archiv.hpkizi.sk
Post Tenebras Lux - 6.
Post Tenebras, Lux
Článok poslal užívateľ: Lupina - 05.03. 2014
Téma: Post Tenebras, Lux

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/6/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+



Kapitola 6

 

„Thoughts are the shadows of our feelings - always darker, emptier and simpler.“

 

„Myšlenky jsou stíny našich pocitů - vždy temnější, prázdnější a zjednodušené.“

 

Friedrich Nietzsche

XXX

Následujícího dne Hermiona zaskočila do karavanu vrátit knihu a nalezla jej sedět na schůdcích na sluníčku, s nezdravou nohou nataženou na spodním stupínku. Vypadalo to, že si hraje s kusem papíru, ale když se přiblížila, zjistila, že jej přesně a pečlivě skládá. „To je origami?“ zajímala se zvědavě.

Jako obvykle nevypadal překvapený, že ji vidí. „Je to tak.“

„Netradiční koníček,“ poznamenala a opřela se o bok karavanu, aby jej mohla sledovat.

Dlouhými prsty opatrně urovnával další záhyb do hrany. „Stejně jako mnoho jiných věcí ztrácí tajemství, když do toho podrobněji vhlédnete,“ odvětil. „Pro někoho tak nepopulárního, jako jsem já, je origami ideální; kdyby k němu měl někdo nějaké výhrady, přijdu jen o kus papíru.

„Trefný a cynický jako vždy,“ odvětila mírně Hermiona. „Co děláte?“

„Zatím nic,“ odpověděl nepřítomně, zřejmě se soustředil na svoji práci. „Jen experimenty s tvary.“

„Dočetla jsem knihu, co jste mi půjčil. Je velmi zajímavá. Každý Patron představuje totem?“

„Ne, pokud vím.“ Opatrně ohnul zadní roh papíru a vzhlédl k ní s očima přimhouřenýma proti jasnému světlu; slunce ukázalo, že duhovky jsou skutečně černé, téměř k nerozeznání od zorniček. „Alespoň ne do takové míry. Řekl bych, že Patron odhalí něco z povahy sesílající čarodějky či kouzelníka, ale většina – pokud ne všechny – neodráží tolik jako zvířecí totem. Znáte někoho se skutečně nevhodným Patronem?“

„Ne teď, když se váš změnil, ne,“ přiznala opatrně. „I s vědomím příčin mi laň opravdu nikdy nepřišla jako vy.“

„Pravda,“ souhlasil s tichým odfrknutím; zřejmě – a poněkud překvapivě – jej to neurazilo.

„Existuje nějaký ekvivalent pro Patronovo zaklínadlo?“ zeptala se váhavě.

„Máte na mysli pro temné kouzelníky?“ zeptal se bez obalu. Když přikývla, chvilku to zvažoval. „Pokud ano, nikdy jsem nenatrefil na odkazy. Ani v to nevěřím. Černá magie umožňuje přímější způsoby práce s mozkomory a existují i jiné způsoby, jak posílat zprávy.“

Po Hermionině přikývnutí se mezi nimi rozhostilo ticho; jak už vypozorovala dřív, nebylo nepříjemné. Po několika minutách položil napůl složený papír dovnitř dveří, posunul se, zvedl se na rukách a pomohl si tak do stoje. Kompenzoval hendikep ztuhlé pravé nohy, aniž by se zdálo, že o tom přemýšlel; zjevně se s tím zraněním uměl dobře vypořádat. Po získání rovnováhy zalovil v kapse džínů pro balíček cigaret a otlučený a promáčknutý zapalovač Zippo (1).

„Víte, že kouření škodí zdraví, že ano?“ zeptala se nesouhlasným hlasem.

„Ano, slečno Grangerová. Ač se to může zdát ohromující, má úroveň inteligence je dostatečně vysoká a má orientace v mudlovském světě postačující, abych tu podstatu pochopil,“ odvětil Snape svým nejpodrážděnějším přízvukem, načež si zapálil, potáhl a vydechl tenký oblak kouře.

Se snahou se vyhnout dýmu se zamračila a opatrně vdechla. „Nesmrdí to jako normální cigarety.“

Věnoval jí pobavený pohled. „Jak jste si bezpochyby všimla, normální cigarety často nepříjemně páchnou. Kouřím kvůli relaxaci, ne abych zasmrádl jako putyka. Toto je jediný můj luxus. Jak jsem také pochopil, je málo pravděpodobné, že mě otráví.“ Opřený o bok karavanu na ni úkosem pohlédl. „Proč jste se nedala na léčitelství, nechápu. Mohla byste rýpat do lidí celý den a klást tolik otázek, kolik by vaše srdce ráčilo. Jediné ještě více vyhovující zaměstnání by bylo knihovnictví, ale mám podezření, že by vás vyhodili za čtení celého skladu namísto práce.“

„Děkuji za radu ohledně kariéry, profesore,“ odvětila sarkasticky. „Přišla jen o desetiletí později.“

„Lépe pozdě nežli nikdy, jak se říká,“ zareagoval mimochodem. „Jedna z mudlovských frází, které jsem nikdy zcela nepochopil. V každém případě to není rada, jen pozorování. Jistě by na vaše rodiče lépe zapůsobila léčitelská kariéra. Vzpomínám si, že měli co dočinění se zdravotnictvím…“ Při výrazu její tváře se odmlčel a oči mu zostražitěly; pokusila se uvolnit zaťaté pěsti a pomalu vydechnout.

„Nemluvte o mých rodičích.“

Černé oči vypadaly chvíli téměř zmateně, než ztvrdly do lhostejnosti. „Jak si přejete.“

„Víte,“ zlobila se, „slušný člověk by se omluvil.“

Snape pozvedl obočí. „Kdybych věděl, za co se omluvit, mohl bych to zvážit.“

„Jako byste to nevěděl,“ odsekla. „Týdny to bylo hlavními zprávami.“

Povzdechl si. „Slečno Grangerová, nemám tušení, o čem mluvíte. Buď mluvte smysluplně, nebo běžte pryč; příliš mnoho let jsem neochotně prožil v nucené společnosti Albuse Brumbála a jeho nesnesitelnosti, abych si teď vychutnával hádanky.“

Pomalu zvedla hlavu a podívala se mu přímo do očí, něco, co za ta léta, co jej znala, nikdy neprovedla na víc než jen několik vteřin. Temné hlubiny byly špatně čitelné jako vždy, ale vypadal její reakcí upřímně zmatený. Vzpomněla si, co jí říkal o svém pobytu v průběhu uplynulého desetiletí, a dospěla k závěru, že možná opravdu nic neví.

„Po válce se mě rodiče zřekli,“ nakonec mu prozradila hlasem, který nezněl jako její. „Víc než osm let jsem je neviděla, ani s nimi nemluvila; nevím, kde teď jsou. Co já vím, můžou být i mrtví.“ Pořád udržovali oční kontakt; takto zblízka viděla lehké rozšíření jeho zorniček, oči se víc rozevřely a obočí svraštilo zcela jistě překvapením.

„Proč?“ zeptal se tiše.

„Protože jsem se je snažila udržet v bezpečí,“ pronesla hořce. Když jim obnovila skutečné vzpomínky, neodpustili jí. Opravdu je z toho nemohla vinit, ale nepřestalo to bolet.

Nastalo dlouhé ticho; nestála o další vysvětlování, a on po chvíli sklopil zrak a vyhnul se jejímu pohledu. Obrátil cigaretu v prstech, neklidně si s ní pohrával, až ji nakonec uhasil a jako obvykle ji upustil do nádoby na schodech. „Omlouvám se, že jsem to zmínil,“ ozval se nakonec.

„Opravdu jste o tom nevěděl?“

„Ne. Ačkoliv, samozřejmě, máte jen mé slovo,“ dodal s lehkou ostrostí v hlase.

Povzdechla si. „Nemyslela jsem to tak. Jen… překvapilo mě to. Pořád je pro mne těžké o nich mluvit. Skutečně to byly hlavní zprávy ve Věštci, víte.“

Na chvíli mezi nimi vzrostlo napětí, než opět vydal svůj drsně skřípavý nucený smích. „Homines quod volunt credunt; lidé věří, čemu chtějí. Skutečnost, kterou, jak jsem si jistý, umíme oba ocenit. Neměl jsem to zmiňovat.“ Přikývla a po chvíli jej v tichosti následovala dovnitř, přijala nápoj, který jí podal, a stočila se ve své obvyklé pohovce, aby nepřítomně zírala do šálku.

„Máte nějakou rodinu?“ zeptala se nakonec. Krátká přestávka jí poskytla čas docenit, co jí prozradil o své nelásce k tichu; bez nějakého rozptýlení nijak nemohla zastavit přemýšlení. Pro něj mohlo fungovat rádio, ale nestačilo to pro ni.

„Ne,“ odvětil tiše. „Neměl jsem moc příbuzných. Když jsem nastoupil do Bradavic, rodiče byli jediní, kdo mi zbyl; zemřeli, když mi bylo šestnáct.“

Překvapeně se na něj podívala. „Tak dávno? Ale…“

„Vím. Mé záznamy uvádějí, že byli zabiti při nehodě, když mi bylo kolem dvaceti. Jsem si jist, že vás nepřekvapí zjištění, že jsem lhal. Vrátil jsem se z Bradavic na letní prázdniny a našel je mrtvé v obývacím pokoji,“ řekl klidně. „Jelikož jsem si nepřál, aby mě předali někam do péče, a do dospělosti v kouzelnickém světě mi chybělo půl roku, rozhodl jsem se neinformovat Bradavice a lhát o svém věku mudlovským úřadům.“

„Je mi to líto.“

„Neumím si představit proč. Ani jeden z nich nebyl velkou ztrátou.“

Nabyla nepříjemného pocitu, že to tak skutečně myslel. Harry jí pověděl o letmém pohledu na Snapeovo mládí, které spatřil během hodin nitrobrany. Co sama viděla ve vzpomínkách, jen posílilo její povědomí o tom, že zjevně nezažil příjemné dětství. Ale slyšet tak naprostý nedostatek emocí v jeho hlase bylo znepokojivé. Možná se s věcmi vyrovnává takto. „Jak zemřeli?“

„Únik plynu. Otrava oxidem uhelnatým,“ odpověděl stručně, ale bez přání to rozebírat. Nechala to téma být. Po několika okamžicích sáhl po hůlce a přivolal napůl složený papír, se kterým si předtím hrál. Chvíli jej studoval, než jej vyhladil a začal se sérií rychlých ohybů. Sledovala jej, nechala se zaplavovat zvukem rádia a ztrácela se v hbitých, jistých pohybech jeho rukou. Ty dlouhé prsty pracovaly v dokonalé přesnosti i přes desítky drobných jizev a mozolů.

Cítil, že jej pozoruje, samozřejmě. Od doby, kdy jí bylo jedenáct, si všimla, že vždy ví, když se na něj někdo dívá. Namísto očekávaného zamračení či úšklebku však ignoroval její podrobnou kontrolu, až na slabé napětí v ramenou; ve skutečnosti pohyby rukou zpomalil a natočil prsty tak, aby lépe viděla. Fascinovalo ji sledovat, jak se papír pomalu formuje, a chápala, proč zrovna toto je jeho koníčkem.

Nakonec s lehce pobaveným výrazem vzhlédl a zvedl něco, co Hermioně připadalo jako muchlanice. V určitých místech papír uchopil, cosi udělal, neviděla však co, a před jejíma očima se to změnilo v překrásnou, paprsčitou, třírozměrnou hvězdu, kterou jí ukazoval s poněkud teatrální okázalostí.

„Je to úžasné,“ řekla mu upřímně. „Jak jste se to naučil?“

„Jsem si jist, že odpověď oceníte, slečno Grangerová; z knihy.“

„Máte nějaké knihy o origami, které bych si mohla půjčit?“ zeptala se dychtivě. Nad jejím nadšením se ušklíbl, ale pobavení z jeho tváře vzápětí zmizelo a zanechalo jeho oči zase jednou bez výrazu.

„Ne. Byly v Tkalcovské ulici.“

Shořely. „Omlouvám se.“

„Jedním z otravnějších nebelvírských zvyků,“ poznamenal kousavě, „je jejich sklon omlouvat se za věci, které s nimi nemají naprosto nic společného. Pokud jste osobně nezaložila požár, což jsem si jist, že nikoliv, je vaše omluva sotva náležitá té situaci.“

„Zatímco Zmijozelové se vůbec nikdy neomlouvají, dokud k tomu nejsou pobídnutí hůlkou?“

Chystal se odpovědět, ale odmlčel se a lehce naklonil hlavu, jak jej cosi napadlo; po chvíli se tiše zasmál. „Ach. Ironické.“

„Co?“

„Napadá mě, že jsem vám mnohokrát záměrně slovně způsobil bolest, ale přesto… jedinkrát, kdy se omluvím, to byla skutečně nehoda.“

Musela přiznat, že to bylo opravdu ironické.

XXX

Následující týden přinesl očekávané mediální šílenství…

SNAPE ŽIJE!

Smrtijed opět bude učit v Bradavicích?

Jeden z nejznámějších zločinců války proti Voldemortovi, Severus Snape – nejvíc známý jako vrah Albuse Brumbála – byl, jak se dosud věřilo, zabit v závěrečné bitvě. Teď víme, že je ve skutečnosti naživu. Nejen to, ale objevil se zde návrh, že se vrátí do Školy čar a kouzel v Bradavicích a obnoví svoji učitelskou kariéru.

Otázka, na čí straně Snape (48) byl, nikdy nebyla uspokojivě zodpovězena. Mnoho vysoce postavených členů Fénixova řádu, nejpozoruhodněji i sám Harry Potter (28), uvedlo, že byli zasvěceni do informací, které ostatní k dispozici nemají, a že veškeré Snapeovy činy byly součástí plánu Albuse Brumbála pro poražení Voldemorta. Více detailů na straně dvě.

V roce 1981 byl Snape souzen jako Smrtijed a unikl uvěznění jen díky přesvědčivému svědectví Brumbála, který prohlásil, že Snape byl špiónem pro Fénixův řád, v rozporu s důkazy mnoha dalších Smrtijedů při jejich vlastních procesech (plný příběh strana tři).

Po zavraždění Albuse Brumbála v létě 1997 byl Snape jmenován samotným Voldemortem ředitelem Bradavic a zachovával vládu teroru spolu s kolegy Smrtijedy Alecto a Amycusem Carrowovými (viz strana čtyři o plném souhrnu toho roku), než ze školy uprchl během závěrečné bitvy.

Je nejasné, jak Snape válku přežil, když zde bylo několik očitých svědků jeho smrti krátce před Voldemortovou porážkou Harry Potterem. Také není známo nic o Snapeově pozdějším pobytu. I jeho současná poloha je záhadou, ale zdá se, že se v září vrací na scénu svých nejhorších zločinů; bude opět pokračovat na svém bývalém postu ředitele zmijozelské koleje a učitele lektvarů v Bradavicích.

Současnou ředitelkou je profesorka Minerva McGonagallová (82), sama vysoce postavený člen Fénixova Řádu. Nebyla k zastižení pro vyjádření, ale poskytla nám následující krátké prohlášení:

‚Ať už profesor Snape mohl, nebo nemohl v minulosti provést cokoli, nikdo nemůže popřít, že je vysoce kompetentní učitel. Na tento post neexistují žádní kvalifikovaní uchazeči a on byl zbaven všech obvinění; sama jsem viděla důkaz, že jeho jednání během války bylo součástí širšího plánu, a nakonec se ukázal být nezbytným pro Harryho poražení Voldemorta. S ohledem na toto má plnou podporu Bradavic.‘

Tohoto muže jsme dosud nebyli schopni nalézt, abychom se jej zeptali, kde byl, nebo proč se teď rozhodl odhalit; mezi vydavatelstvím a Snapem existuje nešťastná historie a on se ukázal být v minulosti méně než spolupracujícím. V našem úsilí pokračujeme.

(Denní věštec, 2008)

XXX

Denní věštec věnoval celé vydání návratu Severuse Snapea do kouzelnického světa, vrtal se a šťoural v každém detailu jeho zločinů v minulosti – těch známých i spekulativních – a opakoval všechna svědectví, která nakonec vedla k neochotnému verdiktu, že je na straně světla (což nebylo to samé jako nevinný). Po zbytek týdne publikovali spoustu dopisů lidí a jejich názorů na jeho návrat, až po ty o jeho roli učitele lektvarů; Hermiona si byla téměř jistá, že neexistoval jediný dopis podpory.

Uprostřed toho chaosu přišlo setkání mezi Snapem a Minervou McGonagallovou. Nebylo to takové, jak Hermiona očekávala. Myslela, že Snape bude ve svém obvyklém sžíravé já, agresivní ve svých požadavcích a povýšený v odmítnutí kompromisu; namísto toho se zdál téměř utlumený, unavený a neochotný se hádat. V neznámém prostředí byl nesvůj a zjevně si nejistý ve vztahu k ředitelce; to bylo pochopitelné, předpokládala Hermiona. Dlouhou dobu byli učitelka a žák, pak kolegové, a podle všeho se neměli rádi. A pak, samozřejmě, Snape zabil Brumbála a převzal vedení školy. Ginny, Neville a Lenka o tom posledním roce nešli do detailů, ale věděla, že je osobně mučil při víc než jedné příležitosti, a dovolil to samé Carrowovým.

Setkání bylo nepříjemné, ale ne tak zlé, jak mohlo být. Částečně to způsobil, překvapivě, Křivonožka; kocour ve dveřích Snapea napadl tak jako každého návštěvníka. K jejímu překvapení se Snape sklonil a natáhl ke kocourovi ruku, který mu ji podezřívavě očichal, než – ještě překvapivěji – začal příst a šťouchat do těch dlouhých prstů v panovačné žádosti o pohlazení. Hermiona už mnoho let věděla, že je její společník dobrým znalcem lidí; Křivonožka se zjevně rozhodl, že Snape není tak špatný.

Snapeova smlouva byla sepsána a řádně podepsána. Osobně si Hermiona nemyslela, že byla úplně fér; bylo v ní mnohem víc ustanovení než v její vlastní. Přesto se nezdálo, že má Snape nějaké námitky a po odchodu se jí svěřil, že to bylo víc, než čekal. Teď to bylo oficiální; Severus Snape se začátkem září opět připojí k bradavické škole ve své bývalé roli učitele lektvarů a ředitele zmijozelské koleje.

Mezi jejími přáteli to předem věděli jen Harry a Ginny. Neville byl zděšený, když se dozvěděl, že se jeho stará Nemesis vrací do školy. Hermiona však poukázala, že se učitel bylinkářství a učitel lektvarů jen velice nepravděpodobně setkají, a že Snape bude velmi šťastně naprosto ignorovat všechny své kolegy, jak jen to bude možné. Rona to pobouřilo a v současné době s ní nemluvil – což nebylo nic nového; povšechně si každých pár měsíců našel důvod, proč s ní nemluvit. Zbytek Weasleyů byl opatrnější a obecná shoda zněla, že počkají a uvidí, jak se to vyvrbí. Lenka… Nu, Lenka nikdy nereagovala tak jako většina lidí. Hermiona jí povyprávěla celý příběh Snapeova návratu; bývalá Havraspárka se o věc intenzivně zajímala a vypadala upřímně potěšená z důvodů jen jí známých.

Byl to dlouhý a chaotický týden, než se Hermiona mohla vrátit do karavanu. Snapeovi se nelíbil návrat do centra pozornosti; to čekala, ale pořád byl otřes jej vidět unaveného a podrážděného sedět u stolu v karavanu, metodicky trhat Věštce na proužky a skládat je do úhledné hromádky. Věděla, že se nemá ptát, zda je v pořádku, a posadila se proti němu.

„To je vaše velmi stará fotografie, že?“

„Existuje jen velmi málo mých fotografií,“ odvětil, aniž by vzhlédl. „Kdyby bylo po mém, nebyla by žádná.“

„Myslela jsem…“

„Tato slova pocházející od vás mě vždy naplňovala hrůzou.“

„Vypněte sarkazmus a poslouchejte, prosím. Myslela jsem, že byste možná měl poskytnout rozhovor. Nic komplikovaného, nic, co může být překrouceno a zmasakrováno. Jen prohlášení doslovně publikované. Něco, co vyjeví vaši stranu příběhu.“

„Ve Věštci?“ zeptal se ironicky. Ušklíbl se. „Zdá se, že se pořád bojí se mnou mluvit.“

„Merline, ne, ne ve Věštci. Myslím, že to, co provedli s Harryho rozhovorem, když byl mladší, by vypadalo v porovnání s tím jako piknik. Ne, Lenka nabídla otištění v Jinotaji – převzala jej od svého otce jako editor.“

Jinotaj,“ zopakoval kategoricky.

„Vím, že to zní pitomě, ale v Harryho pátém ročníku to fungovalo.“

„Hm,“ vyhýbavě odpověděl.

„Co jste provedl, že se reportéři Věštce bojí vás vyhledat?“ zajímala se. Znovu se na ni ušklíbl, ale neodpověděl. Nějakou dobu nic neříkal; sledovala jeho systematické ničení novin, stránku po stránce, dokud konečně nevytáhl hůlku, aby spálil zbytky a popel nechal zmizet.

„Cítíte se lépe?“ zeptala se sarkasticky.

Odfrkl si. „Nemyslím, že jsem někdy četl kousek Věštce, který by neměl stejný osud; ve většině případů před zveřejněním. Co se týká vašeho návrhu… zvážím ho.“

XXX

Jak se zdálo, udělal víc než to. O tři dny později obdržela od Lenky předběžný výtisk Jinotaje, doplněný o mnohem novější fotku Snapea, mračícího se na ni z obálky. Hermiona časopis pobaveně otevřela a proběhla článek. Tak jako muž sám, jeho prohlášení bylo stručné a k věci.

‚Vrátil jsem se do Británie před třemi lety poté, co jsem trávil čas od konce války cestováním. Rozhodnutí vrátit se do kouzelnického světa a konkrétně Bradavic nebylo učiněno lehce; nicméně doneslo se ke mně, že jde Horacio Křiklan do důchodu a že ředitelka má problémy s nalezením náhrady. Po velké diskuzi jsme sepsali smlouvu, která uspokojila všechny strany, a já se vrátím ke koleji na začátku školního roku.

Nemám v úmyslu mluvit o událostech války. Pokud jde o mne, je to minulost a měla by jí i zůstat; ti, kteří potřebovali znát pravdu, ji znají. Nemám v úmyslu ani potvrdit, ani vyvrátit nesčetné zvěsti, které se šířily v letech, kdy jsem odešel. Vracím se jako učitel lektvarů a ředitel zmijozelské koleje, nic víc. Každého, kdo mi zamýšlí poslat jakýkoliv druh korespondence, také upozorňuji, že ředitelka bude osobně prověřovat veškerou poštu adresovanou mně a v dohledné budoucnosti budu moci být kontaktován pouze v Bradavicích.‘

(Jinotaj, 2008)

Když si Hermiona připomněla svou vlastní krátkou zkušenost s nenávistnými dopisy, řekla si, že to bylo rozumné rozhodnutí. Nějak měla za to, že Snape by přilákal horší věci než huláky a dýmějové hlízy. Ani ji nepřekvapilo, že nebyla zmíněna její role v Snapeově návratu. Srolovala časopis a zamířila ke karavanu rozžhavenému vlnou veder, která uhodila.

S ohledem na uvedenou změnu počasí byl karavan dusivě horký, což možná vysvětlovalo, proč seděl na schodech a četl. I když toto ji nezastavilo, aby se z dálky nedívala. Bylo to jeho oděvem; bezpochyby kvůli horku měl oblečené – nemohla se přimět tomu říkat tílko, ne ve spojení se Snapem, a nahradila to ‚trikem bez rukávů‘. Na paži měl zpět obvaz a skrýval tak před pohledy Znamení zla, ale neobtěžoval se zakrýt kteroukoliv z dalších jizev. Na obou pažích jich pár bylo vidět, přičemž alespoň jedna byla znatelná ve výstřihu trika a táhla se přes rameno, stejně tak jako dvě rozeklané jizvy hadího uštknutí na krku. Pokud měla zkušenost, většinou muži oblékali trika bez rukávů, aby ukázali svaly; ne tak Snape, jak se zdálo. Byl pevně stavěný, víc než by čekala, ale to moc neříkalo; pořád byl výrazně hubený a na celé jeho postavě trčely kosti.

S úsilím se přiměla přestat na něj zírat, než si toho všimne, a přešla k němu. Vzhlédl od své knihy, sundal si brýle, a když zvedla Jinotaj, pozvedl obočí. „Tak co si o tom myslíte?“ zeptal se ironicky.

„Lepší fotka,“ odpověděla po pravdě, zavrtěla hlavou a snažila se nesmát. „Ale jsem zdrcena, že jste mi v tisku nepoděkoval, Severusi, opravdu.“

Obrátil oči v sloup. „Předpokládal jsem, že už máte publicity dost na několik životů. Mýlil jsem se?“ namítl.

„Ne,“ přiznala tiše. „Ne, nemýlil jste se. Děkuji vám.“ Pokaždé, když k tomu došlo, byly jeho záblesky porozumění překvapující – což ovšem nebylo často. Odvrátil se bez odpovědi a ona v krátkém okamžiku vlastního porozumění zjistila, že mu bylo nepříjemné, když mu někdo děkoval i za maličkost; nerad byl oceněn i pro takovou prostou věc, jako je připravení šálku kávy. Byla to jen jedna z pokrouceností tohoto nejsložitějšího muže, jakého kdy potkala.

„Takže,“ pronesla konverzačně, „ani ne měsíc do začátku školy.“

„Ano.“

„Jak se těšíte?“

Snape se na ni podíval a zvedl obočí. „Popravdě si říkám, proč jsem vás nechal, abyste mě do toho uvrtala.“

„Protože se nudíte,“ odpověděla Hermiona a odpočítávala důvody na prstech, „a protože vám chybí Bradavice, když už ne lidé v nich, a protože potřebujete laboratoř a protože část z vás se nemůže zbavit pocitu zodpovědnosti za Zmijozel.“ O této otázce a odpovědi přemýšlela už týdny.

Zlepšovala se ve čtení těch chvilkových změn jeho výrazu; znatelně jej její postřehy zaskočily a mírně znervózněl. Jen na chvíli, než jeho osobitý úšklebek nahradil jemnější výraz a on protáhl: „Stále stejně nesnesitelná vševědka, jak vidím.“

„Ano,“ souhlasila klidně se snahou se nesmát. „Nezdá se pravděpodobné, že z toho vyrostu.“

„Jak rozkošné,“ odtušil kysele. „Také jsem pochopil, že zase budu muset snášet Longbottomovu přítomnost.“

„Ujišťuji vás, že ani on se na to netěší,“ odvětila, bojujíc se smíchem. „Ovšem jak jsem mu řekla, je nepravděpodobné, že se budete vídat mimo jídla či porady. Většinu času tráví ve sklenících a umím si představit, že vy se nevynoříte na povrch ze svého podzemí, pokud to nebude absolutně nezbytné.“

„Bystrý postřeh. Pokud si vzpomínáte, trval jsem u McGonagallové na nepovinnosti mé přítomnosti u jídel právě proto, abych nemusel trávit víc času, než je nezbytně nutné, s – no, se všemi.“

Hermiona si teatrálně položila ruku na srdce. „Proboha, Severusi. A já žila v domnění, že byste mohl příležitostně jakž takž tolerovat moji společnost.“

„Určitě mě znáte lépe,“ řekl suše. „Netoleruji žádnou společnost, jen svoji.“

„A přesto jsem zde,“ poukázala tiše. „Ještě jste mě nevyhodil.“

„Evidentně má chyba,“ odsekl.

Obrátila oči v sloup. „Když to říkáte. Nicméně doufám, že se úplně neztratíte v hlubinách hradu. Vzpomínám si, jak jste mi jednou říkal – myslím v pátém ročníku – že vyžaduji pravidelné stírání, aby se předešlo tomu, že ti kolem mne budou dohnáni k vraždě; jsem si jistá, že k tomu máte lepší kvalifikaci než kdokoliv jiný.“ Ušklíbl se a ona se na něj ironicky usmála.

„Na vážnější notu,“ dodala tišeji, „nezapomněla jsem na skutečný důvod vašeho zaměstnání. Chci pomoci.“

Zamračil se na ni. „Nepotřebuji, ani nechci vaši pomoc.“

„Bezpochyby to je pravda,“ souhlasila klidně. „Nicméně stále chci pomoci. Chci vědět víc o Cruciatu a jím napáchaných škodách. Lektvar, který jste mi dal, funguje, ale ráda bych věděla, jak si jej vyrobit pro případ, že bych jej potřebovala znovu, a chci vědět, jak moc se to může zhoršit.“

„Je nepravděpodobné, že se váš stav zhorší.“

„Nepravděpodobné neznamená nemožné. Přiznávám, že se to asi nestane, ale stejně chci být připravena.“ A chci vám pomoci. Nebyla tak hloupá, aby to řekla nahlas; dokonce i se svým omezeným povědomím o tomto muži věděla, že nic by jej nepopíchlo víc.

„Mohu poskytnout poznámky,“ nadhodil upjatě. Znovu obrátila oči v sloup.

„Ale přestaňte, Severusi. Není mi už jedenáct; nebudu pokaždé, když se otočíte, mávat rukou ve vzduchu. Vím, že máte rád své soukromí, a já také. Kromě toho budeme mít oba práci. Jen žádám pár hodin týdně ve vaší laboratoři při vypomáhání s lektvarem. Slibuji, že nic nepokazím, nebudu překážet, ani lektvar nezničím.“

Zdálo se, že váhá, a ten dojem potvrdilo jeho vyštěknutí: „Slibujete, že mě nebudete obtěžovat?“

S úsměvem odpověděla: „Ne, protože pokud máte špatnou náladu, neexistuje žádný způsob, jak předejít obtěžování vaší osoby, snad jen přestat dýchat. Ale určitě musíte přiznat, že jsem mnohem méně nepříjemná, než jsem bývala.“

Neochotně přikývl. „A to je vše, co chcete?“ zeptal se podezřívavě.

Usmála se na něj. „No… možná bych chtěla půjčit pár vašich knížek…“

Odfrkl si, podezření uvolnilo místo výsměchu. „Dobře. Zdá se, že jste zase vyhrála. Uvidím, kolik volna budu mít, až začne vyučování.“

XXX

Severus se léta necítil tak mimo své chápání. Toto přesně mu dlouho bránilo v myšlence na návrat do kouzelnického světa; přesně takovéto situace. No, ne zcela takovéto, přiznal si, když se usadil na schůdky do karavanu, obalený nelítostným, silným horkem letní noci. Představoval si desítky různých scénářů od uvěznění a soud, až po přivítání návratu hrdiny – ne že by to bylo pravděpodobné – ale stejně si nebyl jistý, co toto vlastně bylo. Neměl skutečně jasnou představu, kdo jej nalezne, když spřádal svůj nejasný plán při putování Londýnem. Ale i kdyby předpověděl, že to dokonce bude Grangerová, toto by si představit nedokázal.

Nezdálo se, že od něj něco chce. A to byla ta nejvíc matoucí část. Během téměř padesáti let jeho života každý, koho potkal, od něj něco chtěl – především nějaký způsob bolesti. A jediný záměr Grangerové byl občasný rozhovor a nějaký čas v jeho laboratoři, až ji dostane na povel. A půjčení knih, připomněl si sarkasticky.

Ani si nepamatoval, kdy naposledy s ním chtěl někdo posedět a poklábosit. I když jej Brumbál vytrhl z jeho milovaného podzemí, stařec vždy dominoval při jejich rozhovorech a obvykle s konkrétním cílem na mysli. Dokonce i ve vzdálené minulosti, když sedávali a povídali si s Lily, se vždy držel zpět a nechal o tématech rozhodovat ji. Ty uvolněné a jednoduché konverzace, kterých byl svědkem mezi ostatními, nikdy nebyly součástí jeho zkušenosti.

Psychologické texty tvořily od konce války velké procento jeho četby. Věděl, že ho jeho zkušenosti poškodily, a věděl, že nikdo nebude mít zájem mu pomoci, tak se rozhodl pokusit se s tím vypořádat sám – tak jako vždy. Rozumově chápal, nakolik osamělý byl za ta léta dobrovolného exilu, a stejně ho to nepřipravilo na skutečnost, jak rychle začne být závislým na lidském kontaktu.

Natolik se to zhoršilo a tak rychle, že se přistihl, jak na ni netrpělivě každý den čeká a jak podivně zklamaně se cítí, když nedorazí. A to navzdory skutečnosti, že se nedomluvili a nebyl důvod ji očekávat. Přistihl se, jak se snaží nebýt naštvaný, když ji vidí, i jak bojuje, aby ji nevinil z toho, že se neukázala dřív.

Pro boha živého, Severusi, sám jsi jí řekl, jak nepřirozené od tebe bylo nalepit se na první osobu, která s tebou ochotně mluvila. Teď to děláš znovu, tu samou chybu téměř po čtyřiceti letech. Vůbec ses nepoučil.

Mrazivě si připomínal, že ví, proč to tak je. Zoufalství. Po tolika letech, po dvou válkách a době exilu rozhodně toužil po prostém lidském kontaktu a nechtěl nic víc, než nebýt sám. Ale nebylo rozumné to očekávat. Pouhá skutečnost, že něco potřeboval, neznamenala, že mu to bude poskytnuto. Bylo by snadné využít toho gesta slušnosti, které mu prokazovala Grangerová, zmanipulovat ji, aby s ním trávila víc času, ale ta myšlenka neměla svůj půvab. Takto byly jejich vzájemné vztahy dobrovolné a opravdové, alespoň pokud mohl soudit, a jakkoli ubohá mu ta myšlenka připadala, nechtěl to ztratit.

Nakonec tě zlomili, řekl si. Už nemáš žádnou hrdost. Přijímal by drobky tak dlouho, dokud by je nabízela, protože si nebyl jistý, zda by je dokázal nepřijmout. V uplynulých letech se příliš přiblížil k nevratnému zhroucení; potřeboval něco, na čem by lpěl. Bylo to ubohé, ponižující a žalostné, ale tím se to nezměnilo na nepravdu.

To nejlepší, v co mohl doufat, bylo, že ta dívka – žena, připustil neochotně – nikdy nezjistí, jak moc to potřebuje.

Protože pokud ano, získala by nad ním neochvějnou moc.

A když Pán zla padl, slíbil si, že už se nikdy nevydá nikomu na milost a nemilost.

Na druhou stranu, nikdy neslíbil, že se nezlomí.

 

 

(1) Marci pro vás našla, jak mohl zapalovač vypadat: http://www.zippo.cz/zapalovace/zippo-benzinove/klasicke/


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: arkama - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jej, na origami som zabudla :))  bŕŕ, nemám na to.
Môžem súhlasiť s Hermionou, že treba pozorovať reakcie našich zvierat, ako príjmu niekoho nového. Raz som kvôli tomu, že sa našej najstaršej( úplne ľudomilnej) suke nepáčil, vyhodila z dvora kúrenárovho pomocníka :)) no a čo. Minerva ten oznam do novín dala ako dáma, teším sa na ňu ďalej.
Hermiona mi tu strašne sedí, má trefné poznámky, vie čo má povedať a je tak príjemne pragmatická a ukľudnená. Ani som si neuvedomila, že pre Severusa je to ekvivalent "kamarátstva" s Lily... dá sa to tak vidieť.
Výborná kapitola. Dík za preklad :)
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Minerva je tady docela rozporuplná. Rozodně se zatím opravdu projevuje jako dáma. A dokonce i při jejích slabších chvilkách jsem ji chápala. Hermiona, tak ta to má opravdu v hlavě srovnané. A Severus si na ni rychle zvykl. Jo, je tady fakt sympatická. Je zajímavé, jak různě se dá k její postavě po konci války přistupovat, a jak je uvěřitelná. Tady pro mě velmi.
Děkuji za komentář, arkamo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Čím dál tím lepší. Hermiona na to jde velmi pomalu, to se mi líbí. Minerva mile překvapila, ale asi neměla na vybranou.  A příště už Bradavice? Těším, těším...
Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Neměla na vybranou. Minerva se musela vzdát tlaku okolností, ale věřím, že v hloubi duše věděla, že koná správně.
Já děkuji, denice :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach, Severus.. tak blizko toho, aby bol zlomeny. Smutne. Myslim, ze Hermiona ho este neraz prekvapi..
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Téměř zlomený, ale je neuvěřitelně silný. Mám za to, že Hermionu potkal za pět minut dvanáct. A máš pravdu, že ho ještě nejednou překvapí :-) Díky za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: KatherineStar - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Další super kapitola :) uz se tesim na další :) Lupi zase super překlad co by jsme bez tebe dělali :)
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A taky bez marci, ta má na výsledku podstatný vliv :-) Děkuji za milý komentář, KatherineStar :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Výměna názorů mezi touto dvojicí je jako vždy příjemně sarkastická. Severusův vnitřní stav je jako vždy deprimující. Jako vždy se mi to velmi líbí a děkuju a nemůžu se dočkat!
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Teď je jeho stav deprimující, ale o to vítanější budou změny. I když mají před sebou ještě kus cesty. Děkuji za komentář, Folwarczno :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hezky to Minerva řekla... aneb jak kulantně vyjádřit podporu někomu, koho bych sama nejradši rozcupovala. Jsem překvapená, jak se Hermioně ta opatrná komunikace daří. Těším se na pokračování, díky za překlad!
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona tu projeví neobyčejný takt a smysl pro správnou manipulaci se Severusem. A to bude jen dobře :-) Dáky za komentář, teriisku :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Marti - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak Hermiony se zřekli rodiče, to je drsné. Muselo to být hodně ošklivé, když se vzdala snahy to nějak urovnat. Nemá to holka zrovna jednoduché, ale zformovalo ji to do velmi sympatické podoby. Zmoudřela, řekla bych.
Severus je oproti tomu samé překvapení. Origami? Tričko bez rukávů? To jsem zvědavá, nad čím budu valit oči v příští kapitole (a jestli něco překoná věšení prádla...).
Líbila se mi ta zmínka o Lence, mám pocit, že ona vždycky vidí dál než všichni ostatní. Objeví se ještě v ději?
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zřeknutí rodičů je Hermionina velká bolavá rána. A dozvíme se časem i víc. Máš pravdu, že zmoudřela. A je sympatická :-) Co se týká origami, taky jsem koukala. Nakonec, proč ne. Potřeboval se nějak zaměstnat, pročistit hlavu. Teď ho máme v tričku bez rukávů, ale dočkáme se i obnažené verze :-D Přemýšlím, jestli něco trumfne věšení prádla... nemůžu si vzpomenout, jestli ano, tak se necháme překvapit ;-)
Lenka bude :-) A bude důležitá.
Díky moc za komentář, Marti :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jak já se vždycky na další kapitolu těším! A nikdy nesklame! Nejvíc se mi líbil článek v Jinotaji, samozřejmě jejich rozhovory, ale úplně nejlepší byl závěr. Nečekala jsem, že si na Hermionu tak rychle "zvikne". :D Moc díyk za překlad. Moc se těším na pokračování.
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To jsem ráda, že se zatím všechny kapitoly líbí :-) Severus potřeboval socializovat a Hermiona byla ochotná a chápavá. Tak se chytnul :-) Ale ještě toho mají před sebou hodně, než...
Díky za komentář, Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za úžasnou kapitolu a už se těším až budou va škole. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
První den školního roku bude velmi zajímavý. Je tam část, která mě nadchla, takže je na co se těšit ;-) Díky za komentář, Jiťo :-)

Krásný překlad, děkuju!:) Hermioniny rodiče dost překvapily.. ale asi se to trochu dalo čekat, že to nevezmou hladce... A Severus a jeho myšlenka: "nenalepit se jako na Lilly"... to bude zajímavý vývoj :)
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, Severus míní, ale osud mění - zaplať Merlin :-) O rodičích se ještě dozvíme. Vývoj bude opravdu zajímavý. Jsem moc ráda, že se líbí a děkuji za komentář, Delto :-)

Krásná kapitola... krásný překlad... děkuji a těším se na další.
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Těší mě, že se líbí. Díky za komentář, larkinh :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 05.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Středeční večer je taková pohoda - když už mám všechno uděláno, sednu si a za odměnu si znovu pomalu vychutnám Severuse a Hermionu. Severus sedící na schůdkách svého karavanu a soustředící se na origami, to by chtělo ilustraci.
Hermiony se zřekli vlastní rodiče? Přemýšlím, co bych dělala já, ale málo platné, i když bych své dítě seřvala na tři doby, protože by se mi setsakra nelíbilo, že se mi hrabe v paměti, a ještě k tomu bez dovolení, tak bych nakonec odpustila, ale až poté, co by holka odpřisáhla, že už mi nikdy nic takového neudělá. Jen by mě zajímalo, jak se to dozvěděl kouzelnický tisk. Nezdá se mi, že by chodili šmírovat k mudlům.
Severus si se svým osiřením poradil docela elegantně. Ani se mu nedivím, jen je mi líto, že už tenkrát si musel všechno vyřídit absolutně sám.
Minervino prohlášení se mi hodně líbí, zvládla to elegantně, ale pořád tam slyším to skřípění zubů. Nedivím se, že při jejich setkání byl Severus utlumený, asi nechtěl riskovat, že mu nakonec smlouvu nedá. Ke scéně, jak Severus škube na cucíčky Věštce, bych zase chtěla ilustraci, stejně jako k Severusovi v tílku. Musím mu věřit, když říká, že nevěděl, kdo ho najde, ale pořád bych za to ruku do ohně nedala.
Svírá se mi srdce, když pomyslím na to, jak odevzdaně připouští, že ani nepamatuje, kdy někdo chtěl jeho společnost. On to prostě nečeká, i když po tom touží. On si vážně nelže do kapsy, i vztah k Lily správně vidí jako jednostrannou závislost. Proto nic nečeká ani od Hermiony, předem se připravuje na to, že bude opuštěn a zklamán.
A jak už jsem psala, těším se na Bradavice, myslím, že by mohly být v příští kapitole? Ono u Loten není nic snadno předvídatelné.
Díky Marci za zapalovač, četla jsem o něm už v tolika knihách a nikdy mě nenapadlo si to vygooglit.
Děkuji.
 
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A mě těší, že jsme za odměnu :-)
Tak, k Hermioniným rodičům. Přesně, jak píšeš, seřvat, přinutit přísahat a odpustit. Ale Loten to trochu rozvine - jak už je jejím zvykem, zase se k tématu vrátí. Ale naťuknu - Hermi se rodině začala odcizovat (prázdniny s kluky, míň s rodiči) a rodiče se začali její moci bát.
Skřípění zubů u Minervina prohlášení slyšíš správně :-D
Co se týká děsivých zkušeností Severuse se vztahy, tak to jim oběma připraví docela perné chvilky. Ale bude tady i Lenka a navíc je tady Hermiona zralá a velmi inteligentní žena. Zvládnou to :-)
Bradavice budou už příště a čeká nás úžasná scéna... Těš se :-)
Děkuji moc, denice, za úžasný komentář. Dokážeš vždy z kapitoly vycucnout to nejdůležitější. :-)
PS: Chtělo by to Severusovy ilustrace, že? Podívám se na Loteniny odkazy, jestli nenajdu nějaký pěkný kousek :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak nasledujúci vývoj bude zaujímavý. Pekný náhľad do Severusovej psychiky. :)
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rozhodně nás čekají zajímavé situace. :-) Je na co se těšit. Děkuji za komentář, JSark :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já ty jejich rozhovory miluju.Úplně si představuju Severuse sedícího na schodech s ironickým úsměvem na tváři. Hodně mě zaskočilo,že se Hermiony zřekli rodiče. Chápu,že museli být naštvaní,ale úplně ji vyřadit ze svého života je dost silná káva. Snad se jejich vztah někdy v budoucnu zlepší. Hermionu to dost hluboce zasáhlo. Setkání s Minervou proběhlo jen lehce nastíněné. Severus je psychicky dost na dně,snad se přátelstvím s Hermionou trochu zlepší. Moc děkuji za překlad
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, Hermionini rodiče byli dost drsní a ještě se v povídce budou řešit. Protože pro Hermionu je to velký problém, objeví se toto téma ještě několikrát. Minerva se zatím nijak výrazně neprojevuje, ale její chvíle přijde. Severus se bude uzdravovat ještě dlouho, ale to nejlepší, co se mu přihodilo, byla Hermiona.Takže nás čeká šťastný konec. :-)
Děkuji moc za komentář, scully :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Naša agresívna mačka útočila na každého kto prišiel. A nebola to hra, ona sa normálne prikrčila ako na love a potom skočila a zaryla svoje pazúriky návštevníkovi kam trafila. Tak nie som si istá, či je to fakt, že zvieratá dokážu rozoznať dobrých ľudí od zlých, ale Hermionin kocúr to dokázať môže:)
Predstava ako si Severus skladá origami je pekná. Tie jeho dlhé chudé prsty... asi by som sa na to pozerala s mierne debilným výrazom.
Dobrý nápad uverejniť článok v Lenkinom časopise:)
Už sa teším na Severusovu spoluprácu s Hermionou:)
Ďakujem za preklad:)
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jak píšeš, nevím, nakolik zvířata poznají dobrého člověka, ale Hermionin kocour rozhodně :-)
A Severus skládající origami by stál za pohled, že? :-) Já bych u toho možná i slintla :-D
Díky moc za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: solace - 07.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je zaujímavé, že Loten odizolovala Hermionu od kontaktov s rodičmi, i keď len dočasne. Asi chcela, aby na tom bola rovnako ako Severus - zlomená, i keď z iných dôvodov. Inak už som sa s tým nápadom v niekoľkých snamionkách stretla. Je škoda, že verejná mienka je voči Severusovi tak negatívne naladená. Myslím, že členovia rádu by mohli popracovať na jeho priaznivejšom PR, určite by to teraz po vojne šlo. Majú na veci väčší dosah a istým spôsobom mu to aj dlžia. Ďakujem za preklad, dievčatá.
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 07.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Co se týká rodičů - určitě. A velmi šikovně to pak použije dál v ději. Navíc tak podtrhla skutečnost, že sivšichni z války odnesli své šrámy. Ano, snad FŘ trochu zapracuje na veřejném mínění o Severusovi :-) Ten motiv dluhu povídkou prochází až do konce a je zajímavé, jak některé postavy se snaží jej upozadit. I když ten pocit dluhu vnímají.
Děkuji za komentář, solace :-)

Děkuji mnohokrát za další skvělou kapitolku!! :-)) Origami...pouze jednou jsem se pokoušela o úplnou triviálnost a vyšel mi z mého pokusu Origami obsah popelnice - nevzhledné, pokrčené, nepopsatelné! :-D Ač člověk nechce, tak stejně potřebuje mít vedle sebe někoho blízkého, Severuse plně chápu. Čím více poznávám lidi, tím více se utvrzuji v tom, že jsou to falešní hlupáci. Hermiona je odvážná holka a co je hlavní - neodsuzuje Severuse. Je mi úplně mdlo, když si představím, že bych byla na Severově místě a měla se vrátit do Bradavic - místa, kde měl být jeho domov a nakonec zde našel jen nepochopení a samé problémy. Brumbál je mrtvý, ale mám stochutí vzít lopatu a jít rozmlátit tu jeho majestátnou hrobku, oživit toho šmejda a dát mu pěknou sodu! Utěšuje mne to, že v Bradavicích bude Hermiona a Zmijozel, který potřebuje adekvátního ředitele. Minerva je skalní fanynka a zaslepená obdivovatelka Brumbálova, tím pádem nevím, co zde od ní čekat... Promerlina...on ještě nikdo nezrušil Denního věštce? Nevypálil? Už před lety bylo pozdě!! Velmi se těším na pokračování a nikdy nebude dost mých upřimných díků, na adresu Lupiny a Marci, holky díky! :-))
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 07.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Joo, origami musí být docela zkouška nervů :-) Hermiona je pro Severuse dar. Je schopná dohlédnout za jeho masky a vidět Severuse jako člověka. Takových lidí by mělo být víc. Brumbál je holt Brumbál, ale tady nebude tak negativně vnímaný, jako v Honbě. A Minerva... Tak ta se ještě projeví :-)
Děkuji moc za komentář, Snapeo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: arabeska - 09.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jejee, origami potesilo, o ano! Uz je to nejaky ten patek, co jsem si neco slozila...
Krasa! A taky se mi libi, ze se do toho vlozil Jinotaj. Kez by Jinotaj vychazel i ve skutecnosti...
Dekuji, byla to nadhera! Nikdo toho teseni se na novou kapitolu nelituju! :)
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Na Severuse docela nečekaný koníček, ale dává smysl. Moc mě těší, že se líbí. Díky za komentář, arabesko :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: tiberia - 17.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona je tady příjemný dospělý člověk, a tuhle kapitolku jejich rozhovorů jsem si vážně užila. Hermionini rodiče mě dost překvapili - vztek, výčitky, ochladnutí vztahů, to jo - ale něco tak radikálního, jako zřeknout se dcery? Není to konečná, že ne? Předpokládám, že jsou naživu a nějak se to vyřeší..... Díky za překlad, oběma!!!!
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.03. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jo, Hermi je tu už dospělá ženská a víceméně pořád si udrží svůj standart. Což je příjemné, jako rozčilující tu budou jiné postavy :-) Hermionini rodiče to opravdu neustáli, ale ještě se k nim vrátíme a toto není konec :-)
Děkuji za komentář, tiberio :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Julie - 04.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc jsme si užívala rozhovoru těch dvou.
Že se Hermiony zřekli rodiče, to mě tedy až šokovalo. Jistě možná se nezachovala správně, ale měla dobrý úmysl... vždy jsem je vnímala jako velmi milující lidi.
Perfektní bylo nahlédnutí do Severusových pocitů.
Díky za skvělý překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.05. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, Grangerovi tady budou poněkud... zvláštní, přinejmenším. Rozhodně je v této povídce Loten pojala zajímavě. A mně se taky líbí víc, jak byli popsaní v Honbě. Těší mě, že se kapitola líbila. Děkuji moc za komentář, Julie :-)

Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 14.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tie ich slovnné prestrelky stoja za to. Severusova obava z Hermioninej "nadvlády" je namieste. Ona už ho proste zaškatulkovala, predžula všetko potrebné a v nemalej miere jej pomohol aj ten jej kocur.
Re: Post Tenebras Lux - 6. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.07. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus se nenechá jen tak komandovat, Hermiona s kocourem to dotáhnou tak daleko, že Severus sám učiní potřebná rozhodnutí :-) Díky za komentář, mami :-)

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 12.03. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )16.11. 2014Post Tenebras Lux - Přijetí
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )29.06. 2014Post Tenebras Lux - Hledání
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )01.06. 2014Post Tenebras Lux - Léto
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce