Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

25. Oheň puštěný ze řetězu

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 25.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
Lupina, Marci nám napísal:

 


25. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor: Emerald-Kisses          

Preklad: Lupina, marci

Beta: Lupina, marci

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4676920/25/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

 


 

 


AN:  Varování: V první polovině této kapitoly
trocha šmajchlování. Byli jste varováni. Pokud si přejete uchovat své oči a mysl neposkvrněné, okamžitě pryč odsud!!! Nebudu do textu vpisovat upozornění: „A SAKRA! CHYSTÁ SE JÍ STRČIT PENIS DO VAGÍNY, OTOČTE SE!“ a, „DOBRÁ, JE PO VŠEM!!!!!!! UŽ ŽÁDNÝ SEX!“ Je mi líto, prostě by to narušilo plynulost.

Takže čtěte na vlastní nebezpečí. Pokud nemáte rádi sexuální scény, NESTĚŽUJTE si mi, varování se vám dostalo. Pokud si budete stěžovat, vysměju se vám a řeknu vám, abyste kruci sklapli.

A všem zvrhlíkům, kteří na toto čekali: UŽIJTE SI TO!

Kapitola 24

Oheň puštěný ze řetězu

Pomaličku polibek ukončovali, jako by toho nikdy nechtěli zanechat. Držel její obličej v dlaních, palci jemně přejížděl tváře a usmál se na ni.

Byla tak nádherná; nemohl uvěřit, že ji někdy chtěl nenávidět po zbytek věčnosti. Oči se jí leskly slzami, rozcuchané vlasy rámovaly zardělý obličej a plné rty, ideální pro polibky.

Jak to, že to dřív neviděl? Jak to, že byl tak dlouho slepý?

„Draco…“

„Hmm?“ Sklonil se, aby jí posázel bradu polibky lehkými jako dotyk motýlích křídel. „Ano?“

„Opravdu tě miluju,“ odpověděla tiše, držíc se blízko jeho tělu. „Tolik tě miluju.“

Přitulil se jí k hrdlu a naslouchal jejímu mírnému, potěšenému vrnění. Užíval si způsobu, jak zaklonila hlavu, aby mu umožnila snazší přístup. „Uvědomuješ si, jak jsme šílení, že jo?“

„Ano,“ vydechla, když jeho rty našly obzvlášť citlivé místo. „Docela šílení. Během několika týdnů jsme zvládli se do sebe zamilovat, takže bych řekla, že jsme docela šílení. Ale je to dobré šílenství.“

„Proč?“ Vysunul jazyk, aby zmapoval cestu od krční tepny, přes zadní stranu ucha, až dolů ke klíční kosti. Chutnala tak skvěle, tak zatraceně lahodně… nebyl si jistý, jestli se tentokrát dokáže ovládnout.

„Protože kdybychom nebyli tak šílení, nebyli bychom zamilovaní,“ odvětila se smíchem. Při tom zvuku zadržel zasténání; byl to tak hrdelní, sexy smích…

„Hermiono,“ zamumlal jí do hrdla. „Ne… bože… nemyslím, že…“

Cítil její úsměv, když jej vtáhla do dalšího dechberoucího polibku. Zasténal v reakci na její jazyk proklouznuvší mu mezi rty, tančící spolu s tím jeho v nekonečném zásnubním tanci. Rukama mu vjela do vlasů, přitáhla si jej blíž a silněji jej k sobě tiskla. Srdce mu v hrudi divoce bušilo, krev začínala kolotat a žilami se mu rozproudila touha.

„Neboj,“ zašeptala mu, když se odtrhli, „ani já nemyslím, že můžu nějak déle čekat.“

„Ale,“ zamumlal mezi líbáním bělostného hrdla a tiskl ji ke zdi schodiště, „nemyslíš… že je to… trochu rychle?“

„Miluju tě,“ vydechla, když jí zuby přejel přes ušní lalůček, „a jen na tom záleží.“

„Já tě taky miluju, Hermiono,“ zasténal a posunul ústa, aby sál zvlášť citlivou část krku. „Chutnáš tak skvěle.“

Znovu se zasmála tím smyslným smíchem, který jeho klín rozpálil a napnul potřebou. Ve vteřině ji ještě víc přimáčkl ke zdi, tiskl každičkou skulinku, každičkou část svého těla proti jejímu, potřeboval ji cítit celou. Smích umlčel spalujícím polibkem. Ten jimi otřásl až do samého nitra, jako blesk udeřil do všech jejich nervových zakončení najednou.

Rukama jí přejel po žebrech, sledoval křivku bříška, aby spočinul na bocích a prsty zaryl do látky džínů. Pak je pomalu vsunul do poutek pásku, agresivně ji strhl k sobě a tiskl svoji roztouženou mužnost do jejího lákajícího středu.

„Draco!“ vydechla; ústy jí tahal za spodní ret, sál, dokud nebyl jasně červený.

Přejela mu prsty dolů po zádech, nehty škrábala košili i kůži, jak toužila cítit každý centimetr jeho těla. Oči zavírala ve smyslné slasti, když jí ve vášnivém polibku napadl ústa. Ňadra se jí zvedala proti jeho hrudi, bradavky dva vrcholky potěšení.

„Znovu,“ zasténal a tak jí tiskl prsty do boků, že jí téměř působil podlitiny.

Podruhé táhla nehty dolů jeho zády a tentokrát mu prsty zastrčila pod lem košile, aby ji vytáhla a odhalila sálající tělo. Při kontaktu dlaní s jeho kůží mu zasténala do úst; škrábla jej nehty v dolní části zad a poničila mu bledou kůži jasně červenými rýhami.

Rukama jí sklouzl po bocích, palce zastrčil do kalhot, zatímco prsty přejížděl po džínovině kryjící její nohy. Přiměl ji přiblížit se, potřeboval ji co nejblíže, sklouzl dolů a vzal si do dlaní její zadeček. Hlasitě kňourala, když zabořil prsty do kůže a posunul ruce po stehnech jen tak, aby si ji mohl k sobě pozvednout.

Zády narazila do zdi, zábradlí ji tlačilo do beder, ale byla natolik pohlcena potřebou, že si toho nevšímala. Dotýkal se jí, přejížděl jí rukama po těle, všude… nemohla se těch dotyků, pocitu jeho kůže pod jejími dlaněmi, nabažit.

Hlavou trhla dozadu, když zachytil o poměrně citlivé místo u klíční kosti, ze rtů jí unikl hlasitý výkřik, když sál a oždiboval její tělo. Vábila ho blíž, nohy doširoka rozevřené, potřebovala, aby se tiskl k jejímu středu.

Vykřikla jeho jméno a lůno jí tepalo potěšením, teplé vlhko zalévalo kalhotky a přísahala by, že to Draco cítí i skrz džíny. Bylo jí to jedno… před několika týdny by jí to možná vadilo, ale teď… bylo to tak dobré. Sakra, možná to bylo teď ještě lepší… když už věděla, že k ní choval ty samé city.

„Bože,“ vydechla, zatímco on rty sledoval její klíční kost.

Trhala mu košili, bolestně prahnoucí odstranit mu ji z kůže a vnímat jeho horoucí tělo proti svému. Cukala sebou pod jeho dotyky, libujíc si v pocitu jeho rtů na pokožce. Tak teplé, tak měkké… tak báječné.

„Hermiono,“ vydechl a odtáhl se, aby jí polibky putoval po tváři, „nemyslím…“

Objala jej kolem krku, přitiskla si jej blíž a přitulila se mu k hrdlu. „Nemysli,“ zašeptala a jazykem mu podráždila ušní lalůček.

„Nemůžu… tentokrát se nebudu moct držet zpátky,“ podařilo se mu zasténat; ten pocit z jejího dechu u ucha byl téměř k nevydržení.

„Tak se nedrž,“ odvětila a oždibovala mu lalůček, který pak vzala do úst a sála.

Ruce se mu zacukaly, sevřely, a pak ji popadl za boky a narazil její tělo na své. Zaryl jí prsty do kůže, pohmoždil ji, přiměl ji, aby mu zakňourala do úst.

„Hermiono,“ varoval ji a silně tiskl do zdi, „přísahám… nebudu schopný být něžný; čekal jsem na tohle dlouho…“

Zvedla ruce, aby mu jemně přejela nehty po tvářích, pak se odtáhla a pohlédla mu do rozbouřených očí. „Je mi to jedno, pokud to bude s tebou.“ Naklonila se a udělala něco, co ji nikdy nenapadlo, že někdy udělá, nebo řekne. „Udělej mě, Draco Malfoyi.“

Zrudla, když to říkala, nemohla uvěřit, že něco takového skutečně říká. Nemyslela si, že z ní někdy tohle vypadne. Nikdy by tomu neuvěřila, v žádné chvíli svého života, že někoho o něco takového požádá.

Její rozpaky rychle vymizely, když hlasitě zavrčel a ve spalujícím polibku jí drtil rty svými. Tělo ji bolelo a sténala, rukama mu přejížděla po kůži a označovala ji svými nehty. Nohama mu objala pas, boky houpala tak, aby si jej tiskla víc ke svému centru.

Roztrhl jí košili, škubal látku, jako by to bylo máslo, odhalil její zrůžovělou pokožku. Plná ňadra ji bolela a napínala podprsenku.

Nevěděl proč, ale jednoduché bavlněné prádlo ho ještě víc vzrušilo. Zasyčel jí do rtů a zamířil dolů k její hrudi, mumlaje při tom rozličné kletby.

„Nemáš tušení, co se mnou děláš,“ zasténal, sklonil hlavu a přitiskl rty na křivku jejích ňader.

Zavrtěla boky proti jeho a zatvářila se tak, že by byl na ni pyšný. „Myslím, že mám.“

„Jsi tak nemravná,“ zasténal a přejel jí jazykem po kůži.

Byla pro něj rozpálená, svíjela se proti němu, když pomalu nořil jazyk do podprsenky, přejížděl po ní a kolem vrcholku vztyčené bradavky. Vykřikla, ruce mu zaťala do zad a držela si ho ještě blíž, jak její horečka stoupala. V obočí se jí začal perlit pot, stekl, když jazykem kroužil a dráždil její bradavku způsobem, jaký si nikdy neuměla představit.

„Nevím, proč tuhle miluju,“ zasténal a zatahal za podprsenku. „Je obyčejná, ale tak zatraceně sexy. Ale,“ vzhlédl k ní s divokým pohledem, „chci ji sundat.“

Ve vteřině materiál spadl v kouscích na zem a jí se podařilo vydat rozhořčený výkřik, než jí ústy úplně sevřel ňadro. Rukou ji uchopil za druhé a dráždil ji a mnul, dlaní se otíraje o vztyčený, rozbolavělý vrcholek.

Sykla potěšením, vztáhla ruce, aby jej uchopila za vlasy, a prsty projela skrz hedvábné kadeře, aby si jej k sobě přitiskla. Zasténala a vykřikla, vinula se k němu, zatímco ústy prováděl takové věci, o kterých si nemyslela, že jsou možné. Tak nádherná kombinace zubů, jazyka a rtů, díky níž se jí chtělo křičet rozkoší.

Začala se o něj otírat boky, potřebovala jej cítit silněji proti svému středu, bolestně toužila, aby našel způsob, jak uvolnit ten tlak potěšení, který v ní rostl.

„Nepřestávej,“ sténala při jeho sání, mrskání jazyka tam a sem přes vrcholek jejího ňadra. „Ne… nepřestávej…“

Hlasitě kňourala a skutečně zavrčela, když přesunul ústa, jen aby uhodila hlavou do zdi, když si vzal do úst druhou bradavku. Zatímco ji škádlil a rukou laskal druhé ňadro, ze rtů jí unikl tichý výkřik.

Nehty mu zarývala do zad, ruce se snažily nalézt způsob, jak mu roztrhnout košili.

„Dolů,“ vydechla a trhala za ni, „sundej si ji… potřebuju tě cítit…“

Odtáhl se, aby poslechl, svlékl košili a odhodil ji, aby se vrátil ke svému dřívějšímu úkolu.

Se spokojeným předením mu přejela rukama po zádech, užívala si pocitu kůže napínající se pod jejím dotekem, sledovala každý jeho sval, když ústy tvořil nepopsatelně velké potěšení.

Zasténal její jméno a odtáhl se od jejích poupat, aby si uzmul její ústa v dalším žhavém polibku. Nebránila se hlasitému stenu při pocitu nahé hrudi otírající se o její.

Ruce jí zabořil do vlasů, držel jí hlavu na místě, když plenil její ústa, lehce se o ni otíral tělem a užíval si jejích ňader dotýkajících se jeho hrudi, napnutých bradavek tvořících žhavou, pálící stezku po jeho sálající kůži.

Rukama mu putovala po hrudníku, mumlala slova potěšení, když sledovala každý sval, tančila po jeho vyrýsovaném břiše tak, že se mu kůže reflexivně napínala. Za brumlání nesouvislých slov jí vzal spodní ret do úst a sál a ona mu zase přejela nehty po kůži, otírajíc se mu o bradavky.

„To nee,“ zamumlal a přesunul rty a zuby od rtů ke krku.

Přikývla, nebyla schopná vymyslet správná slova, a tak pokračovala ve své cestě k zapamatování si každičkého kousku jeho tělo. Rukama sklouzla po vlhké kůži, obkreslovala jeho siluetu; vypalovala si každou jamku i hrbolek do paměti.

Měl tak silné tělo, tak tvrdé, tak čistě mužské, že se její lůno chvělo očekáváním.

Prsty nalezla jeho pásek a začala za něj důrazně tahat. Z poloviny jej rozepnula, než frustrovaně zasténal a zvládl zbytek jejího úkolu sám. Jakmile opasek dopadl na zem, vrhl se rty na její hrdlo, olizoval, oždiboval to přecitlivělé místo a ona se pod ním svíjela a marně se snažila rozepnout mu kalhoty.

„Gauč,“ vydechla a zavlnila se proti němu. „Hned.“

Odtáhl se, podíval se na ni, oči doutnající potřebou. Vypadala popleněná; rty plné, růžové a vlhké, oči přivřené a zabarvené do letité whisky, tváře rudě zářící proti slonovinové kůži. Hruď se jí zvedala a klesala s každým zalapáním po dechu, a to jej ještě víc vzrušilo.

Toužil po ní, tělo se mu bolestivě napínalo, připravené vybuchnout každou vteřinou. Chtěl si ji vzít mnohem primitivněji, chtěl ji mít celou pod sebou, vzít si ji a držet ji v náručí po celý zbytek věčnosti.

„Hermiono,“ zamumlal a sklonil hlavu, aby si opřel čelo o její. „Myslel jsem… co v posteli? Nebylo by to romantičtější?“

Usmála se a otřela se o něj. „To, co máme… není jen romantika. Nepotřebuju květiny a svíčky a všechny tyhle krámy. Je mi jedno, kde to bude… jak to bude… jen to chci s tebou.“

Políbil ji na ústa a znovu se na ni usmál. „Opravdu?“

„Ano… sex… sex není ve skutečnosti romantický, ne? Je primitivní; je to rituál páření, pocit tebe na mně… Nepotřebuju svíčky, abych se cítila líp.“ Natáhla se a políbila jej na rty. „Tvrdé, vášnivé milování… zahodit veškerou logiku… je to nejlepší, co můžeme dostat… že jo?“

„Hermiono,“ zasténal, „ty… nemáš ani ponětí, jak mě to rozpaluje… tolik tě potřebuju…“

„Ukaž mi,“ zašeptala a přivlastnila si jeho ústa v tvrdém polibku, „ukaž mi, jak moc mě potřebuješ.“

Neměla tušení, že se pohybují, dokud zády nenarazila na gauč a polštáře nebyly rozmetány do celého okolí. Knihy shrnuli stranou a jí to bylo úplně jedno; tolik se soustředila na pocit těla ležícího na jejím, jak se k ní tiskne, nestarala se o nic jiného.

Polibky rostly ve víru vášně, oheň mezi nimi se zvětšoval, jak se zvyšovalo tempo jejich dotyků, rychleji a rychleji. Svět kolem vířil barvami, jediný pevný bod jejich vnímání byl ten druhý z nich. Pot jim stékal po tělech, kůže horečnatě sálala, a oni se dotýkali a hladili, mačkali a okusovali, neschopni se nabažit jeden druhého.

Jako první spadly na zem jeho kalhoty a on téměř zařval, když mu vzala hořící mužnost váhavě do ruky.

„Nikdy jsem to nedělala…“ pronesla a ruměnec na jejích tvářích mu připomenul, jak intimní a zvláštní okamžik to pro ni je.

„Vedeš si skvěle,“ potvrdil a zabořil jí tvář do krku, když začala pomalu klouzat rukou nahoru a dolů po celé jeho délce.

„Je velký… ale, no… jsme biologicky stvoření, aby to sedělo… takže to bude sedět,“ dodala téměř automaticky.

Uvědomil si, že je nervózní; pravděpodobně se víc bála toho, že něco pokazí, než bolesti, kterou může zažít. Právě když se chystal říct, jak skvěle si vede, mu pohladila palcem špičku vzrušení a přejela dolů, aby trošku podráždila to místečko, kde se vrchol přetvářel do samotného těla.

Zakřičel proti jejímu hrdlu, extází oči zavřené, a jeho boky sebou prudce trhly. Sakra… bylo to tak skvělé…

„Udělala jsem něco špatně?“

Zvedl hlavu a usmál se na ni, chtěl na ni zahulákat, že sundala ruku. „Ne… ne, sakra… nepřestávej…“

„Takže je to dobré?“

„Kruci, říkal jsem ti, abys nepřestávala, ne?“ zasténal, přičemž si vzal její ústa v dalším ohnivém polibku.

Když rukama zkoumala jeho délku, on svýma pomalu putoval dolů po jejím těle, sledoval každičkou křivku, dokud nespočinuly na jejích džínách. Pohyby měl trhavé; každou chvíli našla obzvlášť citlivé místo a mnula je, dokud nebyl ochoten přísahat, že vidí hvězdy.

Téměř se bál, že sám potěšením zemře dřív, než se dostane k tomu potěšit ji.

„Přestaň…“ zalapal po dechu. „Pokud budeš pokračovat… nebudu moct… zatraceně, Hermiono, přestaň, než se udělám.“

Tváře jí zrudly, rychle odtáhla ruku a usmála se na něj. „Promiň…“

„Ne,“ zamumlal, pomalu ji líbal dolů po hrudi a vzal do úst jednu rozbolavělou bradavku. „Nech mě… potěšit tě…“

Neměla ani tušení, že jí rozepnul džíny, sakra, sotva si byla vědoma jeho rukou svlékajících její kalhoty; jediné, co věděla, bylo, že za pouhé vteřiny byla zcela nahá.

A jeho ruce… jeho ruce byly…

Hlava jí klesla a ze rtů unikl výkřik, když prsty začal mapovat její klín, jemně přejížděl po jejím naběhlém poupátku, schovaném v záhybech. Potěšení jí projíždělo tělem v elektrických impulsech a vibrovalo celým jejím nitrem.

„Draco… Draco, to je…“

Tiše se jí zasmál do prsou, dráždil ji ještě víc pohyby prstů, třel a hladil ji tam, zvyšoval její potěšení vzrůstajícím tempem. Začala pod ním být divočejší, stahovala se a zmítala, lapala po něm, aby nikdy nepřestal.

A najednou naprosto znehybněla - to jí zajel prstem do vlhkých hlubin. S úsměvem sledoval, jak se její tělo pomalu začalo rozpadat. Zavřené oči se třepotaly extází, ústa se pomalu rozevřela, aby vydala hlasitý výkřik, když pomalu začal prstem vrtět.

Křičela pro něj, aby nikdy nepřestal, přirážela boky vstříc každému pohybu jeho prstu, pohlcená hořící potřebou, která jí protékala žilami a naplňovala tělo.

Jeho penis sebou škubl při tom, jak pevně se mu sevřela kolem prstu, jaké tiché měkké zvuky vydávala pokaždé, když pohnul rukou. Téměř se udělal ve chvíli, kdy ji uslyšel křičet jeho jméno. S úsměvem sklonil hlavu a položil si ji na její stehno, polovinu těla sesunul na zem; Chtěl mít co nejlepší výhled, aby byl svědkem toho, jak Hermiona Grangerová naprosto ztratí kontrolu.

Vtiskl jí polibek do stehna, prstem zcela vyklouzl ven a naslouchal jejímu naříkání celkem pět sekund, než do ní zasunul dva. Zavřel oči a hlasitě zasténal, když s výkřikem klesla zpět a její stěny se kolem jeho prstů rytmicky svíraly.

„Sakra,“ zavrčel a nedokázal odolat pokušení zastrčit do ní prsty hluboko, aby prozkoumal nitro a pokusil se najít ten malý spouštěč, které mu pokryje ruku tekutým potěšením.

„Ještě.“ Přejel prsty po tom místečku a sledoval, jak pod jeho dotykem víc a víc divočí a vlhne. „Ještě a ještě…“

Začal prsty od sebe vzdalovat, aby ji roztáhl, nejen aby vyhovovala jeho velikosti, ale také kvůli pohledu na ztrátu její kontroly, podléhání potěšení. Díky tomu v něm šílená potřeba rostla víc a víc.

Pomalu se nad ni umístil, roztáhl jí nohy, ale prsty stále udržoval rychlé tempo. Svíjela se pod ním a kroutila, oči zavřené naprostým vytržením, když vyrážela výkřik po výkřiku.

„Udělej se pro mě,“ zavrčel, nakloněný jí ta slova zašeptal do ucha.

Otevřela oči, a když se její tělo napnulo, ustal veškerý pohyb, až na mírné škubání boků, a ji zalila obrovská vlna vzrušení. Přemoženo tou silou se její tělo začalo třást, narážejíc do jeho ruky a v silných křečích se stahujíc kolem jeho prstů.

V rychlém pohybu, aby si sotva všimla, zatímco se zmítala v orgasmu, vytáhl prsty a přitiskl svoji mužnost k jejímu středu. Ve vteřině vklouzl do její vlhké jeskyňky a nesetkal se s žádnými obtížemi.

Hermiona byla příliš ztracená v potěšení, aby si uvědomila mírnou, velmi malou bolest z toho, jak ji naplnil. Jediné, co cítila, bylo završení; jako by byla konečně část z ní celá. Ten pocit, jak ji napínal, ten pocit, jak se posouval uvnitř jejího těla, ji zase zavedl přes okraj a shodil ji do oceánu potěšení.

Se zatnutými zuby a tváří zabořenou do jejího hrdla, se zatraceně snažil nevyvrcholit. Pocit jejího těla, tak mokrého a pevného, to sametové teplo jej obklopující, byl nejpříjemnější zážitek jeho života. Bylo to skvělé… zatraceně perfektní.

„Draco?“

Její hlas jej vytrhl ze soustředění a on zvedl hlavu, aby zjistil, že na něj zvědavě kouká.

„Co to děláš?“

Pozvedl obočí a zamračil se na ni. „Co tím myslíš?“

Znovu jí ten k nakousnutí úžasný ruměnec z plachosti a rozpaků zaplavil tváře a ona pokynula k místu spojení jejich těl. „No… myslela jsem, že k sexu je třeba pohyb… možná jsem to četla špatně, nebo…“

S úsměvem pomalu pohnul boky proti jejím. Když potichu vykřikla, úsměv se mu rozšířil. „Hermiono, nemyslím, že jsem ti někdy řekl, jak zatraceně rozkošná jsi.“ Nahnul se a olízl jí lalůček a znovu pohnul boky. „Nebo jak zatraceně sexy jsi.“

„Myslím… že jsi… to řekl… och, sakra… vteřinu předtím…“ vydechla mezi přírazy.

Bože, pocit, jak v ní klouže, dovnitř a ven, byl nepopsatelný. Měla tak těsné tělo, tak zatraceně citlivé, a nemohla se jej nabažit. Naplňoval ji znovu a znovu, pánví se otíral o její citlivý vrcholek při každém pohybu. Ale… pořád se držel zpátky. Cítila to, cítila, jak je v pohybech nejistý, jako by se bál, že jí ublíží.

Nechtěla, aby se držel zpátky, nechtěla, aby přestával… zatraceně, chtěla, aby byl hrubý, agresivní, aby se s ní miloval jako nikdy dřív s žádnou jinou.

Škrábajíc ho dolů po zádech, zvedla hlavu a ztěžka vydechla: „Nejsem z cukru… udělej to tvrdě…“ než se zachytila jeho krku a brutálně se přisála.

Vlastně nikdy neslyšela řev muže v extázi a nezáleželo na tom, co si dřív myslela, nebo sledovala, ale ta zkušenost byla víc než sexuálně potěšující. Zejména proto, že ty primitivní zvuky vyvolala ona.

Jeho tělo sebou trhlo, téměř jako by jej na krátkou chvíli samotné pomyšlení na to připravilo o kontrolu. Než se nadála, hodil si její nohy přes ramena a vrazil do ní hluboko, tvrdě a rychle, dotýkaje se míst, o kterých ani nevěděla.

Bylo to nádherné sondování, báječný tlak, který zasahoval každičký kousíček jejího nitra; otíral se o každičký centimetr jejího citlivého jádra. Pevně jí svíral již pohmožděné boky, dech přecházel ve vzdechy a pohyboval se tvrději a rychleji, potřeboval ji vyplnit, potřeboval jí být obklopen na věky věků.

Tělo se jí napjalo, svaly se začínaly stahovat v očekávání, a vztáhla ruce, aby mu zaryla nehty do ramen, křičíc jeho jméno.

„Nemůžu… Draco… nepřestávej, sakra, nepřestávej!“

Padl dopředu, jeho pohyby se staly nepředvídatelné; nemohl se už držet zpátky, vydržet to její sametové teplo, a boky se mu prudce proti ní trhaly.

„Hermiono… můžu?“

Sklonil hlavu, aby si vedle ní odpočinul; jazykem mu přejela místečko pod uchem a on vykřikl, když se otřela o obzvlášť citlivé místo.

„Naplň mě. Draco, buď první, kdo mě naplní,“ zašeptala.

„Sakra.“

Nohy jí z jeho ramen spadly, sotva se držela jeho pasu, když do ní udeřil rychle a tvrdě, a tělem mu proběhly křeče. Natáhl se a pohnul se ještě mocněji, když ji začal plnit svým semenem.

Ten pocit, ten nádherný, úžasný pocit, jak do ní stříká, to teplo, které se tvořilo, bylo víc než dost, aby ji to vrhlo do propasti. Spadla do světa extáze, křičela jeho jméno, svírala se kolem něj, aby jej udržela hluboko vevnitř.

Zhroutil se na ni; v jejích vlasech těžce lapal po dechu, srdce mu divoce bušilo v hrudi. To její odpovídalo tempem jeho, ruce jí sklouzly z jeho zad a bezvládně visely podél těla. Zavřela oči a něco víc než blaženost se jí pomalu začalo vkrádat do mysli.

Byl to tak úžasný pocit, mít jeho tělo na svém, oba zcela vyčerpaní vášnivým aktem. Milovala ten pocit jeho těla přitisknutého na ni, tak teplého, tak uklidňujícího… tak dokonalého.

„Bože,“ zasténal jí do ucha a poslal jí tak mráz po páteři. „Ne… Nehýbej se…“

„Nemůžu,“ odvětila tichým smíchem. „Myslím, že jsem o tu schopnost přišla.“

Cítila u ucha jeho úsměv, cítila dunění v jeho hrudi, když se tiše zasmál, a milovala každičkou vteřinu toho všeho.

„Víš,“ pronesla tiše a zvládla pohnout rukou a vjet mu do vlasů, „trochu mě lisuješ.“

Zvedl hlavu a ona uviděla krásný ruměnec na jeho tvářích. Nemohla si pomoci a zahihňala se. Začal se odsunovat a odpověděl: „Promiň, neuvědomil jsem si.“

„Je to v pořádku; chvíli to bylo příjemné, ale teď mi, myslím, drtíš plíce.“

Zasmál se a sklouzl vedle ní, oba při tom pocitu zasténali. S tichým zasyčením se sklonil a zabořil jí tvář do ňader, jak bojoval o kontrolu.

„Tak… zatraceně dobré…“

„Přesně to si myslím,“ zamumlala a nehty mu přejela po zádech, sledujíc jeho odezvu v nekontrolovatelném chvění.

„Měli… bychom se přetočit, nebo tak něco,“ navrhl, jakmile byl schopný souvisle myslet.

Přikývla a oba začali obtížný proces převracení se na gauči. Ona se přitiskla dozadu, on prakticky visel z okraje. Šlo to dobře, dokud neztratil rovnováhu a nedopadl tvrdě na zem.

Vybuchla smíchem, pevně se držíc za boky při pohledu na jeho tělo rozplácnuté na podlaze vedle gauče. Reptal, že jsou pohovky příliš malé, aby pojaly dva lidi.

„Jsi… jsi v pořádku?“ chichotala se a naklonila, aby na něj shlédla.

Než odpověděl, vztáhl ruku, popadl ji za rameno a strhl ji na sebe dolů. Vykřikla překvapením.

„Draco!“ zaječela a opřela se mu loktem o žebra. „Málem jsem narazila na stolek!“

„Já vím.“

„A tobě je to fuk?“

Jemně jí vzal tváře do dlaní a palci je zlehka promnul. Naklonil se, políbil ji na rty, a pak se odtáhl s něžným úsměvem.

„Chci, abys věděla… že jsem už v pořádku.“

Nemohla zadržet úsměv, padla na něj a pevně jej objala. Přitulila se mu na prsa a začala se tiše smát.

„To já taky.“

Tak dokonalé… tak neuvěřitelně dokonalé…

~*~

„Vážně musím jít?“

„Nemáš na výběr; slíbilas to.“

S těžkým povzdechem se Hermiona na gauči prohnula v zádech a zvrátila hlavu, aby se mohla podívat zpět na Draca, který se v současné době cpal miskou cereálií.

„Ale…“

Pohlédl na ni, ušklíbl se nad jejím směšným posezem a zavrtěl hlavou. „Nepřipadá ti trochu divné, že nejsi nadšená vyhlídkou na návštěvu svých 'přátel' o Štědrém večeru?“

„Ne… ne po tom, co jsme dělali.“

Namířil na ni lžící a přimhouřil oči. „Nerad to říkám, ale měli bychom poděkovat Pottříkovi za intervenci. Protože kdyby to neudělal, ten sex by nikdy nebyl tak skvělý.“

Zamračila se na něj a použila totéž gesto, které Ron učil Afroditu, což blonďáka rozesmálo.

„Nezájem,“ odtušila. „Myslím, že by byl prostě stejně dobrý tak či tak; zadržovali jsme v sobě až příliš emocí.“

Polkl sousto cereálií a pokrčil rameny. „Snad máš pravdu, ale stejně… měla bys mu poděkovat. V situaci, v jaké jsme byli, bychom kolem sebe asi kroužili navěky.“

„Ne, ne navěky.“

Pozvedl obočí, přestal žvýkat a věnoval jí tázavý pohled. Se smíchem se na gauči zavrtěla, přetáčejíc se tak, aby se na něj nemusela dívat vzhůru nohama.

„Abych byla upřímná, pravděpodobně by se to stalo na Boží hod.“

„Příšerné klišé,“ povzdechl a strčil si do úst další lžíci cereálií.

Rozesmála se a odolala naléhavému nutkání hodit po něm polštář. „Já vím, ale když ono to vlastně bylo to, co jsem původně plánovala jako tvůj vánoční dárek.“

Zakřenil se s plnou pusou jídla, a nezatěžoval se polykáním, když řekl: „Plánovala jsi ležet nahá pod stromečkem, omotaná pouze mašlí?“

„Kde jsi sakra k takové představě vůbec přišel?“ Čapla polštář a mrskla mu jej na hlavu, šklebíc se, když se mu lehce vyhnul. „Perverzáku. Mluvil jsi s Lenkou?“

Natáhl se pro polštář, hodil ho zpátky na ni a zazubil se, když jí přistál přímo na hlavě. „Proč bych měl mluvit s Lenkou? A o čem?“

Zazírala na něj, polštář zvedla a bezhlesně jej zakouzlila, než se vrátila k upřenému pohledu Dracovým směrem. „Protože…“ upřený pohled byl pryč, když se jí tváře začaly zabarvovat do ruda. „Lenka… Lenka mi navrhla, abych to o Vánocích udělala.“

„Fakt?“ Jeho úsměv se rozšířil a cereálie byly zapomenuty. „No, to je ovšem geniální nápad. Měla by ses s ní scházet častěji; mohla by mít ještě další nápady.“

„Úchyle!“

Hodila polštář zpět na Draca a zhruba vteřinu nebo tak nějak před tím, než mohl dopadnout na jeho hlavu, zamumlala jediné slovo. Polštář explodoval v záplavě vody a důkladně blonďáka sedícího u stolu osprchoval.

Vytřel si vodu z očí a podařilo se mu na Hermionu zamračit. „To byl podraz.“

„Zasloužil sis to.“

„To teda není pravda.“

„Byl jsi zvrhlý zmetek a rozhodně sis to zasloužil. Ber to jako způsob zchlazení.“

„Nejsem zmetek,“ prskl a pomalu se zvedl ze židle.

„Takže přiznáváš, že jsi zvrhlík.“ Začala se štrachat z gauče; věděla docela jistě, že Draco má v úmyslu se pomstít.

„Jenom pokud jde o tebe,“ odpověděl s úšklebkem a pomalu mířil k ní.

Ucouvla a pomalu se posunovala pryč od gauče se snahou nenápadně se dostat ke dveřím. „No, i když to shledávám docela lichotivým, přála bych si, abys přestal ventilovat své zvrácené myšlenky pokaždé, když jsme spolu; je to trochu strašidelné a já opravdu nepotřebuju vědět, co si tvé hormony myslí každé dvě sekundy.“

„Ach, a víš snad, na co myslím právě teď? Napovím ti, není to nic zvráceného.“

Byla už téměř u dveří, ale on se k ní stále blížil, sledoval ji, jako predátor stopuje svoji kořist, a její ústa se naplnila slinami. Sakra, byla to tak cílevědomá, sebevědomá a proklatě sexy chůze.

„Raději bych to nevěděla.“ Sáhla za sebe a šátrala po klice od dveří.

Zase se přiblížil, byl teď na dvě stopy od ní. „Jsi si jistá, že nechceš ani trošičku hádat?“

Těžce polkla a začala tlačit kliku dolů. „Myslím, že mohu s jistotou předpokládat, že se chceš pomstít.“

„Přesně.“

Vrhl se po ní ve chvíli, kdy otevřela dveře, a ona skrz ně proklouzla právě včas, aby mu zabránila ji uchopit. Otočila se a prchala od něj, když vtom na ni cosi dopadlo a táhlo ji k zemi.

Do jejích šatů se začalo vsakovat vlhko a ona hlasitě vykřikla pobouřením, jak bojovala s Dracovým sevřením; jeho smích nesl nádech šílenství.

„Teď to není tak vtipné, co?“ řehtal se a tiskl si ji blíže k sobě, čímž jí efektivně namáčel šaty ještě víc.

„Pusť mě; celou mě zmáčíš,“ prskla a konečně se dokázala v jeho náručí otočit.

„Och, Hermiono, ale já vím, jak se ti líbí být pode mnou celá vlhká.“

Zmlkla a vzrušení jí spolu s rozpaky zabarvilo tváře do šarlatova. Všechny příkré odpovědi, které měla připravené, se jí vypařily a ona se přestala vzpírat ve snaze získat zpět nějakou důstojnost.

Zatracený Draco… ten bastard to vždycky uměl se slovy.

Zhoupl boky proti jejím a ona zacítila jeho tvrdou délku přes hedvábí jeho pyžamových kalhot. Zvolna zaklonila hlavu a přivřela oči potěšením, které jí působilo tření jejich těl oddělených jen vrstvičkami hedvábí a bavlny. Do háje s ním… prostě se nemohli nabažit jeden druhého. K čertu, milovali se nejmíň tucetkrát během včerejšího večera a noci a dnešního rána.

A úplně pokaždé se cítili jako poprvé.

Právě teď to nebylo jiné.

„Tohle by sis měl vyřešit,“ dokázala ze sebe vypravit a cítila se docela pyšně, že její hlas nezněl vůbec zadýchaně nebo vzrušeně.

„Vím jenom o jednom způsobu, jak to můžeme vyřešit.“

Otevřela oči a vzhlédla k němu, sledujíc nádherné víření rozbouřené šedi. Milovala jeho oči; absolutně se měnily s každou emocí, kterou cítil; temné a divoké při vzrušení, jasné a stříbřité ve chvílích štěstí.

Do pekla s ním a jeho nádhernýma očima.

A tak je našel Blaise: Draca spočívajícího na ní, oba zírající tomu druhému do očí, dokonale lhostejní ke světu kolem nich.

A právě ve chvíli, kdy se černovlasý muž chystal promluvit, spojil Draco své rty s Hermioninými ve vášnivém polibku.

„Fuj, kámo, tohle není zrovna věc, kterou bych po ránu potřeboval vidět jako první.“

Hermiona se odtrhla tak rychle, že třískla hlavou o podlahu. Draco z ní sklouzl a zíral na Blaise, přičemž úplně zapomněl na ženu svírající si naražený zátylek.

„Příště mě aspoň lehce upozorni,“ vyštěkl.

„Mám tě lehce upozornit?“ rozesmál se Blaise, založil si ruce a opřel se o zeď. „A co kdybys ty lehce upozornil mě dřív, než si to vy dva začnete rozdávat?“

Draco odtušil jen hlasitým 'uf', jelikož Hermioně se konečně zadařilo zarvat mu koleno do solaru, čímž jej odvalila na stranu neschopného odpovědět srozumitelněji. Hnědovláska se zpod něj vyškrábala, a když se postavila na nohy s jasně červenými tvářemi, oprášila si šaty.

„Uvítala bych, kdybys zapomněl, že jsi někdy něco viděl,“ řekla tiše. „Než…“

Tmavší muž se pousmál a přikývl. „Nejsem debil, Grangerová. Je mi jasné, že tvoji přátelé jsou trochu… zvláštní. Budu předstírat, že jsem nikdy neviděl ani jedinou věc. Možná nejsem tvůj přítel, ale stále můžeš věřit mému slovu.“

S úlevou si povzdechla a usmála se na něj. „Díky.“ Pak si odhrnula vlasy z tváře a věnovala mu tvrdší, tázavý pohled, než znovu promluvila. „Co tady děláš tak brzy ráno?“

Uvolnil si ruce a popošel, aby šťouchl nohou do Draca, přemýšleje, jestli se blonďák ještě někdy dostane do vertikální polohy. „Lenka mě poslala.“

„Co?“

Krátce na ní pohlédl, a nepřestával při tom tlačit botou do Dracova boku, kopaje ho lehce do žeber. „Lenka řekla, že Ginny řekla, že máte dnes jít do Doupěte. Natrefil jsem na ni včera v Prasinkách a požádala mě, abych ti vyřídil, že se z toho nemáš vyvlíct.“

„Myslela si snad, že se chystám z toho vycouvat?“ prskla Hermiona. „Proč bych se z toho vyvlíkala? Je to normální návštěva mé rodiny a přátel.“

„Nejspíš kvůli tomu, co jsem viděl před pár sekundama… vždyť víš, ta věc, co jsem podle všeho zapomněl, že jsem vůbec viděl.“

Dracova ruka se vymrštila a pevně stiskla Blaiseovo chodidlo, načež se blonďák pokusil strhnout bruneta na zem.

„Já… ech, dobře… předpokládám… chci říct…“ Hledajíc vhodná slova, dokonale ignorovala scénu před sebou; Blaise se pokoušel odkopnout Dracovu ruku pryč, takže blonďák se držel jeho kotníku ještě pevněji. Oba kleli a Draco vykřikoval, že jestliže jej Blaise kope do žeber, má plné právo Blaise srazit k zemi.

„Upřímně řečeno… mám strach jen z toho, co se stane, jestli se mě Ron pokusí políbit,“ přiznala s těžkým povzdechem, opřela se o zeď a nechala hlavu klesnout na drsný kámen za sebou.

„Jestli se… kurva, Blaisi… ten prokletý ryšavec o něco pokusí – mohl bys už spadnout?! – tak ho zatraceně zabiju,“ prskal Draco a triumfálně se rozesmál, když druhý muž dopadl tvrdě na zadek.

„Blbče,“ zaklel Blaise a umístil dobře mířený kopanec do Dracových žeber. Pak se posadil, očividně spokojený s tím, jak blonďák lapal po dechu, a pohlédl na Hermionu. „Je mi jasné… neměli jsme úplně nejkrásnější vztah na světě. U ďasa, vlastně jsem překvapený, že jsi přijala mou zatracenou radu. Ale, dovolíš mi poskytnout ti ještě jedno malé doporučení?“

Posadila se, skrčila nohy k tělu a přikývla. „Myslím, že to neublíží. Chci říct… pokud ti Lenka věří natolik, aby tě poslala sem nahoru, pak ti, hádám, mohu věřit taky. Trochu…“

„To mi stačí.“ Překřížil nohy, oprášil si triko a podíval se na hnědovlásku. „Ty a tenhle blonďatej pitomec milujete jeden druhého, co?“ Přikývla a její tvář se zabarvila do ruda. „A tví přátelé jsou poněkud… předpojatí, pokud se řečeného blonďatého pitomce týká. To nebyla otázka,“ dodal, když přikývla podruhé. „Pochopitelně jsi dost chytrá, abys věděla, že se nemůžeš během Štědrého večera přihasit a všem říct, že s tím blbem pícháš.“ Otevřela ústa k odpovědi a on hlasitě mlaskl. „Nelži, není to pěkné. Vidím na tvém krku cucfleky, Grangerová. Je úplně jasné, co se včera v noci mezi vámi stalo.“

Vůbec netušila, že se dokáže pohnout tak rychle. V jedné vteřině se Hermiona opírala o zeď, v příští nakopla Draca do holeně. „Ty zatracenej zmetku! Jak ses opovážil? Teď je budu muset schovávat! Víš vůbec, jak těžké je skrývat cucfleky?! Kurnikšopa, dokonce ani netuším, jak se schovávají!“

Blaise si tiše povzdechl, čekaje na pauzu v jejím křiku, aby ji mohl přerušit. „Grangerová, soustřeď se na nejbližší úkol, ne na toho idiota.“ Když zmlkla a pohlédla na něj, nemohl si pomoci a protočil oči. „Vážně, ovládej se. Fajn… Myslím, že by ses v přítomnosti těch pitomců, které nazýváš přáteli, měla chovat normálně. Nestarej se o svůj vztah s Dracem; nestarej se vůbec o nic. Prostě si představ, že se máš skvěle.“

„Má pravdu.“ Draco si promnul obličej a posadil se, vypadaje lehce rozcuchaně po Blaiseově útoku. „Neměj o nás starost; prostě žij přítomností. Říkal jsem ti to, Hermiono, moc přemýšlíš. Jdi tam, bav se, pokud chceš, promluv si o tom s rodiči, ale s nikým jiným. Mám-li být upřímný, tví rodiče jsou z celé té grupy jediní nepředpojatí.“

„Předpokládám, že máte oba pravdu… Mám jen obavy, aby na mě Ron nezkusil nějaký trik nebo tak něco…“

„Pokud naletíš na jediný jeho trik, končím s tebou,“ odpověděl Draco s tvrdým pohledem. „Vážně, ten blb by neoblafl ani šutr, kdyby to zkusil. A ty jsi příliš chytrá na to, abys skočila na nějaké 'Pojď si prohlédnout můj pokoj' nebo 'Hej, pojď se postavit vedle mne a nevšímej si toho jmelí' triky.“

„A kromě toho,“ dodal Blaise, „zaslechl jsem od jisté blonďaté dívky, že jsi to slíbila. Nevěděl jsem, že Nebelvíři nedodržují sliby.“

Těžce si povzdychla a složila hlavu do dlaní. „Nesnáším vás dva; opravdu bych nejraději zůstala celý den tady.“

„Já vím,“ odpověděl blonďák. „Ale nemáš šanci. Slíbila jsi to tomu Chlapci-Který-Doprdele-Nechce-Zemřít, a slib je slib. Jdi, bav se, užij si to, a nedělej si starosti.“

Vztyčila se a promnula si obličej. „Proč se pořád cítím, jako bych šla na vlastní pohřeb?“

„Protože už teď víš, že tví přátelé jsou fakt kreténi,“ navrhl Draco a také se zvedl na nohy.

Blaise už také stál a oprašoval si kalhoty. „Prostě nás poslechni, Grangerová; jsme chytřejší, než vypadáme. Pokud chceš, tak ti tady toho pitomce zaměstnám, než se vrátíš.“

Draco vyslal na bruneta nevlídný pohled za tu urážku a odolal nutkání kopnout toho chlapa do holeně. „Jdi do prdele, Blaisi.“

„Mně to nevadí, ty budeš tím, kdo s ním uvízne. A opravdu bych uvítala, kdybyste upekli cukroví nebo tak něco,“ dodala se zlomyslným úsměvem.

„Žádné pečení v naší věži, už jsem ti to říkal,“ prskl Draco.

„Ale… já mám pro tebe sladkou růžovou zástěru,“ doplnila a její úsměv se rozšířil při pohledu na Blaiseovu tvář.

„Napečeme ti padesát druhů cukroví,“ odpověděl Blaise a čapl Dracovu paži. „Nebude to legrace?“

„Do prdele s tebou ještě jednou, Blaisi,“ odplivl si a vrazil tmavšímu muži loket do žeber.

Zamířila k soše Afrodity a usmála se na Draca. „Vždyť víš, že mám opravdu ráda cukroví.“

„Upeču ty zatracené sušenky jen pod jednou podmínkou.“

„A ta je?“

Přešel k ní, sevřel jí tváře do dlaní a umístil decentní polibek na její ústa. „Budeš zpátky před devátou. Ne později, i když budu spokojený, když se rozhodneš vrátit dřív.“

Objala jej a uculila se do jeho krku. „Budu ti chybět, že?“

„Já tobě taky. Jenom nenech Weaslíka nic spáchat; jinak mu odkleju koule a přičaruju mu je pod nos.“

Se smíchem se otočila a s pokynutím Blaiseovi sdělila soše heslo. Možná nakonec dnešek nebude její vlastní pohřeb; život nemohl být tak špatný, když věděla, že bude milovanému muži chybět. Sakra, nesnášela tu možnost, ale pomyslela si, že si také udělala nového kamaráda.

„Mám růžovou zástěru i pro tebe, Blaisi,“ dodala s úsměvem, sledujíc, jak muž při té představě bledne.

Možná, že věci nakonec nepůjdou tak špatně, jak si myslela.


Tak tady to máte, kapitola 24 je dokončená. Ještě nás čeká kapitola 25 a epilog a tahle povídka bude hotová.

Jak jsem uvedla na svém profilu, uspořádám, až tohle skončí, anketu o tom, jaký by měl být titul mé příští povídky (sequelu). Mám pár nápadů, ale nejsem si stoprocentně jistá.

Doufám, že si tuhle povídku všichni užíváte. Chci krátce poděkovat všem, kdo mi blahopřáli k výročí. Bylo to úžasné, fantastická večeře v portugalské restauraci, domácí dezert, sledování filmu. Velice pěkné, velice uvolňující… dokonalá noc. (Dýňový koláč dopadl celkem dobře; bylo to fajn!)

Takže, závěrečná doporučení a pak recept.

Plamenná kritika: pokud neexistuje, žádný plamen nemůže být použit ke spálení této kapitoly. A všech budoucích kapitol.

Zbožňování/láska: oboje zvětšuje moje ego a zmenšuje množství času, který mi zabere vložení další kapitoly. Jen kvůli vám, lidi, jsem byla schopná dojít tak daleko.

Konstruktivní kritika/opravy: velmi ceněno. Prosím, pokud najdete chyby, upřesněte kde a v jaké kapitole a co to bylo za chybu ve svém komentáři.

Dík, lidi. Opravdu díky!

Recept!

Jahodovo-citrónové řezy

Přísady:

Těsto

1 Â� hrnku (375 mL) hladké mouky

Â� hrnku (125 mL) práškového cukru

Â� čajové lžičky (1 mL) soli

Â� hrnku (175 mL) másla (studeného)

Náplň

4 vejce

1 plechovka (300 mL) normálního nebo nízkotučného sladkého kondenzovaného mléka

Â� hrnek (125 mL) citrónového džusu (šťávy?)

2 polévkové lžíce (30 mL) citrónové kůry

1 zavařovací skleničku (250 mL) pravého jahodového džemu

Předehřejte troubu na 350 F (180 C). Vyměřte si pečící papír do zapékací misky tak, aby přesahoval po delších stranách pro snadné odstranění.  (9" x 13" (3 L) = 23 x 33 cm)

Těsto: Nasypte mouku, práškový cukr a sůl do misky v kuchyňském robotu opatřené kovovým listem a smíchejte dohromady. Přidejte studené, na kousky nakrájené máslo a promíchávejte, dokud směs nebude jako hromada drobků (cca 15 sekund). Vysypte směs do připravené misky a pevně umačkejte na dno.

Pečte v předehřáté troubě 15 – 18 minut, až budou okraje zlaté.

Náplň: Ve větší misce našlehejte vejce ruční metličkou. Přidejte kondenzované mléko a míchejte, dokud nebude vše spojené. Pak přimíchejte citronovou šťávu a kůru.

Po horkém těstě rozprostřete jahodový džem, navrch nalijte náplň a pečte 25 – 30 minut, nebo dokud náplň neztuhne.

Upečený koláč nechte vychladit. Když je studený, pocukrujte jej moučkovým cukrem a nakrájejte.

Dobrou chuť. Myslím, že jsem vybrala dobrý recept, co? Hi hi.

Díky!

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 11.05. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: elbi - 31.12. 2013
Název kapitoly je přesný... Ach ano, oheň. To varování na začátku mě trošku odradilo  , ale překonala jsem se  a četla   V Doupěti to holt musí nějak zvládnout.  Další krásné vánoční... Díky  

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: tiberia - 28.12. 2013
Blaise je stejně fajn...a růžová zástěrka mu bude moc slušet. Ještě by na ně Hermiona mohla poštvat Dennise, aby je vyfotil....to by byla ještě cennější fotka, než polibek pod jmelím. Pěkný překlad, díky.

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: Lachim - 26.12. 2013
Blaise s růžovou zástěrou? Zajímavá představa.

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: solace - 26.12. 2013
Nuž, dalo sa čakať, žeto autorka zoberie hopom a nebude saa vyžívať v sladkých romantických scénach. Ale keď tak "dlho" čakali, som rada, že si to poriadne užili. Vďaka za preklad, dievčatá.

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: Zuzana - 25.12. 2013
No, ja mám radšej trochu romantickejší postup, ale som strašne rada, že sú spolu a že sú v pohode:) Blaise je skvelý a postráži Draca aby nebol sám :) je to kamoš. Teraz som zvedavá na to čo urobí Hermiona s Ronom a kedy im konečne oznámi čo sa s ňou deje. Ďakujem za preklad :)

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: scully - 25.12. 2013
Hned ze začátku mě rozesmálo skvělé varování. První polovina byla pěkně žhavá. Hermiona jde do Doupěte,to jsem zvědavá,jak to tam dopadne a jestli řekne Ronovi pravdu. Děkuji za překlad

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: Radka - 25.12. 2013
upozornění jsem si přečetla i celou kapitolu,moc jim to přeji už bylo na čase.Jen chudák Hermiona co ji čeká v Doupěti.Díky za překlad

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: denice - 25.12. 2013
Tak už došlo k nevyhnutelnému a teď už jen Doupě. Na to jsem opravdu zvědavá. Jestlipak bude mít Ron pod nosem tu nezvyklou ozdobu? Díky.

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: Eily - 25.12. 2013
Po dlouhé době sexscéna, která mi nevadila A teď hurá do Doupěte. Díky za překlad, holky

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: larkinh - 25.12. 2013
Možná, kdyby dala Dracovi zelenou zástěru se stříbrnýma kroutícíma se hádkama, že by jí to pečení dovolil :) Už se těším na její návštěvu v Brlohu. Díky za překlad.

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: arabeska - 25.12. 2013
No, varování bylo krásný :D a pokračování ještě krásnější! Konečně! Holka autorka se do toho docela opřela, ale to je jenom dobře :) Díky holky, boží překlad! :)

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: doda357 - 25.12. 2013
Mojou prvou reakciou bolo, že konečne sa k tomu odhodlali  Ale ešte predtým ma rozosmialo varovanie  Bojím sa tej jej návštevy, ale snáď to dopadne dobre  Ďakujem za preklad 

Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: Jimmi - 25.12. 2013
Dúfam, že stihnem prvý komentár. Baby, boli ste úžasné, ďakujem za všetko. K prekladu niet čo dodať, perfektný ako vždy. ĎAKUJEM! a už idem búvať. Dúfam, že sa Vám snívajú krásne sníčky.
Re: 25. Oheň puštěný ze řetězu Od: Lupina - 25.12. 2013
Bylo mi ctí, strašně se mi líbilo podílet se na takovém projektu. I když na mě vyšla ztráta panenství :-D Tomu se říká ironie osusu :-D Marci krásně přeložila kočkování Draca a Blaise. Díky Jimmi za vše :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu