Na sever
Autorka: kailin Překlad: tiberia Banner: solace
Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945
11. kapitola - V zaběhaných kolejích
Život se začal usazovat do rutiny. Hermiona se přemisťovala k jezeru v sobotu ráno a domů se vracela v sobotu večer. A v neděli to samé. Vždycky si dávala pozor, aby požádala, jestli se smí vrátit a vždycky se ujistila, že opustí srub, než nastane čas k večeři. Severus došel k názoru, že Hermiona ví, že její využívání srubu je přinejlepším nejisté, že to je jeho velkorysost, která jí tam umožňuje trávit volný čas a nechce, aby si myslel, že očekává jídlo jako součást dohody.
Jak týdny míjely, začali se oba chovat méně ostražitě a zdálo se, že jejich vzájemný vztah začal být uvolněnější. Dopoledne Severus postavil na kafe, pak zamířil dolů do sklepa a začal svůj pracovní den. Hermiona se obvykle objevila brzy potom a nesla jednu nebo dvě tašky z obchodu s potravinami. Zavolala na pozdrav, nalila si šálek kávy a usadila se na verandě, aby si přečetla ranní noviny. Nakonec sešla dolů k jezeru a na chvíli si vyjela na kanoi, často se na ní zdržela bez přestávky hodinu či dvě. Když se poprvé stalo, že byla Hermiona pryč tak dlouho, začal Snape přemýšlet, jestli se neutopila. Odpoledne posedávala na molu, nebo se šla projít do lesa a nakonec se vracela včas, aby se přemístila domů.
A někde cestou se ze Snapea stal Severus a z Grangerové Hermiona.
Jednoho deštivého sobotního rána byl Severus nahoře v patře, když dorazila Hermiona se svými taškami potravin.
„Co to všecko je?“ chtěl vědět, když sledoval, jak vykládá potřeby na pečení.
„Ještě jsem nesnídala a tak jsem myslela, že bych udělala nějaké koláčky.“
Snape přikývl a otočil se k odchodu. Po krátkém boji se sebou samým otevřel ledničku a vytáhl cedník naložený borůvkami.
„Mohla bys něco z toho použít?“
„To bych mohla!“ Hermioně se rozsvítily oči radostí. „Nasbíral jsi je?“
Obrátil oči v sloup. „Ne, Hermiono. Napadaly z nebe.“
Tou dobou už Hermioně nepřipadal nechvalně známý snapeovský kousavý humor ani neočekávaný, ani znepokojující a Severus si nebyl jistý, jestli je to dobře.
„Jdi pryč.“ Výmluvně se na něj podívala a vytáhla mu cedník z rukou. „Dám ti vědět, až budou hotové.“
Byla to známka toho, jak si na sebe navzájem zvykli. Severus usoudil, že má právo poslat ho pryč, aniž by na sebe přivolala jeho hněv. Nechal ji, ať si dělá, co chce - v kuchyni se tou dobou vyznala stejně, jako on sám – vrátil se do sklepa a jen doufal, že koláčky nebudou tak strašně sladké, jako některé kousky toho pečiva, které mu kdysi vnucovala. Jeho nos mu oznámil, že jsou hotové o celé tři minuty před Hermionou a potom s potěšením zjistil, že jsou díky přidaným borůvkám trošku nakyslé a vyhovují jeho chuti. Spojení vlastnoručně nasbíraných borůvek a receptu Hermiony Grangerové byla dobrá kombinace – zejména snědená za tepla s tajícím kusem másla nahoře.
„Je to vlastně recept mé mamky,“ objasnila, když spolkla sousto. „V létě, před sedmým ročníkem, si máma o mě dělala starost – místo toho, abych šla zpátky do Bradavic, jsem byla na útěku s Harrym a s Ronem. Rozhodla se, že mě naučí péct koláčky. Víš, bylo to něco, co jsme mohly dělat společně. Celá léta jsme se odcizovaly, naše světy byly tak odlišné. To byl červenec, a v září zemřeli...“
Pak se jí zlomil hlas. V rozpačitém tichu si Severus odkašlal.
„Ty koláčky jsou docela dobré,“ prohlásil tónem, který nadmíru jasně ukazoval, že rozdávat pochvaly mu není vlastní.
Úspěch koláčků odstartoval vlnu experimentování s recepty. Při své další návštěvě si Hermiona přinesla kuchařku a několik posledních vydání Kanadské čarodějky. Její kuře po milánsku, boloňské brambory a čokoládová pěna měly strhující úspěch.
Následující týden Snape podlehl zvědavosti, prohledal recepty v kuchařce i v časopisech a podařilo se mu vyrobit skvělé večerní jídlo. Od té doby se večeře ve srubu – připravené jedním, druhým, nebo oběma – staly nedílnou součástí každého víkendu.
Jednou večer po setmění si Hermiona roztáhla na molu deku a sledovala záplavu hvězd nad hlavou. Když se vrátila do srubu, rozplývala se nad neuvěřitelnou nebeskou podívanou a ponoukala Snapea, aby ji vyzkoušel, jestli už zapomněla všechnu astronomii, kterou se v Bradavicích naučila.
„Asi ano, ale tohle je něco jiného. Nedělám to kvůli známce. Prostě obdivuji oblohu. Je naprosto úžasná, viď? Existuje tolik hvězd, člověk může vidět Mléčnou dráhu a severní polární záři...“ zarazila se a v rozpacích zrudla.
Ačkoliv byl Severus vystaven dychtivému nadšení Hermiony Grangerové celých šest let, vždycky bylo přímo spojeno s potřebou uznání. Tohle však bylo jiné. Jednoduše oceňovala přírodu a její vřelé nadšení bylo docela přitažlivé.
„Jsem rád, že tě to těší,“ řekl prostě a znovu se zahloubal do článku v posledním čísle Lektvarových listů.
Poté, co se Hermiona přemístila domů, začal Severus přemítat, jestli na ni návštěvy srubu tak zapůsobily, nebo spíš sloužily jenom k dočasnému zahnání jejích démonů. Nebyl si jistý, co z toho platí, ale zjišťoval – ke svému nesmírnému překvapení – že nejen, že ho její víkendové návštěvy neobtěžují, ale jsou vlastně docela příjemné. Také si uvědomil, že díky jejím vynikajícím experimentům v kuchyni kilo nebo dvě přibral.
Přátelil se s Hermionou Grangerovou? Přemítal o tom v noci, když ležel v posteli a zíral do stropu. Skutečné přátelství bylo v jeho životě nedostatkovým zbožím. Faktem je, že bez Pottera a Weasleyho, kteří se jí drželi za sukně, byla mnohem přitažlivější. Intelekt té ženy byl skutečně úžasný; nad svými experimentálními večeřemi vedli dalekosáhlé diskuze a Snape si ani nedokázal vzpomenout, kdy si naposledy něčí společnost tak užíval. Usoudil, že když nad tím tak člověk přemýšlí, je to přímo šokující; pokud by mu někdo byl řekl, že s nebelvírskou vševědkou s vlasy jako koudel budou jednou dobří přátelé, podezříval by ho, že propadl nevyléčitelnému šílenství. A přátelství bylo samozřejmě to nejzazší místo, kam by až jejich vztah mohl dojít. Severus už dávno pochopil, že milostné vztahy jsou jen pro ty mladé a pošetilé. Kromě toho, co už by na něm mohla Hermiona Gangerová vidět, aby to stálo za snažení? Na vrahounském, asociálním kouzelníkovi žijícím v lesích? Ne, jednoho dne se dostane přes tu záležitost s Weasleyovými a pohne se v životě dál a tak to bude správné.
To, že Hermiona poprvé zůstala ve srubu přes noc, byla čirá náhoda a všecko to spískala pouhá nemotornost. Zrovna míchala na sporáku omáčku na těstoviny, když se jí nějak podařilo upustit lžíci. Břinkla na pult a rajčatová omáčka jí vystříkla do obličeje a pocákala i vlasy. Severus se právě chystal přemístit o pár kilometrů dál sbírat kanadské sasanky a vikev ptačí a tak navrhnul, aby se osprchovala, zatímco bude pryč.
Vracel se domů – právě se chystal vyjít do schodů – když zevnitř uslyšel tlumený výkřik. Vyběhl schody, prudce odsunul dveře a našel Grangerovou, jak s mokrými provázky vlasů visícími do tváře stojí uprostřed kuchyně jako zkamenělá a Bradyho Lawforda, napůl zvednutého ze židle u jídelního stolu a zírajícího na ni s ústy otevřenými údivem.
„Ahoj Brady, jak se máš?“ přerušil srdečným pozdravem trapné ticho.
Lawford odstrčil židli a postavil se. „Já jsem v pohodě. A vypadá to, že ty docela taky,“ utrousil s kamennou tváří vtípek.
Snape posměšek ignoroval. „Pamatuješ se na slečnu Grangerovou?“
„Samozřejmě. Vypadá to, že jste si našla jiného pilota, slečno Grangerová.“
Prozrazen – to slovo, které Severus v průběhu let slyšel od bezpočtu provinilých bradavických studentů, mu rezonovalo v mysli. Už měl na jazyku pokus o výmluvu, když ho Hermiona předběhla.
„Máte úplnou pravdu. Věřil byste tomu, že někdo u nás z vedlejšího oddělení je pilot?“ řekla zvesela a pak ukázala na své skrznaskrz mokré vlasy. „Omluvte, jak zrovna vypadám. Pomáhala jsem panu Snowovi s jednou z jeho chemických sloučenin a tak nějak byla daleko víc reaktivní, než jsme očekávali. Pořádná část skončila v mých vlasech.“
„Ach.“ Lawford vypadal mírně znepokojeně. „Není to nebezpečné, že ne?“
„Vůbec ne. Jenom strašně lepkavé.“
Líbezný úsměv na Hermionině tváři odzbrojil Lawforda úplně. Severus jen žasnul, že ta ženská nebyla zařazena do Zmijozelu.
„Omluvte mě,“ pokračovala. „posadím se na chvíli na molo, aby mi uschly vlasy.“
Snape ji sledoval, jak odchází.
„Takže,“ zeptal se Brady, „je tady doopravdy proto, aby ti pomáhala s chemickými pokusy?“
„Ne,“ přiznal Severus. „Hledá tady uzdravení.“
„Uzdravení?“
„Uzdravení. Citové záležitosti.“
„Tak jako ty, co?“ zeptal se Lawford a usmál se.
„Ano, je to tak trochu, jako se mnou, mám-li být upřímný. Nevadí ti, když tu stráví nějaký čas?“
„Klidně. Čím víc, tím líp. Kde spí? Ve tvém pokoji?“
Severus se zamračil. „Brady, vážně si myslíš, že ona a já bychom se dali dohromady?“
„Proč ne. Ty jsi muž, ona je žena. Nemyslím, že by bylo potřeba ještě něco dalšího. Takže,“ řekl Lawford a rozhlédl se po srubu, „nejspíš bych mohl spát na gauči. Spí v podkroví, jestli jsem to správně pochopil?“
Snape už měl na jazyku, že nespí nikde tady poblíž, ale pak mu došlo jejich dilema. Hermiona tvrdila, že do srubu přiletěla s jiným pilotem, takže s výjimkou toho, že se náhodou odnikud objeví jiný pilot, tady Hermiona uvízla. Přemístění nepřipadalo v úvahu. „Ano,“ zamumlal a přemýšlel, co tomu všemu řekne Hermiona, „spí v podkroví.“
Trvalo ještě dalších patnáct minut, než mohl Severus uniknout Bradyho tlachání a zamířit k molu. Ukázalo se, že Hermioniny myšlenky se točí okolo stejného problému.
„Zůstává tu pan Lawford?“ zajímala se a vyškrábala se na nohy.
„Obávám se, že ano.“
„Na jak dlouho?“
„To neřekl, ale pokud přiletí v sobotu, obvykle se v neděli vrací zpátky.“ Snape se zhluboka nadechl. „Nemůžeš se přemístit, je ti to jasné, že? Budeš tu muset zůstat přes noc.“
„Ale – kde bych spala?“
Pokrčil rameny. „V podkroví je postel. Bojím se, že neexistuje žádný způsob, jak to obejít. Bylo by to jiné, kdyby existoval způsob, jak se odsud dostat, ale žádný takový není.“
Hermiona v přemýšlení svraštila čelo. „Co kdybych řekla, že mám domluvenou jízdu z Trapper's Bay a že máme sraz až tam?“
„Napřed imaginární pilot a teď neexistující jízda?“ Severus zavrtěl hlavou. „Nikdo se zdravým rozumem nepůjde patnáct kilometrů daleko, aby chytil odvoz. A jediní lidé, kteří jezdí mimo Trapper's Bay jsou lidé, kteří tam žijí. Nedovedu si představit, že by Brady ten příběh spolknul, ani kdyby ses na něj zase usmívala a mávala řasami.“
„Znovu mávala řasami?“ zopakovala rozhořčeně, “nic takového jsem nedělala!“
„Není to nebezpečné, pane Lawforde,“ pronesl Snape fistulkou a culil se, „jen to trošku lepí, musela jsem si umýt vlasy, víte...“
„Zmlkni,“ zavrčela Hermiona. „Omlouvám se. Byla jsem ve sprše a neslyšela jsem letadlo přistávat. Jinak bych se ze srubu ztratila, ještě by ani nestačil vypnout motor.“
„Je to jen dočasná nesnáz,“ řekl Snape odmítavě, „však si dokážeš vykouzlit všechny věci, které potřebuješ, ne?“
Přikývla a pak se zeptala: „A co když se zdrží déle, než jen na jednu noc?“
Severus, už otočený k odchodu, zaváhal: „Potom doufám, že je madam Hobbsová chápající žena.“
Hermiona posměšně opáčila: „Alma? Ani náhodou.... „ náhle se zastavila a vytřeštila oči. „Severusi! Ty časopisy!“
„Jaké časopisy?“ přeptal se Severus a pomyslil si něco o blábolení.
„Kanadská čarodějka, přece!“ vykřikla Hermiona a barva jí zmizela z tváře. Nejsou chráněné proti mudlům!“
„Sakra!“ Snape podrážděně vyrazil zpátky na cestu ke srubu. „Kde jsou?“ zařval přes rameno.
„Jeden někde v kuchyni,“ pelášila za ním, „o tom druhém nevím.“
Mávnutím ruky ji zarazil, vtrhnul do srubu a pokoušel se vypadat nenuceně. Lawford, soustředěně se zabývající svými rybářskými pruty, zvedl hlavu.
„Hej, co se děje?“
„Jen hledám cosi, co jsem někam založil,“ odpověděl Severus nenuceně a oči mu těkaly po věcech, poházených na kuchyňské lince. Našel ten první časopis – naštěstí ležel titulní stránkou dolů - sroloval ho tak, aby obálka zůstala skrytá a přešel do obývacího pokoje. Druhý výtisk Kanadské čarodějky nebyl nikde v dohledu. Čistě teoreticky, říkal si Severus, nebyl Lawford uvnitř dostatečně dlouho, aby si všímal takových věcí, jako jsou poházené časopisy; byl dost užaslý z toho, že tam našel Hermionu.
Ten druhý výtisk objevil na nočním stolku, kde ho nechal. Minulou noc se díval po nějakých receptech a tak Snape jen horoucně doufal, že Brady nečenichal kolem ložnice. Co by si asi jeho domácí musel pomyslet o nájemníkovi, který čte cosi s názvem Kanadská čarodějka, si ani nedokázal představit. Strčil časopisy pod matraci a vyrazil hledat Hermioninu kuchařskou knihu. Ukázalo se, že je to mudlovská kuchařka a tak si Severus mohl s úlevou vydechnout.
* * *
Z venkovní tmy se ozývalo volání potáplic. V setmělém srubu panoval klid, rušený jen Bradyho burácivým chrápáním. To už nejednou nedovolilo Severusovi usnout, ale dnešní bdění bylo způsobeno spíš přítomností třetí osoby. Předpokládal, že tato osoba spí, ačkoliv by ho nepřekvapilo, kdyby ten hluk bránil Hermioně ve spaní, tak jako jemu. Statečně udržovala v chodu jejich lest s přespáváním ve srubu a Severus měl podezření, že už se nikdy ve srubu neukáže bez tašky sbalené „pro případ nouze.“
A další tvrdé ponaučení – za které nemohl svalovat vinu jen na Hermionu – byla nutnost maskovat věci, vztahující se k magii tak, aby nevzbuzovaly otázky. Jeho vlastní lektvarové časopisy byly skryté a přece všem na očích; Lawford je tu léta vídal ležet pod názvem Jednoduché chemické rovnice. Měl na to pomyslet a trvat na tom, aby je opatřila ochranou proti mudlům v tom okamžiku, kdy je do domu přinesla. Severus usoudil, že díky létům stráveným daleko od civilizace změknul. Kdyby byl tak nedbalý během válečných let, oddělali by ho hned na začátku.
Snape spustil nohy z postele a sáhl po županu, což byla přeměněná mikina, jeho ústupek konvencím, kdykoliv Lawford zůstal přes noc. Vlastnil pouze dvoje kalhoty a několik košil; nebylo potřeba utrácet za víc, když si kdykoliv mohl přeměnit cokoliv potřeboval, aby to odpovídalo počasí. Bylo to na hony daleko od jeho dnů v Bradavicích, kdy utrácel za nejlepší hábity, jaké byly u Eugenie Malkinové k dostání. Severus vstal, natáhl si župan a říkal si při tom, že bez ohledu na kvalitu krejčovské práce by raději chodil bos po žhavém uhlí, než aby znovu nosil kouzelnické hábity. Patřily k jeho minulosti a minulost byla dávno pryč.
Otevřel dveře od ložnice s úmyslem vyrazit rovnou do koupelny. Místo toho upoutal jeho pozornost lomoz na schodech přímo před ním a Hermiona Grangerová se při pohledu na něj zarazila.
„Ach, omlouvám se. Vyrušila jsem tě?“ optala se a přitáhla si župan těsněji.
„Vůbec ne.“ Snapeovy oči přivykly tlumenému nočnímu světlu. „Rušení všech zvládne Lawford dokonale sám.“
Hermiona se tiše zasmála. „Je vždycky tak hlučný?“
„Bohužel ano. Mám podezření, že ho manželka vyhodí vždycky, když už je toho na ni moc.“
„To rozhodně dokážu pochopit.“ Hermiona kývla na opačnou stranu. „právě jsem mířila do koupelny.“
„Já taky. Běž první,“ a Severus ji kývnutím poslal napřed.
„Díky, budu hned hotová,“ řekla a seběhla zbytek schodiště.
„Nechybí ti tam nahoře něco?“
„Nejspíš ne, jsem v pohodě.“
„V truhlici jsou ještě deky, kdyby ti byla zima.“
„Prima.“ Hermiona se vděčně usmála, než zaplula za roh do koupelny.
Severus se dal na ústup zpátky do ložnice a zavřel za sebou dveře. Usadil se na kraj postele, poslouchal, jak Hermiona přechází po koupelně a Lawford hlasitě chrápe v obýváku a přemítal, kam se poděl jeho klid a pohoda. Po chvilce zaslechl na schodech Hermioniny vracející se kroky.
* * *
Jak předpokládali, Brady Lawford odletěl domů do Thunder Bay v neděli pozdě odpoledne a ještě předtím do nebes vychválil jídlo, které mu Hermiona se Severusem předložili v sobotu večer.
„Bylo to vynikající,“ křiknul, když si ukládal cestovní tašku na zadní sedadlo letadla. „Kdy se z tebe stal tak skvělý kuchař, Sebastiane?“
Snape letmo pohlédl stranou na Hermionu. „Zkoušeli jsme nějaké nové recepty,“ řekl prostě.
„Každopádně vy dva v kuchyni tvoříte skvělý tým. A pověz mi, co patent na ten tvůj repelent, máš nějaké zprávy? Mimochodem, poměrně brzy budu nějakou další lahvičku potřebovat.“
„Patent je schválený. Zástupce z chemické společnosti ve Winnipegu přijede příští týden, aby se se mnou setkal,“ sdělil mu Severus.
„Výborně!“ Zdálo se, že to na Bradyho udělalo dojem. „Myslíš, že díky tomu zbohatneš?“
„Pochybuji. Pravděpodobně se změní leda to, že v budoucnu budu schopen za potraviny platit hotově.“ Severusovi neunikl souhlasný pohled, který se mihl Hermioninou tváří a záměrně jej ignoroval.
„No, když vyděláš majlant, budu muset popřemýšlet o vybírání nájemného.“ Lawford se chechtal, ještě když lezl z plováku do kokpitu letadla. „Měj se, Sebastiane. Ty taky, Hermiono.“
Když Brady nastartoval, oba se vrátili do srubu a pak stáli a dívali se, jak se letadlo vzdaluje od srubu. Slunce stálo nízko na obloze, zalévalo jezero zlatou září a odráželo se od vln, které zůstávaly za letadlem... Ani Severus ani Hermiona nepromluvili, sledovali, jak se letadlo v dálce rozjíždí, obrací se o stoosmdesát stupňů a nabírá výšku. Když se k nim přiblížilo, namířilo rovnou do nebe a nechalo za sebou jen proudy vody, které crčely z plováků. Lawford naklonil jedno křídlo v rychlém pozdravu a odletěl do dálky.
Hermiona si povzdechla, když sledovala, jak se z letadla stává malá tečka na obloze. „Nejspíš bych měla taky jít. Je už docela pozdě a ráno musím být v práci.“ Obrátila se, aby vešla dovnitř, ale Snapeův hlas ji zastavil.
„Grangerová... Hermiono, vracet se domů každou noc, když jsi tady, vážně nemá smysl, pokud to zrovna nezbytně nepotřebuješ. Pokud tu budeš v budoucnu chtít přespat, můžeš.“
Hermiona překvapeně přikývla. „Děkuju. Budu si to pamatovat.“
kailin: ( tiberia ) | 04.07. 2014 | 19. Jít dál | |
kailin: ( tiberia ) | 27.06. 2014 | 18. Jedenáct | |
kailin: ( tiberia ) | 20.06. 2014 | 17. Vypořádat se s realitou | |
kailin: ( tiberia ) | 13.06. 2014 | 16. Poslední rozloučení | |
kailin: ( tiberia ) | 06.06. 2014 | 15. Odchod | |
kailin: ( tiberia ) | 30.05. 2014 | 14. Všední život | |
kailin: ( tiberia ) | 23.05. 2014 | 13. Volba | |
kailin: ( tiberia ) | 16.05. 2014 | 12. Podpis smlouvy | |
kailin: ( tiberia ) | 09.05. 2014 | 11. V zaběhaných kolejích | |
kailin: ( tiberia ) | 02.05. 2014 | 10. Dopisy | |
kailin: ( tiberia ) | 25.04. 2014 | 9. Do města | |
kailin: ( tiberia ) | 18.04. 2014 | 8. Potřeba vrátit se | |
kailin: ( tiberia ) | 11.04. 2014 | 7. Windigo | |
kailin: ( tiberia ) | 04.04. 2014 | 6. Smutky | |
kailin: ( tiberia ) | 28.03. 2014 | 5. Curriculum vitae | |
kailin: ( tiberia ) | 21.03. 2014 | 4. Zachráněna | |
kailin: ( tiberia ) | 14.03. 2014 | 3. Znovu proti sobě | |
kailin: ( tiberia ) | 07.03. 2014 | 2. Nevítaný návštěvník | |
kailin: ( tiberia ) | 28.02. 2014 | 1. Blesk z čistého nebe | |
. Úvod k poviedkam: ( tiberia ) | 25.02. 2014 | Úvod | |