Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Emerald-Kisses

Překlad: marci

Beta: Lupina

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/27/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Autorčina rychlá odpověď Blond_Gamer_Girl: Musím souhlasit, že jsi měla naprostou pravdu s tím, na čem musím zapracovat. Uvědomila jsem si to poté, co jsem toto psala a zároveň si četla tvoji recenzi, že zřídka zmiňuji vůně nebo chutě. Určitě zapracuji zbývající smysly do pokračování i do jiných kousků, které v budoucnu napíšu. Použila jsem tolik britské angličtiny, kolik jsem zvládla, ale zároveň jsem si vědoma, že můj kanadský styl řeči a jazyka se rozhodně projevuje. Zkouším se dostat víc a víc do britské hovorové angličtiny, ale, víš, jsem kanaďanka skrz naskrz, takže, prosím, omluv mé hloupé chyby. Nicméně jsem ráda, že jsi na ně poukázala, protože jsem si uvědomila, že mé výrazy nebyly na místě, až když jsi mě upozornila. Velice ti děkuji za kritické zhodnocení, jehož se opravdu vážím.

Varování: nekonečný epilog. Haha. Na konci budou také nějaké sladké chvilky. Ňam, ňam.

Užijte se tuto závěrečnou kapitolu o cestě Hermiony a Draca za poznáním lásky.

Poslední prohlášení k tomuto příběhu: Nic nevlastním a mrzí mě to, protože mi něco říká, že bych mohla s touto ff vydělat spoustu peněz.  Nuž, jsem stále chudá. Blbé.

Veliké díky všem všímálkům, kteří mě upozorňovali na množství chyb, které jsem udělala. Dostanete speciální zásilku virtuálních sušenek. ^.^

Epilog

„Co nazýváme začátkem, je často konec. A ukončit, to značí začít. Konec je tam, kde začínáme.“ – T.S.Eliot 

Sukně se jí míhala kolem kotníků, jak pospíchala chodbou, neschopná ovládnout vzrušení, které v ní rezonovalo. Její podpatky vesele klapaly proti kamenné podlaze a úsměv byl široký radostí při pobrukování známé vánoční melodie.

Šel za ní a užíval si pohled na její poskakování a taneční kroky. Zdála se bezstarostná, jako by na světě nebylo nic způsobujícího trápení. Ještě nikdy ji neviděl tak šťastnou; její obočí vždy neslo stopu napětí, tvář obvykle nějakým způsobem vyjadřovala stres, tělo bývalo napjaté nejnovější událostí vyvolávající úzkost. Nicméně dnes byla bezstarostná jako malé dítě.

Ve chvíli, kdy stála oběma nohama na zemi, vklouzl za ni, ovinul jí ruce kolem pasu a přitáhl si její tělo horce proti svému. Vydala tichý, kňouravý zvuk potěšení a zavrtěla se proti němu, neschopná potlačit vzrušení.

Naklonil hlavu a umístil jí něžný polibek na hrdlo. „Co že jsi v tak dobré náladě?“

Hermiona se proti němu prohnula, vychutnávajíc si dotyk motýlích polibků na svém horkém těle, a zamumlala: „Tohle je nejlepší den mého života.“

„Vážně?“ Umístil několik políbení na odhalenou klíční kost a kroužil palci po jejích bocích. „Vysvětli.“

„Zaprvé,“ odpověděla s tichým zalapáním po dechu, „jsou Vánoce a já Vánoce miluju. Zadruhé, moji rodiče tě neodmítají.“ Tiše se zasmál a culil se proti jejímu hrdlu. „A zatřetí, jen přede dvěma dny jsem zjistila, že mě miluješ.“

„To je tak nebetyčně otřepané,“ zamumlal a oždiboval jí kůži. „Nikdy by mě nenapadlo, že máš nějakou romantickou stránku.“

Otočila se v jeho náruči a vtiskla mu vášnivý polibek na ústa, škrábajíc mu zároveň nehty po páteři. „Je tu ještě pár věcí, které o mně nevíš,“ připomenula mu.

Sklouzl jí rukama na zadek a zavrčel do polibku, jak tlačil jazyk do jejích úst v boji o dominanci. Když mu tělem začaly procházet žhavé, elektrizující impulzy, odtáhl se pryč a s lapáním po dechu zamumlal: „Netušil jsem, že jsi taková nadržená malá divoška.“

V krku jí zaklokotal smyslný smích a on cítil, jak je stále tvrdší. „Draco,“ odvětila a umístila mu několik polibků na rty, „vážně mám docela ráda přezdívky, které pro mne vymýšlíš.“

„Věděl jsem, že budeš,“ řekl, skláněje ústa, aby se dotkl jejích v dalším vášnivém polibku.

Nicméně ona se odtáhla pryč vteřinu před tím, než si mohla jeho ústa podmanit její, a nanejvýš smyslně se zasmála. „Nemůžeme,“ řekla, „přišli bychom pozdě na vánoční večeři.“

Natáhl se, popadl ji a přitáhl zpátky k sobě, přičemž zajistil, aby cítila jeho tvrdnoucí délku tisknoucí se proti jejímu stehnu. „Opravdu si myslíš, že se starám o to, jestli přijdeme pozdě na večeři?“

„Ty možná ne,“ řekla s dalším zasmáním a jemně se vykroutila z objetí, „ale já ano. Miluju vánoční večeře a mimo to, Dennis nám drží místa.“

„Jak předpokládáš, že zvládnu pohodlně sedět, když jsem takhle brutálně tvrdej?“ odpověděl.

Protočila oči, vydala se k pohyblivému schodišti a v půli cesty se otočila, aby mu věnovala široký úsměv. „Snadno. Posadíš se a budeš jíst. Jsem si jistá, že už ses s těmito... věcmi... musel vypořádat i dřív. Prostě to posuneš nebo tak něco.“

„Nemůžu to prostě posunout,“ vyštěkl a spěchal za ní. Hermiona tančila dolů po schodech a jednoznačně budila zdání dítěte v cukrárně.

„Už jsem tě dřív viděla to dělat,“ odtušila káravým, i když hravým tónem.

„Fakt?“ zajíkl se, zastavil se v půlce schodů a valil na ni oči. „Ty jsi... od kdy mě sleduješ?“

Protočila oči ještě jednou, obrátila se u paty schodů a vyslala jeho směrem vyčítavý pohled. „Já jsem tě nesledovala, jen jsem se náhodně otočila a hodila oko, takže jsem viděla, jak si strkáš ruku do kalhot a hýbáš s ní, jako bys to posunoval. A mám-li být upřímná, v onom konkrétním okamžiku se mi z toho udělalo trochu šoufl.“

Plnou minutu pomalu otvíral a zavíral ústa, jak šok prostupoval celým jeho systémem. Pak začalo šok nahrazovat naštvání a obočí nad jeho levým okem sebou začalo nepříjemně škubat.

„Šoufl?“

Kývla a blýskla po něm dalším úsměvem. „Jo. Chci říct, že to bylo předtím, než jsem zjistila, jak jsi atraktivní; až do začátku letošního roku ses ke mně nechoval jinak, než jako absolutní vůl. Pak jsem zjistila, že jsi fešáckej vůl,“ zasmála se. „A teď honem; nechci zmeškat zahajovací řeč ředitelky McGonagallové; chci zjistit, jestli řekne něco tak podivného, jako to dělával Brumbál.“

Zaťal zuby a pomalu se vydal dolů po schodech, tyčil se nad ní a bojoval s podrážděním, že jej nazvala volem. K čertu s tou ženskou; jejím životním cílem zřejmě bylo dostávat jej do vývrtky, že?

„Nejsem vůl,“ ucedil a věnoval jí rozzuřený pohled.

Její úšklebek se rozšířil, když se natáhla a poklepala jej po rameni. „Ale ano, jsi,“ odpověděla, otočila se a zamířila dolů chodbou.

Hnal se za ní, popadl ji za ruku a otočil kolem osy. Vzhlédla k němu s téměř znuděným pohledem v očích. „Odvolej to,“ řekl.

„Nemůžu,“ povzdechla.

„Proč?“

„Dva důvody,“ odpověděla a pozvedla ruku, ukazujíc mu dva prsty. „Číslo jedna: nic neodvolávám – nic neberu zpět, a číslo dvě: neumím lhát. A kdybych to odvolala a vyhlásila, že jsi nebyl vůl, pak by to lež byla, ne?“

„Hermiono,“ zavrčel a přiblížil tvář k její, takže mezi jejich rty nebyla téměř ani škvírka. „Odvolej to, nebo ti budu nucen dokázat, že nejsem vůl.“

Oči se jí zablýskly vyhlídkou na výzvu, vykroutila se z jeho sevření a odstoupila několik stop. „Tak do toho a zkus to. Vsadím se, že budu ve Velké síni dřív, než to zvládneš.“ S tím se otočila a vysprintovala kupředu.

„Hej!“ zavolal a rozběhl se za ní. „Po chodbách se neběhá! Jako kluk s funkcí primuse ti odeberu body!“

„Ty jsi tak vzorný chlapeček,“ zasmála se dozadu, dobíhajíc na hlavní schodiště.

„Jsem chlap a ty to víš!“

V polovině schodiště se odvážila zastavit a ohlédnout, docela potěšena pohledem na supící postavu na nejhořejším schodu. Ušklíbla se a pokrčila rameny, když si v hraném zamyšlení položila prst na rty.

„Vážně? Tak jak to, že ses nazval klukem s funkcí primuse místo chlapem?“

„Škola uděluje ten titul jen studentům, za to nemůžu,“ odpověděl a mazal dolů ze schodů.

„Ach, vážně?“

„Jo, vážně.“

Natáhl se, aby ji zachytil, ale ona ustoupila několik kroků se škodolibým úsměvem. „Ani náhodou.“

Zamračil se a pohnul se za ní, ale ona byla vždy několik schodů pod ním, smějíc se tak dětským způsobem, že mu srdce poskakovalo radostí. Byl tak zvyklý vídat ji v napětí a vystresovanou, že dívat se na její dětinskou, bezstarostnou stránku, sledovat její šťastné poskakování a radostný a veselý smích, plnilo jeho mysl štěstím.

Byl to ten nejkrásnější pohled, jaký kdy viděl, i když byla otravná jako čert.

Poskakovala u paty schodiště a netrpělivě čekala, až ji dostihne. Dokořán otevřené dveře do Velké síně byly v dohledu.

„Pojď, Draco, to zvládneš,“ smála se a zavlnila boky poměrně svůdným způsobem.

Krev se mu v žilách vařila a, jakkoli nerad to přiznával, nebylo to zlostí. Zatnul pěsti a na posledních pár kroků přešel do pomalé, elegantní chůze, o níž věděl, že jí vezme vítr z plachet. Dal si načas a každý jeho krok byl obezřetný, a přesto živočišný, takže připomínal dravce na lovu.

V ústech jí vyschlo a krev jí burácela žilami, když sledovala jeho smyslné kroky. Nepotřebovala mu říkat, jak vzrušující je jeho chůze; on to prostě věděl. Byl tak elegantní, tak klidný a plný síly jako predátor, a jí bylo jasné, že kořistí je ona. Plánoval ji zabít, pomocí potěšení a extáze zničit každou částečku jejího bytí. A ona se ho nechystala zastavit.

Už při jeho druhém kroku stála na místě jako přibitá. Kdyby jí právě teď vytékala z úst slina, bylo by jí to fuk. Díval se na ni temným, bouřlivým pohledem, který měl vyhrazený pouze pro ni; vášnivými mračny jeho očí probleskovalo světlo vzrušení.

Milovala jeho oči...

Napřáhl ruku ve snaze se jí dotknout, udělal poslední krok a popadl ji, přitáhl do potěšením prodchnutého polibku, a ona se nechtěla bránit. Chtěla jej nechat, nechat ho vtahovat ji do polibků, i když riskovali přistižení jedním každým spolužákem a profesorem v místnosti za nimi.

Až když jí jeho prsty přejely po ramenou, obnažených v topu s hlubokým výstřihem, soudnost se prodrala zpátky do její mysli a ona zavrtěla hlavou. Nasadila opět svůj živý úsměv, otočila se na místě, a využívajíc svoji hybnost, odtančila od něj.

Přísahala by, že jej slyšela zavrčet několik nadávek.

„Tak pojď,“ dobírala si jej cestou k Velké síni a při každém kroku vyzývavě kroutila boky. „Nemůžeme přijít pozdě; ředitelka McGonagallová by nám vyhubovala a kromě toho,“ s mrknutím se na něj ohlédla, „nechceš snad ochutnat tu báječnou vánoční večeři?“

Zavrčel a spěchal za ní, rychleji a agresivněji než předtím, dravec s kořistí na dohled vyrážející ke smrtícímu zásahu. Ztuhla, znehybněná jeho divokým pohledem, netečná ke zvědavým pohledům sledujícím je z Velké síně.

Sevřel jí ruku, strhl ji horce na své tělo a její tváře se zbarvily zářivým ruměncem vzrušení. Obočí jí začalo vlhnout potem a těžce polykala, neschopná odtrhnout pohled od jeho očí.

„Jsem hladový,“ zavrněl jí tiše do ucha a přivřel oči rozkoší nad tím, jak se její tělo bezděčně rozechvělo. „Ale ne na jídlo.“

Zvolna zavřela oči a rty se jí pootevřely, jakoby v očekávání vášnivého polibku. On však namísto toho, právě když jejich rty začaly pít společný dech, uhnul stranou a vtiskl jí polibek na tvář.

„Grangerová, vážně, dávej pozor, kudy jdeš,“ povzdechl si nepřirozeně zvučným hlasem, který se nesl napříč náhle ztichlou Velkou síní. „Jmelí by mohlo znamenat vážný problém, pokud bys pod ním uvízla s někým jako je Goyle.“

Odtáhl se pryč, protočil oči a s úšklebkem ji postrčil dovnitř. Její líce stále zdobil ruměnec, tělo měla stále roztoužené a chtěla ho víc než padesátkrát praštit za jeho proklatě žalostný polibek, ale ve stejné chvíli byla vděčná, že ono jmelí nebylo začarované a že byl schopen myslet jasně.

Ona by se s ním prostě slepě muchlovala, bez ohledu na to, kdo je sleduje.

Několik zvědavých očí je skutečně pronásledovalo, když směřovali na svá místa vedle Dennise, ale podařilo se jim je ignorovat; oba měli již mnohokrát co do činění se zvídavými pohledy svých spolužáků.

Nakonec Hermiona zvládla udržet svůj obvyklý styl chůze a po usednutí věnovala plnou pozornost vánoční výzdobě Velké síně. Dvanáct vysokých stromů neskutečně zářilo obklopeno měkkým světlem svíček, které se vznášely ve vzduchu. Čtyři kolejní stoly byly sestaveny do jednoho, takže všichni studenti seděli pospolu, a ona si potěšeně všimla, že hleděli mnohem méně na kolejní příslušnost, než v minulých letech. Učitelé byli stále u svého stolu a někteří z nich se oblékli do slavnostních hávů, jako například Hagrid se svým santovským kloboukem, či profesorka Prýtová, která si na svůj klobouk připevnila obrovskou a krásně rozkvetlou vánoční hvězdu.

Bylo to úžasné, zaznamenala s povzdechem.

Ředitelčiným úvodním proslovem, ve kterém přála všem studentům šťastné Vánoce, byla slavnost zahájena a stoly se naplnily množstvím jídel, od tradičních až po neobvyklá.

Blaise proklouzl mezi židlemi a dokázal se vecpat naproti Hermioně a Dracovi tak, že se vtlačil mezi Seamuse a nějakého nebelvírského třeťáka. To vyvolalo několik šokovaných pohledů; proč dva Zmijozelové sedí s Nebelvíry? Ale možná to nebylo tím, že se jednalo o Zmijozely, ale šlo o Blaise Zabiniho a Draca Malfoye, dva z nejvýznačnějších protinebelvírsky zaměřených Zmijozelů na škole.

„Ach, uch… Zabini, jsi si jistý, že chceš sedět právě tady?“ otázal se Seamus, příliš šokovaný, než aby vůči Zmijozelovi projevil nějaké nepřátelství.

Snědý mladík se odmlčel, ruku na půli cesty k bramborům, a obrátil tázavý pohled k Seamusovi. „Nevěděl jsem, že musíme sedět na nějakých určených místech; je tu jeden stůl.“

„Já… já vím…“ vykoktal Seamus ve zřetelných rozpacích, „ale… to jen, že… jsi nikdy neprojevil žádnou…“

„Lásku k Nebelvírům? Ne, zřejmě ne,“ odtušil Blaise a vyslal úsměv k Hermioně a Dracovi. „Nicméně musím připustit, že já a někteří další,“ pokynul na Draca, „jsme dostali chuť zbořit staré zdi.“

„Ech… měl jsem dojem, že sis sem sedl, protože je Hermiona primuska a tak,“ zamumlal Seamus a tváře mu zrudly.

„Nemusíš se cítit trapně,“ řekl Draco, čímž si od Ira vysloužil nevlídný pohled. „Blaise a já jsme usoudili, že když už jsou ty Vánoce, mohla by zde být perfektní příležitost udělat první... záseky do zdi. Můžeš se vrátit k nenávidění mé osoby celým srdcem po večeři, ale teď... co to zkusit a hodit minulost za hlavu?“ Naklonil se přes stůl a v přátelském gestu napřáhl k Seamusovi ruku.

Dean a Seamus si vyměnili zvláštní pohledy a zmijozelští chlapci mohli téměř vidět kolečka otáčející se v jejich myslích. Draco přemýšlel, proč sakra vlastně vůbec mluvil; mohl krásně a tiše večeřet s Hermionou a být sám sebou. Ale když pohlédl Hermioniným směrem a spatřil pýchu v jejích očích, věděl, že udělal správnou věc. Zbourat staré mosty a vybudovat nové, hloubal, když se Seamus znenadání zazubil.

„Seš v richtiku, chlape, na Zmijozela,“ řekl a popadl Dracovu ruku.

Draco Seamusovu paži s úsměvem stiskl a potřásl jí. „Ty se zdáš také v pohodě, na Ira.“

Hermiona se zasmála a sledovala, jak se Draco s Blaisem střídají v třesení rukou s Deanem a Seamusem. Docela ráda viděla nějaký pokrok v mezikolejní spolupráci. Jen kdyby také její dva přátelé dokázali být v tomto směru otevřenější.

Večeře plynula bez jakéhokoli vyrušení. Jídlo bylo hojné a to nejlepší, jaké za všechny ty roky ochutnali, rozhovory přelétaly od školních záležitostí ke sportu a nesčetnému množství dalších témat, která nebyla urážlivá nebo citlivá. A konečně, protože jejich žaludky byly stále plnější a místností se šířila radostná nálada, myšlenky a vzpomínky na minulou nenávist se začaly vytrácet.

Hermiona sebrala ze stolu třaskavou žabku, zakřenila se na Draca a nabídla mu druhou polovinu.

„Chceš se vsadit, co v ní bude?“ otázala se.

„Pokud uhádnu, co z toho budu mít?“ zeptal se a upil brusinkové šťávy.

Pokrčila rameny. „Její obsah.“

Naklonil se k Hermioně a ruka mu sjela na její koleno pod stolem, zatímco palcem se mazlil s její dlaní. „To se mi nelíbí,“ zašeptal. „Co kdybych dostal něco poněkud… poutavějšího?“

Zavrtěla hlavou a nahlas se rozesmála, když vklouzla volnou rukou pod stůl, aby mohla na oplátku hladit jeho dlaň svými prsty. „Ne, dostaneš obsah žabky a nic jiného. Pokud budu mít pravdu já, výhra je moje.“

„A co když se spleteme oba?“

„Pak to dáme Dennisovi.“

„Nudné.“

„Smiř se s tím,“ odvětila s úšklebkem. „Tipuji, že uvnitř je miniaturní Santa Claus.“

„Jsem pro zmenšeninu Kulového blesku,“ kontroval. Se širokým úsměvem zatahal za druhou stranu žabky, načež ta s ohlušující ranou explodovala a vyslala stužky na všechny strany. Hermiona se rozesmála, stáhla si jednu ze stužek z  nosu a rozřehtala se ještě víc při pohledu na předmět před sebou.

„Je to Santa…“

„… letící na Kulovém blesku,“ dokončil Draco.

Oba zároveň se natáhli pro svoji výhru, oba ji uchopili a pak se zarazili, zírajíce jeden na druhého. A znenadání dvojice vyprskla jasným a šťastným smíchem nad tím, jak se jejich situace vyvinula.

Nakonec se domluvili na hře ´Kámen, nůžky, papír´, kterou Hermiona s přehledem vyhrála. Následek toho byl, že musela poslouchat Dracova obvinění z podvádění, protože její dlaň se otevřela 0,2 sekundy po jeho, a tudíž měla dostatečný čas vidět, co si vybral.

Odpověděla mu, že mohl snadno použít svůj nitrozpyt a zjistit, co si vybrala, a že někdo tak hloupý si ani nezaslouží hračku vyhrát.

Právě když se Draco chystal k sarkastické odpovědi, objevil se Dennis a strčil jim do náruče dva svazky novin. Dvojice se odmlčela, vrhla pohled dolů na časopisy, a pak zmateně upřela zrak na chlapce s myšími vlasy, který je vyrobil.

„Pamatujete se na ty fotografie, které jsem udělal? No, a vzpomínáte, jak jsem říkal, že je použiji do článku, který zpracovávám pro navození ducha Vánoc? Tohle je definitivní verze,“ prohlásil Dennis s širokým, pyšným úsměvem ve tváři. „Chtěl jsem, abyste to vy dva dostali první; zbylé kousky rozdám zároveň s pudinkem.“

Hermiona zvedla výtisk a s mohutným úsměvem pohlédla na titulní stranu. 'Primusové se připojují k duchu Vánoc: mezikolejní spojenectví prosazeno' křičela na ni velká, tučná písmena. Obrázek hned pod nimi zobrazoval Hermionu a Draca motající girlandy okolo vánočního stromu. Samozřejmě to musela být ta fotografie, na které Draco uvízl za jedlí.

„Ty jsi prostě musel vybrat tuhle, co?“ povzdechl si Draco, odolávaje nutkání menšího chlapce praštit.

„Myslel jsem, že by to mohlo být vtipné,“ zahihňal se Dennis.

„Uvědomuješ si, že tě budu muset právě teď zabít, že?“

Dennis zbledl a těžce polkl, načež Hermiona hlasitě mlaskla jazykem a dloubla Draca loktem do žeber. „Takové věci neříkej,“ pokárala ho, než se otočila zpět k článku. „Je to úchvatné, Dennisi.“

Slabý ruměnec nahradil bledost v chlapcových tvářích, když se na něj Hermiona usmála, ignorujíc nespokojený pohled, který Draco vysílal jejím směrem. „V… vážně?“ vykoktal Dennis, evidentně uvedený do rozpaků obyčejnou pochvalou.

„Ano,“ přisvědčila, listujíc stránkami a prohlížejíc si fotografii za fotografií, na kterých Hermiona a Draco zdobili věž primusů. „Je to překrásné; opravdu jsi v tom zachytil ducha Vánoc. Líbí se mi ty krátké postranní články a obrázky, kde si studenti hrají ve sněhu a Hagrid s Kratiknotem zdobí Velkou síň. Myslím, že to je něco, co jsme opravdu potřebovali…“ Naklonila se a vtáhla Dennise do pevného objetí, neschopná zastavit úsměv. „Je to okouzlující.“¨

„Nelžeš mi jen proto, abych se cítil dobře, že ne?“ otázal se Dennis.

Zavrtěla hlavou, odstrčila jej od sebe a prohrábla mu vlasy. „Ani náhodou.“

Celou tu dobu Blaise s pobaveným výrazem sledoval, jak v Dracovi vře směsicí zlosti a žárlivosti. K čertu, blonďákova tvář byla téměř zelená při sledování, jak Hermiona objímá jiného chlapa. Blaise při tom pohledu málem toužil sám uvíznout s Hermionou pod jmelím, svému příteli naschvál.

To by mohlo být docela zábavné.

Samozřejmě, Lenka by ho v této záležitosti podporovala, vzhledem k tomu, že také shledávala žárlivost docela zábavnou.

U ďasa, mohla by zkusit Dracovu žárlivost ještě rozdmýchat, kdyby mu připomínala, co přesně se dělo.

Když byl po hlavním jídle podáván dezert, rozhovory se staly hlasitějšími, zejména pokud se týkaly vánočních článků. Několik studentů hlasitě komentovalo fotografie stavění sněhuláků, zatímco několik Nebelvírů a Zmijozelů zíralo s otevřenou pusou na obrázky Hermiony a Draca zdobící věž primusů. Seamus se zakuckal pudinkem a Dean při pohledu na titulní stranu vyprskl větší množství mléka.

„To si snad ze mě děláte prdel!“

„Jak jsi ho mohla nechat tohle dělat, Hermiono?“

Zasmála se, mávla nad jejich otázkami rukou a pokračovala v ignorování Dracova zírání, dokud vedle sebe nezaslechla hlasité zaklení.

„Lhářko!“ vykřikl.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se, dokonale lhostejná k důvodům tohoto výlevu.

Zatřásl svým výtiskem, než jí ho strčil před obličej. Zamžourala z důvodu přílišné blízkosti písma, jemně jej oddálila od očí a zvědavě se na článek podívala.

„Co přesně se očekává, že mám vidět?“

Jeho prst namířil na titulní stránku a zabodl se do obrázku. „Tady, přímo tady! Věšíš to prokleté jmelí.“

„Ach, no… co je tak zvláštního na věšení jmelí?“ otázala se a hlas se jí trochu zachvěl, když si všimla, že na kouzelnickém obrázku používá magii.

„Ty jsi používala magii,“ zasyčel a odsunul ten plátek, takže mohla vidět jeho žhnoucí oči. „A kdykoli jsem ji použil já, byl oheň na střeše.“

„No… od tebe se nečekalo…“

„To je v pořádku… ale neměli jsme používat magii, že? Takže za to někdo bude pykat, nebo ne?“ hrozil a třásl jí papírem před očima.

Otočila hlavu a zamračila se Dennisovým směrem. Zahlédla, jak se chlapec přikrčil v křesle, kde celou dobu bojoval se smíchem.

„Draco, klídek,“ povzdechl si Blaise od protější strany stolu. „No tak použila magii, není to konec světa.“

„To tedy je, protože na mě dobrou hodinu ječela kvůli mému užívání magie!“ prskl Draco.

„Fakt?“

„Ano! Celou hodinu, protože jsem kouzlil při věšení girlandy na regály knihovny! Vážně bylo obtížné to tam připevnit! Potřeboval jsem použít magii! Ale ona si poodejde a klidně může jmelí pověsit!“

„Nechtěla jsem, abys věděl, že tam je,“ řekla Hermiona nečekaně. Vzápětí si přitiskla ruce na ústa a červeň se jí rozlila po tvářích, když si uvědomila, co právě vyslovila.

Přimhouřil oči po jejích slovech, znovu se naklonil a zesílil stisk jejího kolena. „A to proč, slečno Grangerová?“

Neměla ani tušení proč, ale ve způsobu, jakým vyslovil její jméno, jak k ní mluvil jako ke studentce, bylo cosi, co jí téměř podlomilo nohy a zvýšilo její tělesnou teplotu do extrémních výšek. Dech se jí zúžil a srdce jí začalo v hrudi burácet; nezmohla se na nic jiného, než zírat na něj, neschopná promluvit, neschopná se pohnout pryč.

Kromě toho, jak si nejasně uvědomila skrze opar potřeby, pokud zůstane potichu tak dlouho, jak dokáže, mohla by se vyhnout nutnosti odpovědět na jeho otázku.

„To je mudlovská tradice,“ pípnul náhle Dean, který si absolutně nevšímal smyslných pohledů, které létaly mezi zmijozelským princem a nebelvírskou princeznou. „Nesmíte vědět, že tam je, protože pak byste se mu prostě vyhnuli. Pověsíte ho někam, kde jej lidé nemohou vidět, a necháte všechno ostatní na náhodě.“

Seamus pokývl hlavou na souhlas, ačkoliv nevěděl o mudlovských tradicích tolik, co Dean. Předpokládal prostě, že horlivě souhlasit s čímkoli, co Dean prohlásí, bude užitečná věc.

„Takže je to v pořádku,“ řekl Blaise s pokývnutím, natolik si vědom jejich pohledů a jasného sexuálního napětí, že začal nervózně popotahovat límec svého zeleného roláku. „A teď, pokud bys dokázal pustit Hermionu, Draco, mohli bychom si užít zbytek této hostiny.“

Draco se odtáhl trochu zpět a vrhl na Blaise šokovaný pohled, otvíraje dobrou minutu ústa naprázdno, než konečně přiměl slova vyjít. „Ale ona použila magii.“

„Není to konec světa,“ prskla Hermiona, vděčná Blaisovi a Deanovi a jejich schopnosti rozptýlit atmosféru, a Blaisově neskutečné dovednosti odvést Dracovu pozornost. Nechala si chvilku na psychické uklidnění, než znovu promluvila: „Ty jsi použil magii několikrát, pokud se nepletu.“

Draco hlasitě zafuněl, otočil se k ní a tiše zamumlal: „To si vypiješ,“ než si vložil sousto koláče do úst.

Naklonila se, předstírajíc, že si chce prohlédnout obrázek, na který předtím ukazoval, a zašeptala pouze pro jeho uši: „Těším se na to.“

Zakuckal se koláčem, bušil se pěstí do hrudi a jeho spolužáci okolo něj se smáli, a nikdo, až na Blaise, netušil, co mu Hermiona právě řekla.

„Jsem na tebe tak pyšná,“ zašeptala, přerušujíc vášnivý polibek.

„Teď?“ zeptal se a vtiskl jí políbení na skráň. „Jak to?“

Oždibujíc mu hrdlo, zamumlala tichou odpověď: „Protože jsi udělal první krok.“ Otevřela oči, usmála se nad jeho tázavým pohledem a pokračovala. „Mezikolejní spolupráce, Draco. Ty a Blaise jste udělali takovou věc, jako nikdo jiný mezi Nebelvíry a Zmijozely; nabídli jste přátelskou ruku.“

„Jo, no,“ řekl a zamířil rty k jejímu krku, „zdálo se to jako mnohem lepší nápad, než zahájit obrovský boj. A mimo to,“ dodal a okusoval její tělo, získávaje tak vzdechy za odměnu, „jsou Vánoce.“

Pozvedla paže a ovinula je kolem jeho ramenou, přitahujíc ho blíž, když spojili ústa v dalším vášnivém polibku. Jazyky vystartovaly, splétaly se a ovíjely kolem sebe, tančily v odvěkém rituálu spojení, zkoumaly ústa toho druhého, dokud nebyly uspokojeny a pokračovaly jen pro potěšení samotné.

Přitlačil jí zády proti zdi a ona klopýtla, škobrtajíc nohou přes smeták, a poměrně hlasitě zaklela.

„Huš,“ pravil Draco a olízl její ušní lalůček. „Nechceme, aby nás někdo v okolí slyšel.“

„Je to tvoje chyba,“ zamumlala, rozpolcená mezi pocitem bolesti v kotníku a potěšením z jeho rtů. „Nemohl jsi počkat; prostě ses musel vplížit do tohohle prokletého přístěnku na košťata.“

Zasmál se proti jejímu uchu, čímž u ní vyvolal chvění páteře a husí kůži na zbytku těla. „Mám pocit, že je to tvoje chyba,“ zašeptal a umisťoval motýlí polibky těsně podél lemu jejího výstřihu, „protože nosíš tuhle zatracenou věc.“

„Není to nic zvláštního,“ podařilo se jí vydechnout, když jeho zuby stiskly silněji.

Přejel rukama po červené hedvábné sukni, aby nalezl téměř nepostřehnutelný rozparek táhnoucí se po levé straně. „Svádělas mne celou dobu,“ řekl a přiblížil rty k její klíční kosti. „Tahle proklatá sukně, tak zatraceně jemná... ti obepíná křivky, a ten nepatrný záblesk nohy tě dělá... sakra, tak sexy.“

„Zase,“ zasténala, prohnula se v zádech a zvolna zavřela oči, „to není, ach, nic zvláštního.“

„A ten top,“ dodal a hlas mu pokles téměř do vrčení, když jeho rty mapovaly hluboký výstřih, od místa, kde spadal z ramen přecházeje do rukávů, až ke štěrbince mezi prsy v místě, kde byl výstřih nejhlubší. „Tak neuvěřitelně sexy... tak těsný, tak vzrušující, tak tě obepíná a proklatě... pokaždé, když se pohneš, přísahám, blikneš na mě svýma neuvěřitelnýma melounkama.“ Jeho ruka pojmula celý její prs a on s potěšením vnímal bradavku tvrdnoucí pod tenkou látkou.

„Draco,“ zakňučela, když jeho druhá ruka vyrazila na cestu po holé kůži jejích stehen vzhůru a prsty tančily blíž a blíž k jejímu středu.

„Nemůžu čekat,“ zavrčel a stáhl výstřih dolů, čímž vystavil na odiv její podprsenkou zahalená ňadra. Vydechl potěšením a okusoval jí hruď, nadšený pohledem na zelené krajkové spodní prádlo. „Nevěděl jsem, že máš nějaké zelené negližé.“

„To je podprsenka,“ zamumlala, vnořila mu ruce do vlasů a omotala prameny okolo prstů. „A je slavnostní.“

Tiše se zasmál, než přijal růžovou bradavku do úst. Sevření jeho vlasů se zpevnilo, když prsty sledoval obrys jejích kalhotek a zavrčel kletbu při zjištění, že jsou vlhké.

„Ani ty bys nemohla čekat,“ řekl jemně.

Škrábala jej nehty po hlavě a chvěla se pod jeho doteky, vyluzujíc tlumený, mňoukavý nářek, když prsty vklouzly do jejího vlhka. „Ne když se mě takhle dotýkáš,“ vydechla. „Draco... prosím, ne...“

„Ne – co?“ zašeptal, povstal do plné výšky a vyhrnul jí sukni nad stehna.

„Nepřestávej,“ zasténala a otevřela oči, aby se setkala s jeho žhnoucím pohledem. Její zornice barvy whiskey potemněly a letitá brandy k němu křičela slova vášně.

„Nikdy,“ zavrčel, strhl jí kalhotky na stranu a netrpělivě stáhl svoje kalhoty. „Nikdy v životě.“ Zahákl si její nohy kolem pasu a vyrazil kupředu, aby se ocitl obalen jejím těsným, sametovým teplem.

Milovali se, pomalu a vášnivě, vychutnávajíce si svůj čas, až už se on nemohl déle ovládnout. A když se vyklenula proti němu a zašeptala jeho jméno do stínů, když se její tělo těsně sevřelo kolem něj a rozkoš okupovala všechny její smysly, prvotní zvíře uvnitř ní zařvalo touhou po svobodě a vytrhlo se ze svého vězení.

Jejich zadýchaný křik naplnil vzduch, vůně sexu pronikla z uzavřeného prostoru, jedinými zvuky byly již zmíněné toužebné výkřiky a vlhkost stékala po jejích stehnech. Dvojí srdce bila v divokém rytmu, tamtamy touhy burácely a jejich vášnivé polibky pálily až do morku kostí. Tiskl se k ní, vklouzával přímo do její duše, až nevěděli, kde končí jeden a začíná druhý. Stali se spojením těl, duší i myslí.

A když její rty potkaly jeho v hořícím polibku, když se její tělo sevřelo kolem něj a nehty mu rozrývala záda, zařval její jméno ve chvíli, kdy se uvnitř ní uvolnil, sežehnut vášní jejich milování.

Lapal po dechu a opřel se o zeď, dobrou chvíli neschopen se pohnout; v pokojném doznívání a tichu po milování si upravili oblečení. Pak Draco vyšel z přístěnku, vytáhl ven Hermionu, přitiskl si ji k boku a ovinul jí ruku kolem ramen. Poněkud zaskočena jeho neskrývaně majetnickým a milujícím gestem chvíli jen zírala, než se uvolnila do jeho objetí.

„Víš,“ řekl po několika krocích, „doufám, že používáš nějakou formu antikoncepce.“

Zrudla a šťouchla jej loktem do boku. „Díky za zničení atmosféry.“

Zašklebil se na ni a užíval si pohled na její rozzlobenou snahu sundat mu paži ze svých ramen. „Hermiono, uvědomuješ si, co by se stalo, kdybys otěhotněla, že?“

„A ty si uvědom, že jsem chytřejší, než bys do mě řekl,“ odsekla a otočila se na něj se zuřivým pohledem. Pomalu mrkla, když v jeho očích zahlédla skutečné obavy. Těžce si povzdechla, promnula si modřinu, kterou jí udělal na krku, a cítila, jak se jí po tvářích rozlévá slabý ruměnec rozpaků. „Omlouvám se,“ zamumlala, „to jsem přehnala. Já...“

„Och, zapište to někdo! Hermiona Grangerová, ta Hermiona Grangerová se právě omluvila mně!“ zvolal Draco a doširoka rozpažil, aby jej všichni viděli. Byla škoda, že v okolí nikdo nebyl, aby mohl sledovat, jak Hermiona přiskočila a dupla mu na nohu. „Proč jsi to udělala?“ zařval a padl na kolena, aby si mohl uchopit svoji poraněnou končetinu.

„Protože jsi mizera,“ konstatovala, stojíc nad ním s rukama v bok. „A pro tvoji informaci beru prášky.“

„Co to je?“

Protočila oči a těžce si povzdechla nad nedostatkem jeho znalostí o všech věcech založených na mudlovské bázi. „To je mudlovská antikoncepce. Vezmu si pilulku a ta mě ochrání před otěhotněním, plus, protože kouzelníci, čarodějky a mudlové se sestávají ze stejného základního materiálu, je účinná proti kouzelníkům i mudlům.“

„Skutečně? To je úžasné!“

„Nesnaž se mi lichotit, Draco, nebude to fungovat.“ Otočila se a poodešla několik kroků. „Jdeš nebo ne?“

„Takže nemůžeš otěhotnět? Protože já jsem zapomněl seslat antitěhotenská kouzla a tak bys mohla,“ zdůraznil a popošel k ní.

„Je stěží 1% šance, že bych mohla otěhotnět,“ odtušila. „A kromě toho jsem měla svoji periodu minulý týden, takže pravděpodobnost je ještě menší, protože do ovulace mi zbývá ještě několik týdnů.“

„To vysvětluje tvoji nesnesitelnost,“ pravil a vysloužil si tím nelibý pohled.

„Trhni si, Draco.“

„Vždyť víš, že miluješ můj nasírací přístup,“ podotkl a opět přehodil ruku přes její ramena.

Přimhouřila oči, ale nemohla si pomoct; nedokázala se na něj zlobit dlouho, když se usmíval jako právě teď. Ten jasný, radostný chlapecký úsměv působil, že vypadal tak bezstarostně a šťastně. Zazubila se na oplátku, opřela se do jeho držení a ovinula mu paži kolem pasu. „A já vím, že ty miluješ můj nesnesitelný přístup.“

„Záleží na tom, jestli mně ubližuješ, nebo ne.“

Žďuchla jej loktem do žeber s naoko nevinným úsměvem a on vybuchl smíchy. Šli dál chodbou a oba věděli, že dříve či později budou muset čelit následkům svého vztahu. Ale právě teď, v tomto konkrétním okamžiku, jim byla nějaká budoucnost naprosto ukradená. Záleželo jen na tom, že měli jeden druhého a všemi ostatními záležitostmi se budou zabývat, až přijde jejich čas.

Haleluja!

Skončila jsem!

Hotovo!

Dokončeno!

Nechci, aby byl konec!!!!!

Ale pokračování bude!!!! Už jsem ho dokonce začala. Všimli jste si, že jsem nechala otevřené záležitosti kolem Rona? Nuže, to bude zápletka pro sequel; budou se muset vypořádat s následky jejich lásky a pokusit se, aby to všichni pochopili. Ach, nejraději bych ječela radostí.

Chci poděkovat vám všem za vaši podporu a náklonnost, a že jste se mnou zůstali od samého začátku. Děkuji vám za to, že jste přiznávali svoji závislost a kontrolovali maily každý den, a že jste mi říkali, jak moc vás každá kapitola potěší. Jedno každé vaše slovo těšilo mě ještě víc.

Děkuji vám, lidi, za všechno. Nevím, jestli bych byla schopná to dokončit, kdyby nebylo vás.

Děkuji za 700 kladných hodnocení; nikdy bych nečekala, že dostanu tolik reakcí.

Díky.

Byli jste všichni úžasní a já vás opravdu miluju. Bude smutné nevidět můj inbox plný vašich podporujících, povzbuzujících a laskavých slov. Alespoň dokud nezačnu s dalším příběhem, co?

Prosím všechny, nezapomeňte hlasovat o titulu mé příští fanfikce, protože jsem neschopná se rozhodnout. Anketa je na mém profilu.

A ještě jednou, děkuji vám všem za všechno!!!!! Budete mi chybět, lidi!!!

TENTO PŘÍBĚH JE VĚNOVÁN VÁM VŠEM, KDO JSTE VĚŘILI!!!!

Uvidíme se později a dávejte na sebe pozor!

Emerald-Kisses

Hermione x Draco FOREVER!

P.S. Vím, že některé věci byly trochu podivné, jako že Seamus a Dean akceptovali Blaise a Draca, ale to bude detailněji vysvětleno v sequelu. Tak trochu jsem v epilogu smíchala příliš mnoho věcí dohromady; musela jsem napsat hodně věcí, ale nechtěla jsem to přehnat nebo na něco zapomenout, takže omluvte zhuštění děje v poslední kapitole.