Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Of Kings and Queens

9. kapitola

Of Kings and Queens
Vložené: Jacomo - 29.11. 2014 Téma: Of Kings and Queens
Jacomo nám napísal:

Of Kings and Queens – 9. kapitola

Autor: galfoy

Překlad: Jacomo                   Betaread: Ivet

Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/10/Of-Kings-and-Queens

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.

Poznámka autorky: Miláčkové, přináším vám celou kapitolu o Narcise. Dá se k tomu ještě něco dodat? Prosím komentujte... zůstanu vzhůru, abych pro vás dnes v noci napsala další kapitolu, a budu šťastná, když mi vaše komentáře budou dělat společnost.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

* * *

Narcisa vyšla z ústředí Trebaxu a přehodila přes sebe plášť s kapucí, která jí zakryla vlasy. Musela toho za krátkou dobu hodně stihnout a bude lepší, když ji při tom nebudou rušit lidé, kteří ji poznají. S ostrým klapotem podpatků o kamennou dlažbu zamířila svižným krokem za svým cílem.

Nutno říct, že posledních několik dnů proběhlo přinejmenším zajímavě. Děsivý sestup z let po válce se zastavil a po tom článku ve Věštci prudce změnil směr. Výsledkem bylo otočení o sto osmdesát stupňů během několika minut. Předtím se smířila s možností, že budou s Luciusem brzy vystrnaděni z Manoru a přinuceni spoléhat na nějaké charitativní služby, aby přežili. Měli připraveno několik záložních plánů, jeden depresivnější než druhý. Chudoba pro ni představovala novou zkušenost a uštědřila jí tvrdou lekci. Stejně jako Luciusovi. Snažili se, aby je to nezlomilo, ale dennodenně doslova hladověli. Uchýlila se ke krádežím zásob ze zadní místnosti nedalekého mudlovského obchodu. Pokora chutnala jako konzervované jídlo a okoralý chleba.

Nicméně to nebyla chudoba, co ji jako důsledek války skutečně vyvedlo z míry – o to se postaralo náhlé zmizení všech, které znali. Většina lidí z jejich společenské vrstvy uprchla ze země, zbytek odešel do ilegality a všichni lhali, až se jim od pusy prášilo. Žili v ústraní. Mimo zraky veřejnosti.

Všichni kromě Malfoyových.

Jak se stalo, že její rodina byla jako jediná vybrána, aby snášela tlak veřejného mínění, které je obviňovalo z války? Chtěla by to vědět. Macnairovi, Lestrangeovi, Dolohovovi, Carrowovi, Rosierovi... Všichni v tom byli zapleteni, všichni se aktivně účastnili a v mnoha případech daleko nadšeněji. Ale jenom Malfoyovi byli veřejně roztrháni na kusy. Všichni ostatní se vytratili, vyhýbali se Narcisiným pokusům o kontaktování, a když se situace ještě zhoršila, odmítali její žádosti o finanční výpomoc. Většina z nich se od závěrečné bitvy neozvala.

Až doteď. Do chvíle, kdy Draco zachránil život Hermioně Grangerové. A i pak zareagovali jen proto, aby vyjádřili své zklamání. Draco nenaplnil jejich čistokrevná očekávání, existující dokonce i v tomto poválečném ovzduší, kdy by krevní status měl být tou poslední věcí, která je brána v potaz. Copak se ti lidé nic nenaučili?

Po přečtení všech těch dopisů se Narcisa rozhodla, že je na čase objasnit okolí svoje smýšlení. Malfoyovi měli vždycky silné spojení s černou magií a hráli ústřední roli v podpoře Voldemortova prvního i druhého nástupu k moci. Taková byla pravda. Historicky byli hrdí na svoje čistokrevné postavení a v souladu s tím také žili. I to byla pravda. A rovněž se dotyčné moci neváhali podbízet, což byla slabost, která se táhla celými generacemi, hluboko k rodovým kořenům Malfoyů a Blacků. Všechno to byla pravda. Moc v sobě měla půvab, který směřoval k pokřivení i té nejbystřejší mysli, a lpět na předsudcích bylo jednodušší než zpochybňovat něčí víru.

Ale motivačním faktorem toho všeho vždycky byla rodina. Co by ji udrželo silnou a odolnou? Co by bylo nejlepší zárukou rodové linie? Malfoyové byli nechvalně proslulí svou ochranitelskostí a s Pánem zla si pojistili své šance na růst a přežití. Jak v průběhu let víc a víc starobylých rodin vymíralo, zdálo se jejich ztotožnění s Voldemortem stále důležité a prozíravé.

Což se ukázalo jako krutá chyba v úsudku. Teď to viděla.

Jenže onen motivační faktor nezmizel ani bez přítomnosti Voldemorta za jejich zády. Rodina. Jak ji udržet v bezpečí a při síle, jak zajistit, aby přišly další generace Malfoyů. Zřejmě odpověď neležela ve sbližování s po síle lačnícími maniaky a s jejich čistokrevnými rasistickými přívrženci. To nebyli loajální lidé. Těžce se poučila, jak málo se starají o její rodinu, když jde do tuhého. Malfoyové se ocitli na pokraji naprostého vyhlazení a jejich krevní status se místo požehnáním stal přítěží.

A pak, jako kdyby se osud rozhodl je dokonale pokořit, dostali šanci na záchranu. Od osoby, o níž učili svého syna, aby ji nenáviděl. Od osoby, jejímuž mučení ve svém vlastním domě přihlíželi. Vstoupila mezi ně, bez odsuzování, na které měla rozhodně nárok, a změnila jejich budoucnost. Hermiona Grangerová nějak přetvořila Draca, chlapce, ze kterého mohlo velmi snadno vyrůst monstrum, do nepravděpodobného hrdiny. Narcisa jí za to bude nadosmrti vděčná. Přitom ale se stejným zájmem zaznamenala, že si Draco podle všeho vyvinul vůči té dívce ochranitelské instinkty. Bylo to současně překvapivé i nepřekvapivé. Malfoyovi vždy chránili své blízké. A ať už Hermiona chtěla, či nechtěla, stala se jedním z nich. Draco ji zachránil a ona mu oplatila laskavost. Vznikl tak svazek, který jí zajistil stejná privilegia jako pokrevní pouto.

Narcisu to netrápilo. Jestliže Hermiona dosáhla takového postavení v očích jejího syna, pak jí stejné postavení přiřkne i ona. Hermiona si to pravděpodobně neuvědomila, ale z Narcisina pohledu byl zároveň zachráněn i její a Luciusův život.

Což ji přivádělo k současné situaci. Narcisa se vnořila do uličky a přemístila se dřív, než ji někdo stačil zdržet. Pojala podezření, že ta dívka má problémy, a protože Draco neměl v úmyslu jí říct, co se děje, prostě si to musela zjistit sama. Proč ho nutit, aby zklamal něčí důvěru, když ovládala řadu dovedností, jak na to přijít jinak? Tyto způsoby nepatřily do arzenálu ušlechtilých nebelvírů. Tohle byla zmijozelská prohnanost, dychtící vystrčit růžky a šťastná, že ji lze využít pro dobrou věc.

Narcisa se přemístila na úzkou cestičku, která se vinula jakousi zahradou. Po její levici se nacházela stará kamenná budova nemocnice, jejíž obyvatelé vůbec nebyli připraveni na odhodlanou návštěvnici, která potřebovala pár odpovědí.

* * *

Marta Bothwicková, zdravotní sestra od Svatého Munga a lékouzelnice v zácviku, trávila polední přestávku mimo budovu, kde pracovala. Bylo únavné přesouvat se někam dál a ona byla za tuto pauzu vděčná. Během dne se vyskytlo tolik směšných magických nehod, že ji to vedlo k úvahám o všeobecné úrovni lidské inteligence.

Koutkem oka zaznamenala náznak pohybu a ohlédla se, aby zjistila, co to bylo. Zvláštní. Jen šeříkový keř. Jinak nic neobvyklého. Muselo se jí to zdát. Vrátila se zpět ke svému sendviči a usoudila, že ji nedostatek spánku musí ovlivňovat ještě víc, než si myslela.

K uším jí dolehla tichá záhadná melodie, a tak se znovu rozhlédla, aby objevila její zdroj. Procházel se poblíž někdo další z personálu? Nebo si nějaký pacient užíval pobytu na čerstvém vzduchu? Podivné bylo, že nikoho neviděla, i když se ten hlas ozýval z bezprostřední blízkosti. Možná si s ní pohrávala její vlastní mysl. Zachvěla se, jako kdyby zafoukal chladný vítr.

„Zatraceně divný den," zamumlala. „Mohla bych si trochu schrupnout."

Najednou se přímo před ní objevila tvář krásné ženy se světle blond vlasy a výraznými lícními kostmi. Rty měla krvavě rudé. Marta v šoku odložila sendvič.

„S tím vám můžu pomoct," řekla ta žena.

„Nejste...?"

V zápětí se Marta v bezvědomí sesunula na lavičku.

Narcisa poklidně vytáhla z hábitu lahvičku, vytrhla Martě vlas z hlavy a vhodila ho dovnitř. Směs začala bublat a pěnit.

„Dokonalé," řekla Narcisa, spokojeně sledující dění v lahvičce. „Budeš v naprostém pořádku." Pak se napila se tekutiny a čekala. Deset vteřin poté už tu nestála žádná Narcisa Malfoyová... ale Marta Bothwicková. Po prozkoumání spící ženy si přeměnila šaty tak, aby vypadaly jako hábit, který nosí nemocniční personál. Nemuselo to být dokonalé, jen potřebovala získat víc času, aby se dostala k tomu, co chtěla. Pro jistotu vytáhla Martě z kapsy hábitu identifikační kartu a prohlédla si informace, které by se jí mohly v budoucnu hodit.

Mávnutím hůlky se Martino tělo zvedlo a uložilo se na měkkou, mechem porostlou zem za šeříkovým keřem.

„Spi tvrdě, Marto," řekla Narcisa kráčející k hlavnímu vchodu. „Nebudu tam dlouho."

* * *

„Už jsi zpátky?" usmála se žena za recepčním pultem. „Ty jsi naprostý workoholik, zlatíčko. Odešla jsi sotva před pěti minutami."

„Vinna ve všech bodech," usmála se Narcisa, která si při mluvení stále ještě zvykala na mimiku Martina obličeje. Očima putovala po okolí a všímala si detailů, které by možná přehlédla, kdyby sem přišla jako pacientka. Potřebovala najít záznamy, pravděpodobně uklizené někde ve skladu. Podívala se na ženinu jmenovku. Susanne.

„Susanne?" řekla a nutila svůj hlas, aby zněl co nejsladčeji a nejperlivěji. Nebylo to snadné.

„Ano, zlatíčko?" usmála se žena, aniž by vzhlédla od obálky, na kterou cosi čmárala starým perem.

„Asi tu jsou nějaké starší lékařské složky, které se týkají jednoho z mých pacientů. Mohly by mi pomoct přijít na to, co mu je. Půjdu se do nich mrknout."

Susanne překvapeně vzhlédla: „Myslíš toho Smytheovic chlapce? S tou legrační vyrážkou?"

„Ano," usmála se Narcisa. Jistě. Cokoliv navrhuješ.

„Hm. Myslela jsem, že je to jeho první návštěva tady, ale jestli to pomůže, určitě bys to měla zkontrolovat. Víš, kam jít," kývla žena hlavou směrem k chodbě a přátelsky mrkla.

„Samozřejmě," odpověděla Narcisa. „Zatím nashle."

Pustila se chodbou s nacvičenou lehkostí a vzpomínala na to, kdy tu byla naposledy. Nešlo o příjemnou vzpomínku. Než byli nuceni prodat koně, Lucius si na Manoru zlomil při pádu z jednoho z nich zápěstí a prorazil si žílu. Lékouzelník ho odmítl ošetřit, a aby Narcisa přiměla toho staříka dělat svou práci, musela ho zlomit Imperiem, a pak mu změnit paměť.

Tentokrát měla navrch. Tentokrát nevypadala jako Malfoyová. Vypadala jako obyčejná, průměrná Marta, žena, která reaguje na oslovení „zlatíčko". Směšné.

Všechny pokoje, kolem kterých procházela, byly vybaveny lůžky, a tak pokračovala v chůzi a doufala, že bude schopná najít to, co hledá. V jedné místnosti spatřila mladou ženu, která měla celé tělo zafačované. V další ležel malý chlapec pokrytý červenými skvrnami.

„To musí být Smythe," zamumlala a zaznamenala na dětské tváři výraz zoufalství. Odolala nutkání se ušklíbnout. Lékouzelníci pravděpodobně nenacházeli v trápení svých pacientů zábavu. Docela škoda, ne? Dneska už nikdo neměl smysl pro humor.

Konečně došla ke dveřím, které byly označeny jednoduchým číslem 114. Nacházely se na samém konci chodby, takže pokud to nejsou ony, bude muset začít zjišťovat potřebné odpovědi slíděním v mysli okolo se nacházejících osob. Což vždycky představovalo špinavou práci, a tak doufala, že se tomu vyhne. Zvedla svou kartičku k modrému bezpečnostnímu čtverci umístěnému vedle kliky a s potěšením zaznamenala veselé „píp" a zvuk odemykání dveří. Vklouzla dovnitř.

Zásah. Byla to tmavá, zatuchlá místnost, naplněná až ke stropu stařičkými kartotéčními skříněmi.

„Accio složka Hermiony Grangerové," pronesla. Nic se nestalo. Zatracená bezpečnostní opatření. Vypadalo to, jako kdyby tady nikomu nedůvěřovali.

S povzdechem začala přejíždět prstem po písmenech abecedy shora dolů a dál po řadách dozadu, až došla k regálům se sekcí „GR – GU". Otvírala zásuvku za zásuvkou a probírala se složkami, až uviděla jméno, které hledala. Hermiona Grangerová. Narcisa ty desky vytáhla ven, pustila se do čtení a nad každou stránkou vraštila čelo víc a víc. Mudlovské léky? Předávkování? A jejda. Tohle tedy nečekala.

Těžká závislost.

Neschopnost vyrovnat se se stresem.

Riziko poškození jater a nervů.

Nespavost.

Aha. Teď to začínalo dávat smysl. Copak ji Draco neobjevil někde zhroucenou krátce poté, co vyšel najevo milostný poměr jejího snoubence? Článek tvrdil, že šlo o vyčerpání, ale když o tom teď přemýšlela, to vysvětlení se zdálo být poněkud vyumělkované. Předávkování drogami opravdu pasovalo mnohem lépe, zejména s ohledem na přehnaná očekávání, která měla s tou dívkou spojená. Nejtvrději vždycky dopadly tyhle prvotřídní typy. Ti, kteří byli zdánlivě naprosto v pořádku. Narcisa ony příznaky znala až příliš dobře.

„Pacientka poučena, že pokud nepřestane zneužívat léky proti bolesti, způsobí to na jejím organismu nenapravitelné škody."

Narcisa obrátila oči v sloup. „Bla bla bla," zamumlala si pod nos. „Opravdu si myslí, že lidé chtějí poslouchat takové nesmysly, když se zotavují z předávkování? Debilové." Přejela pohledem poslední stránku, aby zjistila, co jí nasadili za léčbu. Obočí jí vyletělo vzhůru. „Blednoucí lektvar? Jaký slabomyslný hlupák by předepsal něco tak slabého na tak silnou závislost?" Prudce zavřela desky a zasunula je zpět do zásuvky. Už měla mnohem jasnější představu, co se s Hermionou dělo. Vypadalo to, že bude muset před odchodem z této bohem zapomenuté budovy provést ještě jednu věc.

Narcisa s pobrukováním své oblíbené melodie vyklouzla z místnosti a zamířila po schodech do druhého patra. Po pár minutách hledání našla dveře, které potřebovala. Laboratoř.

Tiše vešla dovnitř a odhadovala situaci. U pracovního stolu plného bublajících kotlíků pracovali dva zaměstnanci nemocnice. Byli k ní otočeni zády, ale bezpochyby se co nevidět ohlédnou, aby zjistili, kdo to vstoupil.

Bude mnohem jednodušší, když se vůbec neohlédnou. Bude s tím mnohem méně problémů.

Oba pracovníci se sesunuli v bezvědomí na zem. Narcisa se pousmála a zamkla za sebou dveře. Rychlý pohled do skříně se zásobami jí prozradil, že má štěstí. Lektvar, který potřebovala vyrobit, nebyl náročný, ale někdy bylo těžké sehnat příslušné přísady. Díky Merlinovi za kompletní zásobení nemocnic.

O půl hodiny později vycházela z jedněch méně často používaných bočních dveří nemocnice u Svatého Munga žena, která vypadala jako Marta Bothwicková, a cestou si ukládala do kapsy hábitu lahvičku. Napila se mnoholičného lektvaru, protože věděla, že zbytku svého záměru snáze dosáhne, když na sebe nebude všude, kam vkročí, poutat pozornost. Před tím, než se přemístila, vklouzla za šeříkovým keřem do mysli pravé Marty a ujistila se, že mladé ženě nezůstane žádná vzpomínka na bledou tvář, kterou před svým omdlením spatřila.

„Za chvíli se vzbudíš, zlatíčko," zašeptala. „Doufám, že sis náramně dobře odpočinula."

* * *

Narcisa hleděla na budovu, kde se nacházely byty jejího syna a Hermiony. Byla zvědavá, jestli je ta dívka uvnitř, ale rozhodla se neslídit, aby to zkontrolovala. Draco působil dojmem, že si dělá natolik velké starosti, že to prověří sám, a kromě toho v této chvíli nejspíš nebyla Hermiona právě v nejlepší kondici. Narcisina přítomnost by věci jen zkomplikovala.

Zavřela oči a soustředila se, protože se chtěla ujistit, že jsou tu nastaveny kvalitní bezpečnostní mechanismy, které zaručí, že se Hermiona a Draco v průběhu řešení svých problémů neocitnou v nebezpečí. Jen rychlá kontrola, která ukáže, jestli byla přijata nějaká opatření. Soustředila všechnu svoji sílu, otevřela oči a zahleděla se znovu na budovu.

V krku jí zabublal smích.

Ochrany byly všude. Červené obkružovaly vchod. Modré se nacházely na některých oknech. Tmavě zelené obklopovaly budovu. A světle fialové, které byly mimořádně odporné. Že by byly vyhrazeny pro Weasleyho? Pokud ano, naprosto schvalovala smysl téhle dívky pro pomstu. Tato budova nesla stopy ručního zásahu Hermiony Grangerové naprosto všude.

„Udělám jen malou úpravu," řekla si Narcisa a usmála se. Poopravila ochrany, které držely novináře několik metrů od hlavního vchodu, protože byla přesvědčena, že jsou vůči takové odporné bandě drben až moc laskavé. Jen malá změna. Nic moc hrozného. Aspoň podle jejího názoru.

Se spokojeným úšklebkem se připravila na svůj poslední úkol tohoto večera. Jen rychlá zastávka v kancelářích Trebax a pak návrat na Manor. Lucius už bude zaručeně zvědavý, jak její výlet proběhl, a Merline, že pro něj ale má pár zajímavých novinek.

* * *

Když Lucius zaslechl v dálce povědomý zvuk přemístění, jeho smysly se ocitly v pozoru. Z okna své pracovny uviděl prostou ženu s hnědými vlasy, která kráčela směrem k hlavnímu vchodu. Zamračil se, ovinul prsty kolem hůlky a prohlížel si vetřelce. Lidé neinklinovali k návštěvě Manoru – měli tendenci utíkat. Vypadalo to, že bude tuto cizinku muset poučit o pravidlech tohoto domu.

Vetřelec si začal pobrukovat tajemnou melodii.

Napětí mu spadlo z ramen. Narcisa. Proč proboha vypadala takhle? Na výpravu za informacemi odešla před několika hodinami. Vrátit se v podobě někoho jiného zrovna nepředstavovalo dobré znamení. Její hábit vypadal jako ty, které nosí personál nemocnice u Svatého Munga. Lucius se zamračil ještě víc. Narcisa měla za sebou řadu neplech a manipulací, která téměř předčila tu jeho. Tohle zaručeně vypadalo zajímavě.

Když Narcisa došla do jeho pracovny, měla už zpátky svou podobu. S pobrukováním otevřela dveře, obličej sice bez výrazu, ale v oku jednoznačnou jiskru.

„Co ta dívka?" spustil Lucius příkře, neboť nechtěl ztrácet čas. O důvodech svého přestrojení ho mohla zpravit později.

„Je taková, jak jsme očekávali, a ještě něco navíc," řekla Narcisa klidně.

„A její motivy pro pomoc našemu synovi?"

„Ušlechtilé jako u každého nebelvíra," odpověděla s náznakem úšklebku na rtech. „Pracuje na změně veřejného mínění jakožto poděkování za to, že ji zachránil. A také pozvedla z prachu firmu a tím i nás."

Lucius cosi zabručel. Sice se mu nevýslovně ulevilo, když slyšel, že noční můra, ve které žili, skončila, ale zdráhal se pět chválu na tu, jež se o to zasloužila. Hermiona Grangerová, jedna třetina Zlatého tria, nejchytřejší čarodějka své generace a prokletí té části jeho zatracené existence, kdy se honil za Harrym Potterem. Mudlorozená, která ve škole překonala Draca v každičkém předmětu. Jedno z dětí – dětí – které svrhly jeho bývalého pána. Bez ohledu na důvody bylo těžké tento způsob myšlení opustit. Zášť potřebovala čas, aby vybledla.

Pozorně sledoval svoji ženu. Tvářila se nebezpečně samolibě.

„Je v tom ještě něco dalšího, že ano," prohlásil.

Přikývla.

„Do toho," řekl otráveně. Nepatřil k těm, kteří po odpovědích pátrají; chtěl všechny informace předem. Trpělivost zrovna nepatřila k ctnostem, kterými oplýval. Narcisa to samozřejmě věděla, ale pohrávala si s ním.

„No, pod jejím ušlechtilým nebelvírským zevnějškem leží něco velmi zajímavého," odpověděla.

„Což je...?"

„Ohromující množství zmijozelské vychytralosti."

Lucius povytáhl obočí: „Ano?"

„Také u našeho syna vyvolala poněkud zvláštní reakci," řekla, ale zachovávala tón hlasu co nejvíce neutrální. Narcisa Hermioně propadla, ale aby se Lucius přenesl přes své letité přesvědčení, bude třeba trochy práce. Možná by mu teď mohla zasít do hlavy první semínko. Nakonec nebude mít jinou možnost než začít spolupracovat.

„Jaká reakce by to měla být?" zeptal se Lucius podezřívavě.

„Stal se vůči ní mimořádně ochranitelský," pronesla a nechala ho ta slova vstřebat.

Nastalo dlouhé ticho.

„To je... pochybné," odpověděl Lucius

„Pochybné, ale zcela přirozené. Sama jsem toho byla svědkem."

Lucius se zamračil a s nesoustředěným pohledem přemítal o tom, co to může znamenat. Tamto určitě ne. Ne po tom, co jeho rodina podstoupila, co znamenala, co symbolizovala... Osud přece nemohl mít tak zvrácený smysl pro humor.

„Ale Malfoyové chrání jen své blízké," řekl Lucius tónem, který by za jiných okolností ukončil diskusi.

„Zajímavé, že?" nadhodila Narcisa, kterou potěšilo, že zareagoval přesně tak, jak doufala. Teď nechá ty informace dusit a vířit mu v hlavě, dokud se nedobere stejného závěru, k jakému došla dnes ona.

„Je toho víc," řekla ještě. „Povykládám ti o tom při večeři. Myslím, že shledáš její situaci poměrně poutavou, ne-li dokonce bizarně povědomou."

* * *


Poznámka překladatelky: Slib splněn, tady je poslední letošní kapitola. V té příští na vás čeká samý Draco a Hermiona a bude to faaakt moc sladké. Na shledanou po Adventu, zlatíčka Smile

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 10.11. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 9. kapitola Od: Lemurka - 02.03. 2018
Celá kapitola o Narcise! Boží. Vždycky si ji představuju jako svoji babičku za mlada. Škoda že taky necarovala, výzor na to měla. Go Narcisa,go! A mov díky za překlad!

Re: 9. kapitola Od: martian - 26.05. 2015
Jedna z výhod opožděného čtení povídek bezpochyby spočívá v tom, že je možné hned přeskočit na další kapitolku. Tohle se čte opravdu jedním dechem, nádhera.

Re: 9. kapitola Od: Julie - 20.01. 2015
Cha chá Narcisa je drsňačka a rozhodně se s tím nepáře. Vlastně je svou energiá tak trochu podobná Hermioně, která se s vervou vrhla do záchrany Dracovy firmy.

Re: 9. kapitola Od: scully - 03.12. 2014
Krásná kapitolka. Narcissa je prostě královna a v této povídce  moje číslo jedna. Jsem zvědavá na Luciuse. Snad to do ledna bez nich nějak vydržím. Moc děkuju za překlad

Re: 9. kapitola Od: Jimmi - 30.11. 2014
Skôr som nemohla. To bola jízda. Vybrala si skvelý záver pred Adventom (a naozaj žiadne výnimky) . Milujem poviedky, kde Lucius bojuje s tým, ako si Hermionu nakoniec obľúbi... Skrátka Galfoy, budeme musieť pozrieť, či už nemá niečo ďalšie. A tvoj preklad, čo dodať, čítalo sa to jedna báseň. Ďakujem
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 30.11. 2014
Jaképak skor, marode, a co ta záplava další kapitol k jiným povídkám? Copak jsi superžena? I tak nechápu, takhle všechno udržovat v chodu, já mám pocit, že jenom Advent mě totálně vyšťavil. Ale k povídce - taky se mi zdálo, že tohle je dobré místo na pauzu, proto jsem to k tomu hrnula, i když to byl pořádný frmol. Teď jsou karty rozdané - Narcisa už ví, Draco je v tom až po uši a Luciusovi se dusí v hlavě halda nových informací... A Hermiona, ta bude jenom koukat, viď? ) Mnó, kdyby měla galfoy něco hooodně zajímavého, mohlo by se to šoupnout do dlouhodobého plánu... Díky, Jimmi, a ať si brzy v pořádku.

Re: 9. kapitola Od: marci - 30.11. 2014
Zmijozelská prohnanost vystrkující růžky, nadšená, že je to pro dobrou věc. Geniální :-) narcisa je opravdu skvěle napsaná a myslím, že líbit se mi bude i Lucius. S adventními povídkami bude čekání snazší, ale Merline, jak já sebtěším na leden a pokračování! Díky, Jacomo i Ivet, a přeji krásný Advent!
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 30.11. 2014
Myslím, že si Luciuse zamiluješ. Tady se objeví vskutku v nečekané roli Také se moc těším na setkání u adventovek, marci!

Re: 9. kapitola Od: denice - 29.11. 2014
Narcisa je ženská s velkým Ž. Naprosto skvělá, realistka s oběma nohama na zemi. Nemá vadu. A jak brání své blízké - proti všem! Tohle bude moje oblíbená kapitola, byla to báseň v próze - naprosto elegantně a bez rozruchu dosáhla svého, ať už v nemocnici nebo u Luciuse. Věřím, že lidem, kteří ji a její rodinu nejdříve opustili a zavrhli a pak si vzpomněli, že existují jen proto, aby jí napsali, jak hluboko klesla, když se nechala zachránit nějakou mudlorozenou, to ještě dá pěkně sežrat.   Paráda, díky.
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 30.11. 2014
:-)) Ani nevíš, jak mě tvůj komentář potěšil a pobavil. Kdybys věděla! Nejsi druhým jménem Sibyla? Pokusím se zapamatovat si ho a ve vhodný čas ho připomenout Díky, denice!

Re: 9. kapitola Od: cuc - 29.11. 2014
Narcisa je proste Pani Je pekné ako si Malfoyovci chránia svojich blízky Teším sa na advent, ale tiež sa neviem dočkať kedy už bude po ňom.... ďakujem  
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 30.11. 2014
Ano, dáma každým coulem Každopádně je hezké mít se na co těšit, ne?

Re: 9. kapitola Od: Zuzana - 29.11. 2014
Narcissa ma potešila. Je skvelá akčná dáma:) Viem si predstaviť ako ju musí štvať chudoba. Ale páči sa mi, že ju to nezlomilo. Som zvedavá na Luciusa. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a budem sa veľmi tešiť na tú poadventnú:)
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Ty jsi prostě sluníčko, Zuzano. Strašně moc děkuji za komentář a těším se na další virtuální setkání - třeba u nějaké adventovky.

Re: 9. kapitola Od: arabeska - 29.11. 2014
Ách, ta ženská nemá chybu! Nikdo není malfoyovštější než Narcisa! ) Jsi neskutečně úžasná, žes zvládla ještě jednu kapitolu před Adventem. Smekám. Klaním se. Narážím nosem do země. Nemůžu se dočkat další! DÍKY!  
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Viď? Mně se ta ženská tady tak strašně líbila, že jsem se o ni s vámi prostě musela podělit ) Vždyť já tě taky obdivuju, když vidím, co sis toho nabrala do Adventu a jak jsi to krásně přeložila. Mňam, mňam, už se taky těch našich "čokoládiček" nemůžu dočkat.

Re: 9. kapitola Od: mami - 29.11. 2014
Rodina nadovšetko a tak to má byť. Uži si zaslúžený odpočinok a pre zmenu sa teším na advent.
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Ano, to by mohlo být rodinné motto Malfoyů. Díky a přeju ti, ať si zdejší nadílku užiješ.

Re: 9. kapitola Od: TaraFaith - 29.11. 2014
Tak teď tak nějak nevím, jestli mám být na tebe naštvaná nebo se tetelit blahem nad tvým úžasným překladem. Ach jo. To je dilema. Narcissa je tady absolutně zamilování hodna, ale u Galfoy to ani jinak nejde. S Luciusem to půjde trošku ztuha, ale nemůžu se tohoto procesu dočkat. Moc díky za překlad.
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Poradím ti - užívej si adventní nadílku a těš se na leden ) Krásně jsi ty Malfoyovi vystihla. Díky za přízeň.

Re: 9. kapitola Od: Gift - 29.11. 2014
Myslim, ze lepe advent preklenout nesel. Narcissa byla bezchybn a dokonce i z Luciuse se vyklubalo docela zlatixko :-). Dekuju, Jacomo, cteni jsem si moc uzila a uz se tesim na shledanou po adventu!
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Však oni se nám Malfoyovci ještě předvedou, těš se. Jsem ráda, že se povídka takhle líbí, já ji prostě miluju.

Re: 9. kapitola Od: kakostka - 29.11. 2014
Aaaa, prosím a nemůžeme dostávat naši dávku i během adventu. Já vím, že asi trochu narušujeme plány, jo těším se na advent ve vašem podání je lepší než čokoládíčky, ALE. My máme taky těžkou závislost a nemáme ani blednoucí lektvar. Také nám hrozí poškození, ikdyž ne jater a nervů.... Ale díky za skvělou kapitolu, byla dokonalá, hlavně Narcissa byla dokonalá. Včetně duševních pochodů se kterými nás seznámila, jak je schopná si přiznat co se dělo, děje a snad plánovat, co se bude dít. díky. PS a nějaký mezivánoční bonus by nebyl?
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Závislost chápu, sama jsem téhle povídce propadla. Co takhle dohoda? V prosinci budou jen adventovky a v lednu spustím zase pravidelné sobotní přidávání? Právě proto, že si během Adventu udělám pár kapitol do zásoby? Díky za komentář, kakostko!

Re: 9. kapitola Od: MIRA - 29.11. 2014
Narcissa  je úchvatná žena. A nie len ud Draca sa objavili ochranárske reakcie voči prakticky cudziemu človeku. To ukazuje, že si Malfoyovci vážia podanú pomocnú ruku.:) Jacomo, veľmi pekne ďakujem za ďalšiu úžasnú kapitolu a budem trpezlivo čakať na Január. Uži si Advent, zaslúžis si to.
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Děkuji, MIRO. Tvůj i všechny předchozí komentáře mě tak navnadily, že mám chuť okamžitě sednout a začít překládat. Protože už se taky nemůžu dočkat další Narcisiny akce ;-)

Re: 9. kapitola Od: Lupina - 29.11. 2014
Tak toto bylo dokonalé. Ještě jsem ani nesnídala, ale co, ony ani děti ještě nesnídaly. Musela jsem si tohle přečíst co nejdřív. Narcisa je napeosto dokanalá s tím svým smyslem pro humor Cítím z ní trošičku nadřazenosti, ale spíš takovété, co pohrdá pitomci. Ona stojí nohama při zemi. A jak to skoulela s Luciusem... Děvčata, máme se co učit Moc se mi líbí, že Malfoyovi jsou ochranářští vůči své rodině. Toto v podstatě hodně vysvětluje. Chtěla bych vidět Narcisiny obrany proti novinářům v akci Jacomo, vřele děkuji. Bylo to úžasné. A protože advent vždycky strašně rychle uběhne, co nevidět tu bude další kapitola a na tu se OBROVITÁNSKY těším
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Viď, že je tady Narcisa naprosto skvělá? Mně se strašně líbilo to zdůvodnění jejich postoje - vše pro rodinu, vše pro zachování rodu, vše pro přežití. Jasně, postrádá to ty velkolepé nebelvírské ideály, ale tohle je holt zmijozelský přístup a nelze ho zas až tak úplně zatracovat. Prostě se mi tu ta ženská strašně moc líbí. Díky, Lupinko, budeme se obrovitánsky těšit a pečlivě chystat na nový rok obě - já s Králi a královnami a ty se Spojením krví - a to pak bude lednový start! )

Re: 9. kapitola Od: Ponyska - 29.11. 2014
POSLEDNÍ... KAPITOLA... LETOŠNÍHO... ROKU... To jako vážně? Zatraceně, málem jsem dostala infarkt! To se věrným čtenářům nedělááá... . Nicméně děkuji za překlad - Narcissa si mne omotala kolem prstu . A už se moc těším na další kapitolky.    Ale teď znovu vážně - do konce roku jako nic? Vím vím, adventní kapitolky, ale i tak... Moc smutně koukááám. Skutečně musím vypadat jako kocour v botách . Ale těchto blábolů si nevšímej, to je jen předchozí příznak mé abstinence
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Rozesmál mě tvůj kocour v botách, ale ani jeho smutná očka mě neobměkčí - teď zkrátka přijde Advent. A věř, že v něm bude co číst, čekajíi nás učiněné perly Takže se pěkně těš a v lednu se s intrikářskou Narcisou, zmateným Dracem a zoufalou Hermionou zase sejdeme

Re: 9. kapitola Od: Alcie - 29.11. 2014
Úžasné jako vždy! Moc se těším na další a klidně si na ni přes Vánoce počkám :) . Klidné Vánoce a šťastný rok 2015.
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Děkuji. Za komentář i za přání!

Re: 9. kapitola Od: soraki - 29.11. 2014
Tak teď nevím jestli tě milovat nebo na tebe seslat nějakou kletbičku! Počteníčko to bylo náramné a já jsem za něj rozhodně ráda, ale jak mám teď, pro Merlina, čekat až do ledna? Uááá, teď trpím abstinenčními příznaky já,snad je nadcházející adventní nášup alespoň trochu zmírní ;-) Díky moc, zlatíčko
Re: 9. kapitola Od: Jacomo - 29.11. 2014
Ještěže trénuju ta štítová kouzla - já čekala, že by něco takového mohlo přijít Chápu tvé rozpoložení, ale Advent má svá pravidla a já se musím přiznat, že bych takové tempo asi stejně celou dobu neudržela. Takže teď si budu v klidu překládat a v novém roce jako když to najdeme Díky, soraki!

Prehľad článkov k tejto téme:

galfoy: ( Jacomo )25.04. 201525. kapitola - závěr
galfoy: ( Jacomo )18.04. 201524. kapitola
galfoy: ( Jacomo )11.04. 201523. kapitola
galfoy: ( Jacomo )04.04. 201522. kapitola
galfoy: ( Jacomo )28.03. 201521. kapitola
galfoy: ( Jacomo )21.03. 201520. kapitola
galfoy: ( Jacomo )14.03. 201519. kapitola
galfoy: ( Jacomo )07.03. 201518. kapitola
galfoy: ( Jacomo )28.02. 201517. kapitola
galfoy: ( Jacomo )24.02. 201516. kapitola
galfoy: ( Jacomo )17.02. 201515. kapitola
galfoy: ( Jacomo )07.02. 201514. kapitola
galfoy: ( Jacomo )31.01. 201513. kapitola
galfoy: ( Jacomo )24.01. 201512. kapitola
galfoy: ( Jacomo )17.01. 201511. kapitola
galfoy: ( Jacomo )11.01. 201510. kapitola
galfoy: ( Jacomo )29.11. 20149. kapitola
galfoy: ( Jacomo )22.11. 20148. kapitola
galfoy: ( Jacomo )15.11. 20147. kapitola
galfoy: ( Jacomo )08.11. 20146. kapitola
galfoy: ( Jacomo )01.11. 20145. kapitola
galfoy: ( Baska92 )17.07. 20144. kapitola
galfoy: ( Baska92 )16.07. 20143. kapitola
galfoy: ( Baska92 )14.03. 20142. kapitola
galfoy: ( Baska92 )04.03. 20141. kapitola
galfoy: ( Baska92 )25.02. 2014Prológ
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )23.02. 2014Of Kings and Queens