Of Kings and Queens - 8. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/9/Of-Kings-and-Queens
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Poznámka autorky: (...) Na konci této kapitoly budete doufám stejně jako já nadšení z návratu jedné naší oblíbené intrikující dámy. Prosím, komentujte, protože příští kapitola bude ZATRACENĚ HUSTÁ xo
Ochranitelský. Taková snůška pitomostí. Draco nasupeně stál v rohu malého podia a snažil se ignorovat blesky fotoaparátů a dav novinářů, který na něj pokřikoval otázky. Proč pro Merlina dovolit Hermioně, aby ho do tohohle znovu uvrtala? Nenáviděl tyhle sračky.
„Snaž se působit dojmem, že je nechceš všechny zavraždit," zašeptala mu do ucha a se zářivým úsměvem přilepeným na tváři se postavila vedle něj.
„Ale já je chci všechny zavraždit," odpověděl šeptem a ušklíbl se.
„Dělá tě představa jejich smrti šťastným?" zeptala se s vážným výrazem.
Zamyslel se, a pak přikývl.
„No tak se jí drž," řekla. „Nasaď úsměv. Nechci, aby byly zítra v novinách nějaké fotky, na kterých se tváříš nasupeně."
Pobaveně si odfrkl. Přestože ho Blaisův komentář zmátl, ohledně jejich vztahu měl pravdu. Rozhovory s Hermionou v sobě měly přesně to správné množství sarkasmu, který se mu líbil.
„Víš, v těchhle záležitostech jsi fakt dost dobrá, Grangerová," řekl Draco, který pozoroval Blaise, jak kontroluje řečnický pult. „Kde ses to všechno naučila?"
„Jmenuju se Hermiona, proboha," pokárala ho. „A řekněme, že mám slušné množství zkušeností s vytvářením správného dojmu. Dokážu, aby věci navenek vypadaly lépe. Mám v tom spoustu let praxe."
Blaise jim dal znamení, že je všechno připraveno, a Hermiona vyslala k Dracovi zářivý úsměv. „Půjdeme?" řekla.
„Ty vedeš, já tě následuju," odpověděl. Zachichotala se. „Ale nezvykej si na to!" upřesnil. Přešli společně k pultu a Hermiona se postavila na dřevěnou bedýnku, aby dosáhla na mikrofon.
„Ále, Grangerová nedosáhne na mikrák!" zašeptal a zároveň se culil do záběrů fotoaparátů jako idiot. „To je roztomilé."
„Ještě jednou mi řekni poblíž mikrofonu Grangerová a zabiju tě sama," odpověděla a vyslala k davu oslnivý úsměv. „Teď se drž scénáře."
„Všechny vás zdravím!" pronesla a zamávala rukou, aby si získala pozornost. „Děkuji vám, že jste se dostavili. Bude to jen krátká tisková konference, ale chtěli jsme se s vámi podělit o pár dobrých zpráv."
„Ano, děkuji, že jste přišli," řekl Draco, který plynule vklouzl do role sebejistého řečníka. Možná všechny přítomné nenáviděl, ale byl krucinál Malfoy a věděl, jak manipulovat s davem. „Jsem si jistý, že jste všichni obeznámeni se sledem událostí, které nás sem dnes přivedly. Určitě vás potěší, že se Hermiona ze svého trýznivého zážitku již zcela zotavila."
Davem se rozlehl zdvořilý potlesk a Hermiona kývnutím potvrdila jeho prohlášení.
„Rozhodně se tak stalo díky tobě, Draco," řekla. Na zlomek vteřiny se ocitl v pokušení naznačit zvracení, ale rozhodl se raději nezemřít před tolika lidmi následkem Hermionina hněvu. Šťouchla ho loktem do žeber, jako kdyby mu dokázala číst myšlenky. „Ale dnes tu nejsme proto, abychom hovořili o Dracových hrdinských činech, nebo minimálně ne o tom konkrétním, kterým mi zachránil život. Jsme tady, abychom vyhlásili, že jsem přijala místo v Košťatech Trebax, firmě světové úrovně provozované Dracem Malfoyem a Blaisem Zabinim."
Další potlesk z publika. Draco s úlevou zaznamenal, že novináři podle všeho tenhle laciný scénář zbaštili, a zadoufal, že s trochou štěstí by to mohlo během několika minut skončit.
„Když mi Hermiona vysvětlila, že nemá velkou chuť vracet se na své bývalé pracoviště z důvodů, které nebudeme zmiňovat –" Draco se dramaticky odmlčel, aby všichni pochopili, že tím nezmiňovaným je zasraný Ron Weasley – „s radostí jsem jí nabídl práci v naší firmě. Jsme přesvědčeni, že její nadšení umožní Trebaxu rozvinout se do ještě dynamičtější společnosti. Je to bystrá, razantní a odvážná žena a my jsme šťastní, že ji máme." Ten poslední výrok dodal sám od sebe jen tak pro jistotu. Hermiona ho schválila úsměvem.
„Jsou nějaké otázky?" zeptala se. Zvedl se tucet rukou s dotazy na všechno možné, některé souvisely s košťaty, ale většina se vztahovala k Dracově hrdinskému zásahu. Odpovídali, jak nejlépe uměli, aniž by příliš zabředli do bahna sebechvály. Ani jeden z nich na to neměl žaludek.
„Nebyli jste vy dva ve škole nepřátelé?" vykřikl někdo.
„Nepřátelé je silné slovo," řekl Draco. „Existovala jistá přirozená mezikolejní rivalita a rozhodně jsme nebyli kámoši, ale od té doby jsme oba vyrostli... Je to tak, Hermiono?"
„Rozhodně ano, Draco," pokračovala ve hře. Pobaveně se na ni zahleděl. Kdyby nevěděl, jak se v minulých letech vyrovnávala se stresem a tlakem, předpokládal by, že se chová naprosto přirozeně. Vypadala sebejistě a pohodově.
„Už jste od toho incidentu mluvila s Ronem Weasleym?" vyhrkl jeden z novinářů po záplavě otázek, které se týkaly něčeho jiného. Hermiona se zamračila, ale vyslala k Dracovi významný pohled, aby věděl, že to zvládne.
„Ne a ani to nemám v plánu," řekla. „Jsem ráda, že jsem tuto část života nechala za sebou."
„Co uděláte s prstenem?" vykřikl další. Draco se podíval na Hermionu s nepříjemný pocitem. Jedna otázka byla v pořádku, ale nechtěl, aby se to změnilo ve štvanici. Hermiona nepotřebovala další stres.
„Poslala jsem ho poštou zpátky," odpověděla klidně. „A teď, pokud je to všechno, ukončíme –"
„Jste si vědoma toho, že pan Weasley dnes ráno požádal slečnu Stacey McLorrowou o ruku?" ozval se hlas. Z davu vystoupila drobná žena s krátkými černými vlasy a výrazem prohnaného darebáctví. „S vaším prstenem," dodala.
Dav zalapal po dechu a Draco zaregistroval, že Hermiona zbledla jako stěna. Sevřela dřevo pultíku, aby zabránila svému tělu zavrávorat. Draco ji znepokojeně zlehka podepřel. Stacey McLorrowá? Z firmy Košťata Okál1)? Ta, co ukradla jejich plány? Zatracená mrcha!
„Grangerová," zašeptal a rty nechtěně zavadil o její ucho. „Myslím, že bychom to měli zkrátit."
„Nebyla jsem si toho vědoma," pronesla do mikrofonu nevýrazným hlasem. Draco ucítil, jak se pod jeho rukou chvěje a objal ji kolem pasu. „Ale přeji jim všechno nejlepší," dodala a vykouzlila na tváři nucený úsměv.
„Dobrá práce," zamumlal a odtáhl Hermionu od mikrofonu. Blesků tam teď bylo jako při bouřce. Hermiona, značně podpíraná Dracem, opustila podium a zmizela za oponou.
„Blaisi, mohl bys je prosím odtud vypakovat?" zeptal se Draco, když se mu Hermiona ještě víc zabořila do náruče.
„S radostí," zavrčel Blaise a nakráčel zpět, aby podle svých možností co nejlépe oslnil tisk.
„Pojďme odtud," řekl Draco dívce chvějící se v jeho náruči. Když neodpověděla, na místě se otočil a s hlasitým PRÁSK se přemístil před vchodové dveře Trebaxu, Hermionu pevně přitisknutou k hrudi.
* * *
„Nevěděla jsem, že se spolu scházejí," pronesla Hermiona otupěle, když ji táhl po schodech ke kancelářím.
„Nejspíš se spolu ´scházejí´ ne zrovna v tradičním smyslu slova, Grangerová," poznamenal Draco, když ji dostrkal do své kanceláře a posadil do pohodlného křesla.
„Tak jsem nevěděla, že spolu souloží," zamumlala. „Ale myslím, že jsem ve skutečnosti nevěděla o polovině ženských, se kterými souložil."
„Je to kokot. Bez něj je ti líp." V tuto chvíli by Draco řekl cokoliv, jen aby se cítila líp... dokonce i pravdu. Viděl, jak rychle zbledla, a vyděsil se. Přesně tenhle druh stresu u ní vedl k závislosti. Bude to schopná zvládnout bez prášků? Krucinál, kdy o ni začal mít tak zatraceně velký strach?
„Možná jsem ho nakonec až tak dobře neznala," řekla smutně. „Ten Ron, o kterém jsem si myslela, že ho znám, by něco takového nikdy neudělal."
„Je to podělaný hajzl," odpověděl Draco a začal prohlížet zásuvky, aby našel něco, čím ji zaměstnat. „To je všechno, co potřebuješ vědět." Zatím jí podal těžítko s vyobrazením Bradavic. Začala si s ním hrát. „Myslím, že Blaise má ve skříni chipsy nebo něco podobného. Dej mi chvilku."
Slabě se na něj usmála. „Umíš být strašně milý, víš." V hrudi ho nějak zvláštně píchlo. V poslední době se to stávalo častěji a častěji. Opravdu by s tím měl jít za nějakým lékouzelníkem.
Úsměv se jí z tváře vytratil stejně rychle, jako se objevil, a z očí se jí vyhrnuly slzy. Začaly se jí třást ruce a s bolestným povzdechem upustila těžítko. Draco ho zvedl a položil ho na stůl. Musí ji z těch myšlenek dostat. Znovu se jí vracejí abstinenční příznaky.
„Vydrž, Grangerová. Hned budu zpátky."
Draco odešel do vedlejší místnosti, zavřel za sebou dveře své kanceláře a prohrábl si vlasy. Dobrotivý Merline, to se to zvrtlo do pořádné katastrofy. Zrovna moc ho to nepřesvědčilo, že celý tenhle cirkus stál za ztrátu Hermioniny duševní stability, bez ohledu na to, jak to otočí tisk. Snažila se mu pomoct a teď dostávala emocionální výprask. Nejhorší ze všeho bylo, že se to stalo před očima médií. Teď budou o téhle zasrané telenovele všichni ti blbci referovat, jakmile dorazí domů.
„Bože, ten Weasley je takový hlupák," zamumlal a pustil se do prohrabávání skříně, aby našel nějaké jídlo pro Hermionu. Poklepal hůlkou o pult a objevil se hrnek s horkým čajem. Možná to pomůže. Musí ji něčím zaměstnat, nebo se stane něco ošklivého.
Před budovou se rozlehlo hlasité PRÁSK a Draco se otočil. Radši by to měl být Blaise. Slyšel, jak někdo otevřel dveře a jde po schodech nahoru. Preventivně pozvedl hůlku. Jestli se Weasley nějak dostal přes ochrany, s radostí tu chybu okamžitě napraví. To by téměř stálo za nějaký čas v Azkabanu.
Zvuky kroků na kamenech ho přiměly zaváhat. Onen návštěvník rozhodně nekráčel jako muž. Ve skutečnosti to znělo, jako kdyby měl podpatky.
A nejen to, také klapaly tím hrůzu nahánějícím rytmem, který si pamatoval z dětství.
„Skloň tu hůlku, Draco," pronesl ženský hlas.
„Mami?" hlesl a brada mu spadla údivem.
Narcisa vyšla na světlo. Byla oblečená jako součást Malfoyovského matriarchátu, celá v černém, krajkové šaty s dlouhými rukávy sahající až ke kotníkům a špičaté černé boty. Blond vlasy měla stažené dozadu, ale rozpuštěné tak, že jí zakrývaly většinu zad. Rty byly krvavě rudé, stejně jako nehty. Jediné nesouhlasné zamračení a vypadala by tak hrozivě, jak ji líčily noviny. Chladná. Nemilosrdná. Bezcitná. Hrála svou roli velmi dobře a perfektní vzhled, který se od takové rodiny, jako byla ta její, očekával, léta praxe ještě zdokonalila.
Teď však ji viděl jen její syn, a tak si mohla dovolit úsměv. Navíc to vypadalo, že se jejich budoucnost od chvíle, kdy spolu mluvili naposledy, změnila.
Draco ji pevně objal a snažil se přitom upamatovat, kdy ji v poslední době spatřil jinde než na Manoru. Nejspíš od té doby uběhlo několik let. V rozpadajícím se domě se jí nedařilo moc dobře, a jak čas ubíhal, její obavy z finanční situace se stupňovaly. Ale teď zářila, jako kdyby její sebedůvěra nikdy nezakolísala.
„Vypadáš dobře, drahoušku," řekla a stiskla mu ruku.
„Ty taky," odpověděl. „Jak se má otec? A Queenie?"
„Oba skvěle," usmála se.
„To rád slyším. Čemu vděčím za potěšení z tvé návštěvy?" Otázka v sobě nesla nádech obav. O událostech posledních dnů rodičům nic neřekl, raději vyčkával, až se situace okolo těch novinek usadí, ať už se to zvrtne jakkoliv. Šance na to, že by něco zjistili z novin, byla nízká – přestali je číst před několika lety kvůli neustálé kritice, nemluvě o tom, že žili izolovaní od všech, kteří by se mohli ocitnout v pokušení jim to vyzvonit. Spoléhal na to, že získá víc času. Asi to bylo příliš optimistické.
„Nedělej si starosti, Draco," odpověděla Narcisa, protože zaregistrovala synovy obavy. „Je to vlastně docela legrační... Roky se nám svět vyhýbal, staří známí o nás ani nezavadili pohledem, a poslední dva dny nás zaplavuje pošta od našich bývalých přátel se samými dobře míněnými radami. Tolik sov jsem viděla naposledy před válkou."
Sakra. Takže jeho rodiče vědí, co se stalo, nebo alespoň znají tu mediální verzi. Vážně teď neměl náladu na hádku. Ne, dokud byla Hermiona ve vedlejší místnosti. Bude to muset rychle ukončit.
„A co ti známí říkají, matko?" zeptal se, ačkoliv odpověď velmi dobře znal. Pocit strachu v jeho břiše vzrostl.
„Zdá se, že mají obavy ohledně objektu tvého hrdinství," odpověděla. „O to Grangerovic děvče."
„Aha," řekl jen, protože se rozhodl zůstat u jednoduchých odpovědí. Stále mu nebylo jasné, jak na tu záležitost nahlíží. Podpoří ho? Nevypadalo to, že by na něj byla naštvaná, ale přece jen nechtěl nic předjímat. Potřeboval být připravený na všechno, co se mu může postavit do cesty.
Ačkoliv bylo divné, že označila jejich přátele za „bývalé".
Usmála se a Draco si poprvé všiml, že jí v očích plane oheň. „Zajímavé, že? Naši bývalí přátelé si podle všeho myslí, že je lepší skončit na mizině, bez jídla a bez přístřeší jako žebráci, než pomoci někomu, kdo je z mudlovské rodiny."
Draco zůstal jako opařený. Naznačovala to, co si myslel, že naznačovala? Jeho matka byla chytrá, někdy až děsivě. Neřekla by něco takového neúmyslně. Ztěžka polkl a čekal, jak bude pokračovat.
„Představ si tu ostudu, Malfoy zachránil někoho, kdo nemá náš krevní status," pronesla a ze slov jí kapal sarkasmus. „Někoho, kdo by jinak bez pomoci zemřel. Zdá se, že naši známí věří, že neexistuje větší hřích a že jsi tím hrdinským činem urazil všechny své předky."
Pozvedl obočí. Takže Narcisa byla naštvaná, oním tichým druhem hněvu, který právě teď působil mnohem nebezpečněji než přímý vztek. A jako zázrakem žádný z jedovatých šípů nemířil na něj, ani na Hermionu. Narcisa byla ve skutečnosti rozzuřená na ty, kteří se vynořili z temných koutů, aby kritizovali jejího syna. To tedy udělali chybu a pořádně velkou. Draco moc dobře věděl, jak umí být jeho matka děsivá. Veškerý její důvtip a mazanost se zaměřily na ničení, dychtily po nějaké formě odplaty.
Soudě podle výrazu její tváře už na ní pracovala.
Když o tom tak přemýšlel, ti matčini bývalí přátelé mu tím ve skutečnosti udělali laskavost. Nejen, že ty novinky Narcise vyzradili, ale také ji přiměli okamžitě bránit Dracovo chování. Mohl by to využít ve svůj prospěch.
„Jaký je tvůj... dojem... z toho, co jsi slyšela?" zeptal se zkusmo. Je pravda, že se obával, jak budou jeho rodiče na tuto situaci reagovat, ale napadlo ho, že existuje něco důležitého, co by mu mohlo hrát do karet. Malfoyové své blízké chránili a činili tak vášnivě. Pokud by díky záchraně jejich rodinného jména a firmy pohlíželi na Hermionu příznivě, její krevní status by možná nemusel být vůbec důležitý.
Mohlo by k tomu dojít?
„Z veškeré té užitečné korespondence, kterou jsem obdržela, vyplývá, že jsi zachránil život mladé ženě, která zoufale potřebovala tvoji pomoc. Ona zase pracuje na zlepšení reputace naší rodiny v tisku a pomáhá oživit firmu, která nás drží nad vodou. Zdá se, že to dělá navzdory faktu, že jsme se k ní v minulosti nechovali... vlídně. Je tato informace správná?"
„Je. A mohu k tomu dodat, že během prvního dne, co tu pracovala, zvládla vytáhnout Trebax z dluhů."
Narcisa široce rozevřela oči: „To myslíš vážně?"
„Ano," odpověděl.
Ta informace ji evidentně přiměla k přemýšlení. „Pak moje jediná reakce bude zeptat se, když se s ní mohu setkat, abych jí mohla osobně poděkovat."
„Je legrační, že se zmiňuješ o setkání," řekl a náhle se upamatoval, v jakém stavu byla Hermiona, když ji opustil. „Sedí v mé kanceláři, ale asi teď není ta nejlepší chvíle na představování."
„Ano?" řekla. „Necítí se dobře?"
„Dalo by se to tak říct," odpověděl neochotně. Nechtěl matce všechno zatajovat, ale také neměl v úmyslu zradit Hermioninu důvěru.
Jeho slova přerušila hlasitá rána a Dracovy vnitřnosti sevřel strach. „Grangerová," vydechl a rozeběhl se k zavřeným dveřím. Narcisa ho bezprostředně následovala. Vtrhl dovnitř a rozhlédl se.
Hermionu nebylo nikde vidět. Na podlaze ležely střepy, rohová skříň byla rozbitá a její dvířka visela jen na jednom pantu.
„Do prdele!" zavrčel Draco a jal se pátrat po místnosti. „Sakra, tady to vypadá, jako kdyby se tu prohnalo zasrané tornádo. Přísahám Merlinovi, Grangerová..." Rukou si prohrábl vlasy a myšlenky mu pádily jako o závod. Neměl ji nechávat tak dlouho samotnou. Měl být opatrnější, zejména kvůli těm novinkám, které se dozvěděla na tiskovce. Po té, co se konečně rozhodl zkusit ji udržet v bezpečí, vzápětí selhal.
„Co se tu stalo?" zeptala se Narcisa, která putovala očima po místnosti, aby jí nic neuniklo. „Kde je ta dívka? Proč je ta skříň rozbitá?"
Draco zaťal zuby. Musel jednat opatrně. Jeho matka byla příliš chytrá na to, aby uvěřila špatné lži, a on byl příliš rozrušený, než aby dokázal přesvědčivě lhát.
„Je pryč," řekl a promnul si spánky. „Skříň je rozbitá, protože z ní něco potřebovala a musela překonat moje ochranná kouzla."
Narcisa se na něj podívala, protože si dokázala z jeho chování vyvodit mnohem víc informací než většina lidí. Její syn byl velmi ustaraný a všechny jeho nervózní zlozvyky se projevily v plné síle. Chození sem a tam, zaťaté pěsti, žíly naběhlé na krku... Opravdu v něm to Grangerovic děvče vyvolalo takovou reakci? Pokud ano, bylo by to poprvé, kdy ho viděla takhle hluboce se zajímat o něčí bezpečnost. Malfoyové se velmi zřídka starají o někoho mimo svoji rodinu. To byl velmi dobře zdokumentovaný fakt.
„Co si vzala z té skříně, Draco?"
„Ohnivou whisky," povzdechl si. Přesně tak. Velká láhev byla pryč a z toho, co viděl, to bylo jediné, co chybělo. Vypadalo to, že se Hermiona nakonec rozhodla vyhánět obra trollem2).
„A proč by ji brala?" zeptala se Narcisa. Ve skutečnosti byla ta otázka jen formalita. Narcisa Malfoyová uměla skvěle číst mezi řádky.
„Mami, já ti nechci lhát, takže ti jen řeknu, že nemám svolení to vysvětlit. Dal jsem Grangerové slib. Promiň."
Narcisa se na syna zamračila, a pak se znovu zahleděla na hromadu rozbitého skla. Zvolil si ochranu dívky před podáním vysvětlení vlastní matce? Tak tohle začínalo být zajímavé.
„Samozřejmě. Chápu."
„Opravdu? Nevadí ti to?" zeptal se. V hlase se mu ozývala směs úlevy i úzkosti. Otázka místa, kde se Hermiona nachází, už ho tížila v hlavě. Matčino rychlé přijetí situace bylo sice zvláštní, ale nemělo cenu o tom dál hovořit.
„Můj milý, já bych tě nežádala, abys zradil něčí důvěru," odpověděla. „Setkám se se slečnou Grangerovou jindy."
„Děkuju za pochopení, mami," pronesl vděčně a doufal, že ji rychle vyprovodí.
„Možná byste mohli někdy v brzké době přijít na Manor. Pošlu ti sovu," řekla a zlehka ho políbila na tvář. „Měla bych jít – musím ještě před návratem domů vyřídit několik důležitých pochůzek."
„Samozřejmě," kývl, ale byl zmatený, jaké pochůzky by mohla mít na mysli. Už odchod z Manoru působil zvláštně, ale vůbec by od ní neočekával, že se ukáže i na veřejnosti.
Když se otočila k odchodu, v hlavě se mu vynořily obavy. „Mami," začal. „Sdílí otec tvůj úhel pohledu? Myslím na Grangerovou?"
Narcisa se se sladkým úsměvem ohlédla a stručně odpověděla: „Bude."
* * *
Poznámka překladatelky (která nedokáže odolat pokušení podělit se s vámi o přítomné slovní hříčky):
1) „Košťata Okál" – v originále „Rowhouse Brooms" („row house" znamená řadový domek)
2) „vyhánět obra trollem" – v originále „against coping without substances", volný překlad: nebýt při zvládání (absťáku) bez prostředků – beta navrhovala „bojovat proti jedné škodlivině druhou, proti jednomu démonovi jiným", což mě nejprve vedlo k použití rčení „vyhánět čerta ďáblem", které se mi ale zdálo málo autentické
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |