archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 23.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 02.07. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/23/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+



Kapitola 23

„Many are stubborn in pursuit of the path they have chosen, few in pursuit of the goal.“

 

„Mnozí jsou tvrdohlaví ve sledování cesty, kterou si vytyčili, jen někteří v dosažení cíle.“


Friedrich Nietzsche

XXX

V opuštěné chodbě před ředitelčinou kanceláří Severus ztěžka vydechl a zvedl ramena, jako by byl celý ztuhlý. „Tak, šlo to mnohem lépe, než jsem čekal,“ poznamenal.

„Nebuď si tak jistý,“ zachmuřeně na něj zírala Hermiona. „Ještě není konec.“

Zamrkal, zaměřil se na ni, a pak zvedl obočí. „Chceš mi vynadat za to, že jsem to s tebou předem neprobral.“

„Mezi jiným, ano.“ Nevědomky položila ruce v bok. „Měl jsi vůbec v plánu mi oznámit, že jsi přiměl své Zmijozely přihlásit se do mého předmětu?“

„Nenutil jsem je – “

„Nelži mi,“ zasyčela. „Oba víme, že žádný Zmijozel by se nepřiblížil ke studiu mudlů na tři metry, pokud by do toho nebyl dotlačen.“

„Kdybych je nutil,“ trpělivě vysvětloval, „proč se loni přihlásili jen dva?“

„Kdybys je nenutil,“ opáčila, „proč se letos přihlásili všichni?“

„Oficiálně si budou vybírat až v létě a já – “

„Zatraceně, Severusi!“ napůl na něj zakřičela. „Toto jsem nechtěla! Byla jsem nadšená, když se k třídě připojili dva zmijozelští – protože jsem si myslela, že si to dobrovolně zvolili, že se chtějí učit! Nechci, ani nepotřebuji tvé zasahování a nepřeji si, abys své studenty přesvědčoval k výběru něčeho, oč nemají zájem!“

Po neúspěšném pokusu ji přerušit si Severus povzdechl a zkřížil ruce na prsou. Trpělivě hleděl na zeď nad její hlavou a čekal na pauzu, v níž se Hermiona nadechne. „Skončila jsi?“ zeptal se chladně a v černých očích se mu třpytily jiskry hněvu.

Beze slova na něj zírala, zavrtěla hlavou a otočila se. Popadl jí však paži do železného sevření a zaryl do ní prsty s překvapující hrubostí.

„Ale ne, ty malá lítice, neodejdeš, dokud ti neřeknu svoje,“ zavrčel. „Jsi nespravedlivá ke mně i k mým Zmijozelům a umožníš mi reagovat na tvé obvinění. Nelhal jsem. Nenařídil jsem žádnému studentovi, aby si zvolil konkrétní předmět, a drtivá většina si vybírala, aniž bych jakkoliv zasahoval. Pan Alton a pan Erlmein si vzali studium mudlů z vlastní, svobodné vůle. Víš, proč letos všichni zvažují studium mudlů?“ zasyčel. „Protože jsem je před Vánocemi nechal ve tvé péči a řekl jim, že ti mohou důvěřovat stejně jako mně. Důvěra není pojem, který by nějaký Zmijozel bral na lehkou váhu. Uvažují o studiu mudlů, protože vědí, že vyučující toho předmětu s nimi bude jednat spravedlivě – jako s lidskými bytostmi a ne jako s nebezpečnou chamradí. Pro mé studenty je toto mnohem důležitější než samotná látka. Nejsou mé loutky, nebo mí otroci; mají svůj vlastní názor. Věř mi, kdybych měl moc ovlivňovat jejich rozhodnutí, nepřišel bych o tolik z nich kvůli Pánovi zla!“

„Jako by nějaký Zmijozel, tedy až na tebe, důvěřoval mudlovské šmejdce,“ hořce se ohradila Hermiona a jakmile si uvědomila, co řekla, smrtelně zbledla. Ruce zatnul v pěst a ona si chvíli nebyla jistá, zda ji neuhodí.

„Jestli někdy ta slova přede mnou znovu vyslovíš, budeš toho hořce litovat,“ dostal ze sebe nakonec tak nebezpečným tónem, jaký u něj ještě nikdy neslyšela. Náhle se otočil a levou pěstí udeřil do pevné kamenné zdi; zřetelně zaslechla prasknutí zlomené kosti a trhla sebou, neschopná zabránit tichému zalapání po dechu. Na chvíli ztuhle stál, pak pomalu vydechl a zvedl ruku, aby nezaujatě prozkoumal rozbité a zkrvavené klouby prsů.

Hermiona polkla knedlík v krku a roztřeseně se nadechla; to nenadálé násilí ji vyděsilo. V mnoha ohledech však bylo ještě horší, že Severus nevypadal nijak zvlášť rozzlobený nebo rozrušený; když si měřil zlomenou ruku, neměl ve tváři vepsánu žádnou skutečnou emoci. Už jej dřív viděla opravdově rozzuřeného; když skutečně ztratil kontrolu, bylo to vidět. Kdyby měl v úmyslu jí ublížit, vytáhl by hůlku, zaklel ji a pokračoval by v cestě, než by řekla švec; taky už se setkala s jeho bojovými reflexy. Toto bylo něco jiného a ona s úlevou zjistila, že se jej po prvotním šoku ve skutečnosti nebála – nu, alespoň ne moc, přiznala si poctivě.

„Myslím, že toho docela lituji právě teď,“ pípla tiše.

Stále znepokojivě klidný jí nevzrušeně odpověděl: „Byla to má chyba, ne tvá.“ Chladnokrevně ohnul zlomené prsty a lehce sebou trhl.

„Prosím, nedělej to,“ vypravila ze sebe co nejklidněji. „Jinak mi bude špatně.“

„Tak se nedívej,“ odpověděl nepřítomně.

„Nebuď hloupý. Vyléčíš si to sám, nebo se mám pokusit já?“ Rozhodla se, že pomůže, když se zaměří na něco jiného. Pokud se bude soustředit na skutečnost, že je Severus zraněný, a nedovolí si myslet na to, jak se to stalo, vyrovná se s tím snadněji.

„Tady ne,“ odvětil stroze. Pak se otočil a odkráčel chodbou; chvíli se za ním dívala, zavrtěla hlavou a následovala jej do sklepení.

XXX

Když dorazila, hlavu už měla projasněnou a moc dobře věděla, že jej nesmí nechat odplížit se, aby si někde osamoceně lízal rány. S opatrným ignorováním jeho pokusu se jí vyhnout jej zatlačila na židli a popadla mu zápěstí, aby prozkoumala ruku. Ta již začínala ošklivě natékat; kdyby ji skutečně chtěl zastavit, podařilo by se mu to snadno, aniž by se musel nějak snažit, takže si byla opodstatněně jistá, že na ní není zase tolik naštvaný. „Bylo to opravdu nutné?“ zeptala se mírně, když mu přejížděla hůlkou nad hřbetem ruky a počítala tak zlomeniny.

„Ano,“ odpověděl rezervovaně, ale vyhýbal se jejím očím, když studoval tenký pramínek krve vytékající z jednoho zraněného kloubu. „V minulosti byly mé odezvy na tato konkrétní slova poněkud přehnané. Ve skutečnosti jsem dnes reagoval neuvěřitelně zdrženlivě. Už jsem za ta slova pár mužů zabil,“ tiše dodal. „Samozřejmě provedli i jiné věci,“ pronesl v reakci na její tázavý pohled, „ale toto byl hlavní důvod, proč jsem to udělal.“ Vydechl. „Víš, co mě popíchne. Toto nejvíc, obzvláště od tebe.“

„Do budoucna si to budu pamatovat,“ poznamenala pochmurně. „Drž klidně; bude to bolet.“

„Ale neříkej.“

Ten sarkasmus byl potěšující; znamenalo to, že tam někde je skutečný Severus. Ten jeho otupený, děsivý klid byl strašidelný. Potlačila téměř úlevný úsměv a hůlkou mu poklepala na hřbet ruky. „Episkey.“ Z ruky se vylinula série tlumených zapraskání, až sebou trhl, ale pak, po srovnání kostí, si prsty protáhl.

„Au,“ pronesl vážně.

„Nebuď měkkota. Řekl jsi mi, že jsi bez hlesnutí snášel Cruciatus, ale nad zlomenou rukou budeš fňukat?“

„Malé bolístky často bolí víc než větší zranění. Malé děti si zlomí ruku bez pípnutí, ale když zakopnou a odřou si koleno, kvílí bolestí. A říznutí papírem pozoruhodně bolí vzhledem k tomu, jak malé a mělké je.“

„To je vskutku dobrá připomínka,“ odvětila zamyšleně, když si přivolávala dezinfekci, ve které by mu vymáčela rozedrané a zkrvavené klouby. „Zajímalo by mě, proč tomu tak je?“

„Myslím, že to je součástí obranné reakce těla na vážné zranění – nervové impulzy z místa poranění jsou dočasně blokovány, dokud se nedostaneš do bezpečí a můžeš si dopřát luxusu cítit bolest. Proto mnohé rány ani nebolí, dokud si jich nevšimneš. Menší zranění neohrožují život, a tak možná nejsou stejným způsobem blokována…“

Odmlčel se a sledoval, jak mu prsty obezřetně masíruje zraněnou ruku a opatrně tlačí na jemné kosti, aby se ujistila, zda jsou správně srovnané. Třela mu šrámy na kloubech a mumlala léčivá kouzla. Hermionu její práce pohltila a napadlo ji, že ve skutečnosti nikdy takovou pozornost lidské ruce nevěnovala; ta naprostá složitost byla fascinující a podivně krásná.

A Severus měl pěkné ruce, když se to tak zvážilo. Měl dlouhé prsty obvykle nazývané jako ‚prsty klavíristy‘, které měly představovat uměleckou povahu, a nehty udržoval krátké a úhledně zastřižené. Ruku pokrývaly desítky jizviček, skvrn a mozolů z let přípravy lektvarů a další práce; nepřítomně se natáhla po jeho druhé paži, aby je, zcela pohlcená fascinací, tiše porovnala. Zvláštním způsobem byl téměř oboustranný, jako by běžné úkoly rozdělil mezi obě ruce; psal pravou, ale hodně práce s hůlkou prováděl levou. A když vařil, používal obě stejně. Mimo laboratoř byl převážně pravákem, ale ne výlučně. Tak nějak zjistila, že obě ruce má stejně nadané v poskytování potěšení, a že preferoval levou, když se dotýkal sám sebe – alespoň kdysi dávno; v současnosti to opravdu nebylo relevantní.

Následně pomalu pohnula každým jeho prstem, cítila hru svalů a sledovala kůži napínat se na kloubech; zaléčená pokožka byla měkká a téměř křehká a prsty měl neobvykle pohyblivé – pomyslela si, že by mohly být hypermobilní. Dál studovala jemné modré žíly pod bledou kůží, ale pak mu ruku otočila, aby prozkoumala dlaň. Zanechala studia věštění, než se dostali ke čtení z dlaně – stejně to byla přehršle nesmyslů – ale alespoň znala názvy zjevných míst jako čára života a čára lásky. Lehce promnula velký sval pod palcem a jemnými kruhy mu přejela po dlani, než přesunula pozornost k druhé ruce a celou akci zopakovala. Nakonec zanechala průzkumu a jemně přejela po písmenech vyrytých do prstenu; stříbro se ohřálo jeho kůží a vypadalo jako Severusova součást.

Když jej takto studovala podrobněji, pomyslela si, že tyto ruce zabily, ne jen jednou, ale mnohokrát, a prolily víc krve a způsobily víc bolesti, než si uměla představit. Ale byly to také ony ruce, které se jí při milování dotýkaly tak jemně, s takovou něhou, a dovedly obratně vytvořit mistrovské dílo. Tento další ze složitých protikladů, které tvořily jeho povahu, byl naprosto fascinující.

Vtom si uvědomila, co dělá, vzhlédla a zjistila, že Severus se na ni tiše dívá, oči vážné a upřené. Zčervenala a pustila jej. „Omluvám se.“

„Opravdu?“ zeptal se tiše.

„No… ne…“

„Pak to neříkej.“ Přenesl pohled z Hermioniny tváře na její dlaně a po chvíli na ni ještě jednou pohlédl. Chvilku jí trvalo, než odhalila, oč ji tiše žádá, a nemohla zastavit úsměv, když se opětovně natáhla pro jeho ruku, aby jemně propletla své prsty s jeho.

Když tak učinila, vybavil se jí jeden z prvních rozhovorů, které o něm s Lenkou vedla. Tehdy probíraly důležitost doteků; ne poprvé si říkala, jak dlouho je tomu, co se Severuse dotkl někdo jiný než ona. Ne náhodně jako při jízdě v autobuse, ale tím běžným, každodenním přátelským dotekem – nebyla na dotýkání nijak zvlášť zatížená, ale své kamarády objímala, když je potkala, a často si sedala tak blízko, že se náhodně dotýkali, nebo se mimochodem otřeli rukou či ramenem, aniž by o tom přemýšlela. Tak náhodný kontakt jí připadal normální, ale pochybovala, že by pro Severuse někdy byl skutečnou součástí života. Evidentně mu byl v počátcích jejich přátelství neuvěřitelně nepříjemný i ten nejmenší fyzický dotek, a dokonce i nyní v něm občas vyvolal napětí; vesměs byl izolovaný člověk, fyzicky i emocionálně.

Ale zároveň byl pro něj dotek příležitostně téměř potřebný a občas byl na něm vyloženě závislý, obzvláště po milování. Asi hlavně proto, že mu sex dal výmluvu k vyhledání té blízkosti, náklonnosti a kontaktu, po kterých toužil. Po tom rozhovoru s Lenkou kdykoli mohla, četla o psychologii dotyku, a vzpomněla si na popis hladové kůže – zoufalá osamělost, jak bylo známo, vedla lidi do neuvěřitelných dálek v hledání prostého lidského doteku.

Teď, když mu opět jemně zkoumala ruce, si vybavila Štědrý večer v Cambridge. Tehdy jedinkrát pustil její ruku, aby ji objal kolem ramen; vzpomněla si, jak ji obvykle po milování téměř vlastnicky držel, a na skutečnost, že obecně se milovali v pozicích, které zajišťovaly maximální kontakt kůže na kůži; a vzpomněla si na nespočet večerů, kdy se spolu schoulili u krbu při četbě či práci a uvědomila si, že téměř vždy se jí nějak dotýkal – ať už jí rukou spočíval na noze, či prostě seděl natolik blízko, aby se stehny a rameny dotýkali, nebo si dle nejnovějšího zvyku hrál s jejími vlasy. Pochybovala, že si vůbec svoje chování uvědomuje. A pokud se vzbudila uprostřed noci, vždy jej našla stočeného kolem ní a tak přitisknutého, jak jen to fyzicky bylo možné.

To potvrzovalo, co již delší dobu tušila; že byl jako dítě fyzicky týraný. Harryho hanebně zanedbávali, ale Dursleyovi jej ve skutečnosti nebili a ač neochotně, poskytovali mu adekvátní (i když jen tak, tak) jídlo a přístřeší; týrali jej hlavně emocionálně. To zanechalo vlastní podíl na jeho problémech, ale situace nebyla stejná. Pro Severuse byl ten problém znásobený, protože fyzické týrání ve skutečnosti nikdy nepřestalo; ve škole jej značně šikanovali, a ne jen Pobertové, a to pokračovalo lety častého přímého mučení, které vytrpěl u Voldemorta. A téměř celé to snášel sám. Bylo docela dobře možné – možná dokonce pravděpodobné – že za celá desetiletí nepoznal ani ten nejmenší láskyplný lidský kontakt.

Opravdu bylo stěží překvapivé, že byl tak příchylný a čas od času potřeboval ujištění, nebo jej občas postihlo zvláštní selhání, kdy provedl něco násilného, jako je třeba rozbití ruky o kamennou zeď; že většinou byl relativně normální a funkční opravdu překvapovalo zejména proto, že stejně tak čelil mnohem víc než spravedlivému podílu na emocionálním a psychickém týrání. Prostou fackou a tou správnou urážkou by jej pravděpodobně mohla zcela vykolejit; což bylo poněkud děsivé zjištění toho, jak velkou moc nad ním má.

Hermiona pomalu rozepnula manžety jeho učitelského hábitu, kabátu a košile pod ním, přičemž rukávy odhrnula až k loktům, aby rozšířila průzkum na předloktí; prsty sledovala jemné kosti a žíly na zápěstí, hladila jej po chloupcích na pažích a cítila ty šlachovité svaly, které vedly podél kostí. Po tak dlouhé době znala jeho tělo stejně dobře jako svoje, ale teď se jej dotýkala, jako by to bylo poprvé – jemně znovu objevovala jeho kůži, jizvy a vůbec vše. Kdyby měla zavřené oči, nepoznala by, zda se prsty dotkly Znamení zla; tehdy v karavanu měl pravdu, bylo jako kůže. Jizvy okolo něj byly staré natolik, aby se zploštily a vybledly do bílých čar, které již necítila. Překvapivě se zdály být jedinými jizvami, které si způsobil sám, alespoň pokud mohla říct.

V této chvíli ležel v křesle, naprosto pasivní a se zavřenýma očima; sotva se pohnul, když z něj sundala ruce a dotkla se jeho tváře. Alespoň zde bylo jizev pomálu; přes levé obočí vedla jedna, dvě souběžné a velmi tenké přes tvář byly sotva viditelné a pak jedna, co mířila z čela do vlasů a vytvářela bílý pruh. Obličej již neměl tak hubený jako dřív, tváře nebyly tak propadlé a oči už tolik nezapadaly. Rty měl plnější, než se jevily, když mu jemně sledovala obrys úst.

Pohladila mu hákovitý nos, pod prstem cítila nerovné vyvýšeniny chrupavky v místě jeho opakovaného zlomení, které nesrostlo rovně, a dotkla se tmavší pleti pod očima, která nikdy neztrácela modřinový vzhled závažného insomniaka, kterým byl. Na spáncích měl kůži jemnou a ona je prsty sledovala až do vlasů – u kořínků stále mastných i přes jeho nejlepší snahu, ale ne skutečně nepříjemně. Cítila tvar lebky a teplo jeho pokožky, když jí skrz prsty proklouzávaly silné tmavé prameny vlasů zasažené jen těmi nejslabšími stopami šedé; půl století bylo na kouzelníka mládí, takže těch pár šedin způsobil spíše než věk asi stres a jizvy.

Hermiona jej jednou rukou hladila po vlasech a druhou přejela dolů po tváři a silné linii jeho čelisti a krku, rozepnula mu límeček a výstřih pláště nechala otevřený. Na krku našla zhrublé místo. Tam zůstala po uštknutí nejvyšší jizva, která znepříjemňovala holení, a tyto jizvy samotné, dvě malé rozeklané slzy, sledovala; prsty se jí roztřásly při vzpomínce na množství krve, které vyteklo z těch dvou relativně malých a napohled nevinných ran. Měl mnohem horší jizvy, ale tyto dvě jej zabily – byť dočasně. Ale teď mu puls pod jejími prsty tepal stabilně a silně a tím se lehčeji zapomínalo na pocit jeho kůže před deseti lety, kdy chladla a krev začala usychat; odehnala tu vzpomínku, opustila jizvy a přejela mu prsty po ohryzku. Znovu cítila jemné kroužky jeho průdušnice, načež se přesunula dolů k jamce vespod krku.

Severus byl naprosto uvolněný, když stáhla ruce a jemně mu dlaněmi spočinula na tvářích; nevědomky se naklonil k dotyku a vypadal jako v polospánku. Po pootočení Hermiona zjistila, že se Křivonožka zřejmě rozhodl k ní připojit; kocour v jistém okamžiku skočil do kouzelníkova klína, usadil se pod jednou Severusovou rukou a začal příst jako motor od člunu. S pochmurným pousmáním nad tím pohledem se posadila na opěradlo křesla a Severus se posunul, aby se stále se zavřenýma očima o ni automaticky opřel.

„Co ruka?“ tiše se zeptala a sledovala, jak prsty trhavě probírá Křivonožkovu srst.

„Trochu tuhá, ale bude v pořádku. Děkuji.“

„No, především jsi to neměl dělat,“ s úsměvem jej tiše hubovala. Pak vážněji dodala: „Je mi líto, že jsem to řekla.“

„To by mělo,“ odvětil tiše. „Je odporné to o někom říkat. A zcela nezasloužené. Vím, že o sobě smýšlíš líp.“

„Ano. Ani to nebylo fér ke Zmijozelům.“

To jí vyneslo skutečný úsměv a zvláštně měkké oči, když je otevřel, aby na ni pohlédl. „A přesně proto, paní profesorko, se domnívám, že se studenti poperou o to, aby se dostali na studium mudlů.“

„Opravdu je to pro tvé studenty ve většině předmětů tak těžké?“

„Ano,“ zněl rozhodně. „Není to nic zjevného; nic, zač bych mohl ostatní učitele zpochybnit. Ale jejich perfektní práce není nikdy odměněna a jen málokdy uznána a přestupky jsou trestány nemilosrdně. Zmijozelským je zřídka dovoleno na hodinách odpovídat…“ Odmlčel se a zamračil, načež se posmutněle usmál. „Zdá se mi, že poněkud ironicky zažívají stejné chování, jaké jsem já sám kdysi praktikoval na vás.“

„Ouvej,“ jemně jej poškádlila a zavrtěla hlavou. „Zlepšilo se to vůbec od loňska?“

Severus zamyšleně naklonil hlavu na stranu. „Ne tak docela,“ nakonec pronesl, „ale navenek to mým Zmijozelům již tolik nevadí. Mít ředitele koleje, který je připravený je aktivně bránit a naslouchat jim, podstatně změnilo jejich sebevědomí.“

Zcela záměrně vztáhla ruku a prohrábla mu vlasy. Potlačila smích, když se na ni zamračil. „Opravdu musíš přestat s tou laskavostí, jinak bych mohla zapomenout, že jsi prevít.“

„Zmlkni,“ zavrčel, znovu zavřel oči a opět se o ni opřel.

„Severusi?“

„Ano?“

„Co se dnes ráno doopravdy stalo?“

„Hm?“

„Nejsem v politických hrách nejzdatnější, ale můžu říct, že v té kanceláři se toho odehrálo hodně, co se neukázalo na povrchu. Co máš za lubem?“

Ušklíbl se a posunul; pochopila náznak a vstala, aby se přemístili k pohovce, kde se mohli posadit bok po boku s předoucím Křivonožkou nataženým přes oba klíny. Teprve až se uvelebili, odpověděl. „Co myslíš, že chystám?“

„Myslím, že se snažíš prosadit řadu reforem, které jsou pro tebe velmi důležité. Nejsem si však jistá proč.“

Výraz se mu změnil na zamyšlený. „Jsou to hlavně ty změny, které jsem si přál zavést už za dob svého ředitelování, kdybych měl tu moc a nebyl jen pouhou loutkou v rukou psychopatického pololidského monstra. Má to co do činění s hierarchií mezi učiteli – nevím, nakolik si uvědomuješ ten společenský žebříček?“

„Hm. Nejde o oficiální hierarchii, ale chápu, kam míříš – občas to je jako interakce o nadvládu ve vlčí smečce, že?“

„Existují i horší analogie,“ souhlasil suše. „V každém případě jsem byl… třetí v řadě, mohu-li to tak vyjádřit. Kdyby válka naprosto vše nezlikvidovala, Brumbál by šel do důchodu, nebo zemřel přirozenou smrtí, McGonagallová by se stala ředitelkou a já zástupcem ředitelky. Léta jsem věřil, že se jednou stanu ředitelem, tak jsem často přemýšlel o tom, co bych udělal, kdybych mohl. Nevyvinulo se to úplně takto,“ dodal s ironickou zdrženlivostí, „a já jsem teď rozhodně – omega vlk. Dnes ráno jsem se rozhodl posunout výš a zatřást pozicemi tak, aby se hierarchie přeskládala do správného stavu.“

Nepřítomně začal prsty pročesávat dlouhou srst na Křivonožkově břiše a usmíval se při tom nad zdvojnásobením hlasitosti kocourova předení. „Problém je v tom, že stávající hierarchie je špatná.“ Vytáhl hůlku a začal do vzduchu kreslit diagram ze zářících linek. „Ředitel, či ředitelka, je na vrcholu. Zástupce je pod ním. Pod zástupcem jsou ředitelé kolejí a pak ostatní členové sboru. Vidíš tu chybu?“

Hermiona studovala diagram a povšimla si, že jsou v něm zastoupení jen tři ředitelé kolejí.

„Zástupce?“ zariskovala.

„Ano. Filius Kratiknot je dobrý muž a dobrý učitel, ale…“ Dloubl do malého čtverce, který reprezentoval učitele formulí. „Je starý. Neznám přesně jeho věk, ale nemůže být o moc mladší, než byl Brumbál. Zcela jistě je o celá desetiletí starší než McGonagallová; reálně ji nemůže nahradit. Během příštích pár let téměř jistě bude muset odejít do důchodu. Což nás zanechá v problému.“ Opět dloubl do čtverce a ten vyhasl a téměř zmizel.

„Takže se snažíš dostat na místo zástupce?“ zeptala se s těžkou skepsí.

Ten tón jí vysloužil souhlasný pohled, než se ušklíbl. „McGonagallová si to po dnešku jistě myslí, což je jedna z věcí, kterých jsem chtěl dosáhnout. Chci, aby byla paranoidní a přemýšlela o způsobech, jak zabránit mému předpokládanému pokusu o převrat.“

„Takže ji můžeš vmanévrovat ke skutečnému kandidátovi,“ uhodla a ne poprvé obdivovala jeho vrozenou zmijozelskou mazanost a schopnost spiknutí. „Nemyslela jsem si, že to děláš pro sebe, ne po tom všem, co se přihodilo.“

„Ne, ačkoliv to není jediným důvodem, proč si ten post nepřeji. Zmijozelové mě potřebují víc než Bradavice jako celek. Což nás docela elegantně přivádí k dalším kazu na hierarchii…“ Znovu dloubl do zářícího schématu a rámečky se přebarvily. „Toto je situace z dob tvých studií – a i mých, když na to přijde.“ Rámečky se posunuly; červený řídil červený pod ním, a pak tři na další úrovni – modrý, zelený a žlutý. Zbývající čtverce na spodní úrovni zůstaly bílé. „Toto je současná situace,“ pokračoval; druhý rámeček se přebarvil z červené do modré a ten modrý na třetí úrovni zčervenal.

Severus studoval diagram přivřenýma očima. „A takto by to mělo vypadat,“ pronesl tiše a pokynul hůlkou. Nejvyšší čtvereček a ten pod ním zbělely; čtvrtý se připojil ke třem na vedlejší úrovni, teď zahrnující červenou, modrou, zelenou a žlutou. Spodní vrstva zůstala bílá. „Vidíš to?“

„Ano,“ pomalu přitakala. „Chceš zástupce i ředitele, kteří nejsou zároveň řediteli kolejí.“ Popřemýšlela o tom a přikývla: „Dává to smysl.“

„Víc než to, je to klíčové. Zástupce má stejně tak zodpovědnost za všechny studenty; ředitelé kolejí se musí orientovat na blaho svých vlastních studentů. Obě role jsou neslučitelné. McGonagallová vždy straní Nebelvírům – proti mně za mých školních let, proti Dracovi a dalším z tvých let, proti ostatním studentům z jiných kolejí v letech mezitím – bez ohledu na to, kdo je vinen. Upřednostnila status ředitelky koleje před zástupkyní ředitele. Stejně tak s ředitelem bývalým Nebelvírem bylo nadržování horší. Já nebyl jediný Zmijozel dovedený z tohoto důvodu na temnou cestu. Brumbál nebyl nikdy opravdově neutrální; měl své oblíbence a ti měli sklon být přesně takovými chlapci, kteří jsou zařazováni do Nebelvíru – statečnými, dobrodružnými typy, vesele porušujícími pravidla, nezvažující důsledky.“ Povzdechl si. „Zní to zahořkle, je mi to jasné, ale neodkazuji jen na svoji situaci.“

„Vím, Severusi,“ konejšila ho. „Ale žádný ředitel či ředitelka nemůže být zcela neutrální. Vždy musí existovat tendence k upřednostňování vlastní koleje.“

„Ano,“ připustil, „ale on byl extrémní příklad – jako je i McGonagallová; byla tak dlouho ředitelkou Nebelvíru, že se nemůže zbavit svého zvyku. Nepochybně bych na tom byl stejně nebýt války, když jsem byl ředitelem,“ dodal upřímně. „Pokud Longbottom dokáže prokázat trochu své kolejní kuráže, zpochybní ředitelčino vměšování a převezme kontrolu Nebelvíru, pomůže to. Kdokoliv nastoupí po Kratiknotovi, musí být neutrální – Havraspár se obvykle nedostává do nestabilních situací, ale opět, mnoho desetiletí byl ředitelem jejich koleje a automaticky bude na jejich straně bez ohledu na to, jak spravedlivý zamýšlí být.“

„Tak koho máš na mysli?“ zeptala se a znovu si procházela diagram. Za ty roky si to pořádně promyslel a měl pravdu. Jediní zaujatí učitelé by měli být ředitelé kolejí; ředitel a zástupce by měli být neutrální. Zdálo se to tak zjevné, když to teď takto předložil. Začal se tiše smát; Hermiona se na něj zamračeně, nechápavě podívala, což v něm vyvolalo ještě hlasitější smích.

„Nenapadá tě nikdo, koho bych si mohl přát jako zástupce?“ zeptal se s pochechtáváním.

Mě? Severusi, to nemyslíš vážně!“

„A proč ne, prosím tě?“ tiše se zeptal. Soustředěně ji sledoval. „Jsi inteligentní a spravedlivá, máš dobře vyvinutý smysl pro spravedlnost; jsi soucitná a ohleduplná, aniž bys byla slabá a přehnaně emocionální. Jsi nebojácná, pokud bráníš zranitelné; jsi tvrdohlavá, když musíš, a umíš si vybírat své bitvy. V krizích si zachováváš chladnou hlavu a jsi víc než schopná.“ V hlase mu již nezazníval smích. „Myslím to naprosto vážně, Hermiono.“

Přišla o slova a jen na něj zírala a snažila se to pochopit. Opravdu to myslí vážně, uvědomila si s jistým pocitem údivu a nevíry. Nadechla se a uhnula zrakem, aby se soustředila na hlazení Křivonožky a zpracování pronesených slov.

Nemusel k tomu mít jen osobní důvody. Ať už k ní Severus cítil cokoli, nedovolil by, aby mu to ovlivnilo úsudek – Bradavice pro něj hodně znamenaly a pokud jde o místo jeho zaměstnání, měl zcela samostatný soubor priorit. Vydělá na tom, pokud bude mít vedení, které se bude chovat spravedlivě k jeho Zmijozelům a se kterým bude docela dobře vycházet. Nebyl to však jeho hlavní cíl.

Mimoděk ji napadlo, jak dlouho si to promýšlel. Byla si docela jistá, že na tomto tažení pracoval měsíce, ne-li od loňska; že se postupně propracovával žebříčkem, dokud nebyl v pozici, aby viděl celý obraz a čekal na svoji šanci začít postrkovat figurami. Ve skutečnosti, když se vzala do úvahy jeho poslední slova, pravděpodobně to zvažoval celá desetiletí a jen čekal na správného potenciálního kandidáta, se kterým by se vytasil, ačkoliv bezpochyby dřívější verze plánu byla zaměřena na výběr jeho vlastního zástupce a nástupce, až by nastal vhodný čas.

A ze všech možností, které by vyhovovaly jeho kritériím, měl pocit, že ona je nejlepší volbou pro péči o školu, kterou miloval. Byl to ten největší kompliment, který jí kdy složil.

„No… Severusi, nevím, co říct.“

„Dobrý bože.“

„Nejsi vtipný.“

„Můžeš říct: ‚Děkuji ti, Severusi‘,“ navrhl posměšně.

„Děkuji ti za to, že jsi takový blahosklonný parchant, Severusi.“

„Není zač.“ Pousmál se. „Určitě to není zas až takové překvapení.“

Vypadám snad, že bych to čekala?“

„Momentálně vypadáš, jako bys bojovala s touhou mě proklít,“ poznamenal. „Což, samozřejmě, není vzácný jev, ale přesto nechápu… Ach.“ Odmlčel se a lehce přivřel oči. „Myslíš, že jsem šovinistický, protože předpokládám, že k tomuto hypotetickému povýšení by ses nemohla dostat vlastními silami, ale jen záludnou manipulací Zmijozela. Ujišťuji tě, tak to není. Už teď jsi jedna z nejžhavějších kandidátů; já jen prostě nevěřím úsudku Minervy McGonagallové a nechci riskovat. V každém případě nejsem natolik arogantní, abych automaticky předpokládal, že mohu záležitosti tak či onak ovlivňovat; sotva jsem s něčím začal.“

Dokud to neřekl, ani si neuvědomovala, že je naštvaná, ale měl pravdu – jeho postoj ji trochu urazil. Jako vždy dokázal její hněv zneškodnit, aniž by se skutečně omluvil, což byl jeden z jeho nejotravnějších zlozvyků. Obměkčená zjistila, že mají ruce spojené propletenými prsty. „Proč ta náhlá touha po revoluci a sociálních reformách?“

„Není náhlá,“ odvětil tiše. „V mnoha ohledech jsem v Bradavicích těžce selhal. Rád bych přispěl k jejich zlepšení. Přestože se na mě bude vzpomínat jako na toho Smrtijeda, který zavraždil Brumbála, rád bych za sebou nechal něco dobrého, ať se mi to bude přičítat k dobru nebo ne.“

„Ach, Severusi.“ Opřela se o jeho rameno a jemně mu stiskla ruku. „Necháváš. Kdyby tebe nebylo, nikdo z nás by tu teď nebyl. Sice to byl Harry, kdo seslal poslední kouzlo, ale bez tebe by se tak daleko nedostal.“ Zvedla jeho ruku a lehce mu políbila klouby, než je nechala být. Po chvilce jej beze slov objala kolem ramen a přitáhla k sobě. „Takže,“ poznamenala veseleji, „samojediný budeš reformovat jednu z nejstarších kouzelnických institucí a navždy změníš tvář kouzelnického vzdělávání. Co dalšího máš v rukávu?“

Tlumeně se zasmál a položil jí tvář do vlasů. „No, jen obvyklé – svrhnout ministerstvo, sesadit vládu, prohlásit se králem kouzelnické Británie a založit říši. Koneckonců, my Zmijozelové jsme známi ambicemi, což musím utvrzovat.“

„Zní to prima, ale nemohlo by to počkat do letních prázdnin? Příštích pár měsíců budu mít docela frmol.“

„Kdo říká, že se zapojíš?“ zeptal se pohrdavě. „Jakmile budu král, budu moci mít každou ženu, kterou budu chtít.“

Hermiona potlačila smích. „Tak to je dobře, že chceš jen mě, že ano?“ odsekla, než se mohla zastavit, a zatajila dech při zjištění, co z ní vypadlo. Ale jeho jedinou reakcí byl tichý smích bez posměchu, a tak si dovolila pomalu se uvolnit.

XXX

Jak leden pokračoval, vysledovala, že se věci mění. Severus se již dál neukrýval v rohu sborovny a nepozoroval; teď se podílel na každém setkání a často drobné problémy dováděl do konfliktů. Věděla, že částečně následuje plán, který vymyslel v zákrutech své mysli, ale kdokoliv by spatřil jeho úšklebek při sledování výsledků své práce, zjistil by, že to shledává zábavným. Nicméně záblesky Snapea-učitele tam stále byly; šťouchal do svých kolegů a provokoval je, nutil je myslet, než promluví.

Fascinující bylo pozorovat ty nevýrazné demonstrace síly. Hermiona měla pozici v hierarchii docela pevnou; ‚stará garda‘, učitelé jako Minerva a Filius Kratiknot, byli nad ní jen kvůli minulosti – nebylo jí příjemné je vyzvat. S výjimkou toho stála poměrně vysoko; její status válečné hrdinky jí zaručoval respekt a její inteligence a nebojácnost, kdyby byla napadena, zajišťovaly, že ostatní jí většinou rádi ustoupili. Opravdu si toho dřív nevšimla.

Na druhé straně byl Severus, jak sám řekl, rozhodně omega vlk. Všichni na něj shlíželi; nebo spíš se snažili shlížet. Problém byl v tom, že Severus byl mnohem inteligentnější než většina z nich, a teď, když se rozhodl vstoupit do hry, bylo nemožné jej porazit v hádce. Kombinace jeho logiky ostré jako břitva a zničujícího opovržení podtrženého několika uvážlivými urážkami znamenala, že se stal vítězem v každém konfliktu, a rychle se kolem Hermiony vyšplhal na své právoplatné místo mezi ostatními řediteli kolejí.

Při této bilanci neměl protivníka; Neville se ho pořád trochu bál a inklinoval k nazelenalému výzoru, kdykoliv byli Severus i Hermiona v jedné místnosti. Madame Hoochová převzala ředitelování Mrzimoru po Pomoně Prýtové, která odešla před několika lety; byla překvapivě silnou čarodějkou, ale zdaleka ne Severusova liga. Kratiknot nebyl dost nemilosrdný, aby se hádal, a také pravděpodobně vůbec nezjistil, že ho mladší kouzelník napadá. Opravdu byli jak vlčí smečka.

Ve třetím ročníku toho Hermiona o vlcích hodně přečetla. Důležitý na omega vlkovi byl fakt, že byl mnohem silnější, než si většina lidí uvědomovala. Panoval názor, že omega je nejslabší vlk, ten, kterého ostatní koušou a odhání. Tak to ale nebylo; omega byl obvykle z nejsilnějších a záměrně si udržoval své nízké postavení. Pokud bojovali dva vysoce postavení vlci, jeden, či oba mohli být zraněni, a smečka by přišla o lovce; jestliže nastala taková situace, omega se vrhl do středu šarvátky těchto bojovníků, rozptýlil je, odvrátil jejich agresi a zmírnil situaci. Bylo to velmi silné postavení, obzvláště pokud se přihodilo, že omega měl lidskou inteligenci a byl zdatný v manipulaci.

Také si všimla, že nenápadně zvyšoval její vlastní postavení prostě jen tím, že když promluvila, naslouchal. V nedávné době se ve sborovně dostali do několika nezapomenutelných debat – tedy technicky spíše hádek než debat. Nepřerušoval ji a neurážel, když nesouhlasil. Jejich debaty se mohly přetavit do žhavých slovních potyček, což se také často stávalo, ale prohrál jich stejný počet, jako vyhrál. Byla to nenápadná, ale účinná strategie; prohlásil se za jednoho z nejsilnějších a s ní jednal jako se sobě rovnou.

Skutečně fascinující však bylo, že si toho nikdo nevšiml. Lidé již nefungují stejně jako vlci a zapomněli číst takové signály, část zadního mozku si to však stále pamatovala; učitelé (a studenti, když začala pozorovat jejich interakce) reagovali na řeč těla a neverbální signály, aniž by si toho byli vědomí. Tato hra o dominanci jim úplně unikala. Severus s nimi všemi mohl manipulovat jen díky jejich nevědomosti; bylo to zřejmé, pokud jste věděli, na co se zaměřit.

„Jak jsi vůbec mohl někdy prohrát?“ zeptala se po jedné poradě a vrtěla hlavou napůl obdivně, napůl nevěřícně.

„Stávalo se to zřídkakdy,“ odpověděl bez vychloubání. „Jen když jsem závažně chyboval, nebo ostatní byli ve značné přesile.“ Pousmál se. „Nejlepší boj je ten, který není třeba bojovat; většina konfliktů končí před jejich začátkem. Proto ten, kdo půtku vyvolá, také často prohraje.“

Zmijozelové.

XXX

I když toto nefungovalo vždy, vypozorovala Hermiona na začátku února. Porada sboru dosáhla stadia ‚všechny ostatní záležitosti‘, když Minerva vyhrkla: „A nakonec, rozpis na svatého Valentýna. Severusi, posílám vás do Prasinek jako dohled.“

Tento úkol všichni nenáviděli a Hermiona se nedivila, že se zatvářil znechuceně. „Proč?“ vyštěkl úsečně.

Ředitelka zvedla obočí. „Protože z nás všech je nejméně pravděpodobné, že máte plány na víkend,“ odvětila poněkud nevlídně.

Výraz v očích se mu vyprázdnil a zaťal zuby, ale na urážku neodpověděl. „Když jsem se vrátil učit, zcela jasně jsem si vymínil, že mě osvobodíte od prasinkových povinností,“ pevně pronesl. Byla to pravda, jak si Hermiona vybavila; nevysvětlil však nikdy, proč na tom trval. Předpokládala, že to prostě nesnáší, ale zdálo se, že by za tím mohlo být víc.

„Nicméně vaše smlouva požaduje, abyste pokryl povinnosti ostatních členů sboru, pokud je to nezbytné. Toto je bez diskuze.“

„Fajn,“ odsekl zamračeně. „Alespoň budu na pár hodin ušetřen pohledu na nechutně růžovou budovu.“

Minerva pokračovala: „Potřebuji dobrovolníka na zajištění přítomnosti učitele na hradě...“ Napsala jedno či dvě jména, než si Hermiona povzdechla.

„Hlásím se.“

„Jste si jistá, má milá? Čekala jsem, že budete mít plány...“

„Vlastně jsem dnes zjistila, že má na onen víkend práci,“ odvětila Hermiona a trochu zlomyslně dodala, „to kvůli jeho šéfce, víte. Někdy umí být malicherná a mstivá stará babizna a nemá ho ráda.“

Neville se zakuckal lokem kávy, postříkal si hábit a postihl jej dlouhý záchvat kašle. Když nabral dech, fialový a sípající, Hermiona bojovala se smíchem; Severus na ni sotva pohlédl a zvedl jedno obočí, ale jasně mu ve tváři viděla záblesk pobavení.

„No, to pořád není omluva,“ řekla jí Minerva. „Zajistěte, aby vám to vynahradil.“

„To mám v úmyslu,“ odvětila nevinně a téměř prohrála svůj boj o vážnou tvář, když se Neville zase začal dusit. Nebezpečně zněl, že si vykašle plíce, ale alespoň to zabránilo tomu, aby někdo zaslechl Severusovo pochechtávání.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Agule99 - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ten konec mě dokonale pobavil :D Prostě paráda! :)
Ačkoli, celá kapitola byla skvělá. Hrozně se mi líbí změna Severuse - v lepšího. To, jak brání spolu s Herm zmijozely a jak se snaší o převrat Bradavic; navíc i jeho logika - prostě úžasný. Paráda. Tuhle povídku miluju, jediný, co mě štve, je, že jsou kapitoly jen jednou týdně :P.
*A.99*
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je to krásné představovat si Sevruse, jak se chechtá na Minervin účet, že? :-D
Moc mě těší, že se Ti toto Severusovo pojetí líbí - mně taky ;-)
Jen jednou týdně?! No, když mi zajistíš chůvu k dětem (3), pomocnici do domácnosti (dům se zahradou) a někoho, kdo by za mě chodil do zaměstnání (jen 0,7 úvazku - to jde), budou častěji :-D Ale aspoň máme své pravidelné středy ;-)
Díky moc za komentář, Agule :-)
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Agule99 - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak to jsem netušila, že můžu být ráda i za to jednou týdně - v tom případě se omlouvám :D
A jinak, nejen Severusovo pochechtávání, ale i to, jak se zásluhou Herm Neville dusil bylo skvělý :D
Jak jsem řekla, parádní kapitola :).
*A.99*

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: michelle13 - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Úžasná kapitola ako vždy. :) Hermiona to vystihla dokonalo :D pomstychtivá strará babizňa :D chechtám sa so Severusom :D :D
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Není krásnější představy nad chechtajícího se Severuse :-) Jen chudák Neville málem zhynul zadušením :-) Díky za komentář, michelle :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak dneska byl nejzábavnější konec, ale nejlepší část byla po ošetření ruky. Dívat se na společnost lídí, jako na směčku vlků je velmi zajímavá myšlenka. Asi se podle toho začnu taky řídit. A absolutně zbožňuju zmijozelské taktiky.  Já jsem na téhle povídce skutečně závislá. :)
Moc díky za překlad. Nemůžu se dočkat pokračování.
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ta část s vlky se i nám s Marci tuze líbila. Jak Severus odhadl učitelský sbor a začal s nimi manipulovat. No, nemohl zůstat omegou dlouho. :-) Ty jeho taktiky jsou úžasně zmijozelské. A musí mít trpělivost, protože ty změny jsou během na dlouhou trať.
Závislá? Ale to mě těší ;-)
Děkuji moc za komentář, Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, necakala som, ze by ho Hermiona mohla vyprovokovat az tak, ze si zlomi ruku.. aj ked, ako bolo neskor vysvetlene, na to, co prezil, je este "relativne normalny".. Zmeny v hierarchii takto vysvetlene davaju perfektny zmysel, az rozmyslam, preco ma to nikdy nenapadlo No, som zvedava, co ti dvaja este dosiahnu, ked spoja svoje sily, tak su neuveritelni.. A stara babizna nakoniec .. sa skerim az mi skoro odpadli usi z toho usmevu..
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Řekněmě, že 'šmejdka' je pro Severusem spouštěčem násilí (zaspoileruju - ještě se jednou objeví a bude to husté). No, tentokrát se vyřádil na hradní zdi. Hermionu by nikdy neuhodil.
Tahle naše dvojka toho dosáhne hodně :-) Máme se na co těšit :-)
Jo, závěr kapitoly se vyvedl :-)
Děkuji moc za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Napady ma Severus dobry, fandim jim. :)  Konec se Hermione povedl. :D
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To má, a hlavně má trpělivost, aby je dotáhl do úspěšného konce. Hermiona zaperlila :-)
Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Leylon - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
tak toto bola paráda! Najprv hádka, psychologický rozbor Severusovej túžby po dotyku - bolo to istým spôsobom veľmi zlaté a z tej druhej, väčšej, znepokojivé. No taktiež to dokonale vysvetlilo tú ruku... je to celé výborne premyslené. A potom, keď sa Severus pustil do reforiem - neskutočné! Je pre mňa trochu zarážajúce, že ten chlap oplýva takou neskutočnou logikou, no podľahne takýmto výbuchom - a pritom je to logické a vysvetliteľné. Ten koniec, s Minervou ma dostal, usmievam sa doteraz. A ďakujem za tú úvahu o omega vlkovi - doteraz som ho tiež považovala za najslabšieho.... ďakujem za krásny preklad a spríjemnenie dňa - dnes ma k životu prebralo asi len toto a šálka dobrej kávy. Muchas gracias! :) :)
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já myslím, že ten výbuch je taková automatická reakce. Hluboko v sobě má zakořeněné, co se mu přihodilo, když to slovo naposled řekl. A i když ví, že pro Lily to byla jen výmluva pro ukončení jejich kamarádství, tak to tam prostě má jako jednu z ran života. A mám pocit, že výběr té zdi byl dílem té jeho racionální části. Potřeboval vyventilovat vztek, tak se praštil do šutrů. Ne že bych to schvalovala, ale toto slovo je pro něj prostě jako hadr na býka. ... No zkrátka je Severus nádherně komplikovaný muž a my si o něm můžeme krásně číst :-D
Při té části o dotycích jsem měla nutkání odebrat se za manželem a začít ho ňuňat :-) Asi by se divil :-D Ale Loten se tady zase vytáhla. No, hodně nad Severusem přemýšlela.
Hierarchie vlčí smečky je velice zajímavá. Omega prý musí vynikat diplomatickými schopnostmi. Nevím, jestli je Severus diplomat, ale zalůdný je dost, aby se dostal z většiny šlamastik :-)
Moc mě těší, že jsme Ti zpříjemnily den a dostala jsem chuť na tu kávu. Díky za komentář, Leylon :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Celá kapitola sa niesla vo vážnom duchu takmer politickej atmosféry a do toho ten záver:D Hermiona to tak nádherne zaklincovala. Nedivím sa, že sa Neville takmer udusil. Minerve to nedošlo? Je poriadne zaslepená ak na to fakt neprišla. Ďakujem za skvelý preklad:)
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Minerva bude slepá ještě dlouho a Neville se ještě párkrát ocitne v nebezpečí zadušení :-D Já děkuji za milý komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Marti - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zbožňuju zmijozelské taktizování a intrikaření (pro dobrou věc), vždycky má hlubší rozměr a nutí člověka zamyslet se v širších souvislostech. A Severus je v tomhle mistr. Konec byl úžasný, pochechtávám se ještě teď. Pokud se Minerva o jejich vztahu dozví, zlomyslně jí přeju, ať se jí vybaví tenhle Hermionin proslov... :-D
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky se mi to Severusovo intrikaření tuze líbí :-) A v tom, kdo by měl být ředitelem a zástupcem ředitele má pravdu. Měli by to být nestranní učitelé. Bohužel si nepamatuji, kdy se Minerva o jejich vztahu dozví, ale jsem u kapitoly 38 a furt nic. Ale ještě si užijem pár vtipných momentů. A jestli si Minerva vybaví tento konkrétní rozhovor, tak jsem zvědavá, jak to rozdýchá :-D
Díky za komentář, Marti :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mazaný, mazaný, mazaný Severus - takového ho miluji. A Hermiona k němu skvěle padne, bude mu moc užitečnou podporou v jeho lstivě zmijozelských plánech
Díky - zatím. Už se nemůžu dočkat večera, číst si pěkně v klidu a vychutnávat...
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Severus rozvinul své zmijozelské schopnosti do plné šíře. Toto je další z důvodů, proč se chtěl vrátit :-)
Tak zatím :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ten konec byl neuvěřitelný, fakt se divím, že to ještě nikomu nedošlo, hádám, že těm, kteří vědí, to musí připadat jako šílené riskování:D Ale asi je fakt, že by to všem připadalo natolik nepravděpodobné, že je to ani nenapadne - a to je vlastně to nejlepší krytí, jaké by si mohli přát. Severus je ovšem třída, takový level manipulace jsem od něj nečekala. Věřím, že s Hermioninými schopnostmi má pravdu, tak snad mu to vyjde... Díky za překlad, budu se moc těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ti dva musí spoléhat na to, že pro ostatní je to tak nemyslitelné, že na to prostě nepřijdou. Ale aspoň se pobavili a my s nimi :-) Chudák Neville :-D
Severus je borec, že? Jak se mu jeho plány povedly se dozvíme v poslední kapitole :-) Děkuji za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Sally - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hmm, Severus vyjasnil svoje úmysly, vôbec nie zlé úmysly. Len do toho! Je skvelé, ako premýšľa autorka, nikdy by ma toto nenapadlo. Hierarchia a chyby v nej.
Čo sa týka samotného vzťahu H+S, ňuňu, čo viac dodať? :D

Vďaka za skvelý preklad, teším sa na ďalší!
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 02.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Těší mě, že se líbilo. Severusovo pletichaření i ňuňu :-) Díky moc za komentář, Sally :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 03.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Stále znovu obdivuji přiléhavost úvodních citátů. Tento vyjadřuje velmi hlubokou myšlenku, na Severusovo počínání se hodí.
Čekala jsem, že malá lítice se do Severuse pustí, ovšem jeho vysvětlení mě dojalo. Ti studenti si nevybrali předmět proto, že je zajímá, ale proto, že se s nimi bude lidsky zacházet. V Hermioniných hodinách si tak vlastně budou mít šanci odpočinout od neustálého boje a napětí. Tohle by měla slyšet a pochopit Minerva, musela by se propadnout do země hanbou.
Severusova reakce na slovo šmejdka byla víc než zajímavá, že je to po tak dlouhé době ještě tak moc frustrující, je zvláštní. Myslela bych, že se mezi Smrtijedy naučil ovládat, tam přece bylo tohle označení na denním pořádku. Myslím, že by musel zabít všechny Smrtijedy, a to by Voldemortovi přece jen muselo být nápadné.
Pobavilo mě srovnání profesorského sboru s vlčí smečkou (to je docela trefné, aspoň z pohledu studentů, myslím), to by ale nebyl Severus, kdyby to tak nechal dlouho. Věřím, že přemýšlel o změnách dlouhé roky, a že možnost je provést byla jedním z důvodů, proč se vrátit. (Tady si vzpomínám na jeden bonus k Chasing :-)). Hermiona je právem hrdá na to, jak vysoko si ji cení. Tohle má Loten dokonale promyšlené a sledovat Severusův postup je nejen zábavné, ale v určitém směru i hodně poučné. Dokonale dokázal vyhmátnout slabiny ostatních a využít je ne ke svému prospěchu, ale k užitku celé školy. Má pravdu, že tohle by byl pro školu obrovský dar.
Co se týče posledních odstavců, ze srdce doufám, že Loten jednou popíše Minervinu reakci, až bude vědět a vzpomene si na Hermionina slova a na Nevillovo přidušení.
Na kapitole mě nejvíc dostala chvíle, kdy Hermina léčí Severusovi poraněnou ruku a při tom ho zkoumá a fascinovaně si ho uvědomuje, jako by k tomu měla první příležitost. On se musel doslova koupat v její pozornosti a je zřejmé, že jejich vztah se tu zase tiše a bez zbytečných slov dále prohloubil. Ne poprvé si uvědomuji, že schopnost Loten popsat duševní stavy a soukromé chvíle je jedinečná.
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Víš, chtěla bych umět natolik anglicky, abych Tvé nádherné komentáře rozebírající Lotenino dílo mohla přeložit a autorce poslat. Myslím, že by ji to moc potěšilo. A mě rozhodně těší, že vkládám energii do něčeho, co potěší další lidi.
Mě ani tak nepřekvapila Severusova reakce na ono slovo - věřím, že před Voldemortem se udržel, ale pokud byl s dotyčným sám, a v tomto případě jen s Hermionou, které věří, dovolil si uvolnit ten vztek. Více mě překvapila Hermionina reakce. Ukázalo se, že i její jizvy jsou hluboké. Ještě se nepřenesla přes nenávist Zmijozelů k mudlorozené. A přitom Severusovi svěřenci ji uznávají a jsou za ni určitě vděčni. Trošku jsem čekala, že toto si už uvědomuje. Ale asi ne, zatím učí jen dva z nich. No, ale rozhodně to vedlo ke scéně s léčení ruky a jak Ty poeticky píšeš, k Severusově koupeli v pozornosti jeho milované. Hermiona ho léčila ve více směrech :-)
Vážně nevím, jak to bude s Minerviným prozřením. Do kapitoly 38 ještě nic. Ale snad nás Loten o ten zážitek nepřipraví :-)
Moc, moc Ti, denice, děkuji za úžasný komentář, který mě vždycky povzbudí do další práce.
Děkuji, jsi zlato :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 03.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, ředitelka je mrcha. 100% souhlasím. Popis dotýkání byl brilantní, překladu poklona. Číst to je jako vychutnávat čokoládový dort (ten mám hodně ráda).
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Chudák Minerva, ta to v této povídce schytává :-D
A červenám se tím přirovnáním. Moc děkuji, Folwarczno :-)

Ti se vážně musí skvěle bavit, když oni vědí a ostatní učitelé netuší :) Chtěla bych vidět jejich tváře, až se to dozví :) Díky za překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Řekla ych, že se baví dobře, i když Nevilla je mi fakt líto. Chudák se málem udusil :-D
Díky za komentář, larkinh :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 04.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásné, něžné doteky které Severusovi Hermiona poskytla byla určitě balzám na jeho bolavou duši, taky to dal najevo. Jeho pláno pro Baradavice se mi velice zamluvá. A ten závěr kapitoly „Vlastně jsem dnes zjistila, že má na onen víkend práci,“ odvětila Hermiona a trochu zlomyslně dodala, „to kvůli jeho šéfce, víte. Někdy umí být malicherná a mstivá stará babizna a nemá ho ráda.“ tak ten je prostě dokonalý.
Celkově mám pocit, že Severusův psychický stav se značně zlepšuje.
Díky moc za skvělý překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 05.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, Severus se už léčí. A myslím, že přes Hermioninu počáteční skepsi, se téměř i vyléčí :-) Navíc má plán a to mu také dodává sílu jít dál. :-)
Děkuji moc za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 06.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To teda byla kapitolka! Hermiona Severuse dohnala až na hranici ovládání. Ale potom ho její chování a doteky uklidnily. Loten tu chvíli tak krásně popsala,že jsem měla na krajíčku. Jeho školní plány a přirovnání chování učitelů ke smečce vlků bylo výstižné. Nedávno jsem četla knížku od Patricie Briggs Štvanice o vlkodlacích,kde je přesně  chování vlků tak jak ho popsal Severus. No a konec to byla třešnička na dortu. Hermiona byla skvělá. Chudák Neville. Moc děkuju za krásný překlad
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To mě těší, že se ta scéna tak líbila. Po tom vypjětí předchozí hádky to bylo pohlazení po duši. S Marci se nám vlci taky moc líbili. My o vlkodlacích od Patricie Brigs přečetly hodně a fakt to mají skoro stejně. I když Patricie omega vlkodlakovi dává až nadpřirozené schopnosti.
Závěr se mi taky líbil. NEbohý Neville bude v nebezpečí zadušení víckrát :-)
Děkuji moc za komentář, scully.

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 11.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ách, tie krásne slizolinské manipulácie. Úžasne som si to užívala. :)
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To jo, Zmijozelové jsou úžasní :-) Díky za komentář, JSark :-)

To, že malá manipulácia je lepšia ako otvorený boj a Severus je v tom majster, vieme. To, že ich dostane tam kam chce je viac než isté. To, že sa Neville z Hermioninej poznámky skoro zadusil je "milé" a že to McG nepochopila a Severus sa bavil je úžasne.
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
On je Severus takový dirigent. A všichni hrají, jak si přeje. Ale výsledek bude stát za to. Díky za komentář, mami :-)

Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: solace - 22.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus asi študoval Machiavelliho dielo (alebo sa učil od iného manipulátora v najbližšom okolí;-), pretože manipuláciu s ľuďmi a vyťaženie maxima z každej situácii zvláda dokonale. Čudujem sa, že to Hermiona prijala celkom v pohode, hoci sa zo začiatku zdalo, že mu k tomu bude mať čo povedať. Zrejme ju dostal jeho pripravovaný veľký plán. Ďakujem za preklad, dievčatá.
Re: Post Tenebras Lux - 23. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 23.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Přesně tak. A ještě je trpělivý, protože se svým plánem hezky, vlastně několik let, vyčkával :-) Jo, je možné, že Hermioně to vyrazilo dech, že nemohla ani protestovat :-) Díky za komentář, solace.

Severus se pochechtává, no já jdu do kolen, monitor mám nečitelně poprskaný. Týden to budu uklízet. Fakt děkuji za porci smíchu i pro mě.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 14.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce