archiv.hpkizi.sk
4. kapitola
The Nymph Hunt
Článok poslal užívateľ: Jimmi - 26.01. 2014
Téma: The Nymph Hunt
LadyF
nám napísal:

THE NYMPH HUNT (AkashaTheKitty)

 ORIGINÁL:  https://www.fanfiction.net/s/4711871/4/The-Nymph-Hunt

HON NA NYMFU

Preklad: LadyF

Revízia: avisavis

Někdy jste ježibabou v těle nymfy a jindy zase čarodějnicí, co s sobě skrývá nymfu.



Kapitola 4.

„Takže… říkáš, že to doručila hnědá sova?“

Hermiona přikývla. „Ano.“

„Jaký druh?“

„Čeká se teď ode mě, že budu znát druhy 'hnědých sov'?“ Hermiona pohlédla na Malfoye, aby se ujistila, že dala najevo svou rozmrzelost.

Nedůtklivě si povzdechl. „Je to tvoje práce to vědět!“

„Sovy ve skutečnosti nejsou tak úplně magická stvoření, ale pokud někdy dostanu za úkol sestavit seznam hnědých sov vyskytujících se v Anglii, dám ti vědět.“

„Fajn. Jak byla velká?“

Hermiona si unaveně protřela čelo. Zfalšování vzkazu od 'Lethe' nepatřilo mezi její nejlepší nápady. „Řekla bych, že byla velká asi jako… sova.“

„Jako sova?“ Položil ruku na její stůl a předklonil se, díky čemuž vypadal vlastně poněkud děsivě. Zřejmě ho to moc nepobavilo. „Děláš si ze mě legraci, Grangerová?“ V jeho hlase byl slyšet onen medový tón, který vám napovídal, že byste možná měli okamžitě vzít nohy na ramena.

„Co ode mě chceš slyšet?“ vyzvídala.

 „Chci, abys mi řekla něco o té zatracené sově, to chci!“

Přímo zuřil vzteky. To Hermionu tak trochu šokovalo. On nebyl jen naštvaný; byla to emoce vycházející přímo ze srdce. 'Lethe' se mu očividně dostala pod kůži.

A 'ona' mu teď pošle vzkaz, že věděla moc dobře, kdo je, a že spolu prožili pěkný večer, ale že ona na to skutečně nechce navázat, a ještě ho požádala, aby se na ni nevyptával a už po ni nepátral.

Tu poslední část se Malfoy očividně rozhodl ignorovat.

„Řekla jsem ti, co vím!“

„Měla fleky?“

„Fleky?“

„Jo, fleky, náprsenku, cokoliv by mi ji pomohlo identifikovat!“

Hermiona se na něj nedůvěřivě podívala. „Byla to sova. Zajdi do sovince a pravděpodobně najdeš 200 hnědých sov, ale nejspíš bych nedokázala jednu rozpoznat od druhé!“

„Zatracená ničemnice,“ zavrčel. „Jak si můžeš nevšimnout obyčejné sovy?“

„To bude asi tím, že nejsem tak posedlá jako ty!“

Doufala, že se bude cítit lépe po odeslání toho vzkazu, jenže bohužel. Když to četl, byly dveře do jeho kanceláře otevřené a ona viděla ten výraz na jeho tváři. Na dlouhou dobu jen ustrnul a zíral na to odmítnutí - které by Hermiona na podruhé napsala o něco jemněji, ale ona se opravdu jen snažila přinutit ho to vzdát - a pak se v jeho tváři objevil znovu ten sklíčený pohled.

Samozřejmě, dalším krokem byl hněv. Hermiona se domnívala, že měla štěstí, že si to nejhorší vybil na demolici své kanceláře, než vypochodoval ven a vyžadoval od ní odpovědi.

„Možná jsem posedlý, ale ty jsi pouze neužitečným plýtváním místem!“ vmetl jí na oplátku.

„Pokračuj, vrať se k vyplňování lejster o rarášcích a zahradních trpaslících. Koho by zajímali lidé, že?“

Hermiona zírala na dveře očima rozšířenýma šokem a něčím, co se podezřele podobalo bolesti, dlouho potom, co jimi za sebou práskl.

**********

Situace se během následujících pár dní nezlepšila. Hermiona zjistila, že náladový Malfoy byl rozhodně horší než uštěpačný Malfoy. Naštěstí na ni už znovu přímo nevyletěl, jeho chování k ní bylo ovšem vyloženě chladné.

Atmosféra v kanceláři byla náhle velmi mrazivá a stala se osamělým místem k práci.

Chápala, že musel na někoho svalit vinu za ten vzkaz a ona byla momentálně nejvíc na ráně, že ta rána seslala vinu na správnou hlavu, byla prostě ironie.

Každý den byl horší než předešlý. Ne že by byly horší samy o sobě, nýbrž protože byly úplně stejné a to ji zkrátka užíralo. Nelíbilo se jí tohle nové nepřátelské prostředí. Ne že by to staré prostředí bylo zrovna přátelské, ale teď se v něm něco nápadně změnilo. Bylo to o dost mrazivější. To se přesto prostě nemohl nějak přenést, aby mohlo být vše jako předtím? Dala by cokoliv, jen aby se v tuto chvíli posmíval jejím vlasům.

Dokázala si přesně představit jeho reakci, kdyby mu vážně odhalila svou identitu. Pokud ji dokázal tak zaníceně nenávidět jenom proto, že si nevšimla zvláštních znaků na sově, chtěl by ji pravděpodobně zabít, kdyby zjistil, že to ona ho v prvé řadě obalamutila. Co na tom, že neměla v úmyslu nikoho obalamutit.

Vážně si nemyslela, že by dokázala ustát tak silnou míru nenávisti.

S mizerným pocitem připravila svůj stůl na další poustevnický oběd. Obyčejně by možná vyhledala Harryho, když se cítila takto, jenže ten už tady nebyl pár týdnů. Byl někde na nějaké misi, kde se mu dostalo jeho dávky dobrodružství. Krom toho, měla ho přece stále mít v nelibosti za to, že to on umístil Malfoye na její oddělení.

Byla v prdeli.

Skutečnost, že byl Malfoy poblíž, to jen udělala horší. Nebylo tak snadné ignorovat to ticho, jako když byla sama.

To nemohlo být pro její trávící systém dobré.

„Proč nikdy nejdeš pryč?“

Hermioně málem zaskočil sendvič, když na ni Malfoy promluvil. To byl tak nový a zneklidňující zážitek po tolika dnech ticha. „Někdo z nás tady pracuje,“ podařilo se jí ze sebe vyžvejknout poté, co spolkla neposlušné drobky.

„Já myslím na oběd. Máme tu bufet, víš. Kde jsou lidi. A jedí tam svůj oběd.“

Zamračila se nad zmínkou očividného a ignorovala slabý záchvěv vzrušení, že s ní mluvil. „Nikdy jsem tam neviděla jít tebe.“

Akorát nadzvedl obočí. „Upřímně pochybuji, že to ode mě očekáváš, z čehož vyplývá, že se vyhýbáš otázce.“

Hermiona pokrčila rameny, cítíc se příliš duševně vyčerpaná, než aby se starala, co věděl.

„Vlastně tu ani nikoho neznám. Tady můžu aspoň při jídle udělat kus práce.“

Zakroutil nad ní hlavou. „Vše není jen o práci, Grangerová. Proč to nemůžeš pochopit?“

Otočil se k odchodu, ale ona jej zarazila. „A proč teda nikdy nechodíš do bufetu ty?“

Zaváhal a ona si na chvíli myslela, že jí neodpoví.

„Nechtějí mě tam.“

Hermiona zamrkala a zamračila se. „Cože? Kdo?“

Napůl se otočil se sarkastickým úsměvem. „Netvař se tak překvapeně, Grangerová. Ani ty mě tam nechceš. Všichni ví, že jsem tady z donucení, a všichni ví proč. Je to uvedeno ve veřejném záznamu. Všichni si můžou jít vyhledat každý jednotlivý detail a já si dovedu představit, že většina lidí to už udělala před pár měsíci.“

„No a co?“ zeptala se trochu zaraženě. „Nebyl jsi jako jediný za války na druhé straně. Ani nejsi jediný, kdo změnil strany. Dokonce ani nejsi jediný, kdo dostal za trest odpornou dočasnou práci tady na ministerstvu.“

„Ne,“ zamumlal. „Ale jsem jediný Malfoy. 'Malfoyovi neobrátili z osobního prospěchu nebo pro svou výhodu. Ve skutečnosti se vzdali osobního prospěchu, aby pomohli straně dobra. Logickým postupem pro Narcissu Malfoyovou, rozenou Blackovou, by bylo, aby prozradila Harryho Jamese Pottera, když byl v nouzi, výměnou za slib nehynoucí slávy, ovšem skutečnost, že tak neučinila, dokazuje, že rozpoznala mýlku ve svých dřívějších rozhodnutích a rozhodla se je napravit. A nesmíme vynechat: kdyby drze nelhala do tváře Toma Rojvola Raddla, tak řečeného Lorda Voldemorta -“ škubl sebou při tom jménu „ -výsledek války by byl s nejvyšší pravděpodobností nežádoucí.'“

Hermiona jen zírala.

Malfoy protočil oči v sloup. „Myslel jsem, že ty budeš první, kdo se podívá do záznamu z přelíčení. Byla to část proslovu obhajoby, která pomohla osvobodit moji rodinu od většiny obvinění. Je to snůška keců, samozřejmě. Nedostalo by se nám 'nehynoucí slávy', ale stačilo to, aby to přesvědčilo naše staré 'přátele', že mimo to, že naše činy měly klíčový dopad na výsledek války, jsme také naprosto neočekávaní přeběhlíci - o dost méně žádoucí než očekávaní přeběhlíci, dovoluji si říct - a druhá strana není ochotna odpouštět tak, jak bys očekávala od takzvaných správných chlapů. Stále nám nedůvěřují.“

„Pro hříchy matky?“

„Ach, věř mi. Hrají v tom svou úlohu i hříchy otce a syna. Podle všeho jsem měl radši sledovat, jak vyvražďují mou rodinu, než následovat rozkazy.“ Ani se nepokoušel skrýt hořkost nad tímto odsouzením.

„Ale já tě viděla vycházet s lidmi zadobře,“ slabě trvala na svém Hermiona.

„Pořád jim můžu znepříjemnit životy, pokud se nebudou chovat hezky. To neznamená, že to vážně chtějí. Navíc… já mám rozhodně lepší důvod nejít na oběd do bufetu než ty.“

Proti tomu ve skutečnosti nemohla nic namítnout. Pokud to byla pravda, tak nejspíš 'Lethe' nelhal v tom, jak osaměle se cítil. To ji rozrušilo způsobem, který nedokázala tak docela pojmenovat.

Ale co bylo ještě více zneklidňující - že to až hraničilo s šílenstvím - bylo to, že cítila téměř závrať z toho, že s ní opět mluvil.

**********

Hermiona vzhlédla na Malfoye, který byl oblečen v kabátu. „Odcházíš dřív. Zase. Jaké překvapení. Víš, den kdy tady vydržíš celou pracovní dobu, bude vyhlášen ministerským svátkem.“ Byla docela pyšná na úsečný tón ve svém hlase. Ne moc vychytralý ani moc přehnaný. Cvik skutečně vedl k dokonalosti.

„Mám v poledne schůzku.“

„Ne, nemáš. Znám tvůj denní rozvrh, víš.“

Pouze ji oblažil blahosklonným úsměvem. „Mám v poledne schůzku.“

„Ach.“ “Hermiona si seděla na vedení. „Ach.“ Konsternovaně se zamračila. „Takže jsi to s tou nepolapitelnou ženskou vzdal? Propásl její skleněný střevíček?“

„Heh?“

„To je fuk, jedna mudlovská pohádka,“ zamumlala. „Přestal jsi hledat tu čarodějku?“

Jen nedbale pokrčil rameny. „Nechce, abych ji našel, a dala mi to jasně najevo. Mohla sem kdykoliv přijít a aspoň mi dát vědět, kdo to je, ale ona ne. Co s tím jako mám dělat? Nevím, kdo je, nevím, kde je, a už vůbec nevím, proč si zvolila být raději bezcitnou mrchou, než aby sem přišla a řekla mi to osobně. Takže jsem se rozhodl, že místo abych tady čekal, až se něco přihodí, raději si vyjdu na schůzku.“

„Chápu,“ zamumlala Hermiona a cítila se trochu nepohodlně. Nebyla bezcitná mrcha! Ona jen…

neviděla jinou možnost.

Napřímil obočí. „Co? To je vše? Žádná zanícená obrana té čarodějky? Neřekneš mi, že se můžu mýlit? To je prvně. Obvykle máš ve zvyku vrhnout se k obraně kohokoliv, jehož motivy nejsou zcela jednoznačné.“

Zatřásla hlavou a stále se cítila nepohodlně. „Je to tvůj život.“

„Vážně, Grangerová, teď jsi mě zklamala,“ řekl a upravil si rukáv. „Mohla bys aspoň namítnout, že by mohla být nemocná nebo ji něco brání v tom mě vidět.“

„To by ale nevysvětlilo ten vzkaz, že?“ S mdlým pocitem na dně svého žaludku předpokládala, že to vypadalo bezcitně.

„Ne, to ne. Navíc jsem to prověřil.“

„Cože?“ Hermiona se musela přinutit, aby jen tak němě nezírala.

Malfoy znovu pokrčil rameny. „Je třeba zvážit všechny možnosti. Ale jelikož se žádnému ministerskému zaměstnanci nepřihodila závažná nehoda ani nikomu z jejich rodiny - i když Ericovi z Kouzelných her a sportů nebo spíš jeho manželce se narodil chlapeček - došel jsem k závěru, že to nebyl ten případ. Ten vzkaz moje předpoklady samozřejmě potvrdil.“

„No, dobře pro tebe,“ odpověděla vyhýbavě a zaostřila na papír před sebou, pokoušejíc se nedat najevo své nepohodlí. „Znamená to, že se vrátíš z oběda, nebo se nevrátíš?“

Jen se ušklíbl. „Nečekej na mě.“

To ani neměla v plánu. Skutečně neměl ve zvyku vracet se pokaždé, když odešel. Ovšem randění během pracovní doby, to tu ještě nebylo. Možná doufal, že na to 'Lethe' přijde a nějak zareaguje? To by ale nedávalo žádný smysl. Řekla mu, že se s ním nechce vidět a aby ji přestal hledat, tak proč by se měla starat, jestli si někam vyjde s jinýma?

Půlku odpoledne strávila myšlenkami, jestli měl Malfoy pěkné rande, a druhou připomínáním sama sobě, že ji to nezajímalo.

**********

Hermiona pozorovala Malfoye, jak se už třetí den po sobě chystá ven. Přirozeně, neměl v plánu skutečnou práci. Vlastně to v plánu moc často nemíval. Většinou, když šel pryč, bylo samotným účelem vyhnout se práci.

Ona si ale všimla, že věnoval zvláštní pozornost svému vzhledu.

Šel na další rande.

„Takže se ti asi vážně líbí,“ podotkla, jak nejneutrálněji dovedla.

„Líbí se mi kdo?“ zeptal se roztržitě, zatímco si hleděl nepokrčit hábit. Proč, to jí bylo záhadou.

Upřímně si nemyslela, že měl v úmyslu obléct si ten samý hábit dvakrát.

„Ta čarodějka, se kterou se stýkáš, samozřejmě.“

Vzhlédl k ní se zmateným zamračením. “

„Jaká čarodějka?“

„Ok, v této konverzaci se někde stala chyba,“ zamumlala. „Jdeš přece na rande, že?“

„No, ano.“

„Tak proč potom nevíš, o čem mluvím?“

V jeho výrazu se konečně něco vyjasnilo. „Och, ty se domníváš, že jde o tutéž osobu.“

Hermionina čelist poklesla. „Měl jsi schůzku se třemi různými čarodějkami během tří dnů?“

„Vlastně, ne,“ řekl, když konečně vypadal připravený vyrazit. „Se šesti. Uvažoval jsem o třech

denně, ale dokážu zvládnout nanejvýš dvě.“

Hermiona zatřásla hlavou, protože z jeho úst očividně vycházela slova, kterým nebyla schopna zcela porozumět. „Tři… šest… dvě… proč?“

Našpulil rty, zjevně celkem pobaveně. „No, když už hledám, můžu taky hledat usilovně, ne?“

Než mohla přijít s vhodnou odpovědí, byl fuč.

O co mu šlo?

**********

O pár dní později si byla Hermiona téměř stoprocentně jistá, o co mu šlo.

Malfoy to nevzdal.

Propracovával se seznamem všech dostupných - a pár poněkud méně dostupných - žen na ministerstvu jak nejrychleji mohl. Až překvapivě moc čarodějkám zřejmě nevadil jeho zvrácený randící rozvrh, protože si s ním vážně vyšly.

Hermiona předpokládala, že přijmout ho bylo snazší než se s ním hádat. Aspoň podle její zkušenosti. Mimo to, kolovaly na ministerstvu dohady, že je adeptem na mnohem výhodnější pozici, než jaké by kdokoliv tady mohl dosáhnout. Těžko byste ty ženy mohli obviňovat, že se chtěly aspoň přesvědčit, jestli se s ním dá vycházet, když by potencionální trofej mohla být tak cenná.

Hermiona však věděla, že hledal 'Lethe'. Ani to moc nedával najevo, ale stávalo se to více a více zřejmé, když začínal být z celé té věci frustrovaný a ona měla podezření, že hledal tu, která by ho odmítla mnohem víc než ty, co ho přijaly.

Samozřejmě by ho nenapadlo ani ve snu pozvat ji, takže byla v bezpečí. Co se týče jeho znalostí, tak podle něj byla stále šťastně zasnoubená s Ronem, tudíž nebyla pravděpodobnou kandidátkou. Navíc se s ní vídal denně. Společné stravování by mu pravděpodobně nic náhle neodhalilo.

Ne, on předpokládal, že se s 'Lethe' obvykle nevídal, a že pozná, kdo to je, jen z pobývání v její přítomnosti pouhou hodinu. Evidentně se mýlil - neboť 'Lethe' byla jen výmysl. Přála si, aby si to dokázal uvědomit.

Jak se seznam stával kratší a kratší, klesal na duchu. Začal být iracionální a hrubý v rozsahu, se kterým se Hermiona předtím setkala jen zřídka. Střetnutí s ním se začala obávat, protože jeho slova dokázala zraňovat na místech, o kterých ani nevěděla, že je má, jenže se cítila tolik vinná, že to vše přijala bez jakéhokoliv skutečného odporu. Dokonce ho párkrát kryla, když se na něj vyptával šéf. Ne že by se Malfoy někdy mohl dostat do skutečných problémů, ale… i tak. Před randícím rozvrhem byl zde přítomen aspoň pár odpolední týdně, a pokud by se v Uplatňování kouzelnických zákonů doslechli, jak uvolněné mravy zde měli, mohli by navýšit jeho trest.

Donutilo ji to zajímat se, proč už po tom najednou netoužila, ale skončila opět u viny. To byl jediný logický důvod, se kterým dokázala přijít, proč by neměla chtít, aby čelil následkům svých činů.

Jednoho dne, o pár týdnů později, sebou žuchl do židle naproti jejího stolu a jen tak zíral do prázdna. Hermiona ustoupila, když si sednul, ale když nic neřekl, rozhodla se pro změnu s tím vypořádat.

„Nech mě hádat: Jdeš ven na oběd?“ zeptala se a se zděšením zaznamenala, že její suchý tón už nebyl jako dřív. Znělo to spíš monotónně a bezbarvě.

„Ne,“ zamumlal.

„Takže už jsi konečně prověřil všechny?“ zeptala se.

Zaměřil na ni svůj mrzutý pohled. „Ono to vážně nemá smysl, že? Žádná není ta pravá. Už se mi z toho dělá špatně.“

„Co když je tvá tajemná dívka mezi těmi, co jsi vynechal?“ nemohla si pomoct a zeptala se.

Když se na ni zprudka podíval, zakoulela očima v pouhé napodobenině toho, jaká kdysi bývala.

“Ano, toho si nešlo nevšimnout. Proč jinak bys 'hledal' tak usilovně?“

„Tobě nic neunikne,“ zamumlal si pro sebe a pak se zamračil. „Myslím, že potřebuji tvou pomoc.“

„To jsi fakt nedošel k duchaplnému závěru,“ zamumlala.

„Ne, myslím to vážně. Jsi jeden z nejchytřejších lidí, co znám. Vlastně nejspíš nejchytřejší. Ty ji dokážeš najít.“

„Nemyslím, že -“

„Když mi pomůžeš, můžeš si sama napsat pracovní posudek.“

Hleděla na něj víc než překvapeně. „C-co? Ne, vážně bych ne -“

„Šetříte s Weasleyem na dům, že? Koupím vám ho. Samozřejmě mu nemusíš říkat, kde jsi k němu přišla. Prostě si něco vymysli, nikdy se to nedozví.“

Hermiona zírala.

„Jen ji najdi a já ti dám, cokoliv si budeš přát, pokud to bude v mé moci - a já mám pořád ještě dost velkou moc.“

Nedokázala odpovědět.

„Nebudu ji nijak pronásledovat nebo ji jakýmkoliv způsobem k něčemu nutit. Nemusíš si dělat

starosti s morální stránkou té věci. Jen ji potřebuji aspoň jednou vidět, abych se ji pokusil přesvědčit, že nejsem tak hrozný, jak si o mně zjevně myslí. Přísahám, jestli mě pošle pryč, tak půjdu.“

Zoufale pátrala ve svém mozku po nějaké uvěřitelné výmluvě, proč by nebylo možné, aby mu našla jeho 'Lethe', ale vymyslela leda tak velký kulový.

„Vím, že to se mnou v poslední době… nebylo snadné. Vím, že se nevyrovnávám dobře s frustrací a že se k tobě většinu času chovám jako debil. Ale opravdu mě tak nenávidíš, abys mi odmítla pomoc, když můžeš jenom získat a nemáš co ztratit?“

Měla velký problém.

**********

Hermiona ho požádala o čas na rozmyšlenou. Čas, aby mohla zvážit, zda-li mu má pomoct najít 'Lethe'. Ha. Využila ten čas k zoufalé snaze vymyslet důvod - jakýkoliv důvod - který by

mohl v jeho očích ospravedlnit její rozhodnutí nepomoct mu. Nenapadlo ji nic, co by okamžitě neobrátil ve svůj prospěch. Takže, mohla trochu lhát a předstírat a nechat ho myslet si, že hledala 'Lethe' nebo… by mu mohla říct pravdu a bylo by po všem.

Tak dlouho hledal dívku, která ani neexistovala. Teď už si vážně zasloužil znát pravdu.

Věděla to. Kdesi hluboko uvnitř to věděla. Teď už jí zbývalo jenom nějak posbírat všechnu svou odvahu a říct mu to.

Neměla to nechat zajít tak daleko. Měla mu to říct v tom obchodě nebo v kavárně nebo aspoň hned jak si uvědomila, že ji vážně stále hledá.

Ona mu to však neřekla. Místo toho to prostě nechala plavat. Sledovala, jak je Malfoy čím dál

víc raněný tou nepolapitelnou dívkou, a dokonce ani jedinkrát nezvážila, že by promluvila. Sledovala, jak se mění během svého pátrání, jak mu bylo jedno, co si o něm pomyslí lidé kolem, jak chtěl jen najít někoho, o kom věřil, že s ním může vybudovat něco mimořádného.

Slíbil, že koupí Hermioně a Ronovi - ne zrovna jeho dvěma nejmilejším osobám - zatracený dům, jenom když mu zařídí jedinou schůzku s tou dívkou. Přísahal, že tu čarodějku nebude nutit k ničemu víc než k jedné schůzce. Chtěl jenom šanci.

A ona mu teď měla říct, že ta jeho vysněná dívka nikdy neexistovala. Byla to jen ona v převleku. Věděla to takovou dobu a nic mu neřekla.

Vážně mu to nechtěla říct, ale on už si nadále nezasloužil hledat něco, co neexistovalo. Nezasloužil si být zraněný, protože si myslel, že nějaká dokonalá dívka snů ho odmítla, lehkomyslně ho odkopla, z jediného důvodu a to že byl prostě on. Vážně nebyl tak špatný člověk a nezasloužil si myslet, že ano. Jasně, byl otravný, manipulátor a příležitostně byl hrubý, ale… nikdy nenapáchal nějaké skutečné škody. Dokonce pochybovala, že měl opravdu v úmyslu, aby jeho poznámky tak bolely.

Kupodivu se přistihla přát si, aby mohla být ta dívka snů, po které pátral. Přála si být 'Lethe'. Přála si být někdo, kdo nebyl Hermiona Grangerová, a vstoupit sem a pozorovat ho, jak na to odhalení reaguje s úlevou a radostí, místo se zlostí a odporem.

Zavřela oči a přála si, aby nepocítila vše říkající mokrou cestičku na svých lících. To by ji nemělo tolik bolet.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 26.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Trochu sa škodoradostne smejem, že Dracovi ani nenapadlo uvažovať o tom, že by to mohla byť Hermiona. A ani na ňu sa nemôžem hnevať, že ho v tom nechala tak dlho, pretože sa k nej naozaj správa ako blb. Ale Lethe sa predsa priznal, že "ťahá dievčatá za vrkoče" aby si ho všimli, tak možno mohla nabrať odvahu, keď je taká inteligentná. Ale city a inteligencia sú zrejme dve rôzne veci.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ale tak to se tedy zamotalo. Jak se z této prekerní situace Hermiona dostane? Pravda by fakt byla asi nejlepší.
Díky za skvělý překlad :-)

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 26.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Draco to vážně nevzdává. Už jen tohle by měla Hermiona ocenit. Líbí se mi, jak někde během těch dní, kdy se k ní choval podle vlastních slov jak debil, přišla na to, že vážně není tak špatný člověk. On je vážně hodně zoufalý, když se se svou osamělostí svěřuje tak beznadějnému případu, jakým je podle něj Hermiona.
Díky.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: elbi - 28.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Takové přímé odmítnutí jen jedním dopisem muselo Draca zabolet. Zklamání z bezmoci v hledání... nic moc.
Musím ocenit jeho nezdolnou snahu. Proč mi ho je v téhle povídce pořád tak líto, přestože byl vždycky takový trouba? A nelíbí se mi chování Hermiony. Nechala ho schválně se trápit. Jí nějak litovat nemůžu.
Draco hledal, hledal a nenašel, a to nejjednodušší řešení, proč tomu tak bylo, ho nenapadlo. Někdy lidé pro stromy nevidí les.
Oba na tom byli stejně, bez přátel a blízkých, jen práce a práce. Pracovali z různých důvodů, ale ve výsledku se to až tak moc nelišilo. Oba byli jen sami a osamělí.
Draco musel být setsakra v úzkých, když Hermionu prosil o pomoc a chtěl jí koupit dům. 
Všude je to jeho zoufalství cítit, a ona byla tvrďačkou příliš dlouho, jenže strach jí nedovolil chovat se jinak.
Asi ji to poznání, že mu ubližuje, muselo hodně bolet. Kdy si konečně přízná, že se zamilovala? 
Díky

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 22.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona si na srba ušila riadnu budu. A teď baví rád. Ani ju moc nelutujem ved mu to už mohla povedat alebo aspoň viac naznačit, ale nie ... Draca mi je luto aj keď by si mohol uvedomit, že sa nagana za preludom a skuticneh osobe robi peklo na zemi.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: leelee - 23.07. 2015
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuju :-D

Prehľad článkov k tejto téme:

AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20145. kapitola (Záver)
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20144. kapitola
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20143. kapitola
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20142. kapitola (revision)
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20141. kapitola (revision)
. Úvod k poviedkam: ( LadyF )26.01. 2014Úvod k poviedke (revision)
. Pdf na stiahnutie: ( Beruška1 )04.09. 2009Záver - pdf na stiahnutie
AkashaTheKitty: ( LadyF )30.08. 2009Kapitola 5
AkashaTheKitty: ( LadyF )28.08. 2009Kapitola 4
AkashaTheKitty: ( LadyF )24.08. 2009Kapitola 3
AkashaTheKitty: ( LadyF )22.08. 2009Kapitola 2
AkashaTheKitty: ( LadyF )14.08. 2009Kapitola 1
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )14.04. 2009Úvod k poviedke