archiv.hpkizi.sk
3. kapitola
The Nymph Hunt
Článok poslal užívateľ: Jimmi - 26.01. 2014
Téma: The Nymph Hunt
LadyF
nám napísal:

THE NYMPH HUNT (AkashaTheKitty)

 ORIGINÁL:  https://www.fanfiction.net/s/4711871/3/The-Nymph-Hunt

 

HON NA NYMFU

Preklad: LadyF

Revízia: avisavis

Někdy jste ježibabou v těle nymfy a jindy zase čarodějnicí, co s sobě skrývá nymfu.



Kapitola 3.

 

V jejím zorném poli se objevila ruka. Hermiona pohlédla na jejího majitele a povzdechla si. „Co chceš?“

„Tu zprávu,“ odpověděl Malfoy slizce.

„Řekl jsi, že ji budeš chtít až v úterý!“

„Ano, jenže jsem si vědom, že už ji máš.“

Hermiona se zamračila a předala mu zprávu.

Zavrtěl hlavou. „Jako vždy předvídatelná, Grangerová.... Ty si prostě nemůžeš pomoct, že?“

„Nevím o tom, že by sis ty na to stěžoval.“

„Samozřejmě ne. Činí to můj život značně snazším, že jsi tak neurotická ohledně práce, takže si nemůžeš dát pauzu ani na minutku.“

„Nejsem ohledně práce neurotická!“

„Ale jistě, že jsi. Bylo to tak už na škole. Vždy jsi se stresovala, protože jsi nedokázala dělat vše najednou, a věřila jsi, že by to byl konec světa, kdybys neznala každý malý detail. Je to docela zázrak, že jsi vůbec vzhlédla dost dlouho na to, aby sis nabrnknula toho svého Weaslíka.“

„Jmenuje se Ron,“ zasyčela skrz zaťaté zuby.

„A jak se mu daří? Čím že se to živí? Žertovnými předměty?“ odfrknul si. „Proč si nesežene skutečnou práci? Nebo se snad snaží vzít si příklad ze svých rodičů a být chudý jak kostelní myš?“

Hermiona překřížila ruce a cítila potřebu ho bránit. „Vlastně se mu daří celkem dobře. Příští měsíc s Georgem otevírají svůj třetí obchod a v současné době si vydělává třikrát tolik, než co by dostával jako bystrozor.“

Malfoy nadzvedl obočí. „Fakt? Takže prostě jenom skrblí? Nemůže utratit pár galeonů na svou  nastávající a koupit jí něco na sebe, aby nemusela nosit…“

Udělal jakýsi neurčitý posunek. „Tohle.“

Hermiona zrudla více hněvem než rozpaky. Na jejím hábitu nebylo nic špatného. Byl černý a praktický a navíc neviděla nikde poblíž moc lidí. „Řekla jsem mu, aby si své peníze šetřil,“ řekla uštěpačně. „Vytěží z toho mnohem víc, když to do něčeho dlouhodobě investuje, než když to utratí za nějaké kraviny.“

Ušklíbl se. „Prosím, neříkej mi, že jsi mu tohle pověděla právě po tom, co ti dal dárek.“

Její ruměnec se rozšířil. Jak to mohl uhodnout?

Jeho úšklebek zvětšil. „A tys ho přinutila to vrátit? Je mi toho ubohého chlápka skoro líto.“

Zaškaredila se, protože se jí nelíbilo, kam to vedlo. „Nemohl si to dovolit. Bylo to předražené.

Samozřejmě, že to musel vrátit.“

„Takže, tvůj snoubenec se z ničeho nic rozhodl pořídit ti ohromný dárek, aby ti dokázal svou lásku, dal ti něco, co si ve skutečnosti ani nemohl dovolit, z čehož vyplývá, že se kvůli tomu musel bez pár věcí obejít, a ty jsi to odmítla s řečmi o penězích a investicích, místo abys to gesto přijala jako normální člověk? Teď už mi ho je líto. Prosím, vyřiď mu mou upřímnou soustrast.“

Odloudal se pryč a zanechal za sebou Hermionu v šokovaném stavu. Stalo se to docela nedávno, a hned po tom se všechno začalo doopravdy srát. Vždy se domnívala, že se k ní Ron nikdy nepokoušel skutečně přiblížit, jenže on se možná snažil. Možná to bylo prostě v ní. Možná se jí vlastně pokoušel dát najevo, že ji stále miluje, a ona jeho snaze nevěnovala vůbec žádnou pozornost.

Když se vyronily slzy, neměla sílu je zadržet a pro jednou byla vděčná, že se Malfoy vyhýbal práci jako čert kříži.

**********

Co bylo horší? Pohořet ve vztazích nebo pohořet v práci? Hermiona strávila uvažováním o tom podstatnou část úterního rána. Kdyby si měla vybrat, co by zvolila? Vyšší dobro nebo vlastní štěstí? A dalo se to vůbec takto rozdělit? Chtěla konat dobro. Potřebovala konat dobro. Potřebovala vědět, že je díky ní svět třeba jen o kousek lepším místem.

Ale bylo kvůli tomu nezbytně nutné obětovat svůj osobní život? S Ronem to zvorala, ale teď už aspoň věděla, v čem udělala chybu. Dovedla se z vlastních chyb poučit.

Mohla mít vztah.

Neublížila by jen tak bez příčny sama sobě, kdyby se zítra nesetkala s tím “chci být mudlou“ Johnem? Ovšem, třeba se v reálu nebudou přitahovat, ale možná by mohli být alespoň přátelé. Byla by to fakt zbabělost, kdyby se tam prostě neukázala, protože by to možná nemuselo klapnout. Možná to byl opravdu příjemný člověk, někdo, díky němuž by její život byl o něco snesitelnější.

Půjde. Stejně potřebuje vrátit svůj kostým.

„Fantazírování během pracovní doby. Bacha, někdo by mohl zpozorovat, že na jeden památný okamžik zrovna nezachraňuješ svět.“

Hermiona se zamračila na svou nejméně oblíbenou osobu. Zrovna došla k velmi hlubokomyslným a smysluplným závěrům, jak se opovažuje ji vyrušovat?

Její zachmuření prostě ignoroval. „Chtěl jsem se zeptat, kolik přesně že to bylo na tom večírku ježibab?“

„Jak to mám vědět?“

„No, s kým jiným by ses tam bavila?“ Vypadal zamyšleně. „Nemohlo jich být až tak moc. Teda, pár jsem jich viděl, ale vsadil bych se, že polovina z nich byly skutečné ježibaby... Normální lidé se snaží vypadat lépe než obvykle. Tím nechci v žádném případě naznačit, že vypadáš lépe než ježibaba, nikdy bych takto neurazil tvůj zdravý úsudek.“

Hermioně unikl povzdech od srdce. Když Malfoy jednou začal, nic ho nedokázalo zastavit. „Máš pravdu, opravdu bych měla přestat fantazírovat a vrátit se k práci. Dík za rozhovor.“

Opět byla naprosto ignorována. „Vezmi si Brunhildu z Magické přepravy. Znáš ji, nee?

Neuvěřitelně tlustá. Zato neobyčejně šikovná v pečení.“

Hermiona na něj upřeně zírala.

 „Jo, takže ji fakt znáš.“ Byl naprosto neúnavný. „Vůbec nepochybuji, že jsi bál opustila před sundáváním masek, poněvadž jsi musela být v posteli do desíti, jinak by ti Ježíšek taky nemusel nadělit pořádné bradavice, nicméně Brunhilda, ach běda, zůstala.“

Zajímalo by ji, k čemu to povede.

„Bezva! Spoléhal jsem na to, žes to ještě neslyšela!“ posadil se. To bylo velmi špatné znamení. Znamenalo to, že se hodlá zdržet na déle než na minutu. „Pochop, Brunhilda není nešťastný člověk, přesto je stejně marnivá jako každá čarodějka - pokud nepočítáme tebe - a nechtěla jít za třaskavce, takže podváděla. S malou výpomocí od jednoho milého chlápka z Obrtlé ulice získala kostým, který obsahoval něco víc než jen kouzlo krásy, tedy použila mnoholičnou verzi.“

„Má to pointu?“

„Vím, že se nemůžeš dočkat mé duchaplné pointy, ale budeš muset chvíli počkat. Nuže, mnoholičná verze fungovala, jak měla, a ona zažila noc svého života coby překrásná víla, což se pravděpodobně ani neblížilo čemukoliv, co Brunhilda dosud zažila. Nicméně, s jednou věcí nepočítala.“

Udělal dramatickou pauzu a probodával Hermionu pohledem, dokud nezakoulela očima a nezeptala se, „No tak s čím teda?“

„Sundávání masek,“ řekl se spokojeným úšklebkem. „Zeštíhlovací kouzlo jejího převleku pominulo, a jelikož byla asi tak šestkrát tlustší, už jí jaksi nepadly její šaty. Jak se nafukovala, tak se páraly a trhaly, až ji zanechaly jen tak v rouchu Evinu, pokusila se schovat za svého manžela, který je hubený jak tyčka, poněvadž zřejmě neoceňuje její pekařské dovednosti.“

„Chudinka,“ řekla Hermiona suše. „Zato ty jsi musel mít druhé vánoce.“

„Byla to prdel,“ připustil. „Ale Brunhilda byla vždy splachovací. Krom toho, většina lidí má ji a její koláčky příliš rádi, než aby na ni byli hnusní na delší dobu. Přežije to.“

„Stále jsi nedošel ke své pointě.“

Jeho úsměv byl pomalý a vypočítavý, což Hermioně vnuklo myšlenku, že čekal jenom na to, až se ho zeptá. „Myslíš, že by šla Brunhilda raději za třaskavce a ušetřila si tak ten potupný okamžik, nebo si myslíš, že kdyby měla výběr, tak by šla zase za vílu?“

„Stále mi nedochází tvá pointa,“ trvala na svém Hermiona, ačkoliv věděla moc dobře, kam to směřovalo.

„Skrýváš se mezi ježibabami, zatímco ostatní se baví, Grangerová? Čeho se bojíš?“

„Ach, to netuším,“ řekla Hermiona s povzdechem. „Možná se obávám, že by mě lidi unudili k smrti svými chabými báchorkami a amatérskou psychologií.“

Malfoy se jen usmál. Zdálo se, že ho naprosto nelze urazit. Bylo to otravné. „Nebo se možná bojíš úspěchu stejně tak jako selhání. No, nebyla by to sranda?“

Věnovala mu svůj nejlepší smrtící pohled.

„Neházej na mě tady zamilované pohledy, co by si pomyslel Weasley? Hybaj do práce!“ A konečně vstal a odešel.

Hermiona si povzdechla a připomněla si, že už zbývalo jen pár měsíců a pak už se s Malfoyem nemusí nikdy setkat. Vůbec nikdy. A pokud náhodou ano, bude ho moct proklít, aniž by dostala vyhazov.

**********

„Takže, bavila jste se svým kostýmem?“

Hermiona věnovala samolibému prodavači mrzutý úsměv. Skutečně neměla ráda, když si lidé mysleli, že to vědí lépe, a něco jí vnutili - obzvlášť, když se nakonec ukázalo, že měli pravdu. To je vždy činilo poněkud nesnesitelnými. „Dalo se to,“ řekla neutrálně.

Nadzvedl na ni obočí a pochybovačně si ji prohlédl. „Nebavila jste se? Poskytl jsem vám vše, co je potřeba, stačilo vám jen-“

„To naštěstí nepřísluší k vašim povinnostem,“ zamumlala Hermiona a ignorovala uražený pohled, kterým po ní střelil.

Po předání kraťoučkých šatů do způsobilých rukou vlezlého prodejce, se Hermiona rozhodla, že potřebuje nějak zabít čas, než půjde do kavárny. Jelikož nevěděla, jak s tím časem naložit, rozhodla se jen tak si chvíli prohlížet oblečení. Vedle kostýmů nabízeli také formální oděv. Něco, co by se Hermioně čas od času hodilo, ovšem nemohla si to finančně dovolit. Její mzda stačila sotva na nájemné. Vážně by si měla najít něco jiného, teď když se od ní Ron odstěhoval, ale… Každopádně, rozhlížela se kolem, jestli by stálo za to se sem vrátit a využít jejich dalších služeb, navzdory vlezlému majiteli obchodu.

Původně neměla v plánu odejít z kanceláře tak brzy. Když ovšem Malfoy odešel na oběd, rozhodla se vyplížit, než se vrátí, aby se tak vyhnula jeho výslechu. Nebo spíš pokud se vrátí. S čímž se občas neobtěžoval. Jenomže při její smůle by se vrátil, navíc byla příliš rozhozená, než aby cokoliv dodělala.

Zašla trochu hlouběji do obchodu a pokoušela se identifikovat velmi divný kus oblečení, který vypadal jako by někdo spojil kusy látky bez ladu a skladu a měl příliš otvorů, aby padl obyčejné lidské bytosti, když zaslechla vstoupit dalšího zákazníka. Zprvu mu nevěnovala žádnou pozornost, ale pak ji hlas té osoby přišel povědomý a ztuhla.

No to snad ne! Nakoukla přes polici a pak se přikrčila. Skvělé, přesně to jí scházelo - aby ji tu Malfoy načapal. Ne že by dělala něco špatného - přece jenom měla pořád polední přestávku - jenže on měl takový zlozvyk dorážet a rýpat do věcí, co mu mohly být šum a fuk, a bez pochyb by si našel způsob, jak ji zesměšnit, kdyby ji tu přistihl.

„Bavil jste se s vaším kostýmem, pane?“ zeptal se pracovník celkem falešným tónem.

Hermiona si domyslela, že ho musel Malfoy něčím namíchnout. V tom byl dobrý.

„Náramně,“ odvětil Malfoy klidným tónem, aby ho rozhněval ještě více.

„To rád slyším,“ zněla suchá odpověď. „Tak tedy, co přesně na tom bylo tak zábavného?

Splynutí s pozadím či snad naprostý nedostatek představivosti, který jste dal jasně najevo?“

„Měl bych vás informovat, že nikdo neměl kostým podobný tomu mému. Byl jsem jedinečný.“

„Asi tak jako sněhová vločka.“

Hermioně uniklo zachichotání nad uraženým prodavačem a poprvé ji skutečně posedla zvědavost, co to měl Malfoy na sobě.

„Hele,“ řekl Malfoy najednou vážnějším hlasem. „Existuje možnost, že byste mi řekl, kdo si pronajal jiný kostým? Nymfa s tmavými vlasy a zelenýma očima. Stříbrné šaty.“

Následovala krátká odmlka, ještě podtrhnutá tichem, jak Hermionino srdce přestalo bít a dech se jí zadrhl v hrdle, protože odmítala to nemožné.

„Víte, že garantujeme naprostou mlčenlivost,“ řekl pak druhý muž, zněje trochu zaraženě. „Je mi líto.“

„No tak, prokázal byste tím laskavost všem. Dokonce bych se postaral, aby vám to opravdu stálo za to, kdybyste měl zájem.“

„Jsem si jistý, že kdyby chtěla vaše nymfa být nalezena, už by se tak stalo,“ řekl prodavač a zněl rozhořčeně. „Ostatně, půjčili jsme jich tolik, že si stejně nemůžu být zcela jistý.“

 „Vy víte moc dobře, kdo to byl!“ teď zněl podrážděně Malfoy.

„Pokud ji ještě uvidím, můžu jí dát vědět, že jste ji hledal,“ nabídl muž, hlasem odmítajícím odpor, ovšem jak znala Malfoye, jistě se mu odporu dostane.

Hermiona přestala poslouchat. Hlavně ani neměla začít poslouchat. To byl blbý zlozvyk. Vážně, co si myslela? Udělala pár opatrných kroků vzad. Na tom večírku byla spousta žen převlečených za půvabné bytosti. Nejspíš to byla jen shoda náhod, že tu noc potkal nymfu. Byla to jen shoda náhod, že měl na sobě kostým, který prodavač považoval za fádní. Hlavou se jí mihlo dalších sto shod náhod, až se Hermioně udělalo mdlo. Sevřela si břicho ze strachu, že se rozloučí s jeho obsahem.

Ne on. Kdokoliv jen ne on.

Lhal jí. Musel. Kupříkladu, mluvil o pracování. Haha. To bylo k smíchu. A … a ....

Hermiona ucítila ve svých očích slzy.

Oklamal ji. Přiměl ji uvěřit, že by stálo za to ho poznat, že by se s ním třeba mohla stýkat. To teda nemohla. Znala ho dost dobře na to, aby věděla, že nebyl osobou, za kterou se vydával. Kdyby zjistil, že byla Lethe, jen by se jí kvůli tomu posmíval. Tedy pokud se přenese přes skutečnost, že se s ní líbal. A rozzlobil by se, že ona oklamala jeho, a stačil by ještě z jejího života udělat peklo na zemi, než odejde. To nemohla připustit.

Nejtišeji a nejnenápadněji, jak dovedla, se pokoušela obejít obchod, aby se mohla vyplížit nepovšimnuta. Nejspíš by bylo bezpečnější prostě počkat, ale měla pocit, že se udusí. Potřebovala na čerstvý vzduch.

Téměř dosáhla dveří, když Malfoy z ničeho nic vzdal svou při a otočil se na podpatku k odchodu. Zamrzla a nevzdávala se naděje, že byl ten druh dravce, který svou kořist viděl, pouze když se hýbala.

„Grangerová?“ řekl stále s podtónem hněvu v hlase. „Vracíme kostým ježibaby, co? Víš, většina lidí by si ho napřed svlékla.“

Hermioně se velmi nepříjemně sevřel žaludek a musela se přinutit násilím, aby se neschoulila do klubíčka. „Tak pravil hrdopýšek.“

Strčil si ruce do kapes a zhoupl se na patách. „Měli jsme jít za něco, co nejsme, pamatuješ? Proč bych tam šel sám za sebe?“

„A přesto s těmi vtípky o ježibabě nepřestaneš. Buď jí nejsem, nebo jsem za ni nešla. Vyber si.“

Její oči střelily k prodavači, který ji odměnil tím, že se nepokoušel skrýt svůj zájem.

„Chtěla bys jí být,“ odpověděl prostě Malfoy. „Jen ti dávám za pravdu. Ale jak to snáší Weasley, že se musí vracet domů k ježibabě?“

Hermionin žaludek se opět sevřel a ona se musela kousnout, aby zabránila zasténání. S takovou brzy dostane žaludeční vředy. „Proč... proč se nezeptáš jeho?“ přinutila se říct.

Zamračil se a ukročil vzad, přestože mezi nimi bylo dostatek místa. „Budeš zvracet?“

Hermiona se proti své vůli zasmála. „Asi.“

Jeho zamračení se prohloubilo a v jeho tváři se na okamžik zračil zmatek. Domnívala se, že se nejspíš chovala trochu divně. „Fajn, drž se dál ode mě,“ řekl. „Běž domů a nakaž radši toho svého ubožáka.“

Hermiona jenom slabě přikývla, když prošel kolem ní a dveřmi. Jít domů, to vůbec neznělo špatně.

Vzhlédla a zachytila pohled prodavače, který na ni nadzvedl obočí. „Takže se tady někdo přece jen bavil.“

**********

Hermiona šla pomalu Příčnou ulicí neschopna shromáždit své smysly dostatečně, aby se zvládla přemístit - třebaže by to mělo být jen domů. Možná existovala možnost, že se pletla. Nemohl to být on. Prostě to nemohl být on. Vynechme ty povídačky o osamělosti - políbil ji a dotýkal se jí a málem spolu... ona málem...

Nemohla na to ani pomyslet.

Co by se stalo, kdyby došla ke kavárně a on by ji tam uviděl a uvědomil si, kdo byla? Nedovedla si ani představit ten výraz na jeho tváři a tím se její nutkání zvracet ještě zvýšilo. Přála si, aby sem v prvé řadě vůbec nešla. Kdyby dělala, co měla, a prostě zůstala v práci a zavrhla tuto záležitost jako nevinné povyražení na jednu noc, netížila by teď její mysl tato nepříhodná skutečnost.

Jak se mu jen dokáže znovu podívat do očí?

Vzhlédla a zjistila, že byla blízko ke Gringottům. Co když to bylo fatální nedorozumění a on nakonec nebyl John? Co když na ni zrovna uvnitř kavárny čekal jiný kouzelník?

Musela se ujistit.

Cítíc se jako šmírák se pomalounku doplížila ke kavárně, o které musel mluvit. S vynaložením obrovského úsilí, aby nebyla viditelná zevnitř, potom nakoukla jedním nadměrně velkým oknem. Byla polední přestávka, takže tam momentálně sedělo hodně lidí. Ona však věděla, co hledá, a nezabralo ji to moc dlouho, než zpozorovala v davu blonďatou hlavu. Byl sám a pracoval - což pro ni znamenalo hluboký duševní otřes - avšak co bylo nejhorší, neustále vzhlížel pokaždé, když někdo vstoupil, jako by někoho každou chvíli čekal.

Možná se měl setkat s přítelem, nebo měl schůzku s někým z práce, nebo…

Hermiona sebou zatřásla. Dost teoretizování. Nikdo jiný, kdo by odpovídal Johnovu popisu sebe samého, tam nebyl.

S mírným chvěním udělala pár kroků vzad a pak se přemístila k sobě do bytu.

**********

Následující den ji velmi lákalo poslat sovu, že je nemocná. Hermiona to dokonce málem udělala. Ovšem v poslední chvíli se přistihla a pořádně sama sebe vyplísnila, že je takový zbabělec. Jednou se mu bude muset postavit. Kdyby zůstala doma, jen by oddálila nevyhnutelné a pak by to bylo ještě těžší.

Takže vešla.

Když tam dorazil Malfoy - jak jinak než pozdě - tak znervózněla, že téměř převrhla svůj inkoust. Potom, co ten inkoust vyrovnala, se jí podařilo shodit celý stoh papírů na podlahu. Nesouhlasně se na ni zamračil a ona se snažila co nejlépe skrýt ruměnec, který mohla cítit na svých tvářích, když vyskočila a začala sbírat svitky pergamenu. Pochopitelně jí to zabralo nějakou dobu, než je sesbírala všechny, jelikož se jí třásly ruce.

Jen ji bezhlesně pozoroval. Znervózňovalo ji to. Malfoy měl vždy co říct. Churavěl? To bylo nejvhodnější vysvětlení, jaké dokázala vymyslet, poněvadž ona rozhodně nechtěla, aby to bylo tím, že se to dozvěděl.

Nakonec dala své věci do pořádku a znovu si sedla, v nejlepší snaze ignorovat jeho mlčenlivé pozorování. Vydrželo jí to celých pět minut.

„Co?“ konečně vybuchla a vzhlédla k němu. Byla opravdu, opravdu vděčná, že se vůbec nepodobal muži, se kterým strávila onu noc. Kdyby ano, mohla by myslet na způsob, jakým jeho ruce hladily její, a jak jeho rty… Ach, Bože. To bylo špatné.

„Proč tu jsi?“ zeptal se jenom.

„Já… pracuji tady?“ spekulovala.

„Jsi nemocná. Běž domů, než někoho okolo sebe nakazíš.“

„Nikdo tady poblíž není, kromě nás dvou, a já předpokládám, že ty půjdeš za pár sekund do své kanceláře předstírat na pár hodin, že pracuješ, potom odejdeš a já tě po zbytek dne neuvidím. Vážně si nemyslím, že ode mě něco chytneš.“

„A co náš šéf? A všichni ostatní?“ naléhal.

Hermiona zakoulela očima. „Šéf tu dneska není. Celý den má schůzky mimo, v překladu zaprodává svou duši komukoliv se špetkou společenského vlivu na úkor nadpřirozených bytostí. Co se týče všech ostatních, no, do této kanceláře za námi chodí tolik lidí, že?“

Pokud to nebylo nevyhnutelné, tak sem nikdo nechodil, a oni to oba věděli.

Malfoy si povzdechl. „Prostě běž domů, Grangerová. Vždyť je to úplně jedno, jestli tady dnes budeš nebo ne. Nebude to mít ani ten nejmenší význam. V životě je toho víc, než jenom práce, nemusíš se kvůli ní přetrhnout.“

Když se odvrátil, Hermiona si všimla, že jeho tvář vypadala zbědovaně a on působil sklíčeně.

Dokonce ji ještě ani neurazil.

Pocítila bodnutí ostnu viny. Nejspíš to nemělo nic společného s 'Lethe'.

**********

Následujících pár dní vzrůstala Hermionina vina a obavy. Malfoy prostě nebyl ve své kůži. Nepokoušel se udělat její život bídným, což byla vlastně změna k lepšímu, jenže ten způsob,  jakým se o to nepokoušel. Vypadal prostě ztracený v myšlenkách a většinou byl zabarikádovaný ve své kanceláři.

Mohl se skutečně tak upnout na nějakou neznámou dívku, se kterou se setkal pouze jednou? Vždyť ani nebyla skutečná! Nic z toho nebylo. Ani mluvení nebo líbání. Jen jim stoupla do hlavy anonymita a přinutila je dělat věci, co by jinak neudělali. Toť vše.

Možná v tom bylo něco úplně jiného. Možná… mu právě zemřel jeho domácí mazlíček bazilišek.

Jasně. Fakt by měla zapracovat na svých teoriích, šlo to s nimi z kopce.

To tajemství ji rdousilo.

Jenže co s tím mohla dělat? Nemohla mu říct, že to byla ona. Nepřineslo by to nikomu nic dobrého. Rozzlobil by se a rozrušil ještě více a ona by téměř jistě přišla o své místo na ministerstvu. Ne, muselo to jít vyřešit i jinak.

Z jejího blouznění ji probudila hromada pergamenů pohozená na její stůl. Vylekaně vzhlédla k velmi odhodlaně vypadajícímu Malfoyovi. Prima. Vrátil se k házení práce na její hlavu.

„Kolik toho víš o lidech tady, Grangerová?“ zeptal se.

Zamrkala. „Hm, řekla bych, že co je potřeba… Proč?“

Rozvinul pergamen. „Tohle je kompletní seznam hostů té ministerské události. Potřebuji najít každou čarodějku s věkem pod… řekněme čtyřicet… co pracuje tady na ministerstvu. Pokud nevíš jistě, prostě je označ.“ Postrčil ten stoh směrem k ní a posadil se na protější stranu stolu, aby se dal sám do práce.

Hermiona hleděla. „Jak jsi to u všech všudy sehnal?“

„Styky. Očividně je jednodušší sehnat seznam hostů oficiálního mezinárodního ministerského večírku od diplomata vázaného přísahou k diskrétnosti, než vydolovat jedno prostinké jméno z chlápka, co vlastní obchod s kostýmy v Příčné ulici. To tě vážně přinutí k zamyšlení.“

To bylo nanejvýš zneklidňující, vskutku. „Neudělám to,“ oznámila. „Nespadá to do mých pracovních povinností a já mám na starost opravdovou práci.“

Střelil po ní roztrpčeným pohledem. „Tvoje práce může počkat. Stejně neděláš na ničem důležitém. Tohle je důležité. Může to něco změnit.“

„Co? Sháníš si holku?“ Zarazila se. Ačkoliv vyhlídky, že najde cokoliv použitelného, byly nulové, neviděla ráda tu jeho odhodlanou snahu.

Co když na to přijde?

„Dalo by se to tak říct,“ odpověděl roztržitě. Už označil dvanáct žen.

„Nebylo by snazší prostě, víš, pozvat někoho na rande?“

Pod pohledem, který seslal jejím směrem, by klidně mohlo zamrznout i peklo. „Hledám jednu konkrétní čarodějku, Grangerová. Jenom jaksi neznám její jméno. Ani obličej. Pokud zúžím tento výběr, tak ji možná nějak najdu, a ty mi pomůžeš, protože víš, že tě mám v hrsti dokud není hotov tvůj pracovní posudek.“

To měl recht. Hermioně se nijak zvlášť nelíbilo být v něčí hrsti a už vůbec se jí nelíbilo vypomáhat Malfoyovi s jeho pátráním. Třeba by mohla prostě… trochu švindlovat.

Ano, přesně to musela udělat. Švindlovat. Nějak ho přesvědčit, že 'Lethe' vůbec nestála za to pátrání. Ovšem prozatím předpokládala, že bude muset udělat tohle.

Povzdechla si. „Takže, myslíš, že Brunhildě už bylo čtyřicet?“

Asi mu nezemřel jeho domácí mazlíček bazilišek, jak se domnívala, poněvadž s tím pronikavým pohledem, jenž momentálně házel jejím směrem, kdo by potřeboval bazilišky? Usmála se na něj, jak nejsladčeji dovedla, a užívala si, že pro jednou je on ten nakrknutý.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 3. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 26.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No tak som ten môj minulý komentár prehodnotila... Ona sa vážne nemohla priznať. Nie, keď je takýto. Tak uveriteľne hnusný. 

Re: 3. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby Hermiona nakráčela do té kavárničky :-) To by bylo tóčo :-)
Jinak ti dva si jdou neuvěřitelně po krku :-) Paráda. Děkuji za skvělý překlad :-)

Re: 3. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 26.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je zajímavé, jaký kotrmelec udělalo moje nazírání na prevíta Draca a světici Hermionu v krátké době od první kapitoly ke třetí. Taky se mi hodně líbil ten prodavač.
Díky.

Re: 3. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: elbi - 28.01. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já bych ty jeho provokace nerozdýchala. Hermiona musela mít ocelové sebeovládání. A není divu, že se nepřiznala k rozchodu s Ronem. 
Snahou o normální rozhovor mě Draco překvapil, stejně tak, jako svou zvědavostí, jaký kostým měla. Zvědavec jeden   
Prodavač si to zjevně užíval, a k Dracově smůle složil nějakou formu "hipokratické" prodejní přísahy? 
Naopak Hermiona musela v tom krámu být na mrtvici, ani si to nechci představovat. Napadlo ji vůbec (byť na vteřinu) mu říct pravdu? 
Zase mi bylo Draca líto. Čekat, čekat a být takhle odmítnutý, tehdy se jistě na žádnou práci nemohl soustředit. Věřím, že se s tím nesmíří a zasáhne... nějak...
Trošku ale Hermionu - tvrďačku chápu. A Draco jako vyděrač je taky docela svůj  
Díky

Re: 3. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 22.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zamotava sa v klamstvach viac a viac... Co by ztratila priznáním, že nie je s Ronom to tak na zaciatok... Draco je sice hnusný, aké taky bol vždy už si mohla zvyknut. Prredavac bol super. A co sa tyka tajných věcí, tie su tajně len do výšky motivacie tak ako dne u politikov.

Re: 3. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: leelee - 23.07. 2015
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuju :-D

Prehľad článkov k tejto téme:

AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20145. kapitola (Záver)
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20144. kapitola
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20143. kapitola
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20142. kapitola (revision)
AkashaTheKitty: ( LadyF )26.01. 20141. kapitola (revision)
. Úvod k poviedkam: ( LadyF )26.01. 2014Úvod k poviedke (revision)
. Pdf na stiahnutie: ( Beruška1 )04.09. 2009Záver - pdf na stiahnutie
AkashaTheKitty: ( LadyF )30.08. 2009Kapitola 5
AkashaTheKitty: ( LadyF )28.08. 2009Kapitola 4
AkashaTheKitty: ( LadyF )24.08. 2009Kapitola 3
AkashaTheKitty: ( LadyF )22.08. 2009Kapitola 2
AkashaTheKitty: ( LadyF )14.08. 2009Kapitola 1
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )14.04. 2009Úvod k poviedke