Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Of Kings and Queens

22. kapitola

Of Kings and Queens
Vložené: Jacomo - 04.04. 2015 Téma: Of Kings and Queens
Jacomo nám napísal:

Of Kings and Queens - 22. Kapitola


Autor: galfoy

Překlad: Jacomo                      Betaread: Ivet

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.

Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/23/Of-Kings-and-Queens

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

* * *

Hermiona pozorovala vlasové prasklinky na stropě.

Nikdy dřív si jich nevšimla, ale je pochopitelné, že s ohledem na to, o jak starý a špatně udržovaný dům šlo, neměla důvod všímat si nesčetného množství nedostatků, které zdobily jeho zdi. Ale stejně. Teď je měla nad hlavou a přitahovaly její pozornost. Pavučina prasklinek se rozbíhala od lustru uprostřed stropu a po pár decimetrech se ztrácela, jako by zdánlivě nikam nevedla.

Trhliny byly legrační. Nemusely nic znamenat... Že byla špatně nanesena barva, nebo že se sádrokartonové desky časem mírně posunuly a zdeformovaly jinak hladký strop. Mohly být stejně bezvýznamné jako skutečná pavučina.

Ale...

Také mohly znamenat, že došlo k oslabení struktury, že se jedná o první známku problémů a že se všechno chystá zhroutit a zasypat prostor pod sebou. Jedna trhlina se otevře v zející jeskyni, v hroutící se propast smrti a destrukce, připravené zničit všechno, co se v ní nachází.

Právě teď měla pocit, jako kdyby byla tou trhlinou. Byla ztělesněním problémů, slabosti, hrozícího kolapsu.

Draco se vedle ní zavrtěl a ona se zahleděla na jeho spící tvář.

Bože, byl tak dokonalý. Opravdu. Bledá, téměř průhledná kůže se stejně světlými vlasy, rozcuchanými a rozházenými všemi směry díky jejím prstům, které se jimi celou noc probíraly. Tahaly za ně. Uhladily je. Znovu zatahaly. Od primitivního šukání přešli k něžnému mazlení a všemu mezi tím. Byla rozbolavělá a uspokojená. Na uplynulou noc nezapomene, dokud bude žít.

Bohužel to ale také vyneslo na povrch její současnou svízelnou situaci: byla nejen po uši zamilovaná, ale také po krk v pořádně velkých sračkách.

Milovala Draca. Svým způsobem znala pravdu o svých pocitech od chvíle, kdy ji zachránil, ale až dosud se s tím nedokázala smířit. Zdálo se to být příliš rychlé, příliš podivné. Po minulé noci ale nemělo smysl to skrývat. Cítila to v kostech; věděla, že bez ohledu na zvláštnosti toho rysu, bez ohledu na okolnosti, za jakých vstoupil Draco do jejího života, vždycky měla v úmyslu se do něj zamilovat. Bylo to jako z pohádky.

Ale ne z takové té moderní slaďárny. Tohle bylo něco na způsob Grimmů.

Jejich příběhy obsahovaly krveprolití a smrt. Konce neměly vždycky šťastné. Postavy byly spletité a chybovaly. Lidé dělali zlé věci a špatná rozhodnutí. A co je nejdůležitější - láska neznala vždycky odpověď na všechno.

Takže, kde získá své odpovědi ona?

Když se zahrabala v Harryho domku pro hosty, když se nezabývala tím, jak fyzicky neonemocnět z Dracovy nedosažitelnosti, jen celou dobu přemýšlela. A cítila. A analyzovala. Uvědomění, že Draca miluje, se dostavilo brzy, ve skutečnosti téměř okamžitě. Což znamenalo, že zbytek týdne přemýšlela o všem ostatním. O tom, jak se dostala tam, kde je. O tom, čím prošla. O tom, co se v ní odehrává.

Trvalo to dva dny, než začala znovu myslet na prášky.

Vplížily se jí do myšlenek. Draco, Draco, Draco, prášky. Jako šepot. Tak tichý, že si ho téměř nepovšimla. Ale pak se stal hlasitější. Draco, Draco, prášky, prášky, prášky...

Přesvědčená, že si to jen představuje, se snažila tu myšlenku vytěsnit z hlavy. Narcisin lektvar ji zbavil závislosti. Nebyl důvod, proč by se teď pilulky vrátily, aby ji pronásledovaly. Že ano? Lektvar ji těch problémů zbavil.

Jako kouzlem.

Ale brzy se myšlenky na prášky staly téměř nezvladatelné a Hermionu napadlo, že i když lektvar odstranil drogy z jejího těla, neznamenalo to, že jí i opravil mozek. Fyzická závislost byla jedna věc, ale ta psychická druhá. Pod kontrolou se ocitla jen jedna z nich. Nikdy by to nikomu nevyprávěla, ale kombinace odtržení od Draca a neexistence zlozvyku, který by jí pomohl se s tím vyrovnat, ji přivedl na velmi temné myšlenky. Zabývala se jimi několik dní, dokud jí instinkty neřekly, aby se vrátila zpátky k Dracovi. Ty instinkty jí zachránily život. Vyřkla kouzlo, které zdemolovalo budovu jen s mírnými výčitkami svědomí, protože věděla, že později bude mít spoustu času cítit se provinile. A pak se pološílená z týdne v samovazbě a v šatech ožehnutých od výbuchu rozeběhla k přenášedlu, které si na Harryho pozemku schovala

Jen těsně před tím, než ji s trhnutím odneslo pryč, udělala jedno velmi špatné rozhodnutí. Jednu malou odbočku. Jen na skok.

Když opustila Franci, neodešla s prázdnou. Měla s sebou suvenýr, něco, co si nikdy neměla vzít, ale po čem stejně byla nucena sáhnout.

Bylo to v kapse džínů. Trápilo ji to. Milovala Draca, strašně moc, to věděla. Ale její problémy byly jako obvykle mnohem komplikovanější, než vypadaly.

Protože už o své situaci nechtěla dál přemýšlet, zavřela pevně oči, aby neviděla prasklinu, která odstartovala tento mučivý sled myšlenek. Nebyla si jistá, co bude dělat ohledně prášků, a nebyla si jistá, co bude dělat ohledně Dracovy rodiny, ale o jedné věci nepochybovala: tentokrát se to aspoň nesnažila zvládnout sama. Pokud by se věci opravdu vymkly z rukou, Draco by jí naslouchal. Pomohl by jí.

Přinejmenším měla tohle.

Otočila se na bok, přitiskla svoje tělo k jeho zádům a objala ho kolem hrudi.

Přinejmenším měla jeho.

* * *

Draco se pomalu probouzel s Hermioninýma rukama omotanýma kolem svého těla a její tváří zabořenou mezi lopatkami.

Nechal oči zavřené a vychutnával si ten okamžik. Stěží věřil, že se tohle opravdu dělo. Po pekle, které představoval minulý týden, po zmatcích v tom předchozím a smutku a hněvu celých uplynulých let se konečně cítil dobře. Dokonce skvěle. Líp než skvěle. Cítil se tak úžasně, že se obával, aby se to všechno nerozpadlo na prach. Zasloužil si vůbec po všem, co v životě udělal, takový kopec štěstí?

Mohl jen doufat.

V mysli se mu začaly vynořovat obrázky z minulé noci a po tváři se mu rozlil úsměv. Co se k tomu dalo říct? Byl to sex, a pak tu bylo... Něco. Sex byl příliš slabé slovo pro popis toho, co dělali, jaký to byl pocit, co to znamenalo. Ačkoliv dala jasně najevo, že námluvová část jejich vztahu by měla být klidnější a postupná, toto pravidlo se nevztahovalo na to, co dělali za zavřenými dveřmi. Jakmile oblečení dopadlo na zem, ani jeden z nich na to nechtěl jít pomalu.

To bral. Prokrista, to tedy fakt bral. Takhle ukončit několik let válkou způsobeného celibátu. S velkým rámusem, ve všech smyslech slova.

Kdyby tak mohli zůstat tady. Přitisknutí k sobě, pohodlně zaboření v matraci, blaženě šťastní v téhle jednoduché malé ložnici staré omšelé budovy v nudné části města. Přikrytí jenom levnou bílou dekou, která se v rozích třepila. Ani v jednom z jejich bytů nejspíš nebylo žádné jídlo a na všem ležela pořádná vrstva prachu, ale Dracovi to bylo jedno. Bylo to nebe. Nechtěl nikdy odejít.

Jeho úsměv se neodvratně vytratil, když se začal probírat seznamem toho, co na ně čeká venku.

Jeho rodiče. Potřebovali se dozvědět, že Hermiona je v bezpečí. Když na to přišlo, vlastně ani nevěděl, jestli se jeho otec už vrátil z té podivné cesty... Draco byl příliš zaměstnaný svým trápením, než aby se zeptal. Tak či onak, výlet na Manor byl v pořadí a bude muset Malfoyovým starším objasnit, aby Hermionu neotravovali s připojením k rodině. Budou spolu chodit tak dlouho, jak jí to bude vyhovovat – klidně roky, když bude chtít. Potřebuje čas na přechod ze svého starého života – od Weasleyho, závislosti, ztráty – k nové realitě. K té, která zahrnovala Draca, prosperující firmu a doufejme také rovnováhu, kterou hledala. Chtěla si odpočinout od stresu a dramatu a tu možnost dostane.

Kdyby měl být upřímný, dostala by cokoliv, o co by si řekla.

Další záležitosti mohou počkat o něco déle, ale nakonec je taky bude třeba vyřešit. Celý týden ignoroval Trebax a měl vůči Blaisovi nevyčíslitelný dluh za střežení pevnosti, zatímco byl mimo. A vůči Potterovi taky. A jestli skutečně požádali Pansy, aby dorazila a vylákala Hermionu ven, pomohli mu jeho kamarádi víc, než mohl vyjádřit. Kamarádi. Množné číslo. Znovu je mít se zdálo poněkud zvláštní.

Weasley a McLorrowová přijdou na řadu mnohem později, až se bude Hermiona cítit dostatečně silná na to, aby zvládla nějaké nepřátelství. Soudní proces byl v běhu, což bylo fajn, a Draco pomůže Hermioně úplně zpřetrhat jakékoliv vazby s Weasleym. Odteď byl ten zrzavý mizera minulostí. Už jim oběma způsobil dost bolesti na celý život a Draco měl v plánu postarat se, aby se ten hajzl nikdy na Hermionu už ani nepodíval.

Od nynějška ji takhle bude vídat jenom Draco. V posteli. Šťastně uvolněnou. Díky tomu se cítil, jako kdyby bylo možné úplně všechno.

Možná – kdyby chtěla – mohli by spolu sdílet byt.

Možná by dokonce jednoho dne chtěla děti. Možná ne. Můžou si o tom promluvit, až se na to bude cítit.

Každopádně se budoucnost nezdála tak pochmurná, jak se kdysi obával.

Hermiona se za jeho zády zavrtěla a zívla. Poté mu zanořila tvář mezi lopatky, vtiskla mu tam malý polibek a zamumlala: "Jsi vzhůru?"

"Jo," řekl ochraptělým hlasem a přikryl dlaní její ruku, kterou měla položenou na jeho hrudníku.

"Nepamatuju si, že by byla moje postel někdy takhle pohodlná," zívla znovu. "Když jsi v ní ty, je to lepší."

"Spokojeně tu zůstanu tak dlouho, jak budeš chtít," odpověděl a ucítil na kůži zad, že se usmála.

"No, asi bychom měli tvým nejbližším povědět, že jsem v pořádku," řekla. "Odešla jsem dost náhle a nejspíš nevědí, že už jsem zpátky."

Povzdechl si, ale trochu se mu ulevilo, že to nadnesla. "To je pravda. Měli obavy. Nemusíme tam zůstat moc dlouho, jestli nechceš."

"Nevadí mi tam chvíli zůstat," pronesla opatrně. "Ráda bych je trochu víc poznala."

"Hermiono, nemusíš mě chlácholit takovými řečmi, " řekl se smíchem. "Vím, že jsou trochu horliví."

"Mají tě moc rádi," řekla a ucítil, že lehce pokrčila rameny. "To je něco, čemu rozumím."

Něco v jeho hrudi při těch slovech zapředlo. Několikrát otevřel ústa, aby zareagoval, ale nedokázal přijít na kloudnou odpověď.

Odkašlal si a nakonec řekl: "Děkuju."

"Poslyš, Draco..." začala. Znělo to provinile. "Když jsem mluvila s portrétem tvojí matky, já... řekla jsem pár věcí o tom, že být Malfoy není pocit, na který bych byla hrdá."

Draco se k ní otočil a usmál se, když viděl, jak vypadá ustaraně. "Hermiono, ty ze všech nejlíp víš, že moje rodina má do dokonalosti daleko. Máš jizvy, které to dokazují."

"Ale přesto... nebylo to moc fér. Vím, že ses změnil, a vidím, že se změnili i tví rodiče... nebo se přinejmenším začínají měnit. Neměla jsem právo vytahovat minulost na světlo."

"Samozřejmě, že měla. Ať už jsi řekla o jméně Malfoy cokoliv, nejspíš to byla pravda. Nebyli jsme zrovna ta nejčestnější rodinka. Všechno, co můžu slíbit, je, že od té doby, co jsi vstoupila na scénu, se mí rodiče velice snaží dělat věci správně. Mají tě rádi. Chtějí to dělat správně."

"Je milé to slyšet," řekla. Její prsty mu přejížděly po rtech.

"Je to pravda," řekl a sklonil se, aby ji políbil na krk. Při tom pohybu si mlhavě uvědomil, že jsou stále úplně nazí, a ucítil, jak překvapivě rychle tvrdne. Když se posunul, aby jí mohl pusou polaskat prsa, celou délkou penisu jí zatlačil na stehno.

Tiše zasténala a trochu roztáhla nohy.

"Kdy chceme vyrazit na Manor?" zeptala se zastřeně.

"Dáme tomu ještě pár hodin," řekl. "Přesuneme se tam kolem jedenácté a potřebujeme aspoň deset minut na přípravu."

"A ta zbylá hodina a padesát minut?" zeptala se. Když jí prstem přejel po klitorisu a pokračoval dál, zachvěla se. Stále byla vlhká. Stále byla připravená. Tohle bylo jeho šťastné ráno.

Místo odpovědi si jemně přitáhl její kolena k pasu a pomalu do ní vstoupil, protože věděl, že je z jeho méně jemných aktivit předchozí noci pravděpodobně stále ještě rozbolavělá. Sykl potěšením z horkého, vlhkého sevření kolem svého penisu a její nehty se mu s příjemným bodnutím zaryly do zad.

"Potřebuji tě další hodinu a padesát minut zahrnovat pozorností," řekl. "Jsi pro?"

Místo odpovědi jen zakňourala, protože se v ní začal pohybovat.

"Beru to jako ano," zamumlal, zrychlil své přírazy a pomyslel si, že ho nikdy neomrzí poslouchat zvuk nárazu jeho těla proti jejímu. Nikdy ho nic z tohohle neomrzí.

"Ano," hlesla.

Ano, ano, ano ano ano ano anoanoanoanoano.

* * *

Harry se rozhlédl po hromadě suti, ze které se kouřilo, a zamračil se. Nikdy neměl k domku pro hosty bůhvíjak srdečný vztah a vzhledem k tomu, že vlastně nikdy nemíval hosty, byl značně zanedbaný, ale stejně. Byl jeho, a Hermiona ho vyhodila do povětří.

S povzdechem si ze zvyku promnul jizvu a vrhl rychlé kouzlo, aby zajistil, že oheň je zcela uhašen. Ztráta domku byla jedna věc... ale způsobit požár lesa bylo něco zcela jiného. Jistota je jistota. Poté vykročil na cestu do hlavního domu, skrytému za vysokými stromy a příkrým kopcem.

Tohle tedy opravdu byly za poslední dobu ty nejpodivnější týdny. To, co začalo jako děsivé a frustrující – Ronovo nevyzpytatelné chování, Hermiona závislost a její následné předávkování – se proměnilo do něčeho zcela jiného – z Draca se stal nečekaný hrdina a Hermiona zachránila jeho firmu – a vyvrcholilo to totálním převratem do malfoyovské podoby. Gen, který se objeví, když nějaký Malfoy potřebuje spřízněnou duši? Samozřejmě, že tahle neobvyklá rodina má v pokrevní linii zabudovaný nějaký šikovný staromódní rys.

Pokud jde o Hermionu, její reakce byla naprosto nepřekvapivá a bylo by fascinující sledovat důsledky, kdyby to poněkud nedrásalo nervy. Pokud by byl někdo ještě na pochybách, zda je to pravda, tak Draco propadající se hlouběji a hlouběji představoval jasný důkaz. Dalším výmluvným znamením byl fakt, že se Hermiona doslova musela zaklít, aby se dokázala udržet mimo. Tvrdohlavá holka.

Ale stejně to byl mazec. Předurčeni osudem. Dva lidé, kteří bývali nepřátelé. Divné, ale svým způsobem povzbudivé. Když se mohli do sebe zamilovat oni dva, existovala naděje i pro všechny ostatní. Možná i pro něj.

Harry vzhlédl a s úlevou zjistil, že došel ke svému domu. Bíle lakované dřevěné obložení, zeleně natřená okna doplněná malebnou vinnou révou rostoucí po stranách. Jediným zvukem bylo kvokání kuřat a šelest trávy. Bylo to téměř komicky idylické. Toto místo se stalo jeho útočištěm po válce, po ztrátě Ginny a mnoha dalších blízkých lidí. Drželo ho po kupě. Zpočátku mu odloučení vyhovovalo, ale začínal si znovu vážit svého času v Londýně. Možná vzdálenost opravdu dělá srdce laskavější. Nedávný čas strávený s kamarády byl příjemný, i když zvláštnost jeho nových přátel ho poněkud vyváděla z míry. Přesun od Rona k Dracovi a Blaisovi byl pro něj trochu šok. Upřímně řečeno ho Ronova situace nepopsatelně rozesmutnila, ale nemohl s tím nic dělat. Odmítl se kamarádit s někým, kdo Hermioně tak bezcitně ublížil. Ron se strašně moc změnil a ve všem k horšímu. Blaise a Draco se přinejmenším starali o Hermionu správně.

Harry se zavrzáním staré kliky vešel, připravil si rychlý hrnek čaje a posadil se do křesla, aby se trochu uvolnil. Přestože byla celá tahle situace podivná, opravdu ho zasáhlo, jak hluboce se Draco do Hermiony zamiloval, a rád viděl, že ona cítí totéž. Hermiona si zasloužila takovou lásku... intenzivní, nezadržitelnou, všeobjímající. Celé to bylo prostě tak malfoyovské. Vypadalo to, že Draco lidi buďto nenávidí, toleruje, nebo je zbožňuje.

A Hermiona zřejmě byla jeho královnou.

Bude si na to muset zvyknout, ale nakonec pro ni nejspíš bude po tolika letech zanedbávání dobré být doceněná. A navíc měla jejich náklonnost dominový efekt... Blaise zmizel s Pansy velmi rychle poté, co byli vyhnáni z Trebaxu. Dokonce i zmijozelové potřebovali lásku. Jen rádi předstírali, že ne.

Napil se čaje a očima bloudil po obývacím pokoji. Tohle bylo fajn. Uklidňující. Všechno zůstalo v takovém stavu, v jakém to opustil.

Počkat.

Něco leželo na koberci. Něco nového. Harry odložil čaj a klekl si, aby to prozkoumal.

Byl to popel.

Cítil, jak mu tuhne krev v žilách a zaplavuje ho zděšení. Hermiona byla tady. Uvnitř. Dostala se přes jeho ochrany.

Vyskočil na nohy a rozběhl se nahoru do nepoužívaného pokoje. Otevřel zásuvku nočního stolku a začal se v ní přehrabovat. Pitomec pitomec pitomec. Po razii v Hermionině bytě neztrácel čas a prášky zlikvidoval. Bločky s lékařskými recepty byly ale něco jiného. Na chvíli na ně zapomněl, takže si je odnesl v tašce domů, a později, když si všiml, že je tam má, strčil je do nočního stolku. Vždycky měl v úmyslu se jich zbavit, jen v jejich případě nepociťoval stejnou naléhavost jako u prášků.

Tři bločky s lékařskými recepty.

Jeden chyběl.

Do prdele. Musel najít Hermionu. A nejlíp ihned.


* * *

Ukázka z další části (samozřejmě o našem milovaném hrdinovi):

Lucius se stále tvářil odtažitě a chladně, ale rozhodně se od války polepšil. Dokonce spolu při minulém setkání ani nebojovali. To byl začátek. V jeho případě znamenalo začátek cokoliv. Možná vůči ní jednoho dne roztaje. Možná si v budoucnu řeknou i víc než jen pár úsečných vět. Už jen ta představa!

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 22. kapitola Od: martian - 26.05. 2015
Co by byl příběh bez nějakých těch komplikací, ale tentokrát je Hermionino okolí již poučené, takže se dá předpokládat, že to nakonec společně ustojí…

Re: 22. kapitola Od: ladyVoldemort - 07.04. 2015
Súper kapitola síce nechápem prečo ide zasa na práškoch ale je to jej dnoducho úžasné teším sa na  ďalšiu  kapitolu :-):-):-)

Re: 22. kapitola Od: mami - 07.04. 2015
Super preklad! Hádam to všetko dopadne dobre.

Re: 22. kapitola Od: katrin - 07.04. 2015
No teda.. Ja som uz cakala iba stretnutie s rodicmi a pomale presviedcanie Hermiony o tom, ze byt Malfoyova nemusi byt az take hrozne prip. komplikacie s Ronom, ale toto nie teda.. Zase prasky? Hadam chlapci (D+H) daju tentokrat na Hermionu pozor.. Do buducej soboty si ohryziem vsetky nechty, aka som zvedava

Re: 22. kapitola Od: MIRA - 05.04. 2015
Zdá sa, že Hermiona a Draco sú v pohode, takže som veľmi zvedavá kto sa hrabal v Harryho veciach.:( Veľmi pekne ďakujme za nádherný preklad baby a príjemnú šibačku vám prajem.:)

Re: 22. kapitola Od: Zuzana - 04.04. 2015
Tak pekne sa prebudili a Hermiona nestresovala ale bola alebo sa aspoň zdá, že je šťastná... a chce ísť na Manor... dúfam, že je úprimná a že to nie je len hra aby sa mohla dostať k liekom. Veľmi som dúfala, že drogovú aféru má vďala Narcisse za sebou, myslela som si, že sa niečo môže stať, ale drogy som už vylúčila, teraz mám trochu strach, že to nebude také jednoduché. Ďakujem za preklad:)
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
Záležitost s drogami opravdu ještě není ukončená. Jednoduché to nebude, ale jsou na to dva, to je všechno o hodně jednodušší. Věřím, že to zvládnou. (A ještě mají v záloze Malfoye starší, takže o výsledek bude určitě postaráno). Díky, Zuzano.

Re: 22. kapitola Od: Julie - 04.04. 2015
Och to jsou mi zvraty... díky za překlad, moc jsem si čtení užila a netrpělivě očekávám pokračování.
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
Ještě nám kus povídky zbývá, tak o čem bychom si četly, ne? Ať se nám hrdinové ještě trochu potrápí :-)

Re: 22. kapitola Od: TaraFaith - 04.04. 2015
Já jsem si myslela, že se to ještě nějak podělá, a myslím, že je to tak správně. byla by to moc velká pohádka, kdyby se Hermionina závislost na prášcích už vubec neobjevila. Každopádně jsem zvědavá, jak se to bude vyvýjet dál. Moc díky za překlad.
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
Autorka má příběh mistrně vystavěný - nejdřív nás ukolébá romantikou a pak prásk! Je tu další zápletka. A my si to užijeme, že. ) I já děkuji.

Re: 22. kapitola Od: arabeska - 04.04. 2015
Páni, úplně jsem zapomněla, kdy přijde další úder, a on už je tady. Recepty... Malfoyovský rys se rozhodně projevuje a Draco s Hermionou jsou naprosto k sežrání. Takhle bych se chtěla probouzet každé ráno, no nebylo by to naprosto ideální? ) Jacomo, díky ti! (A blíží se konec = slet = autorské čtení, na to se těším!) 
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
No bylo to žhavé ráno Ale přejme jim to, čeká je náročný den ´ Ano, slet se blíží, ale já jsem žádné předčítání nepřislíbila! *děs v očích* Možná jedině po požití dostatečného množství vína, ale to zas nejspíš budu špatně artikulovat :-))
Re: 22. kapitola Od: Lupina - 04.04. 2015
Jacomo, neboj, to nic není. Jednou jsem četla přes Skype pohádku, páč jedna známá neměla onu knížku a její mladý měl na druhý den domácí úkol. Ale fakt je, že jsem zvyklá. Načetla jsem holkám stovky hodin a ještě to mám čerstvé v paměti.
Re: 22. kapitola Od: arabeska - 04.04. 2015
Obávám se, sovičko, že rada čarodějek už se usnesla, že jinak než od tebe to nechce slyšet, takže nebudeš mít na výběr... Hladinka bude, o tom bych nepochybovala :D

Re: 22. kapitola Od: Jimmi - 04.04. 2015
To bola taká pohodička, že sa muselo niečo pokaziť. Ďakujem za skvelý preklad,
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
To víš, ještě přijdou závěrečné zvraty Díky, Jimmi.

Re: 22. kapitola Od: Lupina - 04.04. 2015
Jasné, že to nemůže jít jen tak, jako po másle. Nějaké další komplikace se musely objevit. A já jsem napnutá, jestli Hermiona zase spadne do prášků, jak Lucius pořídil s Grangerovými a co se stane s Ronem. Díky moc za další úchvatnou kapitoli. Jsi nejlepší, Jacomo :-)
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
Komplikace jsou už v běhu a není jich málo. Příště se nám to ještě víc krásně zamotá Všichni zmínění nám ještě nastoupí na scénu. Červenám se z té chvály, (ale strašně mě těší ).

Re: 22. kapitola Od: denice - 04.04. 2015
Představuji si Draca, jak si pěkně leží ve vyhřáté posteli, rozcuchaný, do růžova vyspaný a přitisknutý k Hermioně, a plánuje si šťastnou budoucnost... Strašně bych mi ji přála, ale když pak Harry objeví ztrátu receptu, bojím se, že to tak úplně jednoduché nebude. Taky se mi strašně líbí Hermionina péče o to, aby se Dracovi rodiče dlouho netrápili obavami o ně - že by další důsledek rodinného rysu? Zkrátka je mi jasné, že tu bude muset nastoupit vyšší liga - a jak je vidět z ukázky, stane se to hned v příští kapitole Lucius je můj hrdina! Díky.
Re: 22. kapitola Od: Jacomo - 04.04. 2015
Ne, ne, jednoduché to nebude. A Hermiona už je napůl Malfoyová, ať chce nebo nechce. Vyšší liga se skutečně příště objeví, těš se. Veliké díky, denice. A gratuluju k prvnímu komentáři.

Prehľad článkov k tejto téme:

galfoy: ( Jacomo )25.04. 201525. kapitola - závěr
galfoy: ( Jacomo )18.04. 201524. kapitola
galfoy: ( Jacomo )11.04. 201523. kapitola
galfoy: ( Jacomo )04.04. 201522. kapitola
galfoy: ( Jacomo )28.03. 201521. kapitola
galfoy: ( Jacomo )21.03. 201520. kapitola
galfoy: ( Jacomo )14.03. 201519. kapitola
galfoy: ( Jacomo )07.03. 201518. kapitola
galfoy: ( Jacomo )28.02. 201517. kapitola
galfoy: ( Jacomo )24.02. 201516. kapitola
galfoy: ( Jacomo )17.02. 201515. kapitola
galfoy: ( Jacomo )07.02. 201514. kapitola
galfoy: ( Jacomo )31.01. 201513. kapitola
galfoy: ( Jacomo )24.01. 201512. kapitola
galfoy: ( Jacomo )17.01. 201511. kapitola
galfoy: ( Jacomo )11.01. 201510. kapitola
galfoy: ( Jacomo )29.11. 20149. kapitola
galfoy: ( Jacomo )22.11. 20148. kapitola
galfoy: ( Jacomo )15.11. 20147. kapitola
galfoy: ( Jacomo )08.11. 20146. kapitola
galfoy: ( Jacomo )01.11. 20145. kapitola
galfoy: ( Baska92 )17.07. 20144. kapitola
galfoy: ( Baska92 )16.07. 20143. kapitola
galfoy: ( Baska92 )14.03. 20142. kapitola
galfoy: ( Baska92 )04.03. 20141. kapitola
galfoy: ( Baska92 )25.02. 2014Prológ
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )23.02. 2014Of Kings and Queens