Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2014 Dramione

Paříž v plamenech

Advent 2014 Dramione
Vložené: arabeska - 18.12. 2014 Téma: Advent 2014 Dramione
arabeska nám napísal:

18. december

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.


Paris, Burning

autor: spadul   překlad: arabeska   beta: Aiden

Autorka nereaguje na žádost o překlad. Z překladu tohoto díla neplyne žádný finanční zisk.

originálhttp://dramione.org/viewstory.php?sid=903&warning=5

AN: Ve světě, kde Voldemort vyhrává válku, musí Hermiona a skupina rebelů uprchnout z Anglie a cestovat napříč Evropou, aby nalezli spojence. Paty jim olizují plameny. Jsou odkázáni sami na sebe.

 



18. prosince, 20:07

 

Hermiona stála na břehu Lamanšského průlivu, ledová voda jí omývala nohy, zatímco pozorovala temné nebe nad svým domovem, jak doutná v odstínech rudé a oranžové, a pozůstatky města jí jako sníh dopadaly na tvář ve velkých chuchvalcích popela. Vzduch zchladl hořkostí válečných ztrát, prohrou, konečnou kapitulací víry. O tom se sice tenkrát nezmínil ten šepot, který měl obhajovat jejich činy, ale Hermiona věděla víc, než aby si něco nalhávala. Vyčarovala malý veslový člun; jenom další známka kolektivního ústupu. Prchli z války, pro boj v níž byli zrozeni – opustili své domovy a vše, co kdy znali, nechali za zády kvůli šanci na přežití, pro bláznivou víru, že někdo tam venku čeká, aby jim mohl pomoci. Hermiona začala veslovat a přes zvuk vln narážejících do loďky slyšela ozvěny vzlykání plného zoufalství, které se odrážely od hladiny.

Kdo jim může pomoci, když si stěží pomohou sami?

 

19. prosince, 02:34

 

Ve kterém jsme přístavu?“

Cherbourg, myslím.“ držela si mapku před očima a mlaskla při snaze zaostřit přes okolní tmu.

Co?“ zasyčel někdo nalevo od ní. Náhle vzduch naplnila panika a horečné mumlavé tóny se rozšířily jako roj zmatených včel. „Myslel jsem, že máme přistát v doku v Le Havre,“ dodal někdo.

Jsme příliš na západě!“ prohlásil hlas s precizně odměřenou bezstarostností, ten, který okamžitě rozpoznala jako Fleuřin. Krátce se uchechtla a Hermiona i přes okolní temnotu poznala, že to bylo namířeno na ni.

Na tom nesejde,“ prohlásila Hermiona bez obalu. Nebyla v tak příčetném stavu, aby rozumnými argumenty přesvědčila skupinu lidí, kteří nebyli ochotni poslouchat. Uhladila mapu a přejela prstem po přehybech – dva měsíce starých přehybech. Dva měsíce, tak dlouho už trvalo jejich selhání, úhledně překryté zaškrtnutými městy, skrz která je cesta přivedla až sem.

Nesejde?“ Oči jí začaly přivykat tmě, když sledovala, jak se Fleur s kyselým výrazem zvedá na nohy. „Už nemáme čas. Tvá chyba nás bude stát další den cesty – co když budou naši spojenci pryč, až dojdeme do Paříže?“

Hermiona zúžila oči. „Nechápu, proč by to měla být moje vina.“ Ústa měla přísná; zuby pevně zaťaté a rty se při mluvení sotva hýbaly. Noc byla chladná a mrazilo ji v zádech, ale i přes to se sotva pohnula pod Fleuřiným zkoumavým pohledem.

To ty mašš tsu mapu!“ vykřikla zhurta Fleur a nevšímala si přízvuku, který zkalil její slova.

Uklidni se, Delacourová,“ Malfoy se odtáhl od stromu, o který se opíral, přišoural se blíž a donutil je obě uhnout pohledem. Hermiona uvažovala, jestli zapomněl, že Fleur je Weasleyová, nebo jestli se to záměrně rozhodl ignorovat. „Je jenom tvoje vina, že ses rozhodla věřit úsudku Grangerové.“

V čem to byl můj úsudek, když se mi loď postavila na vlně? Jen protože mám jedinou mapu...“ hlas se jí pomalu vytrácel, zatímco úšklebek na Malfoyově tváři se pomalu rozšiřoval. „Co?“

Opravdu, Grangerová?“ Zdvihl obočí a uzemnil ji vážným, nebezpečným pohledem. Už jeden podobný viděla a nevěstil nic dobrého. „Nikdy by mě nenapadlo, že jsi ten typ, co postavuje-“

To,“ odmlčela se, když jí podél páteře proběhl nevítaný mráz, „jsem přesně nemyslela a ty to velice dobře víš.“

To záleží na úhlu pohledu.“

Jak to-“

Zmlkněte!“ Fleuřino zaječení prořízlo vzduch a zapraskalo kolem nich jako elektřina, její zlost uvízla v zatuchlém ovzduší. „Ať už se pokoušíte o cokoliv, nechte si to na později, protože právě teď jsme v prdeli a je to tvoje vina.“ Šlehla po Hermioně obviňujícím pohledem. „Takže pokud nemáš záložní plán, mohla bys podat mapu někomu s mozkem, abychom se odtud už kurva dostali?“ Hermiona sledovala pohyb jejích úst a sotva dokázala uvěřit, že s ní mluví tak povýšeně. Jen vzácně mívala problém s lidmi, kteří zpochybňovali kvality jejího myšlení; a z tohohle vinila válku. Vinila své rodiče, že ji nenaučili, jak se vypořádat s podobnými situacemi, a vinila Harryho a Rona, že utekli, i když stále měli šanci, zatímco ona už ji ztratila. Vinila Fleur a vinila ten zatracený průliv a vinila Malfoye.

Fajn,“ vypěnila Hermiona. „Myslíš, že si někdo poradí líp? Uvidíme.“ Toužebně přejela prstem po přehybu na mapě, než ji hodila po Malfoyovi; v očích jí zářil pomstychtivý pohled zastíněný blednoucím měsíčním světlem – výzva. „Uvidíme, jak dobře si povede on. Uvidíme, jestli ho budou vůbec následovat.“

Následovali. Po několika chvílích váhání se otočil a oni se pomalu vydali za ním. Protože v nekonečné černi noci, kdy vládnou noční můry a lidé páchají zlo, měl Draco Malfoy nesčetně důvodů utéct tomu, co jim bylo v patách.

 

21. prosince, 17:45

 

Trvalo jim půl dne, než si uvědomili, že je sledují Smrtijedi, a půl dne dohadování, než se shodli, že překročí Seinu a budou pokračovat na protějším břehu. Voda byla ledová a příliš hluboká, aby se dala jednoduše přebrodit, a Hermiona nikdy nebyla výjimečná plavkyně. Ale stejně pokračovala, stěží se držíc na hladině, protože to vytrvání potřebovala nade vše ostatní. Teď už se to nijak nezlepší, a čím dříve se s tím faktem srovná, tím dříve vyžene ze svých vzpomínek pach požáru.

 

24. prosince, 10:15

 

Tohle nemůže být pravda.“

Pomalu kráčeli, nohy se jim podlamovaly, s hlavy čelem vzhůru k šedému nebi. S každým krokem, kterým se přiblížili k městu, v nich rostly obavy. Hermiona minula taxi a přejela ukazováčkem po otevřených dveřích. Majitel nikde v dohledu. Z průchodu mezi budovami zahnula žena s dvěma dětmi pevně přitisknutými k tělu a trvalo jí jen pár kroků, než si všimla jejich skupinky. Oči se jí rozšířily a téměř vzápětí se obrátila a její záda zmizela v oblaku mlhy a smogu.

Paříž zela prázdnotou. Přišli pozdě.

Není tady bezpečno.“ Hermioniny smysly zahlcovaly podněty z okolí; prázdná auta zaparkovaná uprostřed ulic, mlžný opar, který se držel příliš u země. Něco se stalo a nebylo to dobré.

Tak dobře.“ prodral si k ní cestu Malfoyův hlas. „A kam přesně bychom tedy měli jít?“ Mrkl jednou, dvakrát a napotřetí se jeho oči protočily, odvrátil se od ní a pod nosem vytočeně zamumlal nadávku. Nevrle ho sledovala připravená říct mu, kam přesně má jít, když za ním něco zpozorovala.

Metro,“ zašeptala dost tiše na to, aby mluvila jen sama se sebou, ale s jakousi jistotou, že ji uslyší. Napjal záda a se zdviženým obočím se na ni obrátil přes rameno. „Metro hlídat nebudou. Můžeme vstoupit do města, aniž by se dozvěděli, že jsme dorazili.“ Nadšeně doběhla k vrcholu schodiště a zamyšleně provrtala očima tichou tmu. Malfoy si stoupl vedle ní a po dobu úderu srdce stál bez hnutí.

Grangerová,“ řekl, jako by ji viděl poprvé; jako by právě klopýtl o něco neuvěřitelného. V jeho hlase zaznívala naděje a ji to naplnilo optimismem, který tolik postrádala. A když je ostražití společníci obklopili na vrcholu schodů, věděla, že oni cítí to samé.

 

24. prosince, 13:32

 

Byla to nekonečná čerň. Tak hrůzostrašná nekonečná čerň, že Hermionu zcela připravila o smysly. S každým dalším krokem ji obklopovala čím dál víc, sama se odsuzovala k bezmoci. Už nedokázala rozeznat zvuky ani jejich zdroje. Při každém závanu studeného větru za zády sevřela ruku kolem hůlky ještě pevněji a neustále se ohlížela přes rameno po jakékoliv známce, stopě po nepříteli, ačkoliv by nebyla schopna ho vidět, i kdyby stál metr od její tváře.

Skupina postoupila hlouběji do srdce podzemního labyrintu, se strachem byť jen zašeptat Lumos, aby nebyli prozrazeni.

Jak víme, že nejezdí vlaky?“ zeptal se někdo – Hermiona předpokládala, že je to Neville, ale v temnotě si nemohla být jistá.Nevíme.“

 

24. prosince, 19:00

 

Jak že ho poznala?“ Hermioniny oči byly zaměřené na cizincovu tvář, sledovala jeho rty mluvící jazykem, který nedokázala dešifrovat. Všimla si, že něco v jeho výrazu bylo špatně, jeho oči se nikdy nikam skutečně nezaměřily. Prázdné, pusté oči. Oči, kterým se nedalo věřit.

Hej,“ natáhla se do strany a nejistě stiskla Malfoyovo nadloktí. Nevydechla, dokud se k ní neotočil, podařilo se mu vypadat zvědavě i znuděně zároveň. Zdvihl obočí. „Jak ho Fleur poznala?“ zašeptala nervózně.

Pokrčil rameny. „On je Francouz, ona je Francouzka.“

To je stěží pravděpodobné.“

Věnoval jí pohled, který říkal, že dostala přesnou odpověď na to, na co se ptala, což byla jistým způsobem pravda. Dostat od Malfoye přímou odpověď nebylo jednoduché, v tom směru měla spoustu zkušeností. První dva týdny, kdy spolu cestovali, bojovali a přežívali, byly její otázky neúprosné. Nevěřila mu, a tak se ptala, aby pochopil nedostatek její důvěry. Když se konečně zlomil, konečně odpověděl na její nejdůslednější otázku, proč, ztratila důvod mu nevěřit.

Co když je to Smrtijed?“

Tak to jsme v prdeli.“ Fleuřin hlas se vzrušeně zvedl a Malfoyovy oči bleskly za Hermioninu hlavu, aby se zaměřily na dvojici. Hermiona se k němu instinktivně pohnula blíž, v žilách jí vřelo nervózní napětí.

Rozumíš jí, co říká?“ Hermiona dychtivě těkala pohledem mezi Malfoyem a Fleur v naději, že bude schopný rozeznat hutný proud plynulé francouzštiny, kterou před nimi rozmlouvali.

Vydechl a ne příliš nadšeně se rozhlédl po uličce, ve které stáli. „Ani podělané slovo,“ prohlásil a v hlase mu zaznělo něco, co připomínalo nesnáz. Hermiona podupávala nohou, zatímco sledovala řeč jejich těl a gesta a pokoušela se rozluštit, co se děje.

Přisahám, že jestli-“

Někteří uprchli.“ Fleur se prudce otočila směrem ke skupině. Muž, se kterým mluvila, se ohlédl přes rameno a s panikou v očích zmizel. „Dnes brzy ráno město navštívili Smrtijedi, ale nezůstali. Stále zbyli někteří spojenci na ministerstvu.“

Tak můžeme jít?“ zamumlal Malfoy netrpělivě. Fleur k němu krátce zalétla pohledem, na obličeji se jí usídlil obvyklý povýšenecký výraz.

Právě byli napadeni, nemůžeme tam jen tak vběhnout bez ohlášení. Jean je spraví o naší přítomnosti.“

Jak si můžeš být tak jistá, že se mu dá věřit?“ Hermiona si skousla spodní ret a očima hypnotizovala místo, kde ještě před několika vteřinami stál cizinec. „Chci říct, řekl něco, čím by dokázal svou loajalitu?“

Neřekl nic, co by ji popřelo, pokud se snažíš narazit na tohle.“

Nemyslím, že je nepraktické být svědomitá, pokud narážíš na tohle.“

Mohl bych narazit na to, abychom se dostali z téhle podělané uličky?“ Všechny hlavy se otočily k Malfoyovi, který sledoval protější zeď tak upřeně, jako by ji chtěl na místě vznítit.

Ne,“ řekla Hermiona. „Počkáme.“

 

24. prosince, 20:10

 

Co chceš říct tím, že nevěděli, že jsme na cestě?“ Hermionino srdce bezmocně bušilo, krev se jí hrnula do tváří a barvila je dočervena. Měla pravdu; Jean jim nepomáhal, a pokud budou mít štěstí, Smrtijedi se vrátí do města až za hodinu. „Jak jsi toho muže poznala?“ Na Fleur přistály vyčítavé oči.

Byl to přítel mého otce,“ řekla pevným hlasem, přízvuk pevně obepnul její slova jako lano napjaté k prasknutí.

Přítel,“ vyprskla Hermiona a nestarala se o krutost, která jí prosytila hlas.

A jak jsem to mohla tušit?“

Malfoy si stoupl před Hermionu a přerušil ji, než si stačila promyslet, co řekne. Bylo na tom něco téměř ochranářského, to, jak ji oddělil od Fleur, ale byla by blázen, kdyby tomu přikládala význam. „Řekni mi,“ začal a Hermiona se spěšně rozhlédla. Zíral s rozšířenýma očima na pracovníka ministerstva a okolí pohltila vlna tichého napětí. „Je ten muž vůbec v kontaktu s vaším ministerstvem?“

Muž se zamračil. „Obávám se, že ministerstvu se už nadále nedá věřit.“

Malfoyovy oči se zúžily do planoucích štěrbin. „Co to znamená?“

Je mi to tak líto,“ promluvil muž a pomalu si vyhrnul rukáv, aby odhalil kůži poznamenanou černým hadem. „Tak moc líto,“ a jeho hlas se vytratil do slabého šepotu.

Padejte,“ zasyčel Malfoy přes rameno. Objal Hermionu kolem pasu a ten pocit ji spaloval, když ji postrčil kupředu. „Nemohou nám pomoci, musíme vypadnout.“

V panice se dostali ke schodům a zoufale dupali dolů. Vyhrnuli se na nástupišti a vydali se vzrušeným tempem přes atrium.

Kam půjdeme?“ pronesla Hermiona, v hlase jí těžkla nervozita a podrážky klouzaly na naleštěné mramorové podlaze.

Není kam jít, Grangerová.“ Klopýtli dveřmi ven a zastavili se. Na Paříž padla noc, strašidelná rudá záře na nebi osvětlovala ulice mnohem lépe než by mohly lampy. Hermiona zadržela dech, když sledovala stovky zmatených civilistů trousit se pomalu z domů do ulic; vylíhli se z uliček a zpoza rohů a naplňovali město smutkem nad tím, co bylo ztraceno. Děti nedbale pobíhaly kolem, jejich jedinečný den neposkvrněn strastmi, které sužovaly jejich rodiče. Sešly se v malém ledním parku nedaleko a smály se, když se jejich nohy dotkly hladkého mrazivého povrchu.

Hermiona zírala před sebe, sledovala nevinné děti, jak kloužou po ledu. Držely se za ruce a otáčely se ve zrádných kruzích, jejich rodiče na ně mávali zpoza zábradlí, než se otočili na toho druhého, ve tvářích vrytou bezmoc.

Hermiona přemýšlela o osudu a smrti, a jak jeden bez druhého nemohou existovat. Byli by tihle lidé, lidé, kteří si ničím nikdy nezasloužili tento překotný osud, vystaveni takové bolesti, kdyby ona a její společníci nikdy neopustili Anglii? Byla to celé jejich chyba? Hermiona sledovala, jak se jejich tváře naplňují radostí a věděla, že by se sebou dokázala žít, kdyby to byla pravda.

Myslíš, že to ví?“ zeptala se ho, protože už uběhly dva měsíce a ona usoudila, že ho zná dost dobře, aby věděla, že přemýšlí o tom samém.

Že zemřou?“ Kývla hlavou, jen ji nepatrně naklonila, ale stejně si toho všiml. „Ne, ale myslím, že je to tak lepší.“

Jak to můžeš říct? Nechtěl bys to vědět? Nechtěl bys bojovat?“

Není to jejich válka, Grangerová. Nemůžeš pořád všechny zachraňovat. Musíš je nechat, aby se zachránili sami.“

Zamračila se. „Ale je to naše chyba.“ A opravdu tomu věřila. Jejich bouřlivá naděje je zavedla do domů těchto civilistů a ta samá bouřlivá naděje jejich domovy rozvrátila. Ta samá, která rozvrátila její domov stejně jako jeho.

Ne, to si nemyslím.“

Smutnýma očima sledovala křivky, které bruslaři vytvářeli, a zeptala se: „Proč jsi si tak jistý?“

Mají právo bojovat za své životy, Grangerová.“ Promnul si ruce, schoval je do kapes kabátu a otočil se, aby jí věnoval neochvějný, pevný pohled. „A stejně tak my.“

 

24. prosince, 21:49

 

Smrtijedi přišli do města rychle a netrvalo dlouho a ulice vypadaly stejně prázdně, jak je našli. Hermiona prudce oddychovala v rozpadající se vstupní hale paneláku, Malfoy a někteří další ji těsně obklopovali.

Jak dlouho tady budeme čekat?“ zeptal se někdo.

Dokud nebude bezpečno,“ řekl Malfoy. Hermiona vyhlédla z malého okna, sledovala, jak pozůstatky kleteb vzněcovaly zatuchlý vzduch. Dokud nebude bezpečno. Hermiona pochybovala, že tady kdy bezpečno bude.

 

24. prosince, 23:53

 

Musíme utéct.“

Utéct?“ nevěřila Hermiona. Po tom všem, co udělali, po tom, co jejich pouhá existence v tomto městě způsobila, chtěl utéct? „Co takhle bojovat?“

To by byla sebevražda.“ Byl to téměř šepot, ale dost hlasitý, aby ho slyšeli ostatní a začali panikařit.

Ale útěk z nás udělá zbabělce. Zemřeli tady lidé – nevinní lidé!“

Chceš skončit jako oni, Grangerová? Protože jestli tady takhle zůstaneš celou noc, můžu ti zaručit, že dopadneš stejně.“ Mluvil tvrdým tónem a těžce dýchal. Pomalu od ní odvrátil hlavu, oči od ní odtrhl až na poslední chvíli. Otočil se čelem k jejich skupince a upřeně se naklonil blíž. „Dostaneme se na levý břeh, ostatní tam na nás budou čekat.“

Jak to víš?“

Vím. Půjdeme zase po proudu řeky, necháme se jí vést tak daleko, kam až se dostaneme. Budou předpokládat, že se dáme na sever, k Německu, pravděpodobně. Ale teď musíme zmizet. Hned.“ Ustoupil od ní, věnoval jí vědoucí pohled a vypáčil dveře. Vystrčil ven hlavu, hlasité údery a praskot rezonovaly v otevřených ulicích jako šílenství. Kývl a jejich společníci vyklouzli ven ze dveří a splynuli se stíny, než se dali do běhu. Otočil se na ni, ale ona se nepohnula.

Odvrátila se ode dveří a zapřela se rukama o zeď, jako by byla stabilnější než ona sama, jako by se nemohla zlomit.

Nemůžu,“ zašeptala tak upřímně, až se lekla pravdy ve svých slovech. Oči, široké a vyděšené, se setkaly s jeho. „Tohle nemůžu.“

Musíš.“ Jednoduše.

Nemůžu.“

Proč nemůžeš? Nevzdáváš to, Grangerová, ne teď, ne po tom všem. A kdyby ano? Nebyla bys ta, za kterou jsem tě pokládal.“

Zírala na něj, skutečně zírala. Kdo byl Draco Malfoy? Byl to bojovník, to věděla. Byl vůdce, ten, kterého lidé bez námitek následovali. Bojoval dvě války, a sám jednu prohrál. Zavedlo ho to sem, kde s ní, s nimi, bojoval za to, co předtím. Protože když přišla ta chvíle, když namířil hůlku do tváře toho, koho znal, nebyl dost silný. Nebo možná byl dost silný, silnější, než si o něm kdokoliv myslel. Nakonec odešel z války, kterou původně vyhrával. Dokázal tím víc, než by do něj kdy kdo řekl. Mince se otočila, světlu se začalo dařit a dařilo se mu tak dobře... dokud nepřišel zvrat. Voldemortovi přívrženci sílili každým dnem, až už nezbylo žádné dobro ke zničení. Mudlorození prchli s tvrzením, že tohle není jejich válka. Ostatní kouzelníci se přidali k mužstvu, příliš vystrašení setrvat na prohrávající straně. A potom tam byli oni, rebelové. Ti, kteří bojovali, i když nezbylo za co bojovat.

Ale Hermiona nemohla, už ne.

Svěsila ramena a chabě se zasmála. „A kdo jsem já?“

Jsi povýšenecká mrcha, Grangerová. A nevzdáš se, i kdybys chtěla, protože dokonce i když to nemůžeš najít a kolem je příliš temno, vždy bude existovat něco, k čemu se upnout.“

A co se stane, když vyjdu z těch dveří, hm? Co se stane potom?“

To ti nemůžu říct, a ani bych neměl. Není to na mně, já nedokážu rozhodnout, kdy si začneš uvědomovat, že tohle,“ rozpřáhl paže, „je naše realita.“ Otevřel dveře a zarazil se mezi zárubněmi. Kouř se kolem jeho kotníků vevalil dovnitř a on s hlubokým nádechem překročil práh. „Všechno, co vím, Grangerová, je, že potřebuješ začít žít, než ti tu šanci vezmou.“

Než stihl udělat další krok, popadla ho za zápěstí, a když k ní otočil tvář, vypadal stejně zmateně jako ona sama. Vstoupil do haly a dveře se za ním zavřely.

Nemyslíš, že to zvládneme?“

Nevím.“ Byl upřímný a ona za to byla vděčná. „Ale můžeme to zkusit.“ Asi to bylo přesně to, co potřebovala slyšet. Mdle se na něj usmála, vykročila kolem něj a vklínila se mezi dveře a jeho tělo. Otočil se; stáli tak blízko, že se ocitl těsně u ní, a jeho tělo vyzařovalo teplo. Natáhl paži ke klice a ona se bez přemýšlení zvedla na špičky a chvíli tak setrvala. Našla pohledem jeho oči, naprosto nehybná, a zrovna se chystala klesnout zpět, když pustil kliku a zvedl ruku, aby ji uchopil za tvář. Vykročil a donutil ji ustupovat, dokud měkce nenarazila do dveří, a jeho rty zajaly ty její. Dlouze vydechla a přitiskla se k němu.

Jazykem přejel po křivce jejího spodního rtu a ona se mu bez myšlení otevřela, vyžívala se v pocitech, které proudily z jeho úst. Nohy ji bolely, protože stála na špičkách, a plíce protestovaly proti nedostatku vzduchu, ale na ničem z toho nezáleželo, dokud byly jeho rty na těch jejích. Ruce se zatoulaly dolů podél jejího pasu, po křivce boků a prohlubni břicha, čerpaly co nejvíc z toho krátkého momentu, kterého se jim dostalo.

Z ulic venku zazněla ohromná rána, země se otřásla a značná část stropu se zřítila. Rychle se odtáhl od jejích úst, nedostávalo se mu dechu, ale zůstával ostražitý. Stále ji držel blízko u sebe, jeho čelo se jen stěží odtrhlo od jejího, a oba namáhavě oddechovali.

Hůlku,“ zašeptal, jeho hlas zastřený a chraplavý. Odkašlal si, odstoupil od ní a vytáhl hůlku. Hermiona následovala jeho příkladu a otočila se ve chvíli, kdy rozrazil dveře a oba je vystrčil na ulici.

 

25. prosince, 00:01

 

V plicích jí hořel popel a saze a lapala po dechu opřená o stranu budovy. Ruka jí ztuhla v křeči, prsty vyděšeně sevřené kolem hůlky a naprosto necitlivé vůči vjemům. Z vlasů jí stékala krev a uvažovala, jestli ta bodavá bolest v břiše znamená, že si zlomila jedno nebo dvě žebra. Draco stál vedle ní a ztěžka nadával, zatímco vyhlížel na ulici, kterou potřebovali bezpečně přejít, aby se dostali, kam potřebovali. Z chladných těl, která se válela po ulicích, na ně zíraly mrtvé oči, vysmívaly se jim pro všechno, co udělali špatně.

Byla svědkem toho, jak vzplála Eiffelova věž plamenem, bezmocně sledovala nevinné lidi, kteří uvízli v autě, jež nevysvětlitelně narazilo. Nemohla dělat nic, jen doufat, že jí se nestane něco podobného.

Připravená?“

Ne,“ odpověděla.

Dobře.“ Podíval se na ni, na ulici a zase na ni a přikývl. Držel hůlku v pohotovosti, zatímco se řítil ulicí, a protože ho tak upřeně sledovala, až pozdě si uvědomila, že by měla utíkat taky. Odrazila se, její semišky zasténaly protestem, a následovala ho do temnoty. Nad ramenem jí zasvištěla osamocená kletba, nebezpečně se přiblížila její kůži a ona se bez přemýšlení otočila na podpatku a začala do dálky pálit kletby, i bez cílů v dohledu. Její pokus obrátit se selhal, špička boty se jí zachytila na vyvýšenině chodníku. Zřítila se na zem, a nebyla tam déle než pár sekund, než ji pár paží popadl v podpaží a vytáhl ji na nohy. Chtěla vidět jeho tvář, aby mu poděkovala, ale už utíkal a táhl ji za sebou. Běželi, dokud je nohy nesly, a potom se zhroutili oproti starému stromu.

S posledním hlubokým nádechem a nevyřčenými kletbami v hrdle Hermiona znovu sevřela hůlku a otočila se zády k městu Paříži, které v dáli tiše hořelo.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Paříž v plamenech Od: mikita03 - 23.08. 2018
Já prostě miluju tyto povídky. Ale někdy jsou tak kráááátkééééé!!!

Re: Paříž v plamenech Od: marci - 13.01. 2015
tak to bylo něco. pěkně depresivní... a ještě v kontextu s nedávnými událostmi... jde po mně mráz. Díky, arabesko, krásné. Děsivé, ale krásné.

Re: Paříž v plamenech Od: Jimmi - 21.12. 2014
Ja už som čakala, že to bude zlé, takže som to čítala trochu s odstupom, ale viem si predstaviť ten šok pre ostatných. Majstrovské dielo, majstrovský preklad, niečo, ach jo. Prežili a to je hlavné. Ďakujem, toto muselo dať zabrať.

Re: Paříž v plamenech Od: Julie - 20.12. 2014
Zajímavý kousek, silný, děsuplný, ale naděje tu je. Díky.

Re: Paříž v plamenech Od: solace - 19.12. 2014
To bola sila! Ponuré poviedky mám rada, takže mne sa to páčilo. Navyše hlavní hrdinovia prežili, z Paríža sa šťastne dostali, takže prísľub nádeje zostáva. Atmosféra skazy a beznádeje bola opisaná skvele. (Až na tú Eiffelovku v plameňoch - oceľ som ešte horieť nevidela:-)). V každom prípade to bol originálny kúsok a ja ďakujem za preklad, arabeska.

Re: Paříž v plamenech Od: teriisek - 19.12. 2014
Uf, čekala jsem trochu optimističtější konec, když je ten advent. Neskutečně silná atmosféra, ale ta beznaděj je děsivá:( Díky za překlad!

Re: Paříž v plamenech Od: larkinh - 18.12. 2014
Má to ještě pokračování?

Re: Paříž v plamenech Od: mami - 18.12. 2014
Som z tejto poviedky riadne v depresii... No, ale aj toto je život. .

Re: Paříž v plamenech Od: Lupina - 18.12. 2014
Víš, je to opravdu temná povídka. Perfektně popsaná beznaděj. Ale! Já tam vidím ten šťasný záblesk, to, jak se Draco stává Hermioniným princem, jejím zachráncem. A věřím tomu, že se přestěhují někam, kde se budou moci dát dohromady, žít svůj život, nebo možná připojit se k silám dobra a zatočit s Voldemortem. Děkuji, arabesko, nádhera.

Re: Paříž v plamenech Od: scully - 18.12. 2014
Opravdu dost smutná a ponurná povídka. Ta beznaděj a válečné hrůzy z ní jen sálají. Nebylo mě z ní moc dobře po těle. Ale Draco byl skvělý. Moc děkuju za krásný překlad

Re: Paříž v plamenech Od: doda357 - 18.12. 2014
Nečakala som síce, že by zrazu mohli všetko zlo poraziť, ale mohlo to skončiť trochu optimistickejšie  Každopádne zaujímavá poviedka, ďakujem 

Re: Paříž v plamenech Od: Jacomo - 18.12. 2014
Wow, tak tohle bylo silné! Tak mistrný popis hrůzy a beznaděje, až byly téměř hmatatelné. Brr. A člověka to vede k zamyšlení, že i v reálu existují místa, kde lidé můžou mít právě letos takovéhle Vánoce… Chválím skvělý překlad, který velmi oceňuji, protože určitě nebyl nijak jednoduchý.

Re: Paříž v plamenech Od: Neprihlásený - 18.12. 2014
To bylo...tak strašně bolestné a kruté prostředí pro povídku až to bylo zvláštně krásné. Moc díky za překlad.

Re: Paříž v plamenech Od: martian - 18.12. 2014
Uch, tak tohle bylo vážně dost… nečekané. Docela děsivé, ale do mé dnešní nálady se to trefilo naprosto přesně…

Re: Paříž v plamenech Od: denice - 18.12. 2014
To je síla! Ani nemusím zavírat oči a připadám si jako uprostřed války - kolem hrůza, smutek a zmar. Totální deprese. Ale krásně napsaná. Díky, chybí mi tam už jen poslední odstavec, v němž se Hermiona ráno probouzí v posteli vedle Draca a uvědomuje si, že to byl jen děsivý sen

Re: Paříž v plamenech Od: ladyF - 18.12. 2014
Totální beznaděj, ano, to je přesě to slovo. A neskutečně nádherná povídka s nádherným překladem. Miluju Draca jako válečného rebela, byl zde neuvěřitelně sexy. Nezbývá než doufat, že navzdory prohrané války se jim podaří vyhrát aspoň válku o své životy. Děkuji, arabesko, vážně se mi to líbilo. Sice většinou takové pochmurnosti nevyhledávám, ale kupidivu mi pak většinou sednou.

Re: Paříž v plamenech Od: Folwarczna - 18.12. 2014
Grrr. Potřebuju povzbudit, abych zvládla tu kouli práce, kterou před sebou valím, a ne se sesypat. A tahle povídka je na sesypání. Je krásná, ale strašně smutná a úplně beznadějná. Navíc nenávidím válku a mám z ní strach. Veselé vánoce:-)

Re: Paříž v plamenech Od: Zuzana - 18.12. 2014
Táto poviedka je poriadne ponurá a smutná. Ide z nej totálna beznádej:( Je mi z nej ťažko.

Prehľad článkov k tejto téme:

dollfaced: ( tigy )31.12. 2014Sviatočné sladkosti
MiHnn: ( arabeska )25.12. 2014Za ztracený čas
Musyc: ( Lupina )24.12. 2014Tady a teď
sunnyjune46: ( Spoločný )23.12. 2014Fotku, jinak nevěřím
MiHnn: ( arabeska )21.12. 2014Plán se zvrtnul
draco-severus-mmm: ( Jacomo )20.12. 2014Veselé Vánoce, Rose
draco-severus-mmm: ( Jacomo )19.12. 2014Veselé Vánoce, Draco
spadul: ( arabeska )18.12. 2014Paříž v plamenech
Ningloreth: ( holloway )16.12. 2014Dobře připravené Plány
Futilement moi: ( arabeska )15.12. 2014To nejsou Vánoce
Darkrivertempest: ( Lupina )14.12. 2014Viscum amor
eevilalice: ( denice )13.12. 2014Kdy nastane zítřek?
scarlettcat: ( Jacomo )11.12. 2014Perníčková patálie
lorcalon: ( tigy )10.12. 2014Tradícia
floorcoaster: ( arabeska )07.12. 2014Nezbytnosti zimy 3/3
floorcoaster: ( arabeska )06.12. 2014Nezbytnosti zimy 2/3
floorcoaster: ( arabeska )05.12. 2014Nezbytnosti zimy 1/3
Rumaan: ( larkinh )03.12. 2014Něco navíc