Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2014 Dramione

Nezbytnosti zimy 3/3

Advent 2014 Dramione
Vložené: arabeska - 07.12. 2014 Téma: Advent 2014 Dramione
arabeska nám napísal:

 


7. december

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.


The Necessities of Winter

autor: floorcoaster   překlad: arabeska   beta: Jacomo

Autorka nereaguje na žádost o překlad. Z překladu tohoto díla neplyne žádný finanční zisk.

originálhttp://dramione.org/viewstory.php?sid=28&chapter=1

AN: Draco najde v knihkupectví Hermioninu knihu a rozhodne se ji požádat, aby mu pomohla prožít ideální zimu. Napsáno pro Winter Challenge 2006.



Pečení cukroví

Vyrostla jsem na tom, že jsme s matkou a babičkou pekly o Vánocích cukroví. Strávili jsme v kuchyni hodiny, vyráběly různé druhy sladkostí a zdobily je. Potom jsme společně chodily po sousedství a každému, kdo bydlel poblíž babičky, jsme darovali jednu krabičku plnou cukroví.

Ale nejlepší na tom všem bylo ochutnávání každého druhu, jen tak, abychom se ujistily, že se skutečně povedlo.

*

Matko, jak jedí lidé bez domácích skřítků?“ zeptal se Draco. Bylo mu devět a seděli spolu u jídelního stolu. Lucius byl pryč a Draco si sedl vedle matky.

Musí si všechno udělat sami,“ odpověděla s mdlým posměchem v hlase.

Je to těžké?“

Musí pracovat vlastníma rukama, synu.“

Och.“

Jednou či dvakrát se vkradl do kuchyně, aby si vzal od skřítků cukroví, a ze stínů je sledoval, jak pečou. Když potom o něco starší seděl v učebně lektvarů, napadlo ho, jak se třída podobá tomu, co viděl dělat skřítky. Míchali ingredience, aby stvořili něco úplně jiného.

Ve čtrnácti se Draco vkradl do kuchyně pro sušenku a místo toho, aby je jen pozoroval, zeptal se hlavního skřítka, jestli jim může pomoci s pečením. Skřítek ho vzápětí začal vyhazovat a vyhrožoval, že pokud neodejde, zavolá jeho matku.

Pečení je práce pro sluhy, pane. Nechte to na nás. Vraťte se ke svým povinnostem,“ prosil skřítek. Když se na ně naposledy podíval, jak prosévali, nalévali a míchali, všiml si, že v očích každého z nich zářil náznak úsměvu.

*

Po incidentu s koulovačkou Draco předpokládal, že bude muset přinutit skřítky, aby s ním pekli cukroví. Stále byl odhodlaný splnit všech pět úkolů z Hermionina seznamu, ačkoliv mu docházel čas; zima byla téměř z poloviny pryč a už nebylo tolik sněhu, aby jej to udrželo zavřeného uvnitř.

Jednou v noci, třetí týden v lednu, přišla sněhová bouře. Draco se vzbudil, a když vyhlédl z okna, sníh už byl na půl cesty až k oknům v prvním patře. Vyskočil z postele, oblékl se do županu a běžel do kuchyně, připraven začít s pečením.

Pane,“ řekl skřítek u dveří. „Někdo vás chce vidět, pane, ale protože nejdou dveře otevřít, přišla přímo dovnitř.“

Zamračil se: „Ona? Kdo je to?“

Nevím, pane. Nikdy jsem ji neviděl. Slečna je v hale.“

Draco netrpělivě přikývl. „Dobře. Děkuji.“

Byl tak rozčilený, že zapomněl, že má na sobě jen župan. Žádný Malfoy by nikomu nikdy neměl dovolit, aby ho viděl v županu. Na to pravidlo si vzpomněl, jakmile zahnul za roh a spatřil ve své vstupní hale rozcuchanou brunetku v červeném kabátu.

Grangerová,“ řekl překvapeně.

Draco,“ odpověděla a podívala se mu zpříma do očí. Potom si všimla jeho oblečení a zvedla obočí. „Na Manoru jsou také ležérní dny?“

Zčervenal. Merlin mu pomáhej, ale když to řekla, vypadala… hravě a on si nedokázal pomoci. „Právě jsem se vzbudil.“

Vidím. Takže si možná nejsi vědom, že venku je sněhová bouře. Přinesla jsem s sebou pár receptů. Kdy budeš připraven začít?“

Párkrát zamrkal. „Receptů?“

Ano. Jsou jako instrukce pro vaření lektvarů, jenže pro jídlo.“

Vím, co to je. Na co jsou?“

Cukroví, blázne. Pamatuješ? Péct cukroví je nejlepší, když jste zasněžení uvnitř s vánočními koledami a šálkem horké čokolády v ruce.“

Ano, vzpomínám. Jen jsem tě nečekal, to je všechno.“

Přiblížila se k němu na pár kroků. „Draco, upřímně se omlouvám za to, co jsem řekla. Vyklouzlo mi to, nemyslela jsem to vážně. Dělalo mi to starosti, když jsi poprvé přišel, a v první možnou chvíli jsem to vytroubila.“

Co ti dělalo starosti?“

Že mě platíš, abych byla tvůj přítel, když stačilo jen požádat.“

Všechen vztek, který cítil poslední dva týdny, se rozplynul a vrátil se ten nejasný hřejivý pocit, který měl, kdykoliv na ni pomyslel. A to bylo tak neuvěřitelně špatně. Neměl na to čas. Zahnal myšlenky zpět do hlubin mysli a podíval se jí do očí; vzápětí se myšlenky v plné síle vrátily.

Nehledal jsem přítele,“ řekl nesmírně tiše. „Ale – je milé, že to říkáš.“

No, jednoho přítele sis získal, ne?“ široce se usmála a chytila ho za ruce. „Tak. Kudy se jde do kuchyně? Nebo bys raději pekl u mě doma?“

Draco zavolal skřítka, který měl na starosti kuchyni, a nařídil, ať všechno uklidí a potom ať připraví všechny ingredience z Hermioniných receptů. Skřítek nabídl, že mohou podle receptů všechno připravit, a Dracovi chvíli trvalo, než mu vysvětlil, že péct chtějí oni dva. Skřítek nakonec s úsměvem souhlasil, že se zařídí podle jeho příkazu.

To by měl,“ řekl Draco Hermioně, zatímco kráčeli. „Vzhledem k tomu, kolik mu platím.“

Pohled, který mu poté Hermiona věnovala, byl jeden z těch, u kterých si byl jistý, že by je mohl sledovat každý den do konce svého života a nikdy by jej to neomrzelo. Sice uplynulo jen něco přes měsíc od chvíle, kdy se začali stýkat, ale netrvá zase tak dlouho, než si jeden uvědomí, co pro něj ten druhý znamená.

A Draco si byl téměř jistý, že chce zjistit, jestli je na tom stejně jako on. Například jestli je možné, aby mu oplatila city; jestli je možné, že by ji dělal šťastnou. Je vůbec možné, aby ho měla ráda, i když selhal?

Když došli na konec haly, Draco se oddělil, zatímco si svlékala kabát, a zavolal skřítka, aby ji poté odvedl do kuchyně.

Dorazil za patnáct minut. Strávil neslýchané množství času nad výběrem ideálního černého oblečení. Vynadal si, že se chová, jako by jí na tom snad mohlo záležet, a vůbec, zkontroloval prsten. Stále na svém místě. Přesně tak. Byla zabraná.

Můžeme začít?“ zeptala se Hermiona a v očích se jí zablesklo šílenství. „Mám připravenou hudbu a horkou vodu na kamnech. Brzy bude všechno perfektní. Pomoz mi vybrat, které uděláme.“

Vybrali si pracny, potom perníčky, vanilkové rohlíčky a kokosky a linecké, které se mělo na závěr posypat cukrem. Draco chtěl na všechno polevu i přes Hermionino ujištění, že ne všechno cukroví potřebuje polevu. Ale když viděl její sbírku barevného sypání všech možných tvarů a barev, trval na použití každé možné variace.

Celý proces pečení se téměř rovnal pohromě. Draco chtěl zpočátku dělat všechno sám, takže Hermiona byla sesazena na pozici udělování rad a odpovídání na otázky. Poté usoudil, že není fér, aby se jen dívala, a tak se připojila a začala pracovat na várce pracen. Zabralo jim takřka hodinu všechno správně smíchat a strčit do trouby.

Poté přišla na řadu poleva.

Při té Draco nebyl moc k užitku, jelikož snědl víc než třetinu, kterou udělali. Chtěl ji obarvit, tak to udělal. Chtěl do ní přidat další přísady, tak to udělal. Byl jako dítě. Jednou ji přichytil, jak se na něj dívá stejným způsobem, jakým o ní on přemýšlel, a usmál se a ona se usmála také, a potom se natáhla a otřela mu trochu polevy z úst, kvůli čemuž upustil lžíci. Zasmála se a ten okamžik byl pryč, ale on nedokázal zapomenout, že tam byl.

Když se cukroví dopeklo, potřeli všechno polevou. Do posledního kousku. Modrou; červenou; žlutou; zelenou; se sypáním ve tvaru stromečků, květin, autíček, hvězdiček a srdcí. Dokonce i ty malé stříbrné kuličky. Hermiona se postarala, aby vánoční hudba hrála bez přestání, ačkoliv od Vánoc uběhlo už dost času, a udržovala čokoládu stále horkou.

Nakonec, když ozdobila i poslední perníček, Hermiona položila pytlík s polevou a povzdychla si. „No, skončili jsme.“

Draco se rozhlédl po kuchyni. Mouka a sypání bylo všude kolem, dokonce i na zdech; cukroví pokrývalo každou horizontální plochu, což byl docela výkon vzhledem k tomu, že se jednalo o obrovskou kuchyni; a on byl naprosto vyčerpaný.

Vypadá to tak,“ povzdychl si ze svého místa na stoličce.

Teď přichází ta nejlepší část,“ řekla Hermiona se třpytem v očích. „Musíme je sníst!“

Ach, nemyslím, že to dokážu,“ zakabonil se. „Jenom z pomyšlení na to se mi dělá šoufl.“

Hermiona se zasmála: „No, vážně jsi snědl dost polevy.“

A syrového těsta. A sypání. A horké čokolády.“

Ano, to ano.“ Pohled jí zabloudil k perníčkům před nimi. „Ale tenhle sníst musíš. Udělala jsem ho speciálně pro tebe.“ Podala mu perníček, dáreček v červeném papíru s velkou zelenou mašlí a stříbrnými kuličkami na sladké stuze.

Jako dárek, cos mi dala,“ řekl a ukousl si.

Kromě toho stříbrného.“

Jo, vlastně, tohle… Už jsem ti poděkoval?“

Ne, myslím, že ne.“

Děkuji. Nikdy jsem ještě nedostal sněžící těžítko. Je to okouzlující. Někdy na to jen zírám, jak kolem sněhuláka padá ten umělý sníh. Někdy si přeju, abych byl ten sněhulák.“

Jak jsi na tom s posledním úkolem?“ zeptala se náhle tiše.

Uchechtl se. „No, přemýšlel jsem, že pověsím kouzelné jmelí ve vestibulu u Gringottů a když pod něj vejde úchvatná nezadaná čarodějka, vrhnu se na její záchranu. Ale ještě jsem to neudělal. Myslím, že aby to bylo nejlepší, musí se to stát s někým, koho chceš políbit, ne s někým neznámým. Musí to být někdo, s kým budeš chtít pod tím jmelím zůstat. Někdo, kdo taky chce, abys ho políbila. To jsem za celý měsíc a půl nenašel.“

Shlédla na svoje ruce. „Asi to dává smysl. Že bys to udělal, jenom kdybys ji opravdu chtěl políbit. Ale ještě je stále čas.“

Přesně,“ řekl se směsicí sarkasmu, smíření a smutku.

Hermiona se na něj upřeně zadívala. „Jsi v pořádku?“

Jo, fajn. Jenom jsem unavený.“

Jsou jen dvě odpoledne. Neměl bys být unavený.“

Pokrčil rameny. „Dlouhá noc. Nemohl jsem spát.“

Vypadáš trochu pobledle, když se na tebe teď dívám.“

Ušklíbl se. „Hermiono? Jsem vždycky pobledlý. Vzpomínáš?“

Bledší než obvykle, ty blázne.“

Myslíš? Byl jsem docela přesvědčený, že neexistuje barva jako bledší-než-já.“

Zahihňala se. „Objevil jsi ji.“

Jsem si jistý, že to nic není. Nedostatek slunce. To se v zimě stává.“

Hermiona se postavila. „Tak jsme asi hotovi. Chceš to cukroví všechno?“

Ani náhodou! Nemůžu to všechno sníst! Vezmi něco Weasleyovým. Vlastně, vezmi většinu. Já jsem sám; určitě nepotřebuju dvanáct tuctů lineckého.“

Nechci být puntičkářka, ale dvanáct tuctů lineckého je jenom tamhle na tom pultu.“

Jak myslíš. Jen – vezmi je všechny. Nech mi jich jen pár.“

Pár tuctů?“

Pár kousků. Daruj je charitě nebo tak nějak.“

Ach, to je úžasný nápad! Proč je nedoručíme do sirotčince!“

Kdy?“

Přímo teď! Jé, Draco, to je úžasné! Máš nějaké krabice?“

Zavolal na skřítky a poslal je, aby nějaké sehnali. Vrátili se za dvacet minut s červenými krabičkami se sněhovými vločkami. S Hermionou je naplnil cukrovím, což jim – vzhledem k tomu, kolik druhů napekli – zabralo téměř hodinu. Když skončili, svázali krabice stříbrnou stuhou.

Jdeš beze mě, Hermiono,“ řekl Draco.

Ani náhodou, Draco. Nakonec, byl to tvůj nápad.“

Viděl, že nevezme ne jako odpověď, tak zdráhavě souhlasil, že ji doprovodí.

Začali v Londýně u svatého Munga a doručili cukroví na dětské oddělení. Draco, který nepracoval s dětmi z osobních důvodů, zjistil, že to nejsou jen mrňaví paraziti, za jaké je vždy pokládal, ale že jsou docela kouzelné. Usmívaly se na něj nevinnými úsměvy s chybějícími zuby a jemu ani trochu nevadilo, že se ho dotýkají rukama plnýma bakterií.

Když odcházeli, někdo je zastavil.

Lékouzelníku Malfoyi.“

Hermioně se do tváře vryla zvědavost a úžas. Otočil se na osobu, která jej oslovila.

Ano, Taylore?“

Ten, ehm, doktor odpověděl na váš dopis. Ohledně tajemného pacienta.“

Ach, ano. Děkuji. Máte ho s sebou?“

Ne, pane, právě jsme ho dostali. Položil jsem ho na váš stůl a právě jsem se chystal vám poslat sovu.“

Otočil se na Hermionu: „Vadila by ti menší oklika?“

Vůbec.“

Chystala se jít za ním, ale řekl jí, ať na něj počká v hale. Vydal se na cestu, ale otočil se, když na něj zavolala.

Ty – jsi lékouzelník?“ zeptala se.

Přikývl.

Aha.“

Zamračil se. „Něco je špatně?“

Ne, já – jen by mě to nikdy nenapadlo.“

To většinu lidí,“ řekl s lehkým úšklebkem.

Draco skutečně našel obálku na stole v kanceláři. Před otevřením zaváhal a v duchu si přál, aby to byly dobré zprávy.

Byly. Dlouze úlevně vydechl a usmál se. Cítil se lehce jako už dlouho ne, a když došel k Hermioně, rychle ji přátelsky objal. Tázavě se na něj podívala.

Dobré zprávy,“ řekl a při cestě z nemocnice si pískal.

*

Jmelí

Nejromantičtější věc na zimě je tradice polibku pod jmelím. Z hlediska mytologie byl muž jménem Baldur touto rostlinou otráven a zemřel, ale jeho matka, bohyně lásky, jej přivedla zpět mezi živé tím, že slzami vyplavila jed z jeho těla. Po jeho oživení políbila z radosti a vděku každého, kdo prošel pod jmelím, a začala tím dodnes přetrvávající zvyk.

Nyní je dodržován hlavně zamilovanými, ale i naprostými cizinci, kteří se ocitnou chyceni pod větvičkou jmelí.

*

Když bylo Dracovi šestnáct, vrátil se na jeden den v průběhu prázdnin domů. Jeho rodiče pořádali oslavu a Pansy dostala pozvánku.

V tradičním vánočním stylu, a jeho matka vždy představovala vrchol stylu, byla nad dveřmi zavěšena větvička jmelí.

Po pár tancích Draco potřeboval na vzduch a Pansy ho následovala se stížnostmi, že se zdá, jako by se o ni už nezajímal a nechtěl být s ní. Nějak se stalo, že zastavili na prahu pod jmelím. Bylo to kouzelné jmelí, což znamenalo, že pokud pod něj vstoupili dva lidé, museli se políbit, aby se mohli rozejít.

Draco zaťal čelist a jen rezignoval, že Pansy políbí, zatímco ona byla očividně v extázi. Když k ní sklonil hlavu, myslí mu probleskl obraz překrásné dívky v modravých šatech a políbil Pansy mnohem intenzivněji, než měl v úmyslu. Téměř ji ovládl hysterický záchvat. Draco se posměšně ušklíbl a nechal ji stát ve dveřích, ale jeho mysl pracovala.

Když o něco později znovu potkal ženu pod jmelím, znervózněl, než ji políbil, ze strachu, že se stane to samé. Nestalo.

*

Blížil se konec února a Draco stále nedokončil pátou a poslední úlohu z nezbytností zimy. Vzdal se naděje, že se mu to ještě podaří, a smířil se s neperfektní zimou. Alespoň se dočkal polibku pod jmelím v předchozích letech.

Hermionu viděl od toho dne, kdy spolu pekli cukroví, několikrát. Pozvala ho na oslavu v domě jejích rodičů, které se Ron odmítl zúčastnit – Draco ale šel a byla to zábava a bylo to trapné. Lidé se ho stále ptali, jestli jsou spolu, a on nenáviděl, že musí odpovídat ne, ačkoliv to byla pravda.

Potom v půlce února potřeboval doprovod na večírek u svatého Munga a nechtěl nikoho zvát. Nikdo jiný nebyl jako Hermiona, vážně, a většina žen, které znal, mu brnkala na nervy. Ale jeho starosti sílily, jak se večírek blížil; bylo vyžadováno, aby si někoho přivedl. Až dokonce zvažoval, že se zeptá Ginny. To by bylo výhodné a alespoň věděl, že si koncem večera nebude chtít vyrvat ušní bubínky.

Ale i to by pro něj bylo příliš nepříjemné. Den před oním večírkem pozval Hermionu na kávu a ona si samozřejmě všimla, jak je zasmušilý a zamlklejší než obvykle. Podařilo se jí vypáčit z něj proč a sama se nabídla, že půjde s ním. Přijal, váhavě a s nechutí, aby ukončil její naléhání a přesvědčování.

Měla na sobě červené šaty a byla dechberoucí, a když tančili, byl téměř přesvědčen, že se do ní zamiloval.

Někdy byl smutný a myslel si, že život není fér. Ale když držel Hermionu v náručí a věděl, že náleží jinému muži, s tím životem se smířil.

*

Jednou večer ho pozvala na kávu zase ona, blížil se konec února a konec zimy. Pozvání přišlo náhle a on téměř odmítl. Ale byl její přítel a tohle přátelé dělají. Popíjí kávu, posedávají a mluví o věcech jako počasí a plány na víkend, které nezahrnují toho druhého. Alespoň když jste přátelé, jako byli oni dva.

Zaklepal na dveře a ona otevřela se dvěma hrnky v rukou. Namísto dovnitř si sedli na verandu.

Konverzace byla zpočátku trapná, ale Draco zavtipkoval o jejím mizerném pohostinství a mizerných uklízecích schopnostech, které musejí být důvodem, proč ho nikdy nepozve dovnitř, a věci se vrátily k normálu.

Skoro o tři hrnky kávy později Hermiona řekla: „Takže už jsi, vždyť víš, dokončil seznam?“

Znovu si usrkl. „Ne. Nikoho jsem nenašel. Připiš tam dodatek. „Osamělý muž hledá dívku na dlouhodobý vztah. Nebo aspoň na dobu, kterou zabere polibek pod jmelím.“ Dostalo se ke mně pár žadatelek, ale ty byly ošklivé. Nebo staré. Prostě to nešlo.“

Hermiona se zahihňala. „Jsi vtipnější, než jsem myslela.“

Pokrčil rameny. „Jen zatrpklejší, vážně.“

Proč?“

Příběh mého života; prožil jsem příšerné dětství, dokud mi nebylo osmnáct. Potom jsem si všechno uvědomil a strávil další tři roky bojováním, utíkáním a smrtelným strachem. Až potom jsem se srovnal se životem a vím, co chci, ale život jde pořád dál.“

Zamračila se. „Tomu poslednímu nerozumím.“

Vím. To byl záměr.“

Aha,“ usrkla z hrnku. „Jsi šťastný, Draco?“

Šťastný? Někdy. Myslím. Těžko se to odhaduje, když nemám žádný osobní zážitek, s kterým to srovnat. Cítím v hlavě takové hřejivé mravenčení, to myslím, že by mohlo být štěstí.“

Zní to tak. Měls pravdu, víš.“

Obvykle mám pořád pravdu,“ řekl nonšalantně a trochu zvedl bradu. „Ale rozmazluj mě dál; co to bylo tentokrát?“

O Ronovi. A mně.“

Kontrola prstenu a -

Och?“ zeptal se a náhle mu vyschlo v hrdle.

Jo. Oba jsme prostě pokračovali v tom, o čem jsme si mysleli, že chceme, že jsme vždy chtěli, a o čem jsme si řekli, že budeme vždycky chtít. Jenomže se něco stalo a já se od té představy odpoutala.“

Co?“ zeptal se a podíval se na ni.

Políbila ho. A bylo to jako by v jeho srdci vybuchl milion ohňostrojů, a to srdce bušilo tak hlasitě, že neslyšel vlastní myšlenky, ale stejně, o čem vlastně přemýšlel? Jasně, ta událost příští týden, jenže na tom možná právě teď nezáleželo, možná kvůli tomuhle? Ale ano, nerušilo se to a -

A pak intenzita polibku zesílila a všechny myšlenky ustoupily.

Nemohl si pomoci a líbal ji se vším, co měl, a vším, co neměl, a byla to ta nejneuvěřitelnější věc, jakou kdy udělal.

Když se oddělili, aby se nadechli, svět se kvapem vrátil do svých kolejí a ona se překrásně usmívala a usmívala se opět jen na něj. Potom vzhlédla k nebi a on zároveň s ní a – no věřili byste tomu, bylo tam jmelí. Viselo z trámu verandy přímo tam nad jejich hlavami. Věděla o něm; dala ho tam a věděla, že se budou muset políbit.

Ale spolu s vědomím se vrátilo i všechno ostatní a Draco se náhle vyděsil.

Musela si toho všimnout, protože se zamračila. „Co je?“

Za co to bylo?“ zeptal se.

No – už opravdu dlouho jsem cítila, že to budu muset udělat, a to byl ten problém. Věděla jsem, že není dobré chovat city k muži, za kterého nejsem zasnoubená. Nakonec jsem ty city přijala a zbývalo jen skončit to s ním. A zjistit, jestli ty city k tobě stále existují. A pokud byl ten polibek znamení, nemýlila jsem se.“

Stočil pohled k jejímu trávníku, kde z poslední bouře zbyla jen tenká vrstva špinavého sněhu. Všechny stromy byly černé a pokroucené a vypadaly mrtvé. Věděl, že nejsou, ale dokázal si představit, jak se cítí. Nejisté, jestli přijde jaro.

Udělala jsem něco špatně?“ zeptala se Hermiona a zavrtěla se.

Podíval se na ni a tušil, že vypadá smutně, ale nedokázal s tím nic udělat.

Ne, samozřejmě, že ne. Asi jsem ti to mohl říct; měl říct.“

Říct mi co?“

Zhluboka se nadechl. „Možná sis všimla, že od doby, co jsem k tobě poprvé přišel, nejsem takový jako obvykle. Že jsem – jiný… zdrženlivý. Že to nejsem já.“

Přikývla. „Myslela jsem, že ses prostě – změnil, nebo nějak tak.“

Změnil, svým způsobem. Podívej -“ Pročísl si rukou vlasy. Věci kolem něj se zpomalovaly; procházející lidé, projíždějící auta, zvuk větru, vlastní puls. „Nikomu jsem to ještě neřekl, ale – jsem nemocný.“ Všechno se zastavilo a pak: „Možná se nedočkám léta.“

Hermiona zalapala po dechu a oči se jí zaplnily slzami. Nemohl uvěřit, že jí na něm tolik záleží, a proklínal kvůli tomu život. „Ach, Draco,“ bylo jediné, na co se zmohla.

Něco se v jeho hlavě vzbouřilo a všechno se znovu rozběhlo obvyklou rychlostí.

Mám vzácnou nemoc, obyčejně spojenou s mudly. Věř mi, ta ironie mě pronásleduje všude. Onemocnění samo o sobě nese padesát procent úmrtnosti. Pamatuješ ty dobré zprávy, o kterých jsem mluvil?“

Znovu přikývla.

Existuje zákrok, který jsou schopni provést mudlovští lékaři a který mi zvýší šance. Dobré zprávy jsou od lékaře, který řekl, že jsem na tu proceduru adept. Je naplánovaná na příští týden.“

A co potom?“ zeptala se a jeho překvapilo, že má hlas mnohem silnější, než sama vypadá.

Šance se zvýší jen na dvacet pět procent úmrtnosti.“

Jaké jsou následky toho zákroku?“

S tím jsem se nijak nezaobíral. Ale potom budu pár dní na nějaké jednotce a pak se vrátím na nějaké běžné oddělení.“

Jednotka intenzivní péče?“ zeptala se Hermiona stěží hlasitěji než šeptem.

Ano, tak nějak. Budu v nemocnici asi týden, potom mi udělají testy, aby zjistili, jestli to fungovalo. Výsledky dostanou za dva měsíce.“

Co se dá udělat, aby se zvýšily tvoje šance?“

Nic. Ačkoliv jsem potkal nějakého alternativního doktora. Ten mi řekl, ať si posiluju ducha. Něco o tom, že mysl je důležitá při léčení. Znělo to jako pitomosti, ale usoudil jsem, že mi to neublíží.“

Takže proto jsi chtěl splnit ten seznam.“

Ano. A můžu bezpečně říct, že můj duch nebyl nikdy silnější.“

Kromě toho, kdy jsem na tebe ječela.“

Ne, to bylo taky dobře. Je dobré vědět, že se pořád můžu takhle naštvat. Už je to dlouho, co jsem k někomu cítil nějakou emoci; ta choroba a pocity kolem toho, bylo to jako pád, kdy nevidíš dno, a i když víš, že se blíží, nezjistíš, kde je, dokud nenarazíš. Takže se prosím neciť zle. V tu noc jsem spal lépe než v posledních měsících.“

Ach,“ řekla a v tu chvíli vypadala menší než kdy předtím. Potom se zasmála. „Právě jsem tě políbila. Jsem tak blbá. Vsadím se, že jsi byl v tu chvíli na míle vzdálený.“

Hermiono. Pokud by to byla pravda, vážně by byl můj puls po tom polibku pořád jako splašený?“

Lehce zčervenala a on vzal její ruku do své. „Asi jsme se oba dočkali ideální zimy, co?“

Asi,“ řekla a popotáhla. „Plánoval jsi mi to někdy říct?“

Ve skutečnosti ne.“

Měl jsi v plánu projít si tím vším sám?“

Podíval se na ni. „Rozhodně jsem nikdy nepředpokládal, že budu mít na výběr.“

Budeš potřebovat někoho, kdo bude sedět v čekárně, držet se za hlavu a dělat si starosti, zatímco si tím vším budeš procházet. A potřebuješ někoho, kdo se postará, aby doktoři dělali svoji práci a že dost jíš, aby ses uzdravil, a upřímně, někoho, kdo má aspoň trochu povědomí o mudlovských lékařích.“

Říkáš, že to všechno uděláš?“ podíval se na ni.

Pokrčila rameny: „Pokud mi to dovolíš. Neměl by sis tím procházet sám, Draco.“

Povzdychl si. „Ty – víš, že mezi námi se nic nestane. Myslím, to by bylo prostě – špatně.“

To už jsem zjistila,“ povzdychla si, neschopná zabránit tomu, aby se jí do hlasu vkradl smutek.

Chci říct, ne že bych nechtěl,“ řekl urychleně. „Kdyby všechno bylo jinak…“

Tak bychom ani nebyli přátelé. Rozumím, Draco. Opravdu. Ale jsem tvůj přítel. Tohle přátelé dělají.“

Nikdy jsem neměl přítele, jako jsi ty.“

Hermiona se na něj podívala a on si byl jistý, že ho chce znovu políbit. On přirozeně také, ale nechtěl všechno ještě víc ztěžovat. Nechtěl, aby se k němu připoutala. Pokud by to s ním dopadlo špatně, zemřel by, ale ona by zůstala zraněná. Toho ji chtěl ušetřit.

Už se otáčela, ale rozmyslela si to a přiblížila se k němu na pár palců. Zaváhala a podívala se mu do očí. Něco v nich ho muselo prozradit, protože ho nakonec políbila. Bylo to jiné než poprvé, pomalé, sladké a plné příslibů.

Nemyslete si; polibek jí opětoval.

Hermiono,“ začal, kdy se po pár minutách odtáhl.

Já vím. To jen – dnešek ještě neskončil.“

Přikývl, chytil ji za ruku a usmál se. Potom ji bezděčně pohladil a zaskočilo ho, jak moc toho může prozradit jediný dotyk. Byla jeho, tak nějak. Téměř. Jednou byli téměř-přátelé. Teď byli téměř-víc-než-přátelé. Líbilo se mu to.

Žádné sliby, Hermiono,“ řekl pevně.

Dobře,“ souhlasila a na rtech jí pohrával malý úsměv.

Draco obrátil pozornost ke své kávě, vyprostil ruku z té její a sevřel v ní teď už studený hrnek. Dopil a zachvěl se. Hermiona se postavila a i s hrnky odešla dovnitř.

Přemýšlím o další knize,“ řekla, když vyšla z domu se čtvrtou dávkou kávy.

Ano?“ usmál se.

Ano. Bude se jmenovat „Nezbytnosti léta“. Mám pár nápadů na seznam. Budeme to muset vyzkoušet spolu.“

Usmál se, a přestože by zřejmě neměl, cítil lépe. „To bych rád.“

Nemusel říct to „kdyby“, které se mezi nimi vznášelo ve vzduchu, těžké jako melasa; téměř ho cítila na jazyku.

A ona ho nemusela ujišťovat, že na to všechno nebude sám, že ona tam bude, na každém kroku, dokud se úplně neuzdraví. Odmítala připustit, že by možná nemusel dopadnout dobře, protože to nehodlala dopustit.

*

Nezbytnosti léta

od Hermiony Grangerové

 

Tato kniha je věnovaná Dracu Malfoyovi, muži, který mi ukázal, co znamená zima a co to skutečně znamená žít a život si také užívat. Dal mi lásku. Nikdy nezapomenu na jeho dobrosrdečnost a statečnost. Výtěžek z této knihy poputuje do dětského fondu svatého Munga.

*

Hermiona při pohledu do zrcadla spokojeně vzdychla. Místnost za ní byla zalitá světlem svíček, jejich zářivé plamínky se mihotaly v příšeří. Sem tam zahlédla skvrny sytých, ale tlumených barev; rudý kašmírový pléd pohozený na posteli; bleděmodrá kabelka, kterou si ten večer měla v plánu vzít; zelený kabát po kolena, který ladil s čepicí na vrchní polici v šatníku.

Všude po pokoji byly rozházené knihy, dvě otevřené na místech, kde je četli; její bichle se zažloutlými stránkami a jeho tenký deník s neporušenými bílými stránkami se zlatými okraji potažený temně zelenou kůží. Pohled jí setrval na brku a lahvičce inkoustu položených vedle knihy a usmála se, zatímco uvažovala, jaké obrazy vtiskl svýma ladnýma rukama do stránek.

Na stole přímo pod zrcadlem ležela další kniha, jedna z těch malých určených do dárkového koše nebo do kyblíku na pískoviště. Na konci dokonce visela stužka se zlatým sluncem. Hermiona se s posmutnělým úsměvem po knize natáhla a hlavou jí prolétly vzpomínky na to, kolik strastí předcházelo jejímu vydání.

Opatrně ji otevřela na straně s věnováním a ještě jednou přelétla očima ta známá slova, která stále rezonovala v jejím nitru. Úsměv se jí rozšířil, když si připomněla, jak vítězná láska z tolika bolesti vznikla.

Nástrahy té zimy rozhodně neskončily s příchodem jara; pokračovaly v letních měsících, ale nakonec se temné období stáhlo. A když listy začaly měnit barvu ze zelené do pestré škály podzimních odstínů, cítila, jako by kolem ní znovu začalo kvést jaro.

Když dočetla knihu, zavolal na ni z haly známý hluboký hlas a ona kvapem vrátila knihu na stůl. Vklouzla do zeleného kabátu, popadla kabelku a spěchala z pokoje. Na stolku zůstala ležet knížka otevřená na stránce s věnováním, kam vložila svou oblíbenou momentku blonďatého muže, který držel za ruku malou holčičku s plavými vlásky a matčinými kudrnami.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: mami - 18.02. 2015
Áno, áno, áno perfektné.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: teriisek - 15.12. 2014
V první chvíli jsem si myslela, že to nezvládli a Hermiona vzpomíná... ale zvládli, uf. Díky za krásný překlad, tečou mi slzy a jsem moc ráda, že to neskončilo špatně!

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: holloway - 09.12. 2014
Krásná povídka. Sice jsem se bála nejhoršího, ale zase jsem si říkala, že to bys nám na Vánoce snad neudělala Zajímalo by mě jejich léto a co všechno Hrmiona doporučuje v knížce. A taky mě ta povídka naladila na stavění sněhuláka - to jsem nedělala tak 10 let minimálně, ale s těmi zimami je to čím dál horší - za chvíli snad nebude sněžit vůbec...No nic, budu doufat. Díky, arabesko za krásně romantickou povídku.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: kakostka - 09.12. 2014
Jeee, to byla parádní serie, moc se mi líbila:-))) Hermiona má velmi krásné vzpomínky na vánoce a Draco snad konečně taky. Tahle povídka je jak pohlazení. Pravda, Ron se choval jako tupec, ale co je obvyklé, že?  Já vím, že asi není špatnej, ale k Mione jak ji známe, k dospělé Mione se opravdu moc nehodí, nedovedu si představit, že by se s z Hermiony stal klon Molly Weasleyové. Děkuju, moc jsem si tenhle  příběh užila.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: marci - 09.12. 2014
Asi jako všichni jsem se i já před koncem zajíkla, že konec bude... sladkobolný a ne sladký. Autorka mohla napsat závěr jakýkoli a povídce by to na kráse neubralo, ale přeci jen - happyend je happyend Díky, arabesko, opravdu jsem si čtení užila!

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Zuzana - 08.12. 2014
Škoda tej choroby, ale asi by to bolo príliš sladučké, ale hlavne, že sa to krásne skončilo. Ďakujem za preklad:)

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: ladyF - 07.12. 2014
Uf moje obavy ohledně Dracova zdraví se potrvdily a napětí trvalo doslova do poslední věty. Charakteristika Draca zde byla úžasná. Opravdu moc pěkná povídka. Upřímně, u první "kapitoly" jsem čekala spíše nějakou poťouchlost, a tak mě velmi příjemně překvapilo, jak hloubavé to nakonec bylo.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Folwarczna - 07.12. 2014
Protože je předvánoční čas, je dobře, že to skončilo dobře. Ale kdyby to skončilo špatně, taky by to bylo krásné. Díky.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Hypogriff - 07.12. 2014
Achh, Já prostě nemám slov. To bylo tak, nádherné. Vážně jsem se chvíli obávala toho nejhoršího, ale skončilo to fantasticky. Ti dva jsou spolu tak sladcí, už si ani nedokážu představit, že by mohli být s někým jiným, než spolu. Díky této povídce jsem se konečně začala na Vánoce (a celkově na zimu) těšit. :) Vážně moc krásný překlad arabesko :)

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Neprihlásený - 07.12. 2014
Pěkná povídka na advent i přesto, že mě kousek před koncem úplně zamrazilo…

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: scully - 07.12. 2014
Tohle byla dokonalá vánoční povídka. Hlavně pečení cukroví jim šlo od ruky.  Na konci jsem se trošku bála,aby dopadla dobře. Naštěstí byl pohádkový  vánoční konec. Moc děkuju za překlad

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Jacomo - 07.12. 2014
Nevydržela jsem a přečetla si to po půlnoci místo pohádky na dobrou noc. A bylo to moc moc příjemné ) Na komentář jsem se ale zmohla až dodatečně. Osobně si velmi živě užívám tu část s pečením, protože u nás doma je právě teď cukrový víkend - 10 lidí se tu motá jeden přes druhého a peče, slepuje a zdobí cca šestinásobné množství cukroví, než je běžné v normálních rodinách... Ale zpět k povídce - je nádherná. Dojemná, něžná, plná lásky a se šťastným koncem. Veskrze vánoční. A tobě, arabesko, za její překlad patří velký dík!

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Jimmi - 07.12. 2014
Už som bola zmierená, že to nedopadne dobre, pri tom venovaní mi vyhŕkli slzičky, hoci to skončilo dobre, nejako to necítim. Asi som sa zasekla na tom rozhovore o chorobe a tom vyznaní,  alebo nemôžem dostať z hlavy koľko iných skutočných príbehov takto nedopadne. Alebo tomu mala dať dlhší záver. Preklad nádherný, ale mne je smutnobôľnô. Nechápem to, pre tieto pocity nečítam poviedky so zlým koncom, ale toto predsa skončilo dobre. Kruci. Aj tak ďakujem

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: solace - 07.12. 2014
Takže koniec dobrý... Pekný adventný kúsok. Dobre sa to čítalo, páčili sa mi najmä dialógy. Nechýbali ani tradičné Dramione klišé, ale to už k adventu a Vianociam akosi patrí. Ďakujem za preklad, arabeska.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Lupina - 07.12. 2014
Krásný příběh, arabesko. Bylo v něm všechno, trocha smutku, obav, ale hlavně přátelství, naděje a láska. Dokonalá vánoční povídka. Děkuji za její objevení a krásný překlad :-)

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: doda357 - 07.12. 2014
Nádherný koniec  Spočiatku som sa bála, či to vážne skončí dobre, či sa vôbec ešte stretnú po tej hádke a tak  Rada by som vedela, čo radila Hermiona, aby človek prežil perfektné leto  Ďakujem za preklad tejto skvelej poviedky, ku ktorej sa ešte istotne vrátim a keby len raz  Bola presne podľa mojich predstáv, ešte raz ďakujem 

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: tiberia - 07.12. 2014
Nádhera! Trošku mi zatrnulo, jestli to opravdu dobře dopadne.... Moc, moc krásná povídka. Mimochodem, to pečení - začali ráno, skončili ve dvě, napekli desítky druhů, ještě je i ozdobili... nemohli by to letos zopakovat a přesunout se k nám?? ;-) Díky za překlad, arabesko!!

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: soraki - 07.12. 2014
Přiznávám, že jsem na konci zamáčkla slzu. Doufala jsem, že to takhle skončí, bylo to příjemné počtení, které i přes svou krátkost v sobě skrývá spoustu hlubšího, než se na první pohled zdá. Děkuji moc za překlad, určitě se toto dílo dostalo mezi mé oblíbené.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Ponyska - 07.12. 2014
Jedním slovem - nádhera! Moc děkuji za překlad :).

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: TaraFaith - 07.12. 2014
Nedovedeš si představit, jak ve mě hrklo, když se Draco k té nemoci přiznal. Celý zbytek povídky jsem četla se staženým hrdlem, které se uvolnilo až po poslední větě. Moc moc DÍKY za překlad.

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: denice - 07.12. 2014
Já jsem věděla, proč si tohle nechávám až na konec! Půvabný příběh, který přes to zaváhání těsně před koncem, kdy jsem se na chvíli opravdu vyděsila, skončil přesně tak, jak měl. Moc doufám, že jim květy jara vydrží celý šťastný, dlouhý život. Díky!

Re: Nezbytnosti zimy 3/3 Od: Julie - 07.12. 2014
Uf ke konci jsem četla se zatajeným dechem. Fakt jsme se bála, že to dopadne špatně a jsem moc ráda, že to má šťastný konec. Díky moc za překlad.

Prehľad článkov k tejto téme:

dollfaced: ( tigy )31.12. 2014Sviatočné sladkosti
MiHnn: ( arabeska )25.12. 2014Za ztracený čas
Musyc: ( Lupina )24.12. 2014Tady a teď
sunnyjune46: ( Spoločný )23.12. 2014Fotku, jinak nevěřím
MiHnn: ( arabeska )21.12. 2014Plán se zvrtnul
draco-severus-mmm: ( Jacomo )20.12. 2014Veselé Vánoce, Rose
draco-severus-mmm: ( Jacomo )19.12. 2014Veselé Vánoce, Draco
spadul: ( arabeska )18.12. 2014Paříž v plamenech
Ningloreth: ( holloway )16.12. 2014Dobře připravené Plány
Futilement moi: ( arabeska )15.12. 2014To nejsou Vánoce
Darkrivertempest: ( Lupina )14.12. 2014Viscum amor
eevilalice: ( denice )13.12. 2014Kdy nastane zítřek?
scarlettcat: ( Jacomo )11.12. 2014Perníčková patálie
lorcalon: ( tigy )10.12. 2014Tradícia
floorcoaster: ( arabeska )07.12. 2014Nezbytnosti zimy 3/3
floorcoaster: ( arabeska )06.12. 2014Nezbytnosti zimy 2/3
floorcoaster: ( arabeska )05.12. 2014Nezbytnosti zimy 1/3
Rumaan: ( larkinh )03.12. 2014Něco navíc