Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2014 Snamione

Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň

Advent 2014 Snamione
Vložené: marci - 22.12. 2014 Téma: Advent 2014 Snamione
marci nám napísal:

22. december 2014
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň

The Slytherin, the Witch and the Vanishing Cabinet

 

Autor: Ariadne AWS

Překlad: marci

Beta: Lupina

 

Povolení k překladu: žádost zaslána 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2900731/1/

 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Ariadne AWS. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

romance/drama

 

Hermiona G. & Severus S.

 

Rating: T

 

Kapitol: 1

Slov: 4.161

 

Shrnutí: Jediná pravda: jednorázovka jako odpověď na O.W.L.'s Truthsayer Challenge. Veritasérum z neočekávaného zdroje, postrčení od jiného a lístky růží. Společné dílo TimeTurnerForSale a Ariadne AWS. Nominováno v Multifaceted Awards. 

 

AN: Naše odpověď na on-line Wizarding Library's Truthsayer Challenge: „Jedné postavě musí být podáno Veritasérum.“ Příběh je zasazen do vánočního času v průběhu HBP. Enjoy!

TimeTurnerForSale and Ariadne AWS


Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň

Jediná pravda

Byla téměř půlnoc a kapela vyhrávající na vánočním plese si právě dávala poslední přestávku. Harry, Ron a Hermiona se sešli u mísy s punčem a zírali dovnitř.

„Jsem si zatraceně jistý, že předtím to oranžové nebylo,“ vyhlásil Ron a vypadal na pochybách.

„Jo,“ souhlasil Harry.

Hermiona pozvedla naběračku a k punči si přivoněla. „Je to v pořádku. Rozpuštěné květy aromancie, to je všechno“. Nalila si plnou naběračku do pohárku a napila se. „Posilují nevýraznou příchuť skořice.“

Za Harryho loket se znenadání zahákl profesor Křiklan. „Ohó, Harry! Jak šlechetné, že jste této mladé dámě poskytl šanci odpovědět první! Patnáct bodů Nebelvíru za galantnost! Jste tak podobný své matce… vždy tak laskavý…“ Kolébal se pryč, dojatý k slzám a hihňající se sám pro sebe.

„Posilnil se něčím silnějším, co říkáš, kámo?“ zachechtal se Ron.

Harry protočil oči. „Nejspíš je ještě ožralý z toho večírku minulou noc.“ Rozhlédl se, hledaje Ginny. „Pokud jsi si jistá, že je to bezpečné, Hermiono…“

„Tutově. Kdo tady dával posledních pět a půl roku pozor?“ odfrkla si.

Harry naplnil dva šálky a zamířil do rohu, kde se skupina páťaček shlukla kolem důvěrně známého záblesku dlouhých červených vlasů.

„Takže… ty – ech… koukni,“ mumlal Ron ke svému poháru, ke svým botám a nakonec k lemu Hermioniny sukně.

Hermiona si povzdechla. „Rone, prosím. Ublížíš si.“

Zarudnutí se plížilo od Ronova límečku směrem vzhůru, když se přinutil pohlédnout na Hermionu. „Sorry, to jen -“

„Jen co?“ zeptala se Hermiona.

Ron pokrčil rameny a prohlásil hlasem stěží silnějším než šepot: „Chtěl jsem říct, že tě milu -“

Mohutné zadunění je oba vylekalo tak, že upustili své šálky a vytřeštili oči na dveře Velké síně.

-----

Severus Snape kráčel vzhůru bradavickými pozemky a jeho hábit za ním povlával jako dlouhá černá vzdouvající se vlna. Už před nějakou dobou vyčerpal všechny kletby v angličtině, prošel zbývající světové jazyky a právě začal se starověkými dialekty, které by nikdo se zdravou myslí ani neidentifikoval.

Setkání Smrtijedů probíhalo víc než katastrofálně. Jen stěží byl schopen násilím potlačit účinky Veritaséra alespoň tak dlouho, aby přežil bez odhalení všeho, co věděl o plánech Řádu. Nyní mu v boji proti působení lektvaru pomáhalo výhradně náhodné ničení všeho, co ho cestou zaujalo. 

Když vyrval ze země další nešťastný strom a poslal jej i s kroutícími se kořeny dokonalým obloukem v dál, vyrazil kupředu a jeho zuřivost rostla každým okamžikem. Vrba mlátička, když ji míjel, se opovážila jeho směrem naznačit výhružné gesto, načež ji Severus okamžitě podpálil a hlasitě se smál, když zoufale mávala větvemi. Ovšem jelikož věděl, že ten starý kouzelník mu posléze bude ve své kanceláři dávat přednášku o právech stromů a o historii tohoto konkrétního zvláště – celé hodiny – rychle plameny uhasil a bryskně se vydal hledat další cíl.

Pak Severus spatřil světlo vycházející z Velké síně, zaslechl právě začínající skladbu a zasténal. Raději by se plazil u lemu Voldemortova roucha, než se účastnit Vánočního plesu. Naneštěstí však potřeboval Brumbálovi neodkladně doručit své zprávy. Věděl, že Voldemort plánuje další útoky a také získal poměrně zajímavé informace od dalších Smrtijedů, zatímco se tito nacházeli pod vlivem séra.

Zastavil se ve vstupní hale, zaslechl hluk od vzdálenější stěny a zavrčel. Pak pozvedl hůlku a zapálil všechny pochodně, jejichž záře zalila halu oslepujícím jasem a odhalila zamilovaný pár Mrzimorů. Severus nemusel říct ani slovo, jelikož ti dva jeho směrem pouze mžikli okem a už se škrábali na nohy, aby v hrůze prchli po schodech vzhůru.

Kráčeje ke vstupu do Velké síně, mávl Severus prudce hůlkou a dveře se rozlétly s takovou silou, až narazily do vnitřních stěn. Zvuk tříštících se skel jednoho každého z oken v místnosti vyděsil všechny přítomné. Ti pak, jakmile si uvědomili, že nejsou ohroženi útokem zvenčí, se jako jeden muž otočili jeho směrem.

Severus s úsilím potlačil nutkání se ušklíbnout, když bylo šokované ticho přerušeno posledním z oken, které se vzdalo zbývajícího osamělého úlomku skla.  

Střep dopadl na zem, zdůrazniv tak jeho vstup; Severus stanul ve veřejích.

Na shromáždění obyvatel bradavického hradu padlo ticho.

Promluvit se odvážil pouze Krvavý baron.

„Severusi Snape, já ptám se, čemu vděčit máme

za příchod váš a vybraný váš šarm,

jenž tuto slavnost zdobí a srdce naše láme

způsobem, který dobře znám je nám?“

„Vy nanicovatý, praštěný, slaboduché-verše-chrlící blbče,“ ušklíbl se Snape a přeměnil mísu s punčem v pomerančovou fontánu. „Jak můžete doufat v udržení kázně ve Zmijozelu, pokud prozrazujete, že nejste nic jiného než přihřátý shakespearovský pozér?“

Byv tak vyveden z konceptu, že doopravdy odvlál několik stop zpět, Krvavý baron vykoktal: „Pravím, Severusi…“ a vzápětí proplul zdí.

Několik nejblíže stojících studentů se nervózně zachichotalo.

„A vy…“ otočil se Severus k nim. „Říkáte si Zmijozelové. Postáváte okolo, shlukujete se do skupinek a užíváte si to. Pokud chcete mít vůbec nějaké právo být v koleji Salazara Zmijozela, měli byste se namísto toho skrývat v tmavých, stinných výklencích, osnovat úchylnosti a svádět Mrzimorské… koneckonců to je jediné, pro co se hodíte.“ 

Brunátná profesorka Prýtová vyprodukovala několik nejasně znějících samohlásek.

Pak Severus zahlédl Ernieho Macmillana a protáhl: „… ačkoli jsem často přemýšlel o tomtéž.“

Očima pročesával Velkou síň vyhlížeje další oběť – MUSÍM NAJÍT BRUMBÁLA – a jeho pohled padl na Minervu McGonagallovou, která spěchala k němu a mávala rukama v horečném úsilí jej umlčet.

„Ten klobouk, Minervo. Jako pýchavka. Vážně,“ odfrkl si a křivě se pousmál. „Není divu, že jste od pádu Grindelwalda nezažila pořádnou muchlovačku.“

„SEVERUSI, PROSÍM,“ zařvala Minerva. „Co to do vás vjelo?“

„Myslel bych si, že je to zřejmé, Minervo, dokonce i kdyby vám ten praštěný klobouk vysával mozek.“

Zarazila se a pozvedla obočí.

Posměšně se uklonil a gesto jí vrátil.

Ach bože, pomyslela si Hermiona a zoufale hledala profesora Brumbála. Všimla si, jak ze Severusovy kapsy vyklouzla maska Smrtijedů.

„Pán zla pohostil všechny své následovníky…“ několik studentů zalapalo po dechu, z větší části vzrušením než opravdovým šokem – tenhle drb koloval už roky – „… dnes večer Veritasérem.“

Bolest v Severusově tváři byla skutečná. Uvědomoval si, co říká, co může říct, co by mohl říct, kdyby…

„Zatraceně skvěle, Snape.“

Severus zavřel oči. Draco. Ne teď.

„Jsem si jistý, že moje rodina bude fascinována, až uslyší z vašich…“

Dvěma kroky Snape zrušil vzdálenost mezi sebou a Dracem. Sevřel v pěstech chlapcův hábit a zkroutil jej tak pevně, že Draco doslova nemohl vydat ani hlásku.

„Možná by tvoji spolužáci byli obdobně fascinováni, kdyby slyšeli o tvé návštěvě drahé tetičky Belatrix minulé léto, Draco,“ řekl a jeho hlas byl tichý a zoufalý. „Popisovala tvoji… postavu… s láskyplnými… podrobnostmi,“ poslední dvě slova Severusův hlas vymazlil. „Její stud byl… jak bych to popsal? Obnažený.“

KDE JE PROFESOR BRUMBÁL? Hermionina mysl pádila, když kroužila kolem davu obklopujícího Severuse ve zdánlivě bezpečné vzdálenosti.

Ona i Severus zahlédli ředitele v té samé chvíli a oba vydechli v téměř identickém pocitu bezmezné úlevy.

Koutkem oka zahlédl Severus Pottera mířícího směrem k němu s tím nesnesitelným tázavým výrazem ve tváři. Jakmile se Severus pokusil prosmýknout kolem Minervy k Brumbálovi, Potter se objevil přímo před ním.

„Pane, tohle je důležité. Věřím, že Draco dělá něco -“ začal Harry.

„Ovšemže něco dělá, vy hlupáku. Byl k tomu počat a od narození vychováván. Řeknu vám přesně, co dělá. On -“ V tom okamžiku vnikl do Severusova zorného pole záblesk bílých vlasů a hábitu a Harry byl bohudíky pryč. K životu se probudila hudba a Severus zjistil, že namísto zírání do Potterovy tváře je bez cirátů postrkován na taneční parket v náručí s vyděšenou Hermionou Grangerovou.

Severus poněkud ustoupil, příliš konsternovaný na jakýkoli verbální projev. Kdyby byl alespoň schopen otevřít ústa a nabídnout omluvu, že do ní tak vrazil, snad by prostě…

„Omlouvám se, pane profesore,“ vydechla Hermiona a rovněž ustoupila. Pak si uhladila šaty a tázavě pohlédla na Brumbála, který jí věnoval pevný, byť pobavený pohled mnohoslovně vyjadřující jediné: „Tančete.“

Nejasné světlo pochodní skrylo, že oba, Severus i Hermiona, ustrnuli bez pohnutí. Když hudba zpomalila a přešla do cituplné, klidné milostné písně, ještě stále zůstávali ustrnutí.

Severus vypadal zahanbeně.

Hermiona svého profesora sledovala. Stál před ní a zdál se rozhodně omráčený. S vědomím, že pokud ona sama něco brzy neřekne, mohl by jí tu každou chvíli omdlít, lehce se usmála, napřáhla ruku a vydechla: „Smím prosit?“

Severusovy oči se rozšířily při pohledu na dívku, která nejen že neutíká z jeho přítomnosti, ale nabízí mu ruku. Podíval se na Brumbála a pokusil se jej pomocí nitrozpytu proklít, ale ten starý pošetilec jen pozvedl obočí a mávl rukou v „Jděte na to“ gestu. A když se Severus zamračil a sáhl po své hůlce s nadějí, že rozptýlí pozornost a dostane se z toho, polekaně zjistil, že hůlka je pryč.

Brumbál Severusovu hůlku ležérně pozvedl a oči mu zajiskřily jen natolik, aby poukázaly na skutečnost, že je mnohem silnější, má více rozumu a celou scénu si užívá.

Severus téměř zavrčel, než se stihl zarazit, a obrátil se k Hermioně. Ruku držela stále napřaženou a její tvář s každým ubíhajícím okamžikem povadala.

S posledním zamračeným pohledem k teď již široce se usmívajícímu Brumbálovi Severus zdvořile pokývl a pokusil se navzdory všemu držet pusu pod zámkem. Uchopil dívčinu ruku a snažně ignoroval nutkání vychrlit na ni každou intimní myšlenku, která kdy prošla jeho ďábelskou myslí samce.

Když ovinul paži kolem jejího pasu, pokusil se upírat pohled na učitelský stůl; otevřeně na něj zírala pouze Minerva a Draco vypadal bledší než čerstvě padlý sníh. Pak toto odvedení pozornosti selhalo a on se soustředil na stisk Hermioniny ruky a jejich navzájem se proplétající prsty, obrátil myšlenky k tomu, jak hebká je její dlaň proti jeho, jak k sobě perfektně pasují, jak se přisunuje blíž a blíž, jak voní její vlasy, ty jemné kudrny vyčesané vzhůru, takže odhalují křivku jejího -

„Krucinálfagot!“

Vyděšený výraz její tváře mu řekl nade vší pochybnost, že to vyslovil nahlas.

„Omlouvám se, slečno Grangerová. Já -“ začal a lehce ji roztočil v půvabné piruetě, která ovšem nijak nepomohla rozptýlit rozbujelé myšlenky, které si tryskem razily cestu jeho mozkem, skákaly přes každou překážku, kterou jim postavil do cesty, a se škodolibým nadšením mířily přímo k jeho ústům.

„Není třeba, pane profesore,“ přerušila jej Hermiona a dokončila piruetu, načež jej znovu uchopila za ruku a přitáhla se blíž.

Viditelně poněkud uklidněný Severus se pokusil ignorovat všechny okolní pohledy a zabránit veškerým svým touhám ohledně mladé čarodějky ve svém náručí. Už už si začínal myslet, že by mohl následky Veritaséra přežít, když mu Hermiona položila dlaň na hruď.

„Pomalejší tanec, pane profesore,“ upozornila jej.

Přikývl a proklel se za pohled do jejích očí. Pak Hermiona nachýlila hlavu, zpola tázavě, zpola bez přemýšlení, a opřela ji o jeho prsa. Koutkem oka zahlédla Rona, sedícího u stolu s žalostně žárlivým výrazem ve tváři.

Severus otočil pohled ke stropu a navzdory všem šancím si přál zůstat němý. Koncentroval se na udržení ticha tak tvrdě, že jej zastihlo zcela nepřipraveného, když Hermiona pozvedla hlavu a její tvář se tak ocitla sotva palec od jeho.

V šoku pootevřel ústa a nedokázal udržet rytmus. Stáli nekonečně dlouho a tanec byl zapomenut.

Hermoniny oči se upíraly do jeho, zatímco on sám se ze všech sil snažil nemluvit. Lehce stiskla jeho dlaň, aby jej přiměla k pohybu, ale zůstal paralyzovaný. Pak, ve stěží postřehnutelném okamžiku, se ocitli ještě blíž u sebe. Nějakým zasutým kouskem mysli oba věděli, co se děje, ale přesto se nepokusili to zastavit.

Severus se horečnatě pokoušel protlačit svůj zdravý rozum do popředí zájmu vlastního mozku, ale selhal. Toto se nemohlo dít, ne tady; slova deroucí se mu na jazyk by mohla způsobit katastrofu. Raději by vysypal všechno, co ví o Voldemortovi i o Řádu, pokud by tak oddálil to, co mohl říci jí.

Cítil, jak je neodolatelně přitahován blíž a blíž k ní, vnímal její vůni, její dech tak blízký, až se mísil s jeho. Ostře se uvědomoval její ruce na své hrudi, prsty hrající si s knoflíky jeho pláště. Násilím potlačil komentář deroucí se mu na rty, zda se jí všechny ty knoflíčky líbí. Vzdálenost mezi nimi byl bolestivě blízká, pouhý zlomek palce.

A pak se vše téměř kompletně rozostřilo. Taneční parket zmizel z jejich zorného pole, mihnutí Brumbála stojícího s pozvednutou hůlkou a odhodlaným výrazem ve tváři, skříň, zvuk bouchnutí a tma.

Jejich těla byla přimáčknuta jedno k druhému zavřenými dveřmi a Severus zasténal, když ji cítil tak blízko.

Očima hledala ty jeho, ale vidět mohla jen temnotu. Natisknutá proti němu v tom neuvěřitelně malém, tmavém prostoru, cítila tep jeho srdce – nebo to bylo její vlastní? Snažila se o krok ustoupit, ale on měl paže kolem jejího pasu a právě jí jednou rukou klouzal po zádech vzhůru až do vlasů, mumlaje protikouzlo k zaklínadlu, které je drželo ve svých komplikovaných, elegantních poutech… 

Bylo to vlastně první pravdivé slovo, které vyslovil za celou noc a které mu nezkroutilo střeva do uzlíku, a – provinilost si bude připouštět později. Teď ne.

Hermiona pocítila na krku jeho dlouhé, chladné prsty, uvolňující jí vlasy v kaskádách na záda, a vydechla: „Och…“

A pak se jejich rty setkaly a ona cítila, že svět se roztočil.

V té chvíli záleželo pouze na dvou věcech. Pocitu jejích jemných dlaní na jeho tváři a rtů poddávajícím se jeho rostoucím nárokům – opravdu mu v tomto vyhoví? – a skutečnosti, že skříň, ve které se nacházeli, evidentně právě přistála s obrovským třeskem na zemi, hodila je na protější stěnu a zapresovala jejich těla jedno do druhého.

Reflexivně ochránil její hlavu jednou rukou a většinu své váhy přenesl na druhou, dlaní se opírající proti zdi.

Skrz dveře se prodralo nepatrné množství světla a Severus zachytil její pohled směrem k němu, tázavý, bezdechý a – šťastný?

„Hermiono -?“ Svraštil obličej. Pravda vyjde najevo. V jeho mysli nebyla „slečnou Grangerovou“ déle, než byl ochoten přiznat dokonce i sám sobě.

To byla jediná otázka, kterou potřebovala. „Severusi, já -“ a ruka jí vylétla k ústům.

Jeho smích jí pošimral lechtivé místo za uchem. „Hermiono… je všeobecně známým faktem o Veritaséru, že jeho účinky jsou přenosné pomocí určitých intimních cest.“

„V hodinách lektvarů jsi nám to nikdy neříkal.“

„Tato konkrétní vlastnost je probírána v přípravných kurzech na OVCE, samozřejmě.“

„Ach.“

Zasmál se. Rukama mapoval její tvář, jemné, delikátní obočí, křivku čela, její krk, ramena a ještě níž – „Profesor Křiklan možná tuto část do svých studijních osnov nezařadil?“

„Ach – ne. Ne, nezařa – och…“ vydechla

Odněkud z hlubin svědomí vyškubl Severus na světlo boží svá další slova: „Tomu efektu je možné vzdorovat, Hermiono.“

„Ne.“

Její „Ne“ bylo tím nejlepším „Ano“, jaké kdy slyšel. Pevně ji uchopil za ramena, sklonil se nad ní a spojil jejich rty s divokou vášní celoživotně drženou na uzdě, vášní popíranou stále obtížněji, vášní zaměřenou na ni – „Jsi nebezpečně rozptylující, Hermiono,“ vydechl, aby si ji k sobě s dalším nádechem lehce přitáhl, „a pomyšlení na tebe je zapovězenou útěchou.“ Zatraceně. Zmlkni, Snape, zmlkni.

„Severusi – opravdu bys mě – opravdu mě -“

„Jestli tě chci?“ Dlouho vězněný hlas vytušil světlo. „Ach bohové… Hermiono. Ano, ano, chci tě.“

Prsty mu pročísla vlasy, sevřela jeho tvář do dlaní a promítla do očí svoje radostné pocity.

Viděl je v mihotavém světle a –

Okamžitě překryl prsty její rty. Kde to jsou? Zamžoural skrz malé štěrbiny ve dveřích a dotkl se jejího čela.

Legilimens, pomyslel si a v duchu poděkoval Merlinovi, že na tuto konkrétní dovednost není zapotřebí hůlka. Hermiono, dostaň nás odsud.

Ohromeně na něj pohlédla.

Země se opravdu pohnula, Hermiono. Jsme u Derviše a Vezíra, a to místo je prolezlé Smrtijedy. Jenom vytáhni hůlku a pomysli siJ'y reviens.*)

Nechápavě na něj zírala s bezhlesou otázkou na rtech: „NE latinsky?“

Jenom Francouz mohl navrhnout něco tak neblaze nevyzpytatelného, jako je tahle rozplývavá skříň. Udělej to. HNED.

Cítila sílu jeho příkazu, a když kolem nich ovinul svůj plášť, pomyslela si: „J'y reviens.

Ve vířící temnotě Severus cítil, jak je vržen proti dveřím skříně, které pod jeho vahou povolily. Připravil se na tvrdé přistání, nicméně byl překvapen, když se přistihl ležet v posteli. Měl jen zlomek sekundy k uvědomění si, kde se nachází, a jeho svět byl zatemněn Hermionou, která se zřítila přímo na něj.

Hermiona se přistihla ležet přímo na Severusovi, jenž měl oči zavřené a výraz, jako by se usilovně snažil neječet. Rychle se nadzvedla s otázkou: „Ublížila jsem ti?“

„Ne,“ napůl zasténal a odvážil se otevřít jedno oko.

Hermiona pozvedla obočí a rozhlédla se po místnosti. Přistáli na skutečně obrovské posteli. Vztyčila se do kleku a pozvedla ruku, umožňujíc tak okvětním plátkům růží, které sevřela v pěsti, aby se snesly k zemi. Vzduchem pluly snad tisíce svící a zabarvovaly místnost dorůžova, jako by přistáli přímo v srdci ohně.  

„Není pochyb,“ řekla, vracejíc pohled Severusovi, „že nás sem někdo nasměroval.“

Pozvednutá ruka ji stáhla dolů. „A to vadí?“

Hermiona se přistihla, kterak upřeně zírá do Severusových očí. Všechny obavy z jeho obličeje zmizely.

„Ne.“

Lehce se usmál. „Můžeš říct i víc než jen jedno slovo, Hermiono. Domnívám se, že příležitost si to žádá.“

Pozvedl se, zrušil vzdálenost mezi nimi a políbil ji, nejprve zlehka, poté přitlačil silněji. Vzdáleně zaznamenal její ruce zaplétající se mu do vlasů a táhnoucí jej dolů. Když se nad ním rozkročila, snažil se nepodlehnout šoku z ženy nad sebou a z toho, že je obklopen příliš mnoha okvětními plátky růží, příliš mnoha svícemi a Hermionou příliš mnoho na to, aby zůstal při smyslech. Něčí ruka - mohla být jeho, ale nebyl si tím jistý – tápala po jakémkoli vynálezu, který držel její šaty pokupě, s nadějí, že ona nepřijde k rozumu. Koneckonců ve hře bylo Veritasérum, ne Imperius.

Ruce se vymotaly z jeho vlasů a přesunuly se na krk, aniž by došlo k přerušení stále vášnivějšího polibku. Ona poněkud zoufalá, neodbytná potřeba stoupala v beznadějných spirálách do nekonečných výšin, ignorovala veškeré racionální myšlenky a točila se tak vysoko, že když logika vyžadovala rozepnutí redingotu, stalo se toto nutným cvičením v týmové práci. 

Pak její šaty nějakým způsobem spadly mezi ně, ležely proti němu a přerušily tak jejich společné úsilí osvobodit jej z jeho obleku. Jejich oči se setkaly a Hermiona se posadila, stáhla šaty zcela dolů a odhodila je na zem.

Vzápětí se bez nadechnutí vrátila k práci na jeho oblečení, odhánějíc jeho stále dotěrnější ruce pryč. „O tomhle jsem také snila, Severusi.“

Zasténal, když uslyšel své jméno vyslovené jejím hlasem.

Pak se předklonila, na tváři se jí objevil úsměv a její prsty slepě pracovaly na třetím knoflíku. „Tohle je moje práce. Nepleť se -“ zašeptala a, osvobozujíc knoflík, pokračovala: „- do toho.“

Severus se na ni jen díval a neodvažoval se promluvit ani slovo ze strachu, že by ji tím mohl zastavit. Přejížděl jí rukama po těle, ukládal si do paměti její křivky, pocit tepla, když se dívala do jeho očí a svlékala jej, mučivě, intenzivně. Zdálo se, že přesně ví, co s ním dělá a užívá si každý okamžik. Jeho, chtěla jeho a nějaká část Severusova mozku se nepřestávala ptát, proč je tento konkrétní orgán vyšoupnut stranou do temnoty, mimo dosah svící.

Hermiona sledovala jeho oči obvykle zářící úžasnou inteligencí, když se posunula níž. Ty temné oči se zvolna zavřely ve chvíli, kdy mu rozevřela plášť a odvedla překvapivě rychlou práci při rozepnutí jeho košile a vysvléknutí kalhot.

Když se posadila zpět, Severus se nadzvedl, pevně ji uchopil za obě ramena a přetočil ji dolů. Pak se nad ni sklonil a vlasy mu zakrývaly většinu obličeje, ponechávajíce mezi jejich tvářemi jen malý prostor, kde se mísil jejich dech.

„Nakonec slova možná zapotřebí nejsou,“ zamumlal, když k němu vzhlédla, oči rozšířené a zamlžené vášní.

Pozvedla ruku k jeho tváři, když se posouval nad ni, a odhrnula stranou clonu vlasů, aby mu mohla vidět do očí. Bezedné, její svět byl pohlcen jejich bezednou hlubinou, ve které viděla počátek i konec, jeho nezdolnou vůli otáčející se kolem její vlastní, ve spirále vzhůru…

Pocit kůže na kůži, ticho, ve kterém jediným zvukem byly neslyšné vzdechy plamenů svíček setkávajících se se vzduchem, který je rozněcoval, praskání tavícího se vosku a jemný šepot růžových okvětních lístků, kterými se probíraly jeho ruce u jejích boků, když si je přitahoval blíž proti svým, tak hladké, jemné, šepot černých vlasů na jejích tvářích při každém jeho pohybu, pomalém, intenzivním, žhavém, posvěceném jediným místem pokoje, které znal.

Pozastavil se a sevřel její tvář v dlani. Očima podržela jeho – moudré, vřelé, otevřené, přemýšlivé… „Severusi…“ zašeptala. „Nepřestávej – prosím – nikdy nepřestávej…“

„Lásko moje,“ vydechl.

„Ano…“ odpověděla a její mysl vířila a ona byla tažena, padala, nořila se hlouběji do něj, jeho rukou, hlasu, dechu…

A každé vydechnutí se stalo dotykem, každý dotyk přáním, každé přání snem, nadějí a strašlivou, nesnesitelnou sladkostí ztracených myšlenek zapomenutých v osamělých snech v samotě temnoty, hořící, plápolající ve skrytém světle. A svíce Komnaty nejvyšší potřeby se leskly a zářily, jasné, intenzivnější, stále zářivější, dokud se Severus a Hermiona, ztraceni i spolu, neocitli v jediném žhavém plameni, zabaleni do šepotající věčnosti růžových lístků toho nejsladšího z keřů.

A pak ta záře měkla, a temněla, a okraje vidění se zamlžovalo a rozostřovalo, dokud nezbyl jen on, jen ona, a ona zamumlala jeho jméno, jemně, ospale, a on si ji přitáhl pevněji ke svému boku, bezpečně zabalen v jejím šepotu, její hlava mu spočívala na ramenou a, sklouzávajíce a noříce se zlehka do ticha, pravda v séru byla nahrazena pravdou vášně, lásky a svobody jejích polibků, a on přejel prstem po její tváři a zeptal se: „Opravdu?“

A ona odpověděla: „Opravdu.“

A pak usnuli, dva lidé v objetí jediné pravdy.

-----
Jakmile kamenný chrlič vklouzl zpět na místo a schody se ve spirále roztočily vzhůru, obrátila se Minerva na Albuse.

„Očekávám, že se mi chystáš říct, o čem to celé bylo?“

Brumbál si v duchu poznamenal, že následující den bude nutné opět rozbít rozplývavou skříň, a poté odpověděl: "Minervo, mohla sis všimnout, navzdory oné poněkud netaktní poznámce o 'pýchavce', že ten ubohý hoch na tom byl špatně.“

Odfrkla si a, uspokojíc tak svoji přirozenou hrdost, pokračovala: „Ovšemže, ale… slečna Grangerová?“

Albusovy oči při pohledu na Minervu změkly. „Jistě ti nemohla uniknout všechna ta znamení?“

„No – samozřejmě ne, ale -“ Samozřejmě ano, a byla příliš nervózní, aby to dokázala skrýt. „Ach, Albusi,“ pronesla a, napůl iritovaná, napůl pobavená, a celá až příliš ztracená ve vzpomínce, kterou sdíleli jen oni, se zlehka opřela o zábradlí. „Tímto bude všechno… obtížnější.“

„Ne, Minervo,“ odtušil vážně. „Právě naopak. Nakonec bude všechno mnohem snazší.“ A tiše, pro sebe, dodal: „Nakonec.“

„Po škole už běží fáma, Albusi! Nebýt tebe, který jsi nanejvýš očividně zinscenoval celou tu mizící frašku, mohla bych si jen představovat… ať je to jakkoli, Albusi, musíš vypustit nějakou zprávu, která všechno uklidní.“

„Samozřejmě.“

„A -“ Minervin výraz se změnil na alarmující, „- víš jak uzavřená osoba Severus je. Až Veritasérum vyprchá, Albusi, bude tě chtít zabít.“

„Ano. Ve skutečnosti to docela očekávám.“

 

*) Vracím se tam

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 02.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 01.09. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


ach, to byla nádhera, topili se v pravdě z veritaséra, nebo v plamenném ohni spalovali vášeň svého sdce a z druhé strany něžné plameny tišilli tento žár? Pointa je ovšem až na konci, až Brumbál prozradil svůj úmysl, že chce Severuse použít na to, aby ho zabil a kdyby byl hned i odsouzen, byl by ve vězení a vyhnul by se útoku v Chroptící chýši a byl tím i zachráněn. Hermiona by jistě vymyslela, jak Severuse vysvobodit ze žaláře, i kdyby měla chodit Azkabanem a žalostně pět. :-) XD Moc děkuji za tento příběh, je nádherně přeložený.

Geniální, myslím, že tuhle povídku jsem nečetla naposled! Opožděně děkuju za skvělý překlad!

Páni, jsem dost naměkko. Po epickém Severusově příchodu epické pravdivé (pýchavka ) komentáře a epická dávka romantiky. Završené epicky zlomyslně utnutým koncem. Co na to říct. Jdu do kolen! Z tohohle překladu sálá ta dřina. Z těch lyrických částí mám bolehlav při představě, že to překládám. Odvedly jste flák práce, ale však my víme, že jste čarodějky ) DÍKY za další úchvatné dílo! 

Jak já miluju intrikářského ředitelr!! :D Díky moc.

Re: Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň Od: Neprihlásený - 23.12. 2014
Severusův styl v této povídce mě dostal:-)

Ďábelská mysl samce! :-D Teta belatrix, chudák Draco! Brumbál jestará intrikánka, jako vždy, ale u poslední věty mě docela zamrazilo. Dobře to má všechno vymyšlené. Děkuji, marci :)

Absolútne dokonalé!

Ach, nemám slov. Neskonalá nádhera, děkuju, děkuju, děkuju

Mám pocit, že som sa tiež rozplynula a ocitla niekde inde. Táto poviedka mi pripadá ako taká mini verzia Alice v krajine zázrakov. Skrátka typická Ariadne & co.:-) Občas človek u nej nevie, na čom je. Samé náznaky a narážky. Skvelý preklad, marci. Muselo to byť poriadne náročné. Vďaka.

Další perla letošního adventu...Chudák Severus, nemá chvíli klidu. Představila jsem si ho nadávajícího ve starodávných dialektech a je snad ještě víc sexy než doteď Hermiona dost dobře a elegantně zabránila dalšímu přívalu pravdy (urážek). No, Brumbál používá dost zvláštní metody balení holek- prostě je zavřít do skříně ať si nějak poradí...A jeho poznámka na konci dodává povídce nádech smutku, ještěže Severus bude mít po boku Hermionu. Děkuju za skvělé počtení, marci

Další perla letošního adventu...Chudák Severus, nemá chvíli klidu. Představila jsem si ho nadávajícího ve starodávných dialektech a je snad ještě víc sexy než doteď Hermiona dost dobře a elegantně zabránila dalšímu přívalu pravdy (urážek). No, Brumbál používá dost zvláštní metody balení holek- prostě je zavřít do skříně ať si nějak poradí...A jeho poznámka na konci dodává povídce nádech smutku, ještěže Severus bude mít po boku Hermionu. Děkuju za skvělé počtení, marci

Severusove vyčíňanie bolo excelentné:) No a potom, keď s Hermionou zmizli a ocitli sa komnate... to bolo strašne krásne. Albus zase neprekvapil. To zabitie... asi myslel na to skutočné zabitie, na ktorom sa so Severusom dohodol?:( Ďakujem za preklad.

Pro mě zatím jedna z nejlepších povídek letošního adventu. Správná směs romantiky,humoru,sarkasmu a hlášek v jednom balení dohromady. At žije veritasérum.Moc děkuju za krásný překlad úžasné povídky

Jojo, veritasérum je sviňa. :D A ta závěrečná poznámka od Brumbála.., :) Krása! Díky za úžasný překlad.

Už podle názvu jsem tušila, že to bude něco nezapomenutelného, ovšem výsledek předčil moje očekávání. Puberťácký humor, akce, Severusův sarkasmus, čistá romantika a závěrečná věta, která to posunula do úplně jiné roviny = autorský koncert. Nádhera, hluboce smekám a další zametání podlahy kloboukem přidávám pro marci a Lupinu za mistrný překlad, zejména v té romatické části, to je úplná poezie. Díky moc!!!

Po prečítaní tejto poviedky som v siedmom nebi  No vážne, to bolo skvelé, správna dávka romantiky zmiešaná s dávkou humoru, najmä tá časť, kde sa Severus vyjadruje o Minerve, je úžasná  Ďakujem pekne za preklad, túto poviedku si ešte mnohokrát prečítam 

Tak tohle byla vážně paráda!  

A pak, že Voldemort nedbá (byť  jde o nezamýšlený důsledek jednání) o blaho svých věrných (v tomto případě tedy samozřejmě spíše nevěrných) následovníků…  

 Úžasné! Také správne vianočné dávkovanie romantiky a humoru...naozaj veľmi vydarené. Ďakujem pekne.

Zase mě překvapilo, jak autorky dokázaly skloubit vtip a romantiku. A zase mě zamrazilo u zmínky o rozbití rozplývavé skříně, které se nekonalo. A ta zmínka budoucího Brumbálova zabití. No prostě paráda. A parádní překlad :-) Díky, marci :-)

Vhled do Severusovy ďábelské mysli samce jsem si nádherně užila - a samozřejmě i ostatní perly. Jeho vstup na slavnost byl vskutku nezapomenutelný. Fantazie. Druhá lyricko-romantická část byla taky kouzelná, moc dobře se četla a dílo završil závěrečný Albusův bonmot. Zkrátka a dobře jeden z favoritů na nezapomenutelný příběh letošního Adventu. Díky!

Prehľad článkov k tejto téme:

ApollinaV: ( arkama )06.01. 2015Technika
sophierom: ( solace )01.01. 2015Predsavzatie
marianne le fey: ( solace )31.12. 2014Prefíkaný plán
Alexis.Danaan: ( solace )24.12. 2014Čosi, o čom sa klebetí
Scattered Logic: ( tiberia )23.12. 2014Zeptej se knihy
Ariadne: ( marci )22.12. 2014Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň
SSmaragd: ( Jacomo )21.12. 2014Nápověda od Andersena
cathedral carver: ( solace )20.12. 2014Mor ho, mor!
wallyflower: ( arabeska )19.12. 2014Miliony promarněných hodin
Chessi: ( tiberia )18.12. 2014Vánoční pohádka
debjunk: ( Ivet )17.12. 2014Pod jmelím
GinnyW: ( arkama )16.12. 2014Zmätený
ZauBaerin: ( tiberia )15.12. 2014Pomsta je sladká
dressagegrrrl: ( solace )14.12. 2014Dom iného muža
BulletTimeScully: ( Lupina )13.12. 2014Přihlížející
draco-severus-mmm: ( marci )12.12. 2014Šťastné Vánoce, Severusi
DrMM: ( Jacomo )11.12. 2014Odpusť nám naše viny 2/2
DrMM: ( Jacomo )10.12. 2014Odpusť nám naše viny 1/2
butterflycross: ( LadyF )09.12. 201425. kislev
Ladymage Samiko: ( tiberia )08.12. 2014Pochopení po snapeovsku
cathedral carver: ( solace )07.12. 2014Kým sme hľadali sneh
angelicka: ( Sevik99 )06.12. 2014Dluh
Bergere: ( arabeska )05.12. 2014Ale zmlkněte!
melisande88: ( tiberia )01.12. 2014Válka s kůrolezem