archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 20.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 11.06. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/20/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+



Kapitola 20

„Everybody's looking for that something
One thing that makes it all complete
You find it in the strangest places
Places you never knew it could be.“

 

„Každý hledá to cosi,

tu věc, která vše završí.

Najdeš ji na nejpodivnějším kdesi,

na místě, které jsi netušil.“


Westlife, ‚Flying Without Wings‘

XXX

Trvalo mu tři další dny, aby se zcela zotavil; Hermiona ten čas využila k poptání se u několika ministerských přátel ohledně přemisťování na dlouhé vzdálenosti. Dospěla k závěru, že by mu to mělo trvat déle, a že byl idiot, jestliže se přemisťoval tolikrát a v tak krátkém čase. Vzala si jej na paškál kvůli tomuto, kvůli použití sexu jako rozptýlení, kvůli tomu, že byli málem přistiženi Minervou, a kvůli jeho trucování v chumelenici; její hubování snášel se zvláštním úsměvem, kterému ještě ani nezačala rozumět, když ji efektivně odzbrojil v pauze na nadechnutí téměř zálibně pronesenou poznámkou: „Ty malá ďáblice.“ Jemně jí zastrčil zbloudilou kadeř za ucho, což ji elegantně zbavilo hněvu – soudě podle jeho úšklebku to bylo záměrem – a konverzace se v té chvíli z velké části zvrhla v nepublikovatelný slovník, dokud to nevzdala a za jeho smíchu neodkráčela pryč.

Ta událost znamenala další posun v jejich vztahu; jak prosinec postupoval, Severus se zdál být v mnohem klidnějším rozpoložení, méně náladový. Dokonce i když byl vtažen do něčeho blížícího se družení, měl tendence pouze ustoupit do pozadí, a už zamračeně nečíhal v koutě. Také jeho vznětlivost byla méně patrná. Hermiona měla podezření, že se cítil trochu jistější; zase jednou zkusil zariskovat a trochu se pootevřít. A jelikož se mu ve výsledku nestalo nic špatného, mohl se trochu uvolnit a zvyknout si na tuto novou polohu, než začne s přípravou na další krok.

„Při této rychlosti by mělo trvat jen další desetiletí, než se stane normální, funkční lidskou bytostí,“ ironicky oznámila Lence při příštím setkání během nákupu na poslední chvíli, tři dny před Vánocemi. Byla s nimi Ginny, a ačkoliv byla mladší žena trochu roztržitá, její přítomnost znamenala, že si Hermiona musela dávat pozor na pronesená slova.

„Ale věděla jsi, že to nebude snadné,“ zvesela odvětila Lenka.

„Myslím, že bych si nikdy nevybrala někoho konvenčního, že?“

„Ne.“ Lenka nahlédla do tašky, aby přezkoumala, co nakoupila. „Už máš pro něj něco na Vánoce?“

„Ne,“ ustaraně odpověděla Hermiona. „A už je opravdu skoro pozdě. Musím mu něco obstarat. Nemusí to být nic efektního, ale ať to aspoň něco znamená. Zejména proto, že vystopoval mé rodiče jako dárek – alespoň předpokládám, že kvůli tomu je vyhledal ještě letos.“

„Čeká něco?“ zeptala se Ginny.

„Jak jej znám, tak ne,“ odvětila s povzdechem, „kvůli čemuž je ještě důležitější mu něco obstarat. Naučím ho nebýt úplným pesimistou, i kdyby mě to mělo zabít.“

„Z toho, co jsi mi o něm řekla, by taky mohlo,“ pronesla mírně Lenka. „Můžeme zajít do mudlovského Londýna a porozhlédnout se po nějaké inspiraci, jestli chceš.“

„Chodíš často do mudlovského světa?“

„Někdy. Nebyla jsem zvyklá, ale skutečně je docela zajímavý,“ odpověděla pokojně. Hermiona se snažila představit si myšlenkami nepřítomnou a nepozemskou Lenku putující chaosem mudlovského Londýna a rozhodla se v tom nepokračovat. Nikdy si nebyla úplně jistá, nakolik si je její kamarádka vědoma okolí.

„Proč nekoupit něco pro oba?“ navrhla s širokým úsměvem Ginny.

„Jako co?“ zeptala se opatrně Hermiona.

„Spodní prádlo?“

Se snahou k tomu přistupovat jako k serióznímu návrhu to Hermiona zvážila. Po pravdě, nikdy v tom žádný půvab neviděla. Mohlo by být zábavné se obléct do něčeho efektního, jen aby spatřila ten výraz v Severusově tváři, ale ani si nebyla jistá, že by on v něčem takovém viděl smysl; ocenil by, že vypadá dobře, ale jediný zájem o její prádlo projevoval v tom, jak rychle – nebo pomalu, pokud byl ve škádlivé náladě – je mohl sundat. A jednoznačně ji upřednostňoval úplně bez oblečení. Tolik i řekla mezi záchvaty hihňání.

„Ty šťastlivče,“ dobromyslně odpověděla Ginny. „Zdá se, že jsi našla jediného chlapa, který nepotřebuje tvé neustálé obrovské úsilí – vlastně bych také uvítala trochu sociální a emocionální retardace. Nechceš ho vyměnit za Harryho?“

Lenka zněla jako v nebezpečí zadušení a Hermiona se téměř sklátila na zasněžené ulici. „Ehm, můžu absolutně zaručit, že bys ho nechtěla,“ nakonec se jí podařilo ze sebe přiškrceně dostat. Říkala si, zda se odváží Severusovi zmínit o tomto rozhovoru – dala by horu peněz, aby při tom mohla sledovat jeho tvář, ale jedině z hodně velké vzdálenosti. „Každopádně ho tak nějak potřebuji. Je všechno mezi tebou a Harrym v pořádku?“

„Ale ano, jsme v pohodě. Přemýšlíme o dalším dítěti. Ve skutečnosti chtěl, abych o tom s tebou promluvila…“

„Se mnou?“ zeptala se Hermiona nechápavě. „Proč se mnou?“

„Minulý týden jsme hodně probírali jména. Vzal si do hlavy, že jestli to bude kluk, rád by ho jedním jménem nějak pojmenoval na počest profesora Snapea. Ty jsi asi jediná, kdo s ním mluví; co by na to říkal?“

„Opravdu… nevím, Gin,“ pomalu pronesla Hermiona. „Myslím, že teoreticky je to dobrý nápad, ale nevím, co by si o tom myslel. Můžu se ho zeptat, ale asi mi bude trvat, než to nějak nenápadně nadhodím. O Harrym vůbec nerad mluví a já to nechci jen tak vybalit.“ Osobně si myslela, že pokud by Chlapec-který-zůstal-naživu pojmenoval syna po Severusi Snapeovi, byla by to úžasná pocta a hodně by zlepšila Severusovu pověst. Ale vzhledem k jejich historii – a Severusově pohledu na svoji pověst – pochybovala, že to uvidí stejně.

„No, ještě jsem nepřestala užívat antikoncepční lektvar, takže máš nejspíš tak rok na zjištění, jestli to schválí,“ zvesela pronesla Ginny. „A stejně to bude nejspíš další holka.“

„Co, s Weasleyovskými geny?“ poznamenala mírně Lenka. „Šest kluků na jedno děvče?“

„Rozhodně nebudu mít sedm dětí.“ Druhé dvě se na ni prostě jen podívaly a ona se defenzivně zamračila. „Nebudu! Tři jsou limit.“

„Po Jamesově narození jsi tvrdila, že stačí jedno,“ poukázala s úsměvem Hermiona.

„A pak po Lilyině jsi říkala, že dvě je dost,“ dodala Lenka.

„Ale, sklapněte, vy dvě.“

Všechny tři se družně procházely a pro inspiraci nahlížely do výloh. „Co si pan Záhadný myslí o dětech, Hermiono?“ po chvíli se zeptala Ginny.

„Syrových, nebo vařených?“

„Jen se neupejpej. Chce děti?“

„Tak či tak je to jedno,“ tiše jim řekla. „Je neplodný.“

„Opravdu?“

„Ano. Řekl mi to už dávno – hned poprvé, když jsem si uvědomila, že jsme nepoužili žádné ochrany. Ví to už od puberty.“

„Je mi to líto, Hermiono.“

„Propána, proč?“

„No…“

„Gin, přestaň mi předhazovat tvého bráchu. Nikdy jsem se nechtěla usadit a založit rodinu,“ jemně pronesla Hermiona. „A ani on nechce děti.“

„Neříkáš to jen tak?“ zajímala se Lenka.

„Ne, myslím to vážně. Kdyby se přihodil nějaký lékařský zázrak a já otěhotněla, vyrovnali bychom se s tím – asi bych byla šťastná a nemyslím, že by on něco namítal – ale není to něco, co by kterýkoli z nás opravdu chtěl.“

„Myslím, že to chápu,“ připustila Ginny. „Nejsi jako já nebo mamka, to je pravda. Ale co se týká toho chlápka, vypadá to dost vážně – žijete spolu, vycestoval, aby ti našel rodiče. Myslíš, že se vyjádří?“

„Ne,“ s jistotou zamítla Hermiona. Alespoň s touto otázkou si byla jistá. „Ne, nemyslím, že se vezmeme.“

„U Merlinovy bradky, proč ne? Přiznala jsi, že ho miluješ. A určitě to zní, že on miluje tebe.“

„Protože k tomu neexistuje žádný důvod.“ Zavrtěla hlavou a pokusila se to vysvětlit. „Nic se nezmění, pokud se vezmeme. Už spolu žijeme. Už nosím prsten, který mi dal, a nikdy jej nesundávám,“ pokračovala s poukázáním na vydří prsten. „Kdybychom se vzali, nechala bych si příjmení – je to poslední pojítko k mé rodině a on má se svými rodiči nějaké problémy, takže by nejspíš nechtěl, aby někdo jiný nesl jeho příjmení. Nebudou žádné děti, legitimní či jiné. Jediné, co by se změnilo, by byl kus papíru navíc a hromada nevítané publicity – za mnoho peněz žádná muzika. Obecně jsem pro manželství, ale pro nás není to pravé.“ Kromě toho věděla, že Severus by nikdy nesebral dost odvahy, aby ji požádal, i kdyby chtěl; nikdy se zcela nevyléčí ze svého strachu z odmítnutí. Pořád by jej mohla požádat ona, ale tak či tak ji to netrápilo a měla podezření, že on se vzhledem k jeho výchově na manželství nedívá pozitivně.

Ginny vypadala, že se chystá hádat, ale Lenka to přerušila. „Nech to být, Ginny. Vím, kdo ten muž je, a Hermiona má pravdu. Reakce světa, pokud by to lidé zjistili, by byla… strašná.“

Ginny zamrkala. „To je to tak špatné?“

„Horší,“ zachmuřila se Hermiona. „Proč si myslíš, že jsem jeho totožnost neprozradila ani nejbližším přátelům?“

„Ale Lenka ví?“

„Já to uhádla,“ poznamenala Lenka. „A uhádla jsem to jen proto, že jsem již předtím věděla, kdo dal Hermioně prsten, jinak by mi to nedošlo.“

„Opravdu, Miono, nenapadá mě nikdo tak špatný, že bych ti to nemohla odpustit, obzvláště když vidím, jak šťastnou tě dělá. No, pár bych vymyslela, ale všichni jsou už mrtví, a tento muž zjevně není zlý.“

„Gin, není to osobní. Myslím, že nakonec to pochopíš, ale Harry rozhodně ne a já vím, že nenávidíš něco před ním skrývat. Zbytek tvojí rodiny se z toho pomine – snad s výjimkou George. Ten to nejspíš bude považovat za zábavné. Myslím, že Neville začíná tušit, a nechci být u toho, až to nakonec uhádne.“

„Jestli chceš, promluvím s ním,“ nabídla Lenka.

„Ne, to je v pořádku. Vyrovnám se s tím. Ale nebude to příjemné.“

„No, jsem naprosto bezradná,“ povzdechla si Ginny, „ale vezmu tě za slovo. Pro teď. Nakonec nám to však budeš muset říct, pokud nemáš v plánu jej schovávat po zbytek jeho života. Nebo to je cílem?“ dodala mazaně. „To je ono, že? Jen sis ho někde připoutala ke své posteli.“

Lenka v této chvíli upadla do mírné hysterie a Hermiona na tom nebyla lépe. „Ne,“ vydechla nakonec, když mohla zase dýchat. „Ne, občas mám v úmyslu jej pustit. Máš pravdu, časem ti to prozradím. Ale ne teď, ano?“

„Dobře. Když máme toto probráno, co mu pořídíš k Vánocům, pokud mu nekoupíš snubní prsten?“

„Do prkvančic, nevím. Vy dvě jste mi měly pomoci.“

„Mohla by ses ho zeptat, co chce,“ řekla Ginny.

Mohla, ale raději bych se vytasila s něčím, co jsem sama vymyslela. Nedostával dárky tak často.“

„Mohla bys ho někam vzít,“ navrhla Lenka stále trochu bez dechu ze záchvatu smíchu. „Má rád mudlovský svět. Běžte někam jinam, oblečte se formálně a užijte si večer venku.“

„To je nápad. To bych mohla tak jako tak. Ale stejně mu chci dát něco, co by si otevřel o vánočním ránu – hlavně proto, že jej na odpoledne opustím, abych šla do Doupěte.“

„Pořád myslím, že nejlepší by bylo vsadit na spodní prádlo, pokud mu chceš dát něco… k rozbalení,“ uličnicky pronesla Ginny.

„Nejspíš by to roztrhal. V poslední době je na mé oblečení docela drsný,“ pochmurně přiznala Hermiona. „A i kdyby nebyl, strašně bych se na jídlo s vámi všemi zpozdila.“

„My bychom to pochopili,“ rozpustile řekla Ginny. „Jestli budeš mít zpoždění, určitě všem ohlásím, že jsi v posteli v roztrhaném spodním prádle uchvácená svým tajemným, vysokým, tmavovlasým a pohledným kouzelníkem.“

„Díky,“ suše odvětila Hermiona, soukromě pevně rozhodnutá zabránit zpoždění, jen aby předešla takovému oznámení. Severus by nebyl ohromen, ale ona by dost možná zemřela hanbou; na řadě se zdála změna tématu. „Pojďte. Jsem si jistá, že něco najdeme.“ Lenčin nápad navštívit nějaké jiné místo v ní zažehl myšlenku, ale nejdříve si s ním potřebovala promluvit. „Najděme si klidné místo; chci poslat Patrona a na něco se jej zeptat.“

Našly si parčík, který byl naštěstí bez malých dětí, a posadily se na lavičku. „Na co?“ zajímala se Lenka.

„Vím, že má rád mudlovské koledy; chci se zeptat, jestli byl někdy o Vánocích na půlnoční mši. Pokud ano, vezmu ho na mši se sborem v Cambridgeské King's College.“

„Slyšela jsem o nich,“ pronesla Ginny zamyšleně. „Není to můj šálek kávy, nebo Harryho, ale měli by být dobří, ne?“

„Mají být neuvěřitelní. Jen se chci ujistit, že jej neodradí náboženský aspekt.“ Kvůli tomu poslala stříbrnou vydru v naději, že otázku zformulovala tak, aby byl při odpovědi obezřetný. Přála si, aby mu v Bradavicích fungoval telefon.

„Jakého má Patrona?“ zeptala se Ginny; Lenka to již věděla.

„Za minutku uvidíš, pokud odpoví. Patron k němu nedorazí, pokud nebude sám, takže jestli s někým hovoří, dojde ke zpoždění. A může mít špatnou náladu – ráno sice vypadal v pořádku, ale mohlo se mezitím něco přihodit.“

„Vymyslela jsi, jak zajistit soukromí u zpráv posílaných Patronem? To může být užitečné. Je to těžké?“

„Vůbec ne. Všem vám to předvedu o Vánocích.“

Po několika minutách Lenka ukázala. „Tam. Je to on?“

Po sněhu k nim klusala sotva patrná, průsvitná stříbrná liška, nezanechávající za sebou žádné stopy. „Liška, to je pěkné,“ poznamenala sledující Ginny. „Nemůžu se dočkat jeho hlasu.“

Hermiona měla pocit, že se jí zastaví srdce. Na to nepomyslela a s Lenkou si vyměnila poplašený pohled; Severus měl tak charakteristický hlas, že jej každý okamžitě pozná. Opravdu, opravdu doufám, že nezapomněl, že mám společnost… Ale zase vzhledem k tomu, že nepoužil stejně soukromě poslanou odpověď, pravděpodobně nezapomněl. Když k nim dorazila stříbrná liška, podívala se na Hermionu a ostrý čenich se rozevřel, když zazněla prostá odpověď: „Jo; tuž každy rok, furt u nas.“

Tím slangem se uvolnila a úlevou vydechla navzdory brnění, které cítila při poslouchání jeho nádherného hlasu zkresleného tím hrozným přízvukem. Liška na ni skutečně mrkla, načež se elegantně otočila a vypařila se.

Lenka zamrkala. „Nebyl to jeho hlas… nebo jo?“

„Ten hlas používá, když nechce být identifikován,“ vysvětlovala s úlevným úsměvem Hermiona. „Musí si pamatovat, že nejsem sama. Promiň, Gin, tady žádná nápověda.“

„Sakra,“ zvesela zaklela zrzka. „Takže mám za to, že teda máš nápad na vánoční dárek?“

„Ano, ale pořád mu chci něco pořídit. Nu, než zavřou obchody, máme ještě pár hodin.“

XXX

Hermiona si přála, aby ji to napadlo už před měsíci. Abyste totiž získali lístky a mohli si rezervovat sedadla na Nine Lessons and Carols v King's (1), museli jste se tím zabývat už v říjnu. V opačném případě vás čekala fronta. A když jste chtěli sedět, pak jste si museli do fronty stoupnout brzy; pokud byste se tam dostali asi v devět dopoledne, zůstali byste stát celou hodinu a půl bohoslužby, která nezačala před třetí odpoledne.

Severuse nepotěšilo vzbuzení v šest ráno na Štědrý den s oznámením, aby se připravil na dlouhý den a oblékl se po mudlovsku, aniž by mu řekla proč. Pomyslela si, že mohl odmítnout. Rozuměla jeho postoji; bůh ví, že se mu většinu času nedostávalo dostatečného množství spánku; ale byla to zvláštní příležitost a na jeho námitky poněkud bezcitně nedbala. Mrzoutil a nemluvil, dokud se neosprchoval a nevypil svůj šálek kávy, až pak se probudil a do stěžování se obul s plnou vervou; v námitkách pokračoval celou dlouhou cestu Bradavicemi v zasněžené temnotě k přemísťovacímu bodu za branou. A otevřeně podrážděným se stal, když mu odmítla prozradit jejich cíl a trvala na asistovaném přemístění.

Zjevně neměl asistované přemístění o nic víc rád než ostatní kouzelníci a pár okamžiků strávil získáním rovnováhy a setřesením nepříjemných pocitů. Pak se zamračil na zimní ulice kolem sebe. „Kde jsme?“

„V Cambridge.“

„A proč jsme v Cambridge v sedm ráno?“ zeptal se nevrle.

„Připojíme se k haldě lidí ve frontě před tamtou budovou a postojíme si ve sněhu dalších osm hodin.“

Klidně na ni pohlédl, pak se otočil a zahleděl se tmou směrem k zmiňované stavbě. „Aha, chápu,“ odvětil hlasem, který naznačoval, že mu dochází trpělivost. „A proč něco takového budeme dělat?“

„Je to kaple King's College,“ odpověděla, jako by to vysvětlovalo vše.

Zamrkal a s překvapením na ni shlédl. „Bohoslužba se zpěvy koled? Tak proto ses mě ptala na půlnoční mši. Divil jsem se.“ Díval se na ni dlouho, než nakonec oční kontakt přerušil a otočil se zpět ke kapli. „Mohla jsi to prostě říct,“ pronesl nakonec lehce podrážděným tónem.

Hermiona se zazubila a zastrčila ruku pod jeho. „Vím, že mohla. Ale kde by v tom pak byla zábava?“ Zazíral na ni a ona potlačila smích. „Vím, vím, jsem nesnesitelná.“

„Hm,“ dostalo se jí jediné odpovědi, zatímco zvolna kráčeli po ledové cestě, aby se připojili k pomalu se formující řadě.

XXX

Osm hodin postávání v chladu jim poskytlo spoustu času na rozhovory; a byl to, koneckonců, Severus, kdo vymyslel ono šikovné kouzlíčko zabraňující v odposlechu. Ironicky se usmál, když seslala Ševelissimo, a zřejmě teď v trochu lepší náladě se suše zeptal: „Tak jaké máš otázky pro tentokrát?“

Usmála se na něj zpátky. „Zajímalo mě, jaké bylo tvé náboženské zázemí. Myslím tím, neznám mnoho kouzelníků, kteří chodí do kostela.“

Pokrčil rameny. „Rodiče vůbec nebyli věřící a v mojí výchově víra nehrála žádnou roli. Je jen čirou náhodou, že jsem začal navštěvovat půlnoční mše. Bylo mi… myslím, dvacet tři, nebo dvacet čtyři. O Vánocích jsem se vrátil na Tkalcovskou, protože mě Brumbál přiváděl k naprostému šílenství a v Bradavicích jsem to déle nemohl vystát; nemohl jsem spát a vyšel si na procházku. Náhodou jsem míjel katolický kostel a uslyšel hudbu; byl jsem zvědavý, vešel a zůstal stát vzadu, abych poslouchal. O náboženství jsem něco věděl – dost, abych si uvědomil, že to je téměř jistě hromada nesmyslů – ale nikdy dřív jsem se nezajímal. Našel jsem leták s mešním řádem a pročetl jej. Většina z toho vůbec nedávala smysl, ale ta hudba… byla nádherná. Naslouchat varhanám a shromáždění zpívajícímu spolu se sborem… mělo to atmosféru, kterou jsem nikdy dřív nepocítil. Pocit míru a – čehosi neuchopitelného. Cokoliv to bylo, věděl jsem, že k tomu nepatřím, ale pořád jsem to cítil, a líbilo se mi to. Při nejbližší příležitosti jsem si koupil mudlovskou kazetu s koledami, a poté, pokud to šlo, jsem se snažil dostat do kostela každým rokem.“

„Vlastně jsem si říkala, jestli nejsi Žid, nebo částečně Žid,“ dumala Hermiona. Alespoň dokud spolu nezačali spát, protože nebyl obřezán.

„Opravdu? Proč?“ zajímal se zvědavě.

„No, ‚Tobias‘ je hebrejské jméno; a některé tvé rysy…“

„Můj nos,“ suše nadhodil s očima lehce přimhouřenýma.

„… Ano,“ opatrně přiznala, „ale také oči – jsou skutečně černé, ne hnědé. A černé oči se u bílé rasy nevyskytují.“

Severus to zvažoval, přičemž vypadal zamyšleně. „Myslím, že máš pravdu,“ pokračoval obezřetně. „Otec by mohl být Žid, nebo částečný – pokud byl, pak se od víry odklonil, ale mohl být. O téhle straně rodiny toho vím málo. Princeové se od mé matky téměř zcela distancovali za sňatek s mudlou, ale stejně jich moc nezbývalo; ta linie byla téměř mrtvá, což byl jeden z důvodů, proč to udělala. Matně si vzpomínám na mudlovské prarodiče; babička zemřela, když jsem byl malinký, a když mi bylo sedm nebo osm let, viděl jsem umřít v nemocnici dědu. Setkal jsem se ale s nimi jen jednou nebo dvakrát. Nikdy jsem se skutečně nezajímal o rodinný původ,“ dodal lhostejně. Několik minut mlčky stáli, než se zeptal: „A co ty?“

„Oba moji rodiče jsou protestanti, ale nikdy nebyli zvlášť zbožní. Když jsme v neděli neměli nic lepšího na práci, zašli jsme do kostela, a pokřtěná jsem byla, aby měli prarodiče radost. Ale na půlnoční o Vánocích jsme chodili vždy, jakmile jsem byla dost stará na to, abych vydržela bez povyku celou bohoslužbu. Vím, co myslíš tou atmosférou. Téměř cítíš tu víru, že? Doopravdy v to nevěřím, ale něco tam určitě je.“

„Ano,“ souhlasil tiše.

XXX

Byl to předlouhý den, jen tam stát v zimě s přestávkami na střídavou návštěvu nejbližších veřejných toalet a vyzvednutí kávy či jídla. A mrzlo. V jisté chvíli jí Severus přehodil svůj kabát přes ramena, čímž si vysloužil úsměvy ostatních ve frontě. To v něm vyvolalo zamračení a u Hermiony úsměv, když si přitáhla kolem sebe poněkud omšelý plášť. Užívala si to přetrvávající teplo a vůni.

Nakonec se dveře otevřely asi o půl druhé a oni směli vejít; Severus v té chvíli výrazněji kulhal. „Jsi v pořádku?“ zeptala se polohlasem. „Vím, že v zimě tvé koleno bolí.“

„Ano,“ zamumlal v odpověď. „Prostě jsem jen příliš dlouho stál. Jakmile se posadím, budu v pořádku.“

Našli svá sedadla a ona se na něj usmála. „Vlastně jsem přemýšlela, že se ti na Vánoce pokusím najít nějakou pěknou vycházkovou hůl,“ přiznala. „Nebylo by to nic strašného; možná starožitnou hůl s úkrytem pro meč nebo něco podobného. Ale všechno, co jsem viděla, mi jen připomnělo pasákovu hůl Luciuse Malfoye.“ (2)

Zalknul se. „Jeho co?“ zeptal se přiškrceně a ona se na něj zazubila.

„To mě napadlo, když jsem jej poprvé uviděla. Ta hůlka, kabát… jediné, co potřeboval, byl zlatý lesklý medailon, pár třpytivých prstenů a zlatý zub.“

Severus se otřásal téměř nehlučným smíchem, zatímco oči držel pevně zavřené a kousal se do rtu, aby to veselí potlačil. „Všechny své současné i budoucí galeony bych dal za to, abych viděl jeho obličej, když by tě slyšel to říkat,“ roztřeseně pronesl s cukajícími rty. „Věřím, že by to zahanbilo i Belatrix.“ Po chvíli pochmurně dodal: „Ačkoliv když o tom tak přemýšlím, nepochopil by tu narážku. O důvod víc pro co nejbližší zavedení tvých nových osnov, aby se projevily. Aby ti pánovití, pompézní kreténi jako Lucius pochopili, že nenahání takový strach, jak si myslí.“

„Myslím, že to Minerva přednese na příští poradě; chce studium mudlů volitelné od prvního ročníku výš už příštím rokem. Ještě jsme to ale neprobíraly.“

„Hm.“ Zamyslel se a ona se usmála, protože ten výraz poznávala; něco chystal.

„Zanech své nekalé plánování na jindy, Zmijozeli,“ nařídila mu tiše. „Toto je místo pro uctívání.“

„Očekávání božího blesku, který prorazí strop?“ zeptal se posměšně. „Jsem poněkud překvapený, že jsem se neocitl v plamenech, jakmile jsem práh překročil.“

„Severusi,“ tiše jej pokárala a on se usmál.

„Myslíš, že si nejsem vědomý těch nekonečných zvěstí lpějících na tom, že jsem upír,“ suše se zeptal, „navzdory skutečnosti, že příležitostně jím na veřejnosti a občas chodím ven za denního světla, kde jsem vidět? Nebo těch nesčetných fám o mně, z nichž ani jedna nedává smysl?“

„Za mých školních let jedna populární říkala, že jsi neregistrovaný zvěromág,“ zavzpomínala.

Tiše si odfrkl. „To je prastarý příběh. Kterou verzi jsi slyšela – havrana, netopýra nebo hada?“

„Všechny,“ přiznala Hermiona. „A také případně pavouka.“

„Tuhle jsem ještě neslyšel. Z těch čtyř bych asi mohl žít s havranem. Moc se mi nelíbí představa netopýra nebo pavouka a hady jsem nikdy neměl moc rád… i před Chroptící chýší.“

„Ředitel Zmijozelu nemá rád hady?“ dodala, než se mohla zastavit. Teď to bylo logické kvůli Nagini, ale v minulosti…

„Tu ironii jsem nepřeslechl,“ odvětil suše. „V každém případě tě ujišťuji, že nejsem ani upír ani zvěromág.“

„Už bych si všimla, kdybys byl upír,“ opáčila a on si tiše odfrknul. „Byl bys dobrý havran,“ zamyslela se. „Nebo možná panter – toho si umím představit.“ Ano, byl by působivý panter, temný a uhlazený a dravý a elegantně nebezpečný; nebo možná orel…

„Pravděpodobnější by byl rosomák (3),“ zamumlal s cukajícími rty a Hermiona se usmála.

„Ne, jsi příliš hubený a příliš kontrolovaný. Uvažoval jsi někdy o zvěromágství?“

„Krátce – myslím, že většinu lidí to alespoň jednou napadne. Ale vážně jsem se tím nezabýval. Přeměňování stejně není mojí silnou stránkou a nelíbí se mi představa potenciálního uvíznutí v podobě, která se mi nelíbí. S mým štěstím by to byl pavouk. Jak si vzpomínám, ty jsi byla vždy na přeměňování velmi dobrá – zkusila jsi to?“

„Jen přípravy,“ přiznala. „Dostala jsem se tak daleko, abych věděla, že to může fungovat. Ale nepostoupila jsem dál – nemyslím, že se chci změnit do zvířete. Jednou to stačilo.“

Vrtěl hlavou a potlačoval smích. „Nebylo to víc, než sis zasloužila. Máš štěstí, že jsem uměl vytvořit protilátku, jinak bys do dneška měla ocásek. Mnoholičný lektvar je nechvalně známý svou náročností na nápravu.“

„Ano, ano, jsem nekonečně vděčná, ó vážený Mistře lektvarů,“ odvětila sarkasticky. „I když bych chtěla znát svoji podobu.“

„Trpasličí pudl,“ okamžitě odvětil s očima třpytícíma se potměšilou veselostí. „Směšnost v nekontrolovaně kudrnatých chlupech, nepřetržitě a nekonečně ňafající.“

„Ty prevíte!“ pobouřeně vydechla, sotva schopná zastavit nadávky – koneckonců byli v kostele – a spokojila se s dloubnutím loktem do jeho žeber natolik silným, aby ho to přimělo zavrčet.

Severus zjevně bojoval se smíchem, uličnicky se na ni zubil s pobavenými vějířky vrásek u očí, když se opřel ve svém sedadle; vypadal uvolněněji, než ho kdy na veřejnosti viděla. Jeho úsměv se pomalu vytratil a zanechal jen stopy pobavení v očích. Než sklopil pohled a odhlédl, výraz se změnil na vážnější. „Ne,“ pronesl tiše, „nebyla bys něco tak směšného. Byla bys lvice, divoce krásná, zapálená a vášnivá.“

Zase to udělal, zcela ji odzbrojil a zanechal ji zírající na něj, zatímco se její hněv rozplynul. Hermiona pomalu zavrtěla hlavou, omráčená tím komplimentem – občas jí říkal ty nejsladší věci. Teď se na ni nedíval, místo toho se očividně ponořil do studia podlahy pod botami. Nakonec se v přijetí porážky usmála – válku slov nad ním nikdy nevyhraje. Přitáhla si plášť těsněji kolem ramen, položila mu ruku na stehno a jemně stiskla; toto bylo lepší, než mu skutečně poděkovat, nebo nahlas to vzít na vědomí. Položil svoji dlaň na její, dlouhé prsty propletl s jejími a palcem jí hladil po ruce až po prsten. Seděli tiše a čekali na začátek bohoslužby.

XXX

Bylo to neuvěřitelné; litovala, že nepřišla už před lety. Samotná kaple vzbuzovala úctu a akustika byla snem každého sbormistra. Koledy zněly naprosto úžasně a atmosféra mše si držela své tiché kouzlo. Ale nejlepší ze všeho bylo to, že slyšela Severuse zpívat – nejdříve potichoučku, protože se zjevně snažil nebýt slyšet, ale jak jej pohltila nálada, postupně se zapomínal držet zpět a ona poprvé naslouchala jeho zpěvu. Ten hlas jí vysílal mráz po zádech a hrozilo, že jí vhrknou slzy do očí – ne kvůli tomu, že by byl dobrým zpěvákem, protože v tomto případě byla trochu neobjektivní a upřímně to neuměla posoudit, nebo kvůli obvyklému vlivu jeho hlasu, ale protože se přestal skrývat. Přestal být ostražitý a stal se prostě sám sebou; velmi vzácný případ, který vídala, jen když byli sami za zamčenými a hlídanými dveřmi. Ani jí během bohoslužby nepustil ruku.

Když poté odcházeli se zbytkem davu, Hermiona k němu vzhlédla. Byl uvolněný a usmíval se, při rozhlížení se po okolí měl zářivé a hřejivé oči. V tom nestřeženém okamžiku uviděla znovu muže, kterým by mohl být, kdyby se mu dostalo života, který si zasloužil. Vyhlížel tolik mladší a šťastnější. Pochybovala, že by v něm někdo poznal Severuse Snapea. Vycítil její pohled, shlédl a tázavě zvedl obočí. Zavrtěla lehce hlavou a usmála se na něj; úsměv jí vrátil a ještě jednou se rozhlédl, když mířili ke klidnému přemisťovacímu bodu.

„Je teprve půl páté,“ při chůzi překvapeně poznamenal, když se podíval na hodinky.

„Vím… zdá se být víc, že? Mše trvala jen hodinu a půl.“

„Spěcháš s návratem?“ zeptal se opatrně.

„Ne, vlastně ne,“ pomalu odvětila, zatímco k němu vzhlédla. „Co máš na mysli?“

Trošku pokrčil rameny. „Nic konkrétního; ale dnešek byl… příjemný a…“

„Ani já nechci, aby to už skončilo,“ řekla tiše a jemu se vrátil do očí úsměv.

„Tak,“ lehčeji pronesl, „kampak, má paní?“

To ji překvapilo, až na chvíli ztuhla, ale pak se tiše rozesmála. „Nevím.“

„Kamkoliv bys ráda,“ nabídl.

„Severusi, je mi to jedno, jen když budu s tebou,“ upřímně přiznala a všimla si, jak se mu lehce rozšířily oči; jemně mu stiskla ruku s přáním, aby nepropadl panice, a pokračovala: „Pojďme se chvíli procházet a uvidíme, jestli nás něco napadne.“

Po chvíli napětí vydechl a uvolnil se s přimáčknutím jejích prstů na oplátku. „Výborně.“

XXX

Nakonec se prostě ruku v ruce hodiny toulali, povídali si a jednoduše si užívali toho, že mohli čas trávit spolu otevřeně, bez termínů a zejména bez žádné naléhavé potřeby být někde jinde. Žádní studenti, žádné porady, žádné závazky. Severus pak následně provedl menší zázrak a nalezl snad jedinou restauraci v Cambridge, která měla na Štědrý den volný stůl pro dva jen díky odřeknutí na poslední chvíli; a dokonce stál stůl osamoceně, útulný box v matném rohu malého, ale vynikajícího bistra. Zajistilo jim to soukromí a velmi dobré jídlo. Hermionu napadlo, zda nepoužil magii, aby to zařídil, ale ve chvíli, kdy jim donesli dezert – její nejoblíbenější čokoládový dort (4), který Severusovi chutnal skoro stejně tolik jako jí – se pro tentokrát rozhodla, že je jí to jedno.

Za jídlo zaplatil jednoduchým, ale účinným způsobem, když zahájil hádku o původu fráze ‚každý na své triko‘ (v nesexuálním smyslu) a účet srovnal, zatímco byla nepozorná. Zasmál se jí, když se mu pokusila hubovat. Vzal ji za ruku, zatáhl ji do potemnělé ulice a objal kolem ramen, aby si ji přitáhl k sobě. „Laskavě se přestaň dohadovat,“ přikázal jí tiše. „Ty jsi zařídila tento den, tak já koupil večeři. Teď přestaň.“

Vzdávajíc se, sklouzla mu rukama kolem pasu. „Nepřikazuj mi,“ zabručela s vědomím, že i kdyby byla skutečně naštvaná, nevydrželo by jí to dlouho. Dnešek byl jedním z těch perfektních dnů, které se často nevyskytují, ale zůstanou v paměti na celý zbytek života. Bylo nemožné nebýt šťastná. Zvlášť, když uprostřed ulice zastavil, otočil se k ní, sklonil hlavu a v neutuchajícím víření sněhu ji políbil. Chutnal sladkou čokoládou, černými třešněmi a alkoholem, pod tím byl ten teď již známý nádech melasy a deště; chuť jejího oblíbeného jídla se mísila s chutí úst milence.

Když se od ní odtáhl, neusmíval se, ale oči měl hřejivé. „Veselé Vánoce, Hermiono,“ popřál jí tiše.

Technicky Vánoce nastanou až za tři hodiny, ale rozhodně se nehodlala přít. „Veselé Vánoce, Severusi,“ odpověděla stejně tiše.

Přemístili se ke školní bráně a stále ruku v ruce se vydali zasněženou cestou k hradu. Palcem jí přejel po kloubech. „Je ti zima,“ poznamenal.

„Trochu,“ přiznala. „Nevadí mi to.“

„Nicméně mám pocit, že horká koupel by mohla být v pořádku.“

Už, už se ohradila, že to není nutné, když zachytila záblesk v jeho očích a pomalu se usmála. „Když to podáš takto, mám pocit, že by to asi bylo moudré,“ souhlasila zamyšleně. „Koneckonců je podchlazení strašně nebezpečné. Lepší bude neriskovat. Ve skutečnosti ty taky vypadáš, že je ti zima…“

„Skutečně? Ale ředitelka jen minulý týden pravila, že bychom měli být úspornější, takže bohužel bude možné naplnit jen jednu vanu.“

„To je škoda. Pak je opravdu štěstí, že máš vanu tak velkou.“

„Šťastná náhoda, to je jisté,“ protáhl a zdráhavě pustil její ruku, když se přiblížili na dohled hradu.

XXX

Hermiona si lehla do teplé vody se spokojeným povzdechnutím, opřela se mu zády o hruď a hlavu mu položila na rameno, zatímco ji objal. „Perfektní,“ usmívajíc se zamumlala se zavřenýma očima. „Kdybych byla podezřívavá ženská, Severusi, mohla bych přemýšlet nad tím, jestli jsi toto zdánlivě spontánní svádění nenaplánoval.“

Jeho hlas jí do zad hluboce zaduněl, když si opřel tvář o její mokré vlasy. „Nevěděl jsem, že mě před svítáním dotáhneš do Cambridge,“ odpověděl logicky. „Kdybych něco plánoval, narušila bys to. A kdo říká něco o svádění?“ dodal škádlivě se snahou – marnou – znít nevinně.

„Tvrdíš, že nemáš žádné postranní motivy, Zmijozeli?“ zeptala se pobaveně. „I kdybych ti věřila… tvé tělo říká něco jiného.“ Pro znázornění svého tvrzení se k němu přisunula. Seděla mu mezi nohama a přitáhla pozornost jich obou k jeho rostoucímu vzrušení.

„Sedím nahý v naplněné mramorové vaně, obklopený svíčkami, s krásnou a stejně tak nahou mladou ženou v náručí,“ podotkl mírným tónem. „Musel bych být tři dny klinicky mrtvý, abych za těchto podmínek nereagoval, i bez ohledu na mé původní záměry.“ Přitáhl objetí a přitulil se jí ke krku.

Naklonila hlavu, aby mu ulehčila přístup k hrdlu, a uvolnila se pod jeho doteky. „Měla jsem ve všem pravdu, víš?“

„V čem?“ zeptal se nepřítomně, věnuje víc pozornosti její pokožce pod svýma putujícíma rukama.

„S koupelnou; věděla jsem, že ta dekadence nebyla kvůli zdravotním důvodům.“

Severus si tiše odfrkl a neobtěžoval se odpovědět; oba věděli, že jej jen škádlí. Žádný se nechtěl dostat do diskuze o jeho zdravotních potřebách v minulosti a on měl zjevně mnohem větší zájem se jí dotýkat a líbat její tělo všude tam, kde dosáhl. Měl na mysli konkrétní plán a ona ho jen chtěla víc než spokojeně následovat; část té neustálé vášně mezi nimi vycházela z jejího potěšení být středem tak intenzivní a soustředěné pozornosti.

V tomto případě její odměnou za umožnění jeho plné kontroly byla jemná a něžná koupel za svitu svíček. Z vody ji zvedl a odnesl do ložnice, kde ji důkladně osušil – proces, který ztížilo, ale i zpříjemnilo používání úst namísto ručníku. Každičkou kapku vody jí z kůže slíbnul a zdržel se na všech citlivých místech, která objevil v průběhu několika posledních měsíců. Teprve pak se nad ní vztyčil a svoji vahou ji zatlačil do postele, když se usadil s dokonalou snadností do jejího klína. Oči z ní nespustil, zatímco do ní vstoupil.

Když se s ním Hermiona hýbala, uvědomila si, že to byl asi ten nejromantičtější večer celého jejího života, a to tím víc, protože byl naprosto neplánovaný. Severus neměl tušení, co ona na tento den chystá a neexistovala možnost, že by sám mohl něco z tohoto připravit v předstihu. Na té nevinné spontánnosti bylo cosi sladkého a zároveň v jeho černých očích viděla slaboulinkou stopu vyzývavého humoru, který říkal, že zatraceně dobře ví, jak směšné klišé to je, a že ho to nijak zvlášť nezajímá. Od úžasnosti ke směšnosti je však krůček, nepřítomně ji napadlo, když se prohnula v zádech a při polibku mu zasténala do úst. A toto je jistě úžasné. Pak už bylo myšlení naprosto nemožné a ona se v Severusovi ztratila, jen mlhavě si vědoma vydechnutí jejího jména v potěšení.

XXX

Druhý den ráno se vzbudila první, což se často nestávalo. Usmála se, když si uvědomila, že jsou Vánoce a že se choulí v náručí svého milence. Život opravdu nemohl být lepší. Přitulila se k němu a vychutnávala teplo jeho kůže, když se rozhlédla po potemnělé ložnici a uvědomila si, že Severus musel při této příležitosti zrušit zákaz vstupu domácím skřítkům, protože to museli být oni, kdo jí naskládal dárky u postele. Buď to, nebo vstal dříve on a přinesl je ze sborovny a jejích komnat, což bylo ve skutečnosti pravděpodobnější.

Hermiona na jeho stranu postele odsud neviděla, ale nepotřebovala to; již věděla, že jediný dárek bude od ní. Nebylo to tolik znepokojivé, jak by mohlo, protože věděla, že jemu je to jedno, ale stejně to byla škoda. Právě teď však měla k řešení naléhavější věci a začala s pomalým procesem rozpletení se z jeho náručí, aniž by jej vyrušila, a pak se vydala do koupelny.

Když se vrátila, byl vzhůru, ale jen tak, tak. Ospale se na ni usmíval a vypadal rozkošně rozcuchaný. Usmála se na něj na oplátku. „Veselé Vánoce, Severusi.“

„Nápodobně, asi,“ zamumlal rozespalým hlasem, potlačil zívnutí a přetočil se, aby se protáhl.

Neúspěšně se pokusila bojovat s úsměvem a zavrtěla nad ním hlavou. „Běž se umýt a oholit, než přijdeš o schopnost mluvení. Udělám kávu.“ Opravdu nebyl ranní ptáče. Potvrdil to fakt, že její slova z něj vytáhla pouze potvrzující zabručení, než udělal, co navrhla.

Jakmile byli zase schoulení v posteli s hrnky kávy a předoucím Křivonožkou, vypadal již Severus lidštěji a s výrazem tolerantního pobavení sledoval, jak sáhla po prvním dárku na hromadě. Po chvíli ten úsměv povadl a on tiše nadhodil: „Nemám pro tebe nic…“

„Nebuď hloupý,“ okamžitě odvětila a otočila hlavu, aby se na něj usmála. „Našel jsi mi rodiče. A udělal jsi mě velmi šťastnou.“

Zvedl jedno obočí. „Podle této logiky bys mi ani ty neměla nic dát.“

„Aha. No, vlastně je to dárek pro mě stejně jako pro tebe,“ přiznala a rozpačitě se usmála. „Pochopíš, až to otevřeš.“

Se zájmem zvedl velkou, plochou krabici a studoval ji, než rozvázal stuhu a opatrně rozbalil papír. Se stejnou pečlivostí ji otevřel, odhrnul stranou svrchní hedvábný papír a Hermiona se zazubila nad výrazem jeho tváře. Odmítla se nechat Ginny přemluvit ke koupi spodního prádla, ale nápad s oblečením ji inspiroval. Pomalu vytáhl černý kožený kabát, podržel jej a s nečitelným výrazem jej prohlížel.

Zaplatila za něj celé jmění, ale stál za to. A teď, když už nemusela platit nájem, měla víc peněz na útratu.

„Nějak nevidím, jak to může být dárek i pro tebe,“ pronesl nakonec, naklonil hlavu a pohlédl na ni.

„Protože já tě v tom uvidím, samozřejmě,“ řekla mu; jistě tohle mělo být zřejmé.

Tváří mu přeběhl náznak úsměvu. „Aha. Samozřejmě.“

„Přestaň se tak usmívat. Je to kabát, ne obojek. Nejsem na kožené fetiše.“

„Nenaznačoval jsem, že jsi.“

„To jsi nemusel. Vždy se ďábelsky usmíváš, když máš hříšné myšlenky.“

Jeho úsměv se rozšířil, ale nekomentoval to, namísto toho vrátil pohled ke kabátu, zatímco prsty přejel po kůži. „Děkuji,“ nakonec tiše pronesl.

„Není zač.“

Velmi opatrně položil kabát zpět do krabice a odložil ji na stranu, aby se zase opřel o polštáře a s kávou a s výrazem pobavené shovívavosti ji sledoval při rozbalování dárků. Většinou šlo o obvyklý výběr knih a sladkostí, ale jeden si od ní vysloužil potěšený smích.

„Copak?“ zeptal se zvědavě Severus.

Zazubila se a zvedla balíček. „Podívej, co mi dala Lenka.“ Byl to měkký svetr s kapucí, upletený z kropenaté šedo-zelené příze – ve zmijozelských barvách. Byl mnohem hezčí než obvyklé Weasleyovic svetry, ačkoliv tohle rozhodně neměla v úmyslu říct Molly; obvykle se jí ten tradiční dárek líbil, ale letošní nabídka byla v poněkud vybledlém odstínu béžové. Asi jí došly barvy.

Oči mu zářily pobaveným schválením, když si Lenčin dárek prohlížel. „Velmi pěkné…“ zapředl.

„Myslím, že to bylo určeno stejně tak pro tebe jako pro mě,“ poznamenala s úsměvem Hermiona. „Ráda bych si ho dnes oblékla, ale nemyslím, že by to přijali dobře. Kromě toho si ho můžu šetřit na famfrpálové zápasy.“

V odpověď se tiše zasmál a dopil kávu. „Kdy mě opustíš?“

„Přežiješ to,“ suše pronesla. „Řekla jsem, že přijdu o půl jedné, ale jestli se tam nedostanu včas, Ginny asi začne líčit šokující obrázky toho, proč mám zpoždění.“

„Dobrý nápad,“ poznamenal.

„Chovej se slušně,“ nařídila mu, ale úsměv potlačovala s určitými obtížemi. Lesk v jeho očích zintenzívněl, když odložil kávu. Neměla však čas zareagovat na jeho náhlý a rychlý pohyb a téměř vylila zbytek té své. To si ji přitáhl přes postel k sobě do náruče.

Se smíchem a bez dechu přerušila polibek a pokusila se osvobodit. „Severusi! Řekla jsem, ať se chováš slušně!“

„Aha,“ s úšklebkem zamumlal, „ale opomněla jsi specifikovat slušné chování.“

„Ach, ty –!“ začala protestovat, ale umlčel ji nelítostně efektivně. S prohlubujícím se polibkem bylo těžké si pamatovat, proč vznášela námitky. Jakmile se dokázala krátce stáhnout, zamumlala: „Přísahám, že jednou ti to takto neprojde,“ a znovu jej políbila, aby umlčela jeho smích. Zřídka zahlédla tuto jeho hravější stránku a bylo báječné jej vidět tak šťastného; to samotné by mu zajistilo její kapitulaci, i kdyby v tom nebyl tak neuvěřitelně dobrý.

XXX

„Doufám, že jsi šťastný,“ zabručela o nějaký čas později, když se vynořila ze sprchy. „Teď budu mít zpoždění.“

Severus se na ni ušklíbl. Zcela přirozeně ležel nahý ve zmuchlaných pokrývkách s rukama ledabyle založenýma za hlavou, vypadal pomačkaně a sexy a naprosto neodolatelně. „Jak se to přihodilo, ano, jsem. A ne, nepřijdeš pozdě. Ještě není ani půl dvanácté.“

„Od včerejšího večera jsem nic nejedla,“ stěžovala si.

„Molly Weasleyová navaří jídla pro celou armádu. Slibuji, že nebudeš hladovět.“

„Jo, ale za posledních pár dnů jsem spálila kalorie na půl roku,“ odvětila a on se tiše zasmál.

„Vynikající poznámka. Pak ti navrhuji dnes jíst, jak jen to je v lidských silách možné, protože ještě něco spálíš po návratu.“

„To je bolestně průhledný pokus mě přesvědčit, abych neodcházela,“ hubovala mu s úsměvem, zatímco jí páteří projelo žhavé zachvění. „Co se stalo se slavnou zmijozelskou rafinovaností?“

Zahrál na ni pochmurný pohled. „Strávil jsem příliš času s jistou Nebelvírkou.“

S rozhodnutím, že takové prohlášení nestojí za odpověď, jej Hermiona ignorovala a vybrala si oblečení na dnešní den. Zdráhavě se rozhodla, že vzít si Lenčin svetr by nebylo taktické. I přesto ale chtěla mít na sobě něco, co by jí Severuse připomínalo – samozřejmě mimo prsten – a vzadu ve skříni našla téměř zlatou halenku se zelenou výšivkou kolem výstřihu a se zelenými knoflíky. Jeho měkký a téměř překvapený úsměv stál za to. Severus poznal a pochopil to gesto – nebo možná ocenil hluboký výstřih a přiléhavost, soudě podle odpovědi jeho těla. Ještě usilovněji si jej nevšímala s vědomím, že pokud by tak neučinila, opravdu by měla zpoždění. „Měla bych jít,“ řekla, jakmile byla oblečená.

„Nechápu, proč,“ zamumlal a ona se na něj usmála.

„Netrucuj. Jakkoliv lákavé je strávit celý den s tebou, můžu to udělat jindy –“

„Říká kdo?“ vložil se do toho. Ignorovala jej a pokračovala.

„– ale s přáteli se nevídám moc často. Vrátím se večer. Jsem si jistá, že se do té doby zaměstnáš.“

„Hm. Řekl bych ti ‚dobře se bav‘, ale nevěřím, že by to mohlo být možné. Oběd u Weasleyových s jejich nesčetnými potomky a příbuznými… Neumím si představit nic horšího.“

Sbohem, Severusi,“ pronesla pevně, ale než vyšla ze dveří, otočila se na něj s úsměvem a odešla až pak.

 

PP: Za ostravský dialekt děkuji MIŘE.

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Nine_Lessons_and_Carols

(2) Pro zajímavost odkaz, jak taková pasákova hůl může vypadat: http://www.partykostym.cz/zbrane-ostatni-doplnky/697-hulka-pro-pasaka-zlata.html

(3) Rosomák sibiřský (Gulo gulo) je největší suchozemský člen čeledi lasicovitých. Jedná se o silného masožravce, který připomíná spíše malého medvěda, nežli ostatní lasicovité. Má reputaci na svou velikost příliš zuřivého a silného zvířete, jeho schopnost ulovit mnohem většího živočicha je i zdokumentována. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rosom%C3%A1k_sibi%C5%99sk%C3%BD

(4) Jde o čokoládový dort s názvem Black forest gateau: http://en.wikipedia.org/wiki/Black_Forest_Gateau


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No samozřejmě, že Severus je potěšen, když mu Hermiona spílá - užívá si nikdy neprožitého pocitu, že se někdo stará o to, jak mu je.
Kapitola jako víno, už se moc těším na večer!
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já ho úplně viděla, jak ji zálibně sleduje při jejím vztekání. S tím potutelným výrazem ve tváři... :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, a skolila mě pasákova hůl - jak teď můžu brát Luciuse vážně?
(Jediné, co mi tu chybí, jsou Malfoyovi - už se o ně začínám bát, ale doufám, že si užívají ve své vile někde v Provenci).
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Osud Malfoyů tu bude zmíněn. Ale je třeba mít na paměti, že tady nebyli Severusovi přátelé.

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nějak se prostě nemůžu v tomhle počasí dostat do té vánoční atmosféry. Kdyby bylo tak o 20 stupňů méně, šlo by mi to lépe. Jen při představě té celodenní fronty v mraze jsem se trochu schladila. P.S: Stále čekám na nějaký krutý zvrat, jako třeba že to Ginny uhodne a hned běží za Harrym, a tak podobně:-)
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tahle kapitola fakt blbě vyšla :-D V kanceláři máme 30st.C, to se těžko vžívá do zimní atmosféry. Co už, na druhou stranu letní prázdniny vyjdou do našich, tam to snad problém nebude :-)
Jsi nějaká krvelačná :-D Toto je v podstatě strašně klidná povídka, zvraty budou, ale ne až tak vypjaté. :-)
Děkuji za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Toto je naozaj Vianocna kapitolka, tu idylicku atmosferu citim este teraz, aj ked je vonku 30 stupnov v tieni
Jedine, co ma prekvapilo je, ze Lily je tu starsia ako Albus Severus..
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ty se máš, že Tě vánoční atmosféra dostala. Závidím :-)
Pořadí dětí mě taky překvapilo, měla jsem za to, že kluci byli první, ale než jsem to dohledala v kánonu, v povídce, co jsem zrovna četla, to bylo také tak, tak jsem to hodila za hlavu. Ale pokud Loten vychází z kánonu a epilog nebere v potaz, tak je to asi jedno, jak se děti narodily.
Děkuji za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ta mse musela byt moc hezka, tise zavidim. A pasakova hul nemela chybu. :D
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Celý ten den se jim krásně vyvedl, co? A hlavně, Severus si musel s Hermionou povídat několik hodin a nemohl se nikam uklidit :-D Řekla bych, že to pro ně oba byl opravdu nezapomenutelný den.
Jo, pasákova hůl byla skvělá :-D
Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 0)
Od: TaraFaith - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak tohle bylo nádherné rozptýlení od nervačení ze zkoušek. Tahle kapitola byla zatím nejlepší z celé povídky. Moc se mi líbí, že je Severus čím dál tím uvolněnější a důvěřivější. Snad se nic moc hrozného nestane. Moc díky za překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
U zkoušek Ti přeji hodně štěstí!
Ano, Severus se otevírá a pomaličku spěje k tomu, aby mohl být takovým, jakým by byl, pokud by jej život tak nesemlel. Nic moc hrozného, neopravitelného se nepřihodí. Troška napětí nás čeká, ale hlavní bude to léčení duše :-)
Díky za komentář, TaroFaith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je krasne, jak ten tyden rychle leti, kdyz se muzu tesit na kazdou stredu na novy dil.
Krasna kapitola, moc se tesim na dalsi.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo letí to, obzvlášť, když si jedna dá cíl, že v neděli bude nachystaná další kapitola pro betu :-D
Moc mě těší, že se líbí :-) Děkuji za komentář, anizne :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: KatherineStar - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dnešní část a překlad zase na 1** 
Jsem ráda za konečně takový poklidný den a žití těch dvou. :) Ale pochybuju, že to bude na dlouho :D Nějaký drama tipuju že se ještě objeví a to nemluvim o tom až se provalí s kym že ta Hermiona jenom je :D Už se nemůžu dočkat na ty výrazy všech až se to dozví ;) 
Tak hodně nervů do dalších překladů ! :) 
Katherine*
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, trošku vzrušení bude. Ale v podstatě vše bude takové snesitelné. Už nic extra nervydrásajícího, jestli se dobře pamatuji.
Děkuji moc za komentář i přání nervů, to bych potřebovala, neb děti mě o ně připravují docela zdatně. Ale už budou prázdniny a nebudu se s nimi muset tolik rozčilovat :-) (Trošku jsem to nadsadila, děvčátka mám úžasná, jen někdy trošku zlobí). Díky, KatherineStar :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásné, jemné, něžné... když si vzpomenu, jak rozbitý byl Severus na začátku povídky... udělal úžasný pokrok. Díky mnohokrát za duši hladící kapitolu.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona má na Severuse neskutečný vliv. Těší mě, že se Ti kapitola líbila a pohladila Tě po duši :-) Děkuji za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Beruskamobil - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak konecne jsem to docetla k posledni zverejnene kapitole, teda proste bozi. Pribeh se mi libi cim dal vic.

Vanocni dobrodruzstvi byla moc hezka. Ale uz se fakt tesim na to az to vsichni zjisti.

dekuji za skveli preklad
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak to mě těší, že se Ti povídka líbí stejně jako mě :-) Ale toho, až se to všichni dozví, se brzy nedočkáme. Půjde to pěkně pomalu:-)
Díky moc za komentář, Beruško :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Marti - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Trpasličí pudl :-D :-D to mě odbouralo! :-D To jejich škádlení je úžasný, neskutečně jsem se bavila. A pak ještě u syrových/vařených dětí - odkud jen mohla Hermiona takový sarkasmus chytit, že? :-D Další krásná kapitola, děkuju a těším se na tu příští!
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Trpasličí pudl byl dobrý, že? :-D Při překladu jsem si poprskala monitor, jak mi před očima vztekle, jako ten pejsek, poskakovala malinkatá kudrnatá Hermiona  :-D Co se týká dětí, myslím, že je Severus rád pěkně podušené, ve vlastní šťávě, a proto vede hodiny, jak je vede :-D
Děkuji moc za komentář, Marti :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 11.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nejkrásnější na celé kapitole bylo Severusovo škádlení Hermiony. Od té poznámky o malé ďáblici (vůbec se nedivím, že jí to vyrazilo dech) po zdržování před odchodem do Doupěte, Severus byl prostě a jednoduše k sežrání. Vážně má rád panovačné ženy - a umí s nimi bezvadně zacházet. Pravděpodobně se taky blaženě rochní v hřejivém pocitu, že ho někdo peskuje bez postranních důvodů a zcela nefalšovaně pro jeho vlastní dobro.
Taky miluji Hermioniny rozhovory s Lenkou, tentokrát hodně zpestřené Ginninou přítomností. Debata o spodním prádle jako daru pro oba neměla vadu. Stejně jako pokračování. Takový správný dívčí pokec, někdy je vážně prima zasmát se s kamarádkami, člověk získá jinou perspektivu. Ginny mluví o záhadném kouzelníkovi jako o pohledném, tak už se nedivím, že ji nenapadl Severus. Vážně se těším na to prozrazení, ale myslím si, že Ginny je tu tak dobrá kamarádka, že to přijme. S Harrym to bude asi horší, ale mohla by ho umravnit. No, uvidíme.
Štědrý den v Cambridgi byl přepychový, věřím, že ti dva na něj do smrti nezapomenou. Opět mě uchvátila nádherná atmosféra, Loten se vytáhla. Zase objevila něco, co mě nikdy nenapadlo - je hodně pravděpodobné, že Tobias Snape měl židovské předky, to by odpovídalo Severusově zjevu. Rosomák a trpasličí pudl, to by byla dvojice!
Malfoyovi tu nejsou Severusovi přátelé? To mě hodně mrzí. Ale poznámka o pasákovi mě znovu rozesmála.
Severus je téměř rozverný a laškuje, přitom mu ale stále zůstala jeho nejednoduchá povaha. Je chlapecky milý, ale ne sentimentální, pořád si zachovává své já, nestal se z něj nějaký obyčejný nemastný neslaný chlapík, jakých je dvanáct do tuctu. Loten vážně nedokáže napsat nudnou postavu a věřím, že to vydrží až do konce povídky.
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Má rád panovačné ženské, protože sám je dost silný a ony mu slibují dost zábavy. Když ji chce. Proč běžné věci nenechat na starosti partnerce? Tak má hlavu volnou pro své projekty :-) Je to od něj vcelku zmijozelské. Mám náladu, střihneme si hádku a sex, nemám, však ona se o mě postará. :-D A jak umí správně používat slova - viz ta dračice :-D To bylo dokonalé.
Neboj, Ginny i Harry si nakonec vytáhnou hlavy ze zadku :-)
V podstatě se pro Severuse židovští předkové dost hodí, že? Dává to smysl.
Rosomáka jsem si schválně hledala na netu. Povahou by i seděl, ale tvar těla mají tedy naprosto různý.
Malfoyovi tady v této povídce vůbec neměli pěkný osud. Ještě se o nich něco málo dozvíme. Pasácká hůl se povedla. Teď se budu u filmu pokaždé řehtat, když ji uvidím :-)
Jo, v Severusovi je pořád kus chlapce. Já to ve svém muži taky vidím. A jsem za to vděčná. Je to takové osvěžující a zábavné. Tak jsem ráda, že i Severusovi Loten dopřála trochu té zábavy :-)
Nemyslím, že by Severus začal nudit :-) Zůstane skvělý až do konce.
Děkuji Ti, denice, za opět úžasný komentář. :-)

Krásna kapitola.
Páčila sa mi tá dámska jazda. Ginny ani nevedela na kom sa to bavili. Veľmi som zvedavá ako bude reagovať, keď sa dozvie kto je Hermionin priateľ. :D
Je zaujímavé, že Severusovi sa páčia koledy. To asi udržiavalo Severusa pri zmysloch počas ťažkých rokov samoty.
Páčilo sa mi ako si užili spolu ten Štedrý cečer až do poslednej sekundy. :)
Za ostravský dialekt ďakujem svojej sesternici z Bohumína, takže odkážem. :)
Teším sa na ďalšiu kapitolu.
PS: Ten rosomák ma pobavil. Nedávno som o ňom videla dokumentárny film. Dovtedy som nemala šajnu čo je to za tvora. Určitou časťou sa naňho Severus nauzaj podobá.:) Tá jeho povaha ma tak baví.:D
 
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děvčata se vidí málo, ale když už, tak to mají intenzivní :-) A Ginny ani ťuk. Pořád jí není jasné, kdo je onen Pan záhadný :-)
Koledy mě zaujaly. Severus projevuje vkus, že se mu mnohé moderní vánoční písně nelíbí :-D Ale asi máš pravdu, že mu koledy v kostele mohly trochu dopomoci k duševní rovnováze.
Rozomák se mi taky tuze líbil :-)
Díky moc za komentář, MIRO :-)

Vianoce v 37 stupňových horúčavach, to je milé :D pekná kapitola, ten nápad Hermiony s výletom bol super, tiež ma pobavil rozhovor o animágoch, ja som vždy uvažovala nad tým, či by mohol byť Severus animágus a keď hej, tak by som sa prikláňala k netopierovi, no proste k niečomu čo vie lietať, ale minule som tiež niekde narazila na toho pavúka a to mi akosi nešlo do hlavy, že prečo zrovna pavúk :D
Rozhovor medzi dievčatami bol tiež hrozne super :D som zvedavá, kedy na to Ginny príde ... a tiež ma pobavilo to o deťoch, ako hovorila, že po Jamesovi že jedno je dosť, potom po Lily, že dve je dosť a teraz už uvažuje nad tretím, to bolo milé ...
Teším na ďalšiu kapitolu :) 
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Vánoce vyšly dobře, co? :-D Zajímalo by mě, v co by se Severus proměňoval. Jestli by byl lišákem, jakého má za Patrona, nebo jiným zvířetem. Ale tipla bych to na lišáka.
To o dětech se mi líbilo taky - to je totiž jak ze života. Po prvním porodu jsem tvrdila, že druhé dítě adoptujem. Po čtrnáct dnech péče o uřvané mimino jsem říkala, že druhé adoptujem už dospělé, a nakonec jsem porodila tři :-D
Děkuji moc za komentář, Densi :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ginny mě pobavila velmi:) A obecně byl holčičí rozhovor skvěle uvolněný! Líbila se mi Severusova proměna na mši a jsem moc ráda, že si užili nádherný večer, muselo to být skvělé. Dárek Hermiona nakonec vybrala hodně zajímavě, škoda, že v něm Severuse nemůžeme vidět naživo;) Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, tak Severuse v novém kabátě bych taky ráda viděla!
Holčičí den nakonec byl užitečný, Lenka jaksi dokázala poradit a dovést Hermionu k tomu geniálnímu nápadu s koledami. Severus na mši a po ní musel být po dlouhých letech sám sebou, nehlídaný a uvolněný. A to je rozhodně krok správným směrem.
Děkuji moc za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: miroslava - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zdá se mi to, nebo se Severus konečně začíná otevírat aspoň Hermioně, nebo za to jen mohou dny klidu a svátků?  Byla jsem fakt přesvědčená, že Ginny pojme podezření - třeba jen maličké - ohledně záhadného muže, ale zatím ji to nenapadlo?....hmmmmm.
Miluji ty jejich rozhovory. Miluji Severuse v této povídce..... 
Děkuji moc za překlad, perfektně se to čte. Těším se na další.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nezdálo :-) Záčíná. Když jsou sami, Severusuž je v pohodě. Hermiona mu rozhodně pomohla k tomu, aby se alespoň před ní uvolnil a otevřel.
Jo, Ginny je trošku natvrdlá, ale koho by napadl Severus, že? :-)
Já taky a myslím, že nás je víc, co tohoto Severuse milujem ;-)
Děkuji moc za komentář i pochvalu, miroslavo :-)

skvostná kapitola! Díky moc, užila jsem si to!
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 13.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To jsem moc ráda, že se líbilo. Děkuji za komentář, MajoB :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: arabeska - 13.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásná kapitola. Připomíná mi poklidné vánoční večery tady na Slovensku - já nejsem věřící, ale tady jich chodí do kostela dost a já té atmosféře nikdy nemůžu odolat.
Těším se na setkání v Doupěti. Tam už vstoupí na scénu vševědoucí Geroge, jak jsi říkala na sletu? :D
Díky za další boží překlad, je to vážně pěkná povídka :))
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 19.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Vánoční atmosféra v kostele má něco do sebe :-) George ještě ne, to přijde později - vyzvídáš, co? :-D Díky moc, Arabesko. Užívej si dovču :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 14.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ďakujem za krásnu pohodovú kapitolu. Mali nádherné vianoce :)
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 19.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To měli, že? Až jim závidím. Děkuji za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Iveta - 15.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tuhle kapitolu mám ráda, je taková vánočně kklidná, vytváří dobrou náladu - ne u úplně euforickou, spíš mírnou a dlouhotrvající :-) Díky za překlad :-)
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 19.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Kapitola je takové pohlazení po duši, co? Díky za komentář, Iveto :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 17.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Pohodová vianočná atmosférka, a uprostred leta... :D Strašne sa teším na to, ako to ostatní odhalia, na ich výrazy. :)
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 19.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Kdo by to tušil, že Vánoce vyjdou na ta nejhorší vedra? :-D No, odhalení půjde na etapy a některé reakce i příjemně překvapí ;-)
Díky za komentář, JSark :-)

Čítať v lete o snehu je osviežujúce...tá omša musela byť zážitok...
Severus je beťár, spravil všetko, aby takto okato priviedol Hermionu do pomykova...Ginny si to určite nedá újsť.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Přesně tak, osvěžující :-) Severus je prostě nejlepší! :-) Díky za komentář, mami :-)

Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: solace - 19.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Toto bola pekná vianočná kapitolka. Ísť počúvať koledy bol netradičný nápad, ale stáť osem hodín na mraze by som nezvládla, ani keby som bola čarodejnica. Severus má môj obdiv za výdrž a božskú trpezlivosť. Je to vážne milý chlapík, ktorý urobí pre Hermionu, čo jej vidí na očiach:-) Vďaka za preklad, dievčatá.
Re: Post Tenebras Lux - 20. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 22.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
S těma osmi hodinama to mám stejně. Nikdy! Ani v krásném vlahém jaru při teplotě tak akorát bych osm hodin neustála. A už vůbec ne kvůli nějakému, jak se u nás říká, békání (=zpěvu). No, ale na druhou stranu - se Severusem... :D Ale krásně ten den prožili, ach... Díky za komentář, solace :)

šťastné vánoce lidičky. :-)

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 13.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce