archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 16.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 14.05. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/16/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+



Kapitola 16

„Courage is of the heart by derivation, and great it is. But fear is of the soul.“

 

„Odvaha má kořeny v srdci a je veliká. Ale strach jde z duše.“


Robert Frost

XXX

„Jdeš pozdě,“ obvinil ji Neville po jejím příchodu ke Třem košťatům, ale podával jí pití. „Kde jsi byla?“

„Promiň, nějak jsem ztratila pojem o čase,“ omlouvala se s úsilím o nevinné vyznění.

Selhala. Kolem stolu se rozšířil všeobecný smích a George triumfálně prohlásil: „Věděl jsem to! Platíš, Harry.“

„Co?“ zeptala se Hermiona poněkud bezradně, když Harry dobromyslně předal pár galeonů.

Ukázalo se, že její drazí kamarádi se vsázeli od doby, kdy ji naposledy viděli těsně před začátkem školního roku, že si s někým začala – zřejmě se to opravdu projevilo, ačkoliv její rudnutí to samo o sobě potvrzovalo víc než dost.

„Tak pojď a řekni nám všechno,“ povzbuzovala ji Ginny a vtiskla jí do ruky další pití.

Hermiona se kousla do rtu a mysl jí pádila, jak zvažovala, co říct. Na jednu stranu to nebyla ničí věc, jen její a Severuse. Na druhou tito lidé zde byli kamarádi a v jejich otázkách se neskrývala žádná zloba. A byla šťastná a bylo by pěkné s někým sdílet něco z tohoto štěstí. Jak by to zvládl Severus? ptala se sama sebe a najednou se usmála. Řekl by pravdu tak, aby to nikdo neuhádl. Čas být Zmijozelkou.

„Tak jo, určitě vám neřeknu všechno,“ usmívala se, když se napila. „Ani vám neřeknu jeho jméno, ještě ne. Ale ano, někdo tu je.“

„Jste spolu dlouho?“

„Známe se už dlouho, ale ztratili jsme kontakt. Loni jsme se náhodou znovu potkali a mluvili spolu. Ale jako pár jsme jen pár měsíců.“

„To je ten záhadný přítel, který ti dal tvůj prsten?“

„Ano,“ přiznala Hermiona, až příliš si vědoma Lenčina najednou už ne neurčitého pohledu, a Ginny se zasmála.

„Věděla jsem to! Tak jaký je? Pokud zná tvého Patrona, musí být kouzelník; je taky mudlorozený?“

„Je poloviční krve.“

„Chodil do Bradavic?“

„Ano; a proto vám neřeknu jeho jméno.“

„Která kolej?“

„Ani to vám neřeknu. Ale ne Nebelvír.“

„Havraspár,“ ozvalo se najednou několik hlasů a Hermiona se jen usmála. Nepotvrdila, ani to nevyvrátila, ale bojovala s nutkáním se smát. Bylo to tak lákavé, vše jim prozradit, jen aby viděla jejich tváře. Ale Severus by ji zabil – pokud by jej nepředběhli oni.

„Je to někdo z našeho ročníku?“ zeptal se Neville.

„Ne, starší. Vlastně o dost starší…“

„O kolik?“

Hermiona zaváhala. Rozumově věděla, že ve srovnání s celkovou délkou života čarodějky nebo kouzelníka jsou dvě desetiletí malým rozdílem, ale část z ní pořád myslela jako mudla. „Dvacet let,“ přiznala.

„Padesát? Ha, je sotva starší než puberťák,“ do všeobecného smíchu prohlásil George jako nejstarší přítomný.

„A je vysoký, tmavovlasý a pohledný?“ škádlil ji Harry.

Se zadušeným smíchem Hermiona přikývla. „Ve skutečnosti ano! No, je vyšší, i když ne tak jako většina z vás dlouhánů, a má tmavé vlasy a oči. Nenazvali byste jej běžně pohledným, ale já myslím, že je, ačkoliv pochybuji, že byste se mnou někdo souhlasil. Když jsme u toho, pochybuji, že by souhlasil i on.“

„Jsi z něj úplně hotová?“

Téměř vyprskla, hlavně díky snaze představit si Severusovu reakci, kdyby tuto otázku zaslechl. „Ehm, ne, opravdu ne! Podívejte, není to romance století. Ani nevím, kam to směřuje…“

„To sice říkáš ty, ale tvůj úsměv tvrdí něco jiného,“ vyjádřila se Ginny. „Nejsi vůbec fér, Hermiono; neprozrazuješ nám žádné podrobnosti.“

„No, tak co chcete vědět?“

„Jaký je?“

Hermiona tu otázku zvážila. „Je velmi inteligentní,“ pronesla nakonec pomalu a nyní již o svých slovech přemýšlela. „Opravdu geniální, pokud ho nějaký předmět zajímá. Je tichý; má tendenci být uzavřený. Má neochvějné názory a je trochu vznětlivý – měli jsme pár nezapomenutelných debat. Rád poslouchá hudbu… Mluví latinsky… Umí být někdy náladový a náruživý. Není snadné jej pokaždé pochopit a jsou dny, kdy se s ním nedá žít…“

„Vypadá báječně,“ sarkasticky pronesl Neville a za trest byl vyslaný pro další rundu.

„Vím, ale ve skutečnosti je,“ řekla Hermiona, když se vrátil a podával jí sklenici. „Protože na každý den, kdy vrčí a je nevrlý, připadne den, kdy se na mě podívá a ví přesně, co potřebuji – nesměj se tak, Ginny, je to zneklidňující,“ dodala s dušeným smíchem. „Nemyslím to… tak. Mám na mysli něco jako – jako vědomí si toho, kdy jsem naštvaná, aniž bych něco musela udělat nebo říct; nebo vědomí toho, že provedl něco, co mě naštvalo; nebo jen vědomí toho, že mohu využít soucitného posluchače. A když chce, je neuvěřitelně pozorný a ohleduplný. Nevím, jak jinak to popsat. Je… je to, co právě teď potřebuji.“

„Určitě to vypadá, že tě dělá šťastnou, což je báječné,“ upřímně jí řekla Ginny. „Miluješ ho?“

„Nevím. Je ještě brzy a nechci nic uspěchat a riskovat, že jej odeženu.“

„Utekl by, kdybys to brala vážně?“ zeptal se Neville.

„Nevím. Nemyslím, ale nechci to riskovat. Je to složité… oba máme své problémy. On má… nějakou historii. Pracujeme na tom.“

„Myslíš, že tě miluje?“

„To taky nevím. Není otevřený – myslím, že svým vlastním způsobem je vyděšený, že udělá chybu. Jdeme na to pomalu. Ani jeden z nás nespěchá; pokud to někam dojde, tak dojde. Ale jsem šťastná.“

„Byl ve válce?“ zeptal se tiše Harry. Všichni věděli, že ta otázka znamenala víc, než se zdálo.

„Ano,“ stejně tiše souhlasila Hermiona.

„Je z Řádu?“ zeptal se George, aby odlehčil náladu. „Věděl jsem to! Je to Mundungus Fletcher, že jo?“

„Nebuď nechutný!“ protestovala Hermiona, ale přesto se smála. „Mundungus je mnohem starší a s inteligencí tlustočerva! A ne, není z Řádu.“ Technicky vzato to nebyla lež; Severus nebyl nikdy formálně přijat do jejich řad a raději přísahal osobně Brumbálovi než Řádu. Byla to formalita, ale byla připravená se za ni schovat.

„Ale účastnil se dění?“

„Mockrát. A nepřineslo mu to žádný prospěch. To je jeden z důvodů, proč je to trochu komplikované. Jak jsem řekla, pracujeme na tom.“

„Často se vídáte?“ zeptala se Ginny. „Musí to být náročné, celou dobu jsi v Bradavicích.“

„Taky chodil do Bradavic; chápe to. A vídám jej častěji, než byste si mysleli,“ odvětila Hermiona a byla si vědoma toho, jak se Lenka snaží nezadusit pitím. Soudě podle jejího úsměvu si Havraspárka tuto hru užívala; a soudě podle výrazu těch obvykle zasněných očí bude mít Hermiona hodně co vysvětlovat.

„Jsem rád, že tady u této diskuze není Ron,“ zvesela poznamenal George. „Nechci si ani představit tu nadurděnost.“

„Zítra mu dám co proto,“ zavrtěla hlavou Ginny. „Měl by tu být.“

„Je to v pořádku,“ usmála se Hermiona trochu posmutněle. „Jestli musí pracovat, musí pracovat. Ano, vím, že se asi mohl uvolnit, ale… nemáme si toho poslední dobou moc co říct a dnes se nechci s nikým hádat. Mám narozeniny a bavím se s kamarády.“

„A máš vyššího, tmavovlasého a možná pohledného kouzelníka, který na tebe potom čeká?“ škádlil ji George.

„Ano, Hermiono, poděl se. Jaký je?“ dychtivě se dotazovala Ginny.

„Na to už ses ptala,“ ozval se Harry a zrudl, když se všichni zasmáli. „Aha. Dobře. Takhle.“

„To je osobní,“ odsekla, ale cítila, jak jí hoří tváře a ještě víc zčervenala při smíchu kamarádů. „Dobrá. Je úžasný. A už toho nechte.“

„Ano, prosím, přestaňte,“ souhlasil spěšně Harry a vypadal u toho stejně tak v rozpacích jako ona.

Na pomoc přišel Neville. „Položme skutečně důležitou otázku; co si o něm myslí Křivonožka? Všichni víme, že na jeho názoru záleží!“

Hermiona se zasmála. „Ve skutečnosti jej Křivonožka zbožňuje.“

„Ohó, to musí být vážné!“ vykřikl George s úsměvem.

XXX

V koupelně ji Lenka odchytila. „Proč jsi mi to neřekla?“

„Byla jsi v Portugalsku a lovila tam nestvůry.“

„Aha. Budiž,“ připustila vesele Havraspárka. „A proč jsi mi to neřekla potom?“

„Protože… z mnoha důvodů. Protože jsem nemohla úplně uvěřit, že je to pravda. Protože jsem to nechtěla nikomu říct, když to bylo tak nové. Protože nerada mluvím o soukromém životě. A protože vím, že by nechtěl, aby to někdo věděl. Jsi jediná, kdo ví dost, aby to uhádl, a věřím ti, že to nikomu neřekneš, ale… nevím, Lenko. Vždycky jsem ti to nakonec chtěla prozradit, ale nikdy mi nepřipadlo, že je ten správný čas. Ale říkala jsem tam pravdu, nejsem si jistá, kam to směřuje. Máme tolik problémů…“

„V řešení problémů jsi velmi dobrá,“ řekla Lenka mírně. „Nejsem uražená.“

„Nejsi ani překvapená, že ano? Věděla jsi, že se to stane?“

„Ne tak docela. Vzpomínám si na myšlenky poté, co jsme o něm mluvily, že vy dva toho máte hodně společného a že byste mohli být dobrý jeden pro druhého. Ale nečekala jsem, že se to stane, alespoň ne tak brzy.“

„Ano, bylo to trochu náhlé,“ přiznala ironicky Hermiona.

„Ginny má ale pravdu. Nikdy jsem tě neviděla tak šťastnou. A jsem za vás tak ráda, za oba.“

Hermiona zamrkala, jak ji zabodalo v očích. „Díky, Lenko.“

Objaly se, a pak Georgeův hlas zničil náladu, když z vnější strany dveří zařval: „Tak pojď oslavenkyně, čas na šampaňské!“

XXX

Podzemí se topilo v temnotě, když se vydala nejistě skrze jeho komnaty. Ze všech nocí zrovna dnes se najednou rozhodl jít spát v obvyklou dobu, přemýšlela neurčitě Hermiona, otevřela dveře do ložnice a vklouzla dovnitř – předvídavě se zula v obývacím pokoji, takže nebyla tak hlučná. Vzhledem k jejímu stavu neexistovala možnost, že by se zakrádala, takže ji překvapilo, že Severus pořád ještě spal, když došla k posteli. Odkudsi sem prosvítalo tolik světla, aby ukázalo jeho uvolněnou tvář. Dnes v noci žádné stopy slz – buď ještě té fáze nedosáhl, nebo byl již za ní; teď již věděla, že se to děje téměř každou noc. Dvakrát málem ztratila rovnováhu při svlékání oblečení, ale sledovala jej celou tu dobu.

Zcela nezvykle se nevzbudil, ani když vklouzla vedle něj do postele a přitiskla se k teplu jeho těla. Jako obvykle – alespoň když tam nebyla – měl na sobě vybledlé tepláky namísto pyžama a byl bez vrchního dílu; položila mu tvář na záda, jemně políbila nejhorší z jizev na lopatce, vklouzla mu rukou kolem pasu a prsty putovala dolů po břiše.

Severus se zavrtěl. „Hermiono?“ zamumlal ospale a ona potlačila chichotání.

„Kdo jiný by to měl být?“

„Hm. Pěkná noc?“

„Ve skutečnosti ano; byla to zábava. Měl jsi tam být.“

„Proč?“

„Byla bych ráda. Chyběl jsi mi.“

„Byla jsi pryč jen pár hodin,“ podotkl a zabránil zívnutí.

„Příliš dlouho,“ trvala na svém a rukou vklouzla pod pásek tepláků.

„Jsi opilá.“

„Asi ano,“ souhlasila vesele, zatímco jej hladila. „Záleží na tom?“

„Mohlo by, ráno.“

„Tak si dělej starosti až ráno,“ řekla mu a znovu mu políbila záda a hladila jej. Cítila jeho neúmyslnou odpověď. „Mám narozeniny.“

„Je po půlnoci. Narozeniny jsi měla včera.“

„To je mi úplně jedno.“ Slyšela, jak se nadechl k hádce, a rychle mu volnou ruku položila na ústa. Pod dlaní pohnul rty, a pak jí jazykem kmitl po kůži. Překvapeně chtěla ruku odtáhnout, ale chytil ji za zápěstí, trochu natočil hlavu a jemně, horkými a vlhkými ústy, jí začal sát prsty.

Pod rukou jí začal rychle růst, neuvěřitelně jemná kůže v ostrém kontrastu k tvrdé délce. Plně se soustředila na ten dotek, cítila žíly a vyvýšeniny – ano, a jizvy – jako by to dělala poprvé. Když pohladila vrcholek a jemně škádlila předkožku, přestal jí sát prsty, zasténal a prohnul se proti ní; ruku mu od úst vytáhla a obkreslila mu rty. Pak jej pohladila po zjizvené kůži zad a přiměla jej zachvět se. Ještě jednou mu přejela po vzrušení, pohnula se níž a on trochu roztáhl stehna, aby jej mohla pochovat v dlani.

Hermiona Severuse zlehka políbila na bok krku a cítila jeho zachvění. Poznala, že to není zcela jen potěšením. V této chvíli byl neuvěřitelně zranitelný; důvěra, kterou jí ukazoval tím, že se nepokusil odtáhnout, byla téměř neuvěřitelná. Spolu s jeho ochotným podvolením dříve dnešního dne to nebylo daleko od zázraku, a napadlo ji, kolik ho stálo, aby se tak choval.

Prsty, stále vlhkými od jeho úst, mu přejela po hrdle, cítila pod nimi tepající puls, a pak jej pohladila po jemné stavbě průdušnice a nalezla jizvy po uštknutí; polkl a ona mu druhou rukou zlehka stiskla vzrušení, aby jej rozptýlila, čímž mu do těla vyslala další zachvění. Oba si uměli představit škody, které by mohla v této poloze napáchat, než by ji zastavil. Cítila se zvláštně rozcitlivělá při konfrontaci s důkazem jeho důvěry k ní. Především vzhledem k tomu, co si v minulosti prožil.

S vědomím, že je mu to nepříjemné, se odtáhla a dovolila Severusovi se přetočit a podívat se na ni. V očích se mu mísila podivná úleva a zklamání, že přestala. Musela se usmát, když se přestěhovala do jeho náručí a dovolila mu převzít kontrolu. Po velmi intenzivním líbání přestal, aby popadl dech a položil otázku: „Nejsi tak opilá, jak vypadáš, co?“

Zazubila se na něj. „Už jsi mě viděl opilou – už jsi mě i opil. Co myslíš?“

„Čarodějnice,“ zamumlal, ale nezněl, že by mu to oklamání příliš vadilo.

„Nejsi v pozici, aby sis stěžoval. Máš to nejlehčí spaní, co jsem zažila. A já nemusím být namol, ale nejsem natolik střízlivá, abych se pohybovala zcela potichu, a to i když nebereme v úvahu všechny tvé ochrany a bezpečností opatření. Byl jsi vzhůru ve chvíli, kdy jsem vešla do učebny lektvarů, natož když jsem vešla do ložnice, že?“

Jedinou jeho odpovědí byl další polibek, což jí na otázku odpovědělo. Tiše se zasmála a pomohla mu dostat se z kalhot. S jistým pobavením přemítala, jestli vůbec spal a zda jediným důvodem pro to jít do postele nebylo její naznačování, že by mohl mít v úmyslu na ni počkat. Pak na té otázce přestalo záležet, protože jí prsty vklouzl do klína a rty sevřel bradavku. Stoupající žár rychle potlačil všechny myšlenky.

Když do ní konečně vstoupil, bylo zjevné, že dráždění bylo pro oba příliš dlouhé. Pohyboval se rychle a tvrdě, ztěžka dýchal a ona na tom nebyla lépe. Svíjela se pod ním a popadla jej za zadek, aby jej dostala hlouběji, tvrději, kousala jej do krku a ramene. Otřásl se a otočil hlavu, aby zachytil její rty svými. Téměř násilně ji líbal, než jí zavrčel do úst: „Ne na krku.“

„Promiň,“ podařilo se jí vydechnout. Opožděně si uvědomila, že měl několik opravdu dobrých důvodů, aby se mu nelíbilo kousání na krku, i když jen hravě. S ignorováním omluvy ji opět políbil a znovu přirazil; tempo se stávalo nevyzpytatelnější a podle jeho dechu poznala, že je blízko.

Přesunul váhu a po chvilce si uvědomila, že se snaží uvolnit ruku, aby se jí dotkl, ale pravá noha mu neumožnila takovou oporu. V této poloze potřeboval obě paže, aby své tělo udržel nad jejím. Vydal frustrovaný zvuk a ona se prohnula v zádech a sevřela kolem něj svaly. „To je jedno,“ zadýchaně řekla, „už skoro jsem…“

„Skoro…“ odpověděl neurčitě, lapal po dechu a zavřel oči. Kousal se do rtu a chvěl se napětím, když bojoval s nevyhnutelným. Vpletla mu ruku do vlasů a jemně si přitáhla jeho hlavu k polibku. Zlehka mu sála dolní ret, kde se právě pokousal, a cítila pohyb jeho boků, když se hýbal tvrdě a rychle.

„Bože, Severusi,“ zasténala a přerušila polibek, aby hodila hlavou dozadu a soustředila se na rychle se rozšiřující oheň. Vyslovení jeho jména se ukázalo být jeho zkázou; tiše zasténal z hloubi hrdla a křečovitě se zachvěl, než mu tělo ztuhlo a on vykřikl. Byla-li v tom nesourodém zvuku nějaká slova, neuměla říct, ale jeho vyvrcholení spustilo její vlastní a vše se rozplynulo v oparu rozkoše.

XXX

Život se usadil do pohodlné rutiny, týdny pluly v podivné parodii života v rodinném kruhu. Když neměla vyučování, četla si, nebo tiše pracovala v Severusových komnatách, známkovala eseje, připravovala si podklady ke zkouškám a plánovala další osnovy. On učil většinu dne; několik volných hodin trávil buď papírováním, nebo v laboratoři přípravou lektvarů pro ošetřovnu, stejně tak jako pro vlastní zásoby. Večery byly jejich skutečným časem, kdy se pohodlně vedle sebe usadili na pohovce před krbem a četli, nebo rozprávěli, než strávili noc v jeho posteli.

Hermiona si jednoho rána procházela poštu, když nad jedním dopisem zaklela. „Sakra!“

„Co?“ nepřítomně se zeptal při zapínání košile, protože se chystal na dnešní den – první vyučování měl mít ani ne za hodinu.

„Je to od mého pronajímatele; zase mi zvýšil nájem.“

„Platíš nájem celý rok?“ zeptal se a otočil se, aby na ni viděl. „Až na dva měsíce žiješ celý rok tady.“

„To proto mi zvyšuje nájem; chce, abych se odstěhovala,“ odpověděla trpce.

„Pak se odstěhuj. Do konce června nic nepotřebuješ a je to zbytečné plýtvání platit za něco, co nepoužíváš.“

„A co udělám v červnu? Během prázdnin nic nenajdu.“

Severus zaváhal, než se odvrátil a pokusil se zaměstnat páskem do kalhot. Nepohlédl na ni, když pečlivě neutrálním tónem odpověděl: „Většinu minulého léta jsi strávila v karavanu.“

Ztuhla a zůstala mu zírat na záda. Nemůže to myslet tak, jak si myslím… Se snahou udržet pevný hlas pomalu odpověděla: „To je pravda…“

Pokrčil rameny, ale stále se na ni nedíval. „Pak nám logika předurčuje vhodné řešení,“ pronesl s mistrovským předvedením zdánlivě naprostého nezájmu a zapnul si pásek.

„A tobě to nevadí?“

„Bezpochyby máš v úmyslu tam strávit většinu času. Už nějakou dobu chci probrat své věci; bude tam místo.“ Následovalo poněkud trapné ticho, ale to narušil Křivonožka posazením u Severusových nohou a mňouknutím. Zíral na kouzelníka. Ten shlédl na kocoura a zvedl obočí. „Mohu se dokonce nechat přemluvit, abych do dveří nainstaloval kočičí dvířka,“ dodal kysele.

Se snahou se nesmát přešla místností, aby se přímo před ním zastavila a dotkla se jeho tváře. „A nebudu překážet?“

Obrátil oči v sloup. „Ne, ty budeš ohromně překážet. Bez tvé iritující přítomnosti bych pořádal divoké večírky pro ohromné množství kamarádů, ale jakmile se staneš namísto částečné trvalou součástí mého života, pak to skončí.“

„Ten sarkasmus přeháníš jen trošku, Severusi.“

„A ty přeháníš otázky. Kdybych něco namítal, nenabídl bych to – nebo sis myslela, že to dělám z dobroty mého srdce?“ zeptal se s těžkou ironií. „Náhradní klíče leží v horní zásuvce mého stolu. Tento víkend začnu třídit věci.“

„Děkuji,“ pronesla tiše.

„Mám vyučování,“ odvětil stroze a otočil se, aby zamířil ze dveří – ten náhlý odchod by ji mohl rozrušit, nebýt dvou věcí. První, když se odvrátil, viděla jasný záblesk úlevy a téměř úsměvu v očích; druhá, rukou přejel po její, jen na chvíli.

XXX

Ke konci října se jeho nálada znatelně změnila, ale ne k lepšímu; byl očividně popudlivější a nevrlý, a znovu se prosadily jeho dřívější spací návyky. Zřídka spal více než hodinu či dvě v kuse a při vzbuzení často zjistila, že chybí; v těch chvílích se pak schoulila s Křivonožkou a Pobertovým plánkem a sledovala jeho neklidné procházení po hradě. Ve vzácných lepších chvilkách se omluvil – svým způsobem, to jest bez výslovné omluvy, ačkoli se mu podařilo zachovat ten dojem – ale nebylo snadné se s tím vypořádat.

Častěji se hádali; Hermiona chápala důvody jeho nálady a snažila se nereagovat, když ji provokoval, ale to jej jen vedlo k většímu úsilí a návratu k jízlivé zlomyslnosti, kterou si vybavovala z dětství.

„Záměrně se snaží vyvolat hádky,“ stěžovala si Lence víkend před Halloweenem. „Vím, že je naštvaný, ale tohle nepomůže, a zraňuje to. Začíná být opravdu škodolibý.“

Lenka nejdřív zamyšleně naklonila hlavu, pak věnovala Hermioně svůj nejrozostřenější a nejzasněnější pohled a neurčitě odvětila: „A s kým jiným se má hádat?“

„Co?“ nechápavě se zeptala Hermiona.

„Nebude sedět a mluvit o svých pocitech. To víš. Dohadovat se je bezpečné; pokud se cítí vzteklý, není zraněný. Kolik lidí znáš, kteří mlátí kolem sebe, když jsou nejistí? A jen tobě důvěřuje. Nemůže se zaměřit na někoho jiného, aniž by odhalil, jak je zraněný.“

Chvíli o tom přemýšlela. Nějakým zvráceným a pokrouceným způsobem to dávalo smysl; vypadalo to jako logika, kterou by Severus použil. Vybavila si některé nejnovější hádky a povzdechla si. „A, samozřejmě, v tu chvíli je také sžírán vlastní sebenenávistí, takže se mě snaží odehnat, aby měl důvod cítit se mizerně. Přísahám, on nevěří, že si zaslouží být šťastný.“

„Pravděpodobně,“ souhlasila mírně Lenka. „Jak daleko zajde, když se hádáte?“

Věděla, na co se jí kamarádka ptá, a zavrtěla hlavou. „Ještě to není zlé. Bývá zlomyslný a nepříjemný, ale nebývá osobní. Nevěřím, že by zašel tak daleko; ví, že bych mu mohla ublížit stejně, ne-li víc. Máš pravdu, jen chce… nevím, rozptýlení, potrestání; nebo pravděpodobně obojí. Ne že by to tato skutečnost nějak zlepšovala.“

„Po Halloweenu bude v pořádku,“ povzbudila ji Havraspárka. Zářivě se usmála. „A myslím, že v něm můžeš vyvolat pocit viny za tak hrozné chování. Vždy to zní jako zábava, když o tom lidé mluví.“

Hermiona potlačila smích. „Není to taková zábava, jak si myslíš. Harryho to nasupí a Ron vždy vypadá jako nakopnutý kokršpaněl. Se Severusem jsem to nezkoušela, ale jsem si jistá, že by poznal, co dělám. A to by jej rozzlobilo, nebo by se uzavřel do sebe a zase se stal chladným a vzdáleným. Kromě toho jsem si jistá, že už se cítí provinile víc než dost… Nechci s ním hrát tyto hry.“

„No, pak myslím, že můžeš jen čekat. Můžeš se pokusit hádat s ním na oplátku, když ti k tomu dá příležitost v jedné z těch pitomých diskuzí, které ani jeden opravdu nechcete a jsou jen směšné. Nebo ho nech tak; celé ty roky se s tím vyrovnává sám. Pochybuji, že je mu u toho příjemná tvá společnost a fakt, že jsi svědkem jeho nálad.“

„Možná. Díky, Lenko. Prostě jsem to ze sebe potřebovala vyventilovat.“

„Běž a vyventiluj to jemu. Pravděpodobně to pomůže vám oběma.“

XXX

Nakonec dala na druhou část Lenčiny rady a nechala ho v tom. Překvapivě Křivonožka následoval jejího příkladu – ve skutečnosti ji porazil; uprostřed jedné z hádek poloviční maguár zasyčel, aby přitáhl jejich pozornost, pak se na Severuse s naprostým nesouhlasem škaredě podíval a vykráčel ven.

„Možná to je to nejlepší,“ tiše pronesla Hermiona, když za okrajem dveří zmizel Křivonožkův ocas. „Nemyslím, že by naše tak častá přítomnost něčemu pomáhala, když je to tak špatné. Uvidíme se zítra?“

„Jestli to chceš,“ odvětil stroze, ale již nezněl rozzlobeně. Vrátil se do prázdného stavu bez emocí, který tak nesnášela.

„Chci to, co ti pomůže cítit se líp, Severusi. A právě teď to zhoršuji. Tak se na nějakou dobu vrátím k sobě a nechám tě nalézt rovnováhu a rozhodnout se, co chceš. Ale nemám v úmyslu zůstat stranou dlouho, tak zajisti, aby ses do svého obvyklého já vrátil brzy; chci vidět muže, ne masku.“

Ještě než opustila jeho komnaty, zaslechla, jak dveře do laboratoře práskly takovou silou, až se podlaha otřásla. Trhla sebou. Doufám, že dělám správnou věc.

XXX

Severus se jí poté vyhýbal; mohla by to brát osobně, kdyby nebylo toho, že se vyhýbal všem a ještě výrazněji než obvykle. Když neučil, trávil čas zalezlý v laboratoři, pokud mohla říct, a zjevně netoužil po společnosti. Heslo do komnat nezměnil, ale věděla, jaké by bylo její přivítání a zůstala neoblomná. Tentokrát bylo na něm učinit první krok.

Samozřejmě byl na oslavě Halloweenu; neodhalil by své pocity žádostí o uvolnění ze slavnosti, ale celou dobu jídla strávil pohráváním si s porcí a oči měl upřené do talíře. Koutkem oka studovala napětí v jeho shrbených ramenech a všimla si úhlu hlavy, který zajistil, aby vlasy – jak se zdálo, potřebovaly umýt – skryly co nejvíc tváře. Věděla, že je hodně zraněný. Také pochybovala, že by posledních pár nocí spal; nu, ani ona moc nespala. Chyběl jí.

Té noci se Hermiona vzbudila s vědomím, že se cosi změnilo. Instinkty ji varovaly, aby zůstala v klidu s očima zavřenýma. Napínala uši ve snaze zaslechnout zvuk, který sem nepatřil, ale nebylo zde nic, jen dotírající pocit, že není sama. Křivonožka byl na lovu a stejně to nebylo zvířetem; věděla přesně, kým. Jen dvě osoby v Bradavicích se mohly dostat do jejích komnat bez povolení, a jen jedna by se neohlásila.

„Severusi, co to děláš?“ zeptala se unaveně. „Myslela jsem, že chceš být sám.“

Ticho se stalo víc skličující. Naslouchala tikání hodin v ložnici a počítala vteřiny, dokud po plných třech a půl minutách neodpověděl.

„Já také,“ nakonec zašeptal.

Otevřela oči a zamrkala, umožňujíc zraku přizpůsobit se téměř dokonalé tmě. Závěsy v oknech prorazilo jen tolik měsíčního svitu, aby mohla zahlédnout temnější stín ve dveřích. „Jak dlouho tam stojíš?“

Rozhostilo se další ticho, ačkoliv již ne tak dlouhé. „… Nevím,“ rozpačitě připustil.

Před rozsvěcujícím kouzlem dala přednost švihnutí hůlkou k oknu a odhrnula závěsy jen natolik, aby se do místnosti dostalo víc přirozeného světla. Teď jej viděla jasněji; opíral se o zeď a zíral do podlahy. Posadila se, aby jej sledovala, dokud se nestalo zřejmým, že se na ni nepodívá, ani znovu nepromluví. „Proč jsi tady?“ nakonec bez obalu položila otázku.

Severus se neklidně zavrtěl a při odpovědi zněl tak váhavě a nešťastně, jak jej nikdy neslyšela. „Chci se – omluvit.“ Uvažovala, že se jej zeptá za co, ale rozhodla se, že by bylo malicherné a zlomyslné přimět ho to vyslovit. Možná si to zasloužil, ale nebyla to zcela jeho chyba, a snažil se to teď napravit. Když mu neodpověděla, lehce pohnul hlavou a ona zachytila záblesk jeho očí zahalených závěsem vlasů, když se na ni podíval. Ale pak vrátil pohled k podlaze. „Omlouvám se, Hermiono.“

Lákalo ji jeho omluvu ignorovat, hodit mu ji zpět do tváře, a možná si to i zasloužil, ale Hermiona věděla, že na to nemá, aby byla tak nelítostná. Měla za to, že oba teď mysleli na Lily, která jeho omluvu před mnoha lety odmítla navzdory jeho nejlepšímu úsilí vysvětlit, jak zraněný a ponížený byl. Pokud by teď provedla to samé… ani si nedovedla představit, jakou škodu by to na něm napáchalo.

„To bys taky měl,“ tiše mu řekla. „Choval ses jako skutečný bídák.“

„Vím.“ Slyšela jej polknout. „Nemám žádné ospravedlnění,“ řekl tiše se zlomením v hlase. „Jen – je mi to líto.“ Zněl opravdu rozrušeně. Na chvilku zvedl ruku k tváři, než ji zase nechal klesnout. „Nejsem v tom dobrý,“ dodal beznadějně.

„V omlouvání? Ne to nejsi,“ vybalila na něj a on sebou skutečně trhl.

„Ne, ne v tom. V… tomto. Mezi námi. Pokud existuje ‚mezi námi‘. Nevím – jak se chovat k lidem. S nikým – jsem nežil od dob, kdy jsem dospíval. Když jsem sám, nikoho nezajímá, co říkám, nebo dělám, nezáleží na tom, jak se cítím, protože jsem prostě sám. Jsem na to zvyklý. Ale – když jsi se mnou – je to matoucí, protože víc nevím, co se děje, a vše je nejistější. Nevím, co bych si měl myslet, nebo cítit, a nenávidím Halloween. Žádný z mých obvyklých způsobů, jak se s tím vyrovnat, nefunguje, a sleduji sám sebe – chovám se jako bastard, a jako by nemělo smysl snažit se to zastavit, protože se to stejně stane, jelikož jsem, co jsem. Podělal jsem vše, do čeho jsem se kdy pustil. A toto není… to, co jsem chtěl říct, zatraceně.“

„Nejsi opilý, že ne?“ zeptala se, než se stačila zastavit; toto chování bylo tak neseverusovské, že mohla myslet jen na poslední Nový rok a jeho nesourodé, nesrozumitelné a bolestí naplněné shrnutí vlastního života.

Vydal přiškrcený zvuk, který asi měl být hořkým smíchem. „Ne.“ Po dlouhé chvíli si poraženě povzdechl. „Půjdu. Jen to zhoršuji. Ani nevím, co se snažím říct.“

„No, tak to jsme dva,“ odpověděla pevně Hermiona, nechtěně zasažená jeho zjevným bojem. Tolik se snažil vysvětlit, co cítí, i když to sám nevěděl, a zdálo se, že když přišlo na vztahy, měl dokonce méně zkušeností než ona. Krotila svůj temperament a pokusila se mu co nejlépe odpovědět. „Na to neexistuje kniha pravidel, Severusi. Neexistuje nic, co by sis měl myslet, nebo cítit. A i kdyby existovala… nejsme zrovna konvenční lidé, ani jeden. Cokoliv to je, mě to mate taky. Vím, že nenávidíš Halloween. A vím proč, nebo alespoň většinu důvodů. Ani mi moc nevadí, že si to vylíváš na mně, protože já jsem zde a nikdo jiný. Co mi vadí, je tvůj pocit, že musíš být zlomyslný a chladný, protože se to od tebe očekává. Snažíš se potrestat sám sebe mým odehnáním, protože se cítíš ve své izolaci bezpečnější. To je zbabělé, není to ke mně fér a není tě to hodno.“

Záměrně použila to slovo ‚zbabělé‘. Viděla Harryho vzpomínku z noci, kdy zemřel Brumbál, a viděla, jak na tuto urážku reagoval; věděla, že jej to vyburcuje. Trhl celým tělem, zalapal po dechu, ale na jeho reakci připravená nebyla. Čekala vztek, zuřivost, možná i hrozbu násilí, a měla hůlku v pohotovosti; co nečekala, byla jeho tichá odpověď přiškrceným hlasem: „Prosím, ne.“

„Co ne?“

„Nepoužívej… to proti mně. Prosím.“

„Nerozumím,“ pomalu pronesla.

Nastalo dlouhé ticho. Když Severus znovu promluvil, měl překvapivě vyrovnaný hlas, ačkoliv trochu chraplavý a drsný. „Lidé proti mně používají mé emoce déle, než jsi na živu. Už to nemohu snášet, obzvláště ne od tebe. Znáš mě lépe, než kdokoliv kdy znal – znáš vše, abys mě jednou provždy zlomila. Jsem – zbabělec. Jsem vyděšený k zbláznění, protože toto nemohu kontrolovat. A nevím, co, sakra, dělám. Nebudu schopný to zastavit, až se to začne hroutit. A to se stane, protože jsem příliš – zničený. Nemám to v sobě – nemůžu být, co si… co si zasloužíš.“

Slzy ji začaly pálit v očích. „Ach, Severusi,“ zašeptala a začala se zvedat z postele. Přešla k němu, odhrnula mu vlasy z tváře a pokusila se jej přimět podívat se na ni. „Pořád říkám, že jsi mnohem lepší člověk, než si myslíš. A i kdybys nebyl, nezáleží na tom. Nechci nějakého domnělého perfektního chlapa – i kdyby existoval, do měsíce by mě k smrti unudil. Kamarádka mi kdysi řekla, že potřebuji někoho, s kým se budu dohadovat, kdo se mnou udrží krok, kdo mi bude výzvou. Měla pravdu. Potřebuji někoho komplikovaného, inteligentního a nějakého statečného a – a nakrknutého ničemu,“ dodala s neochotným úsměvem. „Mě to taky děsí, ale… v dobrém smyslu. Nejsi zničený, ne úplně. Možná trochu poškozený, ale to já taky. Pokud se toto začne rozpadat, prostě to dáme dohromady.“

Zavřel oči, takže se na ni nemusel dívat, ale něco z tuhých rysů tváře se trochu zjemnilo. „Přesně něco takového, řekl bych.“

„Mezi všemi mými dalšími projektíky, ano,“ ledabyle potvrdila.

Koutek úst mu zacukal a nakonec otevřel oči. Ve slabém světle bylo náročné rozluštit jeho výraz, ale trochu se uvolnil. „Nesnesitelná Nebelvírko,“ zamumlal s tím nejslabším nádechem otázky a naděje v hlase.

„Zarputilý zlotřilče.“ Pak se usmál, ačkoliv si jeho výraz uchoval stopy smutku. Zvedla se na špičky a něžně jej políbila na rty. „Pojď do postele, Severusi. Oba se potřebujeme vyspat. Jsem ohromená, že jsi tento týden nezabil žádného studenta.“

Poslušně ji tiše následoval, svlékl se do kalhot a počkal, až si vleze zpět pod peřinu a přesune se, aby mu udělala místo vedle sebe. Otočila se k němu tváří a objala jej, aby si jej přitáhla blíž. Po chvíli jí zabořil tvář do krku a beze slova se v její náruči uvelebil. Zavřela oči a vychutnávala si to známé teplo jeho těla a jeho tolik postrádanou vůni. Usnula brzy.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Sally - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach bože roztápam sa. Jedna z najlepších kapitol, akú som kedy čítala. Vrelá vďaka za preklad, tešila som sa naň ako malé decko :)
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-) Tak to mě těší, že se líbí. A hřeje u srdíčka. Děkuji za komentář, Sally :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rozhovor s kamarády mě opravdu pobavil, kdyby tak věděli... ačkoliv jsem si celou dobu říkala, že toho Hermiona neopatrně prozrazuje až příliš, skoro bych řekla, že na to museli všichni hned přijít:D A ten konec byl... nu, jsem ráda, že si to nakonec vysvětlili, protože ta beznaděj byla děsivá! Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Máš pravdu, že prozrazuje až příliš. A ono to bude i v jedné z pozdějších kapitol vysvětleno, proč. Má své důvody :-) Halloween je pro Severuse dost drsné období. Ale prožít si ho a nějak jej zvládnout je součástí jeho léčení. Nakonec to nezvládli tak špatně. Děkuji za komentář, teriisku :-)

krasna kapitola.vzdycky si novou kapitolu prectu aspon dvakrat po sobe, protoze poprve ji rychle zhltnu, ale k tehle se vratim jeste zitra potreti za plneho vedomi, abych si ji vychutnala.dik za uzasny preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Loten se umí zavrtat pod kůži, co? Já se těším, až si celou povídku přečtu s odstupem třeba roku. Ale vzhledem k tomu, že jsem ještě nečetla ani Enahmu, tak to tak brzy nebude :-) Doufám, že se i za plného vědomí bude kapitola líbit :-) Děkuji za koemntář, ivy :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: marci - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Čas od času si po přečtení uveřejněné kapitoly najdu svoji první reakci v mailech (dnes z 10.2. - je to možné?). Tehdy (i teď) se mi líbil rozhovor s kamarády (fakt jsou natvrdlí) a litovala, že nedošlo k odhalení a konfrontaci. no nic - dočkám se :) A tehdy (i teď) jsem neocenila nazvání Severuse "zbabělcem" a postrádala Hermioninu omluvu. nemám ráda podpásovky... Zvláštní - tehdy mi vadil popis sexu - dnes ne :) Asi že dnes to nemusím betit :D
Krááásná kapitola.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Fakt, únor? Toto letí :-) Rozhovor byl dobrý :-) Přímo to křičelo, o kom mluví :-D Nevilla jsem měla ráda už tady.
Podpásovka to byla. Severus je všechno možné, jen ne zbabělý. Ale zas je to jedna z mála situací, kdy se Hermiona zachovala ne úplně přiměřeně. Asi ji Loten nechtěla dovést k dokonalosti. :-)
Přiznám se, dnes jsem sex přeskočila :-)
Děkuuujii za vše :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já vlastně nevím, co napsat. Bylo to prostě dobré. Děkuji.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já děkuji za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: arkama - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ani sa nedivím, že nepochopili o kom ermiona hovorí :) pod lampou je najväčšia tma, to sedí. Aj keby si ako lámali hlavu, ťažko im trkne niečo tak nepravdepodobne, ako že je to Severus. Dobrý rozhovor.
Už to tuším spomínala marci, že mala problém so "zbabelcom"...aj ja a dosť veľký. Tusa ukázalo, že je Severus naozaj naviazaný na Hermionu, keď prežral takúto nechutnú poznámku bez ďalšieho vysvetlenia. To mi je ľúto. Hermiona je dokonalá našťastie len v dosahovaní orgazmov :D
A ďalšia vec, čo ma "vydesila" bolo to, ako v tme stál v jej izbe. Tak toto sa stať mne, neviem neviem, či neskončím u Munga :)) aj keď vedela, že sa do jej izieb dostane len on a Minerva... Veď sú čarodejníci, kľudne to mohol byť niekto iný. Takže tu ol stoický kľud, ktorý bol potom nahradený bezcitnou slepačárňou.
Tak či tak, pekná kapitola. Dík
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je fakt, Severus je tak nepravděpodobný, koho by to napadlo :-)
Tuto konkrétní dokonalost náhodou Hermioně závidím :-D Zajímalo by mě, jak to bude mít třeba po pěti letech soužití.
No, já bych se s někým v potemnělém pokoji nejspíš počurala strachy. Ale lidi reagují v krizových situacích různě, takže toto mi nevadí. To by se mohlo přihodit. Ovšem ten zbabělec se NEMĚL  přihodit, o tom žádná. No, Loten asi nechtěla Hermionu až tak dokonalou a takto se můžeme v jednom šiku postavit za Severuse :-)
Díky za komentář, arkamo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 14.05. 2014
Teeda, ti kamosi su (ako tu uz bolo spomenute) pekne natvrdli , vsak toho prezradila skutocne dost.. A ta druha cast kapitoly.. zas ten isty pocit..smutok, ale taky ten .. ja neviem.. pripominajuci stav, ked sa clovek uz vyrovnava so stratou a uz tam nie je depresia a hnev
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zatím jsou ještě málo natvrdlí, přijde chvíle, kdy budou opravdu hodně :-)
Smutek, ano, ten vystihuje druhou část kapitoly, ale pořád je tam to světýlko, to, že se Severus vyléčí a získá zpět svůj život. Děkuji za komentář :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Marti - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hospodský výslech od kamarádů pobavil. :-) Jsem zvědavá, jestli to někomu docvakne, koneckonců indicií dostali až až. Možná Nevillovi nebo Ginny? Uvidíme. Obdivuju Lenku, že nehnula ani brvou, já bych asi nevydržela a pochechtávala se pod fousy. :-)
Haloweenské období musí být pro Severuse peklo, to bude asi ještě běh na dlouhou trať, než se vzpomínky a pocity trochu otupí. Jsem ráda, že i přes neshody oba za svůj vztah bojují a nevzdávají to.
Děkuju za další krásnou kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ještě neví, že jde o Zmijozela, ale i to se časem dozví :-) Lenka se určitě pochechtává v duchu :-)
No, toto podzimní období nebude lehké ani pro jednoho. Ale všechno se postupně bude zlepšovat :-) Děkuji za komentář, Marti :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: arabeska - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Čekala jsem, že aspoň Ginny to trkne - Hermiona jim toho o něm řekla docela dost. Jó, to kdybych tam byla já, ani by mě nikdo jiný než Severus nenapadl :D
Ten návrh na společné bydlení... Neznám nikoho, kdo by to dokázal ve skutečnosti takhle okecat. Perfektní. A Křivonožka... No, nemělo to chybu! Já ráda tenhle styl povídek, ó ano.
DÍKY!
A poklona za další sprostou scénu, docela mě děsí představa, že bych to měla překládat já :D 
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Netrkne :-) Ale jiné ano. Ginny už má jiné zájmy, bude to rozvedeno i dál.
Sexuální scény bývají někdy i zábava, když řešíme, zda je to či ono fyzicky možné :-D
Díky za komentář, Arabesko :-) Křivonožka je nejlepší! :-D

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Scéna v hospodě k nezaplacení! Hermioniny přátele miluji a moc mě těší, jak tápou, zatímco já už vím. Ale úplně chápu, že Severus je nenapadl (tedy kromě Lenky, ale ta není nebelvír).
Tradičně skvělé, díky - a další večer.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No jo, zatím jsou Nebelvíři natvrdlí, ale nebude to trvat dlouho (relativně) a přijde na to někdo další.
Díky, denice, budu se těšit :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 0)
Od: TaraFaith - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já nevím, co mám napsat.
Samozřejmě by to všechno byly pozitiva...., ale já jsem jedním slovem ohromená. Tahle kapitola mě prostě (v dobrém slova smyslu) zasáhla. Moc díky za překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Vždycky mě potěší, když kapitola takto zapůsobí. To je dobře :-) Děkuji moc za odezvu, Taro Faith :-)

A je to tu opet- tak krasne jemne a citlive vykreslena atmosfera. Opet se vlastne nic nestalo a opet se pritom vlastne stalo strasne moc. Vzdycky si az ke konci povidky uvedomim, ze jsem vlastne celou dobu zadrzovala dech.
Velmi krasna prace (nakopnuty kokrspanel me opravdu dostal :-D), moc za ni dekuji!
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Přesně, nic moc se neděje, ale přitom tam toho je tolik! Pro mě je neuvěřitelné blaho, když vím, že se povídka líbí, že vám tady stojí za komentování. Děkuji Ti, Gift, za milý komentář :-)
PS: Jo, kokršpaněl dostal i mě, úplně jsem ho viděla :-D

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zvláštna kapitola, chytá ma z nej smútok. :) Ale preklad je veľmi vydarený a keďže ma v týchto dňoch chytá depresia zo všetkého, tak si ma vôbec nevšímaj. :D
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já myslím, že ten smutek je na místě. Ale je v tom právě i ta jiskřička naděje a to je na této povídce tak krásné. Jinak mám deprese taky - z toho pršení. Ale mám už nalité výborné červené, brzy bude líp :-D
Děkuji za komentář, JSark :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 14.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak jsem přemýšlela, proč Loteniny povídky tak miluji, ale nedokážu odpovědět. Možná jednou, až si obě přečtu znovu a s odstupem budu schopná nějaké nezaujaté analýzy. Teď se prostě u každé kapitoly jen tetelím blahem a užívám si toho báječného koktejlu skládajícího se z tolika různých a přesto spolu dokonale ladících přísad.
Loten snad neumí nudit, ona vystřihne skvěle setkání přátel v hospodě stejně jako milostnou scénu nebo hádku dvou inteligentních, složitých lidí. Její Severus je vždycky Severus, i kdyby ho pojmenovala jinak, charakter by zůstal jednoznačně zachován. A Hermionu mám taky ráda, z té přemoudřelé panovačné osůbky se stala životem poučená žena, stojící oběma nohama pevně na zemi. Už tak nevyčnívá, její vrstevníci dospěli a dorostli - už není daleko široko ta nejbystřejší a nejinteligentnější. Ani jí to nevadí, protože mezitím dospěla a získala sebevědomí.
Setkání v hospodě bylo moc milé, Nevilla i ostatní jsem si tu oblíbila, jsem ráda, že Hermiona má takové dobré přátele a doufám, že ji podrží, až se dozvědí o jejím vztahu. Nemyslím si, že jsou natvrdlí, jen jim to prostě musí připadat jako nemožné. Ovšem Lenka je jiná, bez běžných předsudků. Jsem strašně zvědavá, kdo na to přijde jako další. Neville je s ní v nejbližších stycích, ale zase je zabraný do svých bylinek a má svůj soukromý život. No, uvidíme. Ta jeho poznámka o Křivonožkovi mi byla trochu podezřelá - přece by si ho Hermiona nebrala s sebou na schůzky?
Taky bylo prima, jak Hermiona Severuse přepadla po svém návratu, to bylo pěkně rafinované. A pak ho pěkně doběhla, s tou opilostí a jeho předstíraným spánkem, a nejlepší na tom bylo, že jemu se to líbilo!
A v další části kapitoly se Hermiona nastěhuje do maringotky - to je mi věc. Od Severuse velice odvážné, však se mu taky ulevilo, když to přijala.
Vrcholem tohoto dílu byl pro mě závěr, ta schopnost si promluvit a přes všechno to tíživé snaha dojít k vzájemnému porozumění. Ať mi nikdo neříká, že ti dva se nemilují. Takové souznění a přijetí není jen tak. Hermiona dělá zázraky a Severus si moc dobře uvědomuje, jakou šanci tady získal. Fantastickou a jedinečnou.
Díky.
 
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 15.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hádám, že je jasné, co také budeme probírat na sletu :-) Čím je Loten tak skvělá? Obzvláště Post je prodchnuto tím světlem naděje na konci tunelu mizérie. A to je ono. Ta povídka je velmi laskavá a dává víru ve vítězství dobra. No, to proberem u vínka :-)
Nepodceňuj Nevilla :-D Ale jak zareagují nejbližší, na to si ještě chvilku počkáme.
Myslím, že pro chlapa je docela těžké rozhodnutí,nechat si do baráku nastěhovat ženskou. Ale Severusovi na Hermioně velmi záleží, a i když pochybuje, že jim to vydrží, že nic nezmastí, tak stejně doufá, že ano. Jinak si nedovedu představit, proč by ji zval. Myslím, že v něm už hoří to světýlko naděje.
A ano, to porozumění a schopnost si promluvit, to je úžasné. Až bych řekla, budiž nám to příkladem.
Děkuji, denice, vážně se těším, až tuhle povídku na sletu probereme :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 15.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Život so zraneným, depresívnym človekom je strašne ťažký a netuším či je to lepšie alebo horšie, keď majú rany obaja. Ale vyriešili to nateraz krásne. Strašne sa z toho teším. Tá dusná atmosféra medzi nimi bola ubíjajúca. A Lenka je úžasná:)
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 15.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Naštěstí si rozumí natolik, aby si navzájem pomohli :-) Bude už líp. Jo, Lenka je boží :-) Díky za komentář, Zuzano :-)

Ja si nemôžem pomôcť, ale tí dvaja sa priam hľadali. Hermona ide na Severusa tým správnym spôsobom. :)
Ďakujem za preklad.:)
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 15.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo :-) Rozhodně jsou pro sebe ti praví :-) Díky za komentář, MIRO :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 16.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Byt Lenkou, taky bych se dobre bavila. :)
Severus to nemel nikdy jednoduche a jsem rada, ze to Hermiona nevzdava. :)
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Věřím, že si to Lenka užila :-) Hermiona Severusovi nedovolí odejít :-)
Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: solace - 16.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je neuveriteľné, ako nikomu z Hermioninho okolia (okrem Luny) nič nedochádza a ešte dlho nebude; no nielen im. Nechce sa mi veriť, že by všetci v Rokforte chodili s klapkami na očiach a nikto si nič nevšimol. Scéna v Hermioninej spálni mi pripadala priveľmi vyhrotená. Hermiona sa správala dosť dominantne. Chudák Severus. Aj keď na druhej strane chápem, že ju svojím správaním dlhodobo vytáčal, takže si tie slová vykoledoval. Podľa mňa sa mala ospravedlniť aj ona, nielen Severus. Vďaka za preklad, dievčatá.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mám pocit, že i v této povídce Loten chápe Hermionu jako tu dominantní, které se Severus rád podřídí - i když i to má hranice. Nikdy nebude pod papučí. Přijde mi, že ho tato jeho vlastnost dost zlidšťuje. A vlastně není kvůli tomu o nic míň mužnější. Svatá pravda, že by se Hermiona měla omluvit. Byla to od ní podpásovka. Možná si jen v té chvíli nevěděla rady, jak na něj, ale rozhodně ji to neomlouvá. Díky za komentář, solace.

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 16.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Na začátku jsme se bála, že Hemiona prozrazuje až moc a že jim to docvakne. A ten konec... úplně mě mrazí, jsme ráda že Hermiona jeho omluvu přijala, že se prostě nechovají jak malí, to je na této povídce velmi osvěžující. Nazvat Severuse zbabělcem byl od Hermiony úlet, ale ona má taky jen jedny nervy...
Moc krásná kapitola, Loten umí perfektně pracovat s emocemi. A již tradičně famózní překlad. Díky moc! Těším se na další kousek.
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tys to krásně vystihla - má opravdu jen jedny nervy. :-) A tak nějak si představuji, že mezi kapitolami se mu stejně omluvila. Jen nám to Loten zapomněla napsat :-)
Ano, s emocemi to Loten umí. Krásně se to čte, jednu to úplně pohltí:-)
Děkuji za pochvalu, moc si toho cením, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 17.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Super kapitolka. Narozeninový večer s přáteli byl skvělý,Hermiona jim dala tolik nápověd,až jsem si říkala,že to musí někdo uhádnout. Vůbec se nedivím,že se Lenka dobře bavila. Druhá část kapitoly byla moc smutná, Severus je opravdu hodně zlomený. To,že ho Hermiona nazvala zbabělcem bylo od ní dost přes čáru,ikdyž se choval jako parchant. Kdybych takhle někoho našla stát v noci u postele,tak bych se asi posr... strachy. Jsem moc ráda,že se nakonec usmířili. Moc se mi líbila scénka,kdy vyřešili Hermionino bydlení v létě. Moc děkuju za překlad
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
S tím nočním sledováním jsem na to stejně. Nakonec mohl být rád, že Hermiona nejdřív analyzuje, a až pak jedná. Taky mohl schytat nějaké bezhůlkové kouzlo. Taková vyděšená, silná čarodějka... Jsem moc ráda, že se kapitola líbila a moc děkuji za komentář, scully :-)

Ďalšia skvelá kapitola, začínam byť na tejto poviedke docela závislá :) tie narodeniny boli zlaté, no tak pod lampou býva najväčšia tma, lebo Hermiona im dala fakt hrozne veľa indícií ... ale Luna (s tou Lenkou mám fakt veľký problém :D ) sa isto musela dobre baviť ...
No už prišli aj nejaké hádky a tiež aj prvé uzmierenie ... určite sa máme načo tešiť ďalej a ja sa už osobne za seba veľmi teším, je to skvelé premyslené, každá kapitola je lepšia a lepšia ... :)
Moc díky za preklad :)
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 19.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A to ještě není konec s indiciemi, ono to ještě bude pokračovat ve stejném trendu :-)
S Lenkou nemáš problém jen Ty, jak mi tolik nevadí počešťování jmen (moc se mi líbí Brumbál, Kratiknot), tak Lenka měla zůstat Lunou. K ní to pasuje. Lenka nevystihuje její zasněnost, éteričnost, ona je prostě Luna.
V tomto školním roce toho na Severuse a Hermionu čeká ještě dost, je na co se těšit :-)
Děkuji moc za komentář, Densi, a vítej do klubu závisláků :-D

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: leporelo - 18.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
fakt nechapem ako to moze byt tak strasne prirodzene...tak uveritelne...vsetky postavy mi doslova ozivaju pred ocami...ja doslova necitam, ale pozeram film...Loten ma neuveritelny talent na zive podanie pribehu a je mi uplne *****, ci by takto originalny Severus konal, alebo nie...pre mna je momentalne dolezity tento pribeh a ten zeriem... a samozrejme nemalu zasluhu na tom mate i vy prekladatelky...dakujem za dalsi spickovy zazitok...tieto poviedku su takou oazou pokoja na tej mojej materskej "dovolenke"
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 19.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, Loten je úžasná autorka. Já jí tedy propadla. V jejích příbězích o postavách přemýšlím jako o skutečných lidech. Zapomínám, že jde o smyšlené charaktery. Její Severus je asi proto tak uvěřitelný, že Loten vychází z toho mála, co nám o něm Rowla napsala a věrohodně ho svými informacemi dokresluje - jeho minulost dotvoří tak, že současné chování je logický důsledek jeho minulých zážitků. Moc mě, a určitě i Marci, těší, že se Ti náš překlad líbí. Je nám ctí zpříjemnit Ti mateřskou "dovolenou" (Jsem šťastná že ty moje jsou za mnou :-D )

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 20.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za úchvatnou kapitolu. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 21.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já děkuji za komentář :-)

Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 20.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za úchvatnou kapitolu. Jiťa

D Ě K U J I ! Tato kapitola byla nádherná! ;-) Hermiona ví jak na Severuse, Severus ví jak na Hermionu, ale přece jen v těch citech tápají. :-) Moc díky holky, technika mobilu mi nedovolí napsat ódu, kterou si dílo Loten a váš překladatelský um zaslouží! ;-)
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 21.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nepotřebuji ódu, mně to stačí i takto a  chrochtám blahem (jo, mám blíž k tomu prasátku než ke kočičce :-D) Díky moc, Snapeo :-)

Nečudujem sa, že Severus nemá o jej priateloch vysokú mienku. Po všetkých tých informáciách neprišli na to, kto to je?!
Re: Post Tenebras Lux - 16. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A ještě dlouho nepřijdou :-D I když ne všichni jsou natvrdlí. Díky za komentář, mami :-)

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 13.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce