázala.

Sybila sa pozrela od svojho šálku a cez jej hrubé šošovky zízala cez stôl. Ústa mala šokom otvorené .

„Hermiona! Severus! Čajové lístky mi povedali úžasné noviny!“ Zatvorila oči, zdvihla ruky do neba a prudko znova oči otvorila. Pozerala sa na nich s úžasom. „Ja.. ja som si istá, že som sa pomýlila. Jasné, že ty nemôžeš čakať malé, Hermiona, pretože ty a Severus spolu... veď vy viete.“

„Hovorila som, že budú predstierať aj dieťa!“ zakričala Hoochová.

„Ticho!“ zarevala Minerva späť.

Hermiona a Severus sa otočili k sebe a naraz vydýchli: „Ty si...“

Vyskočili na nohy.

„Ospravedlňujem sa Minerva, ale musím ísť variť...“ začal Severus.

„...zobrať elixír,“ dokončila Hermiona. Zamávala si rukou pred tvárou. „Myslím... myslím, že na mňa niečo lezie!“

Ako sa za nimi zabuchli dvere, počula Filiusov vysoký hlas: „No, to som si nikdy nemyslel!“

A Minervino ostré: „Izabella, ak vám ten chlap povedal niečo, čo...“

A Izabellino zúfalé: „Nechcem o tom hovoriť!“

„Grangerová,“ zavrčal Severus, ako sa ponáhľali chodbou, „kto sú dvaja najinteligentnejší zamestnanci Rokfortu?“

Ona si je len odfrkla.

oooOooo

 

„Starý otec, povedz nám ešte raz, ako si vedel, že budeme potrebovať presne tridsať sedem miestnu sadu riadu pre našu rodinu!“

„Áno oci, neboli by to Vianoce bez tohto očarujúceho príbehu.“

„Plánoval som ho vrátiť a dostať za to späť peniaze, ale vaša stará mama trvala na tom, že musíme mať drzé a nepríjemné deti, a tak som na to pozabudol.“

„Ale starý otec, ako si vedel, že nás bude v rodine presne tridsať sedem?“

„Keď sme už dosiahli také pekné okrúhle číslo, rozhodol som sa, že to bude stačiť.“

„Ehm, oci, čo sa týka tohto vyhlásenia...“

„Dobrý bohovia, Eileen, nechceš mi povedať, že budeš mať ďalšie.“

„To je v poriadku, zlatko, nájdeme ešte nejaký ďalší servis.“

„No, v tom prípade, poklad, myslím, že to dovolím. Každopádne je dobre, že som si ťa zobral len kvôli peniazom, lebo inak by sme si to nemohli dovoliť.“

„Mami, oci, obidvaja ste neznesiteľní. Ste hrozným príkladom pre deti.“

„Neznesiteľný znamená kódovane roztomilý a hrozný znamená úchvatný. Starý ocko mi to povedal.“

„Skutočne,“ začala Hermiona. „Teraz, buď taký zlatý a zoskoč z kolien svojho starého otca, aby sa mohol najesť. Mohol by byť niekto taký milý a podal sem tú pečenú hus?“

Predstierala, že si nevšimla manželovu ruku, ktorá pod stolom stúpala po jej stehne.

Ale uškrnula sa.

 


Darebáctvo sa podarilo

 

* = http://en.wikipedia.org/wiki/Digitalis


Desetiletka



Pondělní překvapení nejen pro všechny Tomáše a jejich blízké, a v neposlední řadě též pro Eggy, která mi strčila k betování 'Manželské zvýhodnění', a pro Hannu za její otázku 'Nemá náhodou autorka ďalšie Snamione jednorázovky?', co to vlastně celé způsobila... *:D

Berte tento překlad i jako nesmělého předskokana sobotních oslav třetích narozenin této skvělé stránky. Všechno nejlepší, hp.kizi, a díky, Jimmi, že nás spojuješ!



Desetiletka

aneb Plán na devět let, sedm měsíců, dvanáct dní, čtyři hodiny a sedmatřicet minut

 

autorka: miamadwyn – překlad: Elza – beta: ansus

originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=18109

Napsáno na zadání MagicAlly 25 v rámci SS/HG Winter Exchange 2008: Snape nezemřel a stal se ředitelem Bradavic. Hermiona se rozejde s Ronem (mají-li děti, zůstanou žít s ním) a nastoupí na učitelský post tamtéž. Snape bez sebemenších skrupulí využije svou nadřazenou pozici, aby dostal to, co chce – Hermionu...

Pozn. překl.: přeloženo bez souhlasu, autorka nereaguje. Jenže když jsem tuto ‚rozhlasovou hru‘ začala číst, okamžitě se mi začala v hlavě překládat... až mi přišlo líto to nezapsat. Užijte si to alespoň stejně jako já!

 

~~*~~

 

„Já za žádných okolností nepřipustím, aby se ta husička vetřela mezi naše zaměstnance!“

„Ona přeci není žádná husička! Je plně kvalifikovanou čarodějkou, válečnou hrdinkou a v neposlední řadě naší bývalou studentkou, na kterou může být tento ústav jen pyšný!“

„Perla mezi tvými nebelvíry, chápu. Nic z toho ji ovšem neuchránilo před naprostou povrchností, ba ani před tím, aby byla mizernou matkou. Což obé ji jednoznačně diskvalifikuje v rámci výběrového řízení na tento post.“

„Severrrrusi!“

„Odpusť si to nářečí, Minervo, to tvé drnčení mě nebaví.“

„Jak o ní můžeš říct, že je povrchní...?“

„Poskytla rozhovor Týdeníku čarodějek,“ vložil se jí do řeči nebezpečně hebkým hlasem.

„No,“ zaváhala. Mužův argument strhl tok myšlenek té ubohé staré čarodějnice na jinou kolej. „Ano... to bylo opravdu... zvláštní.“

„Povrchní.“

„Jsem přesvědčena, že k tomu měla dobrý důvod.“

„Jistěže. Důvod k veřejné produkci vlastní povrchnosti a hlouposti se vždycky najde.“

Ticho po pěšině.

„Ona není špatná matka.“

„Ale samozřejmě, že je. Opustila oba spratky a nechala je v péči svého stupidního manžela –“

„Bývalého manžela.“

„– tak řečeného sexuálního boha, aby mohla budovat kariéru. Jednoznačně mizerná matka.“

„Vím bezpečně, že to považovala za nezbytné.“

„Já se s tebou nehádám, Minervo. Důvod se vždycky najde. Nicméně tytéž důvody nyní znemožňují Hermioně Grangerové stát se učitelkou na této škole.“

„Weasleyové.“

„Ano, jistě. Další doklad fatální pochybenosti jejího úsudku.“

„V tomhle ti neustoupím, Severusi!“

Dveře za ní zapadly s rázným třeskem.

Je mi jasné, že neustoupíš... a že tě nechám vyhrát.

Dnešek nebyl vůbec špatný den!

 

~~*~~

 

Prozradila nám: „On má opravdu tělo sexuálního boha, dokonce i jizvy má na těch nejvzrušivějších místech!“

Na nejvzrušivějších místech? Jizvy?! Pokud mu bylo známo, veškeré jizvy, které onomu ‚sexuálnímu božstvu‘ zůstaly na památku, se nacházely na pozadí dotyčného. Ubohý klamaný Merline...

To nás, fanynky brankáře Kudleyských Kanonýrů, samozřejmě nemůže překvapit. Jeho plakát, který byl mimochodem první podobiznou hráče s odhalenou hrudí ve známé historii famfrpálu a který od svého vydání stále zůstává na první příčce žádanosti, zdobí mnohé dámské ložnice. „Všechny jsme byly zamilované do jeho staršího bratra Billa, ale co Ron dospěl, tak... mno, řekněme že prodávanost jeho plakátu mluví sama za sebe,“ zasmála se Hermiona zvonivě.

Zvonivě? Odkdy řehot zvoní? Hm, hm, hm...

„Je až neskutečně romantický! Málokdy přijde domů bez kytice v jedné ruce a bonboniéry v druhé.“

Tak to už musí mít zpovídaná roztomile plnou figuru hipogryfa... nehledě k tomu, že se zřejmě stále nenaučila odpovědi nevykřikovat. Jestlipak mezi otázkami mávala netrpělivě rukou: ‚No tak, ptejte se, rychleji, rychleji!‘...?

„Žádná by si nemohla přát pro sebe lepšího manžela a pro své děti lepšího otce.“

Jedinečný důvod hodit ho přes palubu a nechat ho samotného se zmíněnými dětmi... no úplně logické.

„Rose a Hugo ho prostě zbožňují. Úžasně si rozumějí, je jako by byl jedním z nich!“

Podívejme se... zdalipak se už naučil dojít si samostatně na toaletu?

„Ale když děti usnou...“ Mladá čarodějka omračujícího půvabu (která za sebou zanechala celou řadu zlomených srdcí zahrnující i další famfrpálovou hvězdu, Viktora Kruma, a zachránce kouzelnického světa Harryho Pottera – nejvěrnějšího druha jejích dětských dní) se stydlivě odmlčela a ponechala naší představivosti, co se odehrává v domácnosti Zlatého páru mezi dvěma držiteli Merlinova řádu prvního stupně, když se jejich potomci odeberou do postýlek.

Nejenže poskytla rozhovor Týdeníku čarodějek, ona mluvila s tou mrchou Ritou Holoubkovou!

Její fenomenální mozek se musel scvrknout na velikost přirození chrobáka révového.

Podobenka na obálce ještě stále mrkala, usmívala se a culila zpod divokého chundele vlasů (zřejmě ani vlasovému magistylistovi se nepodařilo onu hřívu zkrotit na celou dobu nutnou k nafocení snímků), i když ten výtisk ležel v zásuvce jeho psacího stolu už bezmála pět měsíců.

Přesně jak řekl. Povrchní husička a mizerná matka.

Naštěstí tomu prvnímu sám nevěřil a to druhé ho neznepokojovalo ani co by se za nehet vešlo.

Jestlipak jí narostla prsa...?

 

~~*~~

 

„Paní Weasleyová –“

„Madam Grangerová.“

„Slečno Grangerová, jaká potěcha –“

Madam. A nešklebte se na mě. Jednou může trhnout i na vás a co budete dělat pak?“

„Totéž, co dosud. Ředitele Bradavic. A nezapomínejte, že v současné chvíli leží vaše budoucnost v mých rukou.“

„Tak to těžko.“

„Vzhledem k vašemu chabému životopisu –“

„Chabému?!“

„Samé vzdělání, žádná praxe.“

„Musela jsem –“

„Starat se o rodinu, jistěže, to je mi známo. Vzhledem k řečenému a k tomu, že máte sklony zneužívat svůj pochybný status válečné –“

„Pochybný?!“

„Nebýt členkou takzvaného zlatého tria, musela byste mít hodně štěstí, abyste dostala Merlinův řád alespoň druhé třídy, nejpravděpodobněji byste se musela spokojit s třetí třídou stejně jako slečny Láskorádová a Weasleyová. Neprskejte. Nesluší se to. Jak jsem tedy již říkal, vzhledem k vašim sklonům zneužívat –“

„Já nic nezneužívám!“

„Mohla byste mi laskavě prozradit, madam Grangerová, co vás vedlo k detailním popisům válečných zranění vašeho bývalého muže, kterých jste se dopustila v rámci plytkého rozhovoru v –“

„Nic jsem detailně nepopisovala a žádný plytký rozhovor jsem –“

„Sexuální bůh, jizvy, vzrušivá místa? Říká vám to něco?“

„Pouhá skutečnost, profesore.“

„Ty jizvy má na zadku.“

„Ron Weasley má nanejvýš vzrušující zadek!

Odkašlal si. „Pomineme-li skutečnost, že –“

„Přeskočte už ten úvod a pokročte dále.“

„Jako matka jste se neosvědčila.“

„Odvolejte to, než vás – vy pancharte! Jak se vám to povedlo? Hned mi tu hůlku vraťte!“

„Než uděláte co? A mimochodem, mí rodiče byli řádně oddáni. Leč zpět k vašemu dotazu. Jak? Bezhůlkovou magií. Jste směšná; buďte ráda, že na vás nezavolám bystrozory.“

„Polovina z nich jsou mí kámoši a to víte, že jsem tomu ráda. Vlastně více než ráda... jen je zavolejte. Prosím vás o to. A nezapomeňte jim říct, že jsem se jako matka neosvědčila.“

„Není třeba. Tuto informaci již veřejnosti sdělily veškeré deníky i časopisy.“

„Nikde se o mně nic takového nepsalo!“

„Zatím. Ale bude, až vyjde najevo, že jste zanechala své ubohé děti v pochybné péči nesvéprávného otce jen proto, abyste mohla zapracovat na své osobní slávě a budování kariéry –“

„Stačilo, pohovor skončil. Vraťte mi hůlku.“

„No, možná jste měla dobrý důvod... našla jste u něho cizí kalhotky?“

„Od svatby se jiné nedotkl!“

„Že by vám tajně kradl vaše spodní prádlo?“

„To zrovna ne, ale Fred s Georgem –“

„Ušetřte mne podrobností. Co to –?!? Okamžitě mi ji vraťte!“

„Nejste v této místnosti jediný, kdo dokáže kouzlit bez hůlky, profesore.“

„Ehm. Dobrá tedy. Možná bychom mohli provést výměnný obchod. Mou hůlku za tu vaši.“

„Pane profesore? Něco zkusím, asi byste se měl umenšit. Čistě pro jistotu.“

KŘACH!!!

„Grangerová! To bylo moje okno!“

„Tak co tomu říkáte, profesore? Vaše hůlka mě má ráda!

Plufff.

„A hleďme! Vypadá to, že má hůlka se vašimi povely nechce řídit ani vzdáleně.“

„Držet druhému kouzelníkovi jeho vlastní hůlku pod krkem je nanejvýš nevhodné a já vždy věřil tomu, že máte silně vyvinutý cit pro morálku.“

„Cha!“

„Rozumějte, když jsem řekl, že jste se jako matka neosvědčila, nemyslel jsem to zle.“

 

~~*~~

 

„Toto je hrubé porušení pracovního pořádku, Minervo, budu nucen vyvodit důsledky.“

„Hůlky vám vrátím, až se uklidníte. Oba dva!“

Prásknutí dveří.

„No, alespoň vám spravila to okno, profesore.“

„To je od ní dozajista báječné.“

„Omlouvám se, že jsem zaútočila na vaši mužnost.“

„Vaše hůlka – tedy, má hůlka – se ani na prchavý okamžik nedostala do blízkosti mé mužnosti!“

„Měla jsem na mysli to, že jsem vám vyrvala hůlku a použila ji proti vám. To bylo vůči vám dosti dehonestující.“

„Profesorka McGonagallová mi nezabavila schopnost kouzlit bez hůlky, madam Grangerová, tak si dávejte pozor na jazyk.“

„Ani já nepřišla o možnost bezhůlkové magie, profesore, tak si své drzé poznámky nechte laskavě od cesty!“

„Mám neodbytný dojem, že jsme dospěli do slepé uličky.“

„Proč jste mě pozval na pohovor, když mne stejně nehodláte zaměstnat?“

„Dobrotivá nebesa, Grangerová, přece mi tu nebudete brečet!“

„Nebrečím.“

„Tak proč vám stéká po tváři slza?“

„Jsem alergická.“

„Na co?“

„Na samolibý pancharty.“

„Už jsem se vám jednou pokoušel sdělit, než jste mě tak nehorázně přerušila, že vzdor vašim mnohým nedostatkům, jsem rozhodnut vám pro nadcházející školní rok nabídnout místo zde v Bradavicích.“

„Jaké místo? Místo může znamenat cokoliv! Záleží na okolnostech, znáte to.“

„Ačkoli jste v rámci dnešního pohovoru projevila žalostný nedostatek –“

„Dost o mé ‚nedostatečnosti‘. Rozčílená jsem už dostatečně.“

„– osobního kouzla, je mi potěšením nabídnout vám pozici učitelky kouzelných formulí.“

„Jej.“

„Samozřejmě, pokud toužíte i po jiných pozicích, navrhuji se této záležitosti věnovat raději v pohodlí na jiném místě.“

„Cože? Moment! Co jste tím –?“

„Minervo, už nám můžeš vrátit hůlky. Madam Grangerová se uvolila připojit se k našemu učitelskému sboru.“

Dveře se prudce otevřely.

„Má milá!“

„Pokud mne omluvíte, náš nový učitel lektvarů se dožaduje mé přítomnosti ve své učebně.“

„Co jste myslel tím pohodlím na jiném místě?“

Dveře se znovu zabouchly.

„Odporný mizera!“

„Slečno Grangerová! Ovládejte se!“

Odcházel s hřejivým uspokojením.

Dnešek se také povedl.

 

~~*~~

 

„Hermiono, ani neumím vyjádřit své nadšení nad tvým návratem k nám do Bradavic.“

„Hmmmm, to je velice jemná skotská.“ Prudký nádech. „Velice.“

„Je starší než ty, zlatíčko moje. Musí být jemná. A teď povídej, jaks Severuse přesvědčila? Jak jsi ho donutila, aby tě zaměstnal? Víš, předtím se tvářil, že jedině přes jeho mrtvolu!“

„Uronila jsem slzičku.“

„Ty jsi byla vždycky perlivě inteligentní.“

„Ještě se budu červenat. Ehm, mohla bych dostat přidáno?“

„Na prst nebo na dva?“

„Prosím na tři, pokud mohu. Tuším, že tohle bude dlouhý a náročný –“ (nádech, zakuckání, polknutí) „– rok.“

 

~~*~~

 

„Profesore, co tu děláte –?“

„To je snad zjevné! Hledám svou učitelku formulí, aby mi pomohla s ochrannými kouzly.“

„Vždyť... vždyť je téměř půlnoc! Nemůže to počkat?“

„Tyto ochrany je třeba sesílat právě o půlnoci, madam Grangerová. Tak jdete nebo ne?“

„Moment. Převléknu se.“

„A sakra! To jsou vaše děti?“

„Co –? Pozval vás někdo? Běžte pěkně zpátky do chodby a počkejte tam, než si vezmu – co jste myslel tím svým ‚a sakra‘?

„Madam Grangerová, musím vám sdělit, že máte nesmírně ošklivé děti.“

„COŽE?!?!?“

„Mé čestné slovo.“

„Ty jeden povýšený umaštěný netopýre! Jak mi tu můžeš dávat čestné slovo, když ani netušíš, co to ta čest je?!“

„Čas chvátá, madam Grangerová. Nechte si plkání na jindy.“

„Já nechci – moment, ještě boty! Profesore! Pusťte mě! Už nejsem malá, abyste mě takhle táhnul – sakra! Ta podlaha studí a já se nestihla obout!“

„Jste si jistá, že jste dostatečně vyspělá, abyste učila děti, madam Grangerová? Kvílíte jak páťačka.“

XX

 

„Proč jsme u všech svatých na vrcholku Astronomické věže?“

„Jak jsem vám již oznámil, madam Grangerová, musíme seslat půlnoční kouzla k posílení ochran.“

„Nic na způsob časově citlivých kouzel neexistuje! A i kdyby byly, v životě jsem neslyšela o větší pitomosti, než je sesílání ochranných kouzel o půlnoci!“

„A to Minerva tvrdila, že jste pro výuku Formulí řádně kvalifikována. Chudinka, kdyby jen tušila... Nemějte strach, nezmíním se před ní o vaší nedostatečnosti. Pokud byste se nyní mohla –“

„Nedostatečnosti! Snape, nezačínejte s tím zas!“

„Mohla byste laskavě přestat poskakovat? Jak chcete kouzlit, když klidně nepostojíte?“

„Mrznou mi kurva nohy!“

„Klejete jak starý námořník, a stejně jsem vás zaměstnal. Co člověk z lásky neudělá. Jste mou dlužnicí, madam Grangerová. A jistojistě jste čarodějkou. Co takové ohřívací kouzlo...?“

„Moc dobře víte, že pro správný účinek musí být sesláno předtím, než je dotyčná oběť vytažena za hluboké noci na zasranou hradní střechu –“

„Pozor na jazyk.“

„– jedním šíleným chlápkem, co se snaží, abych si uhnala zápal plic, zatímco on mi vyčítá nedostatečnost vzdělání a uráží vzhled mých dětí!“

Ticho.

„No tak? S jakým kouzlem to potřebujete pomoct, koukněte se vymáčknout, než mi umrznou prsty!“

Ticho tichoucí.

„Na co to zíráte?“

„Na vaše bradavky. Zvláštní, jak se pokaždé vyrýsují, když se začnete – no počkat, kam jdete? Ještě jsme neskončili. My ještě ani nezačali! Madam Grangerová, musím trvat –“

Dveře zapadly.

Výborně. Tohle nemělo chybu.

 

~~*~~

 

„Do kuří řiti! Co to proboha říkal?!?“

 

~~*~~

 

BUCH – BUCH – BUCH !!!

„Madam Grangerová, zmizte. Jsou tři ráno a vy vypadáte jako... Abyste nám nevyděsila studenty.“

„Neodvažujte se mi zavřít dveře před nosem! Požaduji vysvětlení!“

„Varuji vás, že pokud na mne nepřestanete dotírat, budu vzhledem k vašemu oděvu a noční hodině nucen považovat vaše jednání za svádění mé osoby!“

„Sklapněte a nefanděte si.“

„Hlavně si nestěžujte, že jsem vás nevaroval.“

„Jak mám chápat ‚co člověk z lásky neudělá‘?“

„No, to bych nejprve musel věděl, co jste a nejste z lásky ochotná udělat.“

„Ne já, netopýre temnomilná! Co jste vy udělal z lásky?“

„Stůjte klidně.“

„To byste se mě nesměl pokoušet políbit – profesore Snape – vy čicháte k mým rtům?!“

„Poznávám Minervinu whisky. Obávám se, že je cosi prohnilého v této škole, když dvě z vyučujících se nedokáží vzdát lahve.“

„Nejsem opilá! A vám se nepodaří se z toho tak lehce vykroutit. Požaduji přesné a jednoznačné vysvětlení, jak mám chápat vaši větu ‚co člověk z lásky neudělá‘!“

„Vážená Grangerová, minula třetí hodina ranní a tou dobou nebývám v nejtrpělivějším rozpoložení. Vyjádřím se jednoduše. Buď máte čas a chuť na trochu dvoření a svádění následovaného divokým vášnivým milováním, anebo nemáte. Řekněte si.“

„Je nějaká jiná možnost?“

„Přeskočíme dvoření a svádění.“

„Shrňme si to. Takže označení mé osoby coby povrchní nedostatečné matky s ošklivými dětmi, která zneužívá svou pochybnou minulost válečné hrdinky... a tak dále – byl váš pokus o svádění?“

„Ano.“

„To jste doopravdy na hlavu?“

„Zjevně nikoli. Ještě nejste v těchto zdech ani dvanáct hodin, a už stojíte u dveří mé ložnice v průsvitné noční košilce. A s krásně zahrocenými ňadry, nutno podotknouti.“

„Takže mi tu vlastně naznačujete, že jste mě zaměstnal, ač si to dle vás nezasloužím, jen proto, abyste mě měl nadosah a mohl mě vesele urážet, až dokud mi z toho nehrábne a neskončím ve vaší posteli?

„Netřeba se pohoršovat nad prostředky, pokud vedou ke kýženým cílům. Jsem znám svou nedostižností ve spřádání smělých plánů. A byla byste tak laskava a přestala si zakládat ruce na prsou? Brání mi ve výhledu.“

„Odcházím. Z tohoto pokoje okamžitě, z Bradavic zítra. Bude-li třeba, opustím i celé zkurvené Britské ostrovy, rozhodně tu nezůstanu, abych se nechala urážet jedním– co... coto?!“

„Madam Grangerová, přál bych si to nedělat, ale vy mě nutíte...“

„Ruce pryč z mých ňader!“

„Kdybyste nebyla tak zbrklá – kdybyste počkala ještě tři měsíce, dva týdny a šest dní, než jste se rozešla se svým soukromým sexuálním božstvem – kdybyste vyčkala přinejmenším do zítřka se zjištěním, že jsem užil slova ‚láska‘ v souvislosti s... s vámi – pokud byste byla projevila dostatek taktu a udělala alespoň jednu z těchto věcí, toto dvoření mohlo probíhat v mnohem klidnějším a vhodnějším tónu, leč svým přístupem jste mi nedala na výběr.“

„Přestaňte čichat k mým – áá! Hmmmm...“

„A vy se přestaňte tak mrskat! I když... zpět. Můžete se mrskat. Vlastně... ano, Merline, ano... tohle mrskání je zcela v pořádku...“

„Jsem naprosto, naprosto zmatená... ááá... ach... ano...! Netušila jsem, že jsem tam tak... jo! Ten jazyk...“

„Jste neobyčejně inteligentní čarodějka.“

„Co...cože? Co jsem provedla?“

„Rozhodla jste se přeskočit dvoření i svádění a vrhnout se rovnou do víru nespoutané vášně.“

„Já...já nic takového... achbožebožebožebože!“

„Nebo jste se rozmyslela? Jestliže jste změnila názor, můžeme se vrátit –“

„Udělej to a prokleju tě, že si týden nelehneš!

„Ach tak.“

„Já... jen... já... Óóó! Moment, co to zas... Ach. MŮJ. BOŽE!!!“

„Pouze Severusi, prosím... A kdyby vám to nevadilo, navedu vaši ruku... ano, ano, ano! Chytrá holka!“

Zaúpění.

Zavrčení.

Zasténání.

„Madam Grangerová –“

„Říkej mi – achbožebožebožebože – Hermiono!

„Hermiono, ty často při milování vykřikuješ své vlastní jméno?“

„Mizero!“

„Ale ale. Jak už jsem říkal – Merline, Hermiono, kdes pochytila tohle?!“

Krátké samolibé ticho. „Říkala jsem ti, že v sexu byl bůh.“

„Kurva.“

„Severusi.“ Překvapený výdech. „Myslím, že je načase sundat i má kaťata.“

 

~~*~~

 

Poté.

„Budu nucen přehodnotit svůj názor na tebe, Hermiono.“

„A co tak najednou?“

„Ani v nejdivočejším snu jsem nečekal, že jsi tak bujná v ledví.“

„Cože?!?“

„Vskočilas mi do postele tak rychle a ochotně –“

„Byla jsem do ní odtažena. Odtažena, vzpomínáš? Říkala jsem ti to na rovinu: udělej mi to hned teď tady na podlaze, ale ty ses bál o svá ubohá vetchá kolena –“

„Stejně. Nepředpokládal jsem, že se to stane tak rychle. Docela mě to rozhodilo.“

„Nech si toho.“

„Celý můj krásný plán je v troskách!“

„Plán? Jaký plán?!?“

„Měl jsem vědět, že se tě slovo ‚plán‘ nenechá chladnou.“

„Prosím?“

„Bradavky. Koukej.“

„Sklapni.“

Krátké samolibé ticho.

„Tak jaký plán?“

„Asi tě to překvapí, Hermiono Grangerová, ale já se do tebe zamiloval už před...“ krátký interní výpočet „...před devíti lety, sedmi měsíci, dvanácti dny a nějakými těmi nepodstatnými hodinami, minutami a vteřinami –“

„Pošetilé vyjádření smyslu nemající. To by ses do mne musel zamilovat v jedné jediné chvíli a navíc se nezapomenout podívat na hodinky, kolik právě odbilo.“

„Přesně tak.“

„Severusi Snape, ani ty nejsi takový mimoň.“

„Au. Ranila jsi mé city.“

„Dobrá tedy. Kdy přesně nastal onen pamětihodný okamžik? Moment! Devět let, sedm měsíců... to jsem byla ještě děcko!

„Ty? Ty jsi dítětem nebyla nikdy, ale o tom potom. A takováto neomalená narážka, že bych snad byl schopen takové neprofesionality jako chovaní něžných citů k nedospělému žabci, mě samozřejmě opět hluboce ranila a urazila.“

„Devět let, sedm měsíců...? Konec studia? Předávání diplomů?“

„To bylo na celé záležitosti to nejpodivuhodnější. Mohla bys mírně posunout své prsty – ano, ano, takto je to výrazně lepší.“

„Nevím, zda jsem schopná přežít postkoitálního Severuse Snapea. Pokračuj.“

„Přišlo to znenadání. Blesk z čistého nebe. Boží zásah. Přemýšlel jsem o svých věcech, skřípěl zuby a čekal, až další nekonečný školní rok konečně skončí –“

Odfrknutí.

„– pak profesor Brumbál v rámci hromady jakýchsi keců o válce, chrabrosti a ministerských vyznamenáních vyvolal tvé jméno, ty ses zvedla a prošla Velkou síní, aby sis převzala diplom, já se statečně snažil neusnout, a v té chvíli se z čista jasna tvá dlaň dotkla toho opentleného svitku –“

Dramatická odmlka.

Úder loktem do žeber.

„Kůry andělské.“

„Cože?“

„Zapěly mi kůry andělské. Dostavil se dříve zmíněný blesk z čistého nebe. Zamiloval jsem se.“

Ticho.

„Madam Grangerová, vy pláčete?

„Ne. To je alergie.“

„A tentokrát na co?“

„Netuším. Až to zjistím, tak ti to řeknu!“

„Tak zpátky k příběhu – zapěli andělé a bylo to.“

„Až tak nadzemské prozření? Jenom úplná blbka by věřila takovým sračkám, Severusi Snape.“

„Ranilas mne.“

„V tu chvíli ses do mě nezamiloval! Pošilhávals po mně celé měsíce, možná roky! A nepopírej to, stejně bych ti nevěřila. Věděla jsem o tom!“

Šťouch.

Vyjeknutí.

Žuch!

„Omlouvám se, že jsem vás připravil o váš vzácný čas, madam Grangerová. Bylo by jistě vhodné, abyste se nyní odebrala do svých pokojů a předstírala, že se nic –“

„Ty otrapo! Shodils mě z postele!“

„Neúmyslně. Ten pohyb byl čistě reflexivní. Zcela podvědomá obrana napadnuté cti a bezúhonnosti.“

„Zmetku! Bolí mě zadek!“

„Vy nejste tou andělskou bytostí, již jsem si vysnil mít na svém loži. Dnešek byl hořkým omylem, ale jsem si jist, že se přes něho dokážeme přenést a – jak se tak říká – dospěle nastoupit cestu k uctivému kolegialismu, jako kdyby se tato politováníhodná nesoudnost nikdy nestala.“

„Pošilhávals po mně! Kde máš Veritasérum? Pěkně si ho vezmeš a pak mi řekneš, žes nepošilhával.“

„Pokud se týče mého působení na tomto ústavu, mé chování nikdy nevybočilo ze striktně profesionálních mezí –“

„To určitě.“

„– a jakákoli nemístná pozornost věnovaná dítěti svěřenému do mé péče by byla trestuhodným narušením veškerých pořádků! Naznačování, že jsem si snad kdy všiml zahrocení tvých ňader, když tě obtěžoval ten Weasleyovic pitomec, je vážnou urážkou mé učitelské cti! Doufám, že nechceš říct, že bych byť jedinkrát zatoužil splést tvou hřívu do cůpků a spoutat je atlasovými stuhami a –“

„Hm....“

„Protože Nic Takového jsem Nikdy Neudělal. Bylo by to katastrofálně neprofesionální a urážlivé vůči veškeré... Proč vlastně pořád sedíš na podlaze?“

„Máš pravdu. Půjdu. Opustím tuto místnost a tuto školu a přijmu jednu z těch zbývajících sedmnácti pracovních nabídek, co jsem dostala, takovou tu, co bych byla přijala, kdybych měla opravdu zájem budovat kariéru, a tuhle příšernou zkušenost si ponechám jako výstrahu před budoucí případnou cestou do pekel!“

„Pouze sedmnáct? Madam Grangerová, sedmnáct nabídek dostávám, když se mi zrovna nedaří.“

„Au!“

„Ukaž, podívám se ti na to –“

„Neopovažuj se!“

„Prosím, nech tu hůlku na pokoji.“

„Až si příště budeš hledat učitelku, třeba už budeš vědět, že se nevyplácí přehlížet její nevalné mateřské schopnosti, její povrchnost, skočdopostelovou vulgaritu, pochybné válečné zásluhy a nevzhledné potomstvo. Příště už možná konečně najdeš onen vzor všech ctností, který hledáš, a přestaneš deptat nás ostatní, které jsme příliš normálně lidsky nedokonalé!“

„To rozhodně v plánu není a čert mě vem, jestli to tak dopadne!“

„V jakém plánu?!“

„Mno, přeci v plánu současné desetiletky. Já, jakožto člověk nanejvýš rozumný, zodpovědný a znalý běhu světa –“

Protočení očí.

„– jsem usoudil, že začít jednat bezprostředně po zásahu Amorovým šípem – a já jím zasažen byl, to nedokážeš popřít ani ty – by bylo neprozřetelné a co víc, vypadal bych jako blbec. Tak jsem tedy sestavil plán, že po uplynutí deseti let, pokud by mé city mezitím nedoznaly změny, se ti začnu dvořit a rafinovaně tě svádět, až tě odloudím od toho tvého sexuálního boha a zachráním si tě k sobě domů. Byl to úžasný, jedinečný, brilantní plán – jenže tys mi ho převrátila vzhůru nohama!“

„Vzhůru nohama? A jak se mi to prosimtebe povedlo?“

„Poslala jsi sexuálního boha k šípku cirka o šest měsíců dříve a donutilas mě tak uspěchat můj výpad na zteč. Od onoho okamžiku nic nedopadlo jak mělo, což názorně ilustruje situace, v níž se v současné chvíli nacházíme.“

„No... všechno nebylo úplně špatné, ne? Přestaň být takový šťoura!“

„Ale já jsem nikdy ani nezapochyboval, že to bude v naprostém pořádku. Na svůj výkon jsem náležitě pyšný. Jenže vše ostatní se začalo bortit a kazí se to a kazí, protože ty jsi prostě nemohla ještě půl roku počkat!“

„Táhni do háje, Severusi Snape, svět se netočí jen kolem tebe a tvých stupidních plánů! Byl to můj život – a když jsem usoudila, že nevydržím žít po boku Rona Weasleyho dalších šest měsíců bez vážného nebezpečí, že by se můj mozek scvrknul pod velikost přirození chrobáka révového, měla jsem plné právo začít jednat! Nejsi jediným člověkem, co má své plány!“

„A ráčíš mě zasvětit do svých úmyslů? Když vidím, že tě dovedly k učení tupohlavců na této bohy zapomenuté osamělé výspě civilizace...“

„Můj desetiletý plán běží od první noci po dokončení bradavických studií, já si totiž slíbila, že vykročím po životní cestě, již mám před sebou – tedy oprava, cestě, kterou přede mnou viděli všichni ostatní – a která má jasný smysl. Provdám se za Ronalda Weasleyho, doplním si vzdělání, porodím děti a budu žít šťastně až do smrti smrťoucí! Dám si na to deset let a pokud se mi za celou tu dobu nepodaří překonat tu debilní holčičí zamilovanost do jistého mistra lektvarů, buď si hodím mašli – anebo se na všechno vykašlu a ulovím ho. Už je ti jasné, jaké úmysly jsem kurva měla?!“

Mno, to na celou situaci vrhá nové světlo, nezdá se ti?“

Žádná odezva.

„Tušit, že mladá dáma, do níž jsem se znenadání zamiloval, když sevřela v dlani svůj absolventský diplom, je do mne dětinsky zakoukaná, ušetřil bych si deset let pečlivého plánování, protože tak povrchní stvoření si nezaslouží ani stín mého uznání, o něžných citech ani nemluvě.“

„Tvému vyjádření poněkud ubírají na věrohodnosti tvé vlastní prsty putující neomylně k mému klínu, Severusi Snape!“

„Výtečně.“

„Neřekla jsem, že máš přestat.“

„Jsi nanejvýš nesnesitelná čarodějka. Je těžké tě potěšit –“

Zavrnění. „Ani ne.“

„– a je nemožné na tebe zapomenout.“

„Mmmm....“

 

~~*~~

 

„Hermiono. Musíme si vážně pohovořit.“

„Jistěže.“

„O potomcích.“

„Žádní nebudou.“

Ticho.

„Netvrď, že je chceš! Vždyť ty děti nesnášíš!“

Ticho.

„A děti nesnášejí tebe!“

„Bohapustá lež. S dětmi to umím. Vzhlížejí ke mně.“

„Severusi! Co to blábolíš?“ Překvapený nádech. „Panebože. Ty jsi nemocný! Ztrácíš rozum. Ty... neříkej mi, že umíráš!“

„Přestaň mi máčet košili! Okamžitě a střelhbitě! Pryč s těmi směšnými slzami; neumírám.“

„Tak proč potom říkáš takové pitomosti?“

Madam Grangerová, s politováním vám musím oznámit, že ať už se mezi námi dvěma v minulých čtyřiadvaceti hodinách odehrálo cokoli, byl to pouhý žalostný omyl, a doufám, že na to záhy zapomenete a budete si dále šťastně žít, a v neposlední řadě vám gratuluji k přijetí kterékoli z oněch tří zbývajících pracovních nabídek.“

„Sedmnácti!“

„Vaše slova.“

„Ty chceš děti?“

„Ne. Já nechci děti. Já chci mít děti s tebou. To je rozdíl.“

„Se mnou? Ty chceš mít děti se mnou? Vždyť jsi říkal, že mám ošklivé potomstvo!“

„To není jejich chyba, že jsi trestuhodně selhala při výběru jejich otce. Na genetice záleží, víš?“

„Nemůžu dovolit, aby ses dostal do blízkého styku s mými dětmi, umřela bych strachy, že je budeš týrat. Jak jsem jen na okamžik mohla uvažovat o –“

„Já? Týrat? Zanechal jsem snad já své děti péči jejich nevyspělého otce jen proto, že jsem dostal zálusk na svého bývalého učitele lektvarů? Připravil jsem je snad o mateřskou lásku v jejich nejzranitelnějším věku?“ Odmlka. „Kolik jim vlastně je? No nic, na tom nesejde. Hlavní je, Hermiono, že jsem nikdy nebyl a ani nikdy nebudu krutý na žádné tvé dítě. A tvé pochybnosti v tomto směru nejsou zrovna dobrou předzvěstí pro naše manželství.“

„Manželství?“

„Snad sis probůh nemyslela, že jsem nadnesl otázku potomků a nemám přitom v úmyslu si tě vzít? Vím, že takoví muži existují, ale mezi ty já nepatřím.“

„Ty chceš... mít se mnou děti? I když budou ošklivé? A vzít si mě?“

„Nebudou ošklivé.“

„Severusi, na hlavě budou mít místo vlasů koudel, budou mít velké přední zuby, velké nosy, budou to nesnesitelní namyšlení vševědi s nulovými sociálními dovednostmi, budou mít sklony bloumat okolo zahledění do knih a proklínat všechno, co bude mít tu smůlu, že se jim dostane do cesty!“

„Přesně tak. Budou to stvoření nevýslovné krásy, nemají prostě jinou možnost.“

„Severusi, tolik romantismu by do tebe nikdo neřekl.“

„Naše děti dokáží změnit k lepšímu celý svět.“

„Ty snílku.“

„Ale s ohledem na naše weasleyovské děti –“

„Naše?“

„Jistě nepředpokládáš, že je ochudím o svou podporu a lásku. Nejsem z těch, kteří své city k druhým zakládají na pouhém vzhledu. Jak už jsem řekl, s ohledem na naše weasleyovské děti –“

„Prosím, hlavně ten termín nepoužívej v Ronově doslechu.“

„Omluv mou neznalost, ale žil jsem v domnění, že on je jedním z nich.“

„No jo, když to vidíš takhle...“

„Prostě mi musíš slíbit, že nás neodvrhneš, jako jsi odvrhla svou první rodinu. Složíš přísahou na hůlku, anebo možná ještě lépe rovnou nezrušitelný slib. Ano, neporušitelný by byl ten pravý.“

„Neodvrhla jsem je!“

„Směšné. A jak bys to tedy definovala?“

„Řekněme, že jsem jim poskytla možnost svobodně si vybrat, že pobudou se svým otcem.“

„Pleteš si pojmy s dojmy.“

„Rozhodně ne, je to jen praktické.“ Popotáhnutí. „A logické.“

„Na, vezmi si kapesník. A připomeň mi, ať ti uvařím odvar proti té tvé alergii.“

„Díky.“ Popotáhnutí. Smrkání. Popotáhnutí. „A víš, Rose je rozený generál.“

„Zdědila Mollyinu povahu?“ Odfrknutí.

„Suše mi oznámila, že Ron je potřebuje víc než já a že zbývají pouhé dva roky do jejího nástupu do Bradavic. Následující tři roky budou poslední Ronovou šancí být s nimi. Ona má takové soucitné srdíčko a nemohla se přenést přes pomyšlení, že Ron zůstane úplně sám...“

„A co ty? Ty podle ní osamělá nebudeš?“

„Bradavickaknihovnajeproslu–“

„Ještě jednou a srozumitelně, děvenko.“

„Bradavická knihovna je proslulá. Předpokládala, že se zabavím.“

„O tom nepochybuji. Takže ty jsi neodvrhla své děti a docela jistě jsi je neopustila z kariérních důvodů, protože pak bys byla jistě raději využila jednu z těch dvou zbývajících možností –“

„Sedmnácti.“

„– raději, než abys nastoupila na učitelské místo. Zjevně si budu muset znovu upravit své mínění o vás, madam Grangerová. Ale až mi vysvětlíte ten rozhovor v Týdeníku čarodějek.“

„Jo tenhle... ten byl dílem Freda a George. Já jen odstranila přebytečné vykřičníky a nechala si připsat podíl v obchodní pobočce ‚Kuldeyský kanón‘ Kratochvilných kouzelnických kejklí. Součást rozvodového řízení, znáš to.“

„Takže sexuální bůh je čistě marketingovým výmyslem! Tušil jsem to!“

„Obávám se, že teď jsi zcela vedle, Severusi. Zřejmě mám talent nacházet sexuální božstva na těch nejméně očekávaných místech.“

Trucovité ticho uražené mužské ješitnosti.

„Stejně bych ten popis Ronalda Weasleyho měla trochu poopravit. Ač je v posteli fantastický, nedávno jsem zjistila, že co se sexu týče, je maximálně tak malým domácím bůžkem.“

„A kdy se dočkáme tiskové opravy v Týdeníku čarodějek?“

„Severusi! Zmlkni a polib mě.“

I stalo se.

 

~~*~~   ~~*~~

~~*~~

 

 

Epilog, co nebyl a nebude

Jelikož samotná existence dovětku dokazuje autorovu neschopnost ukončit příběh a současně nedůvěru řečeného autora ke schopnosti čtenářů rozumově se smířit s představou, že budoucnost není předem určena do každičkého slaďoučkého detailíčku, tento příběh bude bez epilogu.

Pokud bych někdy snad epilog napsala, jistě by nebyl sestaven za pouhým účelem sdělit laskavému čtenáři, kolik dětí si náš šťastný pár pořídil (sedm dcer) a kterak se jmenovaly (podle Plejád), popřípadě jak se jim podařilo obrátit vzhůru nohama celý kouzelnický svět a vytvořit z něho lepší místo k životu. Onen epilog, pokud by kdy existoval, by jistě neklesl tak hluboko, aby odhalil (budeme-li parafrázovat jistý mudlovský román), že ačkoli žádná z dcer Snapeových nebyla zrovna krásná, čarodějní mládenci si toho byli sotva vědomi, protože houfně propadali jejich osobnímu kouzlu – a současně neodhalil (tak daleko si můžeme dovolit v dohadech zajít), že ono kouzlo, jehož měly nadbytek, pocházelo od weasleyovských sourozenců, kteří si v tomto směru schraňovali obrovské zásoby, neboť i oni, pokud by se měli spolehnout pouze na genetiku, by se žádného velkého přídělu šarmu také nikdy nedočkali.

Jednoznačně: pokud by kdy epilog byl sepsán, tak jen z jediného důvodu.

Aby dokázal tu nikým nepředvídanou skutečnost, že Severus Snape to s dětmi umí.

A že ony k němu vzhlížejí.

Jenže takový dovětek by byl jak neprofesionální, tak urážlivý pro všechny zainteresované.

 

~~konec~~

 

 

Lumpové & Loudové

http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=20430

Pozn. překl.: Sedm dcer pojmenovaných dle Plejád... v akci. Aneb Snape to s dětmi umí!

 

„Nesmíš použít jeho ocásek do lektvarů!“ oznámil už ve dveřích Máiin jasný hlásek.

„Ani žádnou jinou část jeho těla,“ přidala se Élektra rozhodně, když vstupovala za svou sestrou.

„Ale čůrání můžeš,“ povolila mu Taygeté milostivě a vylezla k nim na postel.

„Klidně i jeho hov–“ začala vždy nápomocná Alkyoné.

„Pozor na jazyk!“ zakřikla ji vzápětí Kelainó a pokusila se hrozivě svraštit obočí, přičemž se pohupovala na patách.

„Líbí se ti?“ vyhrkla Steropé dychtivě.

Hermiona pozorovala, jak se na jeho tváři střídá pestrá paleta výrazů od zhrozeného až ke smířenému. „Už dlouho toužily dát ti štěně.“

„Budeš ho mít rád?“ zeptala se Meropé nesměle ze svého oblíbeného místa mezi rodiči.

Štěně mu olizovalo nos a on se chtěnechtě musel usmát.

„Určitě!“

 

~~*~~   ~~*~~

~~*~~


Vánoční Speciál



Vánoční Speciál

by

IsabellaMarieSnape

originál:

http://www.fanfiction.net/s/7907538/1/Christmas_Special

překlad: kometa

žádost o souhlasem odeslána, ale nedalo se čekat

 Autorka i já jsme si vědomy, že nic z úžasného světa HP nepatří nám, ale jen a jen paní JKR a já pokorně uznávám, že mi nepatří ani nic z toho, co do překladu vtělili páni Medkové. Ani originál ani překlad nevznikly za účelem zisku, ale jen a jen pro potěšení a pobavení podobně postižených podivínů ;-)

Poznámka překladatelky: já vím, že nejsou vánoce, ale za tenhle překlad může Rapidez (a její poznámka k mému komentáři 6. kapitoly Proměnného) a proto bych si dovolila jí tuto drobnůstku věnovat. A taky tobě Jimmi :-)




Vánoční Speciál

1. prosince

Snape,

tohle bych skutečně neměl dělat, protože jestli na to Hermiona přijde, bude nešťastná, ale já si stejně samou škodolibostí nemůžu pomoci. Navzdory vašemu nejlepšímu úsilí si vybrala mě. Příští týden se bereme. Neobtěžujte se dorazit, vy umaštěný ubožáku.

Ron Weasley

5. prosince

Pane Weasley,

nemám nejmenší ponětí, o čem to mluvíte, Hermiona o vás nevykládala už celé týdny. Pokud se domníváte, že jste nade mnou získal nějakou převahu, ujišťuji vás, že máte přeludy. Kromě toho nevím, o jaké svatbě je řeč, vzhledem k tomu, že Hermiona byla zaneprázdněna několik posledních týdnů a pravděpodobně mou postel neopustí ani v těch několika nadcházejících. Nicméně si nemusíte dělat starosti, nemám ani v nejmenším v úmyslu se vůbec kdy vaší svatby zúčastnit. Zvlášť když žádná nebude.

SS

12. prosince

 Snape,

jsem si jistý, že jste zatraceně zešílel. Miona je právě teď se mnou v posteli! Právě jsme si to rozdali, takže je naprosto nemožné, že by mohla být v obou našich postelích zároveň. A když už jsme u toho, ne že vůbec kdy byla v té vaší. Užijte si se svojí rukou, vy zatracený Smrtijede. To je to jediné, co by se vás kdy dotklo.

Ron Weasley

18. prosince

Pane Weasley,

prosím podejte tento lektvar „Hermioně“, aniž by o tom věděla. Zruší to účinky Mnoholičného lektvaru a ostatních kouzel. Prosím, dejte vědět, jestli to funguje.

SS

22. prosince

Sakra, Snape! Co si k čertu myslíte a na co si to hrajete? Proč jste změnil Hermionu na toho slizkého blba Malfoye? Jak jí můžu šukat, když jediné, co vidím, je tahle fretka? Požaduji, abyste zrušil všechno, co jste udělal! To, že jste žárlivý, vám ještě nedává právo udělat tohle! Proč furt trvá na tom, že je Malfoy? Co jste jí to udělal?

Ron Weasley

24. prosince

Pane Weasley,

jsem si jist, že s mým kmotřencem budete vycházet celkem dobře. Fantazíroval o vás už několik let a já mu dlužil laskavost, tak jsem si dal záležet, abych mu ji oplatil. Mnoholičný lektvar není zrovna levný. Doufám, že jste si vy dva spolu užili. Mimochodem, Hermiona se právě prohýbá smíchy. Říká, že jsem vás měl pozvat na naši svatbu, ale nemyslím si, že to udělám. Nechci vás tady, vy tupohlavý troubo.

Severus Snape s chotí


Citróny v Bradavicích



 Citróny v Bradavicích

by

Ms-Figg

originál: Lemons at Hogwarts http://www.fanfiction.net/s/7907857/1/Lemons_at_Hogwarts

překlad: kometa - přeloženo s laskavým souhlasem autorky

shrnutí: ředitel Bradavic Severus Snape přijímá nového učitele

věnování: všem, kdo tak úžasně okomentovali Vánoční speciál :-)

varování: při čtení nejezte!

Autorka i já jsme si vědomy, že nic z úžasného světa HP nepatří nám, ale jen a jen paní JKR a já pokorně uznávám, že mi nepatří ani nic z toho, co do překladu vtělili páni Medkové. Ani originál ani překlad nevznikly za účelem zisku, ale jen a jen pro potěšení a pobavení podobně postižených podivínů ;-)



Citróny v Bradavicích

„Zdá se, že je všechno v pořádku, profesore Gumsworthe,“ řekl ředitel Snape plešatícímu kouzelníkovi sedícímu před jeho stolem. Vypadá to, že vás v Bradavicích čeká dlouhé a slavné působení v roli nového učitele Obrany proti černé magii.“

„Gratuluji,“ řekla zástupkyně ředitele Hermiona Grangerová a usmála se na nový přírůstek učitelského sboru.

„Děkuji vám,“ odpověděl Harold, povstal a potřásl si rukou nejprve se Severusem a poté i s Hermionou.

Nebyla to žádná hrůza. Každý ho varoval před Snapeovou věčně naštvanou náturou, ale ten kouzelník byl celkem... no dobře, milý není to správné slovo. Spolupracující, možná? No koneckonců, ať už byl jakýkoli, nedal Haroldovi nijak zle zabrat, dokonce ani neotestoval, zda se na tu práci hodí.

„Je tu ještě jedna věc, kterou byste měl udělat, pane Gumsworthe,“ řekl Snape měkce, vysunul nejvrchnější šuplík svého stolu a vytáhl z něj krásně zdobenou plechovku. Otevřel ji a nastavil ji Heroldovi, který tam stál a nad tou nabídkou zamrkal.

„Citrónový drops? Je zvykem, že bradavický ředitel nabídne při nástupu novému zaměstnanci citrónový drops. Je to, abych tak řekl, hold zesnulému Albusovi Brumbálovi,“ zapředl Snape.

Citrónové bonbóny vypadaly velmi lákavě a třpytily se v plechovce jako malé voňavé drahokamy. Hermiona se na Snapea zamračila, ale neřekla nic. Nemohla.

„No, nejsem z těch, kdo by se bránili tradicím,“ řekl Harold dobromyslně a vytrhl z plechovky jedno oblé cukrátko.

„Výborně,“ řekl Severus a v černých očích se mu zablýsklo. Hermiona si skryla tváře v dlaních, když si Harold strčil citrónový drops do úst a okamžitě se proměnil v obrovský citrón, který se začal kutálet kolem, a vycházely z něj tlumené výkřiky.

„Proč tohle vždycky musíš uchazečům udělat?“ obořila se Hermiona na Snapea, když se ve žluté kůře objevila drobná trhlinka, vykoukly z ní mokré prsty a vydrápaly se ven.

„Je to zábava,“ odpověděl Snape krátce. „A kromě toho, jaký druh učitele Obrany proti černé magii prostě strčí něco do pusy, aniž by si to předtím prověřil? Ten bonbón mohl být otrávený. Zcela zjevně je pro to místo nezpůsobilý, Hermiono.“

Hermiona se na Snapea kabonila dál a její hnědé oči se zúžily. Zatracený blbec.

Zvětšenou dírou ve slupce se nejprve prodralo Haroldovo lesklé temeno a poté celá hlava – rudá, blýskavá, citrónová a lapající po dechu. Začal klít jako dlaždič, když se ze všech sil snažil dostat se z toho obřího ovoce.

Snape nakráčel ke dveřím, otevřel je a vyhlédl na několik dalších zájemců, kteří se ucházeli o místo učitele Obrany proti černé magii. Podíval se na mladou čarodějku, která se zcela očividně oblékla tak, aby udělala dojem. Jeho oči se zatřpytily nad jejím bezvadným modrým hábitem.

„Slečno Brandigardová, uvidíme se asi za pět minut,“ řekl jí s nepříjemným úšklebkem. „Připravte si své doklady.“

KONEC

Poznámka autorky:

Jednou se mě někdo zeptal, co by se asi stalo, kdyby si někdy někdo vzal od Albuse citrónový bonbón. Albus už sice odešel na věčnost, zatímco Snape ve fanfiction ještě ne... rozhodla jsem se v rychlosti na tuto otázku odpovědět. No, nejsem si úplně jistá, že Albusovy bonbóny měly tentýž účinek, jako ty Severusovy. Jsem nakloněna myšlence, že Mistr lektvarů do nich přidal trošku něčeho, aby byly... zajímavější XD


Vše nejlepší, Hermiono



Happy Birthday, Hermione – Vše nejlepší, Hermiono

Autor: GMTH; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

http://www.fanfiction.net/s/965375/1/Happy_Birthday_Hermione

Humor, Snamione

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by GMTH, czech translatin was created by Patolozka.

*Dnešní příběh čtvrtý a zároveň poslední* 



Popis příběhu: Hermionini kamarádi dostanou nápad, jak zpestřit její narozeniny.

Předmluva překladatelky: Ano, vím, že dnes nemá Hermiona narozeniny (google mi v tom pomohl, protože jsem opravdu nevěděla, že září patří Hermioně). Ovšem tento příběh je pěkný a tématicky se mi hodí...

ooOoo

Část 1

 „No ták, Harry,“ řekl Ron naléhavě. „Bude to dobrý vtípek!“

 „Nějak ti nevím, Rone,“ odpověděl Harry nejistě. „Připadá mi to docela… kruté.“ Fred a George měli na mladšího bratra očividně špatný vliv, když mohl navrhnout něco takového.

 „Ale Hermiona má narozeniny!“ trval na svém Ron. „Musíme prostě udělat NĚCO pořádného, abychom to oslavili!“

 „A co ta párty, co jsme pro ni plánovali? To ti není dost?“

Ron si odfrkl. „To těžko.“ Naklonil se dopředu a upřel na svého přítele dychtivý pohled. S Harrym to škublo. Znal ten jeho výraz. Viděl ho už tolikrát, aby věděl, že když přejde přes Ronovu tvář, pak by ho od jeho vysněné rošťárny odradilo jen máloco, možná tak útok smrtijedů. „Koukni, potřebuji, abys mi s tím lektvarem pomohl. Je docela komplikovaný a sám to nezvládnu. Jeden z nás ho pak vypije a překvapíme Hermionu milým narozeninovým dárečkem. Úplně ji to odrovná!“

 „A Snapea taky!“ opáčil Harry. „Co když s tím Hermiona půjde za Brumbálem a řekne mu, co se stalo?“

 „Pak je to také perfektní způsob, jak to Snapeovi oplatit. Za to, jaký byl celé ty roky nechutný parchant.“

 „A jak navrhuješ, abychom získali Snapeovy vlasy?“ pokračoval Harry. Odkazoval se na Hermioninu nešťastnou zkušenost, když posledně s mnoholičným lektvarem experimentovali.

 „To nech na mně,“ prohlásil Ron pevně. Zdál se o tom být naprosto přesvědčený, ale jestli si byl tak jistý, kdo byl pak Harry, aby mu v tom bránil? Mimoto, Ron měl pravdu. Bylo by to rozhodně dokonalé narozeninové překvapení pro jejich kamarádku, nemluvě o jejich význačné kariéře praktických šprýmařů.

 „Tak dobře,“ povzdechl se Harry zdráhavě. Rozhodl se. „Pomůžu ti uvařit ten lektvar, ale musíš to být ty, kdo ho vypije. Celá ta léta jsi byl na Hermionu milý, a tak si to užiješ daleko víc, než já.“

Na Ronově tváři se objevil široký úšklebek. „Ujednáno! Dík, Harry. Bude to famózní!“

ooOoo

 „COŽE chtějí udělat?“ Hermiona zalapala po dechu.

Levandule Brownová soucitně pokývala hlavou nad rozhořčením své spolunocležnice. „Chtějí připravit mnoholičný lektvar a Ron se pak promění do podoby profesora Snapea,“ zopakovala. Pečlivě vyslovovala každou slabiku. „A pak tě budou chtít překvapit narozeninovým polibkem.“

Hermiona tvrdě dosedla na židli. „Seš si tím jistá?“ zeptala se mdle.

 „Docela jistá. Slyšela jsem je, když o tom dnes ráno mluvili ve společenské místnosti. Doufají, že budeš naštvaná natolik, aby ses vydala do ředitelny a nechala dát Snapeovi padáka.“

Ti IDIOTI, pomyslela si Hermiona zlostně. To se ještě nepoučili? Dosud si odpykávali trest za to, že unesli paní Norrisovou a pokusili se jí vykoupat ve zmenšovacím lektvaru. Od té doby, co minulý rok padl Voldemort, se Harry a Ron stali úplnými šprýmaři a dokonce i kdokoliv v Nebelvíru se mohl stát jednou či vícekrát cílem jejich nesmyslů. Kdokoliv kromě ní. Z respektu k jejich přátelství nebo možná ze strachu z jejího hněvu, ji nechávali na pokoji. Ale teď to vypadalo, že ji štěstí opustilo a ona také rozšíří již tak povážlivě dlouhou řadu jejich obětí.

Vstala a přešla k oknu, v hlavě jí to šrotovalo jako v hodinovém strojku. Takže oni očekávají, že mě vystraší nějakým letmým polibkem, že? Pomyslela si pohrdavě a rychle utvářela svůj vlastní plán. No, tuhle hru mohou hrát i dva.

 „Levandule,“ pronesla zamyšleně Hermiona, „neříkej o tom nikomu dalšímu.“ Otočila se od okna a šibalsky se usmála na druhou dívku. „Budu mít pro ty dva záškodníky také připravené malé překvapení.“

ooOoo

Strop ve velké síni zrcadlil ranní oblohu s dešťovými mráčky, když dorazila soví pošta. Nad hlavou Hermioně kroužilo několik sov zatížených balíčky s narozeninovými dárky od jejích rodičů. Otevřela je. Dostala nějaké knihy, nový svetr a velkou plechovku domácího cukroví. Všechno bylo oceněno jejími spolužáky nadšenými výkřiky jako ooch a aahs. Pak tu hromádku posbírala a odnesla si ji do své ložnice. S povzdechem popadla učebnici Kouzel a kousek pergamenu a zamířila do knihovny. Domácí úkol už měla dávno hotový, ale uvědomovala si, že nebelvírští spolužáci si budou myslet, že dodrží svoje ranně sobotní zvyky a že tedy na několik hodin opustí společenskou místnost, aby si našla tiché místo na učení. Ron a Harry se jí většinou snažili odradit od toho, aby se honila za méněcennými školními úspěchy, ale tohle ráno neřekli nic, když proklouzla skrz otvor v obrazu. Věděla, že chtěli, aby odešla, aby tak mohli připravit společenskou místnost na překvapující oslavu, kterou plánovali už skoro dva týdny.

Bylo téměř nemožné udržet takové tajemství v nebelvírské věži na delší dobu. Ušklíbla se sama pro sebe. Věděla, že jediní, kdo budou překvapení něčím, co se tento den stane, budou právě Harry a Ron.

Musela si připustit, že byla docela nervózní z myšlenky, že ji Ron přestrojený za profesora Snapea hodlá před koncem dne políbit. Navzdory svému věku – a dnes byla zase o rok starší! – neměla v líbání moc zkušeností. Pár rychlých polibků s Viktorem čítalo všechno, co zažila a to jen málo zamíchalo s jejími pocity. Trochu ji deptalo vědomí, že její první skutečný polibek s někým, koho má ráda, dokonce i když by to byl jen její přítel, se odehraje za pár okamžiků.

Zůstala několik hodin v knihovně, dokud se nerozhodla, že už jim dala dost času, aby oslavu připravili. Zamířila zpět do nebelvírské věže, když se v odlehlé části vrcholu schodiště ze stínů vynořila známá temná postava. Z toho pohledu se jí rozbušilo srdce. A je to tu!

 „Dobré odpoledne, slečno Grangerová,“ promluvil hedvábným hlasem falešný profesor Snape a přistoupil k ní blíž.

Koho se to tu snaží nachytat? Pomyslela si Hermiona posměšně. Dokonce, i kdybych nevěděla, že je to Ron, byla bych schopná určit, že to není Snape. Mistr lektvarů se nikdy neobjevoval v této části hradu a mimoto se Ron dokonce ani nepokusil napodobit Snapeovu typickou klouzavou chůzi. Celou cestu k ní na dlaždicích dupal.

 „Dobré, profesore,“ odpověděla hřejivě. Se škodolibostí zpozorovala na Snapeově tváři překvapení v odpověď na její srdečný tón. „Jak ráda vás vidím.“

 „Ano, tím jsem si jist,“ odpověděla suše chabá imitace Snapea. „Nepochybuji, že je to vrchol vašeho dne.“ Stín úsměvu přešel přes jeho rty, když pokračoval. „Tak či onak, vyrozuměl jsem, že máte dnes narozeniny, a je tu něco, co jsem vám už velmi dlouhou dobu chtěl věnovat.“ V průběhu svého proslovu se k ní přesunul blíž a ona před ním zvolna ustupovala, až zády narazila do chladné kamenné zdi. Sklonil svou hlavu tak blízko k té její, až se její celý svět smrštil do těch tmavých, přitažlivě krásných očí. „Velmi dlouhou dobu,“ zašeptal a obkreslil linii její čelisti špičkou svého dlouhého prstu.

Když se dostal až na bradu, pozvedl její tvář vzhůru a otřel se lehce svými rty o její čelo. Pak sledoval jemnými polibky cestičku dolů po jejím nose, až vyhledal její ústa. Rty, které vždy vypadaly tak krutě a tence a obvykle se pouze mračily, se ovšem náhle staly plnými a vlhkými, když se tisknuly k těm jejím. Kůže ji pálila, když se jí dotkl. Nervová zakončení zapraskala potlačenou energií, když se přimkla do jeho žhnoucího doteku, který mohl přijít jen z takového popudu, že mu na ní opravdu záleží.

Polibek trval déle než věčnost, a když se od ní odtáhl, byla celá zadýchaná. „Užijte si zbytek dne, slečno Grangerová,“ řekl tiše. Na její tváři se objevil spokojený úšklebek.

Ale než se mohl otočit a odejít, popadla ho rukou za hábit. „To je to nejlepší, co dokážete, profesore?“ zeptala se. Nad jeho překvapeným pohledem, který se přehnal jeho tváří, se v duchu zachichotala. Nesouhlasně mlaskla a zklamaně se mu vysmála. „Očekávala jsem něco víc od muže vašich… zkušeností.“ Pak svými prsty vklouzla do jeho vlasů, přitáhla si jeho obličej k sobě a donutila jeho ústa k dalšímu zdrcujícímu polibku. Měla pocit, jako by slyšela jeho ostré nadechnutí, když její rty donutily otevřít ty jeho. O chvilku později se jejich jazyky přetahovaly o nadvládu. Přitiskl si ji silnými pažemi na svou hruď.

 „Překvapujete mě, slečno Grangerová,“ pronesl ochraptěle, když se konečně mohli nadechnout. „Nikdy bych od vás neočekával takovou reakci.“

 „Oh, ale jistě jste si všiml, že mě už tak dlouho přitahujete, profesore Snape,“ odpověděla Hermiona. Přitáhla si hlavu toho podvodníka dolů, aby mohl políbit citlivou pokožku na jejím krku. „Ve svých snech jsem vás políbila snad tisíckrát.“

Jeho oči se v úžasu rozšířily nad tím prohlášením. Celý její plán by ztroskotal, kdyby se zachechtala nahlas. Jejich rty se znovu setkaly a Hermiona se vrhla do své role. Tiskla své tělo k tomu jeho a ovinula jeden kotník kolem jeho lýtka jako páku, když spojila jejich rty. Na jeho pánvi ucítila vlhké teplo a tvrdost. Vnímala, jak na to její tělo instinktivně reagovalo. Připravovalo se na prastarý akt, který tak často následoval po objetí takové intenzity.

Ve skutečnosti to byl pocti hanby, který nakonec přerušil jejich polibek, protože si to opravdu náležitě užívala. Kdyby jí před pár dny někdo řekl, že líbání Rona Weasleyho ji dostane do tak velmi vzrušeného stavu, jen by se mu vysmála do tváře. Ale tento vtip už trval moc dlouho. Ron a Harry budou mít dost o čem mluvit na několik dnů.

 „Měli bychom skončit,“ řekla. Lapala po dechu, když odvrátila tvář. „Co kdyby šel někdo kolem?“

Neochotně se odtáhl. „Ano, máte pravdu,“ odpověděl. Pohladil její tvář něžně dlaní. „Přijďte dnes večer po večeři do sklepení a náležitě vaše narozeniny oslavíme.“

Beze slova přikývla.

 „Potom se tedy uvidíme,“ zašeptal a po posledním přízračném polibku se otočil a odešel chodbou. Jeho hábit za ním na dlaždicích jen zasvištěl.

Hermiona se usmívala, když ho viděla odcházet. Možná, že tohle ty dva idioty naučí jednu nebo dvě věci. Jistě si příště dvakrát rozmyslí, než na ní něco dalšího zkusí!

ooOoo

 „PŘEKVAPENÍ!“ desítky hlasů vytvořily hlukovou stěnu, když o chvilku později vstoupila skrz portrét.

 „Děkuji vám všem!“ zvolala šťastně, když se k ní všichni nebelvíři navrhnuli. „Je od vás moc milé, že jste se s tím obtěžovali!“ Úsměv na její tváři byl pravý. Její kamarádi mohli být chvílemi necitelní taškáři, ale stále to byli její přátelé a ona je měla všechny ráda.

Harry se k ní blížil se širokým úsměvem na tváři. „Vše nejlepší, Miono,“ řekl a vrazil jí do rukou malý, vesele zabalený balíček. „Doufám, že v tento den dostaneš vše, po čem toužíš.“

 „Oh, jsem si jistá, že ano,“ odpověděla. A pak se jakoby mimochodem rozhlédla po místnosti. „Ale, Harry, kde může být Ron?“ zeptala se mazaně. Její tvář byla nevinnou maskou.

 „Tady,“ pronesl Ronův hlas zpoza ní.

Hermiona zamrzla. Náhle pocítila závrať. Místnost se s ní zatočila a ztuhla šokem. Zvolna se otočila a uviděla Rona, který vycházel z chodby, jež vedla do chlapeckých ložnic. Na rameni držel velký balík. „Omlouvám se, že jsem tu nebyl, když jsi dorazila. Nechal jsem tvůj dárek na posteli, a tak jsem si pro něj musel zajít.“

 „Ne… nemohl ses už… přeměnit zpátky… Měla jsem za to, že to trvá hodinu…,“ zadrhávala se, její dech vycházel z jejích plic velmi bolestivě.

 „O čem to mluvíš, Hermiono?“ zeptal se Ron. Jeho čelo se zmateně zamračilo nad jejím tak netypickým nedostatkem výmluvnosti.

Ztěžka polkla, ale veškerá barva se jí odplavila z tváře. „Já… já… Levandule mi pověděla, že hodláte použít mnoholičný lektvar, aby ses mohl přeměnit do Snapea a odpoledne mě políbit!“

Ron se rozpačitě zašklebil. „Oh, slyšela jsi o tom, eh? No, jo, plánovali jsme to, ale pak jsme to vzdali. Nepodařilo se mi získat nic ze Snapea, abychom ten lektvar dokončili. Ochrany na jeho komnatách jsou o dost silnější, než by měly být…“


*PP: Dobře si ujasněte, jak to s tím Snapem vlastně bylo...

 

Část 2

Hermiona byla příliš ponížená a zarmoucená, aby na oslavě zůstávala dlouho. Nechtěla pokazit veškerou vynaloženou práci, kterou vykonali její přátelé, a tak se pokusila nasadit statečnou masku a chovat se, jakoby si to užívala. Ale všechno, na co mohla myslet, bylo, jakého ze sebe udělala hlupáka. Sklenička dýňového džusu, kterou jí podal Ron, jí chutnala jako kyselina z akumulátoru. A když vyndali dort, do krku jí stoupla žluč. Zvládla jen sousto či dvě, než ji ta zkažená chuť v ústech přemohla. Po třičtvrtě hodině už to nemohla dál předstírat. Omluvila se a vyběhla z místnosti.

Zatáhla závěsy a praštila sebou na polštář, aby se mohla užírat ve svém trápení. Políbila Snapea. Ze všech lidí právě jeho! A řekla mu, že ho líbala ve svých snech! Tak se podkopala. Kdykoliv na to jen pomyslela, toužila umřít. Proč mu vůbec řekla tolik nesmyslných lží? A co horšího, vypadalo to, že jeho zvláštní myšlenky se ubírali podobným směrem – přitahovala ho. A teď ke všemu ještě čeká, že se později setkají ve sklepení!

Nemůže tam jít. Prostě nemůže.

Oh, můj ty Bože, ona musí. Musí mu vysvětlit celou situaci. Říct mu, že to celé byl jeden velký vtip a že oni oba se stali nebohými oběťmi. Bude to sice to poslední ponížení, ale její smysl pro čestnou hru jí nedovolil vyhnout se své odpovědnosti.

A mimoto, jestli měla k sobě být upřímná, musela si připustit, že byla potěšená zjištěním, že na ni tento nepřístupný profesor Snape myslí tímto způsobem. Většina chlapců byla zastrašená její inteligencí a nestávalo se moc často, že by se na ni někdo díval i jinak. Ale Snape nebyl žádný chlapec – zdaleka ne – a sám byl velmi nadaný. Možná, že je to právě inteligence, co ho na ní přitahuje. Jaká to změna!

Velká škoda, že byl tak chladný, nepříjemný a popudlivý jako osina v zadku. Ale přesto, kdyby jí bylo o dvacet víc, možná by o tom uvažovala.

Hermiona se posadila na postel a přitáhla si do klína svitek pergamenu. Tohle bude vážně obtížný rozhovor a ona se chtěla ujistit, že bude předem přesně vědět, co mu řekne. Musí se s tím vším vypořádat tím správným způsobem.

Na chvilku sklonila hlavu, byla ztracená v myšlenkách, a pak začala zběsile psát.

Tento večer vynechala i jídlo. Zvedal se jí žaludek z očekávání nadcházejícího rozhovoru se Snapem, aby ještě zvažovala, že něco sní. Na místo toho jí to poskytlo dobrou možnost vyplížit se nepovšimnutá ze společenské místnosti potom, co její spolužáci odešli do velké síně. Celá tahle situace byla už tak dost složitá bez toho, aby jim ještě musela vysvětlovat, kam to jde.

Mezi studenty bylo všeobecně známo, že Brumbál každou sobotu večer po čas večeře pořádá ve sborovně neformální schůzi učitelů. Obvykle to pak vyústilo ve velký hluk a veselí ve velké síni, když se kolejní prefekti marně pokoušeli zvládnout nespoutané sklony všech náctiletých v místnosti. Hermiona došla k závěru, že bude nejlepší, když Snapea odchytí na tomto setkání. Nemohla by mu čelit sama ve sklepení a přitom vědět, jak o ní smýšlí. Mimoto netušila, jak bude reagovat, až mu to řekne. Býval smrtijedem a ona se cítila mnohem bezpečněji při vědomí, že se nemůže uchýlit k násilí, když jen několik set metrů od něj sedí celá škola.

Schovala se u sborovny ve stínu za sochou a čekala, až setkání skončí. Byla tu jen několik minut, když se dveře otevřely a učitelé jeden po druhém vycházeli. McGonagallová, Kratiknot, Hoochová, Sinistrová, Vektorová, Sproutová, Lupin… Ale kde je Snape? Už bylo dost pozdě a velká síň se brzy začne vyprazdňovat. Bojovala o čas.

Zamžourala za roh a uviděla Snapea sedícího u krbu a držícího v ruce šálek čaje. Byl sám. Teď anebo nikdy, pomyslela si, sebrala veškerou odvahu a vpadla do místnosti.

Až příliš pozdě si všimla ředitele Brumbála, který seděl v křesle přímo naproti Snapeovi, a předtím byl mimo dosah jejího výhledu z chodby. Ztuhla na místě a málem vyklouzla pryč, když Brumbál vzhlédl. „Oh, dobrý večer, slečno Grangerová,“ prohlásil vlídně. Na rtech mu zahrál úsměv. „Je tu něco, co jste ode mě potřebovala?“

 „Vlastně, pane, chtěla bych mluvit s profesorem Snapem,“ odpověděla nervózně a přešlápla na místě, když se na ni Snape překvapeně podíval. „Ohledně naší… večerní schůzky, profesore,“ pokračovala rychle, když se jeho tvář začala mračit.

 „Naší schůzky?“ zeptal se úsečně a očima zabrousil Brumbálovým směrem. Hermiona okamžitě pochopila nevyslovenou zprávu. Snape před ředitelem očividně nechtěl mluvit o účelu jejich setkání.

 „Ano, profesore. Mo-mohli bychom si na chvilku promluvit o samotě?“

Brumbál zachytil její narážku. „Můžeme v naší diskuzi pokračovat později, Severusi,“ řekl. „Běž se slečnou Grangerovou a já tu zůstanu a dopiji čaj. Vrať se, až skončíte.“

Snape stroze kývl na staršího čaroděje a položil šálek s talířkem na stolek vedle své židle. Odvedl Hermionu do chodby a oba vstoupili do prázdné učebny o pár dveří dál. Zavřel za nimi a řekl, „A teď, slečno Grangerová, co…“

 „Profesore, prosím,“ přerušila ho, dlaně vymrštila před sebe, aby mu znemožnila říct něco dalšího. „Prosím, jen mě nechte říct to, co musím, než to zapomenu, ano?“

Překřížil paže na hrudi a prohlížel si ji s výrazem pobavení ve tváři. „Mohl jsem uhádnout, že budete mít svůj malý projev secvičený. No dobře. Pokračujte.“

„Děkuji vám.“ Zhluboka se nadechla. „Jen jsem vám chtěla říct, že to, co se mezi námi dnes odpoledne stalo, byl… omyl. Pár přátel se mnou sehrálo narozeninové divadlo a já jsem si myslela, že si jeden z nich vzal mnoholičný lektvar a proměnil se do vás. To je jediný důvod, proč jsem vás políbila a chovala se tak, jak jsem se chovala. Vážně.“ Slova jí vyletěla z úst v horečném spěchu, zběsile se snažila uniknout, jako by ji honila zpívající mantichora. „Nikdy bych to nebyla udělala, kdybych věděla, že jste to opravdu vy, pane.“

Snape zavřel oči a znechuceně si povzdechl. „Nechte mě hádat. Pánové Potter a Weasley, opět?“ zeptal se tvrdě.

Hermiona nešťastně přitakala, oči zavrtané v podlaze. Nechtěla, aby se její kamarádi dostali do problémů, ale nemohla si pomoci. Mají, co si zasloužili, rozhodla se.

 „Měla jste to vědět, slečno Grangerová. Snad jste si doopravdy nemyslela, že by alespoň jeden z nich byl schopen uvařit tak komplikovaný lektvar jako je mnoholičný?“

Prudce vzhlédla, málem jí z pusy vylétla peprná poznámka, ale v poslední minutě si to rozmyslela. Sloužilo by to jen ke zhoršení situace, kdyby ji Snape odradil od sledování svého cíle. „To není to hlavní, pane,“ pronesla.

 „Co přesně je tedy to hlavní, slečno Grangerová,“ dožadoval se Snape kysele.

Hermiona zaváhala. Tohle byla ta nejhorší část. „Hlavní je to, že… Vím, že jste se chtěl…,“ násilně polkla, „se mnou dnes večer vyspat… a mrzí mě to, pane, ale já prostě… nemůžu.“

Výraz Snapeovy tváře se nezměnil, ale jeho tmavé oči náhle zazářily. Můj ty Bože! Pomyslela si rozrušeně. Bude na mě ječet? Následovala významná odmlka. Snape zvažoval svou odpověď a Hermiona začínala být stále více a více nervóznější, jak vteřiny odtikávaly.

 „Chápu,“ prohlásil nakonec a k jejímu nesmírnému překvapení, sklonil hlavu, jako by nad ním zvítězila. „Měl jsem vědět, že žena jako vy, by mě nikdy nepovažovala za… přitažlivého.“

Hermiona náhle pocítila vůči nenáviděnému mistrovi lektvarů ochranitelský pud. Představila si, že musí trpět všemi těmi hroznými odmítnutími z minulosti a že pravděpodobně nikdy od nikoho nepoznal opravdovou lásku, možná dokonce ani od svých rodičů. Jeho živobytí muselo být absolutně strašné, když to pro něj takto dopadlo. Její vlastní život byl přívětivý, vyplněný přáteli a rodinou, která ji milovala, že ani netušila, jaké to musí být žít odlišně. Její nebelvírská čest jednala za ni a ona mu kvapně položila ruku na předloktí.

 „Oh, to ne, pane!“ oponovala. Zvedla hlavu, aby se mohla podívat do jeho skloněné tváře. „Tak to vůbec není. Upřímně! Nemusíte být ten nejhezčí muž v okolí,“ v duchu se proklela za zbytečně krutou upřímnost, „ale máte určitou svůdnost grázlů…“ Odkud tohle vzešlo, Grangerová? Pomyslela si. Ve skutečnosti to na ni všechno dolehlo. „A na mě to obvykle také působí, ale… no… vždy jsem si představovala, že své poprvé prožiji s někým, koho mám ráda, to je vše.“ Sejmula svou ruku, když pocítila, že její tváře zalila červeň. Tohle téma s Harrym a Ronem nikdy neprobírali. „Chci si to tak nějak… schovat až do svatby.“

Snape pomalu zvedl hlavu a dlouhou dobu si ji prohlížel. Ten zvláštní výraz stále zůstával v jeho očích. „Rozumím, slečno Grangerová,“ řekl nakonec. „A budu vaši volbu respektovat.“ Pak se usmál. Byla to jedna z mála chvil, kdy na jeho tváři zahlédla opravdový úsměv a Hermionu to uchvátilo i zamrazilo zároveň. „Děkuji vám, že jste mě odmítla tak mírně,“ řekl prostě.

Vrátila mu úsměv, když ji přemohla úleva. „Není zač, pane,“ odpověděla. „A já děkuji vám, profesore. Upřímně řečeno, beru to za velkou poklonu.“

Snape se narovnal do své plné výšky. „Měla byste se vrátit do své ložnice, slečno Grangerová,“ doporučil jí. „Musím zpátky za ředitelem. Máme teď čas na poněkud delší rozhovor, když už vím, že mé… plány na večer… byly zrušeny.“

 „Ano, pane,“ zašeptala a otočila se k odchodu. Ale v půli cesty ke dveřím se zastavila a na patě se otočila zpět. „Profesore? Bylo by ode mě příliš troufalé, kdybych vás požádala ještě o jeden polibek?“ zeptala se a tváře jí znovu zahořely.

Zastavil se, zvažoval její žádost, a pak zvolna zavrtěl hlavou. „Ne, nemyslím si, že by to byl dobrý nápad, slečno Grangerová,“ odpověděl. „Nevím, jestli bych si mohl věřit, že by to skončilo jen u polibku.“

Přikývla a opět pohlédla na podlahu. Pak se rozešla směrem ke dveřím a s trhnutím je otevřela. Opustila místnost bez ohlédnutí.

Ten rozhovor se vyvíjel lépe, než očekávala. S nyní již lehčím srdcem se Hermiona rozhodla, že se projde po pozemcích, než se vrátí do společenské místnosti. Hagrid byl ve své zahradě, když kráčela kolem, a tak s ním strávila více než hodinu. Vesele si povídali. Až pak vyrazila do nebelvírské věže.

Společenské místnost byla netypicky tichá, když se dostala dovnitř. Harry a Neville byli jediní dva v dohledu a seděli tam spolu mlčky. Harry netrpělivě bubnoval prsty do stolu. „Hermiono!“ vyjekl úzkostlivě a vyskočil na nohy, když ji spatřil. „Tady jsi! Kde jsi byla?“ Jeho tvář byla rudá jako řepa.

 „Byla jsem se projít,“ odpověděla a přistoupila k němu. „Co jsi to snědl, Harry?“

Náhle si uvědomila, že v místnosti je další osoba. Seděla v křesle před krbem. Postava byla tváří k ohni a za opěradlem jí vykukoval jen vršek hlavy s tmavými vlasy. Harry a Neville letmo nervózně pohlédli ke křeslu, když se přiblížila.

 „Harry, Neville, co je špatně?“ naléhala.

 „Tohle,“ řekl Harry a ukazoval ke křeslu, kde se zjevila vysoká štíhlá postava ve svém plném vzrůstu.

Byl to Snape.

 „Profesore,“ zajíkla se, „C-co tu děláte?“

 „To není Snape, Hermiono,“ odpověděl Harry tlumeně. „To je Ron.“

Těkala mezi Harrym a Snapeovým přízrakem tam a zpět, jako by sledovala pekelný tenisový zápas. „O čem to tu mluvíš?“ požadovala.

 „Je to pravda,“ odpověděl Ron. „Jsem to já.“ A než jí to praštilo do očí, tmavá postava se začala měnit. Černé vlasy se proměnily v rudé, orlí nos se rozplynul a pokryl se množstvím pih. „Celou tu dobu jsem to byl já, dokonce i odpoledne.“

 „O čem to mluvíš?“ zopakovala, začala ji zachvacovat panika. „Odpoledne jsi to nemohl být ty! Byl jsi tady! Na oslavě!“

Na to Neville zanořil svou hlavu do dlaní a vyloudil dojemný zvuk. „Ne, Hermiono,“ opravil ji Harry. „To byl Neville. Také si vzal mnoholičný lektvar.“

 „Nechtěl jsem to udělat!“ vyřikl Neville. „Přinutili mě k tomu, Hermiono! Prosím, nebuď na mě naštvaná!“

Hermioně se podlomila kolena a sesunula se do křesla. „Chtěl jsem se s tebou setkat večer ve sklepení, až bude Snape na schůzi ve sborovně,“ vysvětlil Ron rychle. „Začali jsme se cítit dost špatně z toho, jak jsme podělali tvoje narozeniny, a než by to zašlo moc daleko, chtěl jsem ti všechno říct. Jenže pak ses neukázala a my jsme začali panikařit.“

 „Štěstí, že ses šla projít!“ poznamenal Harry. „Byli jsme tak vystrašení, že bys mohla narazit na Snapea a udělat něco hloupého!“

 „Och, ano! No, děkujme nebesům, že jsem neudělala nějakou hloupost!“ zuřila Hermiona.

 „Jaká škoda, že vy ani pan Weasley nemůžete říct to samé, pane Pottere,“ pronesl hedvábný hlas ze dveří a Hermioně dnes již podruhé přišlo, jako by jí krev v žilách zmrzla na rampouch.

 „Z-zdravím, profesore,“ zakoktal se Harry. „Profesore, mohu to vysvětlit…“

 „Oh, jsem si jistý, že můžete,“ odpověděl Snape chladně. „A vy dva k tomu dostanete spoustu příležitostí, pane Potter, až si se mnou budete příští týden odpykávat svůj trest. A teď, jestli budete vy a pan Weasley tak laskaví a půjdete, prosím, se mnou. Věřím, že profesor Brumbál by s vámi rád prohodil pár slov ohledně náležitého použítí mnoholičného lektvaru…“


Poznámka překladatelky k poslednímu odstavci: Doufám, že také slyšíte, jak z těchto vět sarkasmus přímo odkapává…


*PP: A teď si sesumírujte, zda byly vaše předpoklady z první části správné? Kolikrát si tu náš pravý Severus vlastně zahrál?

ooOoo


PP: Pokud jste dočetli až sem, pak Vám musím poděkovat a sama si mohu sfouknout určitý počet svíček i na svém vlastním dortu. Naštěstí nemám kamarády podobné Harrymu a Ronovi...

Kolik svíček to bylo? Poradím vám – vynásobíte-li počet částí z první povídky dvěma a přidáte počty částí ze všech ostatních povídek, dostanete číslo x, které se už s konečnou platností nachází v dospěláckých letech.


Přeji krásný květnový den!

Vaše Patoložka

Ps: Další dnešní střípky naleznete na mých stránkách...


Pššt...




Autor: miamadwyn

Odkaz na originálhttp://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=21950

Všetky postavy patria J.K.R. Príbeh napísala miamadwyn. Všetky práva patria im, ja som dielko len preložila.

Dnes som si pre vas pripravila takéto malé prekvapenie... darček odo mňa :P Len tri oznamy: je to bez bety... má to presne 100 slov... a nemá to nič spoločné s čimkoľvek, čo prekladám :)

 

 




 

 

Pššt...

„Ona plače.“

„Ty plačeš.“ Povzdychol si. „Neprestane, kým neprestaneš slziť ty.“

„Plačem, lebo ona neprestáva!“

„Prísady do elixírov,“ zamumlal temne. „Stále na to nie je neskoro.“

Náruč ponúka oddych.

Dotyk pier jej na koži.

Hlas šepkajúci nežnosti.

Vzlyky sa menia na čkanie a potom prestanú.

Rozšírené kávovohnedé oči k nemu cez slzy vzhliadli.

„Išiel si k nej prvý.“

„Kurva, samozrejme, že som išiel.“ Hlas sa mu zmenil na hodvábny, „Pretože tebe by to trvalo dlhšie.“

Bábätko sa uhniezdilo v postieľke.

Náruč ponúka oddych, znova.

Dotyk pier jej na koži, znova.

Hlas šepkajúci nežnosti, znova.

Znova.

A znova...

Pšššt...

Dobrú noc.