archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 33.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 10.09. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/33/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+



Kapitola 33

„Through every page we turn
Each lesson that we've learned
Will finally set us free or bring us to our knees
But love is right and never wrong.“

„Každá otočená stránka,

každá lekce, kterou jsme zažili,

nás nakonec osvobodí, či svrhne na kolena. 

Ale láska je pravá a nikdy se nemýlí.“

 

Michael Bolton, ‚All For Love‘

XXX

„Už slyším džíp.“

„Byl pryč dost dlouho.“

Hermiona se usmála. „Kdyby se vrátil dřív, poslala bych jej zase zpět; pokud zůstal venku tak dlouho, pak to potřeboval. Umí se chovat a je dobrý herec, ale v tomto mi věřte, většinu času je společensky nešikovný. Lidi nemá rád, tečka – no, až na mě, ale ve špatné dny jsem na něj i já příliš,“ dodala zvesela.

Když Severus přišel i s jejich zavazadly, pozorně jej studovala; byl zamlklý a oční kontakt nenavázal úplně, ale zdál se dostatečně klidný. „Mami, je ložnice připravena?“

Matčin úsměv poněkud pohasl. „No, ano… ale je tam jen jedna postel.“

Hermiona zamrkala; dům prozkoumala už dřív. „Ne, není.“

Úsměv zcela vymizel, když se na ni matka zpříma podívala. „Ano,“ kousavě trvala na svém, „je jedna.“

Podrážděná Hermiona zavrtěla hlavou. „Je trochu pozdě dělat si starosti s mojí počestností, mami. V září mi bude třicet jedna a se Severusem jsem už rok.“ Když to neovlivnilo matčin výraz, apelovala na otce. „Tati?“

„Je to dům tvé matky a tedy i její pravidla.“

Severusova tvář jako vždy nic nevyjadřovala, ale černé oči mu zářily a Hermiona pojala podezření, že ho stojí hodně úsilí, aby se ovládl před otevřeným výsměchem; zjevně celou situaci shledával směšnou a ona si téměř přála, aby měl dost odvahy a řekl to. Namísto toho neutrálně pronesl: „Pohovka bude stačit,“ a slova podtrhnul položením svých zavazadel a přenesením jejích ke schodišti.

Následovala jej z místnosti. „Severusi?“

„Je to v pořádku. Absurdní, ale v pořádku.“ Ohlédl se na ni a zvedl obočí. „Byla tvá matka vždy tak staromódní?“

„Nevím,“ povzdechla si. „Nikdy jsem jí nikoho nepřivedla na noc. Opravdu to nevadí?“

Pokrčil rameny. „Stejně neusnu, ne na neznámém místě s lidmi, které neznám, obzvláště vzhledem k předchozímu rozhovoru. Kromě toho, ležet spolu v jedné posteli v domě tvých rodičů je trochu… nevkusné.“

„No, neplánovala jsem roztrhat si šaty a prosit tě, abys mě znásilnil,“ suše mu řekla a imitovala zamračení na jeho úšklebek. „Jen… dnešek byl pro nás oba pěkně stresující. Chtěla jsem se stulit tobě do náruče a nemyslet. Pamatuješ, kdy jsme nestrávili noc společně?“

Pomalu zamrkal. „… Teď, když jsi to zmínila, ne, nepamatuji; řekl bych krátce před Vánoci.“

„Ano, před víc než šesti měsíci,“ souhlasila tiše, když položil její zavazadlo na zjevně manželskou postel. „Zvykla jsem si spát vedle tebe.“

Severus se podíval dolů a pak se rozhlédl po místnosti, jako by hledal inspiraci. „I já bych dal přednost spaní u tebe,“ přiznal tiše, než pohlédl přes závěs svých vlasů. „Ale je to jen na jednu noc. Po tom dnešním pokroku se opravdu chceš hádat a vyvádět?“

Hermiona si povzdechla a vzdala se. „Ne, máš pravdu, nechci. A jde jen o tuto noc.“ Podívala se na něj a pousmála se. „Paříž, opravdu?“

„Chceš-li.“

„Zní to krásně. Byla jsem tam jen jednou.“

„Pak tedy Paříž.“ Narovnal se a setřepal vlasy z obličeje, načež jí věnoval věrohodný úšklebek. „Neříkej, že ses stala tak závislou, že beze mne nevydržíš pár hodin? To by se mohlo ukázat být nepříjemným, ba i nevhodným.“

Obměkčená se na něj usmála. „Smůla, Zmijozeli. Budeš se s tím muset smířit. Pojď, přeměníme pohovku na něco, na čem se vyspíš, aniž by sis zauzloval páteř. V příštích dvou dnech tě čeká hodně řízení.“

XXX

Jak předpověděla, Hermiona nemohla usnout; příliš mnoho myšlenek jí naplňovalo mysl. Nakonec nad ránem vstala a potichu přešla do obývacího pokoje. Přes závěsy se prodralo světla jen tolik, aby se vyhnula nábytku, když zamířila k pohovce a shlédla dolů. Severus jí pohled klidně vrátil; ležel natažený na zádech s rukama založenýma za hlavou.

„Spal jsi vůbec?“ zašeptala, ale odpověď již znala.

„Ne. Ty?“

„Ne.“ Obešla pohovku. „Posuň se, ať tě nezasednu.“

„To není moc motivační,“ poznamenal suše s cukajícími koutky, ale s pousmáním se posadil, aby ji poslušně pustil. Uvelebila se vedle něj. „Jak se cítíš?“

Zamyslela se nad tím. „Nejsem si jistá,“ přiznala po chvíli. „Všechno je to tak trochu divné. Opravdu nejsou těmi lidmi, které si pamatuji. Ale až na tu hádku šlo všechno dobře. Myslím, že jsem převážně šťastná. I když se stále cítím provinile, že jsem tě do tohoto zatáhla – a ano, vím, že jsi to navrhl ty.“

Tiše si odfrknul a vklouzl jí rukou kolem ramen. „Pošetilá Nebelvírko,“ zamumlal překvapivě jemným tónem. „Opravdu to není tak špatné, jak myslíš. Nevěděli o mně nic až na to, co jsi jim řekla; nebojoval jsem se starými předsudky. Do jisté míry si o tebe mohou dělat starosti. A jsou dost milí lidé.“

„Ale ‚milí‘ od tebe je obecně urážka,“ zamumlala Hermiona s úsměvem.

„Hm. Ne pokaždé,“ odpověděl suše Severus. „Dnes to těžko byla zábava, ale jako takové to nebylo nepříjemné; rozhodně jsem zažil horší. Navíc, jsem dospělý. Přestaň se o mě strachovat.“

„Nikdy.“ Položila mu hlavu na rameno a začala si nevědomky hrát s jeho přívěskem. „Myslel jsi vážně, co jsi řekl?“

„Kterou část?“ zeptal se poněkud hlídaným tónem. V duchu si poznamenala, aby vzpomínku později, až budou doma, zanalyzovala, aby se pokusila zjistit, co to, k čertu, řekl jejím rodičům.

„O nemožnosti použít černou magii náhodou,“ vyjasnila.

„Ano.“

„Ale… v šestém ročníku Harry použil tvoje řezací kouzlo na Malfoye a nevěděl tehdy, co obnáší. Znamená to, že se nejednalo o černou magii?“

„Ne, jednalo. Je mi líto, že jsem nezničil všechny zmínky o tom kouzle, a lituji každého okamžiku, kdy jsem je použil – i proti Pobertům. Potter neznal přesný efekt, ale kouzlo bylo jasně označeno ‚pro nepřítele‘; věděl, že bude nějak nepříjemné. Chtěl Draca zranit. Nechtěl způsobit tolik škody, jako způsobil, ale záměr stačil. Ta situace nebyla vůbec podobná té tvé.“

Chvíli o tom přemýšlela, opřela se o jeho rameno a zavřela oči. Nakonec se tiše ozvala: „Děkuji ti, Severusi.“

Neodpověděl, což čekala. Po chvíli tiše zamumlal: „Kdybych ‚náhodou‘ proklel naše garde, až se dostane ke dveřím, budeš se zlobit?“

Hermiona si povzdechla při slabém zavrzání schodů. „Ano. Nech svoji hůlku tam, kde je.“ Zvedla vlastní a počkala, dokud se dveře krapet neotevřou. „Lumos,“ unaveně zakouzlila a zamrkala v jasném světle, které ochotně odhalilo, že jsou oba zcela oblečení – byť v pyžamech zakoupených pro tuto příležitost, protože oba zřídka v něčem spávali – a tiše sedí na pohovce, zatímco se na matku významně podívala. „Vidíš, mami? Jen mluvíme. Žádné obscénní a prostopášné zhýralosti, přísahám.“

„Ani když tě hezky poprosím?“ zašeptal jí Severus do ucha a ona jej v napomenutí dloubla loktem do žeber, ačkoli dusila smích; bylo nejlepší jej nepovzbuzovat.

„Ach, Hermiono, nevěděla jsem, že jsi tady dole,“ nepřesvědčivě pronesla matka s mrkáním, než si její oči přivykly na světlo, a přivolala úsměv. „Jen jsem se chtěla ujistit, že je Severus v pořádku.“

„To jistě,“ skepticky odpověděla Hermiona a snažila se nesmát.

„Toho gesta bych si – promiňte, si vážím,“ poznamenal Severus tónem zdvořilé nevěřícnosti, „ale nebyl to dobrý nápad. Jsem si jistý, že se vám Hermiona zmínila o mé tendenci k paranoie; kdyby mě vzbudil někdo, koho ihned nepoznám, mohl bych se uchýlit k něčemu politováníhodnému.“ Odmlčel se a zjevně rozvažoval, než významně dodal: „A kdybychom něco… prováděli… ujišťuji vás, že bych nám nejdříve magicky zajistil soukromí.“

„Dobrá, dobrá,“ vzdala se. „Poznám, když mě někdo porazí. Vrátím se do postele. Hermiono?“

S těžkým povzdechem Hermiona neochotně vstala a pousmála se, když se Severus tlumeně uchechtl. „Už jdu,“ zabručela. „I když jsi nespravedlivá. Určitě s ním můžu mluvit.“

„Ale ne ve tři v noci. Postel, slečno. Dobrou noc, Severusi.“

„Dobrou noc.“

XXX

Odjeli druhý den ráno nedlouho po snídani; Hermioně se hlavně ulevilo, že odcházejí. Setkání s rodiči bylo skvělé, a jejich tiché skoro přijetí jejího muže bylo stejně úžasné, a to bylo přesně ono; šlo to tak dobře, že se chtěla dostat pryč, než se něco pokazí. Uvažovala, že to bylo ne nepodobné prvním dnům jejich vztahu se Severusem.

Severus sám byl zjevně spokojený s tím, že ji nechal v tichosti dumat, zatímco řídil klikatou cestou a zároveň se snažil naladit snesitelnou hudbu v rádiu. Celé ráno byl zamlklý, což ale nebylo překvapující. Ať už včera řekl cokoliv, věděla, že jej bolelo muset se zase přehrabovat ve válce, když strávil většinu posledních deseti let snahou na ni zapomenout; a nikdy neměl rád, když jej soudili cizí lidé – nebo kdokoliv, když na to přijde.

„Severusi,“ ozvala se nakonec neschopná to vydržet, „můžeš zastavit, prosím?“

Zamrkal a tázavě se na ni podíval, ale poslušně hodil blinkr a zajel se starým džípem ke krajnici. Odepnula si pás, ještě než zastavil, sotva vydržela čekat na zatáhnutí ruční brzdy a prakticky se k jeho sedadlu vrhla a divoce jej políbila.

Po překvapeném pokusu o protest – o kterémžto pochybovala, že byl upřímný – odpověděl ve stejném duchu, zamotal ji jednu ruku do vlasů a druhou jí přejel po zádech. Podařilo se jí rozkročmo se mu usadit v klíně, přičemž se těsně vyhnula řadící páce. Nakonec se trochu odtáhla, lehce zalapala po dechu a pohlédla mu do očí. „Děkuji ti.“

Severus si olízl rty, vypadaje poněkud rozcuchaně, a povytáhl na ni obočí. „Tuto debatu jsme vedli několikrát,“ podotkl, než zamyšleně naklonil hlavu. „Ne tak docela… důrazně, to připouštím,“ dodal s náznakem úsměvu v tmavých očích.

„A tuto debatu povedeme, dokud se nevzdáš, Severusi Snape,“ kousavě zareagovala. „Ať už bys řekl cokoliv, vím, že jsi poslední dny nesnášel, a vím, že jsi to udělal, jen abych byla šťastná. Můžu ti za to poděkovat a ty se s tím zatraceně dobře a s důstojností vyrovnáš. Vyjádřila jsem se jasně?“

Pravda, těžko se zvládala vlastní důstojnost, když mu seděla v klíně a na jazyku cítila jeho polibky, ale to pro něj nebyla omluva, aby se jí smál. Hermiona přivřela oči a snažila se na něj zazírat, což jen způsobilo, že se smál ještě víc. Shrbený se opřel ve svém sedadle a zvedl ruce v gestu kapitulace, černé oči mu však zářily. „Velmi jasně. Vzdávám se; vyhrála jsi. Prosím, pokračuj… v děkování. Dlouze.“

Snažila se udržet zamračený pohled, ale nakonec se se smíchem vzdala, naklonila se, a než se vydala zpět do svého sedadla, zlehka jej políbila. „Nevím, jaké mají ve Francii zákony o nemravném chování na veřejnosti a nijak zvlášť netoužím je poznat. Chovej se slušně.“

„Já to nebyl, kdo málem způsobil dopravní nehodu,“ protestoval s úsměvem.

„Nic takového jsem neprovedla. Čekala jsem, až zabrzdíš. Nepřeháněj; je to od tebe velmi nebelvírské.“

„Neurážej.“ Posunul se na sedadle a natáhl se pro láhev vody. Po napití ji předal Hermioně. „Opravdu bylo rozumné se tak zachovat teď, když se mám soustředit celý zbytek dne na řízení?“ zeptal se a lehce vyčítavě na ni pohlédl. „Myslím, že věnování se řízení bez patřičné pozornosti je trestný čin i na této straně kanálu La Manche.“

„To přežiješ,“ odvětila nemilosrdně, zapnula si pás a usrkla vody. „Když už mluvíme o dopravních přestupcích… máš řidičák?“

„Samozřejmě. Ve skutečnosti dva. Ačkoliv ten na jméno Tobias Prince je padělek, ten s mým skutečným jménem je zcela originál.“

„Kdy ses naučil řídit?“

„V šestnácti přes léto; moji noví kamarádi mě naučili, jak ukrást auto a ujet pryč. Dost jsme se nahledali, než jsme v naší chudinské čtvrti roku 1976 našli auto, ale zvládli jsme to. Mezi válkami, skoro ve třiceti, jsem si udělal řidičskou zkoušku.“

„Takže je vše legální. Přemýšlela jsem o tom,“ přiznala.

Pousmál se. „Vůz není pojištěný.“

„Není – Severusi! Proč ne?“

Zvedl jedno obočí. „Nebudu platit pojistné, když řídím tak zřídka.“

„Můžeš platit měsíčně, víš.“ Pokrčil rameny a ona si povzdechla. „Co plánuješ, pokud nás zastaví?“

Severus se na ni podíval otevřeně pobavený. „Samozřejmě ty milé četníky přesvědčím, aby odešli. Když prozkoumáš doklad o zaplacení povinného ručení, poznáš, že jde o podvrh; v mudlovském světě poplatky a daně neplatím a nevidím žádný důvod, proč s tím teď začínat. Nikdo si ničeho nevšimne, Hermiono.“

„Ale není to správné.“ Po chvíli si povzdechla s vědomím, že jej nepřesvědčí. „Pak tedy jedeme; Paříž čeká.“

„Dnes se tam nedostaneme.“

„O důvod víc spěchat, abychom byli co nejblíže, až dnes večer zastavíme.“

Obrátil oči v sloup, naposledy se posunul na sedadle a zařadil tomu starému autu rychlost, což v ní vyvolalo úsměv, než obrátila pozornost opět k silnici.

XXX

Hermiona se rozhodla, že zatím na ni Paříž působí kladně. Severus svůj domácí úkol očividně splnil a neprojevil žádné zaváhání při proplétání se chaotickými ulicemi – přeplněnými, i když bylo docela časně ráno – aby zastavil auto na parkovišti, které se ukázalo patřit k velmi nóbl a draze vypadajícímu hotelu. Sotva otevřela ústa, když ji klidně informoval, že jestli řekne slovíčko protestů, sešle na ni umlčovací kouzlo natolik silné, že bude potřebovat jeho, aby je sejmul, a ona tak mohla v září začít učit. Dále pokračoval v litanii, zatímco vykládal kufry z auta, že jí se netýká, kolik to bude stát, protože to platí on a on o tom nic poslouchat nehodlá. Tento hotel vybral a jediné námitky, které jí jsou povoleny, se mohou týkat jen něčeho skutečně špatného; dokud se tak nestane, ať ukončí všechno dohadování a přijme to.

Tváří v tvář tomuto autoritativnímu postoji ji napadlo, že nejlepší bude vzdát se a mlčet.

Poukázala však na to, že toto místo je příliš elegantní, aby se zde potloukali v džínách a tričku, a rozhodla, že nemá ráda přeměněné oblečení. Severus protočil očima nad tou průhlednou fintou, ale přiznal, že jejich ležérní oblečení je zde opravdu poněkud nepatřičné, a jakmile se ubytovali, souhlasil s odtažením na nákupy.

Normálně Hermiona nebývala fanynka nakupování, ale teď se bavila. Kromě jiného, Severus byl ideální nakupovací společník; na rozdíl od všech ostatních mužů, které za svých třicet let poznala, se bez požádání chopil tašek a byl natolik zdatný a chytrý herec, aby skryl případnou nudu, a víc než šťastný strávil tři hodiny v knihkupectví, které našli, a které bylo zásobené řadou knih v angličtině. Ani nakupování oblečení nebyla nepříjemná povinnost, ačkoliv několikrát jej musela vyplísnit – když zahlédla něco, v čem by se mu mohla líbit, okamžitě to našel ve správné velikosti.

Nakonec jí oznámil, že na večer budou oba potřebovat formální oblečení, vzal ji do draze vyhlížejícího obchodu a než odkráčel do pánského oddělení, plynulou francouzštinou dal obsluze rázné pokyny. Hihňající se prodavačky jí řekly, že jim nařídil, aby zajistily, že si vybere vše, co se jí bude líbit, aniž by se zasekla na ceně či odvážném vzhledu nebo nějaké jiné pošetilosti – to byla přesná citace – a že to zaplatí, až bude hotová. Jedna z nich se s nadějí zeptala, zda je v Anglii víc mužů jako on, a zklamaně si povzdechla, když jí Hermiona se smíchem vysvětlila, že ne, že on je dost jedinečný.

XXX

Nakonec byla svými nákupy potěšená, i když zděšená konečnou cenou – měla jen mlhavé povědomí o současném kurzu mezi eurem a britskou librou, natož aby si to převedla na galeony, ale francouzské oblečení bylo vyhlášené svojí vysokou cenou, nicméně také značnou kvalitou. Celý tento výlet musel Severuse stát celé jmění, ale když se pokusila něco namítnout, věnoval jí svůj pohled ‚nejobávanější Mistr lektvarů ve špatné náladě‘; myslela si, že je teď již imunní, ale zřejmě se mýlila. Zaznamenala si do paměti, aby v případě potřeby strávila zbytek léta snahou jej přesvědčit, že mu to zaplatí, alespoň částečně, pro teď to ale nechala být.

V malé kavárně si dali pozdní oběd a zbytek dne strávili plánovanou mudlovskou turistikou; navštívili Eiffelovu věž, procházeli se podél Seiny, kolem baziliky Sacré Coeur, navštívili Louvre a Notre Dame. Severus jí řekl, že ve městě se nachází kouzelnická komunita, ale nijak vzrušující; francouzský ekvivalent Příčné ulice byl ve skutečnosti v Saint-Malo v Bretani. Také jí s pečlivě nonšalantním nádechem oznámil, že plány na dnešní večer zahrnují večeři a tanec, a otevřeně jej pobavilo, když trvala na návratu do hotelu o pár hodin dříve, aby se nachystala; a rovnou se rozesmál, když se konečně vynořila z koupelny a vyhnala jej i s jeho oblečením z ložnice, aby jí dal pokoj, zatímco se bude oblékat a dělat si vlasy.

Hermiona studovala svůj odraz v zrcadle a snažila se nezírat; opravdu nikdy se nepovažovala za atraktivní, dokud neměla důvod, aby k tomu vynaložila úsilí. Na mysl jí přišel Vánoční ples ve čtvrtém ročníku; tehdy poprvé pochopila, že by mohla být vlastně velice pohledná. Pomalu se hodnotila od hlavy až po paty. Vlasy (téměř doslova) přemohla s každým kouzlem, které ji napadlo, upevnila je vzhůru do složitého účesu a po krku nechala splývat v jemných vlnách pouze pár pramenů. S větší snahou si namalovala oči a dala trochu lesku na rty, ale žádnou další kosmetiku – nenáviděla ten pocit podkladového líčení a Severus neměl rád chuť rtěnky, což bylo na seznamu jejích priorit trapně výš, než by mělo být. Alespoň pleť měla vždy kvalitní – trpět na akné nebo problémy s mastivostí by bylo navrch s jejími vlasy prostě příliš nefér. Vysoké podpatky, což bylo riskantní, jelikož je nosila tak zřídka – zejména pokud byl zapojen tanec – ale stály za námahu, lak na nehty a příslušná večerní kabelka; ale to šaty byly hvězdou celé prohlídky.

Byly z hedvábí v temném odstínu sytě hnědé, trochu tmavší než kvalitní mléčná čokoláda, s podtóny, které odrážely světlo v teplých vínových odlescích a do vlasů jí dodávaly téměř medové odstíny. Jejich střih nechával ramena holá a ukazoval víc výstřihu, než jí bylo příjemné, látka jí těsně ulpívala na těle až po boky, kde se do sukně rozšířila jen natolik, aby při pohybu vířila. Dokončovala je zlatá výšivka kolem výstřihu a prakticky neexistujících rukávů; byla vděčná za to, že je léto, protože tyto šaty nebyly navrženy, aby udržely teplo. Nikdy nevlastnila nic tak krásného a za tak děsivou hromadu peněz.

Alespoň šperky měla své, zlaté náušnice s topazem a starý zlatý křížek, který jí věnovala babička k desátým narozeninám. Stříbrný vydří prsten neladil, a stříbro bylo prvkem čistoty, takže bylo prakticky nemožné je přeměnit byť jen dočasně, nebo je očarovat, ale sundat jej nechtěla. Zvažujíc ten problém, znovu zkoumala svůj odraz a přepadl ji krátký okamžik malichernosti – přála bych si, aby teď Levandule a Parvati a ostatní viděli mozek Nebelvíru! – ale pak v zrcadle zahlédla otevírání dveří do koupelny a dychtivě se obrátila, aby viděla Severuse v celé jeho kráse.

A že stál za pohled; na okamžik se bála, že si začne na své nové šaty slintat. Nikdy ho neviděla ani v mudlovském obleku, natož ve smokingu, ale rozhodně to byl pohled, který si chtěla zapamatovat. Toto také byl, svým způsobem, typický Severus. Vždycky mu slušela černá a smoking byl střižen tak, že jeho hubená postava získala na šíři v ramenou, navíc se zářivě bílou košilí, a – usmála se – stříbřitě zeleným, téměř zelenomodrým motýlkem a stříbrnými manžetovými knoflíčky se smaragdy; Zmijozel do posledního dechu, jak se zdálo. Také něco provedl se svými vlasy, sčesal je dozadu a nahoru, takže byly staženy z obličeje.

On na ni rovněž zíral s lehce ohromeným výrazem, který Hermiona shledávala velmi potěšujícím. Každý, kdo by jej v tuto chvíli pozoroval, by si byl jistý, že je mužem, kterému se líbí, co vidí; ta intenzita jeho pohledu stačila na to, aby se jí rozběhl mráz po zádech. S úsměvem odstoupila od zrcadla a zatočila se. „Spokojený?“

S dalším rozechvěním si všimla, že Severus musel skutečně polknout, aby mohl odpovědět. „To vskutku,“ odvětil pomalu hlasem tak trochu ochraptělým. I jen tato jeho reakce samotná bohatě vyvážila hříšnou cenu těch šatů, a to ještě ani neopustili hotelový pokoj; tato noc slibovala, že bude velice dobrá.

„Dobře, protože tě to stálo celé jmění,“ informovala ho.

„Přestaň se stále vracet k penězům, ženská,“ zamumlal nepřítomně s neutuchajícím zíráním. „Jsou to mé peníze, a jestli je chci utratit v Paříži, pak to udělám.“ Oči se mu nakonec vrátily zpět k její tváři. „Opravdu, Hermiono, nejsem zas takový chudák, jak vypadám,“ dodal ironicky. „Plat mám sotva velkorysý, ale deset měsíců v roce nemám žádné výdaje. Nájemné za karavan je zanedbatelné a za vodu a elektriku neplatím; mé soukromé lektvarové zásoby teď doplňuji bezplatně z bradavického rozpočtu. Proto se neostýchám utratit prakticky celou roční mzdu za cokoliv, co se mi zlíbí. A ujišťuji tě…“ Tmavé oči mu opět pomalu přejely po celém jejím těle, což ji rozechvělo, protože téměř cítila, jak se její kůže dotýká pohledem. „S radostí bych utratil dvacetkrát tolik.“

„No,“ vypravila ze sebe po chvíli, „to je jistě příjemné vědět.“ Usmála se, když se na ni podíval. „Ale jsem teď vážná, Severusi – tohle je příliš mnoho. Je to naprosto úžasné, a užívám si každou vteřinu, a zbytek slibuje být ještě lepším, ale… ale nemusíš dělat všechno tohle v můj prospěch. A vím, že mi řekneš, že bys to nedělal, kdyby sis to neužíval, ale takové velké romantické gesto ti není úplně nejpodobnější, že?“ řekla něžně se snahou neznít, jako by jej urážela.

Vypadal spíš v rozpacích než naštvaný; po chvíli si povzdechl a střízlivě na ni pohlédl. „Napadlo tě, že jsem vlastně nikdy neměl dovolenou v Paříži, Hermiono?“ zeptal se tiše. „Dokonce jsem ani s nikým opravdu nechodil. Všechno toto mě minulo, všechno to plížení a držení se za ruce na chodbách a chichotání v rozích – ne že bych většinu z toho chtěl,“ dodal se zábleskem obvyklého opovržení, načež zase zvážněl. Rozpačitě pokrčil rameny. „Má předchozí romantická historie zahrnuje několik obchodních ujednání a pár opilých žen na jednu noc. Vlastně jsem nikdy neměl šanci něco takovéhoto podnikat.“

„Nikdy?“ zeptala se jemně, zasažena jeho vyznáním. Zavrtěl hlavou a stočil zrak do země.

„Jeden z důvodů, proč jsem tolik let tak zoufale lpěl na Lilyině památce, byla skutečnost, že prostě nikdo jiný neexistoval. I když jsme nebyli ve válce… i kdybych byl méně poškozený, deset měsíců z dvanácti jsem trávil uvíznutý v Bradavicích, kde jsem byl téměř jediný ve věku mezi osmnácti a šedesáti. Kdy jsem měl potkat někoho, kdo by mě zaujal, natož aby zájem vracel? Na mě se stejně žádná žena nepodívala dvakrát. Během všech sedmi studentských let jsem byl ve škole zdaleka nejméně populární děcko z obojího pohlaví a ten trend pokračoval v nezměněné míře po celý můj život.“ Zvedl hlavu a téměř vyzývavě se na ni podíval, jako by ji vybízel k pocitu lítosti; stíny v jeho očích, které dřív často vídala, vyprávěly o letech samoty.

Hermiona jej dlouhou dobu studovala, než se na něj usmála. „Severusi, pojď sem. Ne, nemrač se tak na mě – jen sem pojď. Něco ti chci ukázat.“ Táhla jej za ruku, až jej nakonec dostala před zrcadlo a ukázala na jeho obraz. „Pořádně se na sebe podívej.“ Sledovala, jak se jeho výraz mění od zamračeného po klidně neutrální, když je dva v zrcadle studoval. „Myslím, že je škoda, že jsi nikdy nenašel nikoho, s kým bys byl prostě sám sebou,“ pronesla tiše, „protože tímto mužem skutečně jsi, Severusi, a je mi líto, že jsi měl tu masku nasazenou tak dlouho. A je mi líto, že si nikdo nenašel čas, aby za ni pohlédl.“

Po chvíli dodala lehčeji: „Ale zas tolik toho nelituji, protože to znamená, že tě teď mám celého pro sebe. A pokud se chceš i dál cvičit v mém rozmazlování, neváhej.“

Několik minut pokračoval v zamyšleném studování jejich obrazů, a pak se k ní otočil; stále se jí do očí díval shora, ale díky jejím vysokým podpatkům ne tolik. Lehký úsměv mu proteplil oči, načež se v odezvě stočily i jeho rty. Znovu vrátil zrak k zrcadlu s nádechem pobavení ve tváři. „Docela dobře jsme se upravili, co?“ poznamenal. „Nemyslím, že by nás dnes večer někdo známý poznal.“

O pár kroků poodešel, otočil se k ní a s formální úklonou jí nabídl rudou růži, kterou odněkud vykouzlil. „Můžeme, má paní?“ zeptal se vážně a s jiskrou v očích jí nabídl rámě.

S úsměvem mu zlehka položila ruku na paži. „Veďte mne, pane.“

XXX

„Severusi, proč jsem tě nikdy neviděla tančit?“ zamumlala, když následovala pohyby jeho těla při hudbě vinoucí se kolem nich. „Už při chůzi jsi dost ladný, ale toto…“

Byli k sobě přitisknutí dost na to, aby v jeho hrudi cítila vibrace smíchu. „Nikdo mě neviděl tančit od oněch lekcí, které jsem absolvoval coby kluk,“ pronesl tiše s hlavou skloněnou k její, takže jí dechem hřál na uchu, „z velmi prostého důvodu. Nebyl zde nikdo, s kým bych si přál tančit.“ Rukou hladil hedvábí šatů na boku, zatímco se spolu točili.

„Vánoční ples se konal každým rokem do doby krátce před tvým nástupem do Bradavic. V mém čtvrtém a pátém ročníku jsem šel s Lily, ale netančili jsme spolu. Seděli jsme u stolku a v mezičasech, kdy nebyla v kole s jinými chlapci, jsem ji rozesmával kritikou lidí, které neměla ráda. V šestém ročníku jsem byl na ošetřovně. V sedmém jsem šel sám a asi půl hodiny jsem se pokoušel ignorovat pohled na její tanec s Potterem, než jsem ukradl láhev, která byla jedním z mých spolubydlících určená k říznutí ovocného punče, a pláchl jsem, abych se o samotě opil.“

Cítila tlak jeho ruky na zádech, pět malých bodů tepla, a pohlédla mu do očí, které zachytávaly tlumené osvětlení a třpytily se jako leštěné drahokamy.

„A když jsem vyučoval… No tak, Hermiono. S kým jsem měl tančit? Pedagožky byly z větší části mými bývalými učitelkami, všechny podstatně starší než já, v rozmezí od mírně zastrašujících po zcela nepříčetné. Nikdy jsem si opravdu nerozuměl s žádným z mých kolegů, jak sis dobře vědoma, a ani bych se dobrovolně nijak nepředváděl před tou malou havětí, která navštěvuje školu. Ani Brumbál mě nikdy nedonutil tančit, natož abych učil tanci svoji kolej.“

„Tolik promarněných talentů,“ škádlila jej s úsměvem, když následovala mírné posunutí jeho ramen pod rukama. „Rozhodně se cítím chamtivě, když si tě takto uzurpuji jen pro sebe. Ale pak si řeknu, že není má chyba, pokud nikdo jiný nebyl tak chytrý, aby se podíval zblízka, a ten pocit viny mizí docela rychle.“

Tiše se zasmál, ten zvuk jí projel rovnou dolů páteří, a za tance si ji přitáhl ještě blíž. „Víš, že v této místnosti je alespoň půl tuctu mužů, kteří na tebe právě teď zírají?“ zeptal se téměř konverzačně.

Usmála se na něj. „Ty ani vzdáleně nežárlíš, co?“

Oči mu jiskřily smíchem, když na ni pohlédl. „Od pohledu jsou všichni mladší, atraktivnější a zjevně úspěšnější než já, a stejně mi všichni závidí. Žárlit? Jsem potěšen.“ Smích vybledl, ale jiskřičky ne. „Kromě toho, jak je mohu vinit z toho, že na tobě můžou oči nechat, když já celou noc nedělám nic jiného?“

„Lichotníku.“ Hermiona vztáhla ruku a dotkla se jeho tváře, konečky prstů jemně mířila podél lícní kosti. „Myslela bych, že budeš žárlivý typ.“

„Majetnickost a žárlivost nejsou totéž; nedělím se, a jako mnoho lidí často šíleně žárlím na věci, které nemám,“ odpověděl s nenápadným nakloněním k její hladící ruce. „Není pochyb, že kdybych měl vztah s pro mne ne tak zásadní ženou, mohl bych žárlit. Ale tobě věřím,“ řekl prostě. „Ty nezamýšlíš podívat se na kohokoliv z nich podruhé, že ano?“

„Když mám tebe? Samozřejmě že ne.“

„Tak z jakého důvodu bych měl žárlit?“ zeptal se.

„Emoce nejsou obvykle logické, Severusi,“ odvětila s úsměvem. „Na druhou stranu ty se vymykáš všem konvencím v tolika směrech, a tvá mysl je tak děsivě kontrolována, že by mě nemělo překvapovat, jak umíš žárlivost potlačit jen na základě rozhodnutí, že není nutná.“

Zvedl obočí a usmál se na ni. „se vymykám všem konvencím?“

„Zmlkni a tanči se mnou.“

XXX

Bylo to jak z béčkového filmu, dumala Hermiona, zadržujíc hihňání. Bylo hodně po půlnoci a už byla asi víc než trochu opilá, když kráčela ulicí s botami v ruce, protože už v nich déle nevydržela. Druhou rukou spočívala na paži stejně opilého muže, který si uvolnil motýlka a rozepnul první knoflík na košili a měl rozcuchané vlasy. Snažíc se neklopýtat, hlasitě se zasmála. „Mohlo by to být ještě větší klišé?“

Severus se tiše uchechtl a zastavil ji. „Neslyším povznášející hudbu,“ předložil. „A ujišťuji tě, že nekleknu na jedno koleno a nepožádám tě o ruku.“ Odmlčel se na tak dlouho, aby s perfektním načasováním dodal: „Moje koleno by to neustálo.“

Se smíchem do něj hravě šťouchla a zazubila se, když doopravdy klopýtl. „Ty musíš být fakt zkárovaný.“

„Ve skutečnosti jsem toho moc nevypil,“ odvětil s maximální důstojností. „Když piji, tak abych se opil. Zřídka pro radost.“

„To je pravda,“ souhlasila zamyšleně. Usoudila, že to částečně způsobila skutečnost, že je synem násilného alkoholika. Když jej viděla přikývnout, zjistila, že promluvila nahlas. „Promiň.“

Energicky zavrtěl hlavou. „Neomlouvej se. Jsem rád, že to není problém.“ Usmál se na ni lehce křivým úsměvem. „Budu litovat, že to říkám, ale líbí se mi, že vyjadřuješ svůj názor, že – že se přede mnou neskrýváš,“ dokončil a dostalo se mu od ní úsměvu, když si vzpomněla, že mu řekla to samé. Přiblížila se k němu a on jí přehodil paži kolem ramen, zatímco ona mu na oplátku sklouzla rukou kolem pasu.

V době, kdy došli zpět do hotelu, podařilo se jim trochu vystřízlivět, dost na to, aby alespoň šli rovně. Severus si ve výtahu pro sebe broukal a ona potlačovala chichot. „Máš ten nejpodivnější hudební sluch.“

„Jak to?“

„Zpíváš úžasně, ale broukáš falešně, a jsi jediný mužský, co znám, který dokáže pískat mimo notu.“

„Ty pískat neumíš vůbec,“ podotkl s bezchybnou alkoholovou logikou.

„Co to má s tím co dělat?“

„No, zmiňovala jsi hudební schopnosti.“

To byla pravda, a proto se jen těžko dalo dohadovat. I tak by se mohla pokusit, ale Severus vypadal, že si pamatuje, jak ji zastavit před argumentováním, a když výtah dosáhl jejich podlaží, už ji měl přitisknutou ke zdi, muchlovali se jako puberťáci, líbali se a osahávali a nestydatě se o sebe třeli.

Nejistě pokročili chodbou s častými pauzami u praktických stěn kvůli dalšímu líbání, než zjistili, že ani jeden z nich není natolik střízlivý, aby si vzpomněl, jak se ovládá klíč ve formě karty. „Co je špatného na kovových klíčích?“ zamumlal Severus a zazíral na obdélník plastu, jako by jej osobně urazil.

„Jdi s dobou, starochu,“ řekla mu a kousla se do rtu, aby utlumila smích. Neposlušnými prsty zašmátrala po hůlce v kabelce. „Alohomora. Sezame, otevři se.“

Smíchem si odfrknul, galantně se uklonil a pokynul jí ke dveřím, aby šla první. Pak za sebou dveře bez okolků kopnutím zavřel a přitlačil ji na ně, zatímco rty opět našel její. Sténajíc mu do úst, Hermiona vpletla prsty Severusovi do vlasů, které přemohly to, co s nimi dříve provedl, a zase jednou mu kolem obličeje visely jako závěsy. Přitom jeho vzrušení bylo víc než zřejmé. Chutnal po jednom z nejlepších jídel, které kdy jedla, a po sladkosti starého a drahého dezertního vína, které pili po celou noc, a chutnal i sebou – tou návykovou hořkosladkou chutí, kterou zbožňovala.

Postupně se jejich hladové polibky zpomalily a zjemněly, staly se línými a téměř omámenými, a ona si uvědomila, že je odněkud slyšet tichá hudba. Nebyla si jistá, kdo se pohnul jako první, ale zase spolu začali tančit, jen se kolébali do vzdálené melodie a líbali se. Sáhl jí za hlavu, aby jí osvobodil vlasy, nechal ty kadeře spadnout volně kolem ramen a na záda, a ona mu motýlka sundala úplně. Pak se oddělili a usmívali se jeden na druhého.

Hermiona stála před zrcadlem a opatrně sundávala šperky, zatímco sledovala jeho obraz, jak vytahuje manžetové knoflíčky a svléká si sako. Pak se krátce posadil, aby si vyzul boty a svlékl ponožky. Na to vstal a přešel po plyšovém koberci, aby se za ni postavil. Zavřela oči, když kolem pasu ucítila vklouznout jeho paže a jak si ji k sobě přitahuje. Sklonil hlavu, aby ji jemně políbil na krku. Neznámo jak dlouho tam stáli, než se stáhl a začal jí pomalu rozepínat šaty. Prsty jí na kůži zanechával stopy ohně a mráz jí vysílal po zádech.

Sledovala jej v zrcadle, když jí pomalu shrnoval šaty z ramen, přejížděl dolů po jejím těle k pasu a to hedvábí jí nařasil u pasu; zase k ní těsně přistoupil a ona cítila na kůži jeho teplý dech, když ji políbil na krku a očima prodléval na jejich odrazech v zrcadle. Otočila se v jeho objetí, usmála se na něj a pokračovala v jím započatém rozepínání košile. Nechala své šaty padnout na podlahu a myslí jí proběhlo, že miluje být čarodějkou – kouzla se zítra vypořádají se všemi záhyby a nečistotami, takže bez výčitek svědomí z ceny těch šatů se nemusela zastavit a pověsit je úhledně do skříně. Namísto toho se raději soustředila na jeho kůži, když mu z ramen stáhla košili a on ji setřepal, a pak se sklonil a znovu ji políbil.

Každý pohyb byl pomalý a pocity téměř rozostřené, když zvolna pokračovali ve vzájemném svlékání. Jeho kalhoty se připojily k jejímu spodnímu prádlu na koberci. Když byli svlečení, otočil ji zády ke své hrudi a opět sledoval zrcadlo, jak si jeho obraz nechal padnout do dlaně jedno její ňadro a druhou rukou jí pomalu sklouzl do klína. A ona se sledovala, jak se proti němu prohýbá při zesilující známé a příjemné bolesti, a on jí rozevřel stehna, aby ji víc v zrcadle viděl.

„Severusi, prosím…“

Viděla jeho úsměv, ale ani on nezvládl dráždění tak dlouho, odvrátil se od zrcadla a s dalšími polibky ji odtáhl s sebou do postele. Milování pokračovalo stejně pomalu, každý pocit dokonale prodlužován, když se společně hýbali, a když se mu nakonec vzdala, vyvrcholil spolu s ní.

Na pokraji spánku v jeho náručí ospale zamumlala: „Severusi?“

„Hm?“

„Jsi v ‚randění‘ dost dobrý, víš. Na první pokus, myslím.“

Tiše se uchechtl a neodpověděl.

XXX

Bezprostředně po té noci by se Hermiona docela šťastně přestěhovala do Paříže a nikam už nikdy znovu nešla, ale nakonec se vrátili domů a ona Severuse zanechala u rozbalování a třídění pošty, zatímco sama šla vyzvednout Křivonožku, velice rozhořčeného nad týdenním zanedbáváním – a, podezřívala, víc než trochu unaveného neustálými pokusy dětí, aby si s nimi hrál. Broukala omluvy svému mazlíčkovi a slibovala různé pamlsky, které koupili ve Francii, a s neurčitě zasněným úsměvem a stejně neurčitými sliby o ‚později‘ ignorovala Ginnyin zoufalý výslech, aby se následně vrátila do karavanu a nalezla Severuse nataženého na pohovce. Se zamyšleným výrazem četl Jinotaj.

„Další varování o blížící se zimní invazí škrken?“ zeptala se, když pokládala Křivonožku dolů; kocour okamžitě zmizel s podrážděným mňouknutím, aby ve svém teritoriu obhlédl případné známky zanedbávání za dobu jeho nepřítomnosti.

„Vlastně ne – no, možná, ale tolik jsem toho nepřečetl.“ Zvedl časopis a Hermiona zamrkala, když si přečetla titulek.

Ministr v rozpacích, vzpomínková slavnost se ukazuje být fiaskem?“

Severus přikývl, vzal si zpět časopis a začal předčítat. „Každoroční vzpomínková slavnostní akce k výročí porážky – Pána zla – ve Škole čar a kouzel v Bradavicích se letos konala dříve než obvykle, ale to nebyla jediná změna. Počet návštěvníků byl výrazně nižší, na nejnižším počtu od začátku této tradice, a hostující se vyznačovali nedostatkem nadšení. Ministrova obvykle strhující řeč obdržela jen velmi vlažné přivítání a byla poněkud nepříjemně následována odmítnutím Harryho Pottera oslovit dav. ‚Válka nebyla o proslovech ministerstva,‘ pronesl Harry, ‚a toto není odpovídající způsob, jak si připomenout, co se stalo.‘ Podle jeho příkladu se také další vysoce postavení členové Fénixova řádu rozhodli odmítnout proslov, a náš reportér neviděl jediného člověka s ministrem uděleným Merlinovým řádem. Chápeme, že Řád mohl začít zpochybňovávat právo ministerstva na zapojení se do oslav a vzpomínkové slavnosti, vzhledem k jeho nedostatečnému zapojení v samotné válce. Budeme muset počkat a uvidíme, jaký efekt to může mít.“

Hermiona pomalu zamrkala a posadila se vedle něj. „No, to je vypuštění maguára mezi holuby.“

„Je to určitě zajímavé. Nemyslel jsem si, že to bylo tak významné, samo o sobě určitě ne. Ale slečna Láskorádová to, zdá se, interpretovala – docela obratně, mohl bych dodat – jako vyhlášení nezávislosti; a Potter vždy docela rád oponoval ministerstvu.“ Než jí časopis podal, zamyšleně si jej přeměřil. „Vskutku budeme muset počkat a uvidíme.“

Usmála se na něj. „Je to tvoje vina, víš. To tě naučí nejdřív myslet, než promluvíš, když jsem poblíž.“

Ušklíbl se na ni. „A co tě vede k domněnce, že jsem to právě proto neudělal?“

Na to opravdu neměla co říct. V duchu si poznamenala, že musí později Lence napsat, a opustila toho naprostého Zmijozela, který vypadal potěšen sám sebou, aby se vydala dokončit vybalování.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Agule99 - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Boží! To bylo boží, boží, boží!
A mimochodem, ještě jedna věc...
...už jsem řekla, že to bylo boží? :D (Nevšímej si mě a radši to nečti dál, vážně mi hrabe :D)
Fajn, už jsem v klidu. Ale vážně to bylo boží! :D Ten začátek - dokonalost sama o sobě. A sice jsem ještě puberťák, takže pohled ze strany matky neznám, ale představivost mi zapracovala docela dobře :D. 
Vztah mezi matkou a dítětem nikdy nezklame :D "No jo, vždyť už jdu." :D Fakt paráda.
A romantická večeře? Ááách. Blaho pro můj mozek před spaním xD. A to jsem ještě krátce před půlnocí dočetla trilogii - a ta taky skončila romanticky :D Takže se tu přímo rozplývám :D.
A mimochodem - chudák ministr :D Snape - ministr = 1:0 :D Sevík se zase vyznamenal. A Lenčin komentář to okořenil nejlíp, jak mohl.
Prostě úžasná kapitola, od úžasný autorky, přeložená úžasnou překladatelkou a zkontrolovaná úžasnou betou. 
Já tě varovala, že mi hrabe :D.
Takže díky :).
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je náhodou boží komentář! :-D Víš, jak se tu teď křením? :-)
Děkuji, klidně se takhle rozepisuj pokaždé ;-)
Doufám, že na mě kolegové nepošlou sanitu s modrým pruhem (jestli teda taková ještě jezdí pro choromyslné :-D)
Díky, Agule, moc jsi mi zvedla náladu :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, tak po tvém vnadění u minulého komentáře jsem nevydržela ani do polední pauzy a výsledek se záhy dostavil - přišla jsem pozdě do práce :-)
Matinka Grangerová mi přivodila záchvat smíchu, čekala jsem, že mě nadzvedne víc. Ale při jejím úhlu pohledu docela chápu ten boj o teritorium, prostě se musí přesvědčit, že pořád poroučí ona a ne dcera, i když ta by ji v okamžiku dokázala přeměnit v chlupatou housenku.
Severus a Paříž - mňam!
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jé, tys mamá hezky odhadla - boj o teritorium. Ale, ehm, s vlastní třicetiletou dcerou? Ona je prostě úplně vypatlaná, jinak si to nedokážu vysvětlit. Nevím, jestli bych tohle na Hermionině místě zkousla. Na to nemám tak velký smysl pro humor :-) No, já bych vlastně v té chvíli už u matinky nebyla. Už při té jedné posteli v ložnici pro hosty bych se otočila na podpatku.
No jo, Pažíž... zasněný výraz a úsměv na tváři :-)
Díky :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nádherná kapitola! Usmívám se tu jako idiot, neskutečná romantika (kdo by to do toho Severuse řekl, že?). Hermionina matka mě pobavila, nečekala bych, že ji bude v jejích třiceti posílat do pokoje:D Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsem moc ráda, že Tě mamá pobavila. Mě zvedla ze židle :-) Severus si to první opravdové rande docela užil, co? Děkuji za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Joooj, aj chcem niekoho kto ma vezme niekam... nemusí to byť práve Paríž, a bude sa tam o mňa tak krásne starať. 
Hermionina mamina bola s tou svojou zásadovosťou dosť trápna. Nepoviem, keby mala Hermiona nejakých 18 alebo 19 a žila by u nich, ale 30 ročnej žene zakazovať zdieľať posteľ s niekým s kým už žije je divné:D
Ale prijali ho celkom pekne.
No a čo sa dialo v Paríži... och užívala som to s nimi, bolo to krásne.
Ďakujem za kapitolu :) 
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To byla romantika, taky bych si nechala líbit takové zacházení. Ne však to od matky. Správně, byla trapná. Babajedna omezená :-)
Děkuji moc za komentář :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Sedím tu s pitomým úsměvem na tváři a nemůžu se ho zbavit!! Já chci do Paříže!!!!! Ale hlavně chci takový doprovod!!!! Jestli jsem do tohoto Severuse nebyla platonicky zamilovaná dřív, tak teď už jsem stoprocentně!!!!! :DD Moc díky za překlad. Nemůžu se dočkat pokračování. DÍKY!!
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D No jo, na Severuse by tu byla fronta :-D Ještě že se můžeme zasnít :-)
Děkuji za komentář, Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mooooc děkuji za super - úžasnou kapitolu a už teď se nesmírně těším na středeční pokračování. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak to mě těší, že se líbí :-) Děkuji za komentář, Jiťo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mooooc děkuji za super - úžasnou kapitolu a už teď se nesmírně těším na středeční pokračování. Jiťa

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Budu se opakovat, ale maminka Grangerová je drsná, nebo možná lepší výraz by byl hustá! To si snad dělá srandu nedovolit dospělé dceři spát v jedné místnosti s mužem, se kterým dcera již rok žije?!? A Hermiona si to nechá??? Páni, já bych odkráčela středem spát do nejbližšího hotelu, nebo klidně do auta. Tak asi byla Hermiona po tolika letech odloučení tak dojatá, že jí nedošlo, že maminčino chování je už daleko za čárou... nebo se tak matinka chovala vždy a Hermiona je zvyklá?
Pařížská část byla dokonalá. Já chci taky takový výlet do Paříže!
Díky moc za překlad. Těším se na každou středu. Mám opravdu ráda, když povídka takto pravidelně přibývá.
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo! Přesně takhle i mě mamá nadzvedla ze židle. Překvapilo mě, jak se Hermiona podvolila, ale jí opravdu hodně záleží na obnovení vztahu a tak si to nechala líbit. Nebo prostě díky studiu v Bradavicích nestihla jako dcera dospět. Kdo ví?
Jo, na Severuse v Paříži by se stála fronta :-D
Díky moc za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Leylon - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
nádhera!
na to začiatku som sa skutočne smiala - bolo to absurdné, až to bolelo. Matka, ktorá trvala na oddelenom spaní pre svoju 30 ročnú dcéru a jej priateľa (a ešte k tomu Severusa!) Odvaha, či hlúposť? Who knows...
Ach a ten Paríž... od tej sladkosti sa oblizujem až za ušami. Bolo to tak krásne a romantické... doslova vysnivaná dokonalosť, okorenená pár trpkými priznaniami Severusa. Ten koniec ma taktiež nadchol - ako vidím, Severusove plány sa hýbu... Spojenie s Hemrionou je pre neho v tomto smere výhodné - jeho nápady sa takto nenásilnou cestou dostanú aj k ostatným členom Fénixovho rádu a Harrymu. Cez Hermionu jeho myšlienky prijmu omnoho ľahšie nehovoriac o tom, že on sám by sa o ne priamo ani nebol ochotný podeliť.
Autorke sa podarilo rozvinúť plnohodnotný harmonický vzťah na papiery, je to radosť sledovať - a to všetko vďaka vašej práci. ďakujem :)
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Po té trapnosti u Grangerových byla Paříž přímo pohádkovým snem, že? I když snem, který si Severus splnil až v padesáti. Severusovy plány se daly do pohybu. A nakonec se dozvíme, jak všechny dopadly :-)
Hermiona se Severusem jsou tak neuvěřitelně uvěřitelně napsaní, že mi zůstává rozum stát. Jejich vztah je úžasný, ale podaný tak, že to Loten věřím. Je to takový balzám na každodenní trápení :-)
Moc mě těší, že se Ti povídka líbí. Děkuji za komentář, Leylon :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 10.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Při prvním čtení mi matinka Grangerová připadala pěkně trapná, ale pořád přemýšlím, proč ji tak Loten vykreslila. Ona nedělá nic jen tak, a protože na mě rozhodně nedělá dojem někoho, kdo se vypisuje z frustrací nebo si takhle vyřizuje účty s vlastní rodinou, musí to mít důvod. Ten boj o teritorium mě napadl kvůli debilní reakci pana Grangera - dům tvé matky. On asi bydlí u sousedů a jen zaskočil, když šel kolem, alibista jeden pitomý! Ten chlap mi pije krev mnohem víc, než jeho žena, podpantoflák mizerný.
Teď mi připadá, že se tady obrátily role - většinou jsou to děti, které zkoušejí hranice. Tady jako by matka testovala, co všechno si ještě může dovolit. Nezapomínejme, že dcera už ji jednou zaklela. V dobrém úmyslu, ale udělala to a nedala matce na výběr a chápala bych, že ta se jí bojí, připadá si bezmocná. Proto jako by dceru strkala do škatulky někoho mladšího, podřízeného, někoho, kdo si nemůže na noc přivést přítele. Ovšem chodit je ve tři ráno špehovat - tady se strašně shodila.
Na Hermionině místě při příští návštěvě spím v hotelu :-)
Nemůžu si pomoct, miluji některé Severusovy vzpomínky na mládí - jak byl problém v té chudinské čtvrti najít auto, aby je mohli ukrást - nemohla jsem z toho. A padělaný řidičák :-)
Severus a Paříž - hmmmm... Ten mužský si konečně v padesáti splnil sen. Nádherné, ale zároveň i smutné. O tolik přišel, ale nenechal se trvale zlomit a teď si užívá každou vteřinu. Jestli on není romantik, tak už nikdo. Paráda - nákupy, památky, kavárničky, večeře s tancem - prostě taková svatební cesta. Severus ve smokingu, to by chtělo ilustraci, proč si má užívat jenom Hermiona?
Loten je dokázala napsat tak, že k sobě dokonale ladí. S nesmírným potěšením čtu všechna Hermionina láskyplná vyznání. Není sladká, ale dokáže najít přesně ten pravý tón.
A korunu zdařilému dílu nasadil článek v Jinotaji. Severus je opravdu nebezpečný muž, mám ráda, když jeho plány vycházejí.
Díky, čarodějky!
 
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, přesně, proč je takové vykreslila? Myslím, že mamá je z těch žen, které neměly mít děti - vede mě k tomu její poznámka o babičkovství. Evidentně nechce být babička, z toho plyne, že nechtěla být matka. NAvíc internátní škola vedla k odcizení. Nestihla si prožít Hermionino dospívání, takže nějak ustrnula v Hermioniných jedenácti. A asi bude silně dominantní - to otcovo: je to dům tvé matky. Mimochodem, hodně podobnou poznámku k němu měla i Marci :-)
To špehování jsem už vůbec nepochopila. Co si mamá myslela?
Loten dokáže dodat drobnosti ze Severusova života, že až jedna - Lupina - zírá. Trénovat krádeže aut ve čtvrti, kde nejsou auta :-D Ale našli, byli šikovní, kluci grázlovští.
Paříž... Jo, chtělo by to obrázek, třeba někdo někde má ve svém archivu :-)
No, těším se, jak tohle všechno spolu proberem :-)
Děkuji, denice :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Och, minula som stredu! Hruza! Kapitola je taka.. zase raz pomiesana. Suhlasim s predchadzajucimi komentarmi - madam G. je trapna. Nie su predsa pubertaci! A ked uz na tom trvala, tak overovat si to uprostred noci, to uz u mna fakt klesla. Zato Seve (za toto by ma zabil ) boduje na plnej ciare! Obdiv za zvladnutie navstevy aj za rozmaznavanie Hermiony. Je to az take skoro nerealisticky romanticke.. Kde taki chlapi rastu?
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No jo, no. Severus je jen jeden! :-D Myslím, že ve většině chlapů ten Severus dřímá. Ale se zvyšující se cifrou délky manželství chrní čím dál tvrdším spánkem :-D
Hned bych s Hermi měnila. Matku bych poslala do háje a se Severusem bych si užívala Francie :-)
Díky za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já nevím, ale jak se znám, já bych v tomto případě u rodičů spát nezůstala. Připadalo mi to jako špatný nápad od samého začátku. Raději bych se s nimi domluvila na delší návštěvě bez Severuse - ale je to jen můj názor, podepřený poněkud podobnou zkušeností. Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já bych to asi taky neudělala jak Hermiona. Ale chápu ji. Nechápu však její matku. Rozumím, že Severus, v podstatě kriminálník, se jí nelíbí. Ale už proto bych na něj tak neútočila. Co kdyby mě chtěl odbachnout? Naštěstí celá ta situace díky Severusovu ovládání dopadla dobře.
Zkušenost Ti ani trochu nezávidím. Doufám, že já svým dcerám nepřivodím nic podobného.
Děkuji za komentář, Folwarczno :-)

Mne to pripadá, akoby mamka Grangerovie nadväzovala tam, kde prestali pred tými mnohými rokmi a stále brala Hermionu len ako teenagerku, asi to chce čas a musí ju takú zažiť, aby vzala na vedomie, že Hermiona je dospelá žena...
No a potom tá romantika v Paríži! No krása :) Šťastná to žena!
Vďaka za krásnu kapitolku!
 
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je to možné, že mamá zůstala v čase před dvaceti lety. Ale je to teda dost divné, jako lékařka by měla být inteligentní. No, rozhodně jsem se dozvěděli, jak hluboce Severus Hermionu miluje.
Ano, Paříž... Ach :-)
Díky za komentář, tigy :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 12.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Pani Grangerova se vratila do modu matka, ale ti dva si to pak bohate vynahradili. :)
Hezky to Lenka napsala. Ministerstvu ted zacnou krusne casy a dobre jim tak.
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, po Paříži jim musel z Francie zůstat jen příjemný pocit :-)
Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 21.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus sa prekonáva, aj keď najviac sa aj tak teším z vyzmijozelenia ministra. :D Díky moc za preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 33. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 21.09. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásný výraz vyzmijozelení ministra. A nejlepší na tom bude, že k tomu využije nebelvírské :-D
Děkuji za komentář, JSark :-)

tak, nádherný výlet je u konce, realita prázdnin před námi, příběh mě drží zuby nehty a těším se do další kapitoly. Díky.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 17.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce