archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 12.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 16.04. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/12/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+



Ejhle! Více děje! Myslím, že se vám to bude líbit…

 

Kapitola 12

„The door is locked now, but it's opened if you're true
If you can understand the me, then I can understand the you.“

 

„Dveře jsou zamčené. Skutečná však jsi-li, pak se uvolní.

Pokud rozumíš ty mně, pak i já tobě rozumím.“


Metallica, ‚The Unforgiven‘

 

XXX

Na začátku dubna, právě týden před prázdninami, byla Hermiona zase jednou vzbuzena v pozdně nočních hodinách. Tentokrát to nezapříčinil Křivonožka, ale hlas volající její jméno. Otevřela oči a spatřila zelené plameny v krbu, přičemž znovu uslyšela Severuse volat netrpělivě její jméno. Potlačila zívnutí, vyklouzla z postele a s chvěním popadla hábit. „Jsem vzhůru, jsem vzhůru. Co se děje?“

„Já… Merline, opravdu je tolik hodin? Promiňte; tohle mohlo počkat do rána.“

„Nu, jsem už vzhůru – více méně. Něco se stalo?“

„Dokončil jsem lektvar,“ vychrlil bez úvodu.

„Je hotový? A bude fungovat?“

„Ano.“

„Severusi, to je báječné! Do pár minut jsem dole. Chci ho vidět.“

XXX

Lektvar nebyl takový, jak očekávala. Prvních několik složek vycházelo z jeho stávající léčby a podobaly se jí mléčně modrou barvou; celý lektvar pak doutnal ve stavu rozpracovanosti několik týdnů a byl temně šedo-fialový. Teď byl jasný, téměř zlatý s nazelenalým nádechem, a když jej zvedla, zvláštně se podobal lahvičce plné jarního sluníčka. „Nečekala jsem takovou barvu.“

„Ani já,“ odpověděl a zněl unaveně, ale i hrdě – oprávněně. Vzhlédla k němu a usmála se, a on opravdu musel být hodně unavený, protože v jeho výrazu neviděla nic hlídaného, když jí úsměv vracel. Zcela jej to proměnilo a ona na chvíli zahlédla skrze masku a jizvy muže ukrytého pod tím vším; její vlastní úsměv zaváhal, když se jejich oči setkaly. Byl to zvláštní okamžik intimity, zároveň nepříjemný i příjemný.

Oba zamrkali a současně se odvrátili. Hermiona vrátila pozornost k nevinně perlivému lektvaru v ruce, ale cítila se podivně vyvedená z rovnováhy. „Pořád plánujete jej užít na začátku prázdnin?“

„Ano.“ Jestli na něj ten okamžik měl vliv, pominulo to, a neprojevilo se to při dalších větách: „Jen… přál jsem si s vámi o tom mluvit. Nevím, nakolik špatné důsledky to bude mít…“

Chvilku jí trvalo, než přišla na to, co vlastně říká. „Chcete, abych tam byla?“

„Nechci u toho mít nikoho, ale mám pocit, že něčí přítomnost možná bude zapotřebí, i kdyby jen pro záznam průběhu – stěží budu ve stavu být objektivní. A je také možné, že se ocitnu v nebezpečí zranění díky křečím, nebo něčeho takového.“

„No, když děvčeti předložíte takovou nabídku, Severusi, neumím si představit, jak bych mohla odmítnout,“ předložila mu sarkasticky a jemu zacukaly koutky pobaveným pousmáním, které nezakrylo záblesk úlevy v očích – myslel si, že odmítne. Dokonce ani teď nedůvěřoval jejich zvláštnímu přátelství.

XXX

Po návratu do vlastních komnat zjistila, že nemůže usnout, protože přemýšlela o tom, co se právě přihodilo. Posadila se ke stolu a začala dávat dohromady dopis Lence; určitě bylo velmi podstatné, že jeho prvním impulzem po dokončení lektvaru bylo říct jí to a sdílet to vítězství. Ale při pokusu popsat ten nestřežený okamžik, kdy se na ni usmál, Hermiona zaváhala a zjistila, že o tom ve skutečnosti nechce někomu říct, ani Lence; nějak to bylo příliš soukromé. A nebyla si jistá, co si má o tom myslet.

Neudělalo jej to pohlednějším, nebo něco takového jako ve špatných romantických románech. Severus teď obecně vypadal mnohem lépe než dříve za svého učitelování, ale to nic neznamenalo. Nikdy nebude atraktivní. Vyzařoval z něj však pocit, jisté charisma, které bylo zvláštně přesvědčivé, když nebyl v jedné ze svých nepříjemných nálad. A v té chvíli očního kontaktu úsměv otupil ony ostré hrany, dočasně snížil jeho obrany a zkrátil odstup, zvýšil jeho lidskost – a mužnost. Nebo možná si to teď jen víc uvědomovala.

Po chvíli dospěla k závěru, že to bylo alespoň částečně z důvodu, že mezi ní a Severusem existovalo dospělé přátelství. Své ostatní přátele znala od dětství a byla jistá nevinnost v tom, jak je v mnoha směrech viděla jako jedenáctileté a oni viděli stejně ji. Přátelství rozvinuté mezi dvěma dospělými bylo složitější a méně nevinné, obzvláště když nebyli stejného pohlaví. Technicky, samozřejmě, by ji Severus měl vidět jako vlasatou, zubatou jedenáctiletou holku, ale neměla ten dojem; zacházel s ní jako s dospělou a téměř sobě rovnou.

Většinu ze zbytku té zvláštní reakce by mohla vidět v čiré biologii, řekla si pochmurně. Severus byl muž a podle standardů kouzelnického světa nebyl o moc starší než ona; nebyl skutečně neatraktivní jako takový, užívala si jeho společnost, a bylo to dlouho, kdy vůbec byla s někým na rande. Nepochybně to vysvětlovalo i jeho reakci – a on reagoval, to si vybavovala, zorničky se mu lehce rozšířily a v jejich temných hloubkách cosi probliklo, než se oba odvrátili.

Doufejme, že za tím nebylo nic víc. Cokoliv jiného by bylo neskutečně složité a bez pochyb trapně jednostranné. Tu nejasnou pubertální chybu v úsudku ohledně Lockharta stranou, Hermiona se až dosud vyhnula většině romantických komplikací; žádné jednostranné vzplanutí, žádní beznadějně nevhodní muži a žádné katastrofální vztahy – když nepočítá Rona, a po všem tom čase si nebyla jistá, jestli by jej počítat měla. Nebylo to tak špatné.

Ale na druhou stranu neměla ani žádné úspěchy, pomyslela si. S většinou mužů bylo velmi těžké najít něco společného – ne nutně proto, že by byla chytřejší, ale protože byla intelektuálnější. Dokud nezačala s pravidelnými rozhovory se Severusem, ani si neuvědomovala, jak izolovaně se cítila, jako by touha diskutovat o něčem složitém nebo akademickém byla nějakým hříchem.

„Jsem už dlouho vzhůru, Nožko. Ještě chvíli a přivolám nějakou zmrzlinu a začnu zpívat Pořád sama (1) nebo něco podobného,“ sdělila svému společníkovi, který v reakci trhnul uchem, ale ani se neobtěžoval rozbalit z klubíčka. S úsměvem proběhla napůl dopsaný dopis pro Lenku a po chvíli přemýšlení jej hodila do ohně; napíše jí zítra, až si bude jistější tím, co chce sdělit.

XXX

Byla polovina dubna a deštivé jarní ráno přistihlo Hermionu stát v Severusově ložnici. Musela argumentovat dlouho, než jej přiměla k souhlasu; původně plánoval užít lektvar v laboratoři, což nebylo to nejpohodlnější místo světa. Vzdal se s nechutí, mračil se a mumlal, že bolest nezmenší ležení na matraci; upadl do zasmušilého ticha, když podotkla, že ačkoliv to je jistě pravda, o matraci si neudělá modřiny, pokud dostane křeče, zatímco rozhodně ano na studené kamenné podlaze.

Jeho ložnice byla stejně neosobní jako zbytek komnat – ve skutečnosti víc. Jedinou stopou po individualitě v pokoji byl stoh opotřebovaných brožovaných výtisků na nočním stolku. Až na toto to mohl být hotelový pokoj; karavan si uchovával více jeho osobnosti.

Severus se posadil na okraj postele a studoval flakónek v rukách. Nevypadal šťastný; částečně tím, že se připravoval na mučivou bolest, ale také proto, že po celou dobu bude bezmocný. Hermiona věděla, že projev porozumění by neocenil, a zaměstnala se přeměňováním křesla vedle postele a následným pohodlným usazením. Na jedné područce seděl Křivonožka, aby viděl. Severus úkosem pohlédl na své publikum.

„Můžu vám něco nabídnout, Grangerová? Třeba popcorn?“

Tento úšklebek rozpoznala jako obranný-Severus, spíše než ohavný-Severus, ignorovala jej a tiše odvětila: „Není to zábava a oba to víme. Budu zde, dokud to neskončí.“

Vyhnul se očnímu kontaktu, podíval se dolů a rozpačitě se přesunul, než se zhluboka nadechl a zvedl lahvičku. „Na zdraví,“ pronesl bezbarvě, zavřel oči, a co nejrychleji lektvar spolykal.

XXX

Trvalo to déle, než Severus počítal. Pokud mohla soudit, skutečná léčba neprobíhala déle než dvě hodiny, ale pak omdlel a vědomí nabyl až odpoledne. Což bylo pravděpodobně jen dobře, protože to Hermioně dalo čas zotavit se ze záchvatu nevolnosti a osušit slzy a vůbec se dát dohromady. V době, kdy skutečně otevřel oči, si četla jednu z jeho knih, které ležely vedle postele – překvapivě výběr básní.

„Severusi!“ Odložila knihu a předklonila se, pozorujíc jej s obavami, zatímco mrkal a snažil se na ni zaměřit. „Jste v pořádku? Fungovalo to?“

„Zatraceně doufám, že ano,“ odpověděl chraptivě. „Nerad bych si tím prošel pro nic za nic.“ Zachvěl se a zavřel oči. „Bože, zapomněl jsem, jak moc to bolí.“

„Nevypadá to, že by se na to dalo zapomenout…“

„Dřív jsem si myslel, že jsem si na to prostě zvyknul. Zdá se, že to muselo být nervovým poškozením, a já prostě vše plně necítil.“

„Pořád to bolí?“

„Ach, ano,“ odpověděl dutým hlasem se zavřenýma očima. „To proto vím, že to funguje. Nervy se všechny zregenerovaly. Bude to bolet, dokud se nesníží jejich obnaženost.“

Po chvíli opatrně nalila sklenici vody ze džbánu u postele a nabídla mu ji. „Můžete se posadit, abyste se napil?“ zeptala se.

V odpověď se z čiré, tvrdohlavé pýchy bolestivě snažil dostat do sedu, odmítaje přiznat, jak moc to bolí. Vzal si sklenici a opatrně se napil, než ji vrátil a ponořil se zpět do polštářů. „Co se stalo?“ zeptal se věcně. „Nepamatuji si toho moc, kromě bolesti.“

„Lektvar neúčinkoval okamžitě. Po pár sekundách jste se přestal cítit dobře, ale několik minut nevypadalo, že byste byl ve skutečných bolestech.“ Hermiona se zachvěla. „Bylo těžké to odhadnout. Zvládla bych to, kdybyste křičel, nebo něco, ale vy jste nevydal ani hlásku mimo dýchání. Chvěl jste se – ne křeče, ale otřesy jako při záchvatu v únoru – a zjevně jste trpěl bolestí, ale byl jste naprosto zticha, ani jste na nic neodpovídal.“

Severus zasmušile přikývl. „Byla to… otázka pýchy, nikdy pod Cruciatem nekřičet. Ani Pán zla mě k tomu takto nedokázal přimět, většinou. Pokud ze mě chtěl řev dostat, musel být kreativní. Což pro něj samozřejmě nepředstavovalo problém. Myslím, že teď je to ve mně prostě zakořeněno, abych dělal co nejméně hluku, když jsem zraněný; na blokování bolesti existují jisté techniky…“

A ona tak nechtěla vědět, čím si musel projít, aby mohl dát tuto odpověď. Krátce zvažovala, zda by mu měla říct pravdu – že asi na hodinu zřejmě upadl do nějaké chvíle z minulosti, protože začal bojovat proti neviditelným překážkám a – ani ne žadonit, s tím by se vyrovnala, ale prostě prosit, aby to přestalo, mrtvým hlasem s podivně rezignovaným tónem, který vypovídal o jeho jistotě, že se to nestane. Tehdy se jí udělalo zle.

Se snahou napodobit jeho strohý odstup pokračovala: „Celou dobu jste měl zavřené oči. Vaše levá ruka vypadala horší, ale nevím, zda to bylo fyzické, či psychické. To trvalo asi dvě hodiny, ale pak jste ztratil vědomí. Stále jste se třásl, ale způsobovaly to zřejmě svalové kontrakce a jinak jste se nehýbal. Asi před hodinou otřesy ustoupily cukání a pak už jste nabyl vědomí.“

Jen zamyšleně přikývl a zamrkal, když se na postel vyhoupnul Křivonožka a přišel jej očichat. „Co máš za problém, chlupáči?“ zeptal se kocoura slabě.

Hermiona se pokusila o úsměv. „Dělal si starosti téměř stejně jako já. Mám za to, že si nejdřív myslel, že vás něco přepadlo.“

„Hloupé zvíře,“ zabručel a odvracel tvář od Křivonožkovy prohlídky, načež se vzdal a začal jej hladit. „Omlouvám se za to, že jste u toho museli být,“ dodal, aniž by na ni pohlédl.

Dlouhou chvíli se na něj dívala, přísně krotíc své první dva impulzy – začít znovu plakat, nebo se ho pokusit uškrtit – a nakonec odvětila: „Myslela jsem, že jen Nebelvíři mají sklon omlouvat se za věci, které s nimi nemají naprosto nic společného.“

Chraplavě se zasmál a trhl sebou. „Zásah.“

„Potřebujete něco? Neumím vařit zdaleka tak dobře jako vy, ale umím to. Nebo můžu zavolat domácí skřítky, aby něco donesli.“

„Ne. Nepotřebuji chůvu.“ Hlas už se blížil k jeho formálně ostrému tónu, ochranné valy se znovu vztyčovaly rychle.

„Přestaňte být tak zatraceně tvrdohlavý,“ vyštěkla na něj. „Jste zraněný. Co se stalo se ‚všechno nemusí být nutně boj, občas je nutné přiznat, že jste jen člověk’?“

Zamrkal a zamračil se. „Vy si pamatujete –? Nevadí. Nejsem jen tvrdohlavý. Nejsem ani zraněný, pouze mám bolesti, a vydržel jsem horší. Bolest neodezní rychleji proto, že ležím a nic nedělám, ale jen na ni myslím. Budu se cítit lépe, když vstanu a začnu se hýbat. Kromě toho to pomůže znovu obnovit spojení mezi novými nervy a svaly.“

Samozřejmě si pamatuji. Zamračila se na něj a uvědomila si, že nemůže říct ani udělat nic, co by jej přesvědčilo, aby jen odpočíval. „Zatvrzelý mizero. Dobře. Jděte a ubližte si.“

Rty mu zaškubaly, jak se snažil nesmát. „Nesnesitelná ženská. Nemůžete napravit svět. Běžte si teď kvokat kolem někoho jiného; já to nepotřebuji, ani si to nezasloužím.“

„To si myslíte vy.“

„A je to mé tělo, můj lektvar a mé komnaty.“ Posadil se, jemně položil Křivonožku stranou a pomalu spustil nohy z postele. Pohyboval se opatrně, ale musela přiznat, že vypadal lépe, než čekala. Na druhou stranu při jeho schopnosti snášet bolest by pravděpodobně bez mrknutí oka chodil na obou nohách zlomených.

Hermiona zavrtěla hlavou, napůl obdivně, napůl zoufale: „Nikdy se nevzdáte, že?“

„To vy se nevzdáte, dokud nezemřete. Vzhledem k tomu, že se můj život v posledním roce tak dramaticky zlepšil, bylo by pošetilé nechat to teď být.“

„Budu to brát jako kompliment, i když pochybuji, že jste to tak zamýšlel,“ informovala ho povzneseným tónem. Než mohl odpovědět, rychle dodala: „A teď, když jste teoreticky oslabený a vyvedený z rovnováhy, zatímco se uzdravujete, měla bych na vás prosbičku…“

Severus na ni ostražitě shlédl. Vidět podezření v jeho očích bodalo, ale nebylo to osobní, a časem se naučí jí důvěřovat trochu víc. Vzhledem k tomu, oč jej chtěla požádat, bylo téměř zábavné vidět jeho napětí. „Jakou?“

Nevinně se na něj usmála. „Nakrmíte mi příští týden Křivonožku? Poslední týden prázdnin strávím v Doupěti, abych se všemi poklábosila a navštívila kamarády.“

Napětí jej opustilo a tiše se zasmál, zřejmě dokázal ocenit způsob, jak si s ním pohrála. „Věřím, že to zvládnu. Řekl bych, užijte si návštěvu, ale je pro mě těžké představit si něco horšího než toto.“

„Nejsou tak hrozní,“ odvětila se snahou znít rozhořčeně, zatímco bojovala se smíchem. Vážněji dodala: „Pokud budete něco potřebovat, prosím, nebuďte tvrdohlavý a požádejte o to.“

„Odmítám přednášku o zatvrzelosti od Nebelvíra, a obzvláště od vás,“ odvětil s přezíravým máchnutím rukou. „Pryč s vámi.“

„Zjevně vám není dobře, pokud je toto nejlepší invektiva, se kterou se můžete vytasit,“ opáčila s úsměvem a odvrátila se.

Když odcházela, uslyšela jeho tiché: „Hermiono?“

„Ano?“

„… Děkuji vám.“

„Kdykoliv, Severusi, a myslím to tak.“

XXX

„Takže je už vyléčený?“ zajímala se Lenka. Uprostřed prázdnin se ty dvě setkaly v rámci staromódní nákupně-kafíčkové terapii.

„Tvrdí to. Předpokládám, že to nebudeme doopravdy vědět do dalšího záchvatu. Doufám, že je – nemyslím, že bych zvládla sledovat to ještě jednou.“

„Bylo to tak hrozné?“ soucitně se optala Lenka.

„Ne. Bylo to nejhorší. Kdyby plakal, nebo křičel, s tím bych se vyrovnala, víš? Ale on jen – téměř to ignoroval. Je tak silný, až – až mě to trochu děsí. A pokaždé, když se přistihnu přemýšlet o tom, jak se tak dobře naučil snášet bolest, chce se mi plakat.“

„Dává to smysl. Neměl snadný život. Ale dívej se na to z té lepší stránky – nechal tě pomoci. Zdá se, že náš projekt pokračuje dobře.“

Hermiona se usmála. „Pravda. Lépe, než bych si myslela. Myslím, že jsme teď skutečně přátelé.“

„Pro tebe je dobrý společník,“ poznamenala Lenka a lžičkou si nepřítomně kreslila do pěny na svém cappuccinu.

„Co tě k tomu názoru vede?“

Kamarádka vzhlédla se svým obvyklým zasněným úsměvem. „Už dlouho jsem tě neviděla tak šťastnou,“ řekla prostě.

Zaskočená Hermiona se chystala protestovat, dokud se nezastavila a nezamyslela se nad tím. Loni strávila většinu volného času zalezlá v pokoji s knihou a kocourem, a často otravovala své přátele dlouhými dopisy, jen aby s někým komunikovala. Letos strávila většinu volna se Severusem a společným nekonečným rozprávěním o každém tématu pod sluncem, nebo pomocí s výzkumem, nebo hádkami. Dokonce i jejich dohadování bylo téměř zábavné.

„Máš pravdu,“ připustila pomalu. „Je pěkné mít přítele, kterého vidím častěji než jednou za pololetí. Je… nám spolu dobře. I když má jednu ze svých nálad. A rádi mluvíme o stejných věcech.“

„Dobře. Jsem za tebe šťastná.“

„Přeji si, aby byli i ostatní.“

„Jo?“ Lenčin neurčitý výraz se stal lehce vnímavějším.

Hermiona přikývla a dobrá nálada jí vyprchala, když si vzpomněla na posledních pár dní. „Nezdá se, že by někdo ocenil, že se skutečně přátelím se Severusem. Myslím, že Molly a Arturovi se ulevilo, že se mu teď dobře vede, ale to je asi tak vše. Harry s Ginny nějak chápali, proč mu chci pomoci, ale teď, když má zase svoji práci, si myslí, že to stačí. A Ron…“ Povzdechla si. „Ještě jeden den a řekl by něco opravdu zlomyslného a já bych jej zaklela, nebo odkráčela. Jako by byl hřích chtít mluvit o sobě a co dělám, když musím na oplátku zase poslouchat o famfrpálu. To mi připomíná, proč jsme se rozešli.“

„Stejně by vám to nikdy nefungovalo,“ odpověděla klidně Lenka a upila si kávy. „Ronald je můj kamarád, ale je – jak jen zní ta fráze? – necitlivý pařez. Zasloužíš si někoho, kdo tě skutečně chápe, nebo alespoň někoho, kdo je ochoten se o to snažit.“

S ironickým úsměvem si Hermiona upila kávy. „Prince Krasoně?“

„Jako v té mudlovské pohádce? Ne. Někým takovým bys byla naprosto znuděná a nejsi ten typ, který potřebuje okolo všeho povyk. Ne… ty potřebuješ někoho na diskutování, někoho, kdo s tebou udrží krok. Výzvu.“

„Hodně jsi o tom přemýšlela.“

„To opravdu ne. Zdá se to zřejmé.“ Lenka vzhlédla a neurčitě se usmála. „Nicméně, jsi teď šťastnější. Nezáleží na tom, jestli to někdo schvaluje, ne?“

Hermiona zaváhala, překvapilo ji slyšet to tak bez obalu, a pak se usmála. „Ne, máš pravdu, nezáleží. Díky.“

„Nepřestávej mi sdělovat novinky,“ nejednoznačně odvětila a dopila kávu.

XXX

Když Hermiona o pár dní později vtrhla do školy, první osobou, kterou potkala, byl Severus sedící s cigaretou venku na schodech na sluníčku. Se zmateným zamračením vzhlédl, když se blížila, a pomalu vstal. „Myslel jsem, že se máte vrátit až koncem týdne.“

„Měla jsem. Změna plánu,“ stroze mu osvětlila.

Zamrkal a prohlížel si ji. „Co se přihodilo?“

„Nic.“

„Nu, to je jistě přesvědčivé.“

„Nechte to tak, Severusi, prosím.“ Protáhla se kolem něj, ale on ji zatarasil cestu. Zamračila se na něj.

„Nemyslím, že je dobrý nápad jít dovnitř, dokud se neuklidníte,“ pronesl opatrně neutrálním tónem. „Vypadáte na uřknutí některé z cenných starožitností. A od pouštění hrůzy na studenty jsem tady já. Laskavě respektujte mé území.“

Rozzlobeně se nadechla, stále příliš vytočená, aby ji to pobavilo. „Beru to tak, že na tom budete trvat.“

„Ano. Pojďte, projděte se se mnou.“ Nedal jí moc na výběr, pevně ji uchopil za loket a vedl ji zpět po cestě, než zamířil mezi stromy.

„Kam jdeme?“

„Na místo, které mi občas pomáhá přemýšlet,“ nenápomocně odvětil. Opožděně jí došlo, že se jej ani nezeptala, jak se má; nekulhal hůř než jindy, a docela dobře se pohyboval. Při pohlédnutí do jeho tváře neviděla nějakou větší únavu nebo stres a ve skutečnosti vypadal lépe než dřív, přinejmenším než začal trávit každou volnou chvilku v laboratoři.

„Tady, sedněte.“ O pár minut později jí jeho hlas přerušil zadumání a poslušně se posadila na spadlý strom; pak se rozhlédla kolem po místě, kam ji zavedl. Zamrkala. Znala tuto stinnou mýtinu, mlhavě, ale nikdy zde nebyla v této roční době – celá plocha byla pokryta kobercem zvonků; ve vzduchu těžce visela sladká vůně. Posadil se vedle ní a tiše si květiny prohlížel. Dokouřil cigaretu, típl nedopalek a zlehka a bezhůlkově jej nechal zmizet.

Následujíc jeho příkladu, Hermiona tiše seděla a vstřebávala tu poklidnou atmosféru. Sluneční paprsky hřály a vytvářely skvrnité vzory světla a stínu, které podtrhovaly sytou barvu zvonků. Kdesi prozpěvovali ptáci a vždycky milovala vůni zvonků, i když jen zřídka ji cítila tak intenzivně.

Severus musel její uvolnění vycítit. Po chvíli se tiše zeptal: „Co se stalo?“

S povzdechem změnila polohu. „Opravdu nic velkého. Jen jsem… ztratila nervy.“

„To je slabé slovo. Takto vzteklou jsem vás neviděl už dlouho.“

„Ne, asi ne. Obvykle když jsem naštvaná, odeberu se do svého pokoje a ječím, dokud to neodezní.“ Pohlédla stranou s opatrným úsměvem. „Nepanikařte, na vás to znovu nevybalím.“

Tiše si odfrkl a trochu se opřel, dlouhé nohy natáhl před sebe a překřížil v kotnících. „Bylo by ode mne předjímání předpokládat, že to Potter nebo Weasley vás tak rozzlobil?“ zeptal se suše.

„Asi ano, ale neznamená to, že se mýlíte,“ odpověděla s povzdechem. „Jen byli prostě… sami sebou. Teď, když už nejsou dětmi, je pro mě těžší to tolerovat. Myslím tím, občas bych ráda dostala šanci si popovídat, víte? Mám přátele a koníčky a také kariéru, a docela ráda bych se o to vše podělila, jenže se nemůžu dostat ke slovu. Snažila jsem se jim říct o vašem lektvaru – nebojte, neznají detaily, ani jak nemocný jste byl; jen jsem se snažila vysvětlit procesy. Věděla jsem, že by je technická stránka skutečně nezajímala, ale jen jsem chtěla mluvit o pomoci, kterou jsem vám poskytla – protože to bylo něco, co jsem si užila, takže jsem bláhově předpokládala, že mí přátelé budou ochotni naslouchat. Jenže Harry prostě vypnul a Ron mi řekl, abych byla zticha a nemluvila o vás, a pak začal vykládat o své poslední přítelkyni popáté toho rána.“

„Taktní jako vždy, jak se zdá,“ zamumlal Severus.

„Ach ne, to mě netrápilo. Máme toho za sebou hodně a přes toto jsem se dostala. Šlo o to, že vždy mluví jen o sobě. Harry je to samé. Ani jeden neunese nebýt středem rozhovoru, když jsme u toho jen my, nebo naši kamarádi. I když Harrymu to aspoň vadí, když jsou kolem cizí lidé. A… to by mi mohlo vadit, že? Ale Rona to nikdy ani nenapadlo. Jen… přála bych si, aby prostě občas mysleli. Nelíbí se mi ten pocit, že přeháním, nebo jsem přecitlivělá jen proto, že chci mluvit o dalších přátelích.“

„Nemám nijak zvláštní chuť urazit vaše kamarády – no, ne, to je lež. Mám chuť. Pokud čekáte, že některý z nich začne myslet, budete čekat velmi dlouho. A zatímco budete čekat, mohu zapálit oheň, pokud byste chtěla, a vy do něj můžete zírat v marné naději, že nakonec zamrzne.“

Hermiona si váhavě uvědomila, že se usmívá. „Alespoň jste upřímný. A chápete, že jsou moji kamarádi, když nebojuji s potřebou je uškrtit. Ale oni nejsou schopní pochopit skutečnost, že i vy jste můj přítel.“

„Vy jste… mě bránila?“ zeptal se a zněl překvapeně. Usmála se na něj.

„Ano, to jsem vždycky dělala. Pravda, vždy to bývalo díky tomu, že jsem neschvalovala nerespektování učitele, ale teď… Ráda si s vámi povídám – i když se dohadujeme – a nelíbí se mi, když se ke mně chovají, jako bych byla absurdní jen proto, že chci, aby mí přátelé věděli, že si práci užívám.“

Neodpověděl, zjevně zaskočený tímto odhalením, a nějakou dobu mlčky seděli. Všimla si, jak je to ticho mírumilovné; Severus se nevrtěl, ani v něm nerostl neklid jen proto, že nikdo nemluvil. Nežvanil pošetilosti; neměl-li co říct, nic neřekl. Po právě uplynulém týdnu to bylo uklidňující. A s těmi zvonky zde bylo úžasně.

„Je tady nádherně,“ ozvala se po chvíli tiše.

„Ano,“ přitakal stejně nehlasně.

„Jak jste to poznal?“

„Jak jsem to poznal zde, nebo důvod, proč vás sem vzít?“

„Oboje, ve skutečnosti.“

Rty se mu  zvlnily do jednoho z jeho téměř úsměvů. „Tohle místo znám už velmi dlouho. Když jsem byl kluk, vždy jsem se sám procházel po pozemcích – obvykle abych našel úkryt nebo dobré místo na léčky,“ přiznal ironicky. „Už jsem zde byl dřív, ale bylo čisté štěstí, že mě sem cesta zavedla, když kvetly zvonky. A pak už jsem se sem vracel každý rok. A co se týká druhé otázky… Když mám špatnou náladu, bývám rád venku. Můj vztek se nezmenší, je-li omezen podzemím,“ dodal suše. „Je těžké zůstat rozzlobený, jste-li na teplém, slunečném a vonícím místě.“

„Ano. Děkuji vám.“

„Jakkoliv bych si užil sledovat vylévání vašeho vzteku na nějakém neškodném druhákovi, způsobilo by to děsivé komplikace.“

„No, v tomto ohledu jsem měla vynikajícího učitele,“ pronesla uličnicky a usmála se třpytu pobavení v jeho očích. Všimla si, že v poslední době je Severus ochotnější smát se sám sobě – v jistých mezích.

„Je pěkné vědět, že jsem vás naučil něco hodnotného,“ protáhl.

„To jste naučil, i když jste to neměl v úmyslu,“ dodala tiše. Tak či tak, z jeho příkladu se naučila hodně – jak sledovat, co říká, jak dávat pozor na své okolí, aby zjistila, kdo je poblíž, jak být připravená (hrozba, že na ně profesor Snape udeří ve své pomstychtivé náladě, byla mnohem efektivnější než Moodyho nekonečné štěkání ‚Neustálá ostražitost!‘). Později přišly další, méně zřejmé lekce – síla lásky, cena odvahy a schopnost lidského ducha snášet situace mimo rozumné hranice.

Hermiona nic z toho neřekla – bez červenání se jako děvčátko a bez koktání by se nedostala přes první věty – ale nemusela. Oči se mu mírně rozšířily a spěšně se odvrátil. Bezmyšlenkovitě se trochu naklonil, aby mu vlasy padly přes tvář a skryly jeho výraz – gesto, které viděla ve vzpomínkách druhých. Na okamžik ucítila téměř neodolatelné nutkání natáhnout ruku a odhrnout mu vlasy z tváře. Neprodleně si zamotala prsty v klíně, dokud ten šílený impuls nepřešel.

Při hledání, co dalšího říct, ji napadly dřívější myšlenky. „A jak se máte vy, Severusi? Už dopady lektvaru odezněly?“

„Téměř úplně,“ odpověděl po chvíli hlasem trochu vzdáleným, jako by myslel na něco jiného. „Po pravdě řečeno, fungovalo to lépe, než jsem čekal. Až se zmírní i poslední zbytky bolesti, pokusím se o diagnostická kouzla a uvidím, zda došlo ke zlepšení.“

„Dobře. To jsem ráda.“

Opět se rozprostřelo příjemné ticho, jak večer potemněl, dokud se Severus konečně nepohnul. „Měl bych se vrátit. Pořád mám k oznámkování závěrečné projekty sedmých ročníků.“

Přikývla, a pak překvapeně zamrkala, když jí nabídl ruku, zřejmě zcela automaticky. Přijala ji a potlačila zachvění, když svými dlouhými prsty obtočil její; zamaskovala své rozpaky tichou poznámkou: „Zjevně se vám dostalo dobrého vychování…“

Mírně se zamračil, ale pak si uvědomil své jednání a pokrčil rameny. Rozpačitě ji pustil. „Ne tak docela, jak byste měla vědět. Ale za mého mládí se v Bradavicích ještě učilo starosvětské zdvořilosti – v těchto dnech je to považováno za cosi strašlivého podle etikety a nahlíží se na to jako na přetvářku čistokrevných, ale tenkrát jsme se učili pravidla chování. Vstát, když do místnosti vstoupí žena, otevřít dveře a tak.“

„Jak… starosvětské,“ reagovala překvapeně a on se pousmál.

„Pro vás možná, ale tehdy to bylo normální. Ve starých rodinách stále je, myslím. Také jsme se učili starému tradičnímu umění – tanci, šermu, jízdě na koni.“

„Děláte si legraci.“

„Ne, jsem zcela vážný. Bylo to… ne nepodobné románům Austenové.“

Hermioně to připadalo velmi zvláštní, ale když o tom tak přemýšlela, Severus měl poněkud staromódní způsoby. Skutečně si toho nevšimla, ale vždy ji doprovodil ke dveřím v létě při jejích odchodech z karavanu a také při opouštění jeho komnat. Teď se skutečně mírně uklonil a nabídl jí rámě, načež ona obrátila oči v sloup. „Mezi dobré mravy se to nepočítá, pokud to děláte, abyste lidi štval,“ pronesla a s úsměvem jemně přijala nabízenou paži.

„Nesmysl. Půl důvodu pro existenci těchto poněkud zastaralých zvyků je to, že se staré rodiny mohou cvičit v ještě rafinovanějších způsobech vzájemného cupování.“

Vydali se zpět k Bradavicím a ona k němu v houstnoucím soumraku vzhlédla. „Nevěřím tomu koni, ani šermu.“

„Přiznávám, že toto jsem si přisadil,“ připustil s dalším téměř úsměvem. „Avšak tanec a etiketa je pravda. A já umím jezdit na koni a šermovat.“

„Opravdu?“

„Ach, ano. Za svých cest jsem se naučil mnoho podivných věcí – podivných na kouzelníka.“

„Nebrání vám v jízdě na koni koleno?“

„Ne tak docela, ačkoliv jezdím-li dlouho, trochu to bolí. Nebo bolelo – už je to pár let.“

„Nejezdila jsem od třinácti,“ zavzpomínala. „A nikdy jsem nezkusila šerm,“ dodala ironicky.

„To byste měla,“ pronesl vzdáleně. „Jen málo lidí, mudlů či kouzelníků, je připraveno čelit soupeři, který najednou drží meč,“ jako by přemýšlel zase o něčem jiném. Spokojeně pokračovali v tiché chůzi a Hermiona cítila pohyb svalů pod svojí rukou – byl napjatý, zjevně nepřekonal problémy s fyzickým kontaktem.

Když dorazili k hradu, nezdál se hovorný, a jakmile vzala Křivonožku, vrátila se do komnat s hromadou věcí na přemýšlení – ne nejmenší bylo to malé zachvění, které cítila při doteku jeho ruky. Ach bože.

XXX

Hermioně se neskutečně ulevilo, když během pár dnů zjistila, že ve skutečnosti nerudla, když jej viděla, srdce jí nevynechávalo, když promluvil, a nedocházelo k elektrickým výbojům, když se jej dotkla – alespoň ne většinou. Nešlo o pitomé hormonální pobláznění, jehož se děsila. Ve skutečnosti to bylo mnohem prostší – měla ho ráda; víc než to, přitahovalo ji to k němu. Prostě si začala všímat, že je muž, a proto se to vše stalo.

A nebyl přímo neatraktivní, pomyslela si; teď už neměl pleť a vlasy tak mastné a zuby nebyly žluté a nežil s posledním nervem napnutým k prasknutí. A když nevrčel, měl opravdu neskutečně sexy hlas – někdy i když vrčel, ale jen pokud to nebylo mířeno na ni; v jeho podání i sarkasmus zněl skvěle. Měla ráda jeho tmavé, intenzivní oči, a měl pěkné ruce s dlouhými elegantními prsty. Také mu slušely dlouhé vlasy – neuměla si ho s krátkými představit. Dokonce ani nos se teď nezdál tak nápadný a spolu s ostatními malými změnami vzhledu dával jeho tváři osobitost.

Poté, co si dopřála času o tom popřemýšlet, dospěla k závěru, že jde zase o onu záležitost ‚dospělého přátelství‘. Všichni ostatní mužští přátelé spadali rozhodně do kategorie ‚bratr‘ – Harry a Neville vždy, a také kluci Weasleyovi, s občasnou výjimkou Rona, a s tím si už nebyla zcela jistá. Dávalo smysl, že Severus bude jiný, protože jej neznala jako pubertálního kluka neustále se dostávajícího do potíží – pohlédla-li na ostatní, viděla nejdřív chlapce, pak až muže.

A také bylo třeba připomenout, že neměla rande více než rok – spíše dva, když se nad tím zamyslela. Bylo to docela depresivní, ale v těchto dnech se nesetkávala s novými lidmi často. Jedinými muži blízkými jejímu věku, které pravidelně vídala, byli Severus a Neville. A Neville, když už je zmíněný, nebyl její typ a navždy se jí vryl do paměti jako mírně buclatý jedenáctiletý kluk se sklonem ke koktání a neustále ztracenou ropuchou.

Když si to k vlastnímu uspokojení takto srovnala, cítila se lépe. Severus si nevšiml jejího dilematu; vstoupili do posledního čtvrtletí a měl sedmáky na šikanování prostřednictvím zkoušek, stejně tak na péči kolej, plus přípravy na příští rok. Tento rok lehce aktualizoval osnovy a do příštího zvažoval další změny. Což vše znamenalo, že byl zaneprázdněný; pořád s ním trávila většinu času, ale hlavně sedávala teď již v jejím křesle v jeho komnatách a pokračovala ve své práci prokousat se skrze jeho knihovnu, zatímco on se prohrabával hromadami papírů, které jej sužovaly.

„Chtěl jsem se zeptat,“ začal nepřítomně jednoho nedělního odpoledne po podpisu dalšího formuláře, který hodil na hromadu kdysi představující přihrádku na dokumenty, „co vlastně děláte, když neučíte? Máte méně než půl tuctu tříd týdně.“

„Obtěžuji nabručeného Mistra lektvarů,“ odvětila klidně s úsměvem a odložila knihu. „Moc ne, pokud mohu být upřímná. Výzkum. Spolupracuji na několika pojednáních z kouzelných formulí a přeměňování a dostala jsem jednu, dvě drobnosti na vlastní publikování. Nic světoborného.“

„Není to… poněkud plýtvání? Měla byste na víc.“

Tak jako ty, pomyslela si nikoli poprvé. Když začala s výzkumem pro Severuse, zjistila, jak vysokou má kvalifikaci a kolik výzkumu sám udělal; jeho učení dětí bylo plýtváním a bylo docela zřejmé, že si je neužívá.

Raději neoceňujíc to, co vlastně byl krásný kompliment, pokrčila rameny a vysvětlila: „Teď je. Jen… čekám. Příští rok získám třídu; studium mudlů se stane volitelným o rok dřív. Minerva to nakonec plánuje změnit na povinný předmět pro mladší žáky a budu učitelka na plný úvazek. Když nic jiného, válka nás naučila, že kouzelnická společnost je stále nebezpečně oddělená hlavně kvůli neznalosti. Většina čistokrevných neví nic o mudlovské společnosti; mudlorozeným se doporučuje opustit ten svět; a poloviční krve, jako jste vy, kteří znají oba své odkazy předků, jsou vzácní jako šafrán. Už jsem to zmínila.“

„Star Wars,“ tiše pronesl, když si vzpomněl.

„Ano. Harry je dobrý příklad – vyrostl jako mudla, ale nechal toho za sebou co nejvíc. On a Ginny mají telefon, ale to je vše. Nebo Seamus Finnegan – je poloviční krve, ale jeho otec se zapojil do kouzelnického světa a Seamus za dob svých studií o mudlech nic nevěděl. Tonksová byla to samé a její otec byl mudlorozený. Nedává to smysl. Podívejte na sebe – žil jste většinou jako mudla. Proč?“

Začal se usmívat. „Protože to je snazší,“ odpověděl tiše. „Cvaknout vypínačem vyžaduje méně úsilí než seslat kouzlo; čistící kouzla nejsou tak účinná jako ruční práce, alespoň ta moje; vařit pomocí kouzel není moc rychlejší než rukama, a není tak zajímavé. Telefony jsou méně nepříjemné a více soukromé než volání letaxem. Pokud vlastníte rádio, v každém případě asi naladíte mudlovskou stanici, protože tam je hudba lepší. Auta jsou bezpečnější a pohodlnější než košťata, jak i ministerstvo zjistilo, ačkoliv připouštím, že přemístění je pořád nejlepší alternativa při časové tísni. A televize a internet jsou asi nejlepší vynálezy – vezměte si jen, kolik našeho výzkumu jsme provedli za použití počítače.“ Úsměv se mu rozšířil. „Dostatečně pokročilá technologie je k nerozeznání od magie,“ citoval.

„Arthur C. Clarke. Přesně!“ Několik let se snažila přimět své kamarády, aby ji přesně v těchto bodech poslouchali. „Ale každý je naprogramovaný, aby předpokládal, že magie musí automaticky být lepší, než cokoliv dokázali vymyslet chudáci mudlové. Takže ani nebudou brát v úvahu alternativy, a to je jen krůček od toho, aby se domnívali, že samotní mudlové jsou něco míň. Pokud kouzelnické děti zavčasu naučíme o tom, čeho bylo dosaženo a že nám mudlové mají co nabídnout, pomůže to tyto staré předsudky zmenšit.“

„Všiml jsem si, že nejste tak naivní, abyste si myslela, že výuka vyřeší všechno.“

„Nejsem hloupá, Severusi, a ušla jsem dlouhou cestu od SPOŽÚS.“ Potlačil smích a ona se na něj zamračila naprosto nepřekvapená, že o tom věděl. „Nechci změnit svět, opravdu ne. Už dávno jsem z toho idealistického období vyrostla. Ale toto je začátek a stojí to za to – nebo brzy bude.“ Pokrčila rameny a trochu se zklidnila. „A mezitím můžu zkoumat, cokoliv mě bude zajímat, a nějaký čas využít na odpočinek. Takto jsem to neměla vždycky; vzala jsem místo na ministerstvu jakmile jsem složila OVCE, a myslela si, že se věci začnou měnit hned, když V – Pán zla zemřel. Jsem si jistá, že uhádnete, jak ten malý sen vyšel, ale byla jsem tvrdohlavá a odmítala se vzdát, dokud mi před pár lety Minerva nenabídla studium mudlů. A já se rozhodla raději pro to.“

„A co si myslíte o učení?“

„Líbí se mi to. Velký rozdíl, myslím, dělá fakt, že je můj předmět volitelný; studenti si jej nevyberou, pokud nemají opravdový zájem, takže se nemusím smiřovat s některými z těch – těch dutohlavců, na které si neustále stěžujete. A ani jsem nezačala s učením studentů, kteří by mě znali jako žákyni. Pokud se mi podaří něco změnit, budu mít téměř vše, co jsem kdy chtěla.“

„Co hodláte učit ty mladé a čistokrevné plné předsudků?“ zeptal se a zněl opravdu zvědavý a upřímně zaujatý – jako nikdo jiný předtím.

„Výchozím bodem budou základní principy. Věci jako elektřina a věda, o které se, na rozdíl od Artura Weasleyho, většina kouzelníku nezajímá, a těch zbylých pár je beznadějně mimo a popletených. Většina kouzelníků ani neví, jak svět funguje – záležitosti jako gravitace nebo složení vzduchu jsou brány jen jako samozřejmost. Pak chci pokrýt historii – mnoho významných mudlovských osobností bylo utajenými kouzelníky či čarodějkami, ale mnozí nebyli. Tolik z minulosti má na kouzelnický svět takový vliv, aniž by si to někdo uvědomoval. A jsou v tom cenná ponaučení. Pokud by kouzelníci věděli více o mužích, jako byl Hitler, nenásledovali by tak rychle Grindelwalda nebo Pána zla. Chci je také naučit, jak přežít v mudlovské Británii – o penězích, zvycích a zákonech. Možná i povzbudit starší studenty, aby se naučili řídit. Někteří mí spolužáci ani nevěděli, že má Anglie královnu, věděl jste to? A počítače! V těchto dnech dostává tolik z mudlovského života počítačovou podobu. Většina čistokrevných by byla naprosto bezmocná, pokud by museli prchat mudlovským světem tak jako my. Pokud by se měly vrátit hony na čarodějnice, ocitli bychom se všichni ve skutečném nebezpečí. A historie se opakuje.“

Hermiona si náhle uvědomila, že se asi příliš nadchla. Přestala mluvit a s pocitem trapnosti se na něj nejistě podívala. Ve tváři se mu zračil náznak pobavení, ale nebyl to výsměch, a povětšinou se zdál zaujatý. „Vy jste si to opravdu skrz naskrz promyslela.“

„Přemýšlela jsem o tom od prvního ročníku,“ potvrdila. „Ve skutečnosti hlavně kvůli vám.“

Zamrkal a zamračil se. „Mně?“

„To ta vaše logická hádanka hlídající Kámen mudrců. Takové kvízy jsem řešila už roky, ale Harry s Ronem neměli tušení. Ti nikdy předtím takovýto druh hádanek neviděli. Ani žádní čistokrevní. To proto to byla tak účinná obrana. A to mě přimělo přemýšlet o tom, že magie nemusí být vždy nejlepší způsob.“

To jí vysloužilo další skoro úsměv. „Hodně ze svých hodin lektvarových teorií jsem založil na mudlovské chemii,“ svěřil se tiše. „Mnoho principů je stejných. A mé léčivé lektvary; provádím veškeré vaření pro ošetřovnu, protože mám lepší výsledky, a lepší výsledky mám, protože jsem pozměnil většinu postupů – v mnoha případech použitím inovace z mudlovské medicíny.“

„To jsem nevěděla, ale dává to smysl. A díky rozhovorům s vámi pozměním své budoucí osnovy.“

Severus zvedl jedno obočí. „Ano?“

„Pamatujete na začátek roku dole v laboratoři? Nemyslel jste si, že by byl kouzelnický svět jako celek schopný kvalitně vytvářet cokoliv tvůrčího – ať už v hudbě, umění, poezii nebo próze.“

„Naučila jste se zpaměti všechny rozhovory, které jsme kdy vedli?“ zeptal se jí s nádechem podrážděného pobavení.

„Ty důležité ano,“ odvětila rázně. „Měl jste pravdu. A osnovy, jak jsem je měla sestavené, byly trochu náročné. Takže vedle všech důležitých věcí chci povzbudit studenty, aby se podívali na mudlovské umění, hudbu a literaturu. Částečně je to lehká úleva, něco jiného. Částečně to dá náhled do mudlovské kultury. A částečně je to povzbudí k novým věcem.“

Přenesl svůj soustředěný pohled z ní na zeď a chvíli byl zticha, než si vše promyslel. Nakonec se na ni s vážným výrazem zase podíval a tiše pronesl: „Možná si nemyslíte, že chcete změnit svět, Hermiono, ale jestli toto vyjde… vy jej nejen změníte, vy jej odpálíte. Změnit tyto staré postoje může být jednou z vůbec nejdůležitějších věcí, které se kdy naší společnosti přihodily. Doufám, že budu žít tak dlouho, abych to viděl.“

Zaskočená tím neobvyklým tónem jeho hlasu a bojující s rudnutím či pláčem z čirého štěstí nad tímto nečekaným zadostiučiněním, se usmála a zlehka odpověděla: „Ach, budete. Nevložila jsem tolik úsilí do péče o vás, abych vás teď nechala jít. A budu potřebovat přesvědčit vaši kolej. Kromě toho také plánuji zápůjčku některé vaší hudby a knih, až na to přijde.“

Konsternovaný vyprskl drsným smíchem. „Ale, opravdu? A co z toho budu mít?“

Budu Ti dlužit pár laskavostí. A taky bych uměla vymyslet pár způsobů, jak ti to splatit. Odolávala nutkání mu to říct jen proto, aby viděla, jak se tváří, a zazubila se na něj. „Připojení k revoluci, soudruhu. Nejen, že se budete dívat, co se stane, ale dostanete úlohu. Pokud vám pomáhání nevadí, existuje toho hodně, co byste mohl demonstrovat o žití s tím nejlepším z obou kultur.“

„Takže se chystáte rozzuřit moji kolej, ukradete mi majetek a splatíte mi dotlačením do další práce?“ pobaveně se zeptal. „Vy Nebelvíři opravdu umíte vyjednávat.“

„Tato konkrétní Nebelvírka se učí od Zmijozela. Učím se rychle; dejte mi čas.“

XXX

PA: V této jedné kapitole existuje mnoho důležitých scén. Ujistěte se, že je přečtete pečlivě; později se ke každému tématu podrobněji vrátíme.

 

(1) V originále All By Myself , ale nechtěla jsem přerušit plynulost textu, abyste hledali význam písně, proto jsem si dovolila název přeložit. Text naleznete zde: http://www.pohodar.com/preklady/Celine_Myself.htm


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: arabeska - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Čím to asi bude, že se vždycky tak těším na středu... :)) Líbí se mi jejich vztah, takový typicky snamionovský, jak by měl vypadat. A začíná se mi vážně zamlouvat to jeho "žití jako mudla", má to logiku.
A samozřejmě Křivonožka! Ten ví víc než oni všichni dohromady! :D
Díky za další kapiolu, měls pravdu, vážně nezklamala. :) 
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hrozně se mi líbí vztah této dospělé Hermiony. Jo, takovy by měl vypadat. Děkuji moc za komentář, arabesko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: arkama - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 Výpočet toho, čo muklovia "vedia lepšie" ma ukľudnil, že nie sme na tom až tak zle :) Ich vzťah je pohodička, Severus je dobrotka a som rada, že Loten v tejto prvotine až tak detailne neopisovala všetky bolesti a týračky ako neskôr v Honbe. Naozaj to tam netreba stále omielať.
Jedna z pekných, obsiahlych a mojich obľúbených kapitol. Dík kočky:)
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nakonec to vypadalo, že mudlové jsou na tom skoro líp :-) Teď jsem překládala kapitoly někde po půlce povídky a tam se vrátíme do Severusova dětství. Zdá se, že v tom má Loten jasno. Vytvořila si jeho obraz a drží se ho. Takže se budou opakovat některé informace z Honby (technicky je to naopak:-) ) a co se neopakuje, je to zmíněné mučení. Zaplať Merlin. Toto je jedna z mála scén této povídky, kdy Severus skutečně trpí. I když odkazy na prožitá mučení tady jsou, nemusíme u toho být :-) A už se pomalu blížíme k létu... :-)
Děkuji za komentář, arkamo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: marci - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
krásný úvodní citát. A vůbec krásná celá kapitola, tím zajímavější, když vím, co přijde :) Hermiona to má promyšlené výborně, ale jen z jednoho úhlu pohledu. A mně nezbývá, než zopakovat, že mi vadí toto jednostranné hledisko. Chtěla bych si přečíst, že jako chce zavést studium mudlů pro čistokrevné, měla by chtít zorganizovat studium kouzelnických tradic pro mudlorozené. protože takto, jak to pojala, kouzelnický svět opravdu odpálí... No, ale vina padne na hlavu Loten, že :) každopádně jsem uvítala Lenku, křivonožku a nesmírně mě pobavil popis průběhu návštěvy v Doupěti. :) super kapitolka, s chutí jsem se začetla :) Díky :) 
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, kdyby kouzelníci z mudlovských rodin prošli nějakým kurzem o kouzelnické společnosti, možná by si ušetřili spoustu trápení. Taky jsem se s chutí začetla. S odstupem je to snad ještě lepší. Děkuji za všechno :-)

To bylo opet nadherne promyslene, co vic, bylo tam toho schovano tolik! Ach... budu potrebovat jeste nekolik minut aktivniho zirani do zdi :-). Nebo spis... mela bych pohnout, at nepropasnu autobus. Sakra!!!! :-)) To je tak, kdyz se clovek zacte.
Tudiz jen kratce- dekujiiii!
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je Loten :-) Nutí čtenářstvo přemýšlet :-) Děkuji moc za komentář, Gift :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: leporelo - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach to sa nam to pekne rozbieha...takze Mia si uvedomuje, ze Severus je muz...a to, ze urcite momenty nechce ani Lenke napisat je dobre znamenie, pretoze to znamena, ze si ich chce schovat pre seba...je to druch ziarlivosti a ziarlivost je vzdy spojena s laskou..nuz, pobavili ste ma damy, dakujem vam za krasnu kapitolu
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, konečně ho vnímá jako muže, přidala se k našemu šiku :-) Ale nebude to mít úplně snadné. Ten strach, že je to jednostranné, že by jej projevením citů mohla ztratit...
Děkuji za komentář, leporelo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Marti - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To byla krásná kapitola, hlavně ta scéna na zvonkové mýtině, z té asi budu dneska celý den chodit s přiblblým úsměvem na tváři. Má romantická duše je na chvíli spokojená, děkuji děvčata!
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Byla to romantika, že? A ten klid, který z té scény čišel :-) Děkuji za komentář, Marti :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak tato kapitola bola skutocne obsiahla na myslienky, myslim, ze si to budem musiet precitat este aspon raz.. prvy raz to vzdy precitam v letku, ako sa tesim na novu kapitolu a od zvedavosti, co sa zase udeje
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-) Tak s chutí do toho, tato kapitola stojí za podrobnější průzkum :-) Děkuji moc za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: mayla - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Výborná kapitola a toľko sa v nej stalo :) liečba, zaláskovanie a ten skvelý učebný plán. Rada by som videla, ako to bude fungovať. Opať super preklad, vďaka
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
První máme za sebou (tedy jen těch nervů), druhé je prakticky nadohled, jen jen si uvědomit, že jej miluje, ale to třetí je běh na dlouhou trať, ale i zde se dočkáme zajímavých scén :-) Děkuji za komentář, maylo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Cha, v tomto jsem rovná Hermioně - VŠECHNO si pamatuju:-). Sem s tím!!!!
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Kdybych doma neměla takovou dceru, co si po shlédnutí filmu pamatuje všechny zajímavé hlášky, nevěřila bych, že je to v lidských silách :-) Můžu vám jen tiše závidět :-) Díky za odezvu, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Merline, ve středu chci aspoň dvouhodinovou polední pauzu! Tolik nových skvělých událostí.
Nemůžu souhlasit s Hermionou, že mudlovský svět je lepší, ale to až večer.
Zatím díky.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-) Tak to už máme druhé kontroverzní téma této kapitoly, budu se těšit :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dneska se asi nezmůžu na delší komentář, takže jen díky, užila jsem si to!
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já děkuji za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Genialní, úžasné. Mooooc děkuji za fantastickou kapitolu. Už se mooooooc těšíííím na pokračování. :D Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Těší mě, že se líbilo :-) Děkuji za nadšený komentář, Jiťo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona už je docela daleko - dlouze probírá jeden Severusův úsměv, to začíná být moc nadějné. Zamilovaná zřejmě ještě není, ale jako by začal vystrkovat růžky starý dobrý chtíč. Během chvíle se přemetem dostala od nikdy nebude atraktivní k není opravdu neatraktivní, to se mi líbí, na tom se dá stavět.
Další krok kupředu je, že Severus dovolil Hermioně být při léčbě. Přes veškeré jeho protesty a mumlání si myslím, že u toho chtěl mít někoho, komu věřil, že v případě potřeby dokáže pomoci. (A výběr opravdu neměl).
Je mi moc líto, že Loten nevěnovala aspoň krátkou kapitolu Hermioninu pobytu v Doupěti. Ta frustrace z monitoru přímo tekla. Je pravda, že dětská přátelství se jaksi rozplynou, když škola skončí. On má každý svou cestu a své zájmy. Když jsem před pár měsíci znovu po letech četla kánon, hodně jsem přemýšlela, jak ti tři spolu mohli vydržet. Hermiona je pořád jen mistrovala a kromě Nevilla, vděčného za pomoc s úkoly a Ginny, roky fascinované Harrym a vděčné za každou příležitost dostat se k němu blíž, opravdu nedokázala získat jiné přátelství. Ron zase hezkých pár let záviděl Harrymu, než se sympaticky srovnal. Takže si dovedu představit, jak si ti dva velcí kluci spolu seděli v kuchyni u stolu a užívali si hovorů o famfrpálu a vzájemného vytahování se, zatímco šťastná Ginny u sporáku s Molly vyráběla spoustu dobrot. Do toho už Hermiona vážně nezapadá. (Neskutečně se těším na reakce, až v Doupěti zjistí, s kým Hermionka tráví většinu času). Ta mýtina se zvonky se povedla, zas jeden střípek do severusovské mozaiky.
Další skvělá věc na kapitole je rozhovor o zdvořilosti a etiketě. Zřejmě vyšly z módy během jedné generace a tohle je mi opravdu líto. Stejně jako to, že se Hermiona snaží nacpat do idylického kouzelnického světa mudlovské manýry. Už od začátku jsem chtěla na infantilně se nad mudlovskými vymoženostmi rozplývajícího Arthura zařvat, ať se raději stará o to, aby vydělal dětem na jídlo a oblečení. Nebo ho na měsíc vrazit bez hůlky(a bez Molly, která by se o něj postarala) do reálií běžného světa - ještě rád by prchal domů! (Tedy, to jsem ale sadistka!) Na kouzelnickém světě se mi vždycky líbil ten starosvětský austenovsko-dickensovský nádech, to vědomí, že čestní a spravedliví nakonec zvítězí a zlo bude potrestáno. Ach jo.
Milý Severus hóódně rychle zapomněl, že byl v mudlovském světě ve vyhnanství a co vše riskoval, jen aby se mohl vrátit domů. Kouzlení se rozhodně nevzdal.
Absolutní zvonek kapitoly je  "televize je nejlepší vynález". (Internet mu odpouštím - ze zjevného důvodu , ačkoli tak děsivé kraviny, jaké se tam někdy vydávají za pravdu...). Jak napsala marci, bylo by třeba učit mudlorozené o normách a historii kouzelnického světa.
Uvidíme, jak si Hermiona na téhle křížové výpravě povede, moc doufám, že to nebude tak horké. Zatím s velkým potěšením čtu, jak si ti dva rozumí, jak se doplňují, vzájemně poznávají a taky škádlí. Severus tu udělal hodně velký pokrok a Hermiona mu zdatně sekunduje. A líbí se mi, že rozumy jí k tomu dává Lenka, ta je jedinečná.
Díky.
 
 
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Merline, na monitor se mi Tvůj komentář, denice, nevleze :-) Já myslím, že Hermiona Severuse ráda má, ale až teď si začíná uvědomovat, že by ho mohla mít ráda i jinak - pravda, trochu tomu pomáhají hormony, ale to neva :-)
Severuse to k Hermioně táhne, i když on má ještě spoustu problémů k dořešení. Ale Hermiona je ta pravá, která mu pomůže s důvěrou.
Neboj, dočkáš se reakce na informace. Bude to vícefázově, tak obrázek si uděláš docela jasný :-)
Taky se mi líbí ta starosvětskost kouzelnického světa. Ale Hermiona má v něčem pravdu - pokud by se kouzelník dostal bez hůlky mezi mudly, neporadí si. Docela jsem o tom přemýšlela. Kouzelníci v Anglii jsou uzavřená komunita. A natolik uzavřená před světem, že si někteří jedinci v tom okolním světě neví rady. A to může být nebezpečné. Fakt je, že v téo povídce je Hermiona zaměřená jen na onu revoluci a neřeší kouzelnické zvyklosti. A to je trošku škoda.
Televize - tak na ni mám taky jiný názor než Severus s Hermionou. Ale chápu, že jeho filmy na kazetách mu možná zachránili příčetnost, tak ji vnímá jinak :-)
Tak doufám, že se Ti i dále bude líbit :-)
Děkuji moc za komentář, denice, vždycky jej nedočkavě vyhlížím :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Woodynka - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Báječná kapitola, přesně tuhle fázi "vztahu" miluju, dlouhé rozhovory -
a po malých krůčcích se už začínáme k čemusi dostávat...
(plus nezbytná nebetyčná tupohlavost starých kamarádů ;-) )
super, super, nemůžu se dočkat pokračování
W.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky si to pomalé sbližování užívám. Těší mě, že se líbí. Děkuji za komentář, Woodynko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 16.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Takže Hermiona je Lenin v sukni. Pardon, v habite. :)) Vyzerá to zaujímavo, som zvedavá, ako sa jej bude dariť. Ďakujem za preklad. :)
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Merline, JSark, málem jsem si poprskala monitor jogurtem :-D Lenin v hábitu :-D
Děkuji, s tímhle si dnes vydržím dlouho :-)
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 17.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rado sa stalo. :) Najskôr som uvažovala o Castrovi, ale Lenin je predsa len na revolúcie väčšia kapacita. :D

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 17.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc pěkná kapitolka. Hermiona se mi v této povídce líbí čím dál víc. Je vidět,že to má v hlavě srovnané. Učební plán co se týká studia mudlů má vymyšlený dobře,ještě aby ji ho Minerva dovolila zrealizovat. Scéna na mýtině mě vykouzlila úsměv stejně jako Severusovi sarkastické poznámky,třeba o popcornu.Moc děkuji za překlad
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc mě těší, že se kapitola líbila. Ano, Severus a jeho popcorn :-) Situace nebyla veselá, ale on to dokázal odlehčit. Díky za komentář, scully :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 18.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Začiatok bol dosť trpký. Bolo mi Severusa strašne ľúto, ani nie pre to, že tak trpí ale skôr preto, že tak tvrdohlavo skrýval prejavy bolesti. Musel to byť príšerný čas strávený pozorovaním a nemôcť mu pomôcť ani ho objať alebo nejak inak utešiť. Ale som rada, že sa mu ten liek vydaril.
Hermiona s Lenkou a ich rozhovory sú pre mňa balzam na dušu. Chcela by som takú chápavú a zvláštnu osôbku ako je Luna spoznať.
Tú lúku, kde Severus vzal Hermionu som mala doslova pred očami, dokonca som mala pocit, že cítim aj tú vôňu lesa a lúky. Je to popísané strašne krásne.
Hermionine plány na výuku a jej postrehy sú strašne zaujímavé. A hlavne to, ako na ňu reagoval Severus. Túto kapitolu som si nádherne vychutnala. Je skvelá. ďakujem za preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky mi přišlo to léčení dost drsné. Ale Hermiona tak zjistila další věc o Severusovi, zase se mu o kousíček přiblížila, tak to mělo i světlé stránky, naštěstí. Lenka, tak ta tu je naprosto úžasná :-) A na louku se zvonky se ještě dostaneme :-) Moc mě těší, že se kapitola líbila. Děkuji za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 18.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
V 11 jsem marne cekala na dopis z Bradavic a podle Severuse jsem teda nakonec o nic zvlastniho neprisla a mam se s internetem lip. :D
Nebude to asi jednoduche s ucenim zmijozelaku, ale spolu s nim by to zvladnout mohla. :)
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Tak aspoň díky internetu můžeme Severusovi nakukovat do ložnice :-D
Hermiona to zvládne na výbornou :) Dík za komentář, zuzule :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 18.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsem moc ráda, že lék zdá se zabral, ale moc mě mrzí, že u toho Severus tak moc trpěl. Já bych se na Hermionině místě určitě rozbrečela. Líbí se mi, jak si ti dva navzájem rozumí a stávají se z nich dobří přátelé.
Jak to tak vypadá, můžu počítat s tím, že v této povídce bude Ron opětně za pěkného idiota. Harry vypadá na tento post taky docela nadějně. Moc se mi líbí jejich rozhovory a strašně moc se těším na pokračování. Díky za překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
S Ronem máš pravdu, a tak trochu i s Harrym :-( Raději je mám rozumnější. Těší mě, že se Ti kapitola líbila. Děkuji moc za komentář, Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: jerry - 22.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dik za prekad, je to super. Stale viac zabavne.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji moc za komentář, jerry :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: solace - 23.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Keď sa oni dvaja spoja, určite sa im podarí zmeniť svet - aspoň čiastočne. Skvele sa navzájom dopĺňajú a Hermiona sa učí rýchle. Ďakujem za krásny preklad, dievčatá.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
I když zpožděně, děkuji za pochvalu, solace :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 07.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásně romatická scéna se zvonky... a výčet všeho co mají mudlové lepší byl zajímavý. Díky moc.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 08.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, a zvonky se nám v povídce ještě objeví :-) Je toho hodně, co mají mudlové lepší, ale stejně bych chtěla být čarodějka :-) Díky za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: tiberia - 09.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mudlovské umění, hudba a literatura .... pravda je, že jsem v žádné ff povídce nikdy nečetla o něčem podobně kreativním, co by se týkalo kouzelnického světa. Čestná výjimka jsou portréty a Bajky barda Beedleyho. Díky za překlad,Lupino!
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A zase opožděně, ale o to více děkuji za komentář, tiberio :-)

Perfektne čo dodat... Budú toho mať dosť čo meniť.
Re: Post Tenebras Lux - 12. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-) Díky za komentář, mami :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce