Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

63.SVE, Později, 1.polovina

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 06.05. 2014 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Později, Hermiona Grangerová:

Právě začínala zavírat knížky a uklízet domácí úkoly s tím, že půjde spát, Padma a Mandy naproti u stolu začaly sbírat své vlastní knížky, když Harry Potter vešel do havraspárské společenské místnosti; a teprve tehdy jí došlo, že ho neviděla už od snídaně.

Tento postřeh byl okamžitě zadupán do země mnohem překvapivějším.

Na Harryho rameni bylo zlato-rudé okřídlené stvoření, jasný ohnivý pták.

A Harry vypadal smutně a strhaně a opravdu unaveně, jako kdyby fénix byl tím jediným, co jej drží na nohou, ale stále na něm bylo cosi vřelého, pokud byste přivřeli oči, mohlo by vás napadnout, že se tak nějak díváte na ředitele, alespoň takový dojem tedy Hermioně prošel myslí, i když nedával žádný smysl.

Harry Potter se doloudal do havraspárské společenské místnosti a zamířil k ní, kolem sedaček plných zírajících dívek a kolem karetních kroužků plných zírajících kluků.

Teoreticky s Harrym ještě nemluvila, jeho týden měl vypršet až zítra, ale cokoli se tu dělo, bylo zjevně mnohem důležitější než -

"Fawkesi," řekl Harry, zrovna když otevírala pusu, "tahle dívka je Hermiona Grangerová a právě teď se mnou nemluví, protože jsem idiot, ale pokud chceš být na ramenu dobrého člověka, je lepší než jsem já."

Tolik vyčerpání v Harryho hlase -

Ale než se dokázala rozmyslet co by na to řekla, fénix slétl z Harryho ramene jako kdybyste zrychlili záběr ohně pohlcujícího sirku, blýskl se směrem k ní; a náhle se před ní vznášel fénix a hleděl na ni očima ze světla a ohně.

"Krá?" zeptal se fénix.

Hermiona na něj jen zírala, připadala si, jako by čelila otázce v testu, kterou se zapomněla naučit, tu nejdůležitější otázku ze všech a ona se ji celý život nenaučila, nedokázala přijít na to, co říct.

"Mně -" řekla, "Mně je jen dvanáct, ještě jsem nic neudělala -"

Fénix kolem ni jen hladce proletěl, otočil se kolem špičky jednoho křídla, jako bytost ohně a vzduchu kterou byl a vyletěl zpátky na Harryho rameno, kde se pevně usadil.

"Hlupáčku," řekla Padma naproti ní, vypadala, jako by se rozhodovala, jestli se zasmát nebo ušklíbnout, "fénixové nejsou pro chytré holky, co dělají své úkoly, jsou pro idioty, kteří přímo napadnou pět starších zmijozelských rváčů. To proto jsou nebelvírské barvy červená a zlatá."

Z havraspárské společenské místnosti se ozvala vlna přátelského smíchu.

Hermiona se nesmála.

Harry zrovna tak.

Harry si zakryl tvář rukou, "Řekni Hermioně, že se omlouvám," řekl Padmě, hlas mu spadl téměř do šepotu. "Řekni jí, že jsem zapomněl, že fénixové jsou zvířata, nerozumí času a plánování, nerozumí lidem, co udělají dobré věci později – nejsem si jistý, jestli rozumí představě, že existuje něco, jako lidská osobnost, vnímají jen to, co lidé dělají. Fawkes neví, co znamená být dvanáctiletý. Řekni Hermioně, že se omlouvám – neměl jsem – proč jen se to všechno musí kazit?"

Harry se otočil, fénixe stále na rameni, a začal se pomalu šourat ke schodišti vedoucímu do jeho ložnice.

A Hermiona to nemohla nechat jen tak, prostě to takhle nemohla nechat. Nevěděla, jestli jde o její soutěž s Harrym nebo o něco jiného. Nemohla se prostě smířit s tím, že by se od ni fénix odvrátil.

Musela -

Její mysl položila zběsilou otázku celé její výtečné paměti, nalezla jen jednu věc -

"Chystala jsem se vyběhnout před mozkomora a zachránit Harryho!" lehce zoufale zakřičela na zlato-rudého ptáka. "Chci říct, doopravdy jsem se rozeběhla a tak! To bylo hloupé a odvážné, správně?"

S melodickým zvukem se fénix opět odrazil od Harryho ramen, zpátky k ní jako šířící se plamen, třikrát ji obkroužil, jako kdyby byla středem inferna, a jen na chvíli se ji jeho křídlo otřelo o tvář, než fénix zamířil zpátky k Harrymu.

Havraspárská společenská místnost umlkla.

"Říkal jsem ti to," řekl Harry nahlas a pak začal stoupat po schodech do své ložnice; stoupal velice rychle, jako by měl náhle z nějakého důvodu velmi lehké nohy, takže během chvilky on i Fawkes zmizeli.

Hermiona pozvedla třesoucí se ruku k místo, kde se o ni Fawkes otřel křídlem, to místo zůstávalo teplé, jako kdyby ta malá část kůže byla mimořádně jemně zapálena.

Pravděpodobně fénixovu otázku zodpověděla, ale připadalo jí, že testem prošla jen sotva, jako by dostala 62 bodů a přitom by mohla dostat 104, kdyby se více snažila.

Kdyby se alespoň trochu snažila.

Když se tak nad tím zamyslela, nesnažila se ani trochu.

Jen dělala své domácí úkoly -

Koho jsi zachránila?


Později, Fawkes.:

Chlapec očekával noční můry, ječení a prosby a skučící hurikány nicoty, dávku hrůzy, kterou bylo obtěžkána jeho pamět a stejně tak se možná stala součástí minulosti.

A chlapec věděl, že se noční můry dostaví.

Příští noci se dostaví.

Chlapec snil a v jeho snech byl svět v plamenech, Bradavice byly v plamenech, jeho dům byl v plamenech, oxfordské ulici byly v plamenech, všechno hořelo zlatými plameny, které zářily ale nestravovaly, a všichni lidé chodící žhnoucími ulicemi zářili bílým světlem, které bylo jasnější než ten oheň, jako kdyby byli sami plameny, nebo hvězdami.

Chlapci z prvního ročníku šli do postele a spatřili to na vlastní oči, div, o kterém už slyšeli, že Harry Potter leží tiše a bez pohybu na své posteli, lehký úsměv na tváři, zatímco rudo-zlatý pták hnízdící na jeho polštáři jej hlídá, jasná křídla roztažená nad ním jako pokrývka přikrývající mu tvář.

Splátka byla o další noc odložena.


Později, Draco Malfoy:

Draco si narovnal svůj hábit, ujistil se, že zelený lem je rovně. Zamával hůlkou nad hlavou a řekl formuli, kterou ho otec naučil, zatímco si ostatní děti stále ještě hrály v blátě, kouzlo, které zajišťovalo, že se jediný zlomek prachu neodváží zašpinit jako kouzelnický hábit.

Draco popadl záhadnou obálku, co mu přinesla otcova sova a schoval si ji do hábitu. Pokud jde o záhadný vzkaz, na ten už použil Incendio a následně Everto.

A pak zamířil na snídani, aby, pokud to zvládne, se posadil v té samé vteřině, co se objeví jídlo, takže to bude vypadat, jako by všichni ostatní čekali jen na jeho příchod, aby mohli začít jíst. Protože pokud jste byli z rodu Malfoyů, byli jste první ve všem, snídani v tom počítaje.

Vincent a Gregory na něj čekali u dveří do jeho soukromého pokoje, vzhůru ještě dříve než on – i když, samozřejmě, ani zdaleka ne tak elegantně oblečeni.

Zmijozelská společenská místnost byla opuštěná, všichni kdo vstávali takhle brzo hned mířili na snídani.

Sklepní chodby byly tiché vyjma jejich vlastních kroků, prázdných a rozléhajících se.

Velká síň byla plná povyku navzdory tomu, že v ní bylo relativně málo lidí, některé z mladších dětí brečeli, studenti pobíhali tam a zpátky mezi stoly nebo stáli v hloučku a křičeli na sebe, prefekt v červeném stál před dvěma zmijozelskými studenty a ječel na ně a Snape kráčel směrem k tomu chaosu -

Hluk se trochu ztišil, když si lidé všimli Draca, pár obličejů se otočilo, aby na něj vytřeštilo oči a pak zmlklo.

Jídlo se objevilo na stole. Nikdo na něj nepohlédl.

A Snape se otočil na patě, nechal svou obět obětí, a zamířil přímo k Dracovi.

Dracovo srdce se sevřelo strachem, otci se něco stalo – ne, otec by mu to určitě řekl – ať už se dělo cokoli, proč jen mu o tom jen otec neřekl -

Když se ředitel jeho koleje přiblížil, Draco spatřil, že má kruhy pod očima; mistr lektvarů nikdy nebyl vzorem elegatního oblékání (mírně řečeno) ale jeho hábit byl dnes ráno ještě špinavější a neupravenější, ozdobený extra skvrnami.

"O ničem jste neslyšel?" zasyčel ředitel koleje, když se přiblížil. "Sakra, Malfoyi, to vám nechodí noviny?"

"Co se děje, profe-"

"Bellatrix Blackovou někdo unsel z Azkabanu!"

"Cože?" řekl šokovaně Draco, zatímco Gregory za ním řekl něco, co by vážně neměl a Vincent jen zalapal po dechu.

Snape na něj zíral se zúženýma očima, pak prudce přikývl. "Takže vám Lucius nic neřekl. Chápu." Snape si odfrkl, otočil se od něj -

"Profesore!" řekl Draco. Právě mu začínaly docházet důsledky, jeho mysl se zběsile otáčela. "Pane profesore, co bych měl dělat – otec mi neposlal žádné instrukce -"

"Pak navrhuji," řekl Snape jízlivě na odchodu, "abyste jim řekl právě to, Malfoyi, jak váš otec zamýšlel!"

Draco se otočil na Vincenta a Gregoryho, i když netušil, proč se namáhal, samozřejmě, že vypadali mnohem zmateněji než on sám.

A Draco došel ke zmijozelskému stolu a posadil se na samotný konec, který byl stále úplně prázdný.

Naložil si na talíř omeletu s uzenkou a automatickými pohyby začal jíst.

Bellatrix Blackovou někdo unesl z Azkabanu.

Bellatrix Blackovou někdo unesl z Azkabanu...?

Draco netušil, co to má znamenat, bylo to stejně nečekané, jako kdyby pohaslo Slunce – tedy, Slunce dle všech očekávání pohasne během šesti miliard let, ale bylo to stejně nečekané, jako kdyby Slunce pohaslo zítra. Otec by to neudělal, Brumbál by to neudělal, nikdo by to neměl být schopen udělat – co to znamenalo – k čemu by Bellatrix tak někomu mohla být po deseti letech v Azkabanu – i pokud by opět zesílila, k čemu by mohla být mocná čarodějnice, co byla naprosto zlá a šílená a fanaticky oddaná Pánovi zla, co už byl poražen?

"Hej," řekl Vincent, který seděl vedle Draca. "Já to nechápu, šéfe, proč jsme něco takovýho udělali?"

"My jsme to neudělali, ty tupče," vyštěkl Draco. "U Merlina, pokud si i ty myslíš, že my jsme – copak ti tvůj otec nikdy neřekl žádnou historku o Bellatrix Blackové? Jednou mučila otce, mučila tvého otce, mučila všechny, jednou jí Pán zla řekl, aby seslala Crucio na sebe a ona to udělala! Nedělala šílenosti, aby v lidech podnítila strach a poslušnost, dělala šílenosti, protože je šílená! Je to prostě děvka!"

"Ale, vážně?" řekl rozzuřený hlas za Dracem.

Draco nevzhlédl. Gregory a Vincent mu pohlídají záda.

"Řekla bych, že budeš šťastný -"

"- až uslyšíš, že byl Smrtijed osvobozen, Malfoyi!"

Amycus Carrow vždy patřil k dalším z těch problémových lidí; otec jednou Dracovi řekl, aby nikdy nezůstával sám ve stejné místnosti jako Amycus...

Draco se otočil a věnoval Floře a Hestii Carrowovým svůj úšklebek číslo tři, ten, který říkal, že on je ze starého a vznešeného rodu a ony ne, a ano, že na tom záleží. Draco řekl zhruba jejich směrem, rozhodně se nesnížil k tomu, aby adresoval je konkrétně: "Jsou Smrtijedi, a pak tu jsou Smrtijedi," a otočil se zpátky ke svému jídlu.

Ozvalo se dvojí pobouřené odfrknutí a pak dva páry bot odkráčely k druhému konci zmijozelského stolu.

O několik minut později k nim doběhla Milicent Bulstrodová a, očividně popadajíc dech, řekla: "Pane Malfoyi, slyšel jste o tom?"

"O Bellatrix Blackové?" řekl Draco. "Jo-"

"Ne, o Potterovi!"

"Cože?"

"Potter včera v noci chodil kolem s fénixem na rameni, vypadal jako by ho provlekli několika kilometry bláta, říká se, že ho fénix vzal do Azkabanu, aby zastavil Bellatrix a svedl s ní duel a vyhodili do povětří polovinu pevnosti!"

"Cože?" řekl Draco. "Ale no tak, něco takového je prostě -"

Draco se zarazil.

Tohle už řekl několikrát pokud šlo o Harryho Pottera a začal si tu všímat jistého trendu.

Millicent odběhla, aby to řekla někomu dalšímu.

"Vážně si myslíš -" řekl Gregory.

"Upřímně, já už netuším, co si myslet," řekl Draco.

O několik minut později, potom, co si Theodore Nott sedl naproti němu a William Rosier odešel, aby si sedl vedle dvojčat Carrowových, do něj Vincent dloubl a řekl, "Támle."

Harry Potter vešel do Velké síně.

Draco ho upřeně pozoroval.

Na Harryho tváři neviděl žádné zděšení, žádné překvapení ani šok, prostě vypadal...

Měl stejný vzdálený, do sebe zabraný pohled, který míval, když se snažil formulovat odpověď na otázku, které ještě Draco nerozumněl.

Draco se rychle odstrčil od lavice u zmijozelského stolu a s větou, "Zůstaňte tady," se rozešel co nejrychlejší, ale stále uhlazenou chůzí k Harrymu.

Zdálo se, že Harry si jeho příchodu všiml, zrovna když zamířil k havraspárskému stolu a Draco -

- se na Harryho rychle podíval -

- a pak prošel přímo kolem něj, ven z Velké síně.

O minutu později Harry nakoukl za roh do malého kamenného výklenku, kde Draco čekal – neošálí to všechny, ale alespoň to přinese možnost uvěřitelného popření.

"Quietus," řekl Harry. "Draco, co -"

Draco z hábitu vytáhl obálku. "Mám pro tebe zprávu od otce."

"Huh?" řekl Harry, vzal si od Draca obálku, roztrhl ji velmi neúhledným způsobem, vytáhl list pergamenu, rozložil ho a -

Harry se zprudka nadechl.

Pak se podíval na Draca.

Pak opět sklonil zrak na pergamen.

Chvilku nic.

"Řekl ti Lucius abys mu nahlásil moji reakci?" zeptal se Harry.

Draco se na chvilku zarazil, zvažoval to a pak otevřel pusu -

"Očividně ano," řekl Harry a Draco se proklel, něco takového by se mu nemělo stávat, až na to, že vážně bylo těžké se rozhodnout. "Co mu řekneš?"

"Že jsi byl překvapený," řekl Draco.

"Překvapený," řekl Harry bezbarvě. "Jo. Dobře. To mu řekni."

"A co tu jde?" řekl Draco. A pak, když viděl, že Harry je na vážkách, "Pokud sis s otcem píšeš za mými zády -"

A Harry mu beze slova podal onen papír.

Stálo na něm:

Vím, že jste to byl vy.

"CO TO-"

"Na to jsem se chtěl zeptat já tebe," řekl Harry. "Máš nějaké ponětí, o co tvému otci jde?"

Draco na Harryho vytřeštil oči.

Pak se zeptal: "Udělal jsi to?"

"Cože?" řekl Harry. "Z jakého možného důvodu bych – jak bych -"

"Udělal jsi to, Harry?"

"Ne!" řekl Harry. "Samozřejmě, že ne!"

Draco poslouchal pozorně, ale nezaslechl žádné zaváhání ani zachvění.

Takže přikývl a řekl, "Nemám nejmenší tušení, co si otec myslí, ale nemůže, prostě to nemůže být dobré. A, hmm... lidé také říkají..."

"Co," řekl Harry unaveně, " co říkají, Draco?"

"Vážně tě fénix odnesl do Azkabanu, abys Bellatrix Blackové zabránil v útěku-"


Později: Neville Longbottom:

Harry se zrovna poprvé usadil u havraspárského stolu, chtěl zhltnout něco malého k jídlu. Věděl, že bude muset jít a nad vším popřemýšlet, ale stále mu zbývalo trochu fénixova klidu (dokonce i po rozhovoru s Dracem), kterého se chtěl stále držet; krásný sen, ze kterého si nepamatoval nic, až na onu krásu, a ta jeho část, která se necítila v míru, čekala až mu konečně dojde úplně všechno, takže až odejde, aby mohl popřemýšlet a být o samotě, bude schopný zpracovat všechny pohromy najednou.

Harryho ruka popadla vidličku, zvedla trochu mačkaných brambor směrem k ústům -

Ozval se výkřik.

Čas od času někdo vykřikl, když se tu novinku dozvěděl, ale Harryho uši poznaly tenhle hlas -

Harry v mžiku vstal z lavice a zamířil k mrzimorskému stolu, začínalo se mu dělat zle od žaludku. Tohle byla jedna z věcí, co neuvážil, když se rozhodl spáchat ten zločin, protože profesor Quirrell neplánoval, že by se o tom někdo dozvěděl; a teď, když se tak stalo, to Harryho prostě nenapadlo -

Tohle, pomyslel si Mrzimor s kousavým přesvědčením, je taky tvoje chyba.

Když tam Harry dorazil, Neville seděl a jedl smažené uzenkové placky se vzpružující omáčkou.

Mrzimorskému chlapci se třásly ruce, ale zvládl krájet a jíst své jídlo, aniž by mu padalo.

"Zdravím, generále," řekl Neville, hlas se mu třásl jen lehce. "Svedl jsi včera večer duel s Bellatrix Blackovou?"

"Ne," řekl Harry. Jeho hlas se z nějakého důvodu také třásl.

"Nemyslel jsem si to," řekl Neville. Ozval se skřípavý zvuk, jak jeho nůž opět ukrojil uzenku. "Vystopuju ji a zabiju, můžu se spolehnout na tvou pomoc?"

Z davu mrzimorů, kteří se shromáždili kolem Nevilla se ozvala šokovaná zalapání po dechu.

"Pokud po tobě půjde," řekl Harry chraptivě, pokud to všechno byl příšerný omyl, pokud to všechno byla lež. "Budu tě bránit vlastním životem," nedovolím, abys trpěl za něco, co jsem udělal, bez ohledu na cokoli, "ale nepomůžu ti ji vystopovat, Neville, přátelé si nepomáhají s pácháním sebevražd."

Nevillova vidlička se zarazila na cestě k jeho puse.

Pak Neville vložil jídlo do úst a znovu začal žvýkat.

Polkl.

A řekl: "Nemyslel jsem hned teď, myslel jsem až dostuduju."

"Neville," řekl Harry, s obtížemi držel hlas pod důkladnou kontrolou. "Myslím, že i potom, co dostuduješ, tohle bude jednoduše hloupý nápad. Spousta podstatněji zkušenějších bystrozorů už po ní jde -" hej, počkat, to není dobře -

"Poslouchej ho!" řekl Ernie Macmillan, a pak o něco starší mrzimorka stojící blízko Nevilla řekla: "Nevy, prosím, zamysli se nad tím, má pravdu!"

Neville se postavil.

Neville řekl: "Prosím, nechoďte za mnou."

A všechny je opustil; Harry a Ernie se za ním bezděčně natáhli, stejně jako pár další mrzimorů.

Neville se posadil u nebelvírského stolu a vzdáleně (museli se namáhat, aby slyšeli) ho slyšeli říct: "Až dostuduju, vystopuju ji a zabiju, chce mi tu někdo pomoct?" a alespoň pět hlasů odpovědělo "ano" a pak slyšeli, jak Ron Weasley hlasitě řekl: "Hej, stoupněte si do fronty, dneska jsem dostal sovu od mámy, vzkazuje všem, že si ji zabírá" a někdo řekl: "Moly Weasleyová proti Bellatrix Blackové, ale no tak, kdo si myslí, že ji na to tak skočí -" a Ron se natáhl k talíři, zvedl muffin a zamířil -

Někdo Harrymu poklepal na rameno a on se otočil, aby spatřil nepovědomou starší zmijozelku, která mu podala pergamenovou obálku a pak rychle odešla.

Harry na obálku chvilku zíral, pak se pomalu rozešel k nejbližší zdi. Nebylo to zrovna dvakrát soukromé, ale stačit by to mohlo a on nechtěl působit dojmem, že toho skrývá moc.

Tohle byl zmijozelský způsob donášky, který se používal, pokud jste chtěli někoho kontaktovat a zároveň nechtěli, aby kdokoli věděl, že jste spolu mluvili. Odesílatel předal obálku někomu s pověstí spolehlivého posla, spolu s deseti scvrčky; daná osoba si vezme pět scvrčků a předá obálku dalšímu poslovi spolu se zbylými pěti a tenhle druhý posel obálku otevře a uvnitř najde jinou, na které bude jméno člověka, kterému má být doručena. Tímto způsobem žádný ze dvou lidí předávající zprávu nebude vědět, kdo je odesílatelem a kdo je příjemcem, takže nikdo nebude vědět, že tito dva lidé byli ve styku...

Když Harry došel ke zdi, schoval obálku do hábitu, otevřel ji pod vrstvami látky a pak opatrně nakoukl na pergamen, který vytáhl.

Stálo na něm:

Učebna nalevo od učebny přeměňování, 8 ráno.

- LL.

Harry na zprávu zíral, snažil se vzpomenout, jestli zná někoho s iniciálami LL

Jeho mysl pátrala...

Pátrala...

Našla -

"To děvče z Jinotaje?" zašeptal Harry nevěřícně a pak zavřel pusu. Vždyť jí bylo jen deset, v Bradavicích by vůbec neměla být!


Později: Lesath Lestrange:

Bylo osm hodin ráno a Harry stál v nepoužívané učebně vedle přeměňování a čekal. Alespoň do sebe dokázal dostat trochu jídla, než přišel čas na to stanout tváří v tvář další katastrofě, Lence Láskorádové...

Dveře do učebny se otevřely, Harry jej spatřil a v duchu se vážně tvrdě nakopnul.

Další věc, co ho vůbec nenapadla, i když by vážně měla.

Formální, zeleně lemovaný hábit staršího chlapce byl nakřivo, byly na něm červené skvrny, které vypadaly hodně jako kapky čerstvé krve, a jeden kout jeho úst vypadal, jako kdyby byl natržený a zahojený, pomocí Episkey nebo jiného lehčího léčivého zaklínadla, které tak docela nespravilo celou ránu.

Tvář Lesatha Lestrange bylo poznamenaná slzami, jak čerstvými, tak napůl uschlými, a jeho oči slibovaly, že další je budou brzy následovat. "Quietus," řekl starší chlapec, a pak "Homenum Revelio" a pár dalších věcí, zatímco Harry zběsile a docela bezúspěšně přemýšlel.

A pak Lesath sklonil hůlku a uklidil ji do hábitu, a tentokrát pomalu, formálně, klesl na kolena na zaprášenou podlahu učebny.

Sklonil hlavu až úplně k zemi, dokud se jeho čelo nedotklo prachu a Harry by byl promluvil, ale nedokázal najít hlas.

Lesath Lestrange promluvil lámavým hlasem: "Můj život je váš, můj pane, a má smrt rovněž."

"Já," řekl Harry, v krku měl obrovský žmolek a dělalo mu potíže mluvit, "Já-" jsem s tím neměl nic společného, to by měl říct, měl by to říct hned teď, ale i nevinný Harry by teď měl problémy se vyslovit -

"Děkuji vám," zašeptal Lesath, "děkuji vám, můj pane, ach, děkuji vám," od klečícího chlapce se ozval zvuk potlačeného vzlyknutí, Harry z něj viděl jen vlasy na jeho temeni, ani kus jeho tváře. "Jsem hlupák, můj pane, nevděčný bastard, nehodný vám sloužit, nemohu se před vámi dostatečně ponížit, protože – protože jsem na vás křičel potom, co jste mi pomohl, protože jsem si myslel, že jste mě odmítl a až do dnešního rána mi nedošlo, že jsem byl takový hlupák, abych vás požádal před Longbottomem -"

"Neměl jsem s tím nic společného," řekl Harry.

(Stále bylo velmi těžké říct takovou přímou lež.)

Lesath pomalu zvedl hlavu, podíval se na Harryho.

"Chápu, můj pane," řekl starší chlapec, jeho hlas se lehce třásl, "nedůvěřujete mé mazanosti, a já se před vámi skutečně prokázal jako hlupák... jen jsem vám chtěl říci, že nejsem nevděčný, že vím, že muselo být dost těžké zachránit jednu osobu, že teď jsou v pozoru, že nemůžete – osvobodit mého otce – ale nejsem nevděčný, nikdy už vám znovu nebudu nevděčný. Pokud kdy budete mít potřebu pro tohoto nehodného služebníka, zavolejte mě, ať už jsem kdekoli, odpovím, můj pane -"

"Nebyl jsem do toho nijak zapletený."

(Ale pokaždé to bylo jednodužší.)

Lesath pohlédl na Harryho a nejistě řekl: "Jsem propuštěn z vaší přítomnosti, můj pane...?

"Nejsem tvůj pán."

Lesath řekl: "Ano, můj pane, rozumím, "a opět se zvedl z podlahy, postavil se zpříma a hluboce se uklonil, pak ustopoval od Harryho, dokud se neotočil, aby otevřel dveře učebny.

Když Lesathova ruka spočinula na klice, zarazil se.

Harry neviděl Lesathovi do tváře, když starší chlapec řekl, "Poslal jste ji k někomu, kdo se o ni postará? Ptala se po mně vůbec?"

A Harry řekl, naprosto vyrovnaným hlasem: "Prosím, přestaň s tím. Neměl jsem s tím nic společného."

"Ano, můj pane, omlouvám se, můj pane," řekl Lesathův hlas a zmijozelský chlapec otevřel dveře, vyšel jimi a zavřel je po sobě. Jeho nohy stále zrychlovaly, když se rozběhl pryč, ale ne dostatečně rychle, aby Harry neslyšel začínající pláč.

Brečel bych? zamyslel se Harry. Kdybych nic nevěděl, kdybych byl nevinný, brečel bych teď?

Harry nevěděl, takže jen dál zíral na dveře.

A nějaká jeho neuvěřitelně necitelná část si pomyslela, Jo, splnili jsme quest a získali jsme poskoka-

Zmlkni. Pokud chceš ještě někdy o něčem hlasovat... zmlkni.


Později, Amélie Bonesová:

Takže to chápu tak, že jeho život není v nebezpečí,“ řekla Amélie.

Léčitel, starý muž s přísným pohledem a v bílém hábitu (byl mudlorozený a ctil nějakou zvláštní mudlovskou tradici, na kterou se jej Amélie nikdy nezeptala, i když si soukromě myslela, že díky tomu vypadá jako duch), zavrtěl hlavou a řekl: „Rozhodně ne.“

Amélie shlédla na lidskou postavu v bezvědomí odpočívající na léčitelově posteli, na spálenou a poškozenou pokožku, tenká pokrývka, která jej přikrývala z důvodů cudnosti, byla na její příkaz shrnuta.

Možná se plně uzdraví.

Možná ne.

Léčitel řekl, že na podobný verdikt je příliš brzo.

Pak se Amélie podívala na další čarodějku v místnosti, na detektivku.

"A vy říkáte,“ řekla Amélie, „že ta hořlavina byla přeměněna z vody, pravděpodobně ve formě ledu.“

Detektivka přikývla a řekla, tak nějak zmateně: „Mohlo by to být mnohem horší, kdyby nebylo -“

Jak velmi ohleduplné,“ vyprskla, a pak si položila unavenou ruku na čelo. Ne... ne, bylo to myšleno jako laskovost. V poslední fázi útěku už neexistoval žádný důvod snažit se někoho ošálit. Ať už tohle udělal kdokoli, snažil si zmírnit škody – a myslel přitom na to, že bystrozoři budou ten kouř vdechovat, ne, že někoho mohl popálit oheň. Pokud by tahle osoba stále rozhodovala, pak by nepochybně řídila rachejtli mnohem ohleduplněji.

Ale Bellatrix Blacková řídila rachejtli z Azkabanu sama, na tom se shodli všichni pozorující bystrozoři a to měli aktivní anti-zastírací kouzla. Na rachejtli byla jen jedna žena, i když rachejtle měla dvě sedadla.

Nějaká dobrá a nevinná osoba, schopná seslat Patrona, byla lstí vlákána do osvobození Bellatrix Blackové.

Někdo nevinný svedl boj s Jednorukým Bahrym, opatrně si podmanil zkušeného bystrozora, aniž by ho podstatněji zranil.

Někdo nevinný přeměnil pohon pro mudlovský vynález, na kterém měli oba vyletět z Azkabanu, vytvořil jej ze zmrzlé vody, aby neublížil jejím bystrozorům.

A pak jejich užitečnost pro Bellatrix Blackovou skončila.

Jeden by čekal, že kdokoli schopný přemoci Jednorukého Bahryho tohle bude očekávat. Na druhou stranu, neočekávali byste, že někdo schopný seslat Patrona, by kdy chtěl osvobodit Bellatrix Blackovou.

Amélie si položila ruku přes oči, na chvilku tichého truchlení je zavřela. Zajímalo by mě, kdo to byl a jak je Vy-víte-kdo k něčemu takovému zmanipuloval... jakou uvěřitelnou historku jim mohl říct...

Teprve o chvilku později ji došlo, že ta myšlenka znamená, že tomu sama začíná věřit. Možná protože, bez ohledu na to, jak těžké bylo uvěřit Brumbálovi, bylo stále obtížnější nerozpoznat znamení té chladné, temné inteligence.


Později, Albus Brumbál:

I když to bylo jen sedmdesát pět vteřin před koncem snídaně a musel použít čtyři otočení obraceče času, nakonec to Albus Brumbál přece jen zvládl.

Paně řediteli?“ vykvikl zdvořilý hlas profesora Filiuse Kratiknota, když jej starý kouzelník minul cestou ke svému místu. „Pan Potter vám poslal zprávu.“

Starý kouzelník se zarazil. Zvědavě pohlédl na učitele kouzelních formulí.

"Pan Potter řekl, že potom, co se probudil si uvědomil, jak nefér bylo to, co vám řekl potom, co Fawkes zaječel. Pan Potter řekl, že o ostatních věcech nic neříká, jen že se chce omluvit za onu část.“

Starý kouzelník stále hleděl na učitele formulí a nic neříkal.

Pane řediteli?“ vykvikl Filius.

Řekněte mu, že jsem řekl 'děkuji',“ řekl Albus Brumbál, „ale že je moudřejší naslouchat fénixům než moudrým starým kouzelníkům,“ a posadil se na své místo tři vteřiny předtím, než všechno jídlo zmizelo.


Později, profesor Quirrell:

Ne,“ vyštěkla madam Pomfreyová na to dítě, „nemůžete ho vidět! Nemůžete ho obtěžovat! Nemůžete mu položit jednu jedinou otázku! Musí odpočívat v posteli a nic nedělat minimálně další tři dny!


Později, Minerva McGonagallová:

Mířila směrem k ošetřovatelně a Harry Potter ji zrovna opouštěl, když se minuli.

Pohled, který ji věnoval nebyl vzteklý.

Nebyl smutný.

Neříkal vlastně nic.

Bylo to jako kdyby... jako kdyby na ni pohlédl jen dost dlouho na to, aby bylo jasné, že se pohledu na ni záměrně nevyhýbá.

A pak pohled odvrátil, předtím než se stačila rozhodnout, jakým pohledem reagovat; jako kdyby ji toho rovněž chtěl ušetřit.

Když ji minul, nic neřekl.

Ona zrovna tak.

Co by si tak mohli říct?


Později, Fred a George Weasleyovi:

Doopravdy vyjekli nahlas, když zahnuli za roh a spatřili Brumbála.

Nešlo o to, že se ředitel vynořil z čistého vzduchu a teď na ně hleděl přísným pohledem. To Brumbál dělal v jednom kuse.

Ale kouzelník byl oblečen do formálního černého hábitu a vypadal velmi staře a velmi mocně a právě jim dvěma věnoval svůj PŘÍSNÝ POHLED.

Frede a Georgi Weasleyovic!“ promluvil Brumbál svým Mocným hlasem.

"Ano, pane řediteli!“ řekli a narovnali se a věnovali mu vojenský pozdrav, který viděli na nějakých starých obrázcích.

Slyšte mě dobře! Jste přátelé Harryho Pottera, není to tak?“

Ano, pane řediteli!“

"Harry Potter je v nebezpečí. Nesmí opustit bradavické ochrany. Poslouchejte mě, synové Weasleyho, prosím o vaši pozornost: víte, že jsem Nebelvír zrovna tak jako vy sami, že já sám vím, že jsou vyšší pravidla než pravidla. Ale teď, Frede a Georgi, jde o věc té nejvyšší důležitosti, u které nemohou existovat žádné výjimky, malé či velké! Pokud Harrymu pomůžete opustit Bradavice, zemře! Pokud vás pošle na misi, můžete jít, pokud vás požádá, abyste mu něco přinesli, můžete pomoci, ale pokud vás požádá, abyste jeho vlastní osobu propašovali z Bradavic, musíte odmítnout! Chápete?“

"Ano, pane řediteli!“ Popravdě to řekli, aniž by se nad tím zamysleli, a pak si navzájem vyměnili nejisté pohledy -

Ředitelovy jasné modré oči na ně byly fixované. „Ne. Ne bez přemýšlení. Pokud vás Harry požádá, abyste ho dovedli ven, musíte odmítnout, pokud vás požádá, abyste mu pověděli cestu, musíte odmítnout. Nepožádám vás, abyste mi ho nahlásili, protože vím, že to byste nikdy neudělali. Ale prosím vás, abyste šli za mnou, pokud to bude natolik nezbytné, a já budu chránit jeho kroky. Frede, Georgi, je mi líto, že takhle zneužívám vašeho přátelství, ale jde tu o jeho život.“

Oba dva se na delší čas podívali na toho druhého, nekomunikovali, jen si zároveň mysleli ty samé věci.

Podívali se zpátky na Brumbála.

Řekli a zamrazilo je po celém tělem, když to vyslovili: „Belletrix Blacková.“

Mohu vás ujistit,“ řekl ředitel, „že je to minimálně tak zlé.“

Dobrá -“

-chápeme.“


Později, Alastor Moody a Severus Snape:

Když Alastor Moody přišel o oko, vyžádal si služby jednoho nanejvýš vzdělaného havraspára, Samuela H. Lyalla, kterému Moody nedůvěřoval o něco méně než ostatním, protože Lyalla nenahlásil jako neregistrovaného vlkodlaka; a zaplatil mu, aby sepsal list všech známých magických očí a každou známou stopu k tomu, kde by se tak mohly nalézat.

Když Moody onen list dostal, ani se neobtěžoval číst většinu, protože hned na vrchu bylo Vanceovo oko, které bylo ještě starší než Bradavice a momentálně bylo v držení mocného temného kouzelníka, který vládl jakési zapomenuté díře, která nebyla v Británii ani někde jinde, kde by si musel dělat hlavu pokud jde o dodržování hloupých pravidel.

Což je příběh o tom, jak Alastor Moody ztratil levé chodidlo a získal Vanceovo oko, a jak utiskované duše Urulatu byli osvobozeni na dobu přibližně dvou týdnů, než se uprázdněného místa chopil jiný temný kouzelník.

Zvážil, jestli by se následně neměl vydat hledat Vanceovo levé chodidlo, ale rozhodl se, že ne, potom, co mu došlo, že přesně tohle očekávají.

Teď se Pošuk Moody pomalu otáčel, stále se otáčel, zkoumal hřbitov v Malém Visánku. To místo vážně mělo být o dost pochmurnější, ale v jasném denním světle nevypadalo jako nic jiného, než travnatý hřbitůvek s obyčejnými náhrobními kameny, ohraničený zakroucenými řetězy křehkého, jednoduše překonatelného kovu, který mudlové používali místo ochran. (Moody nedokázal pochopit, co si tu mudlové vlastně myslí, jestli jen předstírají, že mají ochrany nebo něco takového, a rozhodl se se raději neptat, jestli mudlovští zločinci tu přetvářku respektují.)

Moody se ve skutečnosti nemusel otáčet, aby prouzkoumal celý hřbitov.

Vanceovo oko vidělo celý svět ve všech úhlech kolem něj, bez ohledu na to, jakým směrem bylo natočené.

Ale neexistoval žádný důvod, proč by bývalý smrijed jako Severus Snape měl vědět něco takového.

Někteří lidé o Moodym říkali, že je 'paranoidní.'

Moody takovým lidem vždycky odpovídal, ať si jen zkusí přežít sto let boje s temnými kouzelníky, a pak mu o tom něco můžou říkat.

Pošuk Moody si jednou spočítal, jak dlouho mu vlastně trvalo, než dosáhl toho, co považoval za přiměřenou úroveň opatrnosti – zvážil kolik zkušeností bylo třeba, aby se stal schopným a ne jen šťastlivým – a dostal podezření, že většina lidí zemřela než se do toho stádia dostala. Moody se s touhle myšlenkou jednou svěřil Lyallovi, který chvíli počítal a přemýšlel, a pak mu řekl, že typický lovec temných kouzelníků zemře, v průměru, osm a půlkrát než se mu podaří stát se 'paranoidním.' To vysvětlovalo mnohé, tedy ovšem za předpokladu, že Lyall nelhal.

Včera Albus Brumbál sdělil Pošukovi Moodymu, že Pán zla použil nepopsatelnou černou magii, aby přežil smrt svého těla a teď byl naživu a někdy tam venku, pátraje po způsobu, jak znovu získat moc a začít novou kouzelnickou válku.

Někdo jiný by mohl reagovat nevěřícně.

"Nechápu, že mi nikdo z vás nikdy neřek o tomhle zmrtvýchvstání.," řekl Pošuk Moody značně kousavě. "Chápete, jak dlouho mi bude trvat zpracovat hrob každýho předka všech temných kouzelníků, co jsem kdy zabil, teda těch, kteří byli dost chytří, aby si udělali vitáli? Nezačali jste s tím až u tohohle, že ne?"

"Tady dávky obnovuji každý rok," řekl Severus Snape klidně, odstranil víčko u třetí flakónu z údajných sedmnácti, a začal nad ním mávat hůlkou. "Zbytek hrobů předků, které jsme byli schopni lokalizovat byli otráveny jen dlouho působícími substancemi, vzhledem k tomu, že někteří z nás mají méně volného času než vy."

Moody sledoval jak tekutina vytekla z lahvičky a zmizela, aby se objevila uvnitř kostí, kde kdysi byl morek. "Ale musíte si myslet, že stojí za námahu dělat se s tou pastí, místo toho, abyste prostě odstranili kosti."

"Má další cesty, jak se vrátit k životu, pokud by tuhle považoval za zablokovanou," řekl Snape suše a otevřel čtvrtý flakón. "A než se zeptáte, musí to být původní hrob, místo někdejšího pohřbu, a kost musí být odstraněna během rituálu a nikoli dříve. Čili ji nemohl získat už předtím; a také nemá žádný smysl nahrazovat kostru jinou, patřící slabšímu předkovi. Všiml by si, že ztratila veškerou sílu."

"Kdo další ví o téhle pasti?" chtěl vědět Moody.

"Já. Vy. Ředitel. Nikdo další."

Moody si odfrkl. "Pch. Řekl Albus Amélii, Bartimeovi a tý McGonagallový a tom rituálu?"

"Ano -"

"Pokud Voldy zjistí, že Albus ví o tom oživujícím rituálu a že jim to Albus řekl, Voldie si domyslí, že to Albus řekl mně, a Voldie , že mě by to napadlo." Moody znechuceně zavrtěl hlavou. "Jaký jsou ty další způsoby, kterýma může Voldy obživnout?"

Snapeova ruka se zarazila nad pátou lahví (všechno to bylo zastřené, samozřejmě, celá ta operace byla zastřená, ale to pro Moodyho nic neznamenalo, jeho oko celou věc jen vnímalo jako něco, co se někdo snaží zastřít) a bývalý Smrtijed řekl: "To nepotřebujete vědět."

"Učíš se, synku," řekl Moody s lehkým souhlasem. "Co je v těch nádobkách?"

Snape otevřel pátou lahvičku, gestem hůlky poslal tekutinu směrem k hrobu a řekl: "V téhle? Mudlovské narkotikum zvané LSD. Včerejší rozhovor mě přiměl myslet na mudlovské věci a LSD mi přišlo jako nejzajímavější řešení, tak jsem si nějaké obstaral. Pokud bude smíchané s oživovacím lektvarem, mám podezření že jeho účinky budou trvalé."

"Co to dělá?" zeptal se Moody.

"Říká se, že jeho účinky jsou nepopsatelné někomu, kdo ho nezkusil," protáhl Snape, "a já jej nezkusil."

Moody souhlasně přikývl zatímco Snape otevřel šestou lahvičku. "A co tahle?"

"Nápoj lásky."

"Nápoj lásky?" řekl Moody.

"Ne ten normální druh. Má vyvolat oboustranné pouto s neuvěřitelně sladkou vílou jménem Verdandi, u které ředitel doufá, že bude schopná jej spasit, pokud se skutečně budou milovat."

"Gah!" řekl Moody. "Ten zatracený sentimentální šašek -"

"Souhlasím," řekl Severus Snape klidně, pozornost soustředěnou na svou práci.

"Řekni mi aspoň, že tam máš nějaký jed z dvoubřitníka."

"Druhá láhev."

"Iokanský prášek."

"Čtrnáctá nebo patnáctá láhev."

"Bahlovo odrovnání," řekl Moody název mimořádně návykového narkotika se zajímavými vedlejšími účinky na lidi se zmijozelskými tendencemi; Moody jednou viděl jak závislý temný kouzelník sklouzl k naprosto směšným věcem jen, aby svou oběť donutil, aby se dotkla jistého přenášedla, místo toho, aby ji prostě hodil očarovaný scvrček až příště bude ve městě; a po celé téhle snaze dotyčný závislák pokračoval a zakouzlil další přenášecí kouzlo na to samé přenášedlo, které, při druhém doteku, oběť dopravilo zpátky do bezpečí. Až do dnešního dne, i když bral tu drogu v potaz, si Moody nedokázal představit, na co tak mohl ten chlápek myslet, když sesílal druhé přenášecí kouzlo.

"Desátá láhev," řekl Snape.

"Baziliščí jed," navrhl Moody.

"Cože?" vyštěkl Snape. "Baziliščí jed je posilovací složkou oživovacího lektvaru! Nemluvě o tom, že by rozpustil kosti a všechny další složky! A kde bychom my vůbec získali -"

"Uklidni se, synku, jen jsem zkoušel, jestli se ti dá věřit."

Pošuk Moody pokračoval ve svém (tajně zbytečném) pomalém otáčení, zkoumal hřbitov a mistr lekvarů pokračovat v polévání.

"Počkej," řekl Moody náhle. "Jak vůbec víme, že tohle je vážně kde -"

"Protože na tomhle snadno přemístitelném náhrobním kameni stojí 'Tom Riddle,'" řekl Snape suše. "A já právě vyhrál deset srpců na řediteli, který se vsadil, že vás to napadne před pátou lahví. Tolik k neustálé bdělosti."

Nastalo ticho.

"Jak dlouho Albusovi trvalo než si uvědo-"

"Tři roky potom, co jsme se dozvěděli o tom rituálu," řekl Snape tónem, který se tak docela nepodobal jeho obvyklému sarkastickému protahování. "V retrospektu jsme se s vámi měli poradit dříve."

Snape otevřel devátý flakón.

"Otrávili jsme všechny ostatní hroby dlouho působícími substancemi," poznamenal bývalý Smrtijed. "Je možné, že jsme na tom správném hřbitově. Možná neplánoval natolik dopředu, když vyvraždil svoji rodinu, a hrob samotný přemístit nemohl -"

"To pravé místo už dávno nevypadá jako hřbitov," řekl Moody prázdně. "Přesunul všechny ostatní hroby sem a na mudly použil paměťová zaklínadla. Ani Bellatrix Blacková o tom nebude nic vědět, dokud rituál nezačne. Nikdo neví skutečné místo kromě něho."

Pokračovali ve své marné práci.


Později, Blaise Zabini:

Zmijozelskou společenskou místnost by bylo možné přesně a výstižně popsat jako remilitarizovanou zónu – ve chvíli, kdy jste prošli portrétem jste mohli spatřit, že levé strana místnosti v žádném případě nemluví s pravou stranou a naopak. Bylo velmi jasné, a nikomu to nemuselo být vysvětlováno, že možnost nepřidat se ani na jednu stranu tu prostě není.

U stolu v přesném středu místnosti seděl samotný Blaise Zabini a usmíval se, když pracoval na svém domácím úkolu. Měl teď určitou reputaci a mínil si ji udržet.


Později, Dafné Greengrassová a Tracey Davisová:

Dělalas dneska něco zajímavýho?“ řekla Tracey.

Ne-e,“ řekla Dafné.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: kerray - 28.05. 2021
Na https://archetypal.cz/HPaMR už je přeloženo pět knih a načali jsme šestou. Tady to nepřibývalo ne proto, že by Edita nějak nemohla, ale tipuju, že když mi odsouhlasila, že #HPaMR může vycházet na Archetypalu, byla ráda, že se o nic než o překládání nemusí starat. Od konce čtvrté knihy jsem místo redigování Tersina překladu začal překládat já, protože Edita/Tersa po dlouhém a na čas zdánlivě vyhraném boji zemřela, a protože jsme spolu kromě jejího překladu nic neřešili, sám jsem to zjistil až vlastně po několika měsících. Od té doby překladu věnuju čas, a vedle toho, že by #HPaMR mohl být venku do konce roku 2021 aspoň v 'betaverzi', máme v archetypal.cz v zásobníku i spoustu dalších zajímavých projektů, a chybí hlavně lidé, kterým to jde s českými jazykem a zároveň ovládají angličtinu, nebo případně nějaký jiný jazyk, ve kterém je k dispozici zajímavý obsah, který se dá vydávat neziskově. Vzniká i audioverze, které se chopil https://facebook.com/HlasyKnih/ Budu rád, když budete pomáhat Metody racionality dál šířit. Nové kapitoly jde sledovat přes RSS nebo se přihlásit k odběru emailem, hotové knihy jsou volně ke stažení ve všech obvyklých formátech.
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Jimmi - 28.05. 2021
Ďakujeme za správy, aj keď bohužiaľ smutné. Je nám to hrozne ľúto, ja osobne som zachytila práve to zlepšenie, už sa potom neozvala a nevedela som, čo sa stalo. Bohužiaľ, toto to vysvetľuje. Ale možno aj vďaka tomu, čo robíte, ostane nezabudnuteľná... Je zbytočné, aby tu táto verzia bola, ale tiež zápasíme s časom a stále to nie je kedy doriešiť. Alebo to tu možno necháme, teraz, keď je tu oficiálny link na pokračovanie... na rovinu, po tejto správne mi to moc nemyslí... Určite pomôžeme, ako budeme môcť... Neskôr, keď tento šok opadne. Ešte raz ďakujeme a nech sa vášmu projektu darí. Také sú potrebné.
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: kerray - 29.05. 2021
Díky za přání. Jinak jsem si říkal, že bude fajn, když tu ten původní překlad zůstane, je ze spousty míst nalinkovaný, jen by někdo s odpovídajícími právy mohly třeba přidat další příspěvek, ve kterém by byl odkaz na Archetypal - nebo případně se klidně dají přeložené kapitoly vzít a přesypat sem, ničemu by to nevadilo, když u toho budou linky, jen by to mělo tu nevýhodu, že ten překlad se i teď vyvíjí a občas někde něco opravíme nebo upravíme...
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Jimmi - 29.05. 2021
To spravíme určite... len riešim detaily... Určite nebudeme preklad kopírovať, to viem s istotou...
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: martin_novy - 11.06. 2021
prosím, nevymazávejte HPaMR z hpkizi.sk ... jsou tu krásné komentáře

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Jimmi - 26.10. 2020
Fido: bude to někde pokračovat vím, že to někdo překládá na http://archetypal.cz/2015/harry-potter-a-metody-racionality/ ale to je na hodně dlouho proč se to tu zastavilo? Len dopĺňam, že nemám najmenšieho tušenia, prečo začala Tersa pokračovať v preklade niekde inde bez toho, aby nám dala nejako vedieť.. Takže preklad naozaj pokračuje a dokonca od tej istej prekladateľky, takže asi sa nejako dohody. U nás to znamená diskusiu o tom, či by nebolo vhodné, tento preklad vymazať...
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Lupina - 26.10. 2020
Jelikož uběhlo šest let od posledního příspěvku, překlad pokračuje jinde, nevidím důvod, proč by tady zůstávalo jen toto torzo. Pokud tedy překladatelka nechce pokračovat i zde...
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Jimmi - 27.10. 2020
Nereaguje alebo mail už nepoužíva. Som už viac menej rozhodnutá, že to vyčistíme a link na nový preklad len dám do odkazov... Ešte tak nájsť si čas

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Fido - 01.07. 2016
bude to někde pokračovat vím, že to někdo překládá na http://archetypal.cz/2015/harry-potter-a-metody-racionality/ ale to je na hodně dlouho proč se to tu zastavilo? :(

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: sisi - 20.06. 2016
Myslím, že jsem s komentáři přestala někde u 25. kapitoly, protože jsem byla tak zvědavá, jak to všechno dopadne, že jsem je prostě nezvládla. Přiznávám svůj dluh na tomto poli a je mou snahou to napravit. Následují mé díky za každou nekomentovanou kapitolu. 1. Děkuji 2. Děkuji 3. Děkuji 4. Děkuji 7. Děkuji 12. Děkuji 18. Děkuji 21. Děkuji 22. Děkuji 24. Děkuji 26. Děkuji 27. Děkuji 28. Děkuji 29. Děkuji 30. Děkuji 31. Děkuji 32. Děkuji 33. Děkuji 34. Děkuji 35. Děkuji 36. Děkuji 37. Děkuji 38. Děkuji 39. Děkuji 40. Děkuji 41. Děkuji 42. Děkuji 43. Děkuji 44. Děkuji 45. Děkuji 46. Děkuji 47. Děkuji 48. Děkuji 49. Děkuji 50. Děkuji 51. Děkuji 52: Děkuji 53. Děkuji 54. Děkuji 55. Děkuji 56. Děkuji 57. Děkuji 58. Děkuji 59. Děkuji 60. Děkuji 61. Děkuji 62. Děkuji 63. Děkuji Jelikož Tersa slíbila překlad dokončit, budu se těšit na každou další novou kapitolu, ale dopředu děkovat mi přijde neracionální. Takže další dávka díků až později. Krom jiného děkuji, za tyto stránky, jejich dostupnost a bohatost. Děkuji celému velkému týmu překladatelek, opravovatelek a kreslířek, administrátorům a zřizovatelům. Děkuji.

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Fido - 10.02. 2016
ahoj, dočetl jsem a jsem zvědav zda bude ještě pokračování :) i když po roce a půl je to asi zbytečný dotaz ... originál je snad hotový povídku jsem objevil zde (http://archetypal.cz/2015/harry-potter-a-metody-racionality)... prvních pár kapitol a pak jsem hledal dál a našel tohle ... díky za překlady děkuji za odpověď

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: CherryPie - 07.11. 2014
Úžasná povídka Miluju šílené postavy, které šíleně intrikují Harry je naprosto rozkošný. Vždycky si jej předtavuju, jako nějákého roztomilého jedenáctiletého chlapečka a jeho povaha v povídce tomu dodává šmrnc. Miluju šíleně geniální postavy a tahle povídka je jich přímo plná Doufám, že budeš co nejdřív pokračovat...

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Perenelle - 23.06. 2014
Vedela som, ze som na nieco zabudla a nevedelo ma napadnut, co to bolo. Potom mi trklo, ze som si s radostou precitala nove kapitolky a kedze som bola v zaplave ucenia odlozila som komentovanie na neskor. A ze je z toho neskor :D Tato poviedka ma naozaj nikdy neomrzi a stale je to zazitok. Ale ako bolo spomenute aj v inych komentaroch, obcas sa uz stracam a unikaju mi suvislosti. Ale kedze je po skuskovom, mozem si to cele precitat este raz a snad sa dockam konca kym zas pozabudam detaily :) Velka vdaka a len tak dalej, ta poviedka si naozaj zasluzi byt prelozena cela ked si s nou stravila uz tolko casu

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: mami - 20.06. 2014
Som zmatena a stratena...nestíhám sledovat zapletku. Pravdu povediac, stratila som sa už dávno a stále som sa nenašla ;-).

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Alexis - 17.05. 2014
Supr povdíka a dvě kapitoly najednou Zrovna se učím na maturitu, ale na tohle jsem si udělala čas ráda a dobilo mě to energií   nakonec se to vyřešilo úplně jinak, než jsem si myslela, že se to vyřeší, ale na kráse a důvtipu to vůbec neubralo. Je mi líto Harryho, který zakouší, že i když to zpočátku je myšleno dobře, výsledek zas tak dobrý být nemusí a že ostatní lidi většinou čini hodnotí až podle výsledků a nikoliv podle myšlenek, které nás k tomu vedly Těším se na další pokračování, abych měla po maturitě co dělat P.S. Trocha emocionálního vydírání není nikdy na škodu ne?

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Jimmi - 06.05. 2014
Som absolútne mimo, čo sa týka deja, ale preklad skvelý a bavilo aj bez súvislostí. Ďakujem za ďalší kúsok.

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: larkinh - 06.05. 2014
Sláva, další kapitoly... trochu se ztrácím, ale já si to pak přečtu všechno najednou... některý ty jejich "intriky" jsou nad mé současné schopnosti chápání... Moody se Severusem byli úžasní... 

Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: Neprihlásený - 06.05. 2014
Ho, ho, zase dvě naráz. ParádaModdy a Severus neměli chybu, jestlipak jim stálá bdělost pomůže. A Harry? Nechávám se překvapit, co zase přijde. Díky moc za další příděl a netrpělivě vyhlížím další.
Re: 63.SVE, Později, 1.polovina Od: luisakralickova - 06.05. 2014
To jsem já, omlouvám se za anonima.

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce