Preklady fanfiction Harryho Pottera

Perníčková patálie 


Autor: scarlettcat

Překlad: Jacomo                    Betaread: Ivet

Originál Gingerbread Germs najdete na http://dramione.org/viewstory.php?sid=2454&chapter=1 

* * *

Když si Draco všiml, že se jedna z jeho spolužaček chová divně, zareagoval jako každý správný zmijozel – vyrazil za ní. Bohužel to znamenalo tajně se vypařit z hodiny dějin čar a kouzel. Binns si samozřejmě ničeho nevšiml a pokračoval v drmolení, které zbytek třídy ukolébalo téměř do bezvědomí. Všechny, kromě Grangerové, která se chovala, jako kdyby šlo o maximálně zajímavé téma a nikoliv jen o kecy o tom, co se stalo před miliony let. Naprosto zaujatá výkladem zvedla nos od svých poznámek jen natolik, aby zavětřila jeho akci. Když se protahoval dveřmi, zamumlala si pro sebe: „Odebírám Zmijozelu padesát bodů."

Draco se plížil chodbou za Pansy, proklínaje sám sebe. Poté, co zdolal několik schodišť, si všiml, že dívka míří k mrzimorské koleji. Obrátil oči v sloup. Jestli má schůzku s nějakým pitomým mrzimorem kvůli muchlování, tak se fakt naštve, že plýtvala jeho časem a připravila je o kolejní body. Ale ona místo toho vklouzla do nepoužívané učebny. Než tam stačil hodit očkem, Pansy zase vystrčila hlavu ven. Přitiskl se zády ke zdi a čekal, až zmizí za nejbližším obrazem. Teprve pak se pohnul.

Ve chvíli, kdy otevřel dveře, naprosto přesně věděl, čím se Pansy zaobírala. Pekla – perníčky. Draco se oblízl. Byl svým mlsným jazykem proslulý a perníčky patřily k jeho oblíbeným sladkostem. Což byl pravděpodobně důvod, proč je Pansy před ním schovávala. Ze strachu, že zhltne veškeré plody její tvrdé práce. Jako kdyby neměl žádnou sebekontrolu. Draco hleděl na cukroví a v ústech se mu sbíhaly sliny. Určitě by nebylo na škodu dát si malou ochutnávku.

Odtrhl červený gumový bonbon z perníkové chaloupky. Hmmm, to byla dobrota. Byl potažený jakousi ledovou polevou, která se mu prakticky rozpouštěla v puse. Chystal se odloupnout část zadní stěny, když tu zahlédl perníkovou figurku, napůl zakrytou prázdný sáčkem od cukroví. Draco ji zdvihl a odfrknul si. Pansyiny pečicí dovednosti očividně potřebovaly vylepšit. Hlava figurky byla téměř dvakrát větší než tělo. Takový beztvarý kousek určitě nebude postrádat. Rozhodně byl odložený. Udělá jí laskavost.

Draco nehezké cukroví zkusmo olízl. A pak znovu. Mmmm, sladké a kořeněné, přesně tak, jak to měl rád. Nedokázal přestat, okusoval okraj perníčku a vychutnával si každý kousek. Bylo to božské. Zdání určitě může někdy klamat. Při pohledu zblízka si všiml, že figurka má sukni. Na tváři se mu objevil chlípný úšklebek a udělal to, co by měl chuť udělat každý puberťák – zajel perníkové panence jazykem mezi nohy.

* * *

Skřeti stále ještě bojovali v dalším povstání, když Hermiona ucítila na krku zvláštní šimrání. Nepřítomně se na tom místě podrbala a pokusila se opět soustředit. Když jste neposlouchali dostatečně pozorně, začalo všechno znít stejně. Ale lechtivý pocit přetrvával a brzy ztratila pojem o tom, které skřetí povstání je momentálně na programu přednášky.

„Nech toho, Rone," zasyčela a otočila se na židli, aby se na něj zamračila.

Ron se s úlekem probudil: „Co jsem udělal?"

Podrážděně zavrčela a otočila se zpět.

Ron se podíval na Harryho, který jen pokrčil rameny. Už pomalu opět odplouval do nevědomí, když tu ze sebe náhle Hermiona vydala zcela netypické zahihňání. Vzhlédl a uviděl, jak sebou škubla, sebrala mu z lavice pero a rozzlobeně ho zlomila vpůli.

„Hej, to bylo za co?"

„Ty víš, za co to bylo," odsekla Hermiona. „Drž si to svoje pero u sebe."

„Jde o Levanduli?" zeptal se Ron nechápavě.

Hermioně málem vypadly oči z důlků. Podívala se na něj, poté na Levanduli a pak zase zpět a zlostně vyprskla: „Ty... ty... můžeš si dělat poznámky sám."

„No, vlastně právě teď nemůžu, víš? Zlomila jsi mi pero."

Hermiona, neschopná na to zareagovat nějakou logickou odpovědí, znovu zavrčela a otočila se k němu zády.

Levandule se naklonila přes uličku a hlasitě zašeptala: „Nikdy jsem se jeho pera ani nedotkla, přísahám."

Hermiona zavřela oči a snažila se soustředit. Ale bylo to nemožné. Lechtivý pocit, se kterým zřejmě neměl Ron nic společného, protože právě teď za jejími zády hlasitě zachrápal, se jí šířil po dalších částech těla. Potřebovala každý kousek pevné vůle, aby se nezačala chichotat jako cvok. Když už si myslela, že to déle nevydrží, přestalo to. Vydechla úlevou, ale vzápětí se jí dech zadrhl v hrdle, protože byla ohromena velmi zvláštním pocitem mezi nohama. Bylo to skoro, jako kdyby... Hermiona prudce otevřela oči. To se nemohlo dít.

Ale dělo se to. Chystala se prožít svůj úplně první orgasmus. Blesk z čistého nebe uprostřed dějin čar a kouzel. Protože k sobě nechtěla přitáhnout žádnou nežádoucí pozornost, upřeně se zahleděla do poznámek, aby nad sebou získala kontrolu. Zoufale si přála absolvovat hodinu, aniž by vyvolala nějakou scénu. Svíjela se na židli a modlila se, aby to přestalo. Ale jejímu tělu se nadále děly příjemné věci a brzy se jí začaly zamlžovat oči. Z úst jí uniklo zasténání.

„Jsi v pořádku, Hermiono?" zeptal se Harry ustaraně.

„Mmhmm," přikývla, protože nedokázala mluvit srozumitelně.

„Určitě?" vyptával se Harry. „Zní to, jako kdyby tě něco bolelo."

„Ne... aáách. Jsem v poř... pořáááádku."

„Rone," hlesl Harry a pokusil se ho třesením vzbudit. Když to nezabralo, vyprostil mu ruku zpod brady, což způsobilo, že Ronova hlava bouchla o lavici.

Okamžitě ji prudce zvedl. Zmateně se kolem sebe rozhlédl a vykřikl: „Bodrod Bradatý!" Když se třída rozesmála, zrudly mu uši.

„Ach, aách, aáách!"

„Samozřejmě, že zná odpověď," zabručel Ron. „Musel jsi mě kvůli tomu budit, Harry? Zdálo se mi o koláči."

„Myslím, že s Hermionou se něco děje."

„Ach, aách, aááách!"

„Mně to zní normálně," řekl Ron a protočil oči. „Zatracená vševědka."

„Jenže ona se nehlásí. Něco není v pořádku."

„Vypadá nějak zvláštně," připustil Ron a vyklonil se z lavice, aby na dívku lépe viděl. „Nikdy dřív jsem na její tváři takový výraz neviděl."

„Není pravděpodobné, že takový výraz někdy uvidíš na jakékoliv dívčí tváři," zavtipkoval Blaise.

Zbytek zmijozelů se zasmál. Crabbe a Goyle se hlasitě zařehtali, ale poté vypadali trochu zmateně, jako kdyby jim unikala pointa.

Ron vstal a namířil na Blaise hůlku: „Co jsi jí udělal?"

„Nic jsem jí neudělal, ale věř mi, že už jsem to mockrát viděl." Mrknul na dívku, která seděla vedle něj. Ta zrudla a přestala se smát.

„O co tu jde?" zeptal se Harry.

Culící se Blaise řekl: „Vypadá to, že se dostává v dějinách čar a kouzel na vrchol." (*)

„Samozřejmě, že se dostane na vrchol!" odsekl Ron. „Je to nejchytřejší čarodějka v ročníku."

Blaise obrátil oči v sloup: „Myslel jsem na vrchol, jako že má orgasmus."

„To by se Hermioně nestalo," prohlásil Ron.

„S tebou ne," zasmál se Blaise.

Levandule si povzdechla: „Kéž bych mohla být při dějinách na vrcholu."

Parvati přikývla na souhlas.

„Prosím!" zaškemrala Hermiona hlasitě.

„Potřebujete něco, slečno Grangerová?" otázal se profesor Binns.

„Ano! Ano! Ano!" vyrážela ze sebe Hermiona a tloukla zaťatými pěstmi o lavici. Pak před očima všech přítomných, kteří je upírali přímo na ni, zvrátila hlavu dozadu a vydala uši rvoucí výkřik.

* * *

„Co to děláš?!"

Draco s provinilým výrazem zvedl zrak k Pansy. Pusu měl plnou perníku. „Nnc," zamumlal a vyprskl usvědčující kousky cukroví.

Pansy se zděšením rozšířily oči, rychle přejela pohledem po stole, a pak zaječela: „Ty baštíš Grangerovou!"

Draco polkl: „Říkal jsem ti, že ty drby lžou."

„Ne, ty DOSLOVA baštíš Grangerovou!"

„O čem to mluvíš?" zeptal se Draco a díval se na ni, jako kdyby se zbláznila.

„Snědl nebo nesnědl jsi tu figurku, co ležela na stole?"

„Nevím, proč jsi kvůli tomu tak naštvaná. Byl to jen neforemný zmetek."

„Ten neforemný zmetek byla Grangerová. Vyrobila jsem její vúdú perníček."

„Pane bože! Zbaštil jsem Grangerovou!"

„Jo!"

„Zabil jsem primusku, členku zlatého tria."

„Jo!"

„Pošlou mě do Azkabanu!"

„Jo!"

„Mohla bys to přestat říkat?"

„Prozatím se uklidníme," řekla Pansy a zhluboka se nadechla. Vytáhla knihu o vúdú a začala listovat stránkami. „Možná, že vůbec není mrtvá. Podíváme se, co píšou v té knížce."

„No?" zeptal se Draco netrpělivě. „Co tam píšou?"

„Nic," povzdechla si Pansy. „Kouzlo ve skutečnosti slouží k výrobě vúdú panenky. Předpokládám, že tu ještě nikdy nikdo nesnědl."

„Je mi špatně," zaúpěl Draco. „Myslím, že mi Grangerová zrovna dvakrát nesedla."

„Oou, možná ji můžeš vyzvracet. Myslím, že tu někde mám pár dávivých dortíčků," nadhodila Pansy a začala se hrabat v tašce. „Hmm, asi jsem je minulý týden všechny vypotřebovala kvůli formulím. Chceš mentolku?"

„Proč jsi prostě nemohla udělat vúdú panenku jako každý normální člověk?" postěžoval si Draco.

„Protože neumím šít," zavrčela Pansy. „Umím jenom péct. Kromě toho jsem si myslela, že to bude takové sváteční, vzhledem k Vánocům a tak."

„Protože mučení by mělo být sváteční," odsekl suše Draco.

„Neměla jsem v úmyslu jí ublížit," bránila se Pansy. „Jen jí přivodit nepříjemnosti. Víš, píchat do ní vidličkou nebo něco takového. Určitě jsem neměla v úmyslu ji sníst."

„No, kdybych věděl, že je to Grangerová, tak bych ji nejedl," prohlásil Draco a nevědomky si olízl zbytek drobečků a polevy, které mu zůstaly přilepené v koutku úst.

Pansy se šokem rozšířily oči a vyčítavě hlesla: „Ty sis to její baštění užil, že jo?"

„Ne," protestoval Draco. „Já... no tak jo. Užil. Líbilo se mi baštit Grangerovou! Byla to ta nejlepší věc, co jsem kdy ochutnal. Jsi spokojená?"

„Ne, nejsem! Hlavní důvod, proč jsem to udělala, spočíval v tom udržet Grangerovou od tebe co nejdál. Věděla jsem, že si najde způsob, jak do tebe zatnout zuby."

„Technicky vzato jsem zaťal zuby já do ní," podotkl Draco.

„Nepřipomínej mi to," rozzlobila se Pansy.

„Chutnala jako med," zapředl Draco toužebně a olízl si prsty.

„Mohl bys sklapnout?" odsekla Pansy. „Nechci vědět, jak chutnala. Je to nechutné. Ty jsi nechutný."

„Nemůžu si pomoct. Byla prostě tak vynikající a teď je pryč." Sebral z košile drobeček a strčil si ho do pusy.

Pansy zaskřípala zuby. „Tohle je naprostá noční můra."

„Měla jsi skvělý nápad," zamumlal Draco.

„Byl to skvělý nápad," zavrčela Pansy. „Než jsi to SNĚDL. Možná jen potřebuješ trochu víc času, abys to strávil," dodala posměšně.

„Jé, cha cha. Jsem rád, že ti to připadá zábavné."

„Nepřipadá mi to zábavné. Mělo nás to dostat blíž k sobě. Myslela jsem si, že když odstraním Grangerovou z cesty, mohl bys mě vnímat trochu jinak. Že bychom mohli být víc než jen kamarádi."

„No, gratuluji. Máš, co jsi chtěla. Jsme víc než jen kamarádi. Jsme spolupachatelé. Možná dokonce budeme spoluvězni," podotkl Draco sarkasticky.

„Nemůžu uvěřit, že jsem všechny ty problémy podstoupila kvůli tobě a ty se chováš jako nevděčný mizera!"

„Neudělala jsi to pro mě," namítl Draco. „Udělala jsi to, protože žárlíš na Grangerovou. Jsi sobec, Pans."

„Neudělala jsem to pro sebe," trucovala Pansy. „Měl to být vánoční dárek. Ale když vidím, jak jsi to všechno zpackal a pravděpodobně strávíme prázdniny v Azkabanu, možná ti ho teď klidně můžu dát." Přisunula k němu dva kousky cukroví. Jedna figurka měla vlasy z mrkvových hoblinek a druhá brýle vyrobené z proužků lékořice a blesk z citronové kůry.

„Zbláznila ses? Co kdybych náhodou snědl Pottera? Nebo Weasleyho?" otřásl se.

„Aha, takže když je to Grangerová, tak je to v pořádku," vyprskla žárlivě. „Dokonalá Grangerová chutnající po medu."

„S nádechem skořice," musel chtě nechtě doplnit Draco.

Pansy se zamračila.

„Ať chci nebo ne, pořád cítím její chuť."

„Chceš tu mentolku?"

„Ne, nechci žádnou pitomou mentolku. Chci, aby ta noční můra skončila."

„Jen jsem s tebou chtěla trávit čas," našpulila Pansy pusu. „Myslela jsem, že jde o něco, co bychom mohli dělat spolu. Myslela jsem, že to bude zábava."

„Zábava? Šílíš? Na tomhle není nic zábavného."

„Chceš se vsadit?" zamávala mu před očima vidličkou.

Draco se skeptickým výrazem bodl. Přímo do blesku z citronové kůry.

„Už je ti líp?"

Draco pokrčil rameny: „Jo, trochu."

* * *

„Co se stalo?" zeptal se Harry v momentě, kdy za nimi zaklaply dveře.

„Já nevím," vykřikla Hermiona mašírující po umývárně Ufňukané Uršuly sem a tam. „Jen jsem... a pak jsem... a... ach můj bože, co se to se mnou děje?! Nemůžu uvěřit, že jsem to udělala. Při hodině dějin čar a kouzel. Prosím, řekni mi, že sis pečlivě psal poznámky, Harry. To je jediná věc, která mě přiměje cítit se líp."

Harry se na ni podíval s provinilým výrazem ve tváři: „Možná jsem byl trochu roztržitý."

„Já měl zlomené pero," podotkl Ron.

Hermiona uhodila hlavou o stěnu kabinky. „Co mám dělat? Tohle je ta nejtrapnější věc, co se mi kdy stala."

„A co tenkrát, když ti tak příšerně vyrostly zuby? Nebo když ses přeměnila na kočku?" zeptal se Ron.

„Nepomáháš," odsekla Hermiona.

„Myslím, že se Ron snaží říct," zasáhl Harry a šlehl po kamarádovi naštvaným pohledem, „že i když to možná v tuhle chvíli bylo trapné, lidé nakonec zapomenou. Stejně jako u všech těch předchozích trapasů."

„Myslíš tak, jako zapomněl Ron?" zamračila se Hermiona.

„No, možná bys mohla na všechny seslat Obliviate," nadhodil ledabyle Harry. „Lockhartovi to podle všeho vycházelo. Tedy až do toho momentu, kdy skončil u Svatého Munga."

„Nemůžu seslat paměťové kouzlo na celou školu, Harry," pronesla Hermiona zoufale. „Nebo jo?" Na krátkou chvíli vypadala zamyšleně, ale pak zavrtěla hlavou. „Ne, ne teď, když jsou OVCE za rohem. A když už mluvíme o OVCÍch, měli jste vy dva možnost podívat se na ty studijní plány, co jsem vám vypracovala?"

„Myslíš ty někdy taky na něco jiného než na studium?" postěžoval si Ron. „Být takhle nadšený z nudných předmětů není normální."

„Dějiny čar a kouzel nejsou nudné," protestovala Hermiona. „Jsou velmi—"

„Stimulující?" dokončil Ron sarkasticky.

Hermiona se zamračila: „Ano."

„Nemyslíš tím doufám ´ano, ano, ano!´"

Když mezi ně Harry skočil, měla už Hermiona vytaženou hůlku. „Nech ji být, Rone," vyprskl Harry podrážděně. „Nejspíš už má nastudovanou polovinu kleteb z oddělení s omezeným přístupem."

„Spíš tři čtvrtiny," supěla Hermiona

„Jen jsem chtěl říct, že by sis měla rozšířit obzory," bránil se Ron. „Myslíš pořád jen na školu. Jestli máš orgasmus z dějin čar a kouzel, tak je něco špatně."

„Nemyslela jsem na dějiny. Já... no, nevadí." Nechtěla jim vykládat, na co ve skutečnosti myslela. Nebo na koho. „Nevím, co se stalo."

„Myslíš, že ti ráno mohl někdo podstrčit do dýňové šťávy nějaký lektvar rozkoše?" zeptal se Harry.

Hermiona zavrtěla hlavou: „Vynechala jsem snídani, abych stihla dokončit svůj letošní závěrečný projekt na věštění z čísel. Ale něco magického to v sobě mělo."

Ron si odfrkl.

Hermiona se chystala jeho směrem vyslat žihadlové zaklínadlo, ale v tom Harry náhle vykřikl a chytil se za hlavu.

„Jsi v pořádku, Harry?"

„Jde o moji jizvu. Zase mě bolí."

„Myslíš, že je Ty-víš-kdo zpátky?" zeptal se Ron tlumeně.

„Nevím," hlesl Harry ustaraně.

„Možná, že má něco společného i s tím, co se stalo Hermioně," navrhl Ron.

„Naznačuješ, že mi Voldemort způsobil orgasmus?" zasyčekal Hermiona.

„Ne?" polkl Ron.

„Jsem si jistý, že to nic není," vyhrkl Harry rychle.

„Já nevím, Harry," řekla Hermiona a pohlédla na Rona. „Možná Voldemort vstal z mrtvých jen proto, aby mě vojel."

„Asi bychom měli vyrazit na lektvary," pronesl Harry unaveně.

„Nemůžu jít na lektvary!" vykřikla Hermiona.

Ufňukaná Uršula vylétla nad kabinku těsně vedle Hermiony. „No ale tady zůstat nemůžeš," spustila s rukama v bok. „V téhle odpadní rouře je místo jenom pro jednu Ufňukanou Uršulu."

„Tak a teď mi budu říkat Ufňukaná Hermiona," zakňourala Hermiona.

„Nebuď směšná," řekl Ron. „Spíš to bude něco jako Hekající Hermiona. Nebo Hormona." S odfrknutím si pomyslel, jaký je chytrý.

Dívka se zamračila.

„No tak, Hermiono. Vážně chceš těsně před OVCEmi ohrozit svoje známky?" zeptal se Harry lstivě. „Víš, že Snape jen jen čeká na záminku, aby ti zabránil dostat se na vrchol."

„Ona nepotřebuje k vrcholu Snapea," zavtipkoval Ron. „Dostane se tam sama."

Harry praštil Rona do ramene.

Hermiona s nazlobeným pohledem pronesla: „No tak pojďme, ať to máme za sebou."

* * *

„Slyšel jsi o Grangerové?" zeptal se Blaise, když dohnal Draca cestou na lektvary.

Draco zbledl: „Je... mrtvá?"

„Co? Ne," ušklíbl se Blaise a pak se uculil. „Ale nejspíš si přeje, aby byla. Měla orgasmus přímo na Binnsově hodině."

„Cože měla?" vydechl Draco.

„Musela si zdřímnout a měla mokrý sen. Šťastná to žena. Mně se z toho předmětu maximálně povedlo uniknout s trochou slintání po bradě."

„Grangerová měla... orgasmus?" zopakoval Draco nevěřícně.

„Jo. Měl jsi to vidět. Ach, ách... ááách!" zasténal Blaise, aby Dracovi předvedl, co se odehrálo. „Patří k těm, co křičí. Nikdy bych tomu nevěřil, kdybych to neviděl na vlastní oči. Vždycky vypadá tak upjatě. Jen to dokazuje, že jsou to vždycky ty, u kterých to nejméně čekáš."

„Jo," souhlasil hluboce zamyšlený Draco. „Myslím, že jsou."

* * *

„Dnes budeme vařit paměťový lektvar, který patří k úrovni OVCÍ."

Celá třída zasténala. Včetně Hermiony, která si moc přála, aby místo toho vařili lektvar zapomnění, i když patřil k učivu prvního ročníku.

„Prosím, zdržte se přílišného nadšení, nechceme tady další... příhodu," protáhl Snape a dlouze se zahleděl na Hermionu. Několik zmijozelů se uchechtlo.

„Začněte s přípravou."

Hermiona se zabývala svým lektvarem a snažila se ignorovat pohledy a šeptání. Naštěstí se pod Snapeovým přísným pohledem zbytek třídy brzy usadil a zaměřil na uvaření lektvaru aspoň takové úrovně, která by mu hned při prvním pohledu nevynesla označení „hnusný". Hermiona za složitost lektvaru děkovala nebesům, protože odváděl její myšlenky od... situace. Zatímco byl zbytek třídy zcela zaujatý tím, že jejich lektvar nemá správnou barvu nebo se v něm tvoří nežádoucí hustá usazenina, Hermiona tiše vklouzla do skladu přísad, aby vyhledala finální ingredienci, díky které bude její lektvar perfektní.

Peří zmíráčka leželo samozřejmě na nejnevhodnějším místě, zastrčené vzadu za sklenicemi s hmyzími končetinami a nakládanými očními bulvami. Hermiona byla zanořená hluboko v odporných věcech, když náhle ucítila vzadu na krku příliš známý dotek. Zalila ji vlna hrůzy, protože se obávala, že by k tomu mohlo dojít znovu. Ale když se otočila, spatřila Malfoye. Stojícího příliš blízko. Zřejmě jí z něj naskočila husí kůže.

Ignorovala ho, znovu se natáhla po pírkách a opět to ucítila. Hbitě se k němu otočila tváří v tvář. „Ty jsi mě... olízl?"

„Cože? Neee," ušklíbl se Draco. „Chtěla bys?"

„Ne! Samozřejmě, že ne!"

„Aha. Jen jsem si říkal, že možná jo."

„To tedy rozhodně ne."

„Když to říkáš," zavrčel Draco.

Hermiona mu věnovala pobavený pohled: „Cítíš se dobře?"

„Já nevím, co cítím," povzdechl si Draco. „Myslím, že to prostě jen potřebuju ze sebe dostat. Polib mě."

„Cože?!"

„Polib mě. Potřebuju vědět, jestli to, co cítím, je skutečné."

„Zešílel jsi?"

„To jsem byl já," vyhrkl Draco.

„Co jsi byl ty?" zeptala se Hermiona podrážděně. Jestli ji tu bude dál zdržovat, zničí její perfektní lektvar. Možná, že přesně tohle byl jeho ďábelský plán.

„Já jsem ti způsobil ten orgasmus."

„Cože?!" vykřikla Hermiona a tváře jí zrůžověly.

„Neudělal jsem to schválně. Přísahám. Je to dlouhý příběh, ale byl to magický orgasmus způsobený nešťastnou náhodou a já na tebe teď nemůžu přestat myslet."

„Ty jsi zešílel."

„Pravděpodobně jo. Prostě mě polib a zbav mě toho trápení."

„Fakt si nemyslím—"

Umlčely ji Dracovy rty. Než si vůbec uvědomila, co dělá, objala ho pažemi kolem krku a s velkým nadšením mu polibek vracela.

Po velmi důkladném muchlování se Draco konečně odtáhl a roztouženě se jí zadíval do očí. „Cítila jsi to?" zamumlal.

Hermiona se zatvářila rozpačitě: „Ehm, jo, cítila."

„Ne, tamto ne," řekl Draco podrážděně. „Cítila jsi to spojení mezi námi?"

Hermiona vypadala ještě rozpačitěji.

„No nic," hlesl Draco a odvrátil se.

„Malfoyi?" Když se k ní otočil, zeptala se: „To jsi byl opravdu ty? Ten, kdo... však víš."

Draco přikývl a než mohl říct cokoliv dalšího, Hermiona se na něj vrhla.

* * *

„Kde je Hermiona?" zeptal se Harry.

Ron pokrčil rameny. „Možná si šla někam zdřímnout. To bych udělal já. Nebo si dát sendvič."

„To se jí moc nepodobá. Ještě ani nedokončila lektvar. A už se začíná srážet."

„Počítám, že v tomhle předmětu se na vrchol nedostane," zažertoval Ron.

„To by radši neměla," skočila mu do řeči Pansy. „Je ve skladu přísad s Dracem. A přitom on je takřka můj kluk."

„Jednostranný milostný románek s fretkou?" rozesmál se Ron. „Jak můžeš být tak ubohá?"

„No, taky by to mohla být lasička," ušklíbla se Pansy. „Naštěstí tak zoufalá nejsem."

„Ani já nejsem tak zoufalý," vyprskl Ron. „A ani Hermiona. Nezajímá se o toho tvého pitomého fretčáka."

„Já jsem tedy slyšela něco jiného. Nebo bych spíš měla říct, že všichni to slyšeli."

„On byl ten, kdo—" začal Harry.

„Já ho zabiju. Přinutím ho zvracet slimáky, a pak ho zabiju."

Když se Ron postavil s výše zmíněným slimákovým kouzlem na rtech, ze skladu přísad se ozvala hlasitá rána.

* * *

Brumbál seděl za svým stolem a pozoroval pestrou skupinku před sebou. Draco byl od hlavy k patě posypaný peřím zmíráčka. Hermiona měla ve vlasech sbírku nakládaných očních bulv. Harryho brýle visely nakřivo. Ron měl přední stranu hábitu pokrytou slimáky a na nose šmouhu od čehosi odporného. Pansy vypadala, jako kdyby vypila nějakou opravdu hnusnou medicínu. A všichni, včetně profesora Snapea, byli potřísněni jakousi slizkou zelenou hmotou, ze které se linul dosti dráždivý zápach.

Nepořádek Brumbál odčaroval mávnutím hůlky a poté pro jistotu seslal ještě kouzlo na osvěžení vzduchu. Vánoční aroma. „Ach, takhle je to lepší. Takže mohu se zeptat, co vás sem přivádí?"

Začali křičet jeden přes druhého.

„Muchlovali se!"

„Seslala na mě vrhací kletbu!"

„Odrazil moje kouzlo na zvracení slimáků!"

„Zničili můj sklad přísad!"

„Chutnala jako med."

„Zneužil moje cukroví!"

Brumbál zvedl ruku. „Jeden po druhém, prosím. Co s tím má společné cukroví?"

„Víte, pane, všechno to začalo vúdú perníčkem, který jsem udělala ve tvaru Grangerové," spustila Pansy.

„Předpokládám, že šlo o vúdú panenku ve formě perníčku."

Pansy přikývla.

„Velmi nápadité," vydechl ohromeně Brumbál. Když si Snape významně odkašlal, dodal: „Ale velmi nevhodné."

„Ano, pane," hlesla zkroušeně Pansy. „Ale nechtěla jsem tím způsobit žádnou škodu. Tedy, asi jsem měla v úmyslu trochu ublížit, ale nijak vážně. Jen ji tu a tam šťouchnout. Ten, kdo ji snědl, byl Draco."

„Cože?" zalapala po dechu Hermiona.

Draco v rozpacích pokrčil rameny. „Mám mlsný jazyk."

Brumbál chápavě přikývl: „Taky mám tak trochu mlsný jazyk."

„Takže tohle je důvod, proč... proč..." breptala Hermiona, neschopná dokončit větu.

„Ano, vypadá to, že sis to užívala," odsekla Pansy.

„Byly tedy všechny důkazy odstraněny?" zeptal se Brumbál. Znělo to trochu zklamaně.

„Ne tak docela," připustila Pansy. Vytáhla z aktovky malou krabičku a položila ji na Brumbálův stůl. Když na ni poklepala hůlkou, krabice se zvětšila a poté zmizela. Místo ní se objevila vyzdobená perníková chaloupka.

„Ach, to je nebelvírská věž," řekl Brumbál, obdivující červené a zlaté gumové medvídky, kteří pokrývali stavbu. „Mohu?" zeptal se a ulomil si kus střechy a ukousl si z něj. Poté si ulomil další a nabídl ho Snapeovi.

„Ne, děkuji," odpověděl Snape a znechuceně si hryzl ret.

„Velmi dobré, slečno Parkinsonová. Příjemná, plná chuť. Vyrobila jste víc perníkových postaviček?"

Pansy s přikývnutím otevřela dveře chaloupky a vytáhla ven několik dalších figurek. „Vyrobila jsem Pottera a Weasleyho a začala jsem s nebelvírským famfrpálovým mužstvem."

Snape zvedl figurku jednoho z famfrpálových hráčů, aby ho prozkoumal.

Pansy lstivě podotkla: „Jen jsem nám chtěla pomoct vyhrát kolejní pohár, pane. Už je to tak dávno, co konec roku proběhl ve znamení zmijozelských barev."

Snape stiskl perníkového hráče tak pevně, až se mu rozdrobil mezi prsty. Přesto řekl: „Špatné věci se na ty správné nezmění mávnutím kouzelného proutku. Bez ohledu na vaše úmysly." Jeho oči mířily na Brumbála.

„Tohle mám být já?" přerušil ho Ron a zvedl perníkového panáčka se zrzavými vlasy. „Nevypadá vůbec jako já."

„Mrkvové vlasy, prázdný výraz ve tváři. Kdo jiný by to mohl být?" ušklíbl se Draco.

„Nevidím žádnou podobnost," trval dál na svém Ron.

Pansy mu vytrhl perník z ruky a prudce do něj rýpla, což způsobilo, že Ron vyjekl. „Řekla bych, že je docela výstižný."

„Velmi zajímavé," řekl Brumbál. „Takže, pane Malfoyi, říkáte, že jste snědl perníček s podobou slečny Grangerové?"

„Do posledního drobečku," přikývl Draco a olízl se. Hermiona znovu zrudla.

Brumbál se na Draca zvědavě zahleděl přes okraj brýlí. „Smím se zeptat, jaké jsou vaše city ke slečně Grangerové?"

„Miluju ji," vyhrkl Draco.

Hermioně málem vypadly oči z důlků.

Brumbál se k ní otočil. „A chováte vy podobné city k panu Malfoyovi?"

Hermiona se zavrtěla na židli a odmítla se podívat na Harryho a Rona. „Myslím, že není až tak hrozný."

„Slyšela jsi to?" zeptal se Draco a šťouchnul Pansy do ramene. „Nemyslí si, že jsem hrozný."

Pansy se na něj zamračila.

Draco vyslal k Hermioně zářivý úsměv: „Jdu ti napsat báseň."

Hermiona mu úsměv oplatila. „Co je?" zeptala se, když uviděla, jak na ni Harry a Ron zírají s pusou dokořán. „Je to milé."

„Chápu," pronesl Brumbál, zamyšleně si poťukávaje po bradě. „Teď to všechno dává smysl. Pan Malfoy a slečna Grangerová jsou spojeni."

„Jako v manželství?" zvolal Ron.

„Ne, ne, to samozřejmě ne," odpověděl s úsměvem Brumbál. „Manželství je spojení skrze kus pergamenu. Pan Malfoy a slečna Grangerová jsou spojeni skrze své duše."

„Takže jsou... spřízněné duše!" vykřikla Pansy rozzlobeně. „Jen proto, že on snědl ten hloupý perník!"

Brumbál pokrčil rameny. „Vúdú je ošemetný druh magie. Zejména v podobě perníčků."

„Ale... ale..." prskala Pansy. „Draco měl být můj kluk."

Brumbálovi zajiskřilo v očích. „Inu, jak se říká, cesty perníčků jsou nevyzpytatelné."

„Nemůžeme mu dát bezoár, pane profesore?" zeptal se s nadějí Harry.

„Rád a dobrovolně mu ho nacpu do krku," nabídl se Ron.

„Vynikající nápad, Harry, a od vás je to velice laskavé, pane Weasleyi, ale obávám se, že u tohoto druhu magie to nebude fungovat."

„Nemůžu uvěřit tomu, co se děje," hlesla šokovaně Hermiona. „Ještě včera jsme se navzájem nenáviděli."

„Vždycky jsem tě měl tajně rád," svěřil se Draco a mrkl na ni.

„Akt konzumace, slečno Grangerová, může odhalit pocity ukryté hluboko, přehluboko uvnitř. Kdo to opravdu zcela chápe? Vy dva se teď musíte vzájemně lépe poznat," navrhl Brumbál. „Mohli by použít tvoji pracovnu, Severusi?"

„Ne."

„Aha, dobře. Ale vždycky jsou tu přístěnky na košťata, že?" uculil se Brumbál. „A teď běžte. Vy také, pane Pottere a pane Weasley."

Pansy se rovněž zvedla k odchodu.

„Vy zůstaňte tady," řekl Brumbál a ukázal na židli.

„Ano, pane," odpověděla zamračeně Pansy.

„Mohu si s vámi promluvit venku?" zeptal se Snape Brumbála.

* * *

„Takže si myslíš, že se teď musíme s tím slizkým parchantem kamarádit?" zeptal se Ron, když mířili do Velké síně na oběd.

Harry pokrčil rameny: „Asi jo."

„A co Crabbe a Goyle? Musíme se kamarádit taky s nimi?"

„Ne. Možná bude stačit vycházet s nimi bez projevů nepřátelství," odpověděl Harry. „Ale můžu ti říct, že s jednou osobou se tedy kamarádit nebudu. S Pansy Parkinsonovou. Celá tahle věc je její chyba. Její a těch jejích pitomých perníčků. "

„Perníčky," zopakoval si pro sebe Ron, prudce se zastavil a přes tvář mu přešel výraz pobavení.

„Jsi v pořádku, Rone?"

„Jo, jen mi došlo, že je tu něco, co musím zařídit. Sejdeme se spolu později," řekl Ron a vystartoval opačným směrem. „Dej mi bokem sendvič, jo?"

* * *

„Co ten kyselý výraz, Severusi? Už jsi mi zase byl na citronových bonbonech?" zažertoval Brumbál.

„Nebyl jste před chvílí zrovna upřímný," pronesl Snape nesouhlasným tónem.

„Slečna Grangerová je jeho součástí," prohlásil Brumbál. „Jsou spojeni."

„Ano, je jeho součástí. Než se on půjde vykálet a kouzlo bude zlomeno."

„Jen drobný detail," pokrčil Brumbál rameny.

Snape přimhouřil oči: „Už zase manipulujete s lidmi."

„Ale no tak, přestaň se na mě takhle dívat, Severusi. Nemůžeš vinit starce z touhy zahrát si na dohazovače."

„Podvedl jste je."

„Ty jsi nikdy nebyl moc romantický," odfrkl si Brumbál. „Co je špatného na tom toužit po šťastném konci?"

„A co slečna Parkinsonová? Ta si nezaslouží šťastný konec?"

„Mám pocit, že slečna Parkinsonová dostane přesně to, co si zaslouží," prohlásil Brumbál a v očích mu zajiskřilo. „Ale myslím, že Draco právě teď slečnu Grangerovou potřebuje. Nechceme přece, aby vykročil na špatnou cestu tak jako jiný mladý muž, kterého oba známe, ne?"

Snape sevřel rty a mezi zuby procedil: „Ne, to nechceme."

Brumbál se usmál. „Ještě jeden citronový bonbon, Severusi?"

* * *

Pansy si sklíčeně uždibla kousek cukroví. Na perníčcích bylo vždycky něco uklidňujícího. Koneckonců perníkoví panáčci byli jediní chlapi, kteří nikdy nezklamali. Pitomý Draco Malfoy. Ať si ho Grangerová má. Co pro ni vůbec kdy udělal? Rozhodně jí nikdy nedopřál orgasmus jako Grangerové. Ukousla si další sousto a vzdychla nad tou perníkovou dobrotou. Byla jednoznačně vynikající, téměř návyková, ale bylo na ní i něco dalšího.

Zdála se hustější než obvykle a měla sladší, jemnější chuť. Nemohla tomu přijít na kloub, ale něco jí to připomínalo. Když líně olizovala panáčkovy končetiny a vychutnávala si sladkou příchuť, konečně na to přišla. Překvapivě to chutnalo jako... mrkvový koláč. Sklopila oči k napůl snězené figurce, kterou držela v ruce, a vykřikla: „Pane bože! Já baštím Weasleyho!"

* * *

Poznámka překladatelky:

(*) „dostat se na vrchol" – v originále vychází tento dvojsmysl z písmenkového označení hodnocení zkoušek – anglicky se totiž pro známku „Vynikající" (V) používá „Outstanding" (O), takže není problém za oním „O" vidět výraz „orgasmus". Já jsem si musela pomoct opisem a hra s písmenky se bohužel vytratila. Ale snad jste pochopili a pobavili se i tak :-D