archiv.hpkizi.sk
Odpusť nám naše viny 2/2
Advent 2014 Snamione
Článok poslal užívateľ: Jacomo - 11.12. 2014
Téma: Advent 2014 Snamione

  11. december 2014

 



 

Odpusť nám naše viny 2/2

 

Autor: DrMM

Překlad: Jacomo          Betaread: Calwen

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3657390/1/Forgive_Us_Our_Debts


Shrnutí: Lítost nepřináší odpuštění. Nenávist se nedá tak snadno zapomenout. Devět let po Brumbálově smrti ale Hermiona Grangerová zjistí, že někdy může být odpuštění zasloužené.


* * *


Červenec

V létě byly Bradavice většinou opuštěné. Kromě Hagrida, Filche a McGonagallové mohli ostatní učitelé svobodně přicházet a odcházet, jak se jim zlíbilo. Hermiona obvykle využívala této příležitosti k dohnání rozečtených knih, k návštěvám rodiny a přátel a k práci na výzkumném projektu s profesorkou Vektorovou. Každý rok se také účastnila Harryho narozeninové oslavy.

Vzhledem k tomu, že Harry porazil Voldemorta na své osmnácté narozeniny, ustanovilo ministerstvo, aby se oslava vítězství konala 31. července. Přesto se Ginny vždy postarala, že rodina a kamarádi měli svou vlastní oslavu, protože věděla, že Harry mnohem raději slaví narozeniny než den Voldemortovy porážky.

Na Harryho narozeninovém večírku bylo veselo, i když spojené síly Weasleyových a Potterových dětí Hermionu vždycky přiměly k tomu, že si mnohem víc vážila tichého léta v Bradavicích. Když se vrátila, byla už tma; taková tma, že zaslechla hádku dřív, než mohla spatřit její aktéry.

„Výroba lektvaru na čištění ran trvá třicet dvě hodiny, a vy mi dáváte jeden galeon!" Když zaslechla hněv ve Snapeově hlase, trhla sebou. Rozhodla se počkat, dokud hádka neskončí, a až potom se vrátit do hradu, a tak pokračovala v poslouchání. „Nabízela jste čtyři."

„Dám vám čtyři galeony, pokud máte ještě nějaké další lektvary," řekl neznámý ženský hlas.

„Pět galeonů za lektvary, které bych mohl prodat za pět set?"

„A kdo jiný by je od vás koupil?" Opovržení v ženině hlase se nedalo přeslechnout. „Pět galeonů je všechno, co dostanete. Berte, nebo nechte být."

„Fajn," odsekl Snape. „Vezměte si je a jděte." Strčil jí do rukou košík.

„Tady je seznam na příští týden," řekla. „Pošlete mi sovu s přísadami, které potřebujete. Platba bude stejná."

Snape popadl seznam a odkráčel směrem k hradu, aniž by jakkoliv zareagoval. Když žena odcházela, Hermiona v ní poznala prodavačku z lékárny v Prasinkách.

Hermiona vyčkala několik minut, dokud si nebyla jistá, že je Snape uvnitř, a pak teprve zamířila do hradu. Nechápala, proč vyráběl lektvary pro lékárnu v Prasinkách, ani proč akceptoval tak nízkou cenu. Přestože nikdo z učitelů nebyl bohatý, i ten nejnižší plat byl dostatečný. Proč by dopustil, aby byl takhle ponižován?


Srpen

Hermiona si v duchu říkala, že neslídí. Jen proto, že prohledává osobní spis Severuse Snapea, neznamená to, že slídí. Výplaty učitelů měly splatnost tento týden a profesorka McGonagallová byla na dovolené. Hermionino postavení coby její zástupkyně jí dovolovalo podepisovat v Minervině nepřítomnosti platební příkazy do banky. Musela se podívat do osobních spisů, aby zjistila, jaké částky podepisuje. A i když se měla McGonagalová zítra vrátit, Hermiona jí tím ušetří práci.

Přestože její zvědavost ohledně Snapeovy zjevně zoufalé potřeby peněz byla obrovská, ona NESLÍDILA. Jestliže pomoc ředitelce náhodou uspokojí její zvědavost, tak budiž.

„Konečně," zamumlala si pro sebe, když našla tlustou složku označenou S. Snape. Rychle prolistovala spisem a s pobavením zaznamenala štos stížností od rodičů, studentů a zaměstnanců školy. Když našla informace o platu, pustila se do čtení.

Jakmile dočetla spis až na konec, rázem znala odpověď na otázku, proč byl Snape ohledně peněz v tak zoufalé situaci. Bohužel tato odpověď jen vedla k dalším otázkám. Před Brumbálovou smrtí dostával Snape vysoký plat. Běžná mzda se neustále každý rok navyšovala a také dostával další příplatky coby ředitel Zmijozelu a za dodávky lektvarů pro ošetřovnu.

Po jeho návratu z Azkabanu se všechno změnilo. Plat mu byl snížen na úroveň učitele bez praxe – 153 galeonů, úměrně k zaměstnání, které zahrnovalo byt a stravu, i když nijak zvlášť dobře placenému. V uplynulých devíti letech mu nebyl plat navyšován, což ale nebylo vzhledem k všeobecnému názoru na něj nijak překvapivé. Překvapivé ovšem bylo prohlášení přiložené ke složce: Já, Severus Snape, povoluji Bradavické škole čar a kouzel odesílat mým jménem měsíčně 150 galeonů na účet číslo 51 náležící ministerstvu kouzel.

Hermiona se pokusila představit si, jak vyžít se třemi galeony měsíčně. Přestože měli učitelé k dispozici ubytování a jídlo, museli si sami kupovat toaletní potřeby a oblečení. Dokonce i ty nejjednodušší hábity stály deset galeonů. Mudlovská švadlena si nepochybně účtovala ještě víc. Uvědomila si, že knihy a ohnivá whisky pro něj musely být velká vzácnost.

Tu noc si Hermiona poprvé přečetla knihu, kterou jí dal Snape k Vánocům.


Září

Hermiona nervózně zaklepala na dveře Malfoy Manor. Ačkoliv se mezi ní a Dracem během posledních měsíců války vytvořilo váhavé přátelství, nebyla si jistá, jak na její otázku zareaguje. Ve skutečnosti si nebyla jistá, jak má tu otázku formulovat, aby to nepůsobilo vlezle.

„Hermiono?" Draco otevřel dveře a překvapeně na ni zůstal koukat. „Co tady děláš?"

„Potřebuju se tě na něco zeptat a nevím, jak to mám udělat," řekla Hermiona, pak se kousla do rtu a vyslala k němu znepokojený pohled.

„Dobře," pronesl Draco pomalu. „Tak bude asi lepší, když půjdeš dál." Zavolal domácího skřítka, který vzal Hermioně kabát, a uvedl ji do knihovny.

Hermiona byla předtím v Dracově domě jen jednou a při hledání viteálu věnovala knihovně jen mizivou pozornost. Přestože ji pohled na knihy krátce rozptýlil, na to, aby jim věnovala víc zájmu, byla příliš rozrušená.

„Tak na co se potřebuješ zeptat?" začal Draco.

„Jaké byly podmínky Snapeova propuštění z Azkabanu?" vyhrkla.

„A proč to chceš vědět?" zeptal se Draco mírně, ale vážně.

„Já nevím!" řekla Hermiona. „To je ten problém. O minulých Vánocích jsem něco zahlédla, a pak jsem o Snapeovi zjistila pár věcí a od té doby prostě nechápu, co se to děje. Vím, že to není moje starost, ale bůhvíproč to potřebuju vědět."

Draco k ní vyslal pronikavý pohled a Hermionu najednou napadlo, jestli neovládá nitrozpyt. Pokud ano, věděla, že by ho zmatek vířící jí v mysli mohl přesvědčit, že mu říká pravdu, i když ho ještě nemusí přesvědčit, aby jí řekl to, co chce vědět.

Ať už Draco použil nitrozpyt nebo ne, uviděl v jejích očích dost na to, aby ho to opravdu přesvědčilo, a tak se uvolněně opřel. „Musím se přiznat, že jsem překvapený, že tě to vůbec zajímá," řekl.

„To já taky," přiznala Hermiona. „Já jen vím, že mě k tomu vede víc než jen pouhá zvědavost."

„Očividně víš o šestiměsíčním trestu v Azkabanu," začal Draco. „Co ještě víš?"

„Jeho používání magie mimo Bradavice je omezené a musí mít bystrozorský dohled, kdykoliv je opustí," řekla Hermiona. „Taky vydali přísná omezení toho, co má v Bradavicích dovoleno. Nemůže vařit lektvary pro studenty, osobně dohlížet na tresty nebo brát body."

„Ještě něco?"

„Ještě je tu jedna věc," pokračovala Hermiona. „Z nějakého důvodu posílá ministerstvu každý měsíc sto padesát galeonů ze svého platu."

„Víš něco o mém rozsudku?" zeptal se Draco náhle.

„Vůbec nic," zavrtěla Hermiona hlavou. „Nešel jsi do Azkabanu a tvůj životní styl se nezměnil. Ani jsem nevěděla, že nějaký tvůj rozsudek existuje."

„Starostolec velkoryse rozhodl, že mi místo pobytu v Azkabanu udělí pokutu sto milionů galeonů," řekl Draco. „No, ve skutečnosti neočekávali, že ji zaplatím," ujistil Hermionu, když spatřil její užaslý výraz. „Moje rodina je bohatá, ale ne takhle bohatá. Když mi tu pokutu ukládali, zvolili takhle absurdně velkou částku, kterou bych nebyl schopen zaplatit, ani kdybych vyprázdnil rodinný trezor a prodal Malfoy Manor i všechno ostatní, co vlastním."

„Severus ale takové štěstí neměl," pokračoval Draco, který vstal a začal přecházet po místnosti. „Dostal pokutu padesát pět tisíc galeonů. Je to natolik nízká částka, že očekávají, že ji zaplatí, ale natolik vysoká, že mu zabere většinu života, než se mu to podaří. Mám vůči němu životní závazek; moje matka má vůči němu životní závazek. Nabídl jsem mu, že to za něj zaplatím a ten pitomý, tvrdohlavý bastard odmítl! Místo toho prodal zchátralý mudlovský dům, který mu patřil, a od té doby ministerstvu tu pokutu splácí. Nedovolí mi ani, abych mu dal pořádný vánoční dárek."

„Takže tohle je celý příběh," dodal ještě Draco a posadil se. „Pomohlo ti to?"

„Jo, myslím, že jo," pronesla Hermiona pomalu. „Ve skutečnosti si myslím," pokračovala po chvíli, „že mi to řeklo o Severusu Snapeovi víc, než jsem o něm kdy věděla."

„Mně to říká hlavně to, že ten paličatý pitomec je příliš hrdý, než aby přijal pomoc," rozčílil se Draco.

„Ty to opravdu nechápeš, viď?" podívala se Hermiona udiveně na Draca. „Nemůžeš za něj odčinit jeho viny, Draco."


Říjen

Hermiona se zadívala na zprávu, kterou držela v ruce, a ušklíbla se. Nenáviděla dohlížet na tresty a ještě víc nenáviděla dohlížet na tresty místo jiných učitelů. Nejhorší ze všeho pak byly tresty, na které ona a ostatní učitelé byli nuceni dohlížet místo Snapea, protože on sám to neměl už nadále dovoleno. Vypadalo to, že Snape nechává studenty po škole ještě mnohem častěji než v dobách, kdy studovala ona. I když se jím udělené tresty rozdělovaly mezi všechny učitele a ředitelku, došla na ni řada minimálně každý druhý týden. S pohledem na horu neoznámkovaných esejí z přeměňování, tyčící se na jejím stole, se rozhodla nechat provinilcům zase opisovat řádky. Jenže když se ten večer vracela do kanceláře, její plány rázem vzaly za své.

„Neboj se, Hestie," ozval se hlas, v jehož majitelce Hermiona briskně identifikovala Dianu Perkinsovou, druhačku z Nebelvíru. „Jediné, co budeš dělat, je opisování řádek nebo něco podobného."

„Ale Diano," řekla Hestie Yaxleyová, další nebelvírská druhačka. „Když jsem měla minule trest s profesorkou Grangerovou, poslala mě čistit sovinec. Bylo to příšerné!"

„To byl trest od ní, že jo?" zeptala se Diana.

„Jo."

„To je ale něco úplně jiného," začala vysvětlovat Diana. „Tohle je trest od něj. Nikdo z učitelů nebere tresty, které rozdá on, vážně. Když jsem minule měla jeden z jeho trestů s profesorem Kratiknotem, musela jsem ho učit pískat. Profesorka Grangerová obvykle jen nařizuje opisovat řádky."

„To nezní tak špatně," řekla Hestie obezřetně.

„Je to trochu nuda, ale nic hrozného. Věř mi, proklít Burkeho za to stálo."

Hestie se zahihňala. „Byla to sranda. Možná jsem způsobila, že pár kotlíků vybuchlo, ale aspoň jsem nepokryla celou třídu boláky. Výraz jeho tváře poté, co mu zmizely prsty a dikobrazí ostny spadly do kotlíku, patřil k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděla," povzdechla si blaženě. „Už mě nikdy nebude znovu otravovat."

„A ani jsme kvůli tomu nepřišli o žádné body."

Hermiona si uvědomila, že Dianin hlas zněl jednoznačně škodolibě. A taky měla naprostou pravdu. Nikdo z učitelů se ke studentům během jeho trestu nechoval nijak tvrdě. Na základě vzpomínek na svá školní léta Hermiona vždycky předpokládala, že potrestání bylo nespravedlivé. Po vyslechnutí tohoto rozhovoru v ní začal sílit pocit, že se spletla. Nejen že bylo pobláznění Claudiuse Burkeho do Hestie Yaxleyové velmi dobře známo, sesílat kouzla na hodině lektvarů znamenalo obrovské riziko. Bylo zřejmé, že Hestie a Diana naplánovaly maximální Burkeho veřejné ponížení bez ohledu na jeho city nebo s tím spojené nebezpečí.

Hermiona podlehla impulzivnímu nápadu a vyšla zpoza rohu. „Slečno Yaxleyová a slečno Perkinsová, následujte mě," řekla, zavedla je dolů do sklepení a zaklepala na dveře učebny lektvarů.

„Co je?" Snape otevřel dveře, podle rozpáleného, zarudlého obličeje očividně naštvaný.

„Dobrý večer," řekla Hermiona a instinktivně o krok couvla. „Vyrozuměla jsem, že jste dnes nechal slečnu Yaxleyovou a slečnu Perkinsovou po škole." Snape stále vyhlížel rozzlobeně, zatímco Hestie a Diana vypadaly, jak si Hermiona povšimla, zmateně. „Jaký druh trestu byste jim rád udělil? Mohu známkovat eseje v učebně lektvarů stejně dobře jako v učebně přeměňování."

Snape se zatvářil lehce překvapeně, ale ustoupil ze dveří učebny. „Slečno Perkinsová, slečno Yaxleyová." Ten úsměv nebyl příjemný a obě studentky zřetelně znervózněly. „Jsem přesvědčený, že tu mám nějaké kotlíky, které naléhavě potřebují vydrhnout. Až s nimi budete hotovy, můžete napravit škody, které jste způsobily ve třídě." Neochotně přikývly a pustily se do čištění, zatímco Snape začal metodicky připravovat ingredience.

Hermiona vešla do učebny a posadila se za jeden z mála čistých pracovních stolů. Třída byla vzhůru nohama. Ještě nikdy tuto místnost neviděla v takovém nepořádku, ani po Nevillových povětšinou ničivých explozích. Slabý pocit viny, který cítila, zintenzívněl. Potrestání bylo zasloužené, o tom nemohlo být pochyb.

Než byly kotlíky vydrhnuté a učebna uklizená, nastala večerka, ale Snape ještě stále připravoval ingredience. Když šla Hermiona se studentkami k nebelvírské věži, chtě nechtě uvažovala nad tím, jak dlouho by mu to trvalo dokončit bez jejich pomoci. Počítala, že většinu noci. Přemýšlela nad tím, kolik nocí strávil čištěním své třídy, a pojala podezření, že docela dost. Trápilo ji to, i když si nebyla tak úplně jistá, proč. Do konce týdne se rozhodla, že je potřeba tuto záležitost nadnést na pravidelné poradě profesorského sboru.

„Máte ještě něco dalšího?" zeptala se ředitelka McGonagallová.

„Vlastně ano," začala Hermiona pomalu. „Mám ještě jednu věc, kterou podle mě musíme probrat." Jakmile si získala pozornost ostatních, zopakovala rozhovor studentek, který vyslechla. Profesorka Prýtová vypadala lehce v rozpacích, když došlo na zmínku Dianiny reakce na její způsob potrestání, a profesor Kratiknot se tvářil vysloveně zahanbeně.

Když skončila, ředitelka si povzdechla: „Zaslechla jsem zvěsti, že hodiny lektvarů začínají být trochu divočejší, ale protože si on nestěžoval, nebrala jsem je příliš vážně."

„Někdo by mohl být vážně zraněn," podotkla Hermiona. „Je očividné, že studenti už nerespektují jeho autoritu. Vzhledem k tomu, že nemůže odebírat body nebo osobně dohlížet na potrestání, jeho pravomoci jsou omezené."

„Ale co s tím můžeme dělat?" zeptala se profesorka Prýtová. „Jeho smlouva byla ustanovena ministerstvem."

„Mohli bychom požádat ministerstvo, aby mu znovu umožnilo odebírat body," navrhla profesorka Sinistrová.

„To není dobrý nápad," namítl profesor Kratiknot. „V momentě, kdy začne odebírat body, začnou nám rodiče posílat huláky."

„Mám jiný návrh," řekla Hermiona. „Místo toho, abychom žádali ministerstvo o změnu jeho smlouvy, kde je úspěch velmi nepravděpodobný, půjdeme na to jednodušeji. On přidělí způsob trestu, my na něj dohlédneme."

„Nezabere nám to příliš času?" zeptala se profesorka Prýtová. „On nechává po škole tolik studentů, že je těžké to skloubit se známkováním úkolů."

„Pokud je teorie profesorky Grangerová správná," pronesla McGonagallová zamyšleně, „tak jakmile začne přidělovat způsoby trestu on, počet poškoláků bude klesat a my nebudeme mít tolik trestů k dohlížení."

„Mohli bychom také spojit naše potrestání s těmi jeho," dodala Hermiona. „Jeho způsoby trestů bývaly vždycky děsivé."

„To je zatím ten nejlepší nápad," řekla ředitelka. „Zkusíme to po dobu cca měsíce a uvidíme, jestli to bude fungovat. Lektvary jsou nebezpečný předmět a nemůžeme riskovat, že se studenti vymknou kontrole."

Ačkoliv někteří učitelé reptali a studenti byli zděšení, Hermionin plán měl úspěch. Počet nařízených trestů dramaticky klesl. Hermionu překvapilo uvědomění, že se necítí provinile za to, že se postarala, aby byl Snapeův život snazší.


Listopad

Hermiona neochotně opustila Krucánky a kaňoury. Během školního roku měla málokdy příležitost vyrazit na Příčnou ulici. Knihkupectví v Prasinkách mělo jen omezený sortiment a vyhovovalo víc studentským zájmům než těm dospělým. Objednávat si knihy přes soví poštu nebylo totéž, ačkoliv se vždycky na dodání balíku těšila. Jakmile vyšla ven, všimla si, že do knihkupectví směřují Snape a Tonksová. Schválně si to namířila k nim.

„Profesore Snape," kývla hlavou na pozdrav, když je míjela.

Nastala krátká pauza, a pak odpověděl: „Profesorko Grangerová."

Zdravila ho celý poslední měsíc, ale tohle bylo poprvé, kdy to udělala takhle veřejně. S úsměvem se rozhodla navštívit Neotřelý nápad, nejlepší antikvariát na Příčné ulici.

„Profesorko Grangerová!" přivítal ji nadšeně majitel Marcus Alderton, když vešla. „Právě jsme dostali knihu, kterou si podle mě zamilujete. Můžu vám i udělat dobrou cenu, protože jsem ji byl schopen koupit velmi výhodně."

„Jakou knihu?" zeptala se Hermiona.

Proměnlivá magie čísel," odpověděl. „První vydání."

„Opravdu?" nadchla se Hermiona. Sháněla ten výtisk už několik let a téměř se vzdala naděje, že jej někdy objeví. „Za kolik?"

„Padesát galeonů."

„Padesát galeonů? Výtisk, který jsem viděla, když jsem chodila do školy, stál celých sto." Podezřívavě se na něj zahleděla. „Je v dobrém stavu?"

„Jsou v ní nějaké vpisky," řekl Alderton, „ale jinak je ve výborném stavu. Jak jsem řekl, dostal jsem ji velmi výhodně." Nevesele se zasmál.

Ten úsměv v Hermioně vyvolal nepříjemný pocit; začínala mít dojem, že ví, od koho tu knihu koupil. „Můžu se na ni podívat?"

„Samozřejmě," kývl Alderton a podal jí knihu.

Jakmile do ní nakoukla, její podezření se potvrdilo. Ten rukopis už viděla v Harryho učebnici lektvarů pro šestý ročník. Alderton koupil knihu, po které prahla, od Severuse Snapea za směšně nízkou cenu a měl z toho pomstychtivou radost. Snape odešel do Krucánků a kaňourů po prodeji knih. Opouštěl hrad jen třikrát do roka. Teď byl konec listopadu. Hermiona měla pocit, že ví, co s těmi penězi udělá, a nelíbilo se jí to. „Vezmu si ji," pronesla pevně.

Tehdy si poprvé uvědomila, že její nenávist k profesoru Snapeovi se před časem vytratila.


25. prosince 2007

Hermiona stála ve sněhu na okraji Zapovězeného lesa a nervózně svírala v rukách balíček. Věděla, že mu ho mohla dát tajně a dodržet tak zvyk, ale nechat doručit její dárek na vánoční ráno domácími skřítky jí připadalo podivně neosobní. Přesto jí vadilo, že přeruší něco, co očividně představovalo soukromou tradici.

„Veselé Vánoce, Albusi," zvedl Snape sklenici ohnivé whisky k přípitku a lokl si.

Hermiona se ošila, protože si byla vědoma, že se musí přimět k rychlému rozhodnutí. Jestliže scéna, které byla loni svědkem, něco naznačovala, mohl by se Snape v brzké době opít a nebýt tak ve stavu pochopit či přijmout její dárek.

„Je to deset let, Albusi," řekl Snape a posadil se k ohni. „Nic moc se nezměnilo. Ministerstvo je stále stejně neschopné, studenti jsou stále stejní dutohlavci a kouzelnický svět mnou stále pohrdá."

Hermiona se kousla do rtu a rozhodla se. Doručí mu ten dárek zítra a dopřeje mu soukromí. Když se otáčela, že odejde, Snape náhle vstal.

„Kdo je tam?" zasyčel a vytáhl hůlku.

Hermiona sebou trhla a zrušila kouzlo neviditelnosti. „To jsem já, profesore Snape. Jsem tu jen na procházce."

„Profesorko Grangerová," řekl Snape, „jsou dvě hodiny ráno. Je zima. Na zemi leží třicet centimetrů sněhu. Dokonce i kdybyste měla problémy se spaním, těžko byste se vydala ven, a pokud ano, Zapovězený les je velmi nepravděpodobné místo na procházku. Jste mizerná lhářka." Snape vykročil vpřed, hůlku stále připravenou v ruce. „Proč jste tady, profesorko Grangerová?" zasyčel tiše.

Hermiona otevřela ústa, aby zareagovala, ale žádná slova z nich nevyšla.

„Nechte mě hádat," pokračoval téměř konverzačním tónem. „Po návratu z Vánoc u Potterových jste mě zahlédla, jak mířím k lesu. Očividně jsem měl zlé úmysly, tak jste se mě jako pravá nebelvírka rozhodla sledovat. I když se ukázalo, že nedělám nic špatného, rozhodla jste se zůstat." Posunul se dopředu a Hermiona instinktivně couvla. Příliš pozdě si uvědomila, že couvá do stromu. „Takže co máte v plánu udělat teď? Zavolat bystrozory, aby mi udělili pokutu za to, že jsem bez dovolení opustil Bradavice? Vyprávět to studentům, aby se mi mohli za zády posmívat? Povědět to ředitelce, aby dala ten hrob přede mnou střežit? Nebo Potterovi, abyste se mohli bavit na můj účet?" Hlas mu s každou otázkou nabíral na síle a tu poslední už téměř vykřikl.

„Tak to není," řekla Hermiona a prolomila tak ticho, které následovalo.

„Ne?" zeptal se Snape skepticky. „Pak mi dovolte zopakovat mou původní otázku. Proč jste tady, profesorko Grangerová?"

Hermiona se podívala na balíček ve své ruce, a pak impulzivně vykročila vpřed. Stoupla si na špičky a rychle muže políbila na tvář. „Veselé Vánoce, profesore Snape," řekla a podala mu balíček. Když viděla udivený výraz jeho tváře, zrudla a rychle zamířila zpět do Bradavic.

Snape tam několik minut tiše stál a pozoroval ji, dokud mu nezmizela z očí. Pak dárek pomalu rozbalil. Zahodil papírovou krabičku a balicí papír do ohně a zůstal zamyšleně hledět na ponožky ležící v jeho dlaních. „Možná jsi měl pravdu, Albusi," pronesl tiše.

Druhý den se profesor Severus Snape poprvé po deseti letech zúčastnil společného jídla ve Velké síni.

* * *


Poznámka autorky (s doplněním překladatelky):

Tato povídka byla napsána pro selened v létě 2007 v rámci sshg-exchange na základě následující výzvy: Severus má výčitky. Je příliš pozdě dát věci do pořádku?

Děkuji Rap za toleranci k mému častému otravování během psaní. Také děkuji Shiv za uvedení do britských reálií pro naprostého cizince. Název pochází z modlitby Otčenáš, kterou najdete v Matoušovi, kapitola 6,12. Neotřelý nápad (v originále A Novel Idea) je skutečný antikvariát, podle mého názoru ten nejlepší na světě. Na rozdíl od většiny obvyklých obchodů v něm něco najdu pokaždé, když tam přijdu. Kdybyste se někdy ocitli v Lincolnu v Nebrasce, vřele vám ho doporučuju. Doufám, že Cinnamon nevadí, že jsem ukradla jméno jejich obchodu (a že se tam chovají ke svým zákazníkům lépe než Marcus Alderton ke Snapeovi).


Jsou povídky, které se člověku zalíbí. Jsou povídky, do kterých se zamiluje. A jsou povídky, bez kterých by byl svět mnohem chudší místo. Tahle stoprocentně patří do té poslední kategorie. I kdyby vznikla fanfiction jen kvůli takovým příběhům, pak je dobře, že byla vynalezena.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Máš pravdu, že už jen kvůli takovýmto povídkám má FF smysl. Autorka děsivě realisticky popsala postoj kouzelnického světa k Severusi Snapeovi, pokud by věřil. I jeho pokání. Ale naštěstí mu autorka dopřála i naději v podobě Hermiony Grangerové. Moc děkuji za úžasný překlad úžasné povídku, Jacomo. D9ky :-)

Som rada, že Hermiona po takom dlhom čase našla v sebe silu odpustiť. Asi majú čarodejníci spolu s dlhovekosťou aj "dlhú pamäť". Tie obmedzenia, ktoré musel znášať Severus, boli veľmi ponižujúce. Hádam sa to teraz zlepší. Ďakujem za krásny preklad, Jacomo.

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 11.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ja vím, já vím, že to tak mělo skončit. Ale nebyl ten konec tak nějak - uspěchaný? Nicméně - 100 bodou pro autorku i překlad.

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 11.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
K tomuto můžu napsat jediné, že to byl nádherný příběh a já jsme moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst. Moc díky za překlad.

Naprosto souhlasím - bez této povídky by byl svět opravdu chudší místo. Vrhla jsem se na pokračování ihned, jakmile jsem mohla a přiznám se, že z životní situace Severuse Snapea se mi dělalo fyzicky zle. Ptala jsem se, proč tohle roky snášel, proč se nesebral a nezmizel někam mezi lidi, kteří ho ocení. Nebo proč musel prodávat lektvary té hnusné vyděračce, proč je neprodával anonymně soví poštou. Až téměř na konci jsem to pochopila - Severus byl sám sobě nejpřísnějším soudcem a trestal se víc, než by dokázali všichni v jeho okolí. Proto jsem byla dvojnásob šťastná z toho smířlivého konce a budu doufat, že nakonec odpustil i sám sobě, začátek už byl naznačen.
Moc děkuji za tuhle povídku, myslím, že je v ní to pravé adventní poselství.

Když to je ale strašně smutné. Nadějné, ale pořád smutné. :( Díky Merlinovi za Hermioninu slídivost, snad se veřejné mínění postupně začne obracet... a snad to nebude trvat dalších deset let, než bude Severus přijat. Musí být strašné takhle žít... nejenže nem finanční prostředky, ještě k tomu ho připravili i o tak prostý požitek jako je týrání studentů.
Navzdory smutku se mi to moc líbilo. Charakteristika Snapea byla podána úžasně, hlavně proto, že byla podána pohledem Hermiony v podstatě bez vzájemné interakce a jen na základě drobných, takřka okrajových svědectví. Ony střípky, které byly Hermioně postupně servírovány, ovšem vypovídaly za vše.
Díky za překlad, Jacomo. Tento advent opravdu je jeden poklad vedle druhého. Kam na ty povídky všichni chodíte? :)

Myslim, ze uz nemohu dodat nic, tvuj komentar to uzasne vystihl. Kdo by to byl na zacatku rekl, ze fanfiction povidky dovedou clovek k tak hlubokemu zamysleni se.
Jsem ti moc vdecna, ze jsi tuto povidku nalezla a prelozila. Moc a moc dekuji!

Soulasím, tato povídka skutečně patří do té poslední kategorie. Moc děkuji za její zprostředkování.

V druhém dílku se Hermiona stala zase tou starou (byť věkem dosud mladou) Hermionou, která nedokáže nečinně přihlížet nespravedlnosti jakéhokoli druhu. A to je na ní velké, krásné, nebelvírsky sympatické, hodné obdivu a následování…

Táto poviedka má v sebe niečo krásne magické. Veľmi pekne ďakujem za preklad a za výber. 

Neuveríš, ale normálne ma napadlo, že ešteže v kánone zomrel, takýto život si nezaslúžil. Ja viem, že je to len FF, ale toto je asi najrealistickejší popis toho, ako by bolo po vojne. A môže za to Harry, mal za neho bojovať, spraviť z neho hrdinu... a sprostý Starostolec, tá pokuta pre Draca...  nemám slov, toto bola poviedka, ktorá naozaj ťala do živého. Mrazí ma z nej, ale takto to naozaj chodí. Videla som filmy o skutočných príbehoch ľudí, ktorí bojovali s nacizmom na druhej strane, zvnútra a keď prišli osloboditelia, pokiaľ ich rovno nepostavili k múru, tak ich čakali príšerné roky. Posmrtnú rehabilitáciu si môžu strčiť viete kam.  Svet je také nevďačné miesto, ach jaj. Preklad skvelý, to ani nemusím písať. Skvelý výber. Ďakujem

jsem z té povídky tak nějak rozpačitá, taková lehce naměkko a přeci naštvaná na kouzelnickou Británii, estli mi rozumíte ;-)... ale jsem ráda, že alespoň Hermiona měla dost rozumu zabývat se jím samotným.
Děkuju, patří mezi mé oblíbené, to je bez debat

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: holloway - 11.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Musím souhlasit, tohle je přesně ta povídka, kvůli které to všechno stojí za to i kdyby byla jediná. Při poslední větě mě mrazilo v zádech. Jak málo stačilo, přitom tam byli lidé, kteří by mu podali pomocnou ruku, ale jen Hermiona (nakonec naštěstí) pochopila, že Snape potřebuje odpustit hlavně sám sobě. Líbilo se mi, jak byla povídka psaná tak trochu "odtažitě" od hlavních postav, neproběhla mezi nimi v podstatě žádná interakce, ale přitom to hluboko zasáhlo.
No nic, zamačkávám slzu v oku a jdu si přečíst ještě jednou obě části pěkně pohromadě.
Díky moc, Jacomo.

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: doda357 - 11.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ešte by to chcelo pár riadkov o tom, že sa dali dokopy a kúzelnícky svet to prijal dobre  Ja viem, že chcem veľa, ale keď ono to je také nespravodlivé.... Aspoň že potom Hermiona zmúdrela a aspoň ktosi naňho zmenil názor. Bola to asi najrealistickejšia poviedka, akú som kedy čítala a aj jedna z najlepších. Ďakujem pekne za preklad, bolo to úžasné, aj keď smutné

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Hypogriff - 11.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Naprosto souhlasím s Lupinou! :) Už kvůli takovýmhle povídkám má FF smysl. :) Tuhle jsem si opravdu zamilovala :D Moc krásný překlad Jacomo, vážně moc! :D

Tak tohle je opravdu perla mezi povidkami, škoda ze není delší

Tato povídka dokáže opravdu zalézt pod kůži. Bylo mi Severuse strašně líto,jak se k němu celý slavný kouzelnický svět zachoval po tom všem. Aspon,že Hermiona změnila názor. Moc děkuju za překlad této zajímavé povídky

Ech - uvítala bych ještě alespoň půl stránky nebo dva odstavce. Bylo to takové znenadání utnuté a já bych si pokračování moc přála :) Nevadí - povídka byla nádherná, nezapomenutelná. Díky, Jacomo!

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 16.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ha, lepším se, tentokrát jsem probrečela až konec! Jednoznačně jedna z nejhezčích a nejzajímavějších povídek, co jsem kdy četla. Ale z toho realistického popisu je mi zle, hrajeme si na geniální pány tvorstva a ve skutečnosti se k sobě někdy chováme hůř než zvířata. Ve světle takových příběhů mi snad ta jeho kanonická smrt připadá jako nejlepší řešení:( Díky moc za krásný překlad!

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: arabeska - 16.12. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach Jacomo, jsem naměkko. Tohle je učiněný skvost, ke kterému se rozhodně někdy v budoucnu vrátím. (A zřejmě i po dopsání komentáře.) Je úžasné, jak autorka odolala pokušení nechat Hermionu, aby mu okamžitě odpustila, a Severuse, aby se jí otevřel, a aby si padli do náruče.
"Lítost nepřináší odpuštění" je moudrá pravda. K odpuštění se musí dospět a jsem ráda, že to k tomu nakonec dospělo. Tradice s ponožkami je úžasná (My máme tradici s jedním kamarádem z Austrálie - kdo na Vánoce pošle pitomější pohlednici. Zatím vedu!)
Už podle názvu jsem tušila, že tohle bude stát za to. Děkuji za úžasný překlad, ostatně jako vždy :))

Moc pěkná a pravdivá povídka. Na konci svítá naděje a to se mi líbí, ale zasloužilo by sito ještě třetí díl. Děkuji velmi a překlad.

Nádej...všetci v niečo dúfame a veríme, že sa nájde niekto, kto nám pomôže...a veríme, že nikdy nie je neskoro na nový začiatok a šancu.

Re: Odpusť nám naše viny 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 05.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tohle je tak dojemné a tak lidské. Moc děkuji

Prehľad článkov k tejto téme:

ApollinaV: ( arkama )06.01. 2015Technika
sophierom: ( solace )01.01. 2015Predsavzatie
marianne le fey: ( solace )31.12. 2014Prefíkaný plán
Loten: ( Lupina )26.12. 2014Zimní příběh - 2/2
Loten: ( Lupina )25.12. 2014Zimní příběh - 1/2
Alexis.Danaan: ( solace )24.12. 2014Čosi, o čom sa klebetí
Scattered Logic: ( tiberia )23.12. 2014Zeptej se knihy
Ariadne: ( marci )22.12. 2014Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň
Ostatní autori: ( Jacomo )21.12. 2014Nápověda od Andersena
cathedral carver: ( solace )20.12. 2014Mor ho, mor!
wallyflower: ( arabeska )19.12. 2014Miliony promarněných hodin
Chessi: ( tiberia )18.12. 2014Vánoční pohádka
Ostatní autori: ( Ivet )17.12. 2014Pod jmelím
GinnyW: ( arkama )16.12. 2014Zmätený
ZauBaerin: ( tiberia )15.12. 2014Pomsta je sladká
dressagegrrrl: ( solace )14.12. 2014Dom iného muža
BulletTimeScully: ( Lupina )13.12. 2014Přihlížející
draco-severus-mmm: ( marci )12.12. 2014Šťastné Vánoce, Severusi
Ostatní autori: ( Jacomo )11.12. 2014Odpusť nám naše viny 2/2
Ostatní autori: ( Jacomo )10.12. 2014Odpusť nám naše viny 1/2
Ostatní autori: ( LadyF )09.12. 201425. kislev
Ladymage Samiko: ( tiberia )08.12. 2014Pochopení po snapeovsku
cathedral carver: ( solace )07.12. 2014Kým sme hľadali sneh
angelicka: ( Sevik99 )06.12. 2014Dluh
Bergere: ( arabeska )05.12. 2014Ale zmlkněte!
melisande88: ( tiberia )01.12. 2014Válka s kůrolezem