archiv.hpkizi.sk
43. V temnotě
Stolen
Článok poslal užívateľ: arabeska - 02.08. 2016
Téma: Stolen
Coretta
nám napísal:

Autor: Elsie girl                Překlad: Coretta             Beta: arabeska                  Banner: Jimmi

Originál: Stolen

Rating: 13+

 



Kapitola 43

V temnotě

Měl tu okno, kterým dovnitř pronikal kužel mdlého světla. Někdy si v něm dovolil sedět. Ale jen někdy.

Umožňovalo mu to alespoň nakrátko uniknout od onoho mysl otupujícího všudypřítomného chladu, opakovaného utrpení a – což bylo ze všeho nejhorší – utrpení toho opakování, odtáhnout se dál z jejich dosahu, vzdálit se od těch nepřirozeně povlávajících cárů bez ustání klouzajících sem a tam, sem a tam – pocit chladivého mlžného oparu, který se mu mazlivě otíral o tvář, to bylo jako čiré nebe.

Když tam seděl a ostrý dech nevybíravého počasí mu bičoval tvář, dokázal prohlédnout skrz chlad v mysli a všudypřítomné trpké vzpomínky. Ale jen když už opravdu nemohl dál. Jen poté, co se celé hodiny třásl, vzlykal a pohupoval ve snaze neutopit se v nekonečném přívalu vzpomínek…

Matko!

„Matko, kde jsi?“ vyslovil nahlas. Neměl nikoho, s kým by mohl promluvit. Vůbec nikoho. Už takovou dobu nepocítil na své kůži dotyk jiné lidské bytosti – jen ty povlávající hadry a kámen a vítr. „Odpočíváš klidným spánkem někde hluboko v tunelech. Teď už z tebe zbyl jen popel. Nic než černý popel, ošlehaný větrem jako já. Zapomenutý. Vymazaný z povrchu zemského.“

Byly vůbec někdy skutečné? On taky zemřel. Jak? Zapomněl. Ach ano, měl pocit, jako by se…

…topil.

Další bezhlesné proplutí strážce, další záblesk příčetnosti, jako by se v cloně chladu najednou objevila trhlina. Hnědé vlasy, mohl je vidět, prokluzovaly mu pod prsty, cítil jejich vůni. Hnědé oči. Vzpomínka na podivné teplo, zavinul se do ní jako do přikrývky. Zoufale se ji snažil udržet.

Polib mě. Svými chladnými prsty obemknul její drobná zápěstí. Polib mě. Poslechla. Nad hlavami jim vybuchoval ohňostroj. Pokoj u moře… temně modrá a granátová… Bouře, přibližující se k okenní římse, na které seděli. Na pláž udeřila větrná smršť. Okenní tabulky bičovaly provazce deště, odtrhli se od sebe. Jeho krev potřísnila zem.

I toto byla forma mučení, ale přesto ho někdy přemohla touha si tyto vzpomínky vybavit. Minulost k němu přicházela a zase odplouvala v rozsápaných útržcích, míchala se se střípky snů a nočních můr. Čím více slábnul, tím bylo obtížnější rozpoznat, kdy mu vlastní mysl lže.

Jen si uvědomoval, že všechno to šílené mumlání a prosby a steny a hodiny žalostného ticha matně podbarvuje jakýsi vzdálený řev. Ticho mělo příchuť bradavických chodeb, ze kterých odešlo vše živé. Zbyly jen stíny. Stíny Zmijozelova dědice. Stíny života, který tam prožil. Stíny, které starý hrad vrhal na jezero.

Jestli to monstrum už jednu dívku zabilo, pak je jen otázkou času, než zabije další. Co se mě týče, doufám, že to bude Grangerová.“

Ty samé chodby o pár let později a v mysli mu zoufale žebronil jeho vlastní hlas: „Prosím, jen ať je Grangerová v pořádku.“

Otrávený dech nundu za jejich zády. Zvláštní výkřik irského fénixe. Bubnující kapky deště. Úsměv.

„Prosím,“ řekl prázdnotě. „Ať je Grangerová v pořádku!“

Trvalo to už tak dlouho, že ztratil pojem o čase. Nedokázal si vzpomenout na své jméno ani na to, jak se na tohle místo dostal. Nepamatoval si, kdy došel k rozhodnutí pohřbít marné fantazie o tom, jak s ní stráví zbytek života na útěku. Místo toho ji vrátil do bezpečí, kam patřila, ale ani na to už si dávno nevzpomínal.

„Vezmi ji s sebou,“ řekl Johnovi, jakmile se Hermiona v bezvědomí sesunula k zemi. Její hůlkou seslal kouzlo, kterým obě těla nadlehčil, pak je dalším kouzlem přivázal ke staršímu muži a na obě plující postavy seslal zastírací kouzlo. Hůlku bezpečně zastrčil do dívčiny kapsy a bez rozmyslu chytil její ruku. Zůstala bez ozdob. Prsten symbolizující lež, že jsou jejich životy nějakým způsobem svázány, nějak spojeny, zanechal pouze slabý otisk kolem jejího prstu a i ten časem vymizí.

Sebral jen to nejnutnější a přemístil se. Návrat domů pro něj nebyl jako pro ostatní, pro členy Řádu, kteří se vraceli k teplému rodinnému krbu. On svůj domov zničil. Ale přesto byl za určité věci zodpovědný, existovala pouta, která nemohl jen tak přehlédnout, otázky, které nemohly zůstat bez odpovědí. Nemohl jít s Hermionou a Johnem. Ještě ne. Nejprve musel zjistit, jestli nezbyla nějaká šance.

Sokolové v chatrči neklidně zatřepetali křídly, když je svým příchodem vyrušil. Jeho nitro i srdeční rytmus reagovaly úplně stejně. Vítr stále přinášel stopy dýmu, z obrovské masy kamení v dálce se nepřestalo kouřit. Popelem lehla i část zahrady. Ani psi ještě nepřestali truchlit, prostranstvím se neslo vzdálené vytí. Vše ostatní halil plášť noci a podivné ticho.

Když se na nejistých nohách vydal k bývalému domovu, objevily se na horizontu drobné postavy.

„Pane Malfoyi!“ vydechl Knobby. Domácí skřítek doběhl k němu a upřel na něj úzkostný pohled, oči rozšířené a zalité slzami. „Pane Malfoyi! Co teď budeme dělat?“ S podobnou otázkou v očích k němu vzhlíželi všichni jeho druhové. Nebyl to jen jeho domov, co lehl popelem. Obraceli se k němu, v rukou čajové konvice nebo smetáky, třásli se od hlavy k patě. Byli teď vázáni k němu, a stejně jako bylo jejich úkolem mu sloužit, jeho úkolem bylo chránit je a zajistit jim střechu nad hlavou.

Draco si povzdechl. Neměl nic, co by jim mohl nabídnout. „Všechno teď bude nějakou dobu nebezpečné.“ Pak upřímně dodal: „Nevím, co bude dál.“

Poslouchali, široké tváře naplněné očekáváním.

„Jste volní, můžete jít. Pokud se budete chtít vrátit, až se věci uklidní, samozřejmě budete vítáni.“ Neměl jinou možnost, než dát jim svobodu. Obrátil se k troskám. K čemu by se vraceli, neměl ponětí. Ani nevěděl, jestli se vůbec vrátí on, natož k čemu. Někdo ho zatahal za spodní lem kabátu.

„Omlouvám se, pane, ale nedal jste nám žádné oblečení, pane,“ upozornil ho váhavě Knobby.

Zatraceně. Neměl jak se o ně postarat, ale nebyl způsob, jak jim dát svobodu, aniž by jim daroval oblečení. V té hromadě popela a ruin před ním rozhodně nic použitelného zbýt nemohlo. Už nebylo tak chladno a nevěděl, co jiného by mohl dělat, takže si svlékl kabát a podal ho Knobbymu, pak se ale uprostřed pohybu zastavil a zamyšleně si ho prohlížel. Utrhl rukáv a podal ho skřítkovi stojícímu vedle. Potom druhý, ten dal dalšímu. Zbytek oděvu dostal Knobby.

Za nimi čekalo několik dalších. Zamračil se a zalovil v kapsách. Jednomu podal kapesník, sundal si hodinky. Stále jich před ním stálo dost. Svlékl si košili, potom jednu po druhé vyzul boty. Následovaly ponožky. Pásek z kalhot. Draco stál polonahý v šeru na vlastním trávníku a shlížel na posledního zbývajícího skřítka. „To nevadí, pane.“

„Jak se jmenuješ?“

„Pip, pane.“

Draco strčil ruce do kapes kalhot, ale nic nenašel. Bříšky prstů si však přejel po prstech druhé ruky, stáhl svůj narozeninový prstýnek – už teď palčivě pociťoval, jak moc mu bude chybět – a dal ho drobnému stvoření.

„Tady, Pipe. Tohle je velmi důležitý prsten. Hermiona Grangerová -“

„Jak se OPOVAŽUJEŠ vyslovit na TÉTO půdě jméno té špinavé šmejdky!“ ozval se řev. Draco polekaně nadskočil.

„Běžte!“ přikázal osvobozeným skřítkům. Někteří zaváhali, když s překvapením zjistili, že je nic nenutí poslechnout. „BĚŽTE!“ naléhal a kletba ho zasáhla doprostřed hrudi, její síla ho vyhodila do vzduchu a o značný kus dál jím mrštila o zem.

„Otče?“ vydal ze sebe nadějně. V šeru se pomalu začaly formovat obrysy postavy, potom dalších dvou po jejím boku. Obří stíny.

„Tvůj otec je mrtvý.“ Potvrdili jeho obavy. Nechal hlavu spadnout zpět na zem a chvíli jen ležel, ochromený, v hlavě zmatek. „Expeliarmus.“ Ještě stále se pořádně nestihl vzpamatovat, nedokázal kouzlu zabránit, aby mu vytrhlo hůlku, a tělo mu zaplavil ledový strach – do půl těla nahý, u jejich nohou, naprosto vydaný jejich milosti.

„Kde jsou?“ dožadoval se tichým, nebezpečným hlasem jeden z bratrů.

„Kdo?“ odpověděl chlapecký hlas, hlas naplněný strachem, jako by se v čase vrátil o několik let zpátky.

„Harry Potter a tvoje mudlovská děvka,“ zavrčel jeden z nich a výhružně mu do boku zaryl špičku hůlky.

Mohl by je prozradit a možná si zachránit kůži, ale kdyby to udělal, neměli by žádnou šanci uniknout vládě Pána zla. Ani tu nejmenší. A jestli se mu podaří vydržet alespoň malou chvíli, někdo mu přijde na pomoc nebo bude Pán zla poražen a oni budou nuceni prchnout. Bude dost silný, aby do té doby dokázal vzdorovat bolesti? Utrpení, které náleží zrádcům?

„Nemáš nejmenší ponětí, jakou radost by mi udělalo vidět jejich zlomená těla,“ zašeptal jeho bratranec. „Bez jediné kapky krve v žilách. Ztuhlá. Bílá. Oči prázdné a zírající vstříc nicotě. Kdysi jsme sdíleli stejný sen. Kdysi jsi byl muž.“

„Kdysi jsem byl muž,“ zopakoval jeho slova. „Muž plný nenávisti.“

„Co je z tebe teď?“ vyštěkl posměšně. „Vyděšené dítě. Nahý.“ Smáli se mu. „Zrádce!“

„Ne!“

Přerušil ho nápor hrůzy a několik dlouhých vteřin nesnesitelné bolesti. Když bylo po všem, měl pokousanou značnou část vnitřku úst. Zalapal po dechu, vyplivl krev, zvažoval, že to vzdá a prozradí je. Byl slabý a bál se. Ale věděl, že tahle možnost neexistuje. Požádal Hermionu, aby adresu napsala a dala ji Johnovi. Nezeptal se, ani se nepokusil přečíst instrukce k místu, kam John mířil. Nevěděl, jestli by dokázal snést to, co by ho čekalo, kdyby byl dopaden, nevěděl, jestli by se dokázal vzdát své rodiny, odmítnout, co mu mohl nabídnout Pán zla. Když na to přišlo, stále nad tím váhal a chtěl mít jistotu, že to nikdy nebude muset zjistit. Na jednu stranu teď o nic nešlo. Na druhou stranu zase nezbývala žádná naděje.

„To se teprve uvidí,“ slíbili mu. „Tak nebo tak.“ Namířili hůlky.

„Nic nezjistíte,“ procedil skrz zuby a cítil hrůzu i uspokojení zároveň. „Neukázali mi adresu. Nemohl bych vám pomoct, ani kdybych chtěl. O to jsem se postaral. Klidně mi můžete dát veritasérum nebo mi přečíst myšlenky. Nevím, kde jsou.“

„ZATRACENĚ!“

„Pak nemáme žádný důvod držet tě naživu.“

A tak to začalo – mučení. Nemohl popadnout dech. Padl k zemi, zoufale zarýval prsty do země a vyškubával trsy trávy, svíjel se, mysl se mu pomalu zamlžovala, před očima prázdno. Hrudník se zoufale snažil o nádech, v plicích ho pálilo. Jeho psi se k němu snažili dostat, ale teď jen zuřivě štěkali opodál, když je kletba se zavytím poslala pryč. Podařilo se mu párkrát lapavě nabrat vzduch, ale hned vzápětí mu ho z plic vyrvala další kletba. Znovu a znovu, pokaždé o trochu déle, jako by testovali jeho hranice nebo se mu snažili vybudovat odolnost.

Neušetřili ani jeho krev. Už byl zesláblý její ztrátou. V uších mu zvonilo, křičel tak hlasitě, že po chvíli už nemohl ani to. Mysl dělala všechno pro to, aby okamžitě pohřbila vzpomínky na další věci, které mu dělali, a byly to věci skutečně nemyslitelné.

Mohlo to být několik dní, nebo to mohlo být několik hodin, než je vyrušily naléhavé, vyděšené hlasy, než se na pozemky začali přemisťovat kouzelníci, kteří jeho trýznitelům zaměstnali hůlky. Byl příliš zesláblý, aby se zapojil nebo se pokusil uprchnout. Příliš zmatený, aby protestoval, když ho muž, kterému se podařilo zajmout jeho příbuzné, popadl za vlasy a pokusil se ho identifikovat.

Jeho tvář byla rozbitá k nepoznání. Zhmožděná, zkrvavená, pokrytá zasychajícími strupy a rozšklebenými ranami. Muž v uniformním hábitu se nad ním sklonil, nosem se skoro dotýkal jeho.

„Tak se podívejme, co nám řekne tvoje hůlka,“ napřahoval se dychtivě ministerský úředník. Samozřejmě, poslední tři kouzla byly vražedné kletby – Harry Potter, jeho otec a jeho otec poprvé, když šla kletba mimo. Když ho zatýkali s ostatními, křičel Potterovo jméno a prosil je, ať ho zavolají, ať zavolají Snapea, kohokoliv. Není nepřítel.

„Milý chlapče, znamení na tvém předloktí říká něco jiného.“

‚No jistě, v tom je ta ironie,‘ pomyslel si. ‚Jizva zůstává‘. Muž z ministerstva ho přemístil a poté hrubě strčil do jednoho z vagónů vlaku. Bylo tam velmi chladno. S hrůzou si uvědomil proč.

Velmi brzy poté už si nedokázal vzpomenout, jestli byl vůbec schopný křičet. Ani si později nedokázal vybavit, jak byl šťastný, že je Hermiona pryč, i když už mu stačila začít chybět. Ale byl.

Nedokázal říci jak nebo kdy, ale od té strašné doby se ponořil do temnoty tak hluboko, že už si nedokázal vzpomenout na jména svých domácích mazlíčků ani svých nepřátel. Nedokázal si vybavit kouzla, která se naučil, svá oblíbená jídla ani jméno dívky, jejíž tvář se mu objevovala ve snech. Nepamatoval si příběh Casuse Malfoye. Nepamatoval si vlastní příběh. Sužovaly ho zvláštní pocity, dokud se jich nevzdal výměnou za útěchu prázdnoty, kde necítil nic – až na prchavé chvilky, ve kterých si dovolil zkoumat vzpomínky, které v nahodilých záblescích stěží rozpoznával. Dovolil si závan o něco světlejší temnoty a hnědavého tepla, které spočívalo měkce stočené v koutku mysli a ke kterému kdysi choval tak silné city – emoce, které již nedokázal rozluštit.

Ale dokázal si vzpomenout na to, co kdysi cítil, ještě dlouho poté, co už v něm nezůstal žádný jiný lidský pocit. Pevně se toho držel, i když už nedokázal s jistotou říci, zda to kdy bylo reálné. Opakoval slova, aniž by si to uvědomoval, aniž by chápal jejich význam.

Po nějakém čase – těžko říct, jak dlouho to mohlo být – ho z toho místa, spoutaného v řetězech jako psa, odvedli pryč. Chlad a stíny je následovaly někam, kde bylo příliš ostré světlo a nesnesitelný hluk. Smýkli jím do místnosti, kde na něj zíraly cizí tváře. Promlouvali k němu slovy, kterým nerozuměl, o věcech, které neznal, a čekali na odpovědi, které jim nemohl dát. Řekl jim to. Znovu a znovu opakoval všechno, co věděl.

Jen vrtěli hlavami.

Frustrací se rozkřičel proti mřížím a řetězům a ucítil štiplavou bolest. Překvapeně uskočil. Jak úžasné znovu cítit. Bez špíny a chladu otupujících hmatové senzory v kůži. Cítit teplý pramínek krve stékající dolů po paži. Jak příjemné.

Píchali do něj. Jejich hlasy na něj útočily, nepohodlně se kroutil, aby unikl z jejich dosahu. Když už to nemohl snést, zavolal přidušeným hlasem o pomoc. Byl tohle konec? Bude teď zabit pro něco… nedokázal si vzpomenout… jestli to něco udělal nebo ne. Pravděpodobně ano. Měl pocit, že musel udělat něco velmi špatného.

Skrz temnotu a chlad, skrz ty vše prostupující stíny v mysli, k němu pronikl záblesk něčeho známého, něčeho hřejivého.



Pozn. autorky: Uhodli jste, že bude Draco tady? Jak moc se tento konec liší od knihy a vašich očekávání?

Vím, že je kapitola velmi krátká, ale nedalo se nic dělat. Příští bude muset být delší, než by se mi líbilo, ale doufám, že si to užíváte.

Dejte vědět v komentáři, co si myslíte o vývoji a kam to podle vás povede dál.

Už jen dvě kapitoly…

Pozn. bety: Už jenom dvě kapitoly!!! (Intonaci si domyslete.)


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sally - 02.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ponyska - 02.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: elllie9 - 03.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 03.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Strašná kapitola. Domnívám se, že Draco zapomene úplně všechno. Po mozkomorech přece paměť nejde vrátit?! I kdyby ho zachránili, nebude vědět, kdo je kdo, co se stalo, proč se to stalo, bude dočista prázdný! A to ještě v tom lepším případě! V tom horším ho nezachrání a nikdy už nedostane šanci Hermioně říct, co k ní cítí. Ale moc doufám, že jeho láska k ní ho podrží nad prázdnotou aspoň trochu!
A že její láska k němu ho třeba časem uzdraví.
Jsem totiž jako každý pesimista přesvědčená, že všechno je možné!

Děkuji za kapitolu, třebaže mě dost hodně vystrašila.
Jenom prosím, dejte ty dvě poslední v menším časovém odstupu, pokud je to možné!

Díky!!

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 03.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 03.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach jo... když jsem v minulé kapitole toužila po Dracovi, takhle jsem to tedy nemyslela... a už jenom dvě kapitoly... Hermiono, pospěš na pomoc!
Díky.

Tak toto som si prečítala už v maily (a zistila, že to musím poslať českej bete, hahaha). Kapitola je desivá, na jednej strane som rada, že to autorka skrátila, niektoré scény sa dali rozpísať na samostatné kapitoly (hlavne keď ho zatknú ako nepriateľa a skontrolujú prútik).
Oni mu nevysali dušu, že nie? Je tam že znova opakoval všetko čo vedel... ale končí to, že si nemohol spomenúť.
Pamätám si to inak, ako keby som túto kapitolu vôbec nečítala a skočila až na záver.
Ďakujem moc za preklad

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Fíha, to bylo něco. No, "perfektní". Nechat prakticky ještě děcko navíc zbité téměř k smrti zavřít do Azkabanu, kde se kvůli mozkomorům a tomu, že má svědomí, zblázní. Jako nemyslím trvale. Myslím, že je v tak zbídačeném stavu, že prakticky pořád má halucinace. Věřím tomu, že časem, s péčí se z toho může dostat. A "super" je vyslýchat někoho, kdo je zcela mimo. To něco říká o ministerských, že? Jsem na ně naštvaná. Kde jsou šlechetné cíle Řádu? Moc se těším na závěrečné DVĚ! kapitoly. A taky prosím o kratší interval, protože teď jsem velmi napnutá, jak toto dopadne.
Děkuji za krásný překlad. Užila jsem si ho.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: tvefisto - 04.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 04.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Skoro mám pocit, že jsem sama v Azkabanu, takové schizofrenní myšlenky, které tu létají, no potěš koště! :-) Draco asi myslí na nejhorší chvilky svého mladého života, snad ta příští i následná kapitola bude o něco pozitivnější, snad se potvrdí, že Hermiona ho má ráda, že láska všechno přemůže, vyléčí, zahojí a tak dál. :-) Pokud to má být a zatím to vypadalo, že je, jaksi romantická povídka plná napětí a nebezpečí, tak budu očekávat i sladký happy end. Díky za překlad, některé fráze, nebo pojmy je opravdu těžké vystihnout v té správné tónině pro bystrou mysl československého čtenářstva. Ať se daří.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: kathrin - 05.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: leelee - 05.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: byspetule - 05.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 06.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
dakujem

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 06.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Povídka mě velmi láká. Zatím ji nečtu, ale netrpělivě očekávám až bude dokončena. Potom na ni skočím a přečtu ji celou naráz. Slibuji, že každou kapitolku pak pečlivě okomentuji.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 07.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děsivé. Jak tohle může někdo někomu udělat? Doufám, že to nedopadne tak špatně, jak mi právě moje mysl vykresluje.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 09.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fluoris - 15.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: baraka7 - 25.08. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky za překlad. Pevně doufám, že Hermiona Draca brzo najde!

Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: jajuska - 18.09. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: libralol - 28.10. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 43. V temnotě (Hodnotenie: 1)
Od: LucyHermione - 04.01. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky za překlad.

Prehľad článkov k tejto téme:

Elsie girl: ( Coretta )23.11. 201645. Potřeseme si rukama? (záver)
Elsie girl: ( Coretta )22.09. 201644. Matný odraz
Elsie girl: ( Coretta )02.08. 201643. V temnotě
Elsie girl: ( holloway )13.05. 201642. Vítejte doma
( Coretta )16.02. 201641. Všechen ten čas
Elsie girl: ( holloway )15.11. 201540. Jenom trochu
Elsie girl: ( Coretta )19.07. 201539. V pohádkách
Elsie girl: ( holloway )16.06. 201538. Šepoty v lese
Elsie girl: ( Coretta )12.05. 201537. Modř nebo granát?
Elsie girl: ( holloway )10.04. 201536. Každý má svoje potřeby
Elsie girl: ( correta )10.02. 201535. V cizí kůži
Elsie girl: ( holloway )23.01. 201534. Ticho a klid
Elsie girl: ( correta )30.11. 201433. Nebezpečný podnik
Elsie girl: ( correta )07.11. 201432. Veselé Vánoce
Elsie girl: ( holloway )28.10. 201431. Horší
Elsie girl: ( correta )13.09. 201430. Starodávné hroby
Elsie girl: ( Jimmi )09.09. 201429. Už sa niet o čo báť
Elsie girl: ( Jimmi )06.09. 201428. Keď dôjde čas
Elsie girl: ( holloway )06.07. 201427. Štedrý deň
Elsie girl: ( Online preklady )08.06. 201426. To, na čom záležalo
Elsie girl: ( Jimmi )07.05. 201425. O nič nejde
Elsie girl: ( Jimmi )27.04. 201424. Prepotrebná láskavosť
Elsie girl: ( Jimmi )14.04. 201423: Zmena prostredia
Elsie girl: ( arabeska )03.04. 201422: Kto to kričal
Elsie girl: ( Jimmi )27.03. 201421. Kde bol Draco 3/3
Elsie girl: ( Jimmi )22.03. 201421. Kde bol Draco 2/3
Elsie girl: ( Jimmi )09.03. 201421. Kde bol Draco 1/3
Elsie girl: ( Jimmi )30.01. 201420. V ktorej sa Hermiona cíti zmäten
Elsie girl: ( Jimmi )13.01. 201419. Ako si sľúbili
Elsie girl: ( Jimmi )17.11. 201318. Tie najväčšie grády
Elsie girl: ( Jimmi )23.09. 201317. kapitola 2/2
Elsie girl: ( Jimmi )18.09. 201317. kapitola 1/2
Elsie girl: ( Jimmi )17.09. 201316. Halloween
Elsie girl: ( Jimmi )15.09. 201315.kapitola
Elsie girl: ( Jimmi )14.09. 2013II. 14. Šepoty začínajú 2/2
Elsie girl: ( Jimmi )13.09. 2013II. 14. Šepoty začínajú 1/2
Elsie girl: ( Jimmi )09.09. 201313. Odhalenie 2/2
Elsie girl: ( Jimmi )08.09. 201313. Odhalenie 1/2
Elsie girl: ( Jimmi )31.05. 201312: Žiaľ a strata
Elsie girl: ( tigy )07.04. 201311. Nie je blázon
Elsie girl: ( tigy )28.02. 201310/2. Prechádzka v záhradách
Elsie girl: ( tigy )05.02. 201310/1. Prechádzka v záhradách
Elsie girl: ( tigy )05.01. 20139. Denník
Elsie girl: ( tigy )12.11. 20128. Zbohom, humusáčka!
Elsie girl: ( tigy )17.10. 20127. Muž v železnej maske
Elsie girl: ( tigy )01.10. 20126. Nezabudnuteľný večer
Elsie girl: ( tigy )14.09. 20125. O nič nejde
Elsie girl: ( tigy )02.09. 20124. Draco
Elsie girl: ( Jimmi )21.08. 20123. kapitola
Elsie girl: ( Jimmi )26.07. 20122. Nastávajú komplikácie
Elsie girl: ( Jimmi )19.07. 20121. Poburujúci návrh
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )26.05. 2012Úvod k poviedke