Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Post Tenebras, Lux

Post Tenebras Lux - 21.

Post Tenebras, Lux
Vložené: Lupina - 18.06. 2014 Téma: Post Tenebras, Lux
Lupina nám napísal:

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/21/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 21

„Histories of ages past
Unenlightened shadows cast
Down through all eternity
The crying of humanity…“

 

„Historie věků minulých

vrhá stíny neosvícenosti

do celé věčnosti

lidí plačících...“


Donovan, ‚Hurdy Gurdy Man‘

XXX

Věci nešly úplně podle plánu. Většina dne byla vážně příjemná; bylo skvělé zase všechny vidět a kuchyně paní Weasleyové byla jako vždy vynikající – jen dobře vzhledem k hladu, jaký ji sžíral – a odpoledne se bavili. Ale pak se vše poněkud okázale zhroutilo. Jen aby si ji dobírali, pokládali jí všichni otázky na jejího neznámého tajemného milence, a ona jim prozradila, že byl ve Zmijozelu. Nikdo tu zprávu nevzal dobře a teď měla Hermiona co dělat, aby vůbec dokázala promluvit a poslat zprávu po Patronovi.

„Severusi? Hermiona. Jsem v Doupěti, ale nejsem ve stavu se přemístit. Pokud můžeš, mohl bys mě vyzvednout, prosím?“

„Co s tím má co dělat ten sklepní netopýr?“ agresivně se zeptal Ron po zmizení vydry. Jen taktak ovládla první rozzlobenou reakci, cítíc záblesk podráždění nad jeho hloupostí. Udělala vše, až na polopatické vyložení ‚Miluji Severuse Snapea‘ neonovým písmem; kolik nápověd potřebovali, aby na to přišli? Kolik inteligentních a náladových Zmijozelů poloviční krve toho věku, kteří bojovali ve válce, kdysi znala a nečekaně před rokem a půl potkala?

Zatnula zuby a stroze odvětila: „Jelikož se chci vrátit do Bradavic, dává větší smysl požádat o pomoc někoho z Bradavic než nutit k výletu někoho jiného, ne?“

„Nepoprosíš – jeho?“ zeptala se Ginny tlumeným hlasem.

„Kdybych mu řekla, co se stalo, asi by sem chtěl vpadnout a začít metat zaklínadla. Netoužíš ho mít poblíž, až to zjistí. A upřímně, vzhledem k vašim postojům, ani já nechci, aby byl poblíž vás.“ Ve skutečnosti to bylo právě teď strašně lákavé. Ani jeden ze zde přítomných nemohl doufat ve vítězství při střetu se Severusem; přiblížit se tomu mohli snad jen Harry nebo možná Bill, a její Zmijozel měl na víc než na ty dva dohromady, pokud by byl rozzuřený natolik, aby přestal hrát fér. „Bude lepší, když počkám venku. Pochybuji, že Severus bude mít dobrou náladu, a určitě nebude chtít vidět někoho z vás.“

„Ten pocit je vzájemný,“ odsekl Ron a ona jen stěží odolala nutkání dát mu facku.

„Děkuji za oběd, Molly,“ pronesla vyrovnaně. „Omlouvám se, jestli jsem způsobila nějaké potíže.“

„To nemusíš, drahoušku,“ ujistila ji paní Weasleyová. „Já se omlouvám za své děti. Myslela jsem, že jsem je vychovala líp,“ dodala tónem, který sliboval pozdější ostrá slova.

„Ne všichni jsme začali šílet při zaslechnutí toho slova na Z,“ namítl mírně George. „Někteří z nás –“

„Teď ne, Georgi,“ doporučil mu polohlasem otec.

Hermiona byla příliš rozrušená a naštvaná, aby se usmála. Jen se rozloučila, zamračila na Harryho, když se pokusil cosi říct, a vykráčela ven k přemisťovacímu bodu za plotem na konci zahrady. Při svém čekání se zachvěla. Napadlo ji, zda vůbec Severus ví, kde se Doupě nachází; ztrapní se před ním, pokud ne. A i kdyby ano, možná po něm žádala moc; nebude se chtít setkat s žádným Weasleym a věděla, že raději vypije pomalu působící jed, než by se znovu uviděl s Harrym. Aby se tím už dál nezabývala, co nejvíc vytěsnila zvuky zvýšených hlasů přicházející z vnitřku domu.

Zdálo se jí to jako hodiny, než se ozvalo ostré prásk a objevila se známá temná postava. Severus se ostražitě rozhlédl a uvolnil se, když zaznamenal, že ona je jediná osoba na dohled. Pokývl jí: „Omlouvám se. Dorazil bych dřív, ale nebyl jsem zde od konce první války a přemístění bylo náročné.“

„To je v pořádku. Jen chci domů.“

Nad jejím tónem se zamračil a tělo se mu napjalo a ztuhlo. „Co se stalo?“ ostře se zeptal. „Podle zprávy jsem si myslel, že jsi přebrala.“

„Nic se nestalo. Prosím, můžeme prostě jít?“ požádala.

„Cosi se zjevně stalo, když jsi tak rozrušená,“ pronesl tiše hedvábným hlasem, který ji varoval, že se začíná zlobit. „Co ti pitomci řekli tentokrát?“

Hermiona si unaveně povzdechla. „Nepřímo jsme mluvili o tobě. Prozradila jsem jim, že můj záhadný muž byl ve Zmijozelu. Nastala hádka, ztratila jsem nervy. A teď se nemůžu dost soustředit na přemístění, aniž bych se rozštěpila. Jen – ne, Severusi,“ vyštěkla, popadla jej za paži a zaryla mu do ní prsty, opožděně si všimla, že má na sobě ten nový kabát. „Ne.“

Zíral na ni, ale od domu se neodvrátil. „Proč ne, prosím pěkně?“ zeptal se velmi nebezpečným tónem.

„Protože si nepřeji krveprolití, a protože můžou být necitliví, předpojatí idioti, ale pořád jsou to mí přátelé a raději bych, aby i dál zůstali. Pokud se tam vrhneš, vypukne peklo a vše půjde do háje. Nech to být.“

Při jejích slovech se jeho pohled vyprázdnil. „Fajn,“ krátce pronesl a bez dalšího slova natáhl ruku. Zjevně byl naštvaný, ale nechtěla se s ním teď hádat, ne když den začal tak báječně. Vzala jej za paži, vydržela vířivý tlak a nepohodlí asistovaného přemístění, a když získala rovnováhu před školní bránou, on už rázoval vzhůru po cestě.

Potřebovala jeho podporu, ale jeho postojem byla zmatená a příliš unavená, a tedy jen tiše zanadávala a vydala se jej dohnat. „Co to s tebou je?“

„Proč by mělo být něco špatně?“ odvětil úsečným tónem.

„To nevím. Proto se ptám,“ zavrčela. „Už dávno jsi zjistil, že jsou všichni proti zmijozelským předpojatí. Určitě sis už na to zvyknul.“

„To není – to je jedno.“

„Proto takový nejsi, že?“ Jak se snažila následovat jeho rozzlobený krok, začínala se zadýchávat. „Tak proč? Sakra, Severusi, zastav na chvilku. Mluv se mnou.“ Neochotně se zarazil, ale nepodíval se na ni. Po chvíli mu povolila ramena, když jej rozhněvané napětí opustilo; zamračila se nad zjištěním, že je spíš rozrušený než naštvaný. „Severusi?“ nejistě se zeptala.

Povzdechl, ale stále se na ni nedíval. Velice tiše se zeptal: „Opravdu se za mě stydíš, Hermiono?“

Ta prostá otázka ji ohromila, když do ní narazily možné závěry. Svět se zapotácel a ona si uvědomila, proč je tak očividně rozrušený, proč se zlobil, když mu nedovolila ji bránit, proč měla slova vybírat opatrněji, když mu říkala, aby nechodil dovnitř, a tisíc dalších věcí. „Bože, Severusi, ne! Nikdy!“

Krátce na ni pohlédl a pak zase zrakem uhnul, aby studoval zasněžené pozemky. Dívala se na něj; ramena měl shrbená a byl nervózní, téměř jako by se připravoval na ránu. Ach, bože. Polkla a pokusila se to vysvětlit s nadějí, že nezvolí špatná slova; tolik jej dnes zranila a zcela náhodou. „Vždy jsem měla v úmyslu jim o nás nakonec říct, ale nevezmou to dobře. Doufala jsem, že když na to půjdu takto, když jim to budu sdělovat postupně a pokusím se vykreslit obraz svého tajemného muže bez hrozby některých jejich předpojatých představ o tobě, že to možná bude lepší.“

„Nedovolil jsem si na to dřív myslet,“ neutrálně pronesl Severus, „ale... ale já nemám co ztratit naším – vztahem. A ty všechno.“ Teď se na ni díval, ale jeho tvář naprosto postrádala výraz, což mohlo, ale nemuselo být dobře.

„Tak to není,“ trvala na svém. „Pokud dojde na volbu mezi přáteli a tebou, vždycky vyberu tebe. Ale doufám, že nebudu muset volit. Možná je to ode mne hloupé – dnešek to rozhodně potvrzuje – ale pořád doufám, že je můžu přesvědčit, aby nás akceptovali. Opravdu nezáleží na názoru druhých, ale… jsou to moji kamarádi a chtěla bych, aby byli za mě šťastní. Přísahám, není to kvůli tobě; to jen kvůli jejich předsudkům jdu na to tak pomalu. A rozhodně se za tebe nestydím, nebo za nás. Nesnažila bych se tolik je postrčit správným směrem, kdybych se styděla.“

Hermiona zadržela dech a sledovala jej. Sebevědomí měl stále děsivě nízké, i po celé té době, a nebyla si jistá, zda jí uvěří – právě protože by si přál, aby její slova byla pravdivá. Z náhlého popudu jej pobídla: „Podívej se, pokud mi nevěříš. Použij nitrozpyt.“

Napjal se, toto zjevně nečekal. Ve skutečnosti to překvapilo i ji, ale myslela to vážně – i když neměla tušení, co v její mysli uvidí, nebo jaký to bude mít na něj vliv. Věděla, co k němu cítí, ale také věděla, co by se stalo, pokud by to řekla. „To nebude nutné,“ nakonec odmítl poměrně napjatým hlasem. „Věřím ti.“ Se zachvěním na chvíli zavřel oči. „Jsem pošetilý a ty už jsi byla rozrušená.“

„Nebyl jsi pošetilý. Chápu, proč sis to myslel. Je mi to líto, Severusi – ani na chvilku jsem v tobě nechtěla vyvolat pocit, jako bych se styděla a chtěla tě přede všemi skrývat.“ Váhavě se jej dotkla na paži a cítila ztuhlé a napjaté svaly. Po další bolestně dlouhé chvíli ucítila, jak se uvolnil, a slyšela jeho pomalý výdech. Opatrně dodala: „Po pravdě řečeno bych si myslela, že bys upřednostnil udržet to v soukromí…“

Oči mu trochu zjemněly a vyprchala většina napětí. „To ano. Ale ty ne, alespoň pokud jde o tvé přátele. Začal jsem předpokládat, že jsi jim to neřekla, protože to vnímáš jako ostudné tajemství. Ulevilo se mi, že jsem se mýlil.“

Jí se ulevilo stejně tak a váhavě se na něj usmála. „Ne, neřekla jsem jim to, protože se snažím sedět na dvou židlích,“ suše přiznala. „Vím, že Ron to nepřijme nikdy, a ani nemyslím, že Harry někdy ano. Zbytek Weasleyových časem změní názor, ale nebude to snadné. Lenka to už ví; Neville bude šílet a asi se mnou už nikdy nepromluví; zbytek sboru mě bude nenávidět do konce věků. Odkládání vyjevení pravdy nic z toho opravdu nezmění.“

„Je to v pořádku. Sdílej informace, které chceš, a jak rychle uznáš za vhodné,“ tiše jí řekl. „Když už znám tvé důvody, budu se snažit nebýt tak přecitlivělý.“ Výraz mu proteplilo jedno z jeho tichých pousmání. „Ačkoliv pokud to oznámíš ve Věštci, mohl bych ztratit nervy,“ suše dokončil.

Hermiona se teatrálně zachvěla. „Nikdy jsem nezamýšlela dostat to do povědomí veřejnosti. Jen blízkým přátelům. A jakkoliv zděšení tou myšlenkou jsou, raději by před nikým neměli ceknout ani slovo, jinak ztratím nervy.“

„Vskutku hrůzostrašné vyhlídky,“ poznamenal a ona se usmála a odmítla reagovat na jeho dobírání. Nebyla tak silná, jako někteří její kamarádi, ale když musela, bojovala dobře. A kdyby na to přišlo, měla by výhodu, protože použít násilí by byla mnohem ochotnější než oni.  Navíc mám výhodu Zmijozela, který by mě bránil.

„Myslela jsem to vážně, když jsem ti nabídla, aby ses podíval.“

„Vím, že ano, ale nerad na někom používám nitrozpyt. Je to jako – ne, je to forma násilí, i když je objekt svolný. Není to něco, co bych kdy dělal lehce, a už vůbec ne kvůli podpoření mého ega.“

Usmála se. „Předpokládáš, že co bys viděl, by podpořilo tvé ego, já ale nemyslím, že by to potřebovalo.“

V reakci odfrkl a pobaveně se na ni podíval. A tím se nálada zlomila a případ vyřešil. Chybějící napětí jí umožnilo ocenit jeho vzhled; krátký kožený kabát vypadal každým coulem tak, jak doufala, že bude. Zřejmě se mu jeho dárek líbil.

„Přestaňte na mě vrhat zamilované pohledy, profesorko Grangerová. Co by si pomysleli studenti?“

„Divili by se, proč profesor Snape vypadá tak dobře,“ odpověděla mírně. „Pochybuji, že by si mě všimli, kdyby tebe viděli takhle.“

V koutcích tmavých očí se objevily vějířky tichého pobavení. „Myslel jsem, že moje ego nepotřebuje podpořit.“

„Fajn, v budoucnu už neřeknu nic hezkého,“ reagovala dopáleně v hraném rozhořčení s úsměvem a přátelsky jej vzala za ruku, aby se vydali zpět k hradu. „Pro případ, že bys byl zvědavý, měla jsem ještě jeden důvod nenechat tě konfrontovat,“ dodala zamyšleně.

„A to jaký?“

„Nebylo by to k nim fér. Opravdu, Severusi, nemůžeš se zaměřit na někoho svého formátu?“

Zasmál se tomu a zavrtěl hlavou. „Ale to bych pak nemusel vyhrát.“

„Záludný zmijozelský zlosyne.“

„Nesnesitelná nebelvírská necudo.“

XXX

Zbytek prázdnin uběhl mnohem příjemněji zejména proto, že se sovy nemohly jen tak zdržovat v Bradavicích a čekat na odpovědi učitelského sboru; Hermioninu poštu přesměrovávali domácí skřítci ze sovince do jejích komnat, kde ji mohla bezpečně ignorovat. V době, kdy se do ní pustila, byl štos pokusů o omluvu docela impozantní. V procesu jí poněkud bránil Severus tím, jak jí zpoza zad nakukoval přes rameno a pronášel sarkastické poznámky. Ve vzkazech našla několik nelichotivých zmínek o jeho osobě v pokusu o vysvětlení té předpojatosti proti Zmijozelům.

Nakonec odeslala všem kopii obecné odpovědi s kousavou informací, že je šťastná a opravdu se nestará, zdali jim něco vadí nebo ne, protože nepotřebuje jejich schválení, a že invektivy jejího přítele v pokusu o ospravedlnění urážky jejího milého nejsou tou nejlepší omluvou; a ano, míním tím tebe, Ronalde, a tebe, Harry. Jakmile měla hotovo, rozhodla se považovat tu věc za uzavřenou, alespoň pro tentokrát.

Nakonec jim bude muset říct celou pravdu – došly jí náznaky – ale může to počkat. Jakmile bude po Novém roce, přijdou Severusovy narozeniny, a pak začne s pokusy vystavět mosty k jejím rodičům; až pak se situace uklidní a bude se moci soustředit na osobní záležitosti. Stejně musí to tažení naplánovat, protože jestli se něco zvrtne, bude to katastrofa – poslední, co by chtěla, nebo potřebovala, aby někdo přehnaně reagoval a vyhrkl ty zprávy před špatnými lidmi. Může to počkat.

Nový rok proběhl mnohem úspěšněji než ten loňský. Informovala své kolegy, že jej stráví se svým mužem a prchla do podzemí časně v podvečer; Severus se tentokrát neopil, alespoň ne víc než ona, protože s sebou přinesla láhev šampaňského. Měl také výrazně lepší a pozitivnější náladu (ne že by to bylo tak nesmírně těžké vzhledem k tomu, v jaké depresi byl loni). Jejich soukromá oslava začala alkoholem posílenými polibky o půlnoci a skončila o pár hodin později ospalým zjištěním, že rozlité šampaňské nadělá na povlečení skvrny, když se dává pozor jen na očištění toho, co se vylilo na kůži toho druhého. Kocovina následující den stála za to – ale kocovina nebyla zas takovým problémem, pokud jste žili s Mistrem lektvarů.

„Tak, jaké máš novoroční předsevzetí?“ líně se jej odpoledne zeptala Hermiona, když byli oba konečně čistí a střízliví a skutečně venku z postelí.

„Přejmenovat Azkaban na Dům vycházejícího slunce,“ odvětil sarkasticky a nepřítomně u toho rozdmýchával oheň. „Vzhledem k tomu, že nikdo své předsevzetí nedodrží, můžeš si i ty nějaké naprosto směšné udělat.“

Dusíc se smíchy, zavrtěla nad ním hlavou. „Jsi hrozný. Nikdy si nedáváš vážná předsevzetí?“

„Ne – ne na Nový rok. Když vím, že něco musím udělat, udělám to, nebo naleznu způsob, jak se tomu vyhnout. Na ročním období nezáleží.“

„To je fakt,“ připustila.

„Ty sis něco předsevzala?“

Darebně se na něj zazubila. „Pokračovat tento rok stejně, jako jsme ho začali.“

Severus se ušklíbl. „Nu, toto konkrétně je možné dodržet. Ve skutečnosti to mohu téměř zaručit.“

XXX

Severusovy narozeniny naplánovala, ale nedostala šanci je uskutečnit. Oba je vzbudil před svítáním kdosi bušící na dveře jeho kabinetu; spěšně přes sebe přehodil hábit a šel to prošetřit. Hermiona poslouchala vzdálené hlasy; nerozuměla, co říkají, dokud Severus nezvolal: „Co?“ Víc hlasů, jeho a vyšší, který asi patřil studentovi. O chvíli později se s očima planoucíma vřítil do ložnice a začal na sebe rychle navlékat oblečení.

„Co se děje?“ zeptala se.

Zavrtěl hlavou. „Není čas. Řeknu později,“ zavrčel a vypadal naprosto rozzuřený a vlásek od vraždy. Okamžitě po obléknutí odplachtil a nechal za sebou slabou stopu magie, jak se přestával ovládat.

Bohužel celý den učil, takže ‚později‘ znamenalo hodně pozdě. Za celý den jej viděla jen jednou, když kráčel do sborovny pro jakési papíry. Jediný pohled na jeho bouřlivý výraz jí jasně řekl, že má neuvěřitelně špatnou náladu; téměř viděla, jak kolem něj vře vzduch, a atmosféra se najednou stala dusivě skličující. Nepodíval se na ni a práskl za sebou dveřmi tak silně, že se zeď zatřásla. Cokoliv se stalo, zjevně to nenesl dobře; nebyla si jistá, zda jej někdy viděla tak zuřit, dokonce ani když do toho byli zapletení Pobertové.

„Ví někdo, co se děje?“ zeptala se do éteru, ale ostatní učitelé vypadali stejně zmatení jako ona.

Jakmile mu skončila poslední hodina, doufala, že se vrátí do podzemí, ale když nahlédla do Pobertova plánku, byl s Minervou v její kanceláři. To bylo velice zvláštní. Kousajíc se do rtu, šla Hermiona nalézt někoho, kdo by mohl vědět, co se stalo. Prohledávala průchody hned vedle podzemí v naději, že potká Krvavého barona, než rozšíří průzkum. Nakonec zahlédla známou postavu a chodbou se k ní rychle rozběhla. „Nicku!“

Nebelvírský duch se otočil, usmál a v pozdravu pozvedl ruku. „Hermiono, jaká radost, že vás vidím. Hledáte mě?“

„Hledám někoho z duchů. Víte, co se stalo dnes ráno?“

„Dnes ráno?“

„Za Severusem před svítáním přišel student,“ vysvětlila polohlasem. „Podle toho, co jsem slyšela, má celý den vražednou náladu, a teď je zalezlý s Minervou v její kanceláři. Co se stalo?“

Nick se tvářil vážně – alespoň víc než obvykle. „Nekalost,“ zamumlal slavnostně, „veliká nekalost. Černá skvrna na dobrém nebelvírském jménu.“

„Sire Nicholasi, žádné hádanky, prosím. Co se stalo?“

Smutně zavrtěl hlavou, téměř mu spadla z krku, než se vzpamatoval. „Tři nebelvírské studentky pátého ročníku časně zrána zahnaly do kouta zmijozelskou druhačku v druhém patře,“ tiše řekl. „Uršula viděla, co se stalo. Ony…“ slabě povzdechl. „Přitlačily ji na podlahu a kreslily jí na paži nějakým mudlovským perem, co nejde smýt.“

„Kreslily na ni – ach, Merline!“ Naplnila ji hrůza. „Nemyslíte tím, že nakreslily Znamení zla, Nicku?“

„To udělaly,“ potvrdil zasmušile. „Uršula to řekla Krvavému baronovi, který vzbudil zmijozelské. Několik jich šlo zachránit to děvče, zatímco jiní se vydali informovat profesora Snapea o tom, co se děje. Bylo použito několik nepříjemných zaklínadel. Druhačka je na ošetřovně a vyspává hysterii, zatímco dvě z jejích mučitelek a jeden z bývalých zachránců podstupují léčbu. Protiva mi sdělil, že pan ředitel – myslím profesor Snape – bojuje s paní ředitelkou o to, kdo by měl být potrestán.“

„Ale krucinálfagot. Není divu, že tak zuřil.“ Hermiona se kousla do rtu. „Musím vědět, co se děje…“

„Portréty a my, duchové, jsme povinni neprozradit nic, co se řekne v ředitelově kanceláři,“ omlouval se Nick. „Doporučuji vám navštívit ošetřovnu a počkat; myslím, že tam profesor Snape půjde, jakmile skončí jeho schůzka.“

„Dobře. Děkuji, že jste mi to sdělil, Nicku.“

XXX

Oběť byla stále v bezvědomí; madame Pomfreyová byla nucena jí dát silný uspávací lektvar, protože nic nemohlo ani maličko uklidnit její hysterii, a Znamení na paži nešlo odkouzlit, ani sundat běžnými metodami – vrchní sestra nevěděla, jak to dokázaly nakreslit tak trvale. Ty dvě nebelvírské zraněné vypadaly strašně, zasáhla je impozantní směs zaklínadel a uřknutí; Hermionu překvapilo zjištění, že zmijozelský pacient nebyl nikdo jiný než Timothy, onen třeťák s unavenýma očima, který s ní dvakrát mluvil za Severusovy nepřítomnosti. Ty staré oči byly teď načernalé a trochu nateklé, ale překvapivě veselé, když na něj promluvila. S přesvědčením ji ujistil, i když nezřetelně: „Bude to v pořádku, protože profesor Snape je srovná.“

„Profesoru Snapeovi se nepodařilo naučit vás vybírat si své bitvy?“ zeptala se jej pobaveně Hermiona – měla chlapce ráda a on byl jedním z pouze dvou Zmijozelů, kteří si vybrali volitelné studium mudlů. „Váš obličej vypadá, že prohrál bitvu se zdí.“

„Spadl jsem ze schodů, profesorko Grangerová,“ nevinně odpověděl a pak dodal, „ale to schodiště si ten pokus zasloužilo.“

„To rozhodnutí není na vás,“ jemně jej pokárala.

„Pan Alton má nějaké problémy s impulsivností,“ tiše protáhl známý hlas ode dveří. „Člověk se občas diví, proč nebyl zařazen do Nebelvíru.“ S úsměvem se otočila na velice unaveného Severuse opřeného o rám dveří; jeho dřívější hněv zřejmě podlehl únavě.

„Nebelvír by na mě neměl, pane,“ odpověděl drze Timothy a vysunul se do sedu, přičemž dával pozor na zlomenou ruku v šátku na hrudi.

„Pozor na jazyk,“ nepřítomně a bez důrazu na slova jej varoval Severus. „Profesorko Grangerová, na slovíčko, prosím.“

Následovala jej ven z místnosti do ticha hlavní ošetřovny. „Nick mi řekl, co se stalo,“ sdělila mu polohlasem. „Jak se rozhodla Minerva?“

V černých očích mu zaplanuly jiskry absolutního vzteku. „Můžeš třikrát hádat. A první dva odhady ani nepočítej.“

„Ach, bože, Severusi. Snad to nenechá bez trestu?“

„Ne zcela,“ zamumlal a rty se mu zkroutily. „Všichni zainteresovaní obdrží tresty, včetně Zmijozelů.“ Hořkost v jeho hlase se nedala zaměnit; pro Severuse to byl až příliš známý příběh. Pokračoval: „Jediný ústupek, který se mi z ní podařilo vydolovat – s pomocí portrétů – byly tresty nebelvírských se mnou, ale jen za přítomnosti dalšího člena sboru, aby bylo zajištěno, že ty spratky nezabiji.“

„Budu tam,“ okamžitě zareagovala a jeho oči změkly.

„Děkuji ti. Chtěl jsem se tě zeptat. A děkuji, že ses přišla podívat na mé Zmijozely.“

„Kdo říká, že jsem tady kvůli tomu?“ zeptala se tak nevinně, až se skoro usmál.

„Obličej pana Altona se časem zahojí, jak jsem byl informován,“ poznamenal. „Ostatní členové té záchranné skupiny byli z šestého a sedmého ročníku, ti se z toho dostali relativně bez úhony.“

„Timothyho mám ráda.“

„Myslel jsem si, že budeš. Dotáhne to daleko, jestli se před tím nezabije. Připravil jsem rozpouštědlo na odstranění kresby z paže slečny Hamptonové; brzy se vzbudí a musím si s ní pohovořit, než se vrátí do péče své koleje. Už jsem promluvil k mým zmijozelským a přidělil potřebné tresty s výjimkou toho obvázaného mladého lva v místnosti za námi. Teď už zbývají jen ty tři pachatelky.“

„Kdy proběhne jejich trest?“

„Dnes. Asi za hodinu, abych byl přesný.“

Pocítila záchvěv zklamání; tolik pro plány na dnešní večer. „Přijdou o večeři. Tak jako ty, mezi námi.“

„Nemyslím, že bude mít někdo z nás chuť na jídlo, až s tím skončíme.“

„Víš, co uděláš?“ zeptala se tiše, moc se jí nelíbil hněv v jeho očích.

Ponuře přikývl. „Ano,“ osvětil krátce bez dalšího upřesnění.

XXX

„Vypadáš unavený, Severusi,“ řekla mu tiše o chvilku později, když opustili ošetřovnu a vydali se na dlouhou procházku do podzemí.

„Jsem unavený,“ odvětil vyčerpaně. „Tu samou bitvu bojuji téměř čtyřicet let a nedosáhl jsem vůbec žádného pokroku.“

„Tvoje kolej ti věří. Viděla jsem to, když jsi byl pryč.“

„A tu víru lze ztratit. Tento boj nemohu vyhrát. Jediné, co můžu udělat, je dát těm třem pitomým holkám tresty a doporučit mým Zmijozelům, aby byli opatrnější.“

„Snažíš se. To je to, co je důležité. Víš, jaké to je, když nikdo není na tvé straně; díky tobě nemusí oni zažívat to samé.“

Neodpověděl, ale po chvíli se krátce dotkl její ruky. Nic neříkali, dokud se za nimi nezavřely dveře jeho komnat. Hermiona si povzdechla a pohlédla na něj. „Vzhledem k tomu, jak úspěšný byl dnešní den, ti opravdu nemůžu popřát všechno nejlepší k narozeninám, aniž bych se cítila jako idiot,“ poznamenala suše.

Jeden koutek úst mu cuknul nahořklým pousmáním. „Nicméně tu snahu oceňuji.“ Tiše si odfrkl. „Dnes večer cítím každý jednotlivý rok svých padesáti let.“

„To si umím představit. Tady…“ Podala mu malou krabičku. „Všechno nejlepší, ať už je to pitomé, nebo ne.“

„Má nějaký smysl ti říkat, že jsi mi nemusela nic dávat?“ zeptal se a přijal dárek.

„Vůbec ne, protože jsem si toho vědomá,“ odvětila mírně a sledovala jeho tvář při rozbalování balíčku a odhalení prstenu. Byl z masivního stříbra s hluboce vyrytými černými písmeny. Pozorovala, jak prstem přejíždí latinská slova.

„Kde jsi ho našla?“ zeptal se po dlouhé chvíli, nepřestávaje se na prsten dívat.

Usmála se a významně pronesla: „Ve stánku na tržišti Camden.“

Očima kmitl do jejích a pak pryč. „Aha.“ Zněl téměř v rozpacích a ona se vítězoslavně usmála. Věděla jsem to. Už dlouho měla podezření, že vydří prsten byl ve skutečnosti draze na míru vyrobený; bylo hezké mít to potvrzeno – a taky se cítila lépe s množstvím peněz, které vynaložila na tento. „Ad Finem Fidelis,“ zašeptal spíš pro sebe.

„Věrný až do konce,“ tiše přeložila – ne že by to potřeboval. „Myslela jsem, že je vhodný.“

V minulosti vždy pečlivě odložil dárek, který mu věnovala, a vyzkoušel jej, až když byl sám. Ne tak tentokrát; pár minut na prsten zíral, pomalu jej otáčel v rukou, a pak jej opatrně vsunul na prsteníček pravé ruky. Vytáhl hůlku a upravil si jeho velikost, aby perfektně seděl; ujistil se tak, že mu nešťastnou náhodou nesklouzne. Jakmile bylo hotovo, studoval jej nečitelnýma, černýma očima, a pak se podíval na ni. „Děkuji ti, Hermiono,“ tiše poděkoval tónem a výrazem, kterými jasně dával najevo, že nemluví jen o dárku.

„Pro tebe se stalo víc než rádo, Severusi,“ tiše odvětila s úsměvem.

Po dlouhé chvíli ticha jeho výraz potemněl a on si povzdechl. „Musím se připravit,“ pronesl zdráhavě, načež otevřel dveře a vešel do kanceláře. „Nebude se ti moc líbit, co chystám.“

„Pak mi to neříkej. Věřím ti, Severusi,“ prostě odpověděla. „Dej mi vědět, až budeš připraven.“

XXX

Když se ozvalo zaklepání, Severus seděl za svým stolem a zdánlivě se zaobíral papírováním. Hermiona se usadila v rohu s knihou. „Vstupte,“ ostře pokynul, aniž by vzhlédl. Minerva do místnosti přivedla tři nervózní a vzpurné dívky.

„Profesore Snape. Jsou zde studentky kvůli jejich trestu,“ tiše oznámila ředitelka. „Našel jste dalšího člena sboru kvůli dohledu?“

„Profesorka Grangerová se uvolila,“ odvětil a odložil práci stranou, aby si studentky vyrovnaně přeměřil.

„Dobrá tedy; opustím vás. Nezdržte je dlouho; zítra mají vyučování.“

Jakmile se za ní zavřely dveře, Severus se opřel a sepjal prsty. Pohledem pomalu a v naprosté tichosti přejížděl z jedné znepokojené tváře na druhou. Hermiona si dobře pamatovala, jak efektivní je tato konkrétní taktika; ale bylo těžké soucítit, jakmile si vzpomněla na vyděšenou holčičku, která jen před hodinou vzlykala Severusovi na rameni, když rozpouštědlo konečně začalo odstraňovat inkoust z její ruky. Ticho nechal protahovat na několik minut, než promluvil tichým a nebezpečně hedvábným hlasem.

„Než začneme, chce některá z vás něco říct?“

Velmi nerozumně mu jedna z nich – pravděpodobně vůdkyně – skutečně odpověděla. „Byl to – byl to jen vtip, pane.“

„Vtip,“ zopakoval chladně a Hermiona se pokusila sebou netrhnout. Kolikrát Pobertové úspěšně omluvili své zjevné krutosti k Severusovi přesně tou samou obhajobou? „Váš ‚vtip‘ přivedl dva členy Zmijozelu na ošetřovnu pro celonoční pozorování a způsobil dvanáctileté dívce značnou bolest a utrpení. Naštěstí pro vás tři nevěřím, že za vaším činem se skrývá skutečná zlomyslnost,“ pokračoval nečekaně. „Zjevně nerozumíte významu toho, co jste spáchaly. A toto zde budeme řešit.“

Velmi pomalu a rozvážně si rozepnul levou manžetu a odroloval rukáv hábitu a pak i košile tak, aby zajistil pozornost u každého pohybu. Znamení zla vystupovalo na bledé kůži, i když bylo nevýrazné; natáhl ruku a všechny tři dívky na ni v naprosté hrůze zíraly rozšířenýma, fascinovanýma očima.

Pohlédl na jednu z nich. „Slečno Brooksová. Jste mudlorozená, že?“

„A-ano, pane.“

„Máte prarodiče nebo pra-prarodiče, kteří bojovali ve druhé světové válce?“

„Pane?“ zeptala se zmateně.

„Je to velmi jednoduchá otázka.“

„Pra-pradědeček byl v zákopech, pane,“ zašeptala.

„Pak vám poskytnu analogii, ačkoliv ne dokonalou. Co jste provedly slečně Hamptonové, není nepodobné nacistickému označení válečných zajatců v koncentračních táborech. Snad je srovnatelné s násilným podržením židovského dítěte na zemi a nakreslením svastiky na jeho čelo.“ Měl teď ocelově chladný hlas a všechny tři dívky sebou trhly; ta oslovená zbledla. „Slečno Gibbsová, slečno Quarterhouseová – vy jste čistokrevné, že ano?“

„Ano, pane…“

„Ano, pane.“

Severus je pozoroval bez výrazu. „Rodina slečny Hamptonové nebyla smrtijedská. Nemá žádné blízké příbuzné, kteří by byli. Ujišťuji vás, vím to osobně. Dovolte mi něco vám říct, oběma – každá jednotlivá čistokrevná rodina má vzdálené příbuzné, kteří sloužili Pánu zla. Každá. Jednotlivá. Včetně vašich. Možná tito příbuzní byli velmi vzdálení, bratranci ze čtvrtého, či pátého kolene; možná nikdy nepřijali Znamení a nestali se plnoprávnými Smrtijedy; ale každá jednotlivá čistokrevná čarodějka či kouzelník a většina poloviční krve má pokrevní vazbu k následovníkům Pána zla. Bez ohledu na kolej, do které byli zařazeni. Ve skutečnosti jeden z nejslavnějších Smrtijedů byl Nebelvír; jmenoval se Petr Pettigrew a díky němu Harry Potter vyrostl jako sirotek a díky němu se mohl Pán zla vrátit do druhé války.“

Zhluboka se nadechl; jeho temné oči postrádaly naprosto vše, byly mrtvé a chladné a nesmírně zastrašující, pokud ne přímo děsivé. Poprvé za dlouhou dobu Hermiona viděla toho učitele, kterého se ona a její kamarádi kdysi obávali. V této chvíli nebyl mužem, kterého znala. „Teď k vašemu trestu. Na stole přede mnou leží myslánka; jsem si jistý, že ji všechny tři umíte použít. Jsou v ní jisté pečlivě vybrané vzpomínky, na které se podíváte. Jakmile shlédnete veškeré vzpomínky, můžete odejít.“

„To je vše?“ vyhrkla dívka, která mu řekla, že to byl jen vtip – slečna Gibbsová; Hermiona ani jednu dívku neučila a nevybavovala si jejich křestní jména.

Tvářil se ponuře. „To je vše. Můžete jít první, jelikož si myslíte, že je to tak snadné. Nepokoušejte se stáhnout dřív, než uvidíte vše; nebude se vám líbit, pokud vás ke sledování donutím.“ Opřel se a chladně pohlédl na vyjevenou dívku, jak míří k myslánce a naklání se nad ní.

Hermiona neměla tušení, jaké vzpomínky tam Severus vložil, ale zjevně ne příjemné. V době, kdy se slečna Gibbsová vynořila na povrch, byla bezkrevně bledá a téměř hystericky plakala, třásla hlavou a znovu a znovu šeptala: „Ne… Nebylo to takové…“

Severus ji naprosto ignoroval a pohlédl na další studentku. „Slečno Brooksová. Jste na řadě.“

Zde byla reakce ještě horší; dívka byla téměř zelená, když vyvrávorala z myslánky. Severus rukou se Znamením mlčky ukázal na lavor na zemi a ona se zhroutila a začala zvracet.

Pohled Mistra lektvarů byl naprosto bez lítosti, když se zaměřil na poslední z těch tří, která své kamarádky ustrašeně sledovala. „Slečno Quarterhouseová.“

„Pane… prosím…“

Jeho hlas prásknul jako bič. „Udělejte to. Nebo vás přinutím.“

Bledá a chvějící se udělala, co jí bylo poručeno. Vypadala na pokraji mdlob, když se konečně odtáhla, vzlykala a Hermiona uvažovala, zda nemá zasáhnout; jako by to vycítil, Severus zachytil její pohled a nepatrně zavrtěl hlavou. Zůstala na svém místě a tiše sledovala, jak se ty tři dívky navzájem drží a pláčou.

„Stačí,“ vyštěkl Severus. Ani jedna nemohla přestat plakat, ale alespoň se o to pokusily a nekoordinovaně se seřadily před stolem. Vstal a chladně a nelítostně si je přeměřil. „Dnes večer pošlu dopisy vašim rodinám a popíšu přesně, co se dnes stalo. Co se týká oficiálního trestu, tím tato záležitost skončí.“

Pomalu přešel kolem stolu a postavil se před děvčata. Shlížel na ně s výrazem absolutního a ledového opovržení. „Co jste provedly dnes ráno, bylo naprosto odporné,“ tiše pronesl. „Potupily jste své rodiny a vaši kolej a zradily vše, zač jsme během války bojovali, krváceli a umírali. Věřím, že teď již rozumíte.“

Zhluboka se nadechl, založil ruce na hrudi a zasadil poslední výstřel. „Kdyby tu teď stál Pán zla, smál by se vašemu malému ‚vtipu‘ a považoval by to za dobrou věc. Byl by ohromen. A teď, běžte mi z očí.

XXX

Zůstal stát a netečně sledoval jejich odchod, dokud se za nimi dveře nezavřely; pak se zhroutil jako loutka, které přestřihli vodící šňůrky. Odvrátil se, nejistě se vydal zpět ke stolu a sesunul se na židli. Na to se předklonil a zabořil hlavu do dlaní.

Hermiona vstala a nejistě se k němu přesunula. „Severusi?“ tiše se zeptala.

Odpověděl nezřetelným hlasem: „Varoval jsem tě, že se ti to nebude líbit.“

„Jsi v pořádku?“

Chvíli byl zticha, než rozhodně odpověděl: „Ne.“ Slyšela jej trhaně se nadechnout. „Navzdory přesvědčení téměř všech svých studentů a kolegů, neužívám si rozplakávání dětí. Mám toho víc než dost na několik životů.“ Pomalu složil ruce a zadíval se na ni zmučenýma očima. Bolest v jejich černých hloubkách jí málem zlomila srdce.

„Ach, Severusi,“ zašeptala, vztáhla ruce a objala jej; otočil se na židli a s chvěním jí zabořil tvář do hábitu. Nemyslela si, že skutečně pláče, ale zcela jistě k tomu měl blízko. Mohla mu jen nabídnout útěchu v hlazení, kam jen dosáhla, po vlasech, ramenou, pak se sklonila a políbila jej na temeno hlavy.

„Nenáviděl jsem u toho každou vteřinu,“ zamumlal nezřetelně.

„Vím, lásko, vím,“ mumlala a rychle mrkala, aby odehnala slzy. „Bylo to nutné. Je mi líto, že jsi to musel být ty, když už jsi toho musel tolik zažít. Ale teď je konec a žádný student už se nepokusí o nic tak brutálního.“

Vydal přiškrcený zvuk a přitáhl objetí jejího pasu. „Pravda.“ Postupně se jeho chvění zpomalovalo a odeznělo a nakonec se trochu uvolnil. Spíše se o ni opíral, než že by byl přitisknutý. „Sir Nicholas se vydal tě najít?“

„Ne, sama jsem hledala některého z duchů,“ vysvětlovala. „Říkal jsi, že byli tví spojenci, tak jsem předpokládala, že budou vědět, co se stalo. Nebo budou schopni to alespoň zjistit. Nemohl mi prozradit, co se děje v Minervině kanceláři, nebo jak dlouho tam budeš, tak jsem šla na ošetřovnu zkontrolovat zmijozelské a počkat na tebe.“

„Děkuji ti.“ Odtáhl se a vzhlédl k ní; oči měl suché, i když stále vypadal oprávněně nešťastný. Unaveně si promnul tvář a vrátil pozornost ke svému kabinetu, tiše jej uklidil, a pak začal s přemisťováním vzpomínek z myslánky.

„Co jsi jim ukázal?“ tiše se zeptala Hermiona.

„Nic, co chci, abys viděla,“ okamžitě odpověděl. Povzdechl si. „Nic, co bych chtěl, aby kdokoliv viděl.“ Po chvíli tiše vysvětlil: „Vzpomínky ukazující význam Znamení zla. Bylo tam pár pečlivě upravených vzpomínek na označování nových rekrutů – plná vzpomínka na ten proces by byla příliš, i kdybych byl ochotný ji sdílet, což nejsem; jak nás Pán zla učí Znamení vykouzlit, když jsme zabili; vraždící scény se Znamením na obloze; Belatrix vrývající Znamení do těla jedné z jejích obětí.“ Zaváhal, zíral na svoji paži a sledoval jizvu, která běžela podél Znamení. „Tu noc, kdy jsem se opil a udělal toto, jsem se snažil poškodit Znamení. Rozřízl jsem si ruku čistě až na kost a pochopil, že všechno jde do pekel.“

„Aha.“

„Nesouhlasíš.“

„Ne, ale ani ty, a byl to tvůj nápad.“ Natáhla ruku a jemně se jej dotkla na tváři. „Bylo to nutné. Teď již rozumí tomu, co provedly. A mnozí by řekli, že se z toho vyvlékly snadno.“

Abyssus abyssum invocat,“ zamumlal. „Zlo plodí zase zlo.“ (1)

„Co to znamená?“

„Hovorově, ze dvou zel nevzejde dobro.“

„Ne. Ale toto bylo méně zlé.“

„A co by bylo horší?“ tiše se zeptal.

„Neudělat nic,“ odpověděla tiše, setkala se s jeho pohledem a držela jej. „Žádné kroky k obraně tvých Zmijozelů. Dovolit, aby to, co se dělo tobě, se opakovalo u další generace. To by bylo horší.“

Zhluboka se nadechl a do očí se mu vrátilo trochu života, když do sebe z těch slov nasál něco síly. „Ano. Děkuji.“

Nedostala šanci odpovědět, když se dveře rozletěly a dovnitř se s planoucíma očima vřítila rozzuřená Minerva McGonagallová. „Snape, co jste udělal těm dívkám?“

Se znepokojující rychlostí Severus nasadil svoji obvyklou netečnou masku a nic neříkající oči, když se otočil od Hermiony a pohlédl na svoji zaměstnavatelku. „Vysvětlil jsem jim, co provedly,“ odpověděl chladně.

„A to je důvod, proč se jim muselo dostat léčení na ošetřovně kvůli hysterii?“

Vypadal naštvaně. „Nemělo se jim dostat ošetření. Není s nimi nic špatného, jen obvyklá nebelvírská choroba – těžká hloupost a averze k zaslouženému potrestání.“

„Snape –“

Zasáhla Hermiona. „Celou dobu jsem zde byla, Minervo. Severus neudělal nic, čím by je zranil. Ve skutečnosti nebyl tak krutý, jak si zasloužily.“

Minerva vypadala zděšeně. „Jak to můžete říct?“

Hermioně se najednou udělalo zle naprostou zuřivostí. Vykročila vpřed, přímo pohlédla starší ženě do očí a zavrčela: „Tři šestnáctileté studentky zahnaly do kouta dvanáctiletou, držely ji na zemi a nakreslily jí na paži Voldemortovo Znamení zla. Plivaly na ni a pokřikovali na ni ‚Smrtijedko‘, a ještě se tomu smály. Napadly třináctiletého hocha, který jí přišel na pomoc – podle jeho zranění bych řekla, že jím nejdřív praštily tváří o umyvadlo. Myslím, že je nechutné, že za to dostaly jen trest, a tleskám Severusovi za to, jak se držel zpátky, obzvláště poté, co jsem viděla emoční stav slečny Hamptonové.“

Ředitelka vypadala, jako by dostala facku, ale Severusovy oči se rozzářily něčím temným a nelítostným. Hermiona se zhluboka nadechla a klidněji pronesla: „Severus jim pomocí myslánky ukázal pár vzpomínek, které vysvětlují skutečný význam Znamení zla. Takže teď by měly plně pochopit, co provedly. Nic víc.“

„Poppy mě informovala, že nemohou přestat plakat…“ slabě oponovala Minerva.

„Taky by měly plakat,“ odpověděla Hermiona unaveně, jak začal hněv slábnout. „Co udělaly, bylo odporné a neomluvitelné. Považuji skutečnost, že deset let po válce naše děti jen tak zlehka provedly něco takového, za důvod k pláči; vy ne?“

Starší žena pomalu přikývla. „Můžete mít pravdu.“

Severus se tiše ozval: „Toto je naše chyba. Ta děvčata neměla představu o tom, co dělají; to proto je to uvědomění tolik zasáhlo. Neučili jsme je, jak jsme měli.“ Nadechl se. „Paní ředitelko, mohu něco navrhnout?“

„Ano?“ odvětila automaticky.

„Teď není doba na hlubokosáhlé diskuze, ale někdy brzy bych se s vámi rád setkal, abych vám navrhl nějaké změny. Mám jeden či dva nápady, které by mohly být užitečné.“

„Nu – dobře, Severusi. Probereme to brzy.“ Ředitelka vypadala otřeseně. „Viděla jste ty vzpomínky, Hermiono?“

„Ano,“ zalhala pevně. „Nic jim nepřinese noční můry, jen jejich vlastní vina.“ Nevěděla to jistě, ale Severusovi se to nedělalo lehce, a bez dobrého důvodu by jim neukázal nic opravdu děsivého. Věřila mu natolik, aby kvůli němu zalhala Minervě.

Minerva si povzdechla. „Dobrá. Nechám to být. Promluvím si s vámi v neděli, pokud budete mít čas.“ Otočila se k odchodu a byla přerušena tichým hlasem.

„Minervo,“ oslovil ji Severus. „Musíte si uvědomit, že už nejste ředitelkou Nebelvíru, ale Bradavic.“

Co tím chcete říct, Snape?“

Zvedl ruce. „Nepřeji si dnes hádku. Ale… proč jste ty tři na trest doprovázela vy? Profesor Longbottom je jejich ředitel. Ne vy. On je sem měl přivést a to on by tu teď měl stát.“ Povzdechl si a vypadal unaveně. „Na ošetřovně byly čtyři děti, když jste tam dnes přišla. Já jsem zodpovědný jen za dvě z nich, Longbottom je zodpovědný za druhé dvě. Vy jste zodpovědná za všechny čtyři. Promluvila jste vůbec se slečnou Hamptonovou nebo panem Altonem? Víte vůbec, jak moc byl on zraněný a ona traumatizovaná?“ Promnul si oči. „Omlouvám se, že to teď vytahuji. Jsem unavený a nemyslí mi to jasně. Ale nechci, aby nějaké dítě v mé péči skončilo jako já.“

Rozhostilo se velmi dlouhé a velmi nepříjemné ticho, než Minerva beze slova opustila místnost a dveře za sebou zavřela prudčeji, než bylo nezbytně nutné.

„To šlo dobře,“ poznamenala Hermiona.

Tiše si odfrkl, opřel se lokty o stůl a vložil hlavu do dlaní. „To vskutku. Tato konkrétní hádka byla velmi špatně načasovaná.“

„Už nějakou dobu jsi jí to chtěl říct.“

„Co jsem se připojil ke škole. Nejsem slepý, Hermiono, a jsem si jistý, že víš, proč jsem strávil část svého drahocenného volna ve sborovně.“

„Ano. A nemýlíš se. Část problému je v tom, že Neville není vždy nejasertivnější člověk. Částečně pořád Minervu vidí jako svoji ředitelku koleje. Byl zvyklý dělat, co řekne, tak se jí nepostaví, když by měl.“

„Vím,“ unaveně odpověděl. „Je to binec. A jen se to zhorší.“

„Co tím myslíš, Severusi?“

Zaváhal, než zavrtěl hlavou. „Dnes ne. Jsem unavený a zkroušený a hlava mi puká. Problémy světa vyřešíme jindy.“ Věnoval jí ironický úsměv. „Tohle je příšerný způsob, jak oslavit půl století.“

„Pravda,“ tiše přitakala. „Pojď. Vezmi si něco na bolest hlavy, nalij si sklenku a připrav horkou koupel. Já nachystám jídlo.“ Po chvilce se na něj usmála. „A ve skutečnosti mám pro tebe narozeninový dort.“

Zamrkal. „Děláš si legraci.“

„Ne,“ radostně odpověděla. „Dokonce má i svíčky.“

Trochu mu zacukaly koutky, jak se snažil neusmát. „Samozřejmě má. Ženská, ty jsi zcela a naprosto šílená.“

„Musím být, abych s tebou vydržela,“ oznámila mu laskavě a vztáhla k němu ruku. Vzal ji a dovolil jí, aby jej vytáhla na nohy. Pak ji následoval dveřmi do soukromých komnat a kopnutím je za sebou zavřel.

XXX

Severus, tvrdohlavý jako vždy, trval na napsání rodinám všech zainteresovaných studentů a vyslal dopisy na cestu, než si dovolil se uvolnit. Ale jakmile bylo hotovo, poslechl Hermioniny pokyny. Ve vaně téměř usnul, ale když se z ní zvedl, bolest hlavy odezněla a už vypadal víc jako své obvyklé já.

Při jídle se mírně zeptal: „Proč byl se mnou Křivonožka?“

Hermiona se usmála. „Dostal pokyn nenechat tě upadnout do zachmuřenosti, i kdyby tě z toho měl vyškrábat.“

„Typické,“ zamumlal a zavrtěl hlavou. „Oběma bych vám rád připomněl, že toto jsou komnaty. A technicky mám vyšší postavení.“

„Nakolik je to významné?“ nevinně se zeptala a on se pousmál, aniž by se obtěžoval s odpovědí. Měl jednu ze svých tichých, téměř zamyšlených nálad; trvalo jí několik minut, než si uvědomila, že naklání hlavu, aby sledoval, jak se svíčky odráží od jeho nového prstenu.

Když poněkud rozpačitě přinesla slibovaný narozeninový dort, začal se smát. „Je to to, co myslím, že je?“

„Čokoládový dort,“ potvrdila.

„Oprav mě, jestli se mýlím, ale to je spíš tvůj oblíbený dort než můj…“

„Zaprvé, opravdu si nemyslím, že to je pravda, ne po tvé reakci v Cambridgi,“ odsekla, „a zadruhé, údajně máš rád perník, který je sice svým způsobem dobrý, ale nemůže být narozeninovým dortem.“

„A proč ne, smím-li se ptát?“

„Protože máš narozeniny, Severusi, a máš spolykat tolik cukru, aby tě to přivedlo do diabetického kómatu.“

„To říká dcera zubařů?“

Předstírala zamračení, ale potěšilo ji, že ji ta zmínka nebolela. Poté odsekla: „Když se se mnou budeš hádat, nic ti nenechám.“

„Sníš sama celý čokoládový dort? To ti opravdu připraví diabetické kóma, pokud ne nejdřív silnou nevolnost.“

„Severusi Snape, do minuty mě rozzlobíš,“ co nejpřísněji jej varovala. „Přestaň se hádat, zavři oči a něco si přej. A pak sfoukni svíčky.“

Rty mu zacukaly a v očích viděla pobavení. Poslušně však obrátil pozornost k dortu, dlouhou chvíli se rozmýšlel, a pak svíčky sfouknul. Bylo dost dobře možné, že si i něco přál; teď měl pravděpodobně poprvé skutečný narozeninový dort, protože z toho, co věděla o jeho rodičích, pochybovala, že by se obtěžovali. A neuměla si představit, že by on v dospělosti od někoho přijal takové gesto.

„Vlastně jsi 50 napsala svíčkami,“ poznamenal tiše, když ukrojil velkorysý kousek, o který se měli podělit.

Usmála se a zvedla vidličku. „Padesát svíček by se mi na dort nevlezlo.“

„Au. Opatrně s hrdostí starého muže.“ Vložil sousto do úst, na chvíli zavřel oči a vydal slabý zvuk ocenění.

„Pch, nebuď tak citlivý. Není to vhodné pro muže tvého věku.“ Na jazyku jí explodovala chuť a ona zavřela oči, aby si ji vychutnala. Jakmile polkla a zase oči otevřela, pobaveně se na ni ušklíbal, ale neřekl nic a znovu si nabral.

Po dojedení dortu se opřela se spokojeným povzdechem. „Teď mi řekni, že by sis raději dal perník než toto.“

Jeho tmavé, hluboké oči odrážely světla svíček, když se na ni podíval. „Máš čokoládu na rtu,“ tichounce poznamenal.

Hermiona se pomalu usmála a zvedla prst ke koutku úst. „Tady?“

Do pohledu se mu vplížil žár. „Ne…“

„Tady?“ ukázala.

Severus se na ni stejně tak pomalu usmál. „Ne.“ Vstal a naklonil se blíž. Zavřela oči, když jí políbil druhý koutek úst. „Tady. A… tady,“ zamumlal a sledoval jí horní ret jazykem. „A…“ přestal mluvit, jemně jí položil ruku na tvář a políbil ji. Pohnuli se pomalu, nemusela tedy polibek přerušit a vstala, na prsty si navinula jeho vlhké vlasy a vešla mu do náruče.

Jejich milování bylo pomalé a jemné, žádné dráždění, žádné hravé boje o dominanci, jen intenzivní vzájemné potěšení. Poté ležela v jeho objetí; ložnice byla tak tichá, že slyšela tlukot jeho srdce v místě, kde mu na hrudi spočívala hlavou. „Můj Severusi,“ zamumlala tiše. „Celý den měl být takový.“

Ospale se zasmál. „Pochybuji, že bych jej přežil,“ odpověděl, pak povzdechl a natočil hlavu tak, aby tváří spočinul na jejích vlasech. „Dnešní den byl… těžký,“ přiznal, „ale… ne celý. Pomohla jsi mi postarat se a ochránit mé Zmijozely, Hermiono. Hodně to znamená pro mě i pro ně. Rozumíš tomu, proč jsem jednal tak, jak jsem jednal. A podpořila jsi mě a hájila. Nejsem si jistý, jestli si uvědomuješ, jak vzácné to je… nebo jak důležité. A na méně osobní notu, dalo mi to dostatek vlivu, kterým možná Minervu přesvědčím, aby mě poslechla, a já tak zrealizuji některé nezbytné změny.“ Přitiskl se k ní blíž, přitáhl objetí, a pak zvedl jednu ruku k jejímu rameni; zjistila, že si znovu prohlíží prsten.

Velmi, velmi tiše řekl: „Dnes jsem viděl náznak toho, jakým celý můj život mohl být, kdybych mu nemusel čelit sám. Ani nedokážu vyjádřit, co to pro mě znamená; ale myslím, že to víš, nebo to alespoň umíš odhadnout.“

Hermiona se soustředila na dýchání a zavřela oči před slzami, které jí hrozily. „Ano,“ stejně tiše odpověděla.

Obklopovalo je hřejivé ticho a téměř spala, když Severus znovu promluvil tlumeným šepotem, který bylo stěží slyšet. „Děkuji ti, moje Hermiono.“

Neodpověděla mu, ale usmívala se, když usnula.

 

PP: S úvodními verši zásadně vypomohla marci.

(1) Abyssus abyssum invocat – doslova „propast volá propast“, jedna chyba vede ke druhé

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Latinsk%C3%A1_r%C4%8Den%C3%AD_A

Nebo také: „peklo plodí peklo“, výrok obecněji rozšířený jako „zlo plodí zlo“ nebo také „nečiň jiným, co sám nerad“.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ajvanka - 02.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 19.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hana - 02.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: sisi - 23.11. 2015
a modernější překlad by byl i: " Hlubina volá hlubinu." Snad to používali i vikingové na některých loupeživých výpravách po moři,když měli římské zajatce - otroky.

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: solace - 19.07. 2014
Keď sa z Brlohu nebola schopná premiestniť, prečo nepoužila hop-šup sieť? Musela počítať s tým, že keď ju Severus uvidí v stave rozrušenia, bude mať chuť si to s vinníkmi vybaviť. Je fajn, že Severusove narodeniny, aj keď nezačali práve najlepšie, nakoniec skončili celkom príjemne:-) Ďakujem za preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 22.07. 2014
No jo. Možná ji krb v tom rozrušení nenapadl. Severusovy narozeniny - ještě že to nakonec dopadlo takto. :) Díky za komentář, solace :)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: mami - 17.07. 2014
McG skutočne nepochopila o čom je post riaditela školy. Ona zamrzla o dve dekády dozadu v bode, z ktorého sa nie a nie odraziť. Dúfam, že to prinesie aspoň to, že bude schopnejšia vypočuť si návrhy od Severusa na zlepšenie. Ten trest vlastne ani nie je trestom he to skor lekcia...
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 17.07. 2014
No, Minerva byla velmi ovlivněná Brumbálem. A na své zaslepenosti houževnatě trvá. Ale občas projeví záblesky prozření. Ano, taky myslím, že ten trest spíš byla lekce. Díky za komentář, mami :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: JSark - 24.06. 2014
Chrabromilskí tupci. Nechápem, ako to môže McGonagalka nechať len tak. Čo by sa asi robila, keby to bolo otočené, že? Vr. Díky za preklad, Severusove narodeniny boli veľmi pekné, presne tak si predstavujem, že by ich zvládol prežiť. :))
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 24.06. 2014
No jo, Minerva tu pěkně leze na nervy. Ale snad se trošku chytne za nos. Ještě že dojem z kapitoly zlepšila oslava :-)  Děkuji za komentář, JSark :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Densi - 23.06. 2014
Skvelá nová kapitola. Bolo to veľmi smutné, že čo študenti urobili tomu dievčatku a Severus dal teraz celkom dobre Minerve ... myslím si, že si presne neuvedomila to, že ona už nie je Hlavou Chrabromilu, ale celej školy ... Ten trest od Severusa musel byť vo svojej podstate krutý, asi by som to nechcela vidieť, ale na druhej strane určite poučný a myslím, že tie dievčatá si uvedomia, čo urobili ... určite to bol správny trest ... (ešte nikdy som tak nesympatizovala so Slizolinskými študentami ako teraz) ... a rozhodne to, čo urobili tie dievčatá, nebolo vtipné ... ono keď človek čítal HP a boli tam nejaké tie "vtípky" od Záškodníkov, tak sa nad tým zasmial a neuvedomil si ani poriadne, že to v skutočnosti isto neboli "vtípky" (nemyslím teraz konkrétne to so Škriekajúcou búdou a Severusom, ale iba to, ako bolo opisované, že sú výtrižníci a tak)  Hermiona bola skvelá ako sa zastala Severusa a jeho študentov ... naozaj úplne úžasná ... čo mi bolo ľúto, ale bola tá hádka na začiatku ... akože som zvedavá ako potom zareagujú, keď im povie pravdu, aj keď fakt nechápem ako môžu byť takí tupí a neprísť na to (hlavne, keď si na pomoc zavolala Severusa) .. akože Ron a Harry istým smerom tupí sú, ale Ginny? Narodeninový večer sa nakoniec aspoň podaril ... bolo pekné, ako jej Severus za všetko ďakoval a že si to všetko od nej tak veľmi váži, to bolo fakt krásne  Teším sa moc na novú kapitolu a hlavne, aké nápady má pre Minervu Severus, ako spomínal, že to vyriešia inokedy ...
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 23.06. 2014
Je to tak, studentky provedly naprostou příšernost. Jediné pozitivní na tom snad je, že to uspíší změny. Že někdo konečně Minervě řekl, jak by se měla chovat. Ona si to možná ani neuvědomovala. Myslím, že byla pod vlivem Brumbála dlouho a to jí pokřivilo vnímání. Nu, snad u bude líp. Jen bych Bradavicím přála, aby se obdobné "vtípka" za jejich zdmi už neopakovaly. Nu, nepřišli (ale ne všichni, někteří ano ) Asi že je to tak naprosto nemyslitelné Ale čeká nás alespoň spousta zajímavých situací. Nakonec se ta Severusova padesátka jakž takž vyvedla. I když, opravdu si zasloužil lepší den. Děkuji Ti moc za komentář,Densi, budu se těšit příště

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: MajaB - 21.06. 2014
ach to byla paráda! Ta blízkost a porozumění v jejich vztahu! Jsem ráda, že se konečně dopracovávají k tomu postavit se za Zmijozel viditelněji a jsem moooc zvědavá, jaké to bude, až se jejich vztah provalí... Díky, moc!
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 23.06. 2014
Moc a moc mě těší, že se líbí :-) Doufám, že i s pokračováním budeš spokojená. Díky za komentář, MajoB :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Leylon - 21.06. 2014
Ahoj, sum sumarum som ti dlžná jedno veľké poďakovanie plus jedno ospravedlnenie Najprv k tomu menej príjemnému - prepáč, že som doteraz nekomentovala. Dlho do noci som hltala kapitolu za kapitolou, s tabletom schovaná pod perinou som hltala každý čin a slovko Severusa Snapea a Hermiony Grangerovej. Až teraz, keď som sa dostala k poslednej preloženej kapitole my zrazu došlo - "ach, došľaka, toto všetko si zalúži plnú podporu!" K tomu druhému - veľmi pekne ďakujem za tento preklad. Postava Severusa vždy patrila k mojim najobľúbenejším. Sledovať jeho cestu tu - od krehkého prijatia Hermiony, cez priateľstvo a teraz až k vzťahu - bolo niečím neskutočným. Poviem ti, pri tom prvom bozku mi nebolo všetko jedno, bála som sa, že ju Severus proste odmietne. Celá táto poviedka ako celok pôsobí miestami veľmi dojemne (portréty tlieskajúce Severusovi, prvé uznanie, že on je ten hrdina), inde zas takmer humorne ... istým spôsobom pôsobí táto poviedka reálnejšie ako Chasing the Sun. Tam sa síce autorka neskutočne presne držala kanonu, ale zas, zo Sverusa urobila až ľadovo inteligentného človeka, niekoho takmer neomylného. Tu je síce niečo podobné - rovnako ako s neprávosťami, ktoré voči nemu boli vykonané - ale nie je to až v takej extrémnej miere.   Ešte raz skutočne ďakujem za preklad a krásny zážitok z čítania, odteraz budem komentovať pravidelne, i swear!
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 23.06. 2014
Jé, děkuji Těší mě, že jsme Ti způsobily dlouhonoční čtení Loten umí namíchat ten správný mix emocí, co nás nutí číst dál a dál. A navíc v této povídce je pořád přítomno to svetýlko nadějě. Vím, že jsem toto už psala v nějkých komentářích, ale u každé kapitoly mě to uchvacuje, jak to dokázala. Zajímavé, jak jsou Severusové v obou povídkách jiní, ale přesto jsou to pořád Severusové. Rozhodně mě těší, že se Ti líbí. A moc děkuji za komentář. Díky, Leylon

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Sebelka - 21.06. 2014
Genialně-fantastcké. Děkuji za krásně čtivé kapitoli. Vždy se moooooc těším na další kapitolky. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 23.06. 2014
To mě těší, že se líbí :-) Díky za komentář, Sebelko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Beruskamobil - 20.06. 2014
Hermiona opravdu zmijovateli. To jak lhala Minerve bylo super. Ale rada bych vedela co bylo v tech vzpominkach. Chjo. treba konecne Minerva pochopi co dela spatne ona i cely kouzelnicky svet. dekuju za preklad
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 20.06. 2014
Život se Zmijozelem, to na jedné zanechá stopy :-) Možná lepší, když se podrobnosti vzpomínek nedozvíme. Ale nemyslím, že by tam bylo něco moc brutálního, to by děvčatům neudělal. Minervě bude trvat, než prozře. Děkuji za komentář, Beruško :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: denice - 19.06. 2014
Konečně si můžu znovu vychutnat tuto báječnou kapitolu bez přerušování a spěchu. Hermiona opravdu dala svým přátelům v Doupěti všechnya vodítka, ale jsem moc ráda, že se nenechala strhnout a neřekla jim, jak to je. Myslím, že i tak zažila velkou bouři a jasně si spočítala, kolika lidem by zničila Vánoce, nehledě k tomu, že k hostitelce by to bylo přinejmenším neomalené. Však ona se naskytne vhodnější příležitost. Ale jsem ráds, že Molly stojí při ní. Krásné bylo, když si na pomoc zavolala Severuse a taky to, jak se při té příležitosti vyjasnilo, že jejich vztah rozhodně neskrývá proto, že by se za něj styděla. Jsem moc zvědavá, jestli se splní Hermionina předpověď ohledně toho, jak kdo zareaguje na tuhle novinku. Nejsem si jistá Nevillem, (jednu chvíli jsem dokonce měla pocit, že on už je blízko odhalení, ale teď už nevím, při jaké příležitosti), ty ostatní myslím, že trefila. Rozesmálo mě, když nesnesitelná nebelvírská necuda žádala, aby si záludný zmijozelský zlosyn našel ke konfrontaci někoho stejně velkého, protože všichni Weasleyovi dohromady i s Harrym na něj prostě nemají. Nesmírně doufám, že k nějakému souboji časem dojde, Loten je píše skvěle. A jsem opravdu ráda, že tentokrát kamarádům neuhnula a napsala jim pěkně ostrý dopis. Opravdu už je hodně dospělá slečna a kluci by to měli vzít na vědomí, protože zatím neudělala nic, co by nasvědčovalo její předčasné demenci. Když tak přemýšlímo těch třech nebelvírských hlupačkách, mám pocit, že si opravdu myslely, že je to vtip. Pro šestnáctiletou dívku může být deset let stará událost středověk. Samozřejmě jsou to pitomé a zlomyslné holky se sklonem týrat mladší, ale druhá pravda je, že dokud jim Severus neukázal vzpomínky, neměly představu, co přesně se tehdy dělo.  Minerva je tu v dost těžké situaci. Desetiletí jede tak, jak ji Brumbál naprogramoval, řídí se jeho příkladem a najednou ji bývalý Smrtijed, nad kterým ona přece morálně ční do nebetyčné výše, tvrdě sjede a ještě k tomu před nejmladší členkou sboru! To je silné, ale moc doufám, že až se uklidní a začne o tom opravdu přemýšlet, dojde jí, že Severus řekl pravdu a nic než pravdu, i když v nešťastný okamžik. Jsem moc zvědavá, jestli z toho vyvodí nějaké závěry a důsledky. A taky doufám, že se Neville pochlapí, bylo by načase. A nejvíc se mi líbila oslava Severusových narozenin, jsem ráda, že si ji opravdu užil. Jeho vyznání Hermioně je vrcholem kapitoly. Díky. 
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 20.06. 2014
Ach, Doupě. Není to tak jednoznačné, jak to vypadá. Někdo na to přišel. Ale měl dost rozumu, aby zatím nereagoval. Nebo to jen zatím rozdýchával? To se dozvíme později. A moc se mi líbí, jak podezříváš Nevilla. Jo, ten se objeví brzy na scéně. A hlavně se v něm probudí ten Nebelvír, který dokázal pracovat na bradavickém odboji. Prostě, jak se metaforicky říká, bude mít koule Ona situace, kdy Hermiona žádá Severuse o boj se sobě rovným protivníkem, se tuze líbilo i mně Severus je prostě nejlepší. Ale jsi krvelačná, že bys chtěla souboj. Nevím, jak by se Molly líbilo, kdyby přišla o Rona. Setkání Severuse s Hermioninými známým bude... zajímavé A to nešťastné šikanování. Docela nečekané, že něco tak násilného provedla děvčata. ALe mám pocit, že v dnešní době je možné už i to. Fakt je, že si neuvědomovala váznam Znamení, ale musela vědět, že provádějí zhůveřilost. Tak staré a troufli si na prťata. A dost drsně. Myslím, že Severusův trest byl adekvátní. Ta malá si to v sobě ponese už celý život. ALe v podstatě to odstartovalo (nebo alespoň urychlilo) budoucí změny. Myslím, že už příští kapitolu se dozvýme, o jaké změny Severusovi jde. Děkuji Ti moc za další úžasný komentář, denice

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: scully - 19.06. 2014
To byla teda kapitola. Hermiona jim v postatě kromě jména řekla,o koho se jedná a přesto na to nikdo nepřišel. Až to praskne,tak to asi bude dost drsné,soudě podle jejich reakce na zmijozel. Šikana byla otřesná, bylo mi té holčičky moc líto. Mám moc ráda Timothyho Altona a jeho správné výmluvy. Hermiona se zde zachovala skvěle,postavila se za Severuse a měla starost o jeho hady.Myslím,že nic důležitějšího pro Severusovu důvěru nemohla udělat. Minerva by se opravdu měla začít chovat jako ředitelka a nezastávat se pořád své bývalé koleje.Snad se jí už brzo v té její zabedněné palici rozsvítí. Ten konec byl krásný. Snad se to co musel Severus udělat moc nepodepíše na jeho psychickém stavu.moc děkuju za kapitolku
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 20.06. 2014
Tak jo, trochu zaspoileruju. Někomu to došlo, ale to se dozvíme později Tomothy je tady báječná postava. Nedivím se Hermioně, že má pro něj slabost Co se týká Minervy, tak je to běh na louhou trať, ale máme naději, že bez Brumbálova vlivu začně konečně myslet Díky moc za komentář, scully

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: arabeska - 19.06. 2014
Tak nádherná povídka... Každou kapitolou se utužuje jejich vztah. To, co se stalo mezi studenty, je příšerné, ale souhlasím, že trest byl nutný. Dětem prostě všechno nevysvětlíš, někdy jim to musíš ukázat. Ještě že má Severus Hermionu. Áchjo, a zase čekání na další kapitolu... Jedno ubohé, ubohoučké ohromné děkuji. 
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 20.06. 2014
Jo, tahle povídka je fakt správně pojmenovaná. Pořád je tam to světýlko na konci tunelu, ale teď je čím dál jasnější Severus s Hermionou jsou pro sebe jako stvoření. Děkuji za komentář, arabesko

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Zuzana - 18.06. 2014
Úžasná kapitola:) Ďakujem za skvelý preklad. Hermiona bola perfektná. Ozajstná partnerka, kamarátka a všetko... Nádherne sa postavila na Severusou obranu a vlastne aj na obranu rovnoprávnosti fakúlt. Minerva je ešte horšia, než bol Albus. Alebo aspoň podobná. Severusov trest bol, myslím pre vinníčky nezabudnuteľný a aj keď to možno nikdy nepriznajú, zostane to v nich a už nikdy nič podobné neurobia. Dúfala som, že sa Hermiona Weasleyovcom a Harrymu prizná kto je jej neznámy keď k nej boli odporní. Teší ma, že aspoň Molly sa postavila na Hermioninu stranu. Budem sa tešiť na pokračovanie. Ďakujem.
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Hermiona rozhodně stojí za Severusem, už se zbavila své nebelvírské předpojatosti, a ti dva (tedy hlavně Severus) to teď roztočí. Bude to trvat, ale nastává čas změn. Hermiona se chce nejdřív vypořádat s rodiči, pak přijdou na řadu přátelé. A prozradím - Molly s Arturem budou skvělí Děkuji moc za komentář, Zuzano. Těší mě, že se líbilo

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: teriisek - 18.06. 2014
Mrzí mě, že to v Doupěti nešlo tak dobře, ačkoliv si podle náznaků myslím, že problematičtí budou hlavně Ron, Harry a Ginny, ostatní to podle mě časem vezmou. Ten incident byl neuvěřitelný a fascinuje mě, že Minerva, kterou jsem vždycky vnímala jako inteligentní a vcelku racionální osobu, prostě nevidí, jak moc špatné to bylo - a jak moc je důležité, aby se historie neopakovala. Severus měl pravdu, ona je úplně stejně zaujatá jako Brumbál, tím mě šíleně zklamala! Naopak Hermiona byla skvělá, snad alespoň ji bude Minerva poslouchat, když už ne Severuse... Díky moc za krásný překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Jo, Minerva. Ta je tady na nervy jdoucí. Co se týká jejího přístupu k Severusovi, to dokážu pochopit - jak je zde vykreslená, zcela důvěřovala Brumbálovi a ten jí nikdy nic nevysvětlil, nechal ji žít v přesvědčení, že je Severus špatný, a nakonec se jím nechal zabít. Ale to co předvádí z dětmi, je strašné. Snad ji Severus otevře oči a ona se zlepší. Snad Neville dostane dost kuráže a začne se chovat jako ředitel koleje... Tyto odpovědi na nás čekají. Děkuji moc za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: TaraFaith - 18.06. 2014
Během této kapitoly mi několikrát oči zaplavily slzy. Já obecně nenávidím šikanu, taky protože s ní mám vlastní zkušenosti a nejvíc mě dokáže vydráždit, když se o ní nikdo nezajímá a ani učitelé/dospělí se jí nesnaží zastavit. Jako by se je to netýkalo. V této kapitole v mých očích Minerwa hodně, hodně klesla. Na jednu stranu chápu, že má jistou averzi vůči zmijozelským, ale doby smrtijedů jsou už dávno pryč a ty děti nemůžou za chyby svých rodičů. A zaslouží si, aby věděli, že se nemusí bát a že mají ve své ředitelce oporu. Což se o Minerwě do této doby říct rozhodně nedá. Snad se z tohoto incidentu poučila. Musím se přiznat, že jsem tak trošku doufala, že si to Severus se všemi v doupěti vyříká. I když je mi jasné, že by to moc dlouhý rozhovor nebyl. Nedokážu si ani představit, jaké fiasko a chaos by z toho vznikl, už jen podle toho, v jaké byli všichni náladě. Když jsem si uvědomila, že první Severusův narozeninový dort byl AŽ na jeho 50 narozeniny, bylo mi z toho až úzko. Ale myslím, že o jinou oslavu by rozhodně nestál. Jsem strašně moc zvědavá na změny, které chce Severus zavést a také, jak na ně bude Minerwa a ostatní učitelé reagovat. A také jsem strašně zvědavá na to, kdy Hermionini přátelé konečně zapnou mozek a dojde jim, kdo je ten tajemný. A v hloubi duše doufám, že to nebude takové fiasko, jaké si představuju. Moc díky za překlad. Moc se těším na pokračování.
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Šikana byla, je a bude, bohužel, ale na dospělých je, aby děti usměrňovali a vedli ke správnému chování. Tato konkrétní epizoda spustí dost výrazné změny. I když šrámy na duších už malým Zmijozelům zůstanou. Ale další generace už na tom snad bude líp. Severus se o to určitě postará. Kdyby se Severus dostal do Doupěte, krev by tekla. O tom nepochybuji. Ten správný čas ale přijde. Zrovna tu návštěvu překládám. Nakonec se oslava kulatin vyvinula hezky Dárek, dort a milování... Změny budou, ale půjde to pomalu. Ono to dá práci zmijozelsky dotlačit Minervu tam, kde ji Severus potřebuje

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Julie - 18.06. 2014
To jsme zvědavá jak budou přátelé Hermiony reagovat, až se dozví pravdu o "panu tajemném", když už z náznaků šílí. Možná ho na ně měla pustit a bylo by jasno. Ani se nedivím, že Severuse napadlo, že se za něj Hermiona stydí... no dobře, že si to vysvětlili. Stejně se to dříve nebo později provalí. Šikana zmijozelských je bez nadsázky odporná. A že to Minerva bagatelizuje a snaží se vlastně přehlížet je ještě odpornější. Protože děti jsou děti a dělají někdy hnusné věci, ale od toho jsou dospělí, aby měli rozum a dali jim hranice. Severusův trest byl velmi dobrý a promyšlený, snad holkám dojde co udělaly. Přes náročný den byla nakonec oslava narozeni krásná i s dortem a prstenem a milováním, hm... skvělá atmosféra. Ještě se  mi moc líbili záludný zmijozelský zlosyn a nesnesitelná nebelvírská necuda. Díky moc za krásný překlad, s nedočkavostí očekávám příští středu.
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Reakce budou zajímavé (v pozitivním i negativním smyslu). Kdyby Hermiona Severuse pustila do Doupěte, rozhodně by tekla krev (otázka je, jestli stejně nakonec nepoteče, že?) Od Minervy je hnusné, že Zmojozely bere jako něco míň. Jsou to děti a proč by měli trpět za to, že je nějaká hučka poslala do Zmijozelu? A jako dospělá, navíc učitelka, by všechny ty děti měla bez předsudků učit a usměrňovat je - jak píšeš. Jé, těší mě, že se ti krátka se slovíčky líbila Díky za komentář, Julie

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: katrin - 18.06. 2014
Hohoho, tu sa toho zase tolko stalo, ze ani neviem, co komentovat skor Prsten je paradny, Minerva odporne zaujata, priatelia natvrdli a ti dvaja tak symbioticki.. To, co tie tri spravili neuveritelne hrozne.. Som zvedava na dohru vo vsetkych aspektoch
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Krásně shrnuto :-) Dohra bude grandiózní - ve svém důsledku. Severus se teď již rozhodne jednat - zmijozelsky :-) Díky za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: denice - 18.06. 2014
Tleskám Hermioně v Doupěti a pak jejím odpovědím - nejvyšší čas, aby si její přátelé uvědomili, že je dospělá, svéprávná a schopná dělat vlastní rozhodnutí. Minervy je mi skoro líto - taková sprcha. Ale až vychladne, třeba se zamyslí nejen nad formou, ale i nad obsahem. Myslela jsem, že nikdy nepoužiji slovního spojení "roztomile se durdící Severus", ale tady mám k tomu setsakra nakročeno... Díky - zatím!
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Ještě chvíli to bude trvat, než se urovnají vztahy s kamarády, ale nakonec jo Minerva má před sebou ještě dlouhou cestu. Roztomile se durdící Severus - to nepiš a neříkej nahlas, nebo na Tebe přiletí nějaká vypečená kletbička Díky, denice

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: lucky - 18.06. 2014
Nádherná kapitola. Jen by mě zajímalo, jestli se Minerva chytí za nos a začne být nestranná nebo ne. Uvidíme, celá kouzelnická společnost asi potřebuje léčbu a studium a ne jen děti.
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Jak to bude s Minervou, to si budeme muset ještě dlouho počkat. :-) Myslím, že když s osvětou začnou od dětí, je jen otázka času, kdy se celá společnost přemění. Dílu za komentář, lucky :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: zuzule - 18.06. 2014
Panejo Minerva ma chovani hodne Rona... Trest vybral dobre. Myslim, ze tyhle tri uz rozhodne nic podobneho neudelaji.
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Nene, Ron bude horší, věř mi :-) Trest byl dost drsný, co? Ale na svém místě. Sice nemusely vědět přesně, co znamená být Smrtijedem, ale šikana je šikana a ta se trestat musí. Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Folwarczna - 18.06. 2014
Nesnáším šikanu. A taky si myslím, že některé věci by se měly neustále připomínat... Může mi někdo říct, kdy si Minerva vytáhne hlavu z ..... pod sukně?
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Tandem Hermiona Severus toho nakonec hodně dokáže. A v podstatě budou tak působit i po smrti (hodně toho naznačuje bonus Dokonalý obraz). Minervě to bude trvat dlouho. Ona za to vlastně nemůže. Bude jí hodně dlouho trvat, než prozře. Díky za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: KatherineStar - 18.06. 2014
Tahle kapitola bych řekla že je dost ve vztahu posunula a Severus aspoň Hermione zase o trochu víc věří. Jsem ráda že to dopadlo takhle a Minervu snad přesvědčí. Už aby byl další týden. :) Děkuju za překlad Lupino :)
Re: Post Tenebras Lux - 21. Od: Lupina - 19.06. 2014
Máš pravdu, že se jejich vztah zase trochu posunul. S Minervou to bude ještě těžké, ale je tady vykreslená s krásnými lidskými chybami :-) Já děkuji za komentář, KatherineStar :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce