archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 26.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 23.07. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/26/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+ 



Kapitola 26

„Without contraries there is no progression. Attraction and repulsion, reason and energy, love and hate, are necessary to human existence.“

„Bez protikladů neexistuje vývoj. Přitažlivost a averze, uvážlivost a impulzivnost, láska a nenávist, jsou pro lidskou existenci nezbytné.“

 

William Blake

XXX

Drahá Hermiono.

Mé drahé dítě, máš vůbec představu, co Tvůj poslední dopis udělal s Tvojí matkou? Nemluvila o ničem jiném, jen o Tvém novém muži. Je to, jako bychom s Tebou nikdy neztratili kontakt. I když připouštím, že i já jsem zvědavý; prosím, pro naše dobro, sděl nám víc!

Neposlouchej ho, Hermiono. Věděla jsem, že ho nemám nechat psát. Především, na odpověď můžeš použít sovu, jestli chceš; je rychlejší než náš způsob, jak si vzpomínám, a máme toho tolik co dohánět.

Ano, oba si pamatujeme, jak jsi nám vyprávěla o studiu mudlů. Není to tak dávno, víš! Zní to jako práce, kterou si užiješ; vybavuji si, jak Tě vyučující docela štval svými omyly, a také, jak jsi nám říkala o svém úsilí vysvětlovat různé věci svým kamarádům z kouzelnických rodin – ‚čistokrevným‘, to je ten výraz? A o otci tvého kamaráda Rona a jeho zvyku sbírat předměty. Jen ať jsi šťastná.

A co se týká toho, co děláme ve Francii, tak to bylo trochu impulsivní rozhodnutí. Pokusili jsme se usadit v Anglii, ale už to nějak nebylo správné. Zpět do Austrálie jsme nechtěli a víš, jak jsme vždy milovali Francii; když jsme se od starého kolegy doslechli, že je tady praxe na prodej, zdálo se to příliš dobré, abychom si to nechali uniknout. Líbilo by se Ti tady; je tu nádherně. Možná, když se nám podaří situaci mezi námi vyřešit, mohla bys nás navštívit?

Teď dost náznaků, mladá dámo. Podrobně nám toho muže popiš. Víš, že si jinak budu dělat starosti, zejména kvůli tvému pocitu, že jej nebudeme schvalovat. Chci vědět všechno. (Táta se teď směje; říká: ‚Ne úplně všechno, ale většinu.‘) Víš, co myslím.

Pozdravuj od nás Křivonožku.

S láskou,

máma a táta.

XXX

Drahá mamko a taťko.

Omlouvám se, nechtěla jsem vás napínat. Je to jen… velice, velice komplikovaná situace. Ale myslím, že nejlepší bude vám vše říct hned a mít to za sebou.

Nejdříve, jeho věk, protože to jsem už zmínila. V lednu mu bylo padesát; je o dvacet let starší než já. Než se rozčílíte, pamatujte, že čarodějky a kouzelníci žijí mnohem déle než mudlové; není to tak zlé, jak to vypadá. Kdybych byla mladší, trápilo by mě to víc, ale třicet a padesát není zas takový rozdíl, obzvláště když s trochou štěstí budeme oba žít ještě asi sto let.

Nerada to říkám takto; zní to téměř jako bych Vám něco předhazovala. Je mi to líto, ale je to pravda. Jsem čarodějka a nemohu to změnit, takže věci v mém světě se vždy budou od toho vašeho lišit. Nelíbí se mi to, ale takto to je. Doufám, že tomu rozumíte.

Každopádně, pokud jde o tohoto muže, skutečný důvod je tak komplikovaný… ani to nechci napsat, protože se tak bojím, co si budete myslet, ale tady to je. Jmenuje se Severus Snape; pokud je vám to jméno povědomé, mělo by, protože jsem o něm už mluvila. Býval mým učitelem.

Než se posunu dál, dovolte mi jen říct, že tehdy mezi námi NIC nebylo. Ve skutečnosti jsme se nesnášeli, opravdu. Náš vztah začal loni v létě, to je vše.

Doufám, že stále ještě čtete a znechuceně jste dopis nezahodili.

Byl učitelem lektvarů a ředitelem zmijozelské koleje. Vím, že jsem vám toho o něm napovídala hodně, ale už si nevzpomínám, co přesně. Ani nevím, kolik si toho pamatujete. Nevycházeli jsme spolu dobře; byl jediný učitel, na kterého jsem nikdy neudělala dojem. Nebyl tehdy příjemný a nenáviděl Harryho, takže tím nakonec nenáviděl i mě, nebo mě aspoň neměl rád; já to, myslím, ještě zhoršovala snahou nad ním vyhrát.

Když začala válka… potrvá dlouho, než toto vysvětlím. Nikdy jsem vám neříkala o všech událostech. Věděla jsem, že byste mi nedovolili se vrátit, kdybyste přesně věděli, co se děje. Ale to bude muset počkat na jindy. Krátká verze je, že nikdo vlastně nevěděl, na které straně Severus je; jako mladík se připojil k Voldemortovi (doufám, že alespoň to jméno si pamatujete). Byla to chyba; nevěděl, do čeho se dostal. Je to velmi dlouhý a velmi osobní příběh, ale v první válce změnil strany a stal se špionem pro tu naši, pro Fénixův řád.

Během druhé války, do které jsem se zapojila, pro nás pořád špehoval. Neznám vše, co se přihodilo, a ani to vědět nechci. Prožil si zlé časy a nikdo mu nevěřil – včetně mě, to musím přiznat.

Jsem si jistá, že se vám teď začínají vybavovat věci, které jsem vám povídala po konci války. Možná si vzpomínáte, jak jsem vám řekla, že Snape je ten, kdo zabil ředitele Brumbála. Pokud ne, pak to pro vás teď musí být strašný šok, ale nechte mě to vysvětlit – ředitel umíral a věděl to. Severuse požádal, aby to udělal. Někdy jindy vám budu muset sdělit mnoho dalších komplikovaných okolností, ale toto je ta nejkratší verze, a tento dopis i tak bude dost dlouhý. Každopádně Severus byl vždy na naší straně a jen dělal, co mu přikázal ředitel. V té době to však žádný z nás nevěděl. Všichni jsme věřili, že nás zradil a vrátil se k Voldemortovi.

Pak, během závěrečné bitvy (opět zde nemohu zajít do detailů; popíšu jen to, co zahrnuje Severuse), jsem se stala svědkem něčeho strašného. Voldemort napadl školu; mluvil k Severusovi o té hůlce, kterou používal, a proč nefunguje správně. Je to složité, ale Voldemort věřil, že aby ji mohl správně používat, musí Severuse zabít (opravdu tragické je to, že se mýlil), tak jej napadl a zanechal jej smrti.

Harry, Ron a já, všichni jsme tam byli. Severus nebyl ještě mrtvý; zůstal při vědomí dostatečně dlouho, aby Harrymu předal nějaké vzpomínky (jde o docela obtížnou magii; umíme extrahovat vzpomínky a vložit je do něčeho s názvem myslánka, aby se na ně mohli podívat ostatní) předtím – no, mysleli jsme, že zemřel. Nenahmatali jsme puls a nedýchal. Museli jsme ho tam nechat; bitva ještě neskončila.

K těm vzpomínkám jsem se dostala, až když bylo všechno za námi a my měli čas věci probrat a seskládat celý příběh. Šlo většinou o velmi osobní vzpomínky. Vysvětlily, proč Severus změnil strany a proč pro nás dál bojoval, i když to nikdo z nás nevěděl. Ukázaly, že po celou dobu následoval pokyny ředitele školy, ale byly tam také vzpomínky, které Harrymu prozradily, co musí udělat, aby vyhrál válku a porazil Voldemorta.

Tou dobou jeho tělo zmizelo. Všichni jsme si mysleli, že je mrtvý, a s tou představou jsme i deset let žili. Pak, před téměř dvěma lety, jsem ho uviděla v Londýně. Je to další dlouhý příběh (říkala jsem vám, že je to složité), ale on se vrátil do Bradavic, aby znovu učil. A od té doby jsme se stali dobrými přáteli. Není to ten muž, kterého jsem nenáviděla, když jsem byla jeho studentka, a skutečně toho máme hodně společného. Jak jsem již řekla, dohromady jsme se dali loni v létě.

Nevím, jestli ještě čtete. Nedivila bych se, kdyby ne – ještě jsem se ani o nás dvou neodvážila říct kamarádům, protože tu představu budou nenávidět. Severus byl vždy velmi nepopulární a i teď, kdy všichni znají jeho skutečné pohnutky, mu většina lidí stále nevěří. Ale vy jste moji rodiče a já vás mám oba moc ráda. Proto chci, abyste o něm věděli, protože mě činí velmi šťastnou.

Takže jaký vlastně je? Nu, pro začátek, je velmi chytrý – asi je inteligentnější než já a každým coulem miluje knihy stejně jako já. Má naprosto zlomyslný smysl pro humor, velmi suchý a sarkastický. Občas bývá pěkně trudnomyslný a tu a tam má zvláštní nálady kvůli tomu, čím si prošel ve válce, a také proto, že takový prostě je. Je trochu vznětlivý, ale to já také, takže se to vyrovnává – ve skutečnosti jsme vedli pár docela bouřlivých debat. Pokud jej někdy potkáte, bude se vám zdát dost chladný a formální; není pro něj snadné věřit lidem a trvá mu dlouho, než se uvolní a je sám sebou (ve skutečnosti myslím, že dokonce i dnes jsem jediná, s kým se chová přirozeně).

Navenek je defenzivní a drsný, ale pod tím se nachází skutečně velmi jemný a laskavý muž (i když rád předstírá opak). Má rád hudbu a zvířata – Křivonožka jej naprosto zbožňuje. Je velmi dobrý ve čtení lidí; jako by vždy věděl, co potřebuji. A to, jak se k němu lidé chovají, vůbec není fér; všechny nás zachránil stejnou měrou jako Harry, a vzpomínám na pár příležitostí, kdy osobně zachránil život mně. Zraňuje ho, když se k němu lidé chovají jako ke zločinci, ale je tak silný muž, že byste to při pohledu na něj nikdy nepoznali.

Opravdu nevím, co jiného říct. Mám k Severusovi blíž než ke komukoliv jinému. Miluji ho a činí mě velmi šťastnou. Opravdu, opravdu si přeji, abyste mi ho schválili, ale myslím, že zatím je příliš to žádat. Přála bych si, abychom se zkontaktovali dřív; tak byste se o něm dozvěděli ještě předtím, než jsme se dali dohromady, a všechno by to nebylo tak šokující.

Posílám vám prototyp brožury, na které škola pracuje. Je o válce a co se během ní přihodilo. Přispěla jsem do ní, a také Severus. Co nejjednodušeji objasňuje válku, co se stalo a proč, nebo snad vysvětlí, až bude dokončená.

Omlouvám se, že skáču od jednoho k druhému, ale neexistuje způsob, jak to zjemnit. Toto je můj svět a můj život. Doufám, že zase můžete být jeho částí, ale nevím, zda je to možné.

Mám vás oba ráda,

Hermiona.

XXX

Hermiona se reakce rodičů na poslední dopis bála. Když dorazila, byla jejich odezva zvláštní; vlastně se jednalo hlavně o seznam otázek k válce bez jediné reakce na cokoliv, co stálo v jejím dopise doprovázejícím brožuru, kterou jim zaslala. Až na samém konci nalezla krátkou větu, které ještě neschvalovala, ale ani neodmítala a říkala, že ještě přemýšlejí. To bylo fér, když se vše zvážilo, ale stále z toho byla nesvá.

„Uklidni se,“ zavrčel líně Severus jednoho slunečného dubnového odpoledne. Počasí bylo nádherné, takže si oba zvolili práci venku a v současné chvíli byli opět usazeni ve vysoké trávě sluncem skrápěné paseky se zvonky. Opravoval eseje, ale již skončil a prostě jen se zavřenýma očima ležel v zeleném podrostu a odpočíval; nespal, ale byl rozhodně překvapivě uvolněný. Ovšem vzhledem k tomu, že věděl o každém příchozím dlouho předtím, než by se skutečně přiblížil, dávalo to smysl.

„Neruším tě,“ zamumlala.

„Skutečně?“ Otevřel jedno oko a zvedl se na lokty, aby se na ni se zvednutým obočím a lehce pobaveným výrazem podíval. „Neustálé vzdychání a mumlání si pro sebe je lehce iritující.“

„No tak tedy pardon,“ se zamračením nezdvořile pronesla.

„Ale, nebuď taková. V čem je problém?“

„Nerada bych tě iritovala,“ odvětila uštěpačně.

Protočil očima. „A přesto jsi v tom pozoruhodně úspěšná.“

Vyštrachal se opatrně do sedu a natáhl se. „Stále dopis tvým rodičům?“

„Ano. Nevím, jak odpovědět na některé jejich otázky.“

„Mohu se podívat?“ Podala mu jejich dopis a svůj z poloviny napsaný pokus o odpověď. Opřel se, aby stránky pomalu pročetl očima přivřenýma ve slunečním žáru. „Hm,“ zamumlal nakonec. „Problém je, že se to snažíš překroutit. Některé části opomíjíš a ostatní se snažíš formulovat tak, aby vytvořily jistý dojem, a proto ti to nejde.“ Vrátil jí dopis zpět a posadil se s opřením o strom, pod nímž lenošili. „Buď jim řekni všechno, nebo neříkej nic. Teď je již trochu pozdě snažit se ovlivnit jejich názory.“

„Není to tak prosté, Severusi…“

„Ano, je,“ klidně odvětil. „To jen ty to komplikuješ. Nemáš už co ztratit, Hermiono. Nemluvili s tebou… osm, devět let? To nejhorší, co můžou udělat, je, že s tebou nebudou komunikovat i nadále.“ Jemněji dodal: „Řekni jim pravdu, Hermiono. To jediné můžeš udělat.“

„Říkat pravdu tobě nebylo nijak k užitku, ne?“

„Jeden z důvodů, proč to sám tak zřídka dělám, a nesnaž se být vtipná,“ suše odvětil. „Vrať se na začátek a povyprávěj jim o viteálech a relikviích. Seznam je s Raddleovým životem a jeho vzestupem k moci. Pokud budeš muset, projdi i to, co jsi jim již sdělila.“ Odmlčel se a tišeji dodal: „A řekni jim i o mně a Potterových a o proroctví. Povyprávěj jim všechno. Jinak to nebude dávat smysl a i tak, jak už to je, to pro ně bude těžké pochopit.“

„Jsi si jistý, Severusi?“ tiše se zeptala a otočila se k němu.

Pokrčil rameny. „Tak či tak to jednoho dne vyjde najevo,“ zamumlal neurčitě, posunul se a usadil pohodlněji. „Tví rodiče to nepochopí, pokud se nedozvědí všechno.“

Hermiona krátce dumala, jestli někdo jiný může doufat v pochopení toho, jaká oběť to pro něj je, takto dobrovolně se vzdát svého přísně střeženého soukromí, a to z jediného důvodu – že je to pro ni důležité. „Děkuji ti,“ tiše poděkovala, impulsivně se posunula do trávy a natáhla se s hlavou položenou na jeho stehnu. Přeskládala papíry do jakési posloupnosti a začala sestavovat odpověď. Cítila, jak ji mimoděk víská ve vlasech a rozděluje zvlněné prameny; až po návratu do hradu o něco později si uvědomila, že jí do vlasů vpletl zvonky.

XXX

Příští dopis od rodičů byl pozitivněji laděný; oba měli pochopitelně obavy, ale oba byli připraveni připustit, že zjevně nejsou schopni soudit, když se teprve nyní dozvěděli všechna fakta. Nechají tedy pro tuto chvíli věci tak, ale trvají na tom, že ji chtějí vidět o letních prázdninách – a, pokud to vůbec bude možné, setkat se se Severusem. Hermiona se mu o tom ještě nezmínila; čekala na vhodnou chvíli, aby to téma nadnesla.

Velikonoční svátky začaly neutěšenou změnou počasí; týdny modré oblohy a sluníčka ustoupily zlověstně temnému nebi a nepravidelným průtržím mračen, což znamenalo, že hrad naplnili znudění a nespokojení studenti. Ty obvyklé drobné incidenty se znásobily a Severus jako ředitel nejméně populární koleje, byl stále velmi zaneprázdněný.

Po jednom obzvláště těžkém dnu jej zamyšleně pozorovala, když pracoval na zásobách ošetřovny; někdy mu pomáhala, protože základní lektvary uměla uvařit stejně tak dobře jako on, ale dnes večer zjevně zamýšlel rozptýlit se prací. Mimoděk zaznamenala, že na Severusovi v plném režimu Mistra lektvarů bylo něco téměř hypnotického; nepohyboval se výrazně rychleji, ale každý pohyb byl účinný a přímočarý. Věděl, kde má všechno své vybavení a přísady, a nikdy se nemusel zastavit, aby něco našel, nebo si vzpomněl, co dělat dál. Měla podezření, že takovéto jednoduché lektvary by zvládl připravit doslova ve spánku.

„Severusi,“ začala tiše.

„Ano,“ odvětil vzdáleně; zřejmě věnoval víc pozornosti krájeným kořínkům než jí. Nenechala se zmást; zaregistroval její tón a čekal na další náznak, než se rozhodne, jakou by mohla mít náladu.

„Říkala jsem si, že bych zítra zašla za Harrym a Ginny.“

Nabral nakrájené kořínky a opatrně je přidal do kouřícího kotlíku, zatímco druhou rukou míchal zpola hotový lektvar. Nezdálo se, že by ji slyšel, ale věděla, že chápe, co má na mysli. Při práci si to promýšlel. Nebyla si jistá, jak zareaguje; nakonec se jen tiše zeptal: „Chceš, abych tě doprovodil?“ a Hermioně to znovu připomenulo, že Severus prostě není jako většina mužů. Neobtěžoval by se s otázkou, zda si je s něčím jistá; předpokládal, že si to pořádně promyslela a že si jistá je.

„Nebuď hloupý. Raději bys vypil pomyje než se za jakýchkoliv okolností setkat s Harrym, natož tohle.“

Do kotlíku přidal pečlivě odměřený jemný prášek a stejným tónem zopakoval: „Chceš, abych tě doprovodil?“

Usmála se na něj, oceňovala, co jí právě nabídl. „Ne, ale děkuji za nabídku. Budu v pořádku.“

„To vím,“ odpověděl rychle a otočil se, aby jí věnoval malý úsměv a natáhl se pro láhev kalného sirupu, jehož odměřenou dávku nalil do lektvaru. „Ty vždycky.“ Ať už toto obměkčení jeho povahy způsobilo cokoliv, pomyslela si, hlavně aby to pokračovalo i dál.

Vážněji pak tiše dodal: „Nebude to příjemné.“

„Vím,“ odvětila. „Část Harryho tě pořád nenávidí, i když zná pravdu a cítí se provinile tvým naprosto mylným posouzením, a i když tě většinou respektuje a trochu obdivuje. Ale nevím proč.“

„Protože jsem se k němu choval příšerně,“ odvětil Severus a poněkud nečekaně dodal, „a protože je synem své matky.“

„Nemyslíš svého otce?“

„Ne. James byl příliš líný, aby si pěstoval zášť, a polovinu času příliš hloupý, aby si pamatoval, proč by ho někdo mohl nenávidět. Já byl výjimka, ne pravidlo. To Lily byla ta skutečně nemilosrdná,“ zamyslel se a pozoroval páry kroužící nad kotlíkem, zatímco pomalu míchal jeho obsah.

„Jako by v tyto dny bylo pro tebe jednodušší o nich mluvit,“ poznamenala Hermiona opatrně.

„Ano.“ Neupřesnil to a ona to nechala být; jednodušší neznamenalo méně nepříjemné a ze zkušenosti věděla, jak moc to bolí, když vám váš kamarád neodpustí za něco, co jste řekl, nebo udělal jen náhodou.

„Nemyslím, že mi Harry odpustí okamžitě,“ vrátila se k původnímu tématu, „ale doufám, že už je teď méně labilní v záležitostech týkajících se tebe. A doufám, že Ginny by ho mohla zastavit, aby neztratil nervy úplně.“

„Na to bych nevsázel. Má mě ráda asi tak jako její manžel… s poněkud větším opodstatněním vzhledem k tomu, co se stalo v průběhu onoho roku ve škole.“

„To je asi pravda,“ připustila, „ale je méně impulsivní než Harry a nesoudí rychle. Nemá tě ráda, ale ani k tobě necítí nenávist. Chápe, proč jsi udělal, co jsi udělal, a rozumí – alespoň teoreticky – že ses od konce války změnil.“ Povzdechla si. „Uvidíme. Rozhodně nečekám, že to bude příjemné, ale pokud mohou moji rodiče akceptovat slova o tom, že jsi můj bývalý učitel a vrah, pak mí nejlepší kamarádi můžou zatraceně přijmout, že jsi můj milenec.“

Severus věnoval lektvaru několik přesných míchnutí, pak míchací tyčinku odložil a přešel laboratoří, aby se vedle Hermiony posadil. „Nemusíš jim to říkat.“

Položila dlaň na jeho ruku, spočívající na hrubém povrchu pracovního stolu. „Vím. Chci jim to říct. Chci, abych o tobě mohla mluvit kdykoliv chci, aniž bych před pronesením čehokoli musela kontrolovat každé slovo. Nechci mít tajemství před kamarády, ne o něčem tak důležitém.“

Propojil své prsty s jejími. „Jsi si jistá, že mě tam nechceš?“

Rozpoznávajíc změnu tónu, se na něj zazubila. „Ne, Severusi, neumožním ti beztrestně proklít Harryho. Do této doby se ti podařilo tomu odolat i v případech extrémní provokace; nechci tě dál zkoušet. A kromě toho,“ dodala, „pokud řekne něco, co si zaslouží prokletí, udělám to sama.“

„Malá nelítostná fúrie, že?“

„Zatraceně správně.“

„Mohl bych špatně nést tvůj závěr, že mé pohnutky jsou tak agresivní.“

„Mohl, ale nebudeš,“ odpověděla ironicky. Moc dobře věděla, že jí to nabídl jen proto, že ji chtěl bránit, a také až příliš dobře znala jeho reakce, aby něco říkala. Bylo snazší vtipkovat; oba věděli, co bylo doopravdy řečeno.

XXX

Žerty stranou, následující odpoledne byla Hermiona velmi nervózní. Za hodinu či dvě by mohla přijít o dva své nejbližší kamarády – vlastně to nebylo moc pravděpodobné, ale nacházela v sobě jen pesimistický pohled na danou situaci. Udělá to dobrovolně, jestli alternativou by byla ztráta Severuse, ale nebyla to zrovna útěcha.

Severus sám se snažil být optimistický; optimismus mu byl tak přirozený jako zlaté rybce cyklistika, takže jeho pokusy nebyly nijak zvlášť úspěšné, ale když nic jiného, aspoň bylo zábavné to úsilí sledovat. Zjevně věřil, že setkání bude naprostá pohroma, ale statečně se snažil předstírat opak, což oceňovala. Také využíval různé metody ve snaze ji rozptýlit, a to natolik jemné, že si ani neuvědomovala, co má za lubem, dokud ji nevyprovokoval do ječení; a dokonce i tehdy na to přišla, jen když uviděla, jak se snaží nesmát. A ještě otravnější bylo, že se pak cítila lépe.

Při zachmuřeném sbírání zbytků od oběda si povzdechla a asi po milionté pohlédla na hodiny. „Ale tohle je směšné,“ rozhodla se nakonec. „Měla bych raději jít a rozštípnout to.“ Vyzkoušel každou možnou metodu na rozptýlení, s výjimkou sexu nebo ostrého souboje; pro jednou opravdu neměla náladu na první uvedené a druhé by neskončilo dobře.

„Zníš, jako bys šla na popravu,“ poznamenal suše. „Podle mého názoru pochopitelná reakce pro každého, kdo se chystá do domácnosti Potterů…“

„Severusi.“

Ustoupil, očividně uznával, že jeho nesporně zvláštní smysl pro humor v této situaci nepomáhá. „Kdo tam bude?“

„Jen Harry a Ginny; děti mají do zítřka v Doupěti. Nevím, jak dlouho budu…“

S pohledem upřeným do kávy neurčitě odpověděl: „Dnes nečekám žádnou naléhavou záležitost; myslím, že odpoledne budu tady.“

Hermiona se usmála. „Děkuji.“ Káravě se na ni podíval; ten kód rozluštila a vzala na vědomí spíš význam než slova. „Nemrač se na mě. Mohu si dovolit být čitelná a emocionální; jsem Nebelvírka, pamatuješ?“

„Ze všech sil se snažím zapomenout,“ zabručel s náznakem pobavení v očích. „Alespoň se pokus nebýt neústupná, prosím. Nerad bych zaslechl vrabce na střeše klevetit, že ses nějak dramaticky rozštěpila, nebo že v současné době pobýváš ve vězení za uřknutí Chlapce-který-se-nepochopitelně-dožil-toho-aby-byl-nesmírně-otravný.“

„Všimla jsem si – nijak jsi nezmínil, že nechceš slyšet, jak jsem ho uřkla, ale jen že mě chytili,“ poznamenala suše. Ve skutečnosti jej Hermiona podezřívala, že představa, jak sama osobně Harryho proklíná při Severusově obraně, je asi jeho tajná fantazie.

„Učíš se.“ Vstal a zvedl tácy. „Běž. A netoleruj žádné nesmysly. Nesahají ti ani po kolena.“ Poslední prohodil přes rameno, když mizel do malé kuchyně. Hermiona na něj jen zůstala zírat. Otřesená shlédla na Křivonožku; kocour na ni pobaveně civěl.

„Sklapni,“ adresovala polovičnímu maguárovi a zavrtěla hlavou; její společník trávil příliš mnoho času se Severusem. Kočky by neměly být schopny takovéhoto úšklebku. A já bych měla jít, než se úplně zblázním. Zhluboka se nadechla, otočila a vydala se dolů k bráně.

XXX

„Dobře,“ pomalu se do toho pustila Hermiona a neklidně si přitom pohrávala s prstýnkem. „Než začnu, chci, abyste oba souhlasili, že mě nejdřív vyslechnete a křik spustíte až pak.“

„Ty to myslíš opravdu vážně, že?“ nechápal Harry.

„Říkala jsem ti, že je naprosto paranoidní,“ zamumlala Ginny Harrymu, ale vypadala spíš pobaveně než cokoliv jiného. Hermiona si byla jistá, že jí to nevydrží.

„Tak, kdo je ten chlap?“

Hermiona se znova zhluboka nadechla, povzdechla si a olízla rty se snahou se obrnit. Žádné další náznaky, žádné další vtípky. Bylo to tady. „Je to Severus.“

Jedna její malá část se začala hystericky smát výrazům jejich tváří; Ginny otevřela ústa dokořán rozhodně nelichotivým způsobem, díky němuž vypadala jako její bratři, a Harryho oči se rozšířily natolik, že jim hrozilo nebezpečí vypadnutí z důlků. Z tváře mu vyprchala všechna barva a Ginny na tom nebyla o moc lépe.

Když se konečně nadechl, Hermiona rychle promluvila, aby jej předešla. „Nedělám si srandu a neslyšíte báchorky. Žiji se Severusem Snapem.“

Harry ústa zase velmi zvolna zavřel. Nakonec se Ginny podařilo zachraptět: „Snape?“

„Ano.“

Po dalším bolestně dlouhém tichu zrzka roztřeseně pokračovala: „No… teď chápu, proč jsi nám to nechtěla říct…“ Zaváhala, a pak vyhrkla: „Proč?“

Ta slova šla překvapivě snadno vyslovit. „Protože ho miluji.“

„Miluješ? Nikdy sis tak jistá nebyla.“

„Nikdy jsem to nechtěla říct. To neznamená, že jsem nevěděla, co cítím. Miluji ho a vím to už dlouho.“ Povzdechla si. „Nech toho, Gin. Proč je to takové překvapení? Řekla jsem vám o něm vše, až na jeho jméno. Vysoce inteligentní Zmijozel poloviční krve, o dvacet let starší než já, který bojoval ve válce; někdo, koho jsem znala a před dvěma lety se s ním znovu potkala, kterého jsem si myslela, že mi neschválíte; koho jste si mysleli, že míním?“

„No, nemyslela jsem, že míníš Snapea! Merline, Hermiono, jak jsem ksakru měla uhádnout, že žiješ na hromádce s tím umaštěncem?“

„Neříkej mu tak.“

„Ale to on je!“

„Ne. Není. Je mnohem, mnohem víc než to. A jestli se právě chystáš jej urážet, můžu rovnou jít, protože to nehodlám poslouchat.“

„Jen – dobře, dobře. Jen… krucinálfagot!“ Ginny pomalu zavrtěla hlavou. „To je šílené.“

„Je?“ zeptala se tiše Hermiona. „Nechápu, proč? Věděla jsi, že od jeho návratu jsme se spřátelili. Dokonce jsi připustila, že, jak se zdá, máme víc společného, než sis uvědomovala. Povykládala jsem ti, jak moc se změnil, jak jiný je od muže, kterého jsme všichni nenáviděli. Proč je tak těžké přijmout, že ho vlastně mám ráda víc, než jsem ti řekla?“

„Protože je to pořád Snape, proto. Nemohl se změnit až tak.“

„Nezměnil,“ souhlasila Hermiona a stále se cítila podivně klidná. „Jen přestal předstírat. Mnohé z toho, co jsme si mysleli, že víme, byla přetvářka. Skutečný Severus je velmi odlišný. Ale to už jsem ti říkala; jestli jsi mi tehdy nevěřila, neuvěříš mi ani teď.“ Nadechla se a otočila. „Harry – ještě jsi nic neřekl.“

Ty zelené oči byly tvrdé a Hermiona sebou v duchu trhla s vědomím, že toto bude bolet. Kamarádili se hodně dlouho a to znamenalo, že i drobné hádky mohly velmi, velmi zraňovat. „Co říct?“ vyštěkl. „Jsi se Smrtijedem.“

„Ano.“

„Přiznáváš to?“

„Nu, popření by v této chvíli bylo tak trochu zbytečné, že?“ odpověděla podrážděně. „Ano, Severus byl Smrtijed. Nikdy to nepopíral. A kdyby nebyl, prohráli bychom válku, jak dobře víš. Sám jsi to dokonce řekl.“

„Kdyby jeho nebylo, moji rodiče by byli ještě naživu.“

„Ne, Harry, nebyli,“ jemně mu oponovala. „Třikrát se postavili Voldemortovi; bylo to v proroctví. Nakonec by se k nim dostal, jen z čiré zášti, když už pro nic jiného. A byl to Pettigrew, kdo je zradil. Severus nebyl zodpovědný za smrt tvých rodičů, ne skutečně, i když se stále obviňuje; a udělal vše, aby tomu zabránil, jakmile si uvědomil, co se bude dít.“

„Je vrah.“

„Nejsme my všichni? Většina z nás ve válce zabila.“ Hermiona se pevně střetla s kamarádovýma očima. „Co máš za problém, Harry? Proč vlastně máš námitky?“

Něco v těch zelených očích se zlomilo. „Je sotva člověk, Hermiono. Viděl jsem Snapeovu představu lásky a je pokroucená a špatná. Je zrádce, který umí lhát tak dobře, že to nikdo neodhalí. Zaútočí absolutně na každého bez ohledu na to, kdo je, nebo co pro něj udělal. Nemůžeš – jak mu můžeš věřit?“

Hermiona přimhouřila oči. „Je to o tvé matce, Harry?“

„Já – no – částečně, ano! On je –“

Zvedla ruku, aby jej přerušila. „Nebudu to s tebou probírat; je to příliš osobní. Ale za uplynulý rok a půl se mnou Severus mluvil o mnoha věcech; včetně Lily. Ano, kdysi ji miloval, a jsem si jistá, že část z něho ještě miluje, svým způsobem. Ale to není náš problém. Jakmile byl Voldemort mrtvý, byl konečně schopný se pohnout. Ginny, těsně před Vánoci jsi viděla jeho Patrona.“ Zavrtěla se na svém místě a na chvíli zavřela oči. „A není zrádce, Harry. Zatraceně dobře víš, že není. I když si uvědomil, že připojení se k Voldemortovi je chyba, zůstal loajální; změnil strany, jen aby zachránil tvé rodiče. A jakmile to udělal, udělal to zcela, a to i po jejich smrti. Naprosto neměl důvod sloužit Řádu a velmi mnoho důvodů proti, ale zůstal nám věrný – i když jsme na něj nasazovali.“

Zabil Brumbála!

„Já to vím, Harry!“ vyštěkla a začínala být naštvaná. „Poslouchal Brumbála tak jako vždy, i když věděl, co to pro něj bude znamenat. A Brumbál se na něj tím rozkazem vykašlal; mohl Minervě nebo Kingsleymu říct, co plánuje, nebo nechat dopis, který by se otevřel po jeho smrti, nebo to mohl říct později někomu jeho portrét. Neudělal to. A Severus strávil celý rok, který mohl být – a skoro i byl – posledním rokem jeho života snahou pomoci lidem, kteří jím opovrhovali za to, co muselo být vykonáno.“

„Neviděla jsem jej pomoci mnoha lidem, Hermiono,“ pronesla Ginny klidně.

„Kdyby ho při tom lidi viděli, zmařilo by to smysl dvojitého agenta, ne? Zatraceně, Ginny, nevytahuj to znova. Tuto konverzaci jsme už vedly. Kdyby vás dostal na starosti kterýkoliv jiný Smrtijed, za to vaše povstání, které jste začali, by nezinscenoval představení; umučil by vás k smrti před ostatními jako názornou ukázku. Byla jsi mladá, pěkná holka a krvezrádkyně s úzkými vazbami na Harryho; bez Severuse by tvá smrt trvala týdny a celou tu dobu bys žebrala o smrt. Udržel tě naživu a v relativním bezpečí za cenu neuvěřitelného rizika pro něj. A ujišťuji tě, nenáviděl každý okamžik toho, co byl nucený dělat. A stále jej to pronásleduje.“

„Jak mu můžeš věřit?“ zeptal se Harry.

„Jak mu můžeš nevěřit, Harry? Kolik bylo příležitostí, kdy musel zachraňovat svoji vlastní kůži, příležitostí, které ignoroval? Kolikrát osobně zachránil tvůj život, i když k tomu neměl žádnou pobídku a bylo by mu mnohem lépe, kdyby to neudělal?“ Zavrtěla hlavou. „Stačí. Oba všechno toto již víte. Severus není před soudem a já zde nebudu sedět a obhajovat všechny jeho zločiny. Oba jste absolutně povýšení pokrytci.“

„Co? Hermiono –“

„Ano, jste! Před hodinou byl zdráhavým hrdinou a cítili jste takovou vinu za své tak strašně špatné souzení jeho osoby, že jste se chystali pojmenovat po něm svého dalšího syna. Najednou jste se dozvěděli, že jsem do něj zamilovaná, a je zpátky tím zrádným smrtijedským odpadem, jak jste o něm původně smýšleli, když jste byli pošetilá děcka, která nevěděla, co se doopravdy děje. Jen proto, že se mu konečně podařilo se trochu pohnout a začít se cítit šťastný – poprvé za celý jeho život – už jej nerespektujete? Jen loni jste přiznali, že bez něj bychom nemohli vyhrát válku a že mu za všechno dlužíme; co se změnilo?“

„To není –“

„Ne, prosím, řekni mi to. Opravdu chci vědět, proč si nemyslíte, že si zaslouží být šťastný po tom všem, čím si pro nás prošel. Přísahám, že neznáte desetinu toho, co se mu stalo, když se stal špionem pro Řád; nikdo nezná. Ani já nevím vše. Ale viděla jsem jeho jizvy a poslouchám jeho noční můry a jsem tam pro něj, když je toho na něj příliš – já, pokud vím, jsem jediný člověk, který tam kdy pro něj byl.“ Nakonec ji její vztek ovládl a ona se mu podvolila a slova z ní jen tryskala.

„Ujišťuji tě, že jsem nepřišla o rozum. Vím přesně, co dělám. A ani nejsem slepá; Severus zdaleka není dokonalý a já první to přiznám. Je zlomyslný, cynický, zlý, malicherný, zahořklý, náladový, depresivní, pomstychtivý, podloudný, manipulativní, emocionálně nestálý, psychicky poškozený, nemilosrdný, bezohledný, obsesivní a absolutní bastard. Ale je také loajální, statečný, odvážný, ochranářský, odhodlaný, osamělý, jemný, laskavý, zanedbávaný, provinilý, tvrdohlavý, trpící bolestí, brilantní a tak silný, až je to k nevíře. Nemám tušení, jak toho tolik dokázal unést, jak tím mohl projít s tak malým poškozením, ale nějak to zvládl a dělá mě šťastnější, než se mi kdy snilo. Miluji ho a jsem si zatraceně jistá, že on miluje mě, jak jen umí.“

Pomalu se její vztek začal vytrácet a přinutila se trochu uvolnit. Příliš dobře si uvědomovala, že stačila jen chvilka, a už by sáhla po hůlce a svůj hněv by jeho jménem vyventilovala. „Znám jej; a vy ne, ani jeden. Cokoliv jste viděli a cokoliv si myslíte, že víte, to Severus doopravdy není.“ Zhluboka nabrala dech, chvíli jej podržela a vydechla. To zopakovala a pomalu se uklidnila. Oba její kamarádi vypadali výbuchem naprosto ohromení a zjevně nevěděli, co na to říct.

„Je to kvůli Ronovi?“ zeptal se Harry; pokud šlo o Hermionu, těmi čtyřmi slovy naprosto potvrdil oprávněnost každé urážky své inteligence, kterou kdy Severus pronesl, a hněv v ní začal kypět desetinásobně.

Co?“

„No… hodně tě to zasáhlo, když jste se rozešli…“ Při pohledu na její tvář zaváhal.

„To se stalo téměř před deseti lety! Co si myslíš, že jsem nějaká bláznivá stará panna, která si celé ty roky jen stýskala, dokud nenašla někoho vhodně zoufalého a dost poškozeného, aby se ujal toho, co použil a zahodil podělaný Ronald Weasley? Možná tě následující zjištění překvapí, Harry, ale mám svůj život, který přesahuje vás dva, existují muži mimo Rona, kteří se na mě podívají i podruhé, a jsem naprosto schopná činit svá vlastní rozhodnutí. Jsem dokonce schopná být šťastná, když nesedím v koutě a neposlouchám vás dva nesmyslně tlachat o vašich životech, zatímco ignorujete můj! Konečně jsem našla inteligentního a ohleduplného muže, který má o mě starost a od života chce to samé jako já – což jsem s Ronem nikdy neměla – a nepotřebuji, ani nechci tvé povolení nebo souhlas! Také bych ti ráda připomenula, že to se rozešla s Ronem, ne naopak!

Promiňte,“ pronesla Hermiona klidněji, „ale nepřišla jsem bránit sebe nebo Severuse, ani jsem nepřišla pokoušet se něco obhajovat. Jen jsem vám to chtěla říct, protože jste moji kamarádi a nerada před vámi něco zatajuji, obzvlášť když jde o něco pro mě tak důležitého. Jste téměř jediní, kdo to ví – Lenka od mých narozenin a Neville na to přišel před pár měsíci. Nedávno jsem to sdělila rodičům a teď vám dvěma. Nikdo jiný to neví. Prosím, ať už jste na mě naštvaní jakkoliv, neříkejte to nikomu jinému.“

„To bychom nikdy neudělali…“ protestoval slabě Harry.

Nepřesvědčená pokrčila rameny. „Vím, čeho jsi schopný, když jsi naštvaný, Harry. Znám tě skoro dvacet let. Jen chci, abys nejdřív myslel, a pak konal. Severus je pro mě důležitější než ty.“

Vypadal zraněně. „Jak to můžeš říct?“

„To je láska, Harry. Věřím, že i pro tebe Ginny znamená víc než já. To je to samé.“ Hermiona sledovala výměnu pohledů svých kamarádů a pomalu vstala. „Myslím, že bych měla jít. Všichni jsme trochu podráždění a vy zjevně máte o čem přemýšlet a hovořit. Až budeme klidnější, můžeme si promluvit znovu. A můžete se ptát, ale nebudu reagovat na obvinění a urážky. A dokud mě nepřesvědčíte nějakým pádným argumentem, všechny vaše dopisy budu ukazovat Severusovi.“

„Kdepak je teď?“ zeptala se Ginny. „Jistě by tu měl být.“

„Nabídl se,“ unaveně odpověděla, „ale řekla jsem mu, aby nechodil. Nemyslím, že by zvládl znovu vidět Harryho, ještě ne. Momentálně je v Bradavicích a předstírá, že si nedělá starosti; ví, co toto pro mě znamená. Měli byste být vděční, že tady není; dovolil by vám vyslechnout a soudit jeho, ale nikdy by vám nedovolil se mnou mluvit, jak jste předvedli. Tekla by z vás krev, než byste si uvědomili, že tasil hůlku, bystrozor, nebystrozor.“ To zranilo Harryho pýchu; viděla mu očima probliknout ostrý hněv a na okamžik chápala Severusovo pohrdání nebelvírskými emocemi. Dokonce téměř ve třiceti se dal Harry strašně snadno vyprovokovat a stále jednal bez rozmyslu. To byla jeho největší slabost.

„Stačí,“ řekla, když se znovu nadechl k řeči. „Cokoliv se chystáš říct, jsem si jistá, že to nechci slyšet. Odcházím. S vámi oběma si promluvím, až se uklidníte natolik, abyste si uvědomili, jak moc jste mě dnes urazili.“ Odolala nutkání prásknout za sebou dveřmi, ale jen tak, tak.

XXX

Plnou silou to na ni dolehlo, až když dorazila zpět do přemisťovacího bodu u školní brány, což bylo asi jen dobře, protože by se opravdu rozštěpila. Naštěstí pršelo tak hustě, že kolem nikdo nebyl. Díky tomu nikdo neviděl, že začala plakat. Vlažně se pokusila to zastavit, vzdala se a opřela se o zeď, aby překonala první šok a bolest; Severus ji asi vycítil v okamžiku, kdy vstoupila na pozemky – nebyla si úplně jistá, jak silný byl v tomto ohledu; nedozvěděla se vše, co ředitel dokáže – a nechtěla, aby jí vyrazil na pomoc, dokud se neuklidní a sama nedá do pořádku.

Ach, bože, to bolelo. Ne zcela to, co řekli – kromě posměšného předhození Rona to nebylo nic, co by nečekala; ale pohled v jejich očích, zejména Harryho… to bolelo. Jeho hněv, a hůř, jeho pohrdání, znechucení – doufala ve větší pochopení od svého nejlepšího přítele, který jí byl tak dlouho téměř bratrem. Vzdala se jakéhokoliv pokusu o osušení očí, zvedla tvář do padajícího deště a nechala si omýt slzy. Snažila se vzkřísit zlostný hněv, který přetrvával v průběhu toho setkání; selhala, ale nakonec se jí podařilo přestat plakat.

Není to tak zlé, jak to vypadá, řekla si v duchu. Věděla, že jejich první reakce bude prchlivá; oba byli docela impulsivní a obzvláště Harry jednal bez přemýšlení. Představu jí a Severuse bylo na první pohled těžké přijmout. Ani jeden z jejích kamarádů nebyl skutečně hloupý; jakmile se uklidní natolik, aby si věci promysleli, vše se urovná. Doufejme.

Vydala se po příjezdové cestě, ploužila se a unaveně přemýšlela, jak bude Severus reagovat. Bude si o ni dělat starosti, což v něm vyvolá špatnou náladu, ale opravdu se teď nechtěla hádat, opravdu mu nechtěla muset rozmlouvat rozzuřené nutkání vystřelit ven a konfrontovat Harryho. Na cokoliv z toho byla příliš unavená a nechtěla čelit jeho vzteku.

Když nakonec dorazila do sklepení – s dvojitou oklikou, aby ji nikdo nezahlédl – byla promočená na kůži, chvěla se a byla naprosto vyčerpaná fyzicky i psychicky. Severus seděl za svým stolem, ale velmi pochybovala, že nějakou práci dělal; jakmile vešla, okamžitě vzhlédl s tváří naprosto neutrální a bez výrazu, jen zrakem pátral v jejím. Pak se ty černé oči přimhouřily, v jejich hlubinách se vzňaly jiskry hněvu a ona sebou vnitřně trhla, ale nemusela mít strach; opět ji naprosto překvapil tím, že nic neříkal, jen vstal, přešel k ní a vzal ji do náruče.

Ignoroval její pokus o odtáhnutí, prostě si ji pevně přitáhl k hrudi a opřel bradu o její mokré vlasy. Po chvíli přestala s pokusy odolávat a zabořila mu tvář do košile. Byla příliš vyčerpaná, aby znovu plakala a místo toho se jen uvolnila v jeho pevné síle a zavřela oči. „Zamokřím tě,“ zamumlala chraplavým hlasem.

„Nebuď absurdní.“

Košili měl zvláštně pomačkanou, uvědomila si Hermiona a cítila, jak jí rty krátce zacukaly. „Nedávno jsi použil sušící kouzlo. Jak dlouho jsi stál venku v dešti a sledoval příjezdovou cestu?“

„Dost dlouho na to, abych se cítil jako idiot,“ přiznal tiše a políbil ji na temeno hlavy. Téměř se usmála; nebylo to tak dávno, kdy by to popřel a prostě prohlásil, že se promočil, když si šel zakouřit, a že je to jen shoda náhod, že to s ní nemá nic společného. „Pojď; potřebuješ se osušit. Jsi prochladlá.“

„Jsem v pořádku,“ namítla nepřesvědčivě.

„Celá se třeseš,“ podotkl a pevně ji popadl za ruku, aby s ní zamířil do koupelny. Zvedl ručník, sesbíral jí dohromady vlasy a začal je sušit. Začal od konečků a propracovával se nahoru. „Máš promočené vlasy. Jak dlouho jsi byla venku?“

„Nevím. Nechtěla jsem se vrátit, dokud se neuklidním a nepřestanu plakat.“

„Pošetilá ženská,“ káral ji tiše, zvedl ruku a neverbálně přivolal župan z ložnice. „Obleč si ho, dokud nebudeš suchá.“

Vzdala se a stáhla ze sebe promočené oblečení – teď již se znatelněji chvěla; bez komentáře jí podal další ručník a pokračoval v práci na jejích vlasech. Pro jednou nedbal její nahoty. Oceňovala to, příliš unavená a nešťastná nechtěla nic jiného než jít spát a vzbudit se se zjištěním, že to byl jen zlý sen. Jakmile byla suchá, ovinula kolem sebe župan a dovolila mu dovést ji do ložnice. Tam ji jemně stlačil do sedu na kraji postele a přísně se na ni podíval, než se nakrátko vytratil. Při čekání na jeho návrat ji napadlo, že kterýkoli z nich mohl použít jednoduché sušící kouzlo, ale nehodlala se hádat.

Když se znovu objevil, podal jí lahvičku s lektvarem proti bolesti hlavy a hrnek čehosi krémového, co slabě vonělo vanilkou a kořením; neměla tušení, co v tom je, ale bylo to teplé a chutnalo to sladce a ona si usrkla bez protestování. Usadil se za ni na postel a začal se jí prsty propracovávat vlhkými vlasy. Metodicky je rozdělil do pramenů, než je začal hřebenem jemně pročesávat. Nepromluvil, dokud neucítil, že se začala uvolňovat, a teprve pak se tiše zeptal: „Co se stalo?“

Pohlédla do zrcadla a pozorovala jeho odraz. Severus se silně soustředil na svoji práci; stále viděla ten temný, tvrdý pohled v jeho očích, ale on pro tuto chvíli svůj vztek ignoroval a ovládal se, což postřehla s úlevou. „Jen to, co jsem očekávala,“ pronesla tiše. „Nebyli z toho šťastní.“

Neodpověděl, pomalu pracoval hřebenem na jejích kadeřích a jen čekal, až uslyší, co mu chce říct. Po chvíli se Hermiona opřela, a on nechal hřeben spadnout, aby ji objal a přitáhl si ji k hrudníku; se zavřenýma očima nechala do sebe pronikat jeho teplo. „Nešlo ani o to, co řekli, nebo neřekli,“ vysvětlovala unaveně, tak zmoženě, až to bolelo. „Vybalili na mě jen obvyklé nesmysly, vše, co jsi provedl, jako bych to už nevěděla. Jo, a pak se Harry zeptal, jestli to je kvůli Ronovi a tomu, jak drsně jsme se rozešli – navzdory skutečnosti, že se to stalo před osmi lety. Málem jsem mu za to jednu ubalila. Asi věří v to, že jsem se změnila v slečnu Havishamovou (1). Bylo to nepříjemné, ale…“

„Ale?“ otázal se tiše a položil si bradu na její rameno; cítila teplo jeho tváře na své, vdechovala jeho vůni a trošku víc se uvolnila.

„To, jak se na mě dívali. Obzvláště Harry, ale i Ginny. Vypadali tak… Neumím to popsat. Ne přímo znechuceně, nebo pohrdavě, ale… téměř, jako bych je zradila. Jako by jim z mého štěstí bylo špatně, ale ani to není přesné. Jen – bolí to.“

Přitáhl objetí, ale nic nepronesl. Odpočívajíc na jeho těle, trochu zasněně si povzdechla. „Vždy jsem rozumově chápala, že to nevydrží. Už jsem mluvila o přátelstvích na internátních školách. Nemůžeme si zůstat tak blízkými, jak jsme bývali. Ale znám Harryho skoro dvacet let; kdysi mi byl jako bratr, a teď je to pryč. Nakonec se přes to dostaneme; on se omluví, nebo já, a posuneme se dál, ale uvědomila jsem si, že už to nebude takové jako dřív.“ Pousmála se stále se zavřenýma očima. „Nemyslím, že mám ráda dospělost – dobře, vlastně až na tvoji. Život byl mnohem jednodušší, když jsem byla děcko. Pravda, většinu času nebezpečný, ale byl jednodušší.“

„Vždycky jste vypadali šťastní,“ zamyslel se Severus. „Alespoň většinou. Učení dětí je docela náročné, pokud závidíš svým studentům nevinnost.“ Jemně si otřel tvář o její, napůl se přitiskl a dodal: „A ty se určitě omlouvat nebudeš. Byla to jeho chyba, ne tvoje.“

„Tak to opravdu nefunguje, Zmijozeli. Ty bys to měl vědět lépe než většina ostatních. Často nezáleží na tom, kdo je skutečně vinen.“

„Cynismus ti nesluší, Hermiono. Zdaleka nejsi zahořklá a pokřivená natolik, aby to bylo přesvědčivé.“ Změnil polohu. „Musím se pohnout; bolí mě z toho noha.“ Při odsunutí skopl boty a zraněnou nohu protáhl. Vztáhl ruce, aby si ji přitáhl vedle sebe. „Vypadáš unaveně; vyspi se.“

„Je teprve odpoledne,“ protestovala jen napůl.

„Jsi unavená,“ odpověděl věcně. „Kdybys zůstala vzhůru do času běžnějšího na spaní, jen by ses cítila hůř a pravděpodobně bys byla podrážděnější, než normálně býváš. Odpočiň si; až se vzbudíš, budeš se cítit lépe.“

„Slib mi, že za Harrym nepůjdeš, dokud se neprobudím. Nechci, abys traumatizoval jeho děti brutální vraždou jejich otce v jejich vlastním domě.“

Odfrkl si. „Nebudu plýtvat energií. Nestojí za to. Přestaň si o něj dělat starosti a pro změnu si je dělej o sebe.“

S potlačením zívnutí Hermiona zamumlala: „Jestli v tom nápoji, co jsi mi dal, byl uklidňující lektvar, nebo nějaký druh uspávacího, budu na tebe opravdu hodně dopálená, Severusi.“

„Jsem si jistý, že to bude nová zkušenost,“ protáhl tiše a vsunul jí paži kolem pasu a přitiskl se k jejím zádům. „Jediný lektvar, který jsem vám dal, byl ten proti bolesti hlavy – jak byste měla vědět, paní profesorko. Jsi unavená víc, než si uvědomuješ. A teď už spi.“

Dál se nedohadovala; zavřela opět oči, přitulila se zády k němu a nechala vše být. Usnula téměř okamžitě.


 

(1) Slečna Havishamová je postava z díla Nadějné vyhlídky od Charlese Dickense. Ve zkratce jde o ženu, kterou v den svatby opustil snoubenec, a proto žije odloučená od okolního světa, jen s Estellou, na kterou přenáší svou nenávist k mužům. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nad%C4%9Bjn%C3%A9_vyhl%C3%ADdky


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Vždyť Hermiona se dala se Severusem dohromady i pro to, že jí její přátelé vlastně nikdy nerozuměli. Věděla to, uvědomavala si to, vždyť spolu o tom se Severusem mluvili. en se vlastně znovu podívala do očí tomu, jak ji ve skutečnosti berou - jako tu třetí (nebo čtvrtou, prostě tu na konci, do počtu). Akceptovali její inteligenci, ale jinak pro ně byla vždycky trochu divná...? Prostě mě nepřekvapili, a Hermiona taky neměla být překvapená....
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Byli jedinými Hermioninými přáteli, proto jí to tak vzalo. Ale ono se to utřepe. Život jí nabral dobrý směr - rodiče se k ní znají a nejdůležitější je, že má Severuse. I ostatní se nějak spraví, i když to potrvá. Děkuji moc za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, dlhoockavany rozhovor za nami a ocakavana reakcia. Dokonca som mala pocit, ze viem presne, co povedia.. Okrem tej hlasky s Ronom, za to by som ubalila jednu Harrymu aj ja.. Aspon ze vztah s rodicmi sa zacina ako tak normalizovat a ze Severus - ako ostatne vzdy - uprednostnil Hermionine potreby pred svojimi.. Akurat mam podozrenie, ze pridu aj ostrejsie strety
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, hláška o Ronovi :-) Taky bych se neudržela a jedna by mu přistála. A ano, i ostřejší střet nás čeká :-) Ale vše se pomalu utřepává a míří ke šťastnému konci. Děkuji moc za komentář, katrin :-)

Tak už má Hermiona to najhoršie za sebou, už to môže byť len lepšie :)
Reakcii Harryho a Ginny sa nedivím, boli prekvapení a šokovaní, keď si to premyslia, určite sa na celú vec budú dívať rozumnejšie... ale tým Ronom to teda Harry totálne zabil :D
Hlavne, že Hermiona má svojho Severusa, ktorý presne vie, čo potrebuje - župan, teplý nápoj a spánok. A všetko sa hneď zdá menej strašné...
Vďaka za ďalšiu kapitolku, Lupina!
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jen naznačím - Ron. Jinak bude vše v pohodě. I Harry s Ginny budou. Až jim to dojde :-) A nebude to trvat dlouho. V podstatě při všech Hermionných problémech s přáteli se projeví Severus jako její zachránce :-)
Děkuji moc za komentář, tigy :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: miroslava - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus vplétal zvonky do vlasů !!!!!!!!!!! to je tak romantické gesto. Vlastně se často dotýká Hermoniných vlasů, třeba ho ten dotek uklidňuje.
Harry nezklamal, zachoval se přesně tak, jak se předpokládalo : úplně blbě. Jen jsem měla představu, že Ginny bude už víc v obraze. Nedivím se Hermioninému zklamání a vzteku.
Ale jsem nadšená jejím prohlášením: "Miluji ho a jsem si zatraceně jistá, že on miluje mě, jak jen umí!" Uvědomuje si co vykřičela, slyšela se???
 
Děkuji za překlad a těším se na další kapitolku!
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jako by si Severus vynahrazoval absenci doteků za předchozích padesát let svého života, že? Je to ale krásná představa, vidím ho, jak jakoby mimochodem Hermioně vplétá ty modré kvítky do vlasů... Hmm... U Ginny jsem také čekala lepší reakci, ale co už, však oni to napraví :-)
Že se milují, si vlastně ještě neřekli, že? Pohybuji se v několika časových rovinách povídky, tak se trošku ztrácím. Myslím, že si ještě pár kapitol počkáme. A nakonec se dozvíme, jak to s tou jejich láskou je. Proč my víme, ale oni stále mlčí :-)
Děkuji moc za komentář, miroslavo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Leylon - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak toto bolo nadherne. Tie listy, na tych som sa nasmiala, ale hlavne som bola rada, ze to rodicia zobrali relativne rozumne. Och, ta konfrontacia s Harrym a Ginny... Ocakavane, ale neprijemne. Pacilo sa mi, ako na to reagoval Severus... Ta interakcia medzi Severusom a Hermionou, to ako sa navzajom doplnuju... Cita sa to uzasne. Dakujem :-)  :-)  :-) 
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona se konečně dočkala a vztah s rodiči se znovu obnovuje. Plní se jí přání, dokonce i začíná s odtajňováním totožnosti pana tajemného. Harry s Ginny t zice nevzali dobře, ale řekněme, že zatím :-) Než se to vyřeší, pomůže Severus. Děkuji moc za komentář, Leylon, jsem moc ráda, že se líbí :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 23.07. 2014
Perfektní práce děvčata, jako vždy :-) Věštecky jsem čekala, že se to dneska rozsekne, a proto jsem to četla s velkou chutí. Děkuju.
člověka to ani nepodepíše, to je škandál tohleto. Tak ještě jednou i s podpisem. Díky :-)
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No jo, Loten Hermioně nadělila trochu vzrůša. Trénink, než to prozradí Ronovi :-D Díky moc za komentář, gamo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, řekněme, že Harry a Ginny by měli být ti chápavější... A jestli oni to vzali takhle, opravdu nechci vidět, co udělá Ron. Ale věřím, že se to nakonec utřepe, nějak, pochybuju, že Ginny by ji kvůli tomu zavrhla a Harry se snad taky trochu uklidní. A jsem moc ráda za pohodovější dopisy s rodiči, zdá se, že nechtějí zopakovat předchozí chyby a raději déle promýšlejí, než by řekli něco, co by se nedalo vrátit zpět. Severus mě zase překvapil, pěkně nám měkne, ale přeju mu to, po tom všem si zaslouží trochu štěstí. Oni oba. Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Co se týká odtajňování Severusovy totožnosti, tak to vidíš správně ;-) Myslím, že už příště se něco odhalí. Na Rona si ještě počkáme. Rodiče se také snaží o znovunavázání vztahu (ale já je pořád nemám ráda, už překládám poslední kousek Post - bonusovku Přijetí, jsem v půlce a ještě stále mamá Grangerovou nesnáším) a ta snaha se počítá. Pro Hermionu to hodně znamená. Jo, Severus měkne, ale pořád zůstává sakra chlap... Víš, jak to myslím :-) A ještě si užijeme jeho děsivosti, až se tetelím blahem :-) Děkuji moc za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Původně jsem měla v plánu nasat dlouhý komentář, protože jsem na tento konkrétní rozhovor čekala od té chvíle, co se dali dohromady. Ale Harry i Ginny....prostě k nim není slov. Loten to napsala tak, že prostě zaraženě sedím, mám v sobě hodně protichůdných pocitů a emocí a jediné co dokážu je prostě čekat, jak se příběh vyvine dál. A takové příběhy mám nejraději!!!! Moc díky za překlad. Nemůžu se dočkat pokračování.
Ps: Já si tak moc přeju konfrontaci Harryho a Severuse. Dočkám se??
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já už mám výhodu, že vím, jak se vše vyvine. A děláš dobře, že čekáš, jak to bude pokračovat. Ono se to utřepe :-) To jen ten jejich šok byl ohromný. A navíc jsou to Nebelvíři... Závěr povídky se ponese v duchu nebelvírského gesta, takže není špatné být Nebelvírem. To se mi na Loten líbí. Není špatné být Nebelvírem, ale ani Zmijozelem. Ukazuje kladné i záporné stránky obou.
No, konfrontace, co si pod tím asi tak představuješ? :-) Asi toto prozradím - stanou si tváří tvář a povedou rozhovor, aniž by použili hůlky :-)
Děkuji moc za komentář,Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc se mi líbil úvodní citát, Loten je umí dobře vybírat.
Dopisování s rodiči bylo fajn, mám ráda dopisový styl, dává pěkně nenásilně nahlédnout do myslí postav. I když se mi zdá, že z  dopisu Hermiony její rodiče ani nemohou pochpoit o co ve válce šlo (je trošku zamotaný), omlouvá ji ovšem, že je to opravdu dosti složité vysvětlit stručně (výdyť v kánonu je to několik knih, že), poslat jim příručku byl dobrý nápad.
Harry mě naštval, trochu jsme to čekala, ale stejně mě naštval a Ginny taky. Když Harry v této povídce ví co a jak bylo, když viděl Severusovy vzpomínky... jak může být takový blbec... a kde si myslí, že bere právo kecat Hermioně do života?
Jemně a něžně pečující Severus na závěr, to bylo perfektní, ale mne tentokrát nejvíce dostala tato pasáž: Košili měl zvláštně pomačkanou, uvědomila si Hermiona a cítila, jak jí rty krátce zacukaly. „Nedávno jsi použil sušící kouzlo. Jak dlouho jsi stál venku v dešti a sledoval příjezdovou cestu?“ „Dost dlouho na to, abych se cítil jako idiot,“ přiznal tiše a políbil ji na temeno hlavy. To má prostě dokonalou atmosféru.
Díky překladatelce i betě!!!
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, úvodní citát je výstižný. Loten obdivuji, že vždu dokáže vybrat takový, co sedí.
Rodiče nemohli pochopit, oni vlastně nevěděli spoustu věcí už z Hermionina studia, natož pak z války. Ale mají před sebou spoustu času. Bude to však trvat. Přijde mi, že Harrymu tak nějak vyhovovalo, že je Hermiona zašitá v Bradavicích a nikoho nemá, mohl si ji tak nárokovat. Věřím, že k ní měl bratrský vztah, tak teď to byla docela rána. Zemětřesení, které neustál. Ale vše se vyjasní už příště, mám ten dojem :-)
Ta pasáž se líbila i mně :-) Ona ví, on ví a ještě se dokáže přiznat :-) Nádhera, jak už jí důvěřuje.
Děkuji moc za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tohle se od nich vlastne dalo cekat. Rekla bych ale, ze Ronova reakce bude horsi. ;)
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Z věštění za V ;-) Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Opět další fantastická kapitola. Děkuji. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsem ráda, že se líbilo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 24.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rodičia sa zachovali pekne, triezvo ale tak, aby jej neublížili. To sa o jej priateľoch povedať nedá :( ale dalo sa to zrejme čakať. Tá veta o Ronovy bola poriadna podpásovka.
Severus jenapriek svojej zlomenosti úžasný. Krásne dokáže Hermionu vytiahnuť zo smútku. Vpletené zvončeky v jej vlasoch mi navodili strašne dobrú a príjemnú náladu :)
Ďakujem za preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No jo, Nebelvíři jsou Nebelvíři. Ale ve třiceti letech už mohli trochu nabrat rozumu, že? Naštestí se situace s rodiči nějak utřepává a opatrně míří k návštěvě.
Ano, zvonky... ach. :-) Ta představa mi taky zlepšuje náladu :-)
Díky za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: solace - 26.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mám pocit, že Hermionini rodičia udržiavajú komunikáciu na akejsi diplomatickej úrovni - aby náhodou niečo nepokašľali skôr, než sa s ňou stretnú - ale na lámanie chleba ešte len dôjde pri prvom osobnom stretnutí. Harry s Ginny si asi nerobia ťažkú hlavu z toho, čo pred Hermionou vypustia z úst. Vôbec ich netrklo, že by sa mohla uraziť a do konca života s nimi neprehovoriť. Ona sa obáva, že príde o priateľov a oni vôbec nie? Chrabromilčania!!! Viem, že sa to všetko utrasie (až na Rona), ale bola to naozaj zvláštna reakcia z ich strany najmä po tom, ako chceli po Severusovi pomenovať svoje tretie dieťa. Ďakujem za preklad, dievčatá.
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, to je to správné vyjádřené - na diplomatické úrovni. I když i tak z toho občas vypadne něco, co nechápu. Ale je to asi tím, že jsem ovlivněná dalším vývojem a Grangerovi mi prostě nejsou sympatičtí. Ale snaží se. To bezesporu. Nebelvíři v této kapitole mnoha čtenářkám zvedli mandle :-) Tak nějak jsem je asi nepochopila. Jak píšeš, chtěli po Severusovi pojmenovat dítě, ale vadí jim, že s ním Hermiona žije? Divné.
Díky za komentář, solace :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 27.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak už jsem pěkně zpátky, otřepala jsem se z dovolené a hned si slupla báječnou kapitolu.
Nemůžu si pomoct, ale pořád přemýšlím, jestli jsem divná já nebo rodiče Grangerovi. Ten otec je taky boží dar - desetiletí neví nic o dceři a na čtyřech řádkách ho zajímá jen to, jakého chlapa si našla?
A mamá - prý možná až se podaří situaci situaci mezi námi vyřešit, mohla bys přijet. Ta ženská je děsivá. Obě strany se omluvily, to je vyřešené. Hermiona je už nikdy nezačaruje, to je snad jasné. Co chce ještě? Nechápu. A "mladá dámo". Merline, je to třicetiletá ženská, věřím, že jsou zvědaví, ale fakt pořád nevím. A Hermiona doufá, že můžou být součástí jejího života, ale neví, jestli je to možné? Asi mám nějaké bloky, mozek mi to prostě nebere. Jako by nebyli rodina. Ještě přemýšlejí. Prakticky celý život žiju v tom, že láska k dětem je bezpodmínečná. Že bych se pletla? Opravdu jsem divná?
Severus je skvělý, skvělý, skvělý chlap. Nehodnotí je, jen ze všech sil pomáhá Hermioně. Cokoli on dělá, dělá jednoznačně a v první řadě pro ni, teprve pak myslí na sebe. Číst jeho reakce je blaho.
Scénu s Harrym a Ginny jsem si velice užila. Opravdoví nebelvíři - řízni hned dvakrát a s měřením se nezdržuj - jak někdo někde napsal. moc se mi to líbilo a situaci to vystihuje velice přesně, myslím. Harry byl prostě Harry, a Ginny taky dobrá. Věta o Ronovi mě rozesmála, úplně ho před sebou vidím. A nevěřím, že mu do vědomí doputoval fakt, že to ona se s Ronem tenkrát rozešla. Hermiona s nimi správně zametla, ale domnívám se, že má zhruba desetileté zpoždění. Ty výčitky o jejím sezení v koutě, když oni tlachají o svých životech, to je přesně ono. Proč jim to roky procházelo? Protože ona neměla nikoho jiného a bála se ozvat.
Takže teď je šance začít znovu a líp. Ukázat přátelům i rodičům, že je dospělá, samostatná a schopná vlastních rozhodnutí, ať se to komu hodí nebo nehodí.
Bouřka vyčistila vzduch a pevně věřím (i kdybych nečetla tvé odpovědi na předchozí komentáře ;-) ), že ti dva přijmou realitu. Strašně se těším na Rona a ostatní v Doupěti.
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak já jsem taky po týdnu zpět - tedy já byla doma, ale ke svým třem jsem přibrala neteř, tak jsem celý týden neměla čas na počítač.
Grangerovi. Netajím se tím, že jsou mi krajně nepříjemní. Nějak mi přijde, že oni fakt ustrnuli v době, kdy Hermiona odešla do Bradavic. Jako by nevnímali, že jim roste, že stárne. Nicméně oba jsou vzdělaní, jsou doktoři, tak by si snas měli uvědomovat, že třicetiletá ženská není puberťačka. A mám to stejně jako Ty. Děti se mají bezmezně milovat. Nejsi divná :-)
Nevím, jak mám chápat přátelství mezi Harrym, Ginny a Hermionou. Není z něho moc ukázáno. Ale věřím, že ti dva Hermionu jako kamarádku berou, jen jsou tak omezení, že nechápou, že ona má i jiné zájmy. A dovedu si představit, že ji vždy dokonale převálcují svými historkami z rodinného života, příběhy o dětech. Všimla jsem si, že ve společnosti lidí s dětmi jsou ti bez ratolestí trochu outsideři. Věřím, že to nemysleli zle, jen Hermiona možná měla strach nějak důrazně zasáhnout, aby nepřišla o jediné kamarády. Ale věřím, že teď už se blýská na lepší časy :-)
Co se týká Ron, tak to ještě bude zajímavé :-)
Děkuji Ti, denice, za obsáhlý komentář, který si vždy vychutnávám. :-)

Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 27.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nakopať pár zadkov mala. Dúfam, že sa časom upokoja. :) Díky moc, v poslednom čase nestíham komentovať.
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Tato reakce by se mnohým líbila :-D Děkuji za komentář, já zase nestíhám odpovídat. Prázdniny bývají vždy poněkud hektické :-)

Rodičia to zobrali dobře, takže vobec nevidím dovod, aby sa Hermiona obhajovala pre tzv. Najlepšimi kamarátmi.
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ale docela ji chápu, nechce o ně přijít. I když - kdyby si musela vybrat, volba by byla jasná, Severus :-) To Harryho muselo dost překvapit. Určitě to nečekal. Díky za komentář, mami :-)

Táto kapitla bola docela drsná. Rodičia Hermiony to zobrali viac menej dobre, aj keď isto im bude mať čo vysvetľovať, Severus jej isto dobre poradil, že by mala začať odzačiatku a povedať im všetko. 
Ginny a Harry zareagovali asi tak, ako som si myslela, ako si vlastne myslela aj ona, ale aj tak ju úplne chápem, že bola z toho nešťastná. Sú predsa jej najbližší priatelia a pozerali sa na ňu ako na šialenú. Bolo to smutné. Myslím, že Ginny bude čoskoro na jej strane, ale Harry to som zvedavá a hlavne, keď sa to ešte dozvie Ron. Síce ten by Hermione nemal čo vyčítať. A tá Harry poznámka či je to kvôli Ronovi, tak to muselo tiež dosť bolieť. 
Každopádne je to skvelý príbeh, veľmi rada ho čítam. Preklad je úžasný :)
Re: Post Tenebras Lux - 26. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.08. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, Hermiona se snažila s Harrym a Ginny to nevyhrotit, nechtěla volit mezi nimi a Severusem. Ale ta reakce, ač očekávaná, stejně ublížila. Ale vše se brzy uklidní a snad i vysvětlí. Říkám si, že kdyby jim to došlo, sami si na to přišli, měli by čas si to v klidu promyslet a tento výstup by se neodehrál.
S Ronem to bude "husté". Ale až za dlouho.
Moc děkuji za milý komentář, Densi. Moc mě těší, že se překlad líbí :-)

Opravdu je Harry takovým pokrytcem, chce pojmenovat vlastní dítě po válečném hrdinovi, ale kamarádce nepřeje kousek štěstí s milovanou osobou, má v jeho životě láska tak málo místa? Asi chtěl něco více, než jenom zrzavou Ginny a půl tuctu dětí. Jenže život je těžký ve svých volbách, to měl pochopit už v prvním ročníku Bradavic.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 14.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce