archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 27.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 30.07. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/27/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+ 



Kapitola 27

„Nobody could hurt me like I know she could hurt me
But there's nothing in this world that I want more
Nobody could take me to the places that she takes me
Places that I've never been before…“

 

„Nikdo mě nemůže zranit tak, jako by mohla ona,

ale po ničem na světě bych tolik netoužil.

Nikdo mě nemůže vzít na místa jako ona,

na místa, která jsem nikdy nespatřil…“


Evan & Jaron, ‚I Could Fall‘

XXX

Když se vzbudila, byla tma; nikdy nepochopila, jak se denní světlo mohlo prodrat do sklepení tak hluboko pod zem, ale nějak to dokázalo navzdory nedostatku oken, a teď bylo po setmění. Zvedla hlavu, aby zamlženě zamžourala na hodiny a zjistila, že se připozdívá. Severus ležel natažený vedle ní a četl si ve světle hůlky. „Dobrý večer,“ zamumlal, aniž by vzhlédl od knihy.

„Ahoj.“ Přetočila se, protáhla a přitom zazívala.

„Věřím, že se teď cítíš lépe?“

„Neodpovím ti, protože by tě to jen povzbudilo.“

„Beru to jako ano.“ Vrhl na ni pobavený pohled a odložil knihu. „Máš hlad?“

„Ani ne.“ Posadila se a protřela si oči. „Myslím, že něco sníst bych zvládla, ale nic doopravdy nechci.“

„Budiž,“ připustil, přičemž ji sledoval s tak nicotným výrazem, že jeho zájem byl zřejmý. Jen Severus dokázal vyjádřit emoce jejich nevyjádřením, dumala trpce Hermiona, když se na něj usmála.

„Jsem v pořádku,“ ujistila jej. „Opravdu jsem. Ani už nejsem rozrušená. Byli hlavně v šoku a ani jeden nemá rád překvapení. Navíc jsou oba vznětliví; až se uklidní, zase s nimi promluvím. Do té doby si s tím nebudu dělat starosti.“

„Dobře.“

Přisunula se a usadila se mu v ohbí paže, téměř automaticky si mu opřela hlavu o hruď a nepřítomně si začala pohrávat s knoflíky od jeho košile. Volnou rukou zase zvedl knihu a chvíli leželi mlčky. „Severusi?“

„Hm?“

„Proč je takové ticho?“ Trošku se pohnul a ona k němu vzhlédla. „Chci říct, myslela jsem, že ticho nesnášíš.“

„To ano; ale není tu opravdové ticho, že? Slyším tvůj dech a každý malý pohyb, který uděláš. V každém případě se v poslední době na zvuky v pozadí jako rozptýlení tolik nespoléhám.“

„Ach. To je dobře.“ S úsměvem se mu opět usadila v náručí a on se vrátil ke knize. Uvědomila si, že má pravdu; byl-li někdo poblíž, skutečně zde nebylo opravdové ticho. Slyšela jeho dech a slabý šelest při obracení stránek nebo jen prosté zavrtění. Bylo to zvláštně uklidňující, a to ani neměla jeho patologickou potřebu rozptylujícího hluku, aby se vyhnula temným myšlenkám, alespoň ne většinu času. Teď nechala svou mysl bloumat, naslouchala těm lehounkým zvukům jeho přítomnosti hned u jejího boku a pomyslela na cosi, co plánovala již dlouho. Možná teď byla ta pravá chvíle zkusit to. V těchto dnech vypadal o tolik lépe a to rozptýlení mohla určitě využít; pokud vše půjde podle plánu, oba si to užijí. „Severusi?“

V jeho hlase slyšela úsměv, i když ve výrazu si podržel nádech podráždění. „Tak co je?“

„Promiň. Myslela jsem na něco, co chci.“ Hermiona se pomalu posadila a sledovala, jak odložil knihu a otočil se k ní.

„Co?“

„Tebe,“ řekla prostě a počkala tak dlouho, aby viděla jeho zamrkání, pak se usmála a naklonila, aby jej lehce políbila. Odpověděl, rukama jemně uchopil její tvář, když se otočil víc na bok. Pootevřel ústa a dovolil jí polibek prohloubit.

Po chvíli se odtáhl a vřelýma očima si ji prohlížel. „Nechtěla bys být konkrétnější?“ zeptal se.

Sebrala kuráž a tiše specifikovala: „Chci tě v puse. Chci tě ochutnat.“

Na dlouhou chvíli ztuhl. „Hermiono… Já nevím.“

Nebylo to ‚ne‘, a ona chytla příležitost za pačesy. „Chci to.“

„Jestli zpanikařím… zraním tě. Dokonce si ani nemusím uvědomit, že jsi to ty. A ani si nechci představit, co bych mohl udělat, kdybych si začal myslet, že mě zase má Belatrix.“

„To může být pravda,“ souhlasila pomalu, „ale dokud budeš mít dobré pocity, nezpanikaříš. A když to dobré přestane být, řekneš mi a já přestanu. Víš to. Nežádala bych tě, kdybych si nemyslela, že se ti to bude líbit.“ Pomalu mu přesunula ruku po hrudi a přes břicho, aby ji nechala lehce položenou na jeho klíně. „Taky si myslíš, že se ti to bude líbit,“ poznamenala a troufla si na úsměv; kousek z něj zjevně nic nenamítal.

„Ta část mě nemá rozhodující hlas,“ zamumlal a vypadal nejistě. Viděla, že to chce, a ne pouze proto, že je muž, kterému nabídli orální sex; ale také se bál, že jí ublíží.

„Nemyslím, že zpanikaříš,“ tiše pronesla. „Jsem tvá milenka dost dlouho na to, abych věděla, že si sex s bolestí nespojuješ. Nikdy jsi nereagoval jako mnoho obětí zneužití.“

„Ne,“ souhlasil tiše. „Čím jsem si prošel, nebylo o sexu; bylo to o dominanci, síle a bolesti. Ani to pokaždé nezahrnovalo mé preferované pohlaví, a navíc na začátku to nebyla má první sexuální zkušenost. Byl jsem schopný udržet normální pohlavní styk odděleně od toho, rozumově. Ale toto… je jiné.“

Hermiona sebou trhla, když si uvědomila, co říká. „To bylo tvé jedinkrát, že ano?“ zeptala se tiše. Věřte Belatrix, že zmaří něco, co by pro mladého muže mělo být skvělým zážitkem. Pomalu přikývl a ona se naklonila, aby jej zlehka políbila na rty. „Pak si zasloužíš poznat, jaké to opravdu je,“ řekla mu. „A já si nemyslím, že zpanikaříš. Ovládáš se mnohem lépe, než si myslíš. Necháš mě to zkusit? Slibuji, že přestanu, pokud to budeš chtít.“

„Proč je to pro tebe tak důležité?“ zeptal se váhavě.

„Protože je to něco, čeho si užívám, a něco, co pro tebe chci udělat,“ odpověděla upřímně, „a protože oni si nezaslouží ani to nejmenší vítězství nad tebou. Prosím?“

Odvrátil se a chvíli zůstal zírat do tmy ložnice. Netlačila na něj, jen jej pár minut nechala přemýšlet; ruku měla stále lehce položenou na jeho klíně, takže cítila, jak při uvažování roste a tvrdne. Bylo to docela dobrým signálem toho, jak se pravděpodobně rozhodne. Nakonec pomalu přikývl a ona se na něj usmála, než se jemně dotkla jeho tváře. Prsty mu vklouzla do vlasů a opět jej políbila.

Při líbání mu rozepnula košili, a když ji Severus setřepával, odtáhla se, jen aby zapracovala na zapínání svého županu. Mezi polibky pokračovali ve vzájemném svlékání. Ruce jim začaly bloudit, aby zkoumaly tělo toho druhého. Známá žhavá touha jí pomohla umlčet pádící myšlenky a ztratila se v tady a teď, v jeho vůni a dotecích a chuti jeho kůže, když jej líbala na hrudi, olízla mu bradavku, než se vydala cestou polibků dolů po jeho trupu, sledujíc jazykem jizvy. Zlehoučka jej kousla do napnutých svalů břicha a jazykem přejela po křivce kyčelní kosti. Cítila jeho chvění, když mu dechem omyla vzrušení; měl tělo napjaté směsí nervózního očekávání, které si spojovala s mnohem mladším mužem, ale zatím zjevně nic nenamítal.

Pohodlně se mu usadila mezi stehny a zamyšleně si jej přeměřila. Uvažovala nad krásnou tvrdou délku, která na ni čekala, a ucítila příjemné chvění probíhající jí páteří. Opravdu si to užívala a bylo už dlouho, kdy si to mohla naposledy dopřát. Skutečně to vůbec nebylo o fyzickém pocitu, který sice nebyl vždy ke konci tak příjemný, ale o způsobu, který uměl odzbrojit a zničit i ty nejsilnější a nejvíc ovládající se muže; a opravdu chtěla vidět – a cítit, slyšet, ochutnat – Severuse, jak se rozpadne a ztratí všechnu svoji železnou sebekontrolu. Pomalu a záměrně jej olízla, jeden dlouhý tah jazyka od počátku až na vrchol a slyšela zadrhnutí jeho dechu, když se zachvěl. Chutnal slaně a pižmově, jaksi zemitě a naprosto mužně.

Jemně jej líbla na špičku a jazykem pomalu kroužila, než na něj nakonec opatrně umístila ústa. Severus vydal tichý hrdelní zvuk a ona na chvilku zastavila, aby mu přes křivky jeho těla pohlédla do tváře; opíral se o polštáře, sledoval ji a oči mu plály. Potlačila úsměv a vrátila pozornost ke svému konání. Vtáhla jej trochu víc do úst a zkoumala jeho jemnou hedvábnou pokožku napínající se na celé té tvrdosti. Znovu objevovala kontury jeho těla.

Zasyčel, když jej začala sát, a celé tělo se mu prohnulo. Snažil se udržet v klidu, ale boky se mu samovolně pohybovaly. Potěšená jeho odpovědí zvýšila Hermiona tlak a on téměř zaúpěl. Opatrně kolem něj dýchala, na chvíli se odtahujíc, aby chladnému vzduchu umožnila se jej dotknout v místě, kde sliny lpěly na jeho kůži. Usmála se při jeho chvění, ale pak si jej vzala hlouběji do úst a pomalu mířila dolů, což šlo s obtížemi. Byl velký a ona vyšla ze cviku.

Ve chvíli, kdy byl nejhlouběji a začala jej jazykem stlačovat, lapal po dechu a vydával zvuky, které u něj nikdy neslyšela. Oči měl pevně zavřené a v pěstích tisknul zmuchlané prostěradlo. Pomalu, celou dobu sledujíc jeho tvář, se Hermiona začala odtahovat a zvedla hlavu od té pevné délky; na okamžik otevřel oči a zachytil ten celý obraz.

„Sakra!“ zasyčel výbušně a hodil hlavou dozadu. Nadávka přešla do přiškrceného sténání, když silně sála posledních pár centimetrů jeho vzrušení. Lehce mu zaryla prsty do stehen, varujíc ho, aby se pokusil zůstat v klidu. Cítila, jak se mu tím vypětím chvěje každý sval. Již cítila, jak blízko je. Když mu jazykem přejela po špičce, kovová slanost se míchala s chutí jeho kůže.

Hlas měl zkreslený téměř k nepoznání, když zalapal po dechu: „Hermiono, já – já už… sakra… už – ó, bože!“ Výkřik jako by byl vytržen z jeho hrdla, když se Severus prohnul v zádech, páteř se vyklenula a rukama drápal ložní povlečení. Ještě nikdy jej nezažila tak naprosto mimo kontrolu a to ji tak neuvěřitelně vzrušilo, až se zachvěla. Zvedla hlavu jen natolik, aby se setkala s jeho horečnatýma očima. Měl divoký výraz, ústa otevřená a oči ne zcela zaostřené. Jeho bledá pokožka byla zarudlá a kluzká potem, s vlhkými vlasy přilepenými k tváři, a byl to jeden z nejkrásnějších pohledů, které kdy viděla – Severus Snape zmítající se v extázi blížícího se vyvrcholení.

Nepokusila se mu odpovědět, jen sklopila hlavu a opět jej vzala do úst. Sledovala jeho tvář, když si uvědomil, že nepřestane, že chce, aby vyvrcholil takto. Znovu vykřikl, teď beze slov, a začal se třást a téměř se na prostěradle svíjel; jeho oči teď vypadaly zvláštně, šíleně s pozoruhodně rozšířenými zorničkami. Přivřela své a ztratila se v tom, co mu dělá, v jeho pevné a nádherně tvrdé délce, ústy klouzajíc tam a zpět, než jej rty pevněji sevřela a ještě naposledy jej vsála.

Téměř zařval, beze slov a neartikulovaně zakřičel uvolněním a boky se vzepřel proti jejím krotícím rukám, když prudce vyvrcholil a naplnil jí ústa a hrdlo; teplá, hustá, slaná, kovová, hořká a ještě jakási chuť, což byl jednoznačně on. Když se odtáhla, bezvládně pod ní ležel s očima zavřenýma a hruď se mu zdvíhala, jak lapal po dechu. Celé tělo se mu chvělo. Hermiona znovu polkla, olízla si rty a s obavami sledovala, jak těžké dýchání pomalu ustupuje.

Snad po celé věčnosti Severus pomalu otevřel oči a omámeně na ni zamrkal. Pokusil se cosi říct, zaváhal, znovu to zkusil a vzdal to; roztřeseně zvedl ruku s chvějícími se prsty, aby se jí dotkl tváře. Když se mu oči začaly zaostřovat, zjemnily se do toho tichého pousmání, které tak dobře znala, a pak se začal smát tichou, čistou, nespoutanou a nevinnou radostí. V jeho smíchu zaslechla náznak rozjásaného triumfu a téměř hysterické úlevy, ale hlavně to bylo prosté štěstí. Na tváři se mu třpytily i slzy, ale rozuměla jim, a když k ní vzhlédl, usmála se; pak se sklonila, její vlasy jim popadaly do tváří a políbila jej.

Zamýšlela být jemná, ale Severus měl zjevně jiný nápad. Rukou jí vklouzl do vlasů, aby si ji přitáhl do divokého, hladového polibku. Z hloubi hrdla vydal hluboký zvuk, když se ochutnal v jejích ústech, a jeho vášeň snad ještě vzrostla při prohloubení polibku; i bez jejího obvyklého symbolického boje se ochotně připojila k němu a jeho radostnému milování, když se pustil do kvalitního využití času, který jeho tělo potřebovalo na zotavení.

XXX

Hermiona netušila, kolik uběhlo času, když to skončilo, ale trvalo dlouho do noci, než byli konečně a zcela vyčerpáni. Nečekala, že v něm vyvolá tento druh odpovědi, ale… rozhodně si nestěžovala. Celé tělo měla těžké, malátné potěšením a vyčerpání ji tížilo. Severus teď tiše odpočíval, hlavu měl položenou na jejích prsou a jen pomalý pohyb ruky na jejím břiše jí dával vědět, že je stále vzhůru, i když jen tak, tak.

Jako by nechtěl přestat s doteky, prsty jí líně kroužil po kůži a dýchání měl pomalé a hluboké, jak se blížil do nevědomí. Jemně jej pohladila po vlasech, unavená víc, než si kdy pamatovala, a usmála se, když natočil hlavu, aby se lehce otřel o její kůži, a rty přejel po křivce jejích ňader těsně pod jizvou. Nebylo to sexuální, již ne; ani jeden neměl energii, ne teď, a jakkoliv měl úžasnou výdrž – jeho výkon by dělal čest muži polovičního věku – jasně z ní nic nezbylo.

„Jak se cítíš, lásko?“ zašeptala tak unavená, že si ani neuvědomila, co říká, dokud to nebylo venku.

Na ten projev citů nijak nezareagoval a vypadal, že ji ani neslyšel; jen nepatrně ztěžka vydechl, znovu se jí přitiskl k pokožce a znehybněl, pohyboval jí jen prsty v pomalých kruzích po břiše. „Cítím se unavený,“ zamumlal a projely jím slabé vibrace smíchu. Hermioně na smích chyběla energie, a tak se jen usmála.

„To mě nepřekvapuje… Nečekala jsem takovou reakci…“

„Ani já,“ odpověděl suše, podle zvuku hlasu poznala, že se usmívá. „Ne, cítím se… volný.“

„Volný?“ otázala se a zároveň mu odhrnula vlasy z obličeje.

„Ano.“ Protáhl se, pomalu, sval po svalu, a na chvilku se napnul, aby si pak dovolil se přímo na ní rozpustit. „O jednu noční můru méně. Méně o jednu… zbraň. Ta vzpomínka… už nemá žádnou moc.“ Měl tichý, ospalostí téměř nezřetelný hlas, ale rozuměla tomu, co říká, a usmála se, potěšená úspěšným dosažením svého cíle.

„To jsem ráda. Naprosto si nezasloužili mít na tebe takový vliv.“

„Hm,“ zamumlal neurčitě; mohlo to znamenat souhlas, nebo možná jen potvrzení, že ji slyšel. Zívl a schoulil se blíž.

„Děkuji ti.“

Příliš unavená na smích se přesto o něj pokusila. „Věř mi, Severusi; zcela určitě mi bylo potěšením.“ Kdyby tušila, že bude reagovat takto, požádala by jej už před měsíci; na druhou stranu, možná bylo lepší počkat. Předtím na to nebyl připravený. „A ty jsi v pořádku?“

Ospale se zasmál. „Ach, ano…“ odpověděl, víc vzdechl, než promluvil. Pomalu jí z břicha zvedl ruku a neurčitě pokynul; všimla si, že se mu prsty chvějí naprostým vyčerpáním. Pokrývky nahromaděné u nohou postele se líně převalily a on zavrčel ospalým podrážděním. Zopakoval gesto s větším důrazem, a pak se mu deka přiblížila na dosah, on ji popadl a oba je přikryl.

„Myslím, že bychom měli být vděční, že je volno,“ pobaveně okomentovala Hermiona, zavrtala se pod pokrývku a zavřela oči. „I ty by ses musel zítra hodně snažit při celodenní výuce.“

„Podle toho, jak se cítím právě teď, zítra se budu snažit vůbec chodit,“ zamumlal tiše a s dalším zívnutím se jí usmál do pokožky. „Ale učení bych zvládl, kdybych musel. S ignorováním potěšení nemám moc zkušenosti, ale nemůže to být těžší než ignorovat bolest…“

Hermiona si nebyla jistá, že s tím souhlasí. Ze Severusova pohledu to možná náročnější bylo; koneckonců, s bolestí byl nadmíru seznámen a tak na ni zvyklý, že si sotva ještě všímal zranění. Potěšení však bylo stále poměrně vzácné. „Naštěstí nemusíš. Ani já si nejsem jistá, jestli budu chodit,“ zamumlala v odpověď.

Zavrtěl se. „Ublížil jsem ti?“

„Ne,“ ujistila ho jemně a pohladila jej po rameni. „Ne víc než já tobě.“ Znovu se uvolnil, přičemž z hrdla vyloudil ospalý zvuk a přitiskl se jí těsněji k ňadrům; cítila na kůži šepot jeho dechu, když se znovu uvelebil, a usmála se, vychutnávajíc si teplou váhu jeho těla. Dnešek pro oba značil něco jako průlom, ospale uvažovala; byl to další důkaz toho, jak moc jí důvěřoval, a další z jeho starých strašáků byl odložen k odpočinku. Také jim to oběma poskytlo značné potěšení. Ale mnohem důležitější než toto vše byla skutečnost, že jej právě náhodou oslovila ‚lásko‘ a on nezpanikařil. No, možná předstíral, že neslyší, ale slyšel první část otázky, jinak by neodpověděl; fakt, že nebyl ani trochu napjatý byl dobrým znamením. Neumožnilo jí to víc nahlédnout do jeho citů, ale alespoň ty její snad všechno nezničily.

Teď bylo ale těžké vůbec o čemkoliv přemýšlet, natož se snažit analyzovat jejího neuvěřitelně složitého milence, tak to nechala být. Ruka se mu přestala pohybovat a odpočívala jí teď nehybně na boku; podle zvuku jeho dýchání dospěla k závěru, že usnul. S úsměvem se zcela uvolnila a nechala se pomalým rytmem jeho dechu ukolébat do nevědomí.

XXX

Hermiona se probudila s uvědoměním si několika věcí. První, někde venku byl krásný slunečný den, vítaná změna po vydatných deštích předchozích několika dnů. Druhá, měla šílený hlad. Třetí, zřejmě ‚usouložit k smrti‘ nebyl jen řečnický obrat; cítila se nádherně unavená a měla cosi, co slibovalo být výstavními modřinami na některých zajímavých místech. Čtvrtá, paže jí odumřela, protože se Severus očividně za celou noc nepohnul. Několikrát do něj jemně šťouchla, až nakonec nalezla místo na žebrech, které v něm vyvolalo reakci; skulil se z ní na záda, aniž by se vzbudil, a tak získala zpět svoji ruku. Při sledování jeho spánku se třením pokoušela získat cit do prstů.

Jen vzácně jej viděla spát díky jeho pravidelným záchvatům nespavosti a skutečnosti, že většinou měl od přírody lehké spaní. A ten pohled stál za to. Vypadal mladší a uvolněnější, beze stop napětí. Nezvykle se ve spánku usmíval a nad tím pohledem se bezděčně usmála i ona. Vypadal téměř… no, ‚nevinně‘ nebylo slovo vhodné k popisu Severuse; jemně, možná. Byl krásný, i když asi ne tak, jak tomu slovu rozuměli ostatní.

O chvíli později klid jejich ložnice roztříštila exploze stříbrného světla uprostřed pokoje. Vyděsila ji k smrti. Zaslechla Křivonožkovo zavřeštění, ale byla to Severusova reakce, co ji právě zaměstnávalo; projevil svoji obvyklou schopnost okamžitého probuzení ani ne za jeden srdeční tep, a už se krčil na kraji postele s nemocnou nohou položenou na zemi a tělem nastrčeným mezi ni a to stříbrné světlo. Hůlku měl na něj namířenou. Nikdy neviděla něco podobného jeho reflexům; ani si nebyla jistá, kde se v té chvíli vlastně jeho hůlka nacházela vzhledem k tomu, že většina jeho oblečení ležela na zemi na druhé straně postele na ledabyle odhozené hromadě.

Stříbřité světlo zavířilo a po chvíli dlouhé tak akorát na nadechnutí rozpoznala Patrona; mohla hádat, čí bude, právě když se spojil do tvaru jelena. Harry, ty jsi tak neuvěřitelný idiot! Severus jej také poznal; sledovala jeho odraz v zrcadle a viděla, jak mu ztvrdly oči a jak zatnul zuby. Zjevně neoceňoval vzbuzení za těchto okolností a určitě vypadal méně než potěšený přízračnou připomínkou tolika z minulosti.

Hermiono, prosím, mohli bychom si promluvit?“ žalostně se ptal jelen Harryho hlasem. „Je mi to líto. Budeme s Gin ve dvě hodiny před bradavickou bránou a opravdu bychom si s tebou rádi promluvili, abychom –“

Všechna další slova byla ztracena po Severusově mávnutí hůlkou a zavrčení: „Terminus.“ (1) Patron překvapeně zablikal a náhle zhasl. Severus hůlku upustil a zhroutil se zpět na postel. Těžce vydechl a nechal si spadnout ruku přes oči. „Ten zatracený Harry James Potter je bezpochyby to nejdebilnější kretenismem postižené individuum, které jsem měl tu smůlu potkat,“ prohlásil tlumeně.

„Souhlasila bych s tebou, ale myslím, že mám infarkt,“ roztřeseně odpověděla Hermiona a zhluboka se nadechla, aby se pokusila uvolnit. „Krucinálfagot, Harry! Možná ho budu muset zabít.“

„Prosím, udělej to.“

„To, co jsi udělal, ublíží mu to?“

„Bohužel ne,“ odvětil se zamračením. „Terminus je silnější než Finite, ale ne o moc. V nejhorším případě jej to trochu píchne. Kdybych znal silnější kouzlo, použil bych ho.“ Překulil se na bok a zamrkal na ni. Stále vypadal rozzlobený. „Nechte na Potterovi, aby zničil dobrou náladu.“

Souhlasně a pochmurně přikývla, promnula si oči a rozhlédla se kolem. „Ačkoliv abych byla spravedlivá, asi nevěděl jistě, že budu s tebou. A jak se zdá, je skoro poledne, nemohl tušit, že ještě spíme.“

Severus se znovu zakabonil, ale neochotně přikývl. „Asi ne. Ale to z něj nedělá menšího pitomce,“ dodal.

„Bez debat.“ Shlédla na něj a cítila, jak se jí roztahují koutky do úsměvu; ani Harryho neobratné gesto ji nemohlo zcela připravit o náladu. Sklonila se, jemně Severuse políbila a on jí po chvíli odpověděl. Byl natolik šťastný, že to ani jeho rozpoložení zcela nepokazilo. „Dobré ráno.“

Posadil se a usmál se na ni. „To vskutku.“ Protáhl se, zívl a prsty si prohrábl vlasy. „Nech mě rychle osprchovat, a pak začnu chystat snídani – nebo oběd – zatímco se budeš mýt ty.“

„To zní jako výborný nápad,“ souhlasila vřele. „Jsem hladová jako vlk. A je to zcela tvoje vina, Severusi Snape.“

Ušklíbl se. „Vzpomínám si, že to ty jsi to celé začala.“

„Nicméně zbytek noci byl tvůj nápad,“ podotkla, a pak se na něj zazubila. „A ano, vím, nestěžovala jsem si. Ale můžu s tím začít teď, pokud nezvedneš svůj poměrně pěkný zadek z postele a neuděláš mi sendvič se slaninou.“

„Merline, chraň mě před panovačnými ženami,“ zamumlal nijak zvlášť upřímně a znovu se protáhl – čímž jí poskytl docela příjemný výhled. „Rajčatový dressing, předpokládám?“

„Přirozeně. A také, prosím, nakrm Křivonožku, pokud tedy nezdrhl do hor, když se Harry vytasil s tím svým kouskem.“

Severus se zastavil ve dveřích a pohlédl zpět, aby protočil očima. „Ano, drahá,“ odvětil co nejsarkastičtěji a s maximálním úsilím skryl úsměv v očích, když se odvrátil.

XXX

Druhá hodina odpolední zastihla Hermionu stát na jedné straně přemisťovacího bodu před školní branou. Ruce měla složené na prsou a pevně nasazenu svoji nejlepší imitaci Severusova zamračení. Stále byla unavená a byla by raději ještě v posteli a škádlila se se svým milým, kdy by si ujídali navzájem ze sendvičů a líně zkoumali znatelné pozůstatky aktivit předchozí noci; namísto toho tu venku stála v mrazivém vánku a netrpělivě čekala, až uslyší Harryho klopýtání skrz jeho omluvy.

Když kamarádi dorazili – nevyhnutelně pozdě – zírala na ně v třeskutém tichu a čekala. Avšak první slova vycházející z Harryho úst se omluvě nijak nepodobala. „Co jsi udělala?“

„Co?“

„Co jsi udělala mému Patronovi? Bylo to divné.“

Dobře, soukromě si pomyslela Hermiona. Nahlas jej zamračeně informovala: „ neudělala nic. To Severus. Kupodivu nebyl nijak zvlášť potěšený přízrakem jelena, který mu vtrhl do ložnice; ani já, když na to přijde, a Křivonožku jsi vyděsil tak, že mohl ze srsti vyskočit.“

„Je tady?“ zeptala se Ginny opatrně a s obavami se rozhlížela, zatímco Harry nabral zajímavou barvu při zmínce slova ložnice.

„Křivonožka? Ne, ten tady není.“

„Víš, že myslím Snapea. Je tady?“

„Ty ho snad vidíš?“ odsekla Hermiona, poněvadž nebyla v náladě být milá. Ve skutečnosti nevěděla, kde se Severus v tomto okamžiku nachází, ale vsadila by se, že je poblíž; jen na druhé straně zdi, pokud by musela hádat, blízko natolik, aby mohl odposlouchávat, aniž by byl viděn. Neobtěžovala se mu zakazovat, aby ji následoval, protože by neposlechl; přiměla jej slíbit, že si nic nezačne, a on s ošklivým zábleskem v očích souhlasil. Díky tomu skutečně doufala, že Harry neprovede nějakou pitomost a nevyprovokuje ho.

„Ne, ale to nutně nemusí nic znamenat.“

„Svůj neviditelný plášť pořád máš. Ujišťuji tě, že Severus zničehonic nevyskočí a nevykřikne ‚Baf‘,“ odvětila suše. „Můžeme se posunout dál? Jsem unavená.“

„A to jsi ještě v poledne v posteli,“ zamumlala Ginny a Hermiona na svoji kamarádku přimhouřila oči.

„Z jakéhosi zvláštního důvodu jsem v noci dobře nespala,“ poukázala kousavě a Ginny uhnula očima, jako by se trochu styděla. Hermiona se rozhodla nekazit efekt zacházením do detailů o tom, co dělala místo spaní. Ani nechtěla vidět ty dosud neobjevené barevné odstíny Harryho tváře, pokud by mu prozradila, že kouřila značně tvrdý penis profesora Snapea před tím, než ji důkladně osouložil do vyčerpání. Začínala zmijozelskému přístupu přicházet na chuť; nelhala, jen se vyhnula celé pravdě.

Po nepříjemné pauze si Harry povzdechl a prsty si prohrábl vlasy, které byly rozčepýřené jako vždy. „Promiň, Hermiono. Máš pravdu; včera jsme se chovali nepřijatelně.“

„To ano,“ souhlasila tiše. Zanechala agresivního postoje a uvolnila paže; popravdě řečeno, už nebyla opravdu naštvaná. Znala ty dva natolik, aby poznala, že to včera nemysleli vážně; jen prostě byli v šoku.

„Po tvém odchodu jsme si o tom popovídali,“ předložila tiše Ginny. „A, no, tak nějak to… bizarně dává smysl? Jakmile jsme o tom popřemýšleli… nezdálo se to tak divné.“

Harry přikývl. „A to všechno, co jsem řekl… mýlil jsem se. Trochu mě to… zaskočilo, víš? Myslím tím, je to první chlap, kterého od Rona bereš vážně – asi proto jsem ho zmínil. Ti ostatní – nic moc neznamenali, ne?“

„Nebylo jich tolik,“ protestovala, dobře si vědoma toho, že Severus téměř jistě poslouchá. „Ale… ano, máš pravdu, žádného jsem nebrala vážně. Ron byl můj první, ale nikdy nemohl být posledním; nehodili jsme se k sobě.“

Harry znovu přikývl. „Já vím, Miono. S tím se můžu smířit. Ale představa, že Snape by mohl být ten pravý, když Ron nebyl… Víš, je toho hodně k pochopení.“

„Já vím,“ souhlasila. „Věděla jsem, že to bude šok. To byl jeden z důvodů, proč jsem stále odkládala vám to prozradit; a opravdu neexistoval šetrný způsob, jak ty novinky oznámit. Doufala jsem, že na to přijdete sami,“ dodala kousavě. „Víc než dost jsem vám toho napověděla.“

„Jo,“ s pochmurným úsměvem souhlasila Ginny. „O tom jsme také mluvili. Bylo to docela zřejmé, když jsme se na to podívali zpětně. Každopádně… je nám to líto. Neměli jsme tak reagovat.“

Hermiona pokrčila rameny a věnovala jim malý úsměv. „Je to v pořádku. Jsem asi příliš odpouštějící, ale nikdy jsem se kvůli tomuto nechtěla s někým rozkmotřit. Věděla jsem, že budete v šoku a trochu zděšení. Ani se vám nedivím, opravdu ne. Pokud bych na Severuse pohlížela jako my všichni na konci války, asi bych byla taky zděšená. Ale vy jste jej od té doby neviděli, takže nevíte, jaký teď je.“

„Kdy se s ním setkáme i my?“ zeptala se Ginny. „Musím připustit, že jsem zvědavá, obzvláště s jistými podrobnostmi, které jsi prozradila.“

Při vzpomínce na některé minulé rozhovory Hermiona potlačila úsměv a zavrtěla hlavou. „Nevím. Ještě dlouho ne; necítím se připravená se vám všem postavit, natož Severus. Nejdříve to chci říct ostatním z tvé rodiny, aby si na tu myšlenku všichni zvykli. Tví rodiče jsou na seznamu hned další.“

„A co Ron?“ zeptal se rozpačitě Harry.

„Bože, ne. Ten se to dozví poslední, a až mu to řeknu, bude to v místnosti plné lidí, kteří to již budou vědět a kteří jej dokáží uklidnit. Jinak by se pokusil o něco pitomého a Severus by jej zabil.“

„Ron je bystrozor, víš…“

Hermiona se usmála. „Ale je také Ron, Harry. Znám ho příliš dobře a viděla jsem, jak rychlé reakce má Severus. Neznám nikoho, kdo by jej mohl porazit v souboji, ale Ron je rozhodně dost pitomý na to, aby se o to v zápalu pokoušel. Takže to zjistí poslední.“

„Tvoji rodiče už vědí?“ zeptal se tiše Harry.

„Ano. Zdá se, že to berou docela dobře; samozřejmě mají starost, ale nemusí překonávat žádné předsudky vůči Severusovi – za studií jsem se o něm sotva zmínila. Pořád věci probíráme, ale bude to v pořádku. V této chvíli je víc zajímá znovuvytvoření vazeb se mnou.“

„To je dobře.“

Poté hovor ještě chvíli pokračoval, ale už toho nebylo mnoho k mluvení a Harry se s Ginny vrátil domů, aby vyzvedli děti z Doupěte. Jakmile odešli, Hermiona se vrátila bránou a zavřela ji, načež se rozhlédla kolem na nevinně prázdné pozemky. „Nuže?“ zeptala se šelmovsky.

Náznak hlubokého uchechtnutí se rozezněl slunečným odpolednem a v blízkosti se zatřpytila skvrna zastíracího kouzla a odhalila se známá tmavá silueta. „Nuže co? Jistě jsi nebyla tak pošetilá, aby sis myslela, že nebudu poblíž.“

„Samozřejmě ne. Proto jsem Ginny nepotvrdila, že tam nejsi, když se ptala. Minimálně jsem ráda, že ses choval slušně.“

Srovnal s ní krok, když se vydali zpět příjezdovou cestou ke hradu. „Opravdu, co sis představovala, že udělám?“ zeptal se pobaveně. „Kromě toho,“ dodal s lehkým ušklíbnutím, „kdybych vás přerušil, mohl bych přijít o něco zajímavého. Weasley byl opravdu tvůj první?“

Pokusila se na něj zamračit. „Netvrď mi, že jsi věřil všem těm nesmyslům v Týdeníku čarodějek a v příbězích Rity Holoubkové.“

Severus zvedl obočí. „Popravdě mohu říct, že tehdy mě znepokojovaly mnohem důležitější věci než tvůj sexuální život,“ odvětil suše. „V každém případě jsem už dávno dospěl k závěru, abych nikdy nevěřil ničemu, co napíše Holoubková. Nemůžu tu ženskou vystát. Celý loňský rok mě zoufale pronásledovala, aby si zajistila exkluzivní rozhovor.“ Rty se mu zkroutily.

Hermiona studovala jeho výraz a zamrkala. „Snažila se tě svést, že ano?“

„Více než jednou,“ souhlasil. „Mohlo by to být o něco lichotivější, kdybych nepojal podezření, že to při hledání příběhů dělá zcela rutinně, a kdyby nebyla tak nepříjemná jedubaba.“

„Odmítl jsi ji, předpokládám.“ Alespoň doufám. Neměla problém se Severusovými milenkami v minulosti, zejména s ohledem na dovednosti, které získal, ale doufala, že má lepší vkus.

Nepříjemně se uchechtl. „Dá se to tak říct,“ souhlasil s náznakem záště ve výrazu.

„Ach; co jsi jí řekl?“

„Popravdě, řekl jsem jí, že bych raději ojel týden mrtvou ovci než ji, a že kdybych chtěl kurvu, zaplatil bych si nějakou čistou a zdravou. Pak jsem jí nabídl, že ji seznámím s některými svými méně vybíravými známými a pozval ji k účasti na příštím setkání Smrtijedů. V tom okamžiku raději rychle odešla.“

Se smíchem se na něj zazubila. „Dokonce i na tvé standardy to bylo okouzlující.“

„Byl jsem na to docela pyšný,“ souhlasil ironicky s pousmáním.

„Napsala o tobě knihu, víš. Snape: Syčák nebo světec?“

„Vím,“ odpověděl a úsměv se mu lehce rozšířil. „Našel jsem výtisk v antikvariátu v Essexu nedlouho před návratem do Anglie. Byla to nesmírně zábavná fikce, že? Domnívám se, že jediné, co měla správně, bylo mé jméno a pracovní pozice. Jak si vzpomínám, i můj věk uvedla špatně.“

„Podařilo se jí vystačit s faktem, že o tobě nic neví,“ souhlasila Hermiona a usmívala se s ním.

„Abychom se vrátili k původnímu tématu…“

Podrážděně si povzdechla. „Ano, Ron byl můj první. Záleží na tom?“

Pokrčil rameny. „Ne. Ale muselo to být pro tebe poněkud nešťastné.“

„Ne tak docela,“ vzpomínala. „Určitě jsem nebyla jeho první, i když se snažil předstírat, že jsem. Víceméně věděl, co dělá, a já znala alespoň teorii. Tato část našeho vztahu nebyla problematická.“ Severus byl lepší, ve skutečnosti docela dost, ale jeho ego nepotřebovalo další drbání, ne po předchozí noci. Zvědavě k němu vzhlédla. „A co tvé poprvé?“ zajímala se a sledovala jeho tvář pro případ, že by se to mělo zvrtnout na jeden z těch příběhů; věděla, že to bylo před připojením ke Smrtijedům, ale to bylo vše.

Severus vypadal spíš pobaveně než cokoliv jiného. „Nic zvlášť památného, to tě ujišťuji.“ Po chvíli to líně rozvedl: „Bylo mi šestnáct. V to léto zemřeli mí rodiče, Lily se mnou již nemluvila a já byl sám a neměl co dělat. Začal jsem se poflakovat s místním gangem mudlovských teenagerů, účastnil se tradičních chlastaček, kouření a užívání drog, demoloval jsem věci, kradl a oddával se nevalnému nahodilému sexu. O panictví jsem přišel v křoví na okraji nedalekého dětského hřiště; oba jsme byli opilí a ani si nepamatuji její jméno, jestli jsem je vůbec znal. Bylo to asi tak dobré, jak bys za těch okolností předpokládala.“

„Bože, Severusi, jsi tak romantický.“

„Já vím,“ přitakal s tichým odfrknutím. „Abych byl upřímný, nijak zvlášť zapálený jsem nebyl. Dokonce i s Lily… Chtěl jsem ji, tím neohrabaným dospívajícím způsobem, ale nebylo to nijak zvláštní hnací silou. Nikdy jsem neměl rozsáhlý sexuální apetit a život mezi Smrtijedy mé libido ještě víc potlačil. V mém životě se občas mihly ženy, ale jen zřídka. Moc jsem si s tím hlavu nelámal, a pokud jsem za to platil, vyžadovalo to z mé strany takové úsilí, že jsem se obtěžovat jen zřídka. Nepřekvapivě jsem nijak zvlášť nepřitahoval pozornost žen.“

„Jejich chyba,“ zamyšleně pronesla Hermiona. „No, nebyl jsi nějak atraktivní, ale kdyby věděly, co dokážeš, hodně žen by tvůj vzhled dychtivě hodilo za hlavu…“

Naštěstí měl Severus dost rozumu a vypadal spíš pobaveně než samolibě, a dokonce se mu elegantně podařilo vrátit kompliment zamyšlenými slovy: „Možná jsem v minulosti postrádal vhodnou inspiraci.“

Pomyslela si, že to spíše způsobila jeho hluboce pohřbená potřeba projevů náklonnosti, než že by to zvládla jeho vědomá mysl, ale zcela jistě se nehodlala hádat. V každém případě byli zpět v hradu a toto nebyl vhodný rozhovor pro vnitřní prostory školy.

XXX

Jak se velikonoční svátky chýlily ke konci, oba učitelé zjistili, že díky blížícím se zkouškám roste jejich pracovní vytížení. Tím se zkrátil jejich volný čas, který by trávili společně. Když Severus přerušil líné sobotní ráno v posteli zavrčením mrzutého oznámení, že se do sklepení blíží Minerva, Hermiona podrážděně zaklela. „Co chce? Nikdy s tebou dobrovolně nemluví, a kdyby šlo o naléhavý případ, použila by letax.“

Severus zavrčel něco pravděpodobně nelichotivého a odmlčel se. Naklonil hlavu na stranu, jak jej zjevně cosi napadlo, a na tváři se mu pomalu rozlil naprosto ďábelský úsměv. „Myslím, že je načase vzkřísit moji starou hru,“ pronesl zlomyslně. „Pokud by ses obtěžovala, seslala na sebe zastírací kouzlo a našla si si dobrý výhled v obývacím pokoji, možná zjistíš, jak je to zábavné.“

„Severusi, na co se chystáš?“ zeptala se rozpolcená mezi obezřetností a pobavením – rozhodně by si nepřála ten výraz zaměřený na svoji osobu. Jen se potměšile usmál, zatímco vyklouzl z postele a postavil se. Popadl hůlku a namířil ji na dveře. „Jakou hru?“ zavolala za ním při hledání županu a hůlky.

„Přivést Minervu McGonagallovou do rozpaků a naučit ji, aby mě nechala na pokoji,“ zavolal z koupelny přes zvuky tekoucí vody.

„Nezjistí, že jsem tady?“

„Ne. Toto jsou mé komnaty a já si nepřeji, aby to věděla. V každém případě nebude moc dávat pozor, jak brzy uvidíš.“

Vzala jej za slovo a cítila téměř nesnesitelnou zvědavost. Se zkříženýma nohama se pohodlně usadila v rohu pokoje, kde by jen velmi nepravděpodobně překážela, a kouzlo na sebe seslala ve chvíli, kdy se ode dveří ozvalo klepání a ředitelčino zavolání: „Severusi?“

Jakmile se Severus objevil, Hermiona tu hru pochopila; byl nahý až na nepříliš velký ručník omotaný kolem boků, vlasy měl mokré a kapala z nich voda. Osobně to shledávala příjemným pohledem, ale nějak si neuměla představit, že by na to jejich poněkud prudérní ředitelka nahlížela stejně (alespoň doufala, že ne, protože to by bylo znepokojivé na mnoha úrovních). Když mířil ke dveřím, jednou rukou volně přidržoval ručník, druhou zvedl hůlku a její špičkou si přejel po ramenou; přihlížející Hermiona zahlédla mihotání přelévající se po kůži a většina jeho jizev zmizela. Věděla, co se skrývá pod kouzlem, takže na ni tolik neúčinkovalo, ale Minerva uvidí jen některé z větších jizev.

Severus se zastavil pár kroků od dveří a s pobaveným výrazem sledoval dřevo, zatímco decentní ťukání přerostlo do vytrvalého. Nakonec netrpělivost přemohla zdvořilost a Minerva otevřela dveře, jen aby našla prakticky nahého Mistra lektvarů zjevně na cestě ze sprchy, aby odpověděl na klepání.

Zamračil se na ni. „Jen dál,“ pozval ji sarkasticky a ustoupil. „Jako doma.“

Minervin výraz byl k nezaplacení; Hermiona na sebe rychle seslala neverbální Silencio, aby zajistila, že její chechot nezničí tu hru. Starší žena vypadala téměř zděšeně; Severus naopak vypadal otráveně a netrpělivě, ale naprosto přirozeně. „Nuže?“

„Co?“ podařilo se ze sebe dostat ředitelce.

„Doufám, že pro tuto návštěvu máte nějaký důvod?“

Po dlouhé chvíli se Minerva snad zotavila. „Myslíte si, že v tomto stavu je vhodné otevírat dveře, Snape?“

Zvedl jedno obočí. „Není ani půl deváté v sobotu ráno. Každý neohlášený návštěvník mých soukromých komnat a nikoli mého kabinetu musí být zaměstnanec a nikoli student. Navíc v tuto hodinu stěží půjde o společenské zaskočení. Předpokládal jsem, že je to důležitější než se obléknout – ne že byste mi na to dala dost času,“ dodal s ostrostí v hlase. „Zcela zjevně jsem byl ve sprše. Teď, paní ředitelko, co chcete? Sklepení není tak teplé, abych zde chtěl takto postávat celé dopoledne.“

To byla pravda, jak si Hermiona se smíchem ve svém rohu všimla; to prohlášení také přitáhlo pozornost k jeho bradavkám, ztvrdlým v chladném vzduchu, a také i ke kapkám, které mu z vlasů stékaly přes svaly na hrudi. Ramena se jí třásla, když sledovala Minervin výraz.

Po příliš dlouhé pauze ředitelka odpověděla na otázku se silnějším přízvukem, než bylo obvyklé. „Hledala jsem Hermionu…“

Severus zvedl druhé obočí. „Pokud nebyly nedávno přestavěny zaměstnanecké komnaty, její pokoje jsou o několik podlaží výš a poněkud na druhé straně hradu,“ podotkl mírně.

„Zjevně, Snape, tam není, jinak bych ji nehledala tady,“ odsekla vztekle; očividně se jí nelíbilo, jak nesvá se cítí. „Z důvodů, které nedokážu pochopit, na vaší společnosti cosi vidí, takže mě napadlo, že by mohla být zde.“

Velice pomalu a rozvážně se Severus podíval na sebe, a pak zpět na svoji zaměstnavatelku s nepříjemným leskem v očích. „Byl jsem ve sprše,“ zopakoval hedvábně. „Nemám ve zvyku přijímat návštěvy v koupelně.“

„Dost her, Snape. Je zde Hermiona?“ vyštěkla Minerva nyní zřejmě poněkud vyvedená z míry.

Černé oči mu ztvrdly. „Proč by tu profesorka Grangerová byla tak časně, když jsem zjevně neoblečený na společenskou příležitost?“ zeptal se jí nebezpečným tónem. „Co přesně naznačujete, Minervo?“

K Hermionině naprostému úžasu se ředitelka skutečně začervenala. „Já – nemyslela jsem – ale sklapněte, Snape! Víte přesně, jak to myslím. Víte, nebo nevíte, kde je Hermiona?“

„Myslím, že jsme právě zjistili, že zde neexistuje možnost, jak bych to věděl,“ protáhl chladně. „Ujišťuji vás, že není v mé sprše. Mimo ni se nemohu vyjádřit. Ještě něco?“

Miluji Zmijozely, pomyslela si Hermiona. Snažila se příliš netřást silou svého tichého veselí pro případ, že by splývací kouzlo znatelně zakolísalo – ne že by za těchto okolností očekávala, že si Minerva všimne. Koneckonců napůl nahý a mokrý Severus byl velmi poutavý zejména proto, že teď dovolil svému mokrému ručníku sklouznout o kus níž na boky.

Evidentně si Minerva uvědomila, že neexistuje možnost, jak tuto konkrétní konfrontaci vyhrát. S výrazem ve tváři, který sliboval pozdější hroznou odplatu, ostře pronesla: „Ne. To je vše.“

Severus naposledy otočil nožem v ráně, posměšně se sklonil a nechal ručník ještě posunout. Když se napřímil, z jeho potáhnutí zpět na místo udělal představení; znovu rudnoucí ředitelka vyrazila na nedůstojný ústup a práskla za sebou dveřmi. Jakmile se dveře zavřely, v jeho tváři se smísil tvrdý hněv a pohrdavý úšklebek, když se tiše uchechtl. Otočil se, aby proskenoval pokoj, načež se zaměřil na roh; Hermiona zrušila splývací i tlumící kouzlo a se salvami smíchu vstala.

„Severusi, ty jsi tak ďábelský bastard! To bylo skvělé!“

Ušklíbl se, zjevně sám se sebou velmi spokojený. „Nový rekord,“ poznamenal zamyšleně. „Nikdy dřív se mi nepodařilo, aby zrudla. Nevěděl jsem, že to umí.“

„Často jsi jí takto otevíral dveře?“

„Ne často – to by to teď tak nezapůsobilo. A je to zcela její chyba – i před mnoha lety poprvé to byla její chyba. Kdyby nereagovala tak zábavně, nikdy by se to neopakovalo. Možná by tě zajímalo, že jsem to samé provedl Dolores Umbridgeové,“ dodal zamyšleně.

Stále se smíchem k němu přešla, aby mu spočinula rukama na vlhké kůži pasu těsně nad boky a krajem ručníku. „Připomeň mi, abych tě nikdy nerozzlobila.“

Jeho bohatý, hluboký smích se v tichu místnosti připojil k jejímu. „Na to ses o několik let opozdila, Hermiono,“ laskavě k ní promluvil. „Alespoň drobet jsem byl na tebe naštvaný od tvé první hodiny lektvarů. Jsi ta nejnesnesitelnější čarodějka, jakou jsem kdy poznal.“

Za vyslovení něčeho tak ošklivého by se na něj velmi ráda zlobila, ale měl spíš lehce pobavený výraz než zesměšňující. A stále ještě bojovala s chichotáním nad Minervinou tváří, a v každém případě bylo těžké se dohadovat se Severusem, když byl téměř nahý, jakkoli trapný tento fakt byl. „Ďábelský bastarde,“ zamumlala bez skutečného zápalu a naklonila se, aby mu slíbla kapku vody z hrudi.

„Myslím, že tě hledá naše vážená zaměstnavatelka,“ poznamenal mírně.

„Může hledat ještě chvilku,“ nepřítomně odvětila Hermiona. „Když mě nenajde, bude předpokládat, že jsem vyklouzla, abych strávila trochu času se svým záhadným milencem – což jsem i udělala, takže jí ani nebudu muset lhát, až ji potkám.“ Kromě toho byla ředitelka momentálně asi lehce traumatizovaná.

„Ještě bych z tebe mohl udělat Zmijozelku,“ pobaveně odpověděl Severus.

„Můj vnitřní Zmijozel není tím, o kterého se v této chvíli zajímám,“ odvětila a znovu se pustila do líbání jeho hrudi a rukou pod ručníkem našla jeho reakci. Pažemi jí sklouzl kolem pasu a přitáhl si ji blíž. Sklonil hlavu, aby ji v odpověď políbil, a ona se na něm šťastně rozpouštěla. Rukama zkoumala jeho tělo, dokud jí chvění na konečcích prstů něco nepřipomnělo. „Než se necháme úplně unést…“

„Hm?“

Usmála se na něj. „Soustřeď se. Nezrušil jsi zakrývací kouzlo.“ Zamrkal na ni a jeho výraz nabral nádech ostražitosti. Vztáhla ruku, aby se jej dotkla na tváři, naprosto ignorujíc zneužitý ručník, který nakonec vzdal boj a spadl na zem. „Říkala jsem ti, Severusi, tvé jizvy jsou tvojí součástí. Bez nich to nejsi ty a nechci, abys je někdy přede mnou skrýval.“

Po dlouhé chvíli nejistoty jeho oči změkly a ona ucítila zachvění magie, jak zrušil kouzlo a byl opět tím mužem, kterého znala. Znovu jej políbila, na chvíli se odtáhla a zazubila se na něj. „Stejně nemyslím, že jsi to potřeboval. Podle toho, co jsem viděla, Minerva by si jich nevšimla, ani kdyby byly ještě čerstvými, krvácejícími ranami; pochybuji, že by nějaké jizvy viděla.“

Tiše si odfrkl. „Pošetilko. Pokud jde o mne, existují mnohem horší věci, než je nahota.“

Bezvýrazně na něj zírala. „Ty si opravdu myslíš, že kvůli tomu tak reagovala? Severusi…“

Zamračil se. „Co?“

„Ach, ty nemožný chlape,“ zamumlala a impulzivně jej objala. „Jak někdo tak inteligentní může být tak naprosto zabedněný, nepochopím.“

„Co?“ zopakoval a zněl někde mezi podrážděním, nejistotou a zmateností.

Dusíc smích, na něj Hermiona pohlédla. „Minerva nebyla zděšená, protože tě viděla téměř nahého, Severusi. Byla v rozpacích ze své vlastní reakce; velice se snažím nespekulovat o osobním životě svých kolegů, obzvláště těch, kteří mě učili, ale dovedu si představit, že to je už velmi dlouho, kdy naposledy viděla sexy muže vyjít ze sprchy.“

Zíral na ni; jeho výraz nabral zajímavou směs zmateného úžasu, naprosté nevíry a fascinované hrůzy, což vedlo k jejímu zoufalému boji se záchvatem smíchu. Toto nebyla jedna z těch situací, kdy nevadilo se mu smát, ale ten výraz jeho tváře… Aby nad sebou získala kontrolu, soustředila se na nevíru v jeho očích; měl opravdu hrozné sebevědomí. „Věř mi, Severusi, v tyto dny stojíš i za druhý pohled,“ řekla mu jemněji. „Pro případ, že by sis nevšiml, po dlouhé době jsi něco přibral a všechno to jsou svaly. Jako takový jsi nikdy nevypadal neatraktivní, jen nezdravý a i to už je pryč. Jistě sis nemyslel, že jsem jediná žena na světě, která tě shledává příjemným na pohled?“

Teď vypadal vážně vyvedený z míry; trvalo to okamžik či dva, než mu oči ztvrdly, když se uchýlil k jedinému způsobu obrany, který znal, a začal stavět zdi. Neviděla je již dlouho a zareagovala v mžiku tím, že vztáhla ruku a zapletla mu ji do vlhkých vlasů, aby mu natočila hlavu k přímému pohledu do očí. „Ani se neopovažuj, Severusi! Právě jsem ti řekla, že nechci, abys něco skrýval, ne přede mnou.“

Po dlouhé odmlce opatrně zkusil: „Abych odpověděl na tvoji otázku, všechny důkazy do této chvíle to potvrzovaly.“

„Blbost,“ odsekla. „Jen sis toho nevšiml, to je vše. Spousta lidí na nás koukala, když jsme byli v Cambridge o Vánocích. A ručím za to, že ne jen na mne, ani nebyli zděšení, ani si neříkali, proč jsme, kruci, spolu. A přísahám, pokud by někdo vynalezl lepší alternativu obraceče času, vrátím se do sedmdesátých let a už jen z obecných principů nafackuji každé holce, kterou jsi znal za dob svého dospívání. Pak bych nafackovala oběma tvým rodičům, přičemž bych zvláštní pozornost věnovala tvému otci, a pak bych jednu flákla Lily Evansové, čistě jen tak, jí a Pobertům, a skončila bych prásknutím Brumbála něčím těžkým po hlavě. Protože myslím, že je strašlivé, když si o sobě tak málo myslíš.“

Při konci své malé litanie se cítila trochu hloupě, ale – z jakéhosi zvláštního důvodu – zafungovalo to. Severus vypadal víc než co jiného zmateně, s lehkým nádechem pobavení, a to bylo jednoznačně zlepšení proti jeho předchozí náladě. „Skončila jsi?“ zeptal se opatrně.

„Sotva jsem začala; seznam lidí, které bych ráda uřkla, pokud bych mohla, je dlouhý. Ale v tuto chvíli ano, skončila jsem.“

„Dobře.“ Celou si ji zvedl, než si vůbec všimla, že se pohnul, a políbil ji tak hluboce a tak důkladně jako nikdy. Jakmile ji jeho ústa opustila, zanechal ji naprosto bez dechu a neschopnou slova. Vážně se na ni podíval a klidně prohlásil: „Ty jsi bezpochyby tak naprosto a úplně šílená, že jsme tě prostě měli nasadit na Pána zla a jít ti z cesty a neměli jsme se spoléhat na Pottera.“ Znovu ji políbil a dodal: „Jsem skoro v pokušení najít takový způsob, aby se ten šílený plán odehrál, jen abych viděl, co se bude dít.“ Potřetí ji políbil. „Nicméně nyní jsem spíš v pokušení vrátit se k tomu, co Minerva tak hrubě přerušila.“

Vyhnutím se čtvrtému polibku Hermiona během jejich cesty do ložnice nabrala trochu dechu a s rukama obtočenýma kolem jeho krku srdečně vítala tento plán; bude to větší zábava než její nápad a možná víc poslouží sebevědomí jejího milence. S tím na paměti se pustila do ukázek, jak přesně atraktivním jej shledává.

 

 

 

(1)       Terminus – angl. konečná; kouzlo podrobně zpracováno zde: http://hplex.kizi.sk/?p=2773


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: michelle13 - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A kde mám ako zobrať vreckovku na utretie notebooku? :D Chudák notebook :D Nezvládol môj záchvat smiechu :D Severus a ten jeho humor :D :D 
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Byl skvělý, že?  Tu scénu miluju. Díky za komentář, michelle13 :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Leylon - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
dostala si ma, to ti teda poviem. Po Minerve a tom, čo na ňu ušil Severus sa neviem prestať usmievať. Slizolin ako vyšitý, len čo je pravda (aj keď to o jeho sebavedomí tomu dalo trochu trpkejšiu príchuť). Ďakujem za preklad :)
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, však ona mu Hermiona vše patřičně osvětlila :-) Ale chtělo by to ilustraci - Severus po sprše jen s ručníkem, Minerva v šoku z mnoha důvodů :-D  Díky za koemntář, Leylon :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krasa. Tento dil me naucil, ze si nemam cist pri snidani. I kdyz je pozoruhodne, jak se jogurt z obrazovky spatne cisti:-D 
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Omlouvám se, že jsem nedala upozornění :-D Díky za komentář, anizne :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ha, tusim to nemam citat rano, potom cakat az do vecera, kym bude manzel doma.. Takze pomaly odburavame strasiakov a dovera medzi nimi narasta.. Aj ked sebadovera je zase nieco ineho.. Harry a Ginny ma potesili, ze sa relativne spamatali tak skoro a tesim sa na pokracko ako vzdy
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-) No jo, tak přečíst ještě večer :-) Hermiona to se Severusem umí, co? Pomalu a citlivě jej zbavila jedné noční můry. Harry s Ginny naštěstí rychle přišli k rozumu. Díky za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Překvapili mě Harry s Ginny, čekala jsem, že jim to uklidňování bude trvat mnohem déle, a hodně mě pobavila scéna s Minervou, muselo to být geniální! Severus skutečně umí být pěkně škodolibý bastard:D Doufám, že Hermioně plán s oznámením Ronovi vyjde, aspoň by měli šanci všichni přežít... hlavně Ron, asi. Zbytek kapitoly byl rozhodně podnětný, díky moc za překlad a budu se těšit na další!
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, překvapivě přišli k rozumu brzy, i když načasování měli opět špatné :-D Tu situaci s Minervou bych chtěla vidět, musela to být nádhera :-D A správně podotýkáš, že s Hermioniným plánem by měl šanci přežít hlavně Ron, to bude ještě drsné. Díky moc za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: bludicka - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ooooo, tak to je geniální kapitola :) Pomalu si začínám říkat (kromě toho, že čtení těchto povídek je pro mě naprostá závislost), že kdybys, Lupinko, pořád nepřekládala tyhle skvosty spolu s Marci, tak se z toho komerčního hnusnýho a stereotypního světa zblázním. Díky!!
Severus a Hermi jsou prostě skvělá dvojka, nandají to celýmu světu a nakonec jim stejně akorát všichni budou tu lásku, co mezi sebou mají, závidět. A Minervě dobře jí tak! Myslela jsem, že ona je jedna z mála těch, kteří Severuse uznávají a mají dost soudnosti na to, aby pochopili, co všechno kdy musel prožít a podstoupit. Ale tady je to teda řádná mrcha. Jen do ní. :) Těším se na další středu, je zatím ukrutně daleko, aúúúú...
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jé, tak přesně takovou vzpruhu jsem dnes potřebovala. Byla jsem nemocná (ještě jsem), trávila jsem týden dovolené s dětmi (babička jela na dovolenou) a potřebovala jsem nakopnout k překladu :-) Už mi zbývá jen kousek posledního bonusu :-) Díky :-)
Jo, Severus a Hermiona jsou skvělí. A ještě toho hodně dokážou. Minerva to tu dost schytala, tady jí Loten nadělila povahu, která mně osobně úplně nesedí. Ale narozdíl od Grangerových, ji docela chápu. Ono se to trošku vysvětlí, proč se tak chová.
Středa je tu cobydup ;-) Děkuji moc za krásný komentář, bludicko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Už hodně dlouho mi nic tak efektivně nezvedlo nálau. Kéž by na světě existoval skutečný Severus Snape. Moc díky za překlad. :DDD
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Přesně tak :-D Díky za komentář, Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mňo. Já to prostě vidím. HO vidím. Souhlas s Herminonou na 100% ve všech bodech. Ale co teď - manžel se vrací ze SC až v pátek:-) A nevím, nevím, ale není na čase opustit Potterovi a najít si jiné přátele? :-)
 
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Je to žrádlo, co? Ty kapičky vody... ten ručník hříšně nízko přes boky... :-D
Opustit dlouholeté přátelé je asi těžké. Ale ono se to utřepe. A navíc, Severus ji přivede na veselejší myšlenky :-)
Díky za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za další fantastickou kapitolu. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já děkuji za komentář, Jiťo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: miroslava - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
téda.... nooooo...... ÚŽASNÁ kapitolka
Je pravda, že ne každému autorovi se podaří popsat milování tak, aby nevypadalo zvrhle nebo vulgárně. Ale Loten je skvělá, umí vyhmátnout srdce svého čtenáře. A ty, Lupino, si umíš nádherně pohrát se slovíčky a takhle perfektně (nebo pekelně?) nám je naservírovat, že potom můžeme těm dvěma jen závidět! DÍKY DÍKY za překlad.
Minerva?  Jupííí, to bylo vážně zákeřné.  Bude častěji tak trpět?
 
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taková žhavá kapitola, že? :-D Jo, Loten milostné scény umí, to je pravda. Já se jen snažím, aby vyzněly spíš umělecky než vulgárně. Přístupnost je od šestnácti, tak ať tady nepohoršujeme :-) Moc mě těší, že se líbilo. Fakt :-)
Minervu Severus ještě podusí :-D Díky za komentář a pochvalu, miroslavo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Skvělá kapitolka. Já jsem měla v poslední době dost těžký období a ani jsem neměla moc chuti na komentáře. Četla jsem ale poctivě každou středu. Hermionu v určitých "věcech" dost obdivuji. Harry s Ginny mě trošku překvapili,že se přišli usmířit s Hermionou docela brzo. Ale po tom co Harry předvedl bych ho na místě Hermiony napínala trochu déle. Scéna s Minervou byla skvělá, Severus je úžasný zmijozel,nandal jí to geniálně. Moc děkuju za překlad a budu se těšit na další díl
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, jak je to v té písničce: život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře. Tak snad už bude brzy líp :-)
Harry s Ginny se naštěstí vzpamatovali brzy, snad tím jejich výstupem přátelství moc nepokazili. I když jak se Hermiona vyjádřila, už to nebude takové jako dřív.
Severus se zase jednou vytáhl, co? Zmijozel jeden mazaný :-) Chudina Minerva :-)
Díky moc za komentář, scully :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 30.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Fascinující kapitola - ale to je u Loten norma. Zjistila jsem, že díky ní dokážu číst explicitní popis orálního sexu a může se mi líbit. Hermiona je fantastická. A za tím vším je hlavní záměr potěšit svého milence a dokázat ho zbavit další ze starých bolestí, stejně tak jako on se stará hlavně o to, aby jí náhodou neublížil. Rozhodně to není samoúčelné, z těch odstavců doslova čiší pocity štěstí, důvěry a lásky, kterými se tito dva osamělí lidé dokázali vzájemně obdarovat. Je to o duši a o uzdravování.
A Severus si pak usnul jako nemluvňátko. Škoda, že jej Harry probudil, ale tentokrát v tom byl opravdu nevinně, i když měl raději poslat sovu...
Nepřekvapilo mě, že se Potterovi ozvali tak brzo, přece jen byla při tom i Ginny a myslím, že když se vzpamatovala z prvního šoku, uvědomila si, že Hermiona má v mnohém pravdu a nalila do Harryho trochu rozumu. Hermiona se od Severuse naučila velmi dobře používat zmijozelské vytáčky, ráda věřím, že se mu to líbilo, když tak bezostyšně poslouchal pod zastíracím kouzlem. Bezvadné bylo Hermionino zhodnocení Rona - to a její odhad, jak by dopadl v souboji se Snapem. Rozesmálo mě "Snape, syčák nebo světec" a týden mrtvá ovce. to bych do milé Rity tedy neřekla.
Severusova hra s Minervou neměla vadu, docela věřím, že Hermiona se musela umlčet kouzlem, asi bych taky nevydržela být potichu. Severus si tu starou slídivou kočku pěkně vychutnal, ono jí to celkem patřilo, ale nemohu se zbavit dojmu, že si nakonec přece jenom taky přišla na svoje... Měla docela správný instinkt, že? A ten obraceč času bych Hermioně docela ráda sehnala, přinejmenším Lily a spol by zasloužila proplesknout. 
Kapitola skončila tak, jak začala - tedy v posteli a myslím, že velmi správně.
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak to jsem ráda, že se tato praktika líbila. Protože tohle přeládat byl docela oříšek. Docela jsems e u toho zapotila :-) Ale jak píšeš, šlo o uzdravování. Severus se tak zbavil další noční můry.
Sova by asi fakt byla lepší, ale když on si chtěl promluvit brzy! :-D Nicméně to alespoň Hermionu správně naježilo a neměl odpuštění zadarmo :-)
Zajímalo by mě, co Minervě běželo hlavou :-D Sexy Severuse jen s jakýmsi ručníčkem kolem boků :-D Chudina, muselo jí to hodně otřást.
Děkuji moc za komentář, denice :-)

Našla muža, ktorý je pre ňu ako stvorený a hlavne je medzi nimi viac dovery a citu ako iní možu pochopit. ...a McG si to zaslúžila :-)
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Přesně tak :-) Díky za komentář, mami :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 01.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach určitě jsem ráda, že jsem si tuhle kapitolku přečetla teď večer , vím, že ty žhavé scény se nepřekládají lehce, ale jsou přeloženy krásně kultivovaně a jistě je vám oběma mnohá čtenářka (třeba i nekomnetující) vděčná (já tedy rozhodně).
Jsem ráda, že se Harry a Ginny tak brzy dostali rozum.
A Minerva a takřka nahý Severus? Skvostá scéna!!! Ten chlap vážně umí překvapit.
Díky moc.
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak tohle se čte krásně. Obzvlášť, když se to tak těžce překládalo :-) Moc mě těší, že se líbilo :-)
Harry ještě překvapí. Až v závěru se dozvíme, jak dospěle se zachová.
Severus po sprše a Minerva, to by chtělo zvěčnit i obrazem :-)
Děkuji moc za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 01.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Joj, mám strašne veľa pocitov z tejto kapitoly a sú všetky úplne dobré:) Len Minervy mi je trochu ľúto a aj jej závidím ten úžasný pohľad:) Som rada, že sa Severus zbavil ďalšej traumy, bolo by škoda, keby si takú super vec nedokázal užívať...
Och to budú sny. ďakujem za preklad :D
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Minerva chudina dostala zabrat. A to ještě Severus neskončil.:-)
Moc mě těší, že se líbilo :-) Díky za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 08.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ha, usadiť v jeden deň Pottera aj McGonagalku, to je výkon. Obaja zaslúžia Oskara. :DD
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 08.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsou dost dobří, že? :-)

Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 11.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Povedený vtípek. :D 
Re: Post Tenebras Lux - 27. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Díky za komentík, zuzule :-)

tak nějak jsem si myslela, že původně chtěli po sprše něco sníst, ne se na oslavu Minervina šoku prolíbat do bezvědomí. :-) Moc pěkná kapitola.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ponyska - 23.02. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 14.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce