archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 35.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 24.09. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/35/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+ 



Kapitola 35

„If you knew how lonely my life has been
And how long I've felt so low
If you knew how I wanted someone to come along
And change my life the way you've done.“


„Kdybys věděl, jak je můj život opuštěný

a jak dlouho se cítím tak sklíčená.

Kdybys věděl, jak po někom jsem toužila,

aby mi změnil život tak, jako tys to dokázal.“

 

Chantal Kreviazuk, ‚Feels Like Home‘

XXX

Bylo dost pozdě, když se jí podařilo vrátit se do sklepení, kde našla Severuse propracovávat se stohem esejí. V odpověď na její veselý pozdrav se jí dostalo krátkého zamračeného pohledu, než se obrátil zpět k pergamenu. „Tedy ses vrátila, že?“ zeptal se chladně. Nevypadal tak vzteklý, jak předestíral Nevillův popis. Pravděpodobně strávil většinu dne ventilováním svých pocitů na všechny kolem, čímž se zbavil části svého vzteku. Ale zjevně jej nijak zvlášť nepotěšila, takže sebou až trhla, než co nejlehčeji odpověděla.

„No, to je přátelské. A zjevně ano, jsem zpátky.“

Vzhlédl a ušklíbl se. „Ach, promiň; všechno nejlepší k narozeninám. Je to lepší?“

Hermiona si povzdechla. „Severusi, nebylo ani šest ráno, když jsem odešla. Raději jsem tě nechala spát.“

„Nechtěl jsem spát,“ informoval ji tak nabručeně, až musela potlačit úsměv. Nebyl doopravdy rozzlobený, alespoň ne teď; na to zněl příliš mrzutě. Rozhodně uměl víc než dokonale trucovat, když byl naštvaný, ale ne takto melodramaticky.

„Mám to brát tak, že jsem narušila nějaké tvé zločinné spiknutí?“ škádlila jej.

Nakvašeně si odfrkl. „No, na tom teď nezáleží, že?“

Kousajíc se do rtu, aby zadržela úsměv, přešla místností, postavila se za něj a schválně mu prohrábla vlasy. Byla si dobře vědoma toho, že ho to štve. „Víš, jsi rozhodně rozkošný, když soptíš.“ Beze slova zavrčel a s opětovným mračením trhl hlavou; takto zblízka mu v očích viděla slabý záblesk neochotného pobavení a bojovala s hihňáním. Rychle se protlačila mezi něj a stůl, aby se mu mohla usadit na klín a vsunout ruce kolem krku. „No tak, povyprávěj mi o těch plánech, které jsem nevědomky přerušila…“

„Hm. Nechápu, proč bych měl. Navíc, pracuji.“

Zamrkala na něj řasami a předvedla to nejlepší napodobení Levandule Brownové v její největší nechutnosti: „Protože mě miluješ, Sevínku.“

Dlouhou chvíli jen netečně zíral a z tváře mu zmizel veškerý výraz, načež ji klidně informoval: „Jestli mě ještě někdy nazveš nějak podobně, přísahám, že vymyslím zbrusu nové zaklínadlo, které zajistí, abys už nikdy po zbytek života nemohla zvednout knihu – pokud nevymyslím horší trest.“

Prohrála boj s veselostí a vybuchla smíchem. „Promiň! Bylo to hrozné, že? Ačkoliv to podstatné zůstává.“

„Dalo by se debatovat, co je zde tím podstatným,“ zamumlal neupřímně. „Nemožná ženská.“

„Jo,“ souhlasila vesele. „Ale je mi líto, jestli jsem něco překazila,“ dodala vážněji a odtáhla se natolik, aby se na něj podívala.

Severus se vzdal a přestal předstírat, že pracuje. Uvelebil se na židli a pažemi ji volně objal kolem pasu. „Nešlo o nic, co by nemohlo počkat. Koneckonců jsme oba celý den pracovali a to poněkud omezilo možnosti.“

„Pravda,“ přitakala tiše, šťastně se k němu přitulila a opřela mu hlavu o rameno; potěšilo ji, že jí zřejmě odpustil. „Ale musel sis vylévat zlost na všech kolem?“

„Hm?“

„Neville mi říkal, že jsi dnes celý den zářil jako sluníčko. Téměř tekla krev, jak jsem pochopila.“

„Aha. To.“ Teď se necítil nijak příjemně a Hermiona zvedla hlavu, aby se na něj tázavě podívala.

„Takže kvůli tomu jsi neměl tak špatnou náladu. Kvůli čemu tedy? Něco je špatně?“

Zavrtěl hlavou, ale teď se vyhýbal jejímu pohledu. „Ne, nic není špatně.“

„Severusi?“

Povzdechl si a zavrtěl se na židli, načež zavřel oči, takže se na ni nemusel dívat; když konečně odpověděl, hlas mu zněl prázdně a bez emocí způsobem, který nenáviděla úplně nejvíc. „Nečekal jsem, že se vzbudím sám. Nebyl jsem připravený na svoji reakci,“ přiznal bezvýrazně.

Hermiona se napřímila v jeho klíně a chvíli na něj zírala, načež mu jemně odhrnula vlasy z obličeje, aby na něj viděla. Po této akci otevřel oči, ale byly zcela nečitelné, a ona si povzdechla. „Přestaň přede mnou používat nitrobranu, Severusi, prosím. Víš, že to nemám ráda. Jak to myslíš? Vstal jsi beze mne už mnohokrát.“

Znovu se zavrtěl. „To vím.“

„Tak proč to bylo tentokrát jiné?“ zeptala se jemně. Nerada na něj takto tlačila, ale opravdu tomu nerozuměla a chtěla se ujistit, že se nic podobného nezopakuje, protože jej to zjevně docela naštvalo. Kromě toho nastal čas, aby si začal zvykat mluvit trochu víc o emocích.

Po dlouhé chvíli si znovu povzdechl a pohlédl na ni s očividnou neochotou. „Prostě jsem to neočekával, to je vše. Pokud spíme odděleně, vím, že tam nebudeš, a můžu se s tím nějak srovnat. Dříve, když ses vzbudila přede mnou, byla jsi jen v koupelně nebo obývacím pokoji, nebo jsem věděl, že máš ranní schůzku nebo něco podobného. Dnes ráno jsem nevěděl, kde jsi, a… trochu mě to zaskočilo.“ Krátce stiskl paže položené kolem jejího pasu. „Nechtěl jsem nic říkat, protože jsem nechtěl znít, jako bych vždy potřeboval vědět, kde jsi každou vteřinu celého dne nebo něco podobně extrémního. Nejsem tak majetnický.“

„Já vím,“ odvětila konejšivě, získávajíc tak čas na přemýšlení, aby se pokusila pochopit, co jí tím říká. „Pořád jsi tak nejistý?“ zeptala se po chvíli tiše a pohlédla na něj.

S mrkáním Severus rychle zavrtěl hlavou. „Takto jsem to nemyslel. Ne, nemyslel jsem si, že mě opouštíš nebo něco podobně pitomého. Na to ti věřím víc.“ V tiché frustraci si odfrkl. „Nebylo to tak. Opravdu nechápu, proč mě taková maličkost tolik trápí. Neměla by.“ Po krátké pauze tlumeně dodal: „Prostě se nerad budím samotný. Zažíval jsem to příliš dlouho.“

Hermiona se uvolnila a položila mu hlavu na rameno s úlevou, že ten problém nebyl nic světoborného. S tím se mohli nějak vyrovnat, obzvláště když Severus sám přiznával, že je to pitomost. „Příště ti nechám vzkaz s poznámkou, kam jdu. Stejně by se to nemělo stávat často. Koneckonců se mi docela líbí vstávat s tebou,“ dodala škádlivě a odtáhla se, aby mu viděla do tváře a ujistila se, že v jeho očích zahlédne stín úsměvu.

„Nemusíš mi tak ustupovat. Teď, když vím, jak mě to štve, udržím vztek na uzdě.“

„Neustupuji ti. Za to ranní vytracení se cítím trochu provinile. Také bych nebyla nadšená, kdybych se vzbudila a zjistila, že jsi zmizel. Může to být iracionální a pošetilé, ale tak to prostě je. Je mi to líto.“

„Mně taky,“ připustil po chvíli a koutek úst se mu na jedné straně zvedl vzhůru v poněkud smutném pousmání; zdálo se, že je krize zažehnána.

Hermiona se na něj konejšivě usmála. „A tvá dnešní nálada nijak nesouvisela s tvojí nevrlostí způsobenou jedním z mála rán za poslední rok, kdy jsme se nemilovali hned po probuzení?“ zeptala se potměšile. Ale byla to pravda – pokud uběhlo ráno, kdy se nemilovali v posteli, pak jen proto, že to zvládli ve sprše poté, co se z postele dostali.

Tiše se uchechtl. „No, to taky moc nepomohlo,“ připustil se zářícíma očima. Vzpomněla si, jak mu před pár měsíci mimochodem řekla, že většina vztahů obecně ochladne po prvních několika měsících obsedantní vášně, když je páru spolu dobře a sex ztratí na důležitosti; Severus se na ni tehdy nechápavě podíval a zeptal se na důvod natolik upřímně zmatený, že se začala smát. Očividně se nemusela obávat, že by se její muž někdy začal nudit, či ji již neshledával tak atraktivní, jako na začátku. Bylo příjemné to vědět. A aby byla upřímná, Hermiona musela připustit, že je na něm každým coulem stejně tak závislá, jako on na ní.

„Vynahradím ti to,“ ujistila jej, a pak se zeptala, „takže, kde je můj dárek?“

„Kdo říká, že nějaký dostaneš?“ odsekl.

„No,“ zamyšleně poznamenala Hermiona, pomalu jej hladíc prstem po hrudi, „tebe počítám mezi dárky, takže – za předpokladu, že jsi mi něco pořídil – mám ve skutečnosti dva.“

„Takže mě bereš spíš jako samozřejmost,“ postěžoval si mírně.

„Naprosto; také tě bezostyšně zneužívám – nebo alespoň to později udělám,“ dodala odvážně a usmála se nad zábleskem vášně, která se mu okamžitě rozhořela v černých očích. „Děje se ti neuvěřitelná křivda a jsem si jistá, že by tě všichni politovali, kdyby věděli, jaké trápení musíš snášet. Teď ale přestaň trucovat a mluv se mnou.“

Zvedl obočí, a pak se přes ni naklonil, aby se podíval na hodiny. „Bohužel mám dnes v noci hlídku,“ informoval ji, „takže jsi – abych užil expresivní frázi – naprosto v háji. A teď mě nech vstát, než tě shodím na podlahu.“

Pomalu se na něj usmála a úmyslně se mu na klíně zavrtěla. „Ach, já ti nevím; mně to zní docela jako zábava…“

Konečně poslední zbytky jeho přísné masky popraskaly, rty sebou zacukaly a jiskřičky v očích se roztančily. „Dost, ty nenasytná holko; slez ze mě.“ Zdráhavě mu vyklouzla z náručí a dovolila mu vstát. Poněkud zklamaně sledovala, jak si přes běžný oděv natahuje učitelský hábit a míří ke dveřím. Zastavil se, aby zalovil v kapse a vytáhl malou krabičku, kterou jí hodil. „Tady; všechno nejlepší, ty moje nesnesitelná vševědko.“

„Děkuji, ty můj sarkastický prevíte,“ vrátila mu to, zatímco se za ním zavíraly dveře. Zabavila jeho židli, s úhledně zabalenou krabičkou se usadila u stolu a usmála se, když se zdánlivě odnikud zjevil Křivonožka. Skočil jí na klín a zvědavě začichal. „Kocoure jeden vlezlá,“ jemně jej pokárala a podrbala mezi ušima. „Zdá se, že dnes večer budeš má jediná společnost. Chceš mi pomoci s otevíráním?“ S předením se posadil a zvedl packu. Pak na krabičku lehce poťapal, vytáhl drápky a překvapivě opatrně papír podél okraje roztrhl. „Děkuji ti,“ pronesla vážně, odsunula papír stranou a krabičku otevřela.

„… Zatraceně,“ zašeptala, když zase mohla dýchat. Jen zírala na třpytící se řetízek. Na první pohled usoudila, že je ten náramek stříbrný, ale bližší prohlídka ukázala, že jde o směs stříbra, bílého zlata a pravé platiny; kovy se neskutečně proplétaly a křížily v překrásně přirozené změti neuvěřitelné složitosti. Oči se jí rozostřily při snaze spletenec sledovat, ale po chvíli si začala všímat vzorů ukrytých ve zvlněném kovu, které představovaly velmi staré symboly předcházející většině runových znaků. Viděla symboly pro věčnost a lásku, ale také sílu, ochranu a moc, a náramek prakticky bzučel magií do něj vetkanou. „Zatraceně,“ zopakovala slabě Hermiona, když jej zvedla a sledovala, jak zvláštně se v něm odráží světlo.

Neexistovala možnost, že by si něco takového mohl dovolit. Nikdy ani nezahlédla šperk tak složitý a mocný; když vyslovila prostou formuli detekující kouzla, která na náramek byla seslána, následná erupce ji málem oslepila. Každé spojení bylo magicky vetkáno skrze jednotlivé vrstvy; převážně odhalila ochranná kouzla, či kouzla k odhalení nepřátelské magie, ale byla si jistá i magií krve. Nemohla si pomoci a dumala, kvůli čemu, propána, to vše podle něj asi bude potřebovat; jen množství magie v tomto předmětu by obrovi zastavilo rýmu.

„Bože, Nožko,“ zašeptala polovičnímu maguárovi. „Je to krásné… ale tohle si naprosto nemohl dovolit. I kdybys doslova vybílil Gringottovy, neměl bys na něco takového dost zlata. Co provedl?“ Křivonožka náramek zamyšleně očichal a začal příst ve zjevném schválení tohoto konkrétního dárku; Hermiona se na svého mazlíčka mírně zamračila, a pak si šperk zadumaně přeměřila. „Pokud… Pojď, Nožko, chci si něco ověřit.“ Vstala a zvedla kocoura do náručí, zasunula náramek do kapsy a zamířila do Severusovy laboratoře.

Přivítala ji do očí bijící strohá prázdnota; ve skutečnosti zde bylo krom jedné lavice až nepřirozeně uklizeno. Úhledný stoh knih se záložkami se tyčil vedle objemného zápisníku a zbytky a odřezky lesklého kovu pokrývaly celou pracovní plochu. Jak tušila, všechny záložky označovaly odstavce na výrobu šperků a vkládání ochranných kouzel. Jakmile zápisník zvedla, vypadl z něj jediný kus papíru; očima přeběhla špičaté písmo a vybuchla smíchem.

Všechno nejlepší k narozeninám, ty zvědavá opice; spokojená? S.

Se smíchem opět zvedla Křivonožku a objala jej, přičemž v jeho husté srsti dusila smích. „Ten chlap bude moje smrt, Nožko, přísahám. Prevít to je; záludný, tajnosnubný, sexy prevít…“ Vzala kocoura zpět po schodech nahoru a nechala jej uvelebit se v jeho oblíbeném křesle u krbu, načež si pomalu zapnula náramek kolem zápěstí; opravdu nebyla nijak překvapená, když se pohnul a utáhl se, aby perfektně seděl. Vypadal zdánlivě špičatý a zubatý, ale velmi pochybovala, že by se za něj mohlo něco zachytit. Pichlavý a hladký zároveň, stejně jako muž, který jej vytvořil. „Prevít,“ zamumlala znovu s láskou, zatímco sledovala světlo jiskřící ve šperku; po chvíli se impulzivně rozhodla a zamířila ke dveřím.

Navzdory přesvědčení mnoha lidí – obvykle provinilých studentů absolutně vyděšených při setkání s Mistrem lektvarů, který se zjevně zhmotnil zčista jasna v té nejhorší možné chvíli – Severusovy noční hlídky nebyly náhodné. V jeho pohybu se dala najít jistá schémata, která mu umožňovala projít hradem poměrně rychle. Žádný student je nikdy neodhalil – včetně Hermiony za jejích vlastních studentských dní – ale líné noci posledního roku strávila s kocourem a Pobertovým plánkem, který jí nakonec pomohl tu posloupnost rozluštit.

Spěchajíc z podzemí, rychle v duchu počítala, jak dlouho je Severus pryč a jak svižně se asi pohyboval, stejně jako pravděpodobnost toho, že potkal někoho, kdo by jej zdržel. Dospěla k závěru a vyrazila rychle do čtvrtého patra, využívajíc každý skrytý průchod, který jí kdy ukázal. Šťastně shledala, že jí to hrad schvaluje – všechna schodiště se posunovala v její prospěch.

Načasování měla naprosto perfektní; když zahnula za roh do dlouhé chodby, kráčel k ní Severus v plném režimu ‚lovce studentů‘. Každá křivka jeho těla křičela: dravec. Když ji spatřil, nevypadal ani v nejmenším překvapený, ale nakonec to on nikdy. Hermiona se k němu klidně vydala, zastavila se, když se setkali v půli cesty a vzhlédla k němu. „Páni, profesore Snape, jak úžasné, že se zde potkáváme,“ poznamenala.

Vyklenul jedno obočí a shlédl na ni přes svůj zahnutý nos. „Po večerce, slečno Grangerová?“ protáhl. „Doufám, že k tomu máte důvod?“

Chvilku jí trvalo, než potlačila úsměv a rezervovaně pokračovala. „To vskutku mám, pane profesore,“ zamumlala. „Zamýšlela jsem udělat cosi důležitého.“

„A nemohlo to počkat do rána?“

„Ne, pane profesore, to nemohlo.“

„A jaká je povaha tohoto životně důležitého úkolu, který nemůže počkat?“ zeptal se hedvábně. Nějak si nemyslela, že by se některý z nich pohnul, ale najednou stál skutečně blízko, natolik, že jej cítila; ryzí silou jeho přítomnosti se její tělo napjalo, zatímco se mu v té potemnělé chodbě dívala do očí temnějších, než kdy byly.

„Toto,“ zamumlala a stoupla si na špičky, aby mu vpletla prsty do vlasů a stáhla mu hlavu k polibku. Stáli v široké chodbě, oblíbeném to místě problémových studentů a tedy i hlídkujících učitelů, ale nestarala se.

Evidentně ani Severus; odpověděl s intenzitou, která ji zaskočila, silně si ji k sobě přitáhl, a jakmile rozevřela rty, jazykem jí vklouzl do úst. Úplně mu v náručí ochabla, přesunula váhu a zvedla nohu, aby mu ji obtočila kolem stehna. Přitiskla si ho blíž a hladově mu polibky vracela, sténala mu do úst a cítila, jak na ni jeho tělo reaguje.

Když se konečně oddělili kvůli nedostatku vzduchu, oba dýchali poněkud přerývaně. „Toto asi znamená, že se ti dárek líbil?“ zeptal se trochu nejistě s pohledem upřeným na ni.

Zvedla zápěstí; i v šeru řetízek zajiskřil. „Jsi génius. A prevít; ten vzkaz byl nevychovaný.“

„Jestli jsi jej našla, pak jsi slídila, a to je také nevychované,“ podotkl s mírným úsměvem a vypadal spokojený sám se sebou, že se jí dárek líbil. Hermiona to však ignorovala a znovu, tentokrát ne tak jemně, mu zapletla obě ruce do vlasů a přitáhla si jej k polibku. Tolik ji pohltil, že další věcí, které si byla vědoma, byl tlak na záda, když ji přirazil ke zdi. Opět sténala při pocitu jeho přitisknutého těla a jeho jazyka, zkoumajícího její ústa, a také jeho putujících rukou.

Hermiona rozumově věděla, že by jej měla zastavit. Měla by polibek přerušit, zasmát se a slíbit, že se po jeho obhlídce setkají. Měla by jej nechat vyventilovat jeho frustraci na každém studentovi natolik pitomém, že se nechá chytit. Měla by se vrátit do sklepení a počkat na něj, dokud se nevrátí. Ovšem její intelektuální část v této chvíli zjevně nic neovlivňovala, protože zjistila, že si lehkomyslně vyhrnuje sukni a šmátrá po knoflících jeho hábitu, aby se dostala pod něj a mohla mu rozepnout kalhoty.

Vzájemně se líbali a hladili a odstraňovali oblečení a Severus jí zasténal do krku a jemně kousl, když mu ruka sklouzla pod její sukni a do klína. Odtáhla kalhotky stranou a on se do ní vnořil prsty; kousala se do rtu, aby potlačila výkřik, svíjela se mu proti ruce a zarývala mu nehty do ramen. Zaváhal a zvedl hlavu, aby se na ni podíval. Zřejmě si uvědomil, kde se nacházejí, ale ona na něj upřela popuzený pohled. „Přestaň a já tě uřknu,“ zasyčela, svírajíc mu svaly kolem prstů.

Žádné další povzbuzení nepotřeboval, uvolnil prsty a oběma rukama jí sjel po těle až na zadeček. Zvedl ji ze země a přitlačil zády ke stěně. Nohama jej objala kolem pasu, přičemž on ji tělem tiskl na kámen. Nejasně si uvědomovala, že se její kalhotky během uplynulé minuty či dvou nějak ztratily. Zaklonila se, rameny se zapřela o zeď a sáhla mezi ně, aby mu dorozepínala poklopec. Nemotornýma rukama jej osvobodila z oblečení a jemně jej stiskla, až musel potlačit zasténání. „Hermiono…“ zavrčel, hlas měl zastřený potřebou a oči mu plály, když se stáhl jen natolik, aby jí viděl do tváře. „Prosím…“

„Ano, Severusi,“ vydechla, rukama mu vklouzla kolem krku a téměř zoufale se proti němu pohnula. Spojil jejich rty, jednou rukou přidržoval její váhu a druhou se podepíral o zeď; poté, co ji trochu nadzvedl, beze slov zavrčel a vnikl do ní jediným pevným pohybem. Zcela skrytý uvnitř ní se na chvíli zastavil a zavřel oči. Chvěl se, trhavě dýchal, pak přenesl váhu a začal se hýbat.

Riziko odhalení bylo neuvěřitelně vysoké a oni v téměř naprostém tichu bojovali s výkřiky a sténáním, zatímco dech jim těžknul. Drsně se v ní hýbal, bral si ji tvrdě a ona přesně to v tuto chvíli chtěla. Následovala jeho pohyby a sladila se s nastaveným hrubým rytmem jeho těla, s každým zoufalým přírazem narážela zády do zdi. O krk mu tlumila výkřiky, slyšela jej sténat z hloubi hrudníku a zachytila, jak se trochu posunul, aby se ještě tvrději pohnul a zachytil právě to místečko; když jí otřásl první záchvěv orgasmu, zaslechla jeho zavrčení, kterým zdusil vlastní hlasitý výkřik. Pocítila jeho silné vyvrcholení a tělem jí zaburácelo její vlastní potěšení.

Roztřesená Hermiona zaklonila hlavu proti chladnému kameni, pomalu zamrkala, a pak na něj pohlédla, když se začali rozmotávat. „Sakra,“ zašeptala. „Bože, Severusi, promiň. Měl jsi něco říct – vím, že nesnášíš kousání do krku…“

Neobratnými a roztřesenými prsty si zapnul kalhoty, podíval se na ni a zarudlý a zadýchaný zvedl obočí. „Možná sis všimla, jak moc se mi to nelíbilo,“ odpověděl trochu rozechvěle, „jelikož zrovna to mě poslalo přes okraj.“

Zamrkala na něj, vztáhla ruku a jemně pohladila modřinu, která se již začínala tvořit mezi jizvami od hadího uštknutí. „Žádná panika?“

„Žádná panika,“ potvrdil s úsměvem, když si začal upravovat hábit. Úsměv přešel do úšklebku. „Kromě toho je teď řada na mně, abych se promenádoval se stopou po vášnivém polibku. Já ti totéž zjevně provádím často.“

„Pravda,“ souhlasila a hravě se na něj zamračila, zatímco si uhlazovala sukni a rovnala košili. „Majetnický a možná upírský parchant. Nechal jsi mi i tentokrát nějaké viditelné stopy?“

„Nevím.“ Rozhlédl se kolem a jeho rty sebou zaškubaly. „Ach.“ Ohnul se a cosi zvedl, aby jí to mohl slavnostně předat. Ukázalo se, že se jedná o zbytky jejích kalhotek.

Zavrtěla nad ním hlavou a strčila je do kapsy; vůbec si nepamatovala, že by jí je strhnul, ale evidentně to udělal. „Už jsi skončil se svojí personifikací jeskynního člověka?“

Odfrkl si a prohlédl se, aby se ujistil, zda je ve slušném stavu. „Za to mě nemůžeš vinit. Všímal jsem si svého a pracoval. Jestliže se na mě vrháš ve zšeřelé chodbě, můžeš vinit jen sama sebe.“ Narovnal se, trochu sebou trhnul a tiše se uchechtl. „Jestli z toho hodláš udělat zvyk, mohl bych tě požádat, aby ses příště zula, nebo si alespoň vzala boty s jinými podpatky? Ty jehly bolely víc, než by bylo zdrávo.“

„Tak jsi měl něco říct.“

„V té chvíli jsem si toho nevšiml,“ odpověděl s dalším úšklebkem a trochu pochmurně si promnul zranění.

„No, já zase budu mít pár zajímavých modřin od stěny, tak si nestěžuj,“ s úsměvem, ale nemilosrdně jej odpálkovala a vztáhla ruce, aby mu přitáhla hlavu k polibku. „Kromě toho, jestli si budeš stěžovat příliš, mohla bych s tvým přepadáváním na chodbách přestat, a to by byla hrozná škoda, ne?“

„Nemyslím, že bych si stěžoval,“ odpověděl a na oplátku ji stejně jemně políbil, načež se stáhl a téměř rozpustile se na ni usmál. „Vše nejlepší k narozeninám.“

Hermiona sladila krok s jeho a ruku v ruce pokračovali v přerušené hlídce. „Ten náramek přímo zbožňuji,“ řekla mu tiše, když kráčeli potemnělou chodbou. „Je nádherný a také silný. Co ti vnuklo ten nápad?“

Tiše se zasmál a stiskl jí prsty. „Začalo to stříbrným náramkem s keltským uzlem. Nejdříve jsem na něj položil jedno či dvě základní kouzla a malinko pozměnil vzor. Pak jsem dodal bílé zlato a platinu, abych ukotvil jiná kouzla. Upravil jsem víc vzor, abych do něj mohl začlenit nové kovy, a dodal jedno nebo dvě o něco složitější kouzla… Myslím, že jsem se nechal trochu unést. Ve skutečnosti je to velmi zajímavá práce, když se do ní pustíš.“

Tlumeně se zasmála a vzhlédla k němu. „No, je úžasný. Děkuji ti.“

„Není zač. Obzvláště, když mi děkuješ oním způsobem.“

Potlačila chichot. „Bože, skutečně to bylo neuvěřitelně pitomé. Co kdyby nás přistihli?“ Za normálních okolností by Severus samozřejmě okamžitě poznal, že se někdo blíží, což bylo za jeho hlídky nešťastné pro každého studenta, který porušil večerku. Severus měl rozhodně nefér výhodu, ale dnes v noci byl poněkud rozptýlen.

Pobavilo ho to. „A proto jsou vynalezena paměťová kouzla.“

„Nesmíš zaklínat studentstvo, Severusi, pamatuješ?“

„Bylo by to pro jejich dobro,“ odpověděl s cukajícími koutky. „Myslím, že jeden každý z nich by raději zvolil úpravu paměti, než aby si pamatoval pohled na dva z jeho učitelů…“

„… Pářících se u zdi jako zvířata?“ navrhla a bojovala se smíchem.

V očích mu tancovaly jiskřičky veselí. „Romanticky řečeno, má drahá,“ souhlasil sarkasticky. „Vskutku se mnou trávíš mnoho času.“

„To risknu.“ Stiskla mu ruku. „Ale opravdu to bylo hloupé, ne? Ne snad, že bych si stěžovala – bylo to fantastické. Ale přesto poněkud hloupé.“

Broukl v neurčitém souhlasu, ačkoliv měla podezření, že souhlasí s tou ‚fantastickou‘ částí, nikoli s tou ‚hloupou‘. „Možná,“ připustil líně, ale zjevně ho to nijak nevzrušovalo.

XXX

Zbytek září uběhl v rozmazané aktivitě tak jako obvykle a teprve začátek října přinesl vítanou úlevu. Celý učitelský sbor se zdál být velmi zaměstnaný a sborovnou se rozléhal neobvyklý klid, až na běžné malicherné hašteření.

První říjnová sobota byla vyhrazena pro návštěvu z ministerstva; zaměstnanci jednomyslně a naprosto odmítli na takovou akci obětovat dovolenou, a tak byli starší studenti v Prasinkách a hrad natolik tichý, jak jen mohl být. Severus se udatně pokusil přesvědčit Hermionu, aby dnes zůstala v posteli; byl velmi přesvědčivý a ona byla ve velkém pokušení se vzdát. Nakonec oba vstali, oblékli se a neochotně se odšourali ke sborovně, aby se tam k nim – dle Severusových slov – poďobaná mládež převlečená za bystrozory chovala povýšeně a aby se pompézní ministerští byrokraté obloudili do přesvědčení, že mají nějaký druh skutečné autority a moci.

„Jsi dnes ráno ve vzácné formě,“ blahopřála mu Hermiona svým nejjasnějším, nejveselejším a nejvíc iritujícím hlasem. „Sexuální frustrace opravdu zlepšuje tvoji jízlivost.“ V odpověď na ni zazíral a zrychlil krok, takže ke dveřím dorazil před ní a nezastavil se kavalírsky, aby jí je otevřel, jako měl obvykle ve zvyku. Namísto toho se přímo ve dveřích zarazil a ani se nehnul.

„Dobrá, projevil jsi názor, mrzoute. Teď mě nech projít,“ povzdechla si pobaveně. Když se nehýbal, zamračila se a všimla si napětí v jeho ramenou; jako by přestal dýchat, což bylo vždy špatným znamením.

„… Severusi?“ zeptala se tiše a zlehka mu položila ruku na záda; pod tím dotykem sebou mírně trhl a její mračení se prohloubilo. Už hodně dlouho na její dotek takto nereagoval.

Nakonec jej zaslechla zhluboka se nadechnout, načež se pohnul a prkenně, bez své obvyklé elegance, rychle zamířil do svého rohu. Teď již znervóznělá Hermiona – ať už způsobilo tuto jeho reakci cokoliv, nemohlo to být nic dobrého – jej následovala dovnitř a okamžitě si všimla dalších osob v místnosti. Pochopila jeho šok. Zírala do velmi známých zelených očí a tiše pozdravila: „Ahoj, Harry.“

„Ahoj, Miono,“ bodře ji přivítal, přešel k ní s úsměvem, který se jevil trochu bezútěšným, a vtáhl ji do objetí. Zoufale jí zašeptal do ucha: „Je mi to moc líto. Nevěděl jsem to do dnešního rána. Opravdu jsem neměl čas poslat varování. Řekni mu, že je mi to moc líto,“ sotva se odmlčel na nadechnutí, pustil ji a zazubil se. „Doufám, že je to milé překvapení?“

„Je to překvapivé překvapení,“ odvětila s kamenným výrazem, než se na něj usmála. „Víš, že jsem překvapení nikdy neměla ráda, Harry.“

Bezmocně zvedl ruce. „Přísahám, že to není moje chyba. Zjistil jsem až dnes ráno, že půjdu. Vyšší místa si myslela, že to pro mě bude hezká návštěva.“

„Společensky si žijte ve svém vlastním volném čase, Pottere,“ zavrčela jedna ministerských figur se snahou znít hrozivě a pevně. „Máme toho na dnešní ráno hodně naplánováno.“ Fungovalo by to lépe, pokud by dotyčný neměl jen asi sto šedesát sedm centimetrů.

Harry komicky protočil očima a vrátil se na své místo u zdi. Hermiona se posadila a pohlédla na Severuse; tvář měl bez výrazu jako ještě nikdy, oči prázdné a nicneříkající. Pokud by věci šly podle plánu, dostalo by se mu varování předtím, než by se musel s Harrym setkat, a mohl by se připravit; čelit mu zčistajasna tváří v tvář mu vůbec nesvědčilo. Když se viděli naposledy, Severus umíral a před smrtí zatoužil po pohledu do Harryho očí tolik podobným očím jeho matky. Atmosféra v místnosti byla náhle více než trapná.

Ani jeden z mužů v ministerských hábitech se neobtěžoval představit, jen všechny stručně požádali, aby se posadili s tím, že budou v abecedním pořadí vyzýváni, aby usedli do křesla, které stálo na konci místnosti. V té chvíli Severus poprvé promluvil s očima upřenýma na zmíněné křeslo; i jeho hlas zněl prázdně. „To je Křeslo rozsudku z komnat pro soudy Starostolce.“

„Poznáváte je, že, Snape?“ zaryl malý muž. „Řetězy byly dočasně deaktivovány. Není třeba propadat panice.“ Severus velmi pomalu otočil hlavu a muže přišpendlil plnou silou svého pohledu.

Jeho kolega si rozpačitě odkašlal a pokračoval v přednášce. Vysvětlil detekční kouzlo, které právě nastavoval Harry; tomu, kdo seděl v křesle, se bude nad levým ramenem vznášet koule modrého světla. Pokud sedící zalže, koule zčervená. Právně nemohli být nuceni k odpovědím, ale byli vyzváni, aby tak činili v duchu přátelské spolupráce – fráze si vysloužila odfrknutí od několika přítomných, včetně Hermiony, a u Harryho sedícího poblíž zdi vyvolala protočení očí v sloup.

Výslech – přesně o to se jednalo, bez ohledu na fakt, jak se pojmenování snažili překroutit – se ukázal být velmi zdlouhavým a únavným. Hermiona brzy ukradla Severusovi noviny a začala luštit křížovku; Neville se pustil do známkování esejí; většina ostatních se tiše rozhovořila a všichni kolektivně výslechové křeslo ignorovali. Severus teď zíral do zdi s víceméně prázdnýma očima; cokoliv viděl, neužíval si to.

„Grangerová,“ zavolal malý muž snad za několik hodin – a ve skutečnosti to tak i mohlo být. Hermiona si teatrálně povzdechla a odložila noviny, aby přešla ke křeslu a co nejnenuceněji se posadila. Nevěděla, jaké otázky má očekávat; příliš se zaobírala starostmi o Severuse, než aby dávala pozor na výslech učitele, jehož jméno předcházelo abecedně jejímu (Binnse vynechali, ministerským nestál za námahu, což nebylo překvapením).

„Celé jméno a název pozice?“

„Hermiona Jean Grangerová, profesorka studia mudlů ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. Merlinův řád první třídy,“ dodala zlomyslně s tak maximálně zničujícím a pohrdavým despektem, jaký jen mohla do těch čtyř slov vměstnat – opravdu žila se Severusem příliš dlouho; její tón by přiměl zkysnout mléko a její slova jí vynesla souhlasné a lehce zlomyslné úsměvy od všech členů Řádu nacházejících se v místnosti (včetně Harryho, který se šklebil do dlaní). Tedy až na samotného Severuse, který stále bloumal ve svých vlastních pochmurných myšlenkách.

„Krevní status?“

„Narozená u mudlů.“ Ale jak vůbec měli odvahu tuto otázku položit, bylo zcela mimo její chápání. Zaprvé to již věděli, a zadruhé to vůbec nebylo důležité.

„Datum narození?“

„Devatenáctého září devatenáct set sedmdesát devět.“

„Jména a krevní status rodičů?“

„Otec - doktor John Granger, mudla. Matka - doktorka Helen Grangerová, rozená Leyntonová, mudla.“

„Nejbližší příbuzní?“

„Má matka.“

„Vaše současné bydliště?“

„Žiji s partnerem. Bez jeho souhlasu vám jeho jméno a adresu nedám.“ Neměla možnost se často zmiňovat o Severusovi tímto způsobem, pomyslela si mimoděk. Milenec znělo povrchně, jako by šlo jen o sex, a vzhledem k jeho věku jej nemohla označit jako svého kluka, ačkoliv představa jeho výrazu, kdyby jej tak někdy nazvala, byla docela zábavná; nebyl její snoubenec ani manžel. Ale partner znělo docela správně. Ráda by věděla, co si o tom titulu pomyslel Severus, ale odsud na něj neviděla a beztak dost pochybovala, že poslouchá.

„To rozhodnutí nezáleží na vás, profesorko Grangerová. Budeme potřebovat jeho kontaktní údaje.“

„Mně nepřísluší vám je poskytnout,“ odpověděla klidně. „A ani nemá smysl ptát se mých přátel či kolegů. Neví, kde bydlíme. Nedám vám jeho osobní údaje bez jeho povolení.“ Ačkoliv jedna její malá část byla v pokušení je prozradit, jen aby viděla, co by Severus provedl, pokud by měl někdo z ministerstva natolik sebevražedné sklony, aby jej konfrontoval na jeho domácí půdě. Jak tušila, přinejmenším by nakonec skončili sesláním Obliviate na desítky mudlovských turistů po lítém boji uprostřed parkoviště karavanů. Ministerští to konečně po dlouhém reptání nějak přijali, alespoň pro teď, a přešli k další otázce.

„Parametry hůlky?“

„Deset a tři čtvrtě palce, dřevo z révy, pero z fénixe.“

„Tvar bubáka, pokud je znám?“

„Osvobozeno na základě válečného traumatu,“ k její úlevě zasáhl Harry, když zaváhala; nebyla si jistá, jaký byl teď její bubák, ale pojala silné podezření, že by to nějak zahrnovalo Severuse a vůbec netoužila to sledovat. I tak měla o něm dost zneklidňujících vzpomínek. Nemluvě o skutečnosti, že by to bylo prozrazením.

„Tvar Patrona?“

Užuž se chystala odpovědět, že se jedná o vydru, když se zarazila a zvráceně se rozhodla nezlehčit jim to; krátce pohlédla na Severuse a škodolibě odpověděla latinsky: „Lutra lutra.“ Z různých koutů místnosti se ozvala tlumená uchechtnutí následovaná přívalem šepotu některých členů sboru, kteří se spěšně snažili vzpomenout na latinský název jejich vlastních patronových zvířat.

„Demonstrujte, prosím,“ pokynul kouzelník po dusivé pauze, kdy pohlédl na kolegu; zjevně ani jeden z nich ten vědecký název nepoznal.

„Neuvědomovala jsem si, že jde o zkoušku,“ zamumlala nevrle Hermiona a zvedla hůlku. Řetězy visící bezvládně z opěradel křesla mírně zarachotily. „Víte, opravdu je to strašidelné křeslo.“

„Má být,“ dodal s úšklebkem Harry. „Nevím, proč jej používáme zde, ale tak zněl pokyn.“

„Sklapněte, Pottere,“ zavrčel úředník ministerstva.

„Ano, pane,“ odpověděl sarkasticky Harry a zasalutoval.

Hermiona se usmála a zvedla hůlku. Pomyslela na to, jak se dnes ráno vzbudila vedle Severuse. Před očima viděla jeho ospalý úsměv a zamumlala: „Expecto patronum.“ Sledovala svoji známou stříbrnou vydru ladně zavířit vzduchem, než vybledla.

Dotazování pokračovalo přes výsledky jejích zkoušek a další kvalifikace, až po její učitelskou kariéru a tak dál; minimálně odpadla záležitost s Amorovým šípem, což bylo asi jen dobře. Natolik jí to připomnělo pohovory Umbridgeové s učiteli v jejím pátém ročníku – vzpomínku zjevně sdíleli i její kolegové, které to nijak neohromilo – až nakonec ztratila trpělivost. „Už tohoto mám dost,“ vyhlásila konverzačním tónem. „Většinu mého životního příběhu omílal Denní věštec celé roky; jestli vás to tak zajímá, přečtěte si jej. V mnoha věcech se mýlili, ale to je váš problém, že? Toto není nic než plýtvání mým drahocenným časem a já již nebudu shovívavá k paranoie vašeho zaměstnavatele.“

Harry se zubil; jeho kolegové prskali. „Profesorko Grangerová, souhlasila jste se spoluprací s ministerstvem!“ protestoval jeden z nich.

„A já spolupracovala,“ odpověděla krátce Hermiona. „Všechny tyto informace jsou beztak veřejně známé. Mám lepší věci na práci. Minervo?“

„Naprosto souhlasím, Hermiono. Je načase přejít k Rolandě Hoochové – pojďme, ať máme tuto frašku za sebou. Všichni máme na práci lepší věci.“

XXX

„Snape,“ zavolal konečně muž. Hermiona přes okraj novin úzkostlivě sledovala, jak její milý strnule vstal a odkráčel ke křeslu; jestli byl nervózní, nebylo to vidět. Oči měl stále prázdné a ona nenáviděla, že opět, po tak dlouhé době, vidí ten mrtvý pohled bez života. Nebyla v něm znát ani stopa toho muže, kterého znala.

„Celé jméno a název pozice?“

„Mistr Severus Tobias Snape, ředitel Zmijozelu a profesor lektvarů ve Škole čar a kouzel v Bradavicích.“ I hlas měl bez života, chladný a monotónní; Hermiona pojala podezření, že je pod silnou nitrobranou a skrývá své myšlenky a emoce dokonce i před sebou. Také bylo nápadné, že po svém jméně nezmínil Merlinův řád – všichni kolegové, kteří vyznamenání měli, následovali Hermionina příkladu a zmínili ty své co nejpohrdavěji.

„Krevní status?“

„Poloviční krve.“

„Datum narození?“

„Devátého ledna devatenáct set šedesát.“

„Jména a krevní status rodičů?“

„Otec - Tobias Snape, mudla, zemřel. Matka - Eileen Snapeová, rozená Princeová, čistokrevná, zemřela.“

„Nejbližší příbuzní?“

„Žádní.“

„Žádní?“ zopakoval muž; odpověď jej zaskočila.

Severus zvedl obočí a tím jinak otupeným hlasem prorazil zřetelně chladný tón. „Žádní,“ potvrdil rázně. „Nemám žádné žijící příbuzné, ani nejsem ženatý. Proto nemám žádné právoplatné nejbližší příbuzné.“

„Máte poslední vůli?“

„Ano.“

„Kdo je hlavním dědicem?“

„Dokud nezemřu, je to jen moje věc, nikoho jiného.“

Muž si v rozpacích vyměnil pohled s kolegou, než udatně pokračoval další otázkou. „Vaše současné bydliště?“

„Očividně Bradavice,“ odpověděl sarkasticky Severus. Zřejmě se rozhodl rezignovat na zachmuření ve prospěch ztrapnění toho malého muže, ačkoliv se vyhýbal pohledu na celou část místnosti, kde stál Harry. Také nezamířil zrakem Hermioniným směrem a podle ztuhlosti těla se snažil předstírat, že ani neexistuje ono křeslo, ve kterém seděl.

„Místo vašeho pobytu mimo Bradavice?“ procedil muž skrz zaťaté zuby.

Severus mu věnoval velmi nepříjemný úsměv. „To není vaše věc.“

„Potřebujeme znát adresu kvůli kontaktování…“

„Ne, nepotřebujete,“ odpověděl krátce. „Většinu roku bydlím v Bradavicích a během letních prázdnin jsem v případě nouze k zastižení prostřednictvím ředitelky.“

„Obávám se, že to není přijatelné, profesore Snape.“

„Obávám se, že je mi to jedno,“ odsekl. „Ministerstvo nemá absolutně žádný důvod k tomu, aby mě potřebovalo kontaktovat. A pokud někdy ano, pak mi může napsat do školy stejně jako všichni ostatní.“

Jeho pohled objasnil, že duch přátelské spolupráce již není přítomen, pokud tedy ve skutečnosti vůbec kdy byl. Ten malý muž se zamračil, ale zjevně dospěl k názoru, že nevyhraje, pokud na tomto bodu bude trvat; rozzlobeně něco poznamenal do pergamenu a rozumně se posunul k další řádce otázek.

„Parametry hůlky?“

„Dvanáct palců, jeřáb, blána z dračího srdce.“

„Tvar bubáka, pokud je znám?“

Všichni vyslýchaní členové Řádu byli od této otázky oproštěni kvůli jejich zapojení do války, ale tentokrát se Harry kousl do rtu a zůstal zticha. Donutil tak Severuse, aby sám uvedl důvod. „Osvobozeno na základě válečného traumatu.“

„Zamítnuto,“ pronesl úředník přezíravě. „Tvar bubáka?“

Severus vycenil křivé zuby a vůbec to nevypadalo jako úsměv. „Nebuďte blázen. Dost z mé minulosti je veřejně známo; zamyslete se nad věcmi, kterých bych se mohl bát. Chcete, abych je začal popisovat?“

„Severusi, prosím, ať mi lidi nezvrací ve sborovně,“ ozvala se Minerva z místa, kde seděla a rozprávěla s Filiusem. „Pokud si to tedy sám neuklidíte. Bez kouzel.“

Oba ministerské úředníky to vyvedlo z rovnováhy a stáhli se k spěšně šeptané diskuzi, doplněné několika docela důraznými gesty. Zjevně jim došel smysl toho prohlášení, což Hermiona soukromě považovala za dobré; ani Severus nevěděl, jakého má bubáka, nebo jí to tak alespoň řekl, ale určitě by to nebylo nic neškodného. Pro morálku by opravdu nebylo dobré, pokud by se uprostřed sborovny zjevil Voldemort, či vlkodlak, nebo obří had, popřípadě jiná bizarní kombinace předešlého. A to byly jen ty možnosti, o kterých věděla. Malý muž rozzlobeně vykročil vpřed, aby pokračoval v otázkách.

„Tvar Patrona?“

Severus trochu sklonil hlavu, aby pomocí vlasů přepadnutých do obličeje zajistil, že naprosto nikdo a nijak neuvidí jeho výraz. „Vulpes alopecoides,“ zamumlal stručně. Ramena se mu napjala při šramotu rozléhajícím se celou místností – většina přítomných věděla o lani a někteří znali dost z latiny, aby poznali, že vulpes značí lišku, avšak ani Hermiona nikdy neslyšela o poddruhu. Přivítala, že Harry už o změně věděl, jinak by nebyl schopný skrýt svoji reakci. Mimoděk ji napadlo, jaký byl latinský název pro jelena; nebyla si jistá, jaký druh byl Patron jejího přítele. James měl podle vzhledu jelena lesního, takže stejný druh měla asi i Lily, a proto Severusův… Dávej pozor, Hermiono, napomenula se.

„Předveďte.“

Řetězy opět zarachotily, když Severus vytáhl hůlku. Napjal se ještě víc, při zvednutí hlavy zatnul čelist a nepřítomně se zadíval před sebe s obočím svraštělým soustředěním. „Expecto patronum,“ zabručel po chvilce a ze špičky hůlky mu vyskočil stříbrný lišák. Hermiona zamrkala; byl jasnější a zářivější než kdy dřív. Zřejmě našel silnější vzpomínku. Lišák se elegantně otočil, nějak se mu podařilo zavířit ježatým ocasem způsobem, který připomínal Severusův hábit, a pomalu se rozplynul; jako poslední zmizel jeho jízlivý úšklebek. Skutečně zlověstná verze kočky Šklíby, rozhodla se Hermiona a potlačila úsměv.

Severus znenadání vstal a pohled se mu zatvrdil při zachřestění řetězů. „Už toho mám dost,“ prohlásil pevně. „Nikdy jsem neměl nějak zvlášť v oblibě vaše výslechy a jen skutečnost, že tentokrát ze mě necrčí krev, mi nedává důvod to dál tolerovat. Pokud si budete chtít znovu pohrát, budete mě muset zatknout, ačkoliv to bych skutečně nedoporučoval. Přeji všem pěkný den.“ Vypadl z místnosti dřív, než měl někdo možnost jej zastavit, a zanechal za sebou nepříjemné a velmi napjaté ticho.

„McGonagallová, zavolejte jej zpět,“ zavrčel po chvíli jeden z mužů a ze všech sil se snažil znít, že má situaci pod kontrolou.

Ředitelka si nad ním odfrkla. „Nebuďte pitomý, mladíku. V nepříliš vzdálené minulosti vás učil; jsem si jistá, že si vybavíte, jak nepravděpodobné je, že by poslechl. Kromě toho řekl jen to, co si myslí všichni ostatní, a sama si vzpomínám, jak se mu vedlo v péči ministerstva. Mnohem víc potřebuji učitele lektvarů, který je schopný zastávat svoji funkci, než udržovat vládu ve spokojenosti. Myslím, že dnes jste svými nesmyslnými otázkami promrhali hodně drahocenného času mého učitelského sboru; věřím, že teď už jste si uvědomili, že žádný z nás nijak netouží ministerstvo svrhnout.“

„Ještě jsme neskončili s otázkami…“

„Ano, skončili,“ ponuře oponovala Hermiona. V místnosti se nacházelo mnoho veteránů a žádný nebyl před výslechem požádán o odevzdání hůlky. Významně se podívala na Harryho; lehce pokývl, rozhlédl se a trošku se ušklíbl, když spatřil, kolik lidí je jen krůček od násilí.

„Jo, myslím, že jsme hotovi,“ pronesl po chvíli s povzdechem a prohrábl si vlasy. Když se na něj kolegové zamračili, pokynul všeobecně do místnosti; oba starší kouzelníci vypadali lehce nesví z tolika nepřátelských pohledů.

Minerva vstala a s výrazem pronikavého opovržení se na ty dva podívala. „Moji předchůdci nedovolili ministerstvu zasahovat do Bradavic a ani já to nedovolím. Harry, drahý, jen tady chvíli zůstaňte, budete vítán – v tyto dny vás tak málo vídáme. Co se týká vašich kolegů… Hezký den, pánové.“

Oba vypadali nechápavě a nevěřícně a Minervě ztvrdl pohled. „Řekla jsem, hezký den,“ vyštěkla. „Doufám, že si pamatujete cestu ven.“


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Ponyska - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Správně Minervo! Jen je hnát jako psy!
Ale aaaaach, ty temné chodby... opět si slintám na stůl .
moc děkuji za překlad a těším se na další kapitolu příští týden.
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, ty temné chodby. Až jsem si říkala, no toto :-) Ale ono se vysvětlí, proč si to Severus dovolil :-) Vážně bych studentům ten pohled nepřála :-D
Díky za komentář, Ponysko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, tak to dopadlo dobře, ne? Měla jsem strach z něčeho mnohem horšího.
Těšila jsem se, že v té chodbě je načapá ředitelka. V ten moment by bylo po ní a Severus (nebo Hermiona) by se stali ředitelem Bradavic a byl by konec příběhu:-)
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nakonec to dopadlo dobře :-) Ale nedivím se mu, že byl rozhozený. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mi manžel ráno zničehož nic zmizel :-)
Jsi nějaká krvelačná :-D Chudák Minerva, takový pohled by ji určitě stál život :-)
Díky za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ministerski parchanti.. z tohto bude Severus zase raz mimo Esteze tu Hermionu ma.. Inak darcek fantasticky, poblaznenie ..ehm.. znacne Ako vzdy, tesim sa na pokracko.
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, ministerstvo to ještě schytá :-) Jo, tak ten náramek bych chtěla vidět... ach :-)
Díky za komrntář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: zekatka0707 - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
kása po ránu, kafe mám v sebe, náladu o 100% lepšiu, môžem začať pracovať :)
... konečne Minerva ukázala "páteř" / "ramená", teším sa na ďalšie zápletky, minimálne Ronov výstup
veľký dík holkám, lupinke a marci, ste naše slniečka
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Vidíš! Kafe jsem ještě neměla! Moc mě těší, že jsme Ti zvedly náladu.
Minerva je konečně v té poloze, jak ji mám ráda. Rázná ředitelka na straně zaměstnanců a žactva.
Ron bude hustý :-)
Moc děkuji za milý komentář, zekatko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ďakujem za preklad skvelej kapitoly. Milovanie na chodbe bralo doslova dych... A ako studená sprcha prišiel ten výsluch. Bolo to trapné, ponižujúce a zbytočné. A človek je pred úradníkmi tak bezmocný:( Napriek tomu mám z kapitoly krásny pocit, kvôli tej peknej "oslave" narodenín:)
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Docela mě u toho výslechu zaujalo, že Harry nebyl žádný prominentní člen ministerstva. Ti druzí dva úředníci se k němu chovali dost povýšeně. Jestlipak nešlo o nějaké bývalé kamarády Umbridgeové?
Oslava narozenin se rozhodně vyvedla :-)
Děkuji za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ta chodba mě teda dostala. Jako fantazie výborné, ale představa, že by je skutečně někdo přistihl, to by byl skandál jak něco, uf. Ale pořád spoléhám na Severusovu pozici "ředitele", že prostě věděl, co dělá a ve skutečnosti neriskoval;) A ministerský výslech byl drsný, ptát se na krevní status po válce s Voldemortem, to je docela velké sousto. Jsem ráda, že všichni profesoři táhli za jeden provaz, dost mě překvapuje, že byli ministerští (kteří nepochybně museli být jejich bývalými studenty, že), natolik pitomí, že se nad nimi pokusili mít navrch. Nu, snad to nebude mít nějakou ošklivou dohru pro Bradavice... i když věřím, že když ministerstvo nesvedlo ohrozit Brumbálovu pozici (a to na své straně měli Luciuse Malfoye, potažmo Voldemorta), nesvede snad ani tohle, Minervu těžko někdo označí za starého blázna... Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ta chodba vyrazila dech i mně, než jsem dočetla do konce povídky :-) Tušíš správně :-) K Severusovi mi nesedělo, že by riskoval odhalení takové intimnosti.
Ten krevní status je drsný. Proč se o něco takového zajímají? To je jen podhoubí pro dalšího psychotického Voldemorta. Je to stejné, jako by po druhé světové úřady zajímalo, zda je někdo Žid. Hnus, že jo?
Já děkuji za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Minerva u mě zase stoupla v žebříčku oblíbenosti. :DD Tohle byli naprostí idioti a to ty skutečné idioty ještě urážím. Hodně mě mrzelo, jak to nakonec dopadlo.
Tak nádherný dárek k narozeninám by si asi přála každá. Kdyby ho koupil, ještě by se to dalo nějak vydržet, ale on ho vyrobil!!!! No vážně, která by se do něj nezamilovala??? :DDD Akce na chodbě mě prostě rozesmála. Tak se prosím chovají přísní učitelé.   
No a pak nastoupilo ministerstvo, což samo o sobě znamená problémy. Severus podle mě ještě nebyl připravený na setkání s Harrym a mrzí mě, že ho to tak sebralo, ale snad se z toho brzo sebere. Už se dostal tak daleko... Výslech byla všeobecná a očekávaná sračka nesmyslů, kdy si ministerstvo zase hrálo na důležité a očekávaně se pěkně strapnilo. Hermiona je dobře setřela, ale nejlepší byl Severus. Koneckonců na to má vážně talent!! :DDD
Moc se těším na pokračování. Díky za překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No jo, to se jednomu skotačí na chodbě, když má v rukávu dokonalé vymazání vzpomínky :-D
Severus manuálně zručný a s výtvarným nadáním... ach, jo, která by se do něj nezamilovala. :-)
Odhadla jsi to přesně. Ministerstvo nevadilo, to Harry byl na vinně. I když v tom byl nevinně :-) Hrozně se mi líbil detail, jak Severusův lišák zavířil ocasem a jako poslední se vytratil jeho úšklebek - Severus se zase jednou vytáhl :-)
Děkuji moc za komentář, Taro Faith :-)

Ten náramok musel byť nádherný :) Hermionino poďakovanie teda bolo určite adekvátne, aj keď nie na príliš vhodnom mieste :) Ozaj, a portréty tam neboli žiadne? Ak áno, tak minimálne tie majú o zábavu a šuškandu postarané :)
Až kým to autorka nespomenula, tak som si ani neuvedomila, že sa Severus vidí s Harrym po prvýkrát od svojej "smrti". Ja myslím, že Harry aspoň toho patrona mohol poslať ako varovanie, no čo už...
Vďaka za ďalšiu super kapitolku, Lupina, netrpezlivo kvôli nej vyčkávam stredňajšie rána :)
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ti dva se uvolnili :-) Vidíš, portréty mě nenapadly, jestli tam byly, mají na století o čem klevetit :-D
S tím Patronem si nejsem jistá. Co když musel trčet s nadřízenými až do odchodu? Pro Severuse by rozhodně varování bylo mnohem lepší. Takové šoky si nezaslouží.
Už nás těch střed moc nečeká, ale moc mě těší, že Ti Post středy vylepšuje :-)
Děkuji moc za koemntář, tigy :-)
 

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za další fascinující kapitolu. S každou novou kapitolou je to lepší a lepší. Moc moc moc díííík. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Těší mě, že se líbí :-) Já děkuji za komentář, Jiťo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Leylon - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
krásna kapitola. Ten začiatok bol veľmi milý. Je zvláštne, ako sa autorke podarilo skombinovať milé gestá, náklonnosť, no pridať im akúsi trochu horkú pachuť, pomocou Severusa a všetkých krívd, ktoré sa mu v živote stali. Ten darček bol perfektný a vzkaz ešte viac - už vidieť, ako dobre ju pozná. No ale to vyšetrovanie... dostalo ma to. Chudák Severus.
Ďakujem za kapitolu a za krásny preklad. Ste jedničky tak ako vždy :)
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Loten je mistr. Dokáže Severusovo léčení popsat neuvěřitelně citlivě. Ale také umí vykreslit uvěřitelně všechny křivdy, které se mu staly.
Děkuji moc za milý komentář. Moc mě těší, že se líbilo. Díky, Leylon :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Velmi, vemi dobrá kapitola - dokonalý mix všeho.
Psychologie - bylo mi tak smutno, že Severus stále špatně snáší vzbudit se sám...někdy vypadá už docela zdravý a pak toto...asi nikdy nebude v pořádku, na to toho vytrpěl až moc, ale to nevadí, Hermiona ho bere i tak (a my čtenářky taky).
Romantická složka - náramek vytvořený z lásky - úžasné, stokrát lepší než cokoliv koupeného.
Erotika - ta chodba, fakt jsem tajila dech, nejen nad obsahem samotným, ale i strachy, jestli je tam někdo nepřistihne, a když Severus navrhl pro ten případ paměťové kouzlo, musela jsme se smát.
Napětí - ta poslední část s výslechem byla velmi napínavá, bála jsme se, že se to nějak ošklivě zvrtne (že Severus nevydrží, vybuchne a bude mít problémy, nebo že mu to velmi ublíží). Zlovůle úředníků byla popsána velmi realisticky, až se mi dělalo zle, ale Hermiona, Severus a nakonec i Minerva reagovali skvěle a zachovali si důstojnost.
Díky moc, moc za překlad. Tato kapitola je pro mne jedním z dalších vrcholů povídky.
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 25.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Docela by mě zajímalo, jak Loten při psaní povídek postupuje. Protože fakt je, že když to takhle rozepíšeš, co vše kapitola obsahovala, tak si říkám, vlastně jo. Ale že se to autorce povedlo tak přirozeně všechno zakomponovat do jedné kapitoly, to je hodno obdivu. A vše se prolíná tak přirozeně, nikde nic nedrhne, není násilně překrouceno. Prostě PREN :-)
Moc děkuji za komentář, Julie. Vážně jsem ráda, že se líbilo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ze začátku jsem se hodně bavila u představy chlapecky trucujícího Severuse - to by ovšem nesměla být Loten, aby nedodala další rozměr, takže mě smích pěkně rychle přešel. Vzbudil se bez Hermiony, to musela být hnusná chvíle, než si nějak logicky vysvětlil, že ho neopustila. Ale chápu, že ho další ukázka poznání, jak je na ní závislý, docela dost vyděsila. A od Hermiony je krásné, že ho dokáže ukonejšit a vrátit mu tolik jistoty, kolik jen může.
Dárek k narozeninám - no, Severus nedělá nic polovičatě, že? Bylo by fantastické, kdyby kvůli ní vyloupil banku, ale takhle je to mnohem lepší. Šikovný Severus, nesmírně schopný a obratný kouzelník. Hermionino poděkování bylo zcela přiměřené daru. Osobně si myslím, že Severus rozhodně zakouzlil nějaké odpuzovací kouzlo, přistižení u této aktivity by člověk tak nesmírně milující soukromí neriskoval.
Scéna v ředitelně ve mně zanechala dost protikladné pocity - zajímalo by mě Harryho postavení na ministerstvu. Dost důležitou věc mu nadřízení sdělí na poslední chvíli, i když to prezentují jako dárek - hezkou návštěvu. A ten pitomec se nedokáže ani ztratit na záchod, aby Hermionu varoval? To už zapomněl, jak vyvolat patrona? Dva ministerští šmoci ho okřikují jako psa a pan zachránce světa se poslušně vrátí na místečko. Rozhodně to nenapravil tím, že dělal obličeje jako malý spratek a odmlouval.
To Minerva je jiný formát, ta s nimi zametla, stejně jako Hermiona a Severus (co dokáže pěkná sexuální frustrace!).Však už bylo na čase, aby se pochlapila.  Zajímalo by mě, proč se ptali na krevní status a moc doufám, že tuhle část výslechu někdo napráská Lence a ta to v Jinotaji pěkně rozmázne.
Díky, jako vždy prvotřídní kapitola.
 
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 25.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jak píšeš, trucování sice ze začátku úsměvné, ale když Severus vysvětloval, jaké iracionálno vyplývající z jeho minulosti za to může, úsměv poněkud zatuhne, že?
Severus by byl rozhodně schopný banku přepadnout :-D Vůbec nepochybuji. A byl by u toho jako Z|oro Mstitel :-D Ano, tušíš správně, že Severus neměl strach z přistižení :-) Není až tak bezstarostný, aby někomu dovolil jej vidět při tak intimní aktivitě. Ovšem, jak je zmíněno výš v jednom z komentářů, a co portréty? :-)
Harry - já nevím, ale nemám pocit, že by Harry mohl poslat varování - i když ten záchod mě napadl. Ale co když mu to fakt řekli hodinu před odchodem a ještě jej nutili být pod dohledem. Já mám totiž z těch ministerských pocit, že nesnáší Řád, nesnáší Harryho a Severuse ještě víc. A Harry evidentně není tak protěžovaná hvězda. Hm, proberem na sletu :-)
Ale Minerva, Hermiona i Severus se vytáhli. Nejlepší byla Minervina poslední věta. Jo, tak ji mám ráda!
Děkuji za další úžasný komentář, denice. Už se těším, až to proberem osobně :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Woodynka - 24.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
tedy dámy, já jsem si tuto kapitolu maximálně užila! Bylo v ní všechno - vášeň, romantika, odboj ;-)
 
moc díky!
 
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 25.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To jsem moc ráda, že se líbilo. Děkuji za komentář, Woodynko :-)

Ministerstvo sa asi nikdy nepoučí, ale nevadí, aspoň tam zase chvíľku bol aj Harry. Minerva sa mi veľmi páčila v tejto kapitole, hlavne ten záver. Výsluch bol hrozný, chudáci všetci, ale páčila sa mi aj Hermiona aj Severus. 
Narodeninový darček tiež skvelý, najviac som sa smiala na tom, ako mu povedala "Miluješ ma, Sevík" a potom on, že vymyslí kúzlo, aby nikdy nezdvihla knihu, to ma úplne dostalo :D aj odkaz, keď šmírovala. Oni sú dokonalí.
Ešte kúsok k minulej kapitole, lebo som práve čítala dve naraz. Páčilo sa mi ako Molly a Artur prijali fakt, že Hermiona chodí so Severusom, aj to, že to vlastne tušili. Oni dvaja sú skvelí a vždy boli. Páčilo sa mi ako jej hovorili o tom, ako ho spoznali, aj to ako typicky Molly sa chcela o neho starať, aj to chvíľku robila. Milá ako vždy.
 
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 30.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je vidět, že Severus Hermionu opravdu dobře zná - kouzlo na zamezení zvednutí knihy by ji zabilo :-D
Taky myslím, že Molly s Arturem byli úžasní.
A při ministerské návštěvě s úředníky Severus i Minerva hezky zametli. :-)
Moc mě těší, že se líbilo. A děkuji za komentář, Densi :-)
 

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 30.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo takhle...mno hlavní je,  že si to vysvětlili a dar k narozeninám stál za to. :-) Minerva si konečně připsala body. 
Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 30.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mohu jen přikyvovat :-) Děkuji za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 35. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 19.11. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nepochopila som, prečo ich ministerstvo vo svojej paranoji takto vypočúva. 8)
Chodby... :DD Ale bolo by zaujímavé, keby ich prichytili. :)

tady bych nyní uvedla některou z Ezopových bajek v původním znění, ale jelikož nemám originál po ruce, latinu taktéž, zbývá mi jen malý úsměv nad Hermioniným nápadem pojmenovat patrona latinsky, ať se ministerstvo snaží. :-)
Dobře přeloženo,díky.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 18.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce