Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

14. (Ne)starám se

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 14.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
Eily nám napísal:

 

14. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: Eily

Beta: marci

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/14/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. 

 

A je tu kapitola 13!!!!

Vztah Draca a Hermiony se sice pomalu, ale jistě začíná vyvíjet. V téhle a další kapitole se toho mnohem víc ukáže.

Disclaimer: Opakuji, že nezískávám žádné peníze z psaní téhle fikce. J.K. Rowlingová vlastní celý svět Harryho Pottera a já si jen půjčuji její postavy pro své morbidní, zvrácené a sadistické příběhy.

Dobře… tahle fikce není opravdu morbidní, zvrácená nebo sadistická. Pokud nepočítáte sexuální neuspokojení.

TAK JDEME NA TO!

Propána, taky jsem si uvědomila, že datum narození Victorie se neshoduje s opravdovým datem v knize. Měla se narodit ten den, kdy byl poražen Voldemort. Můžeme předstírat, že se narodila o dva, tři roky později?

Kapitola 13

(Ne)starám se

Úterý se probudilo do tmy. Azurové nebe bylo zatažené, překryté velkými černými mraky, které zabraňovaly většině, ne-li všem paprskům světla, ozářit svět pod nimi. Jediným náznakem dne byl rudý obzor, díky jehož nevelké záři sníh jiskřil a země plála. Dokud ovšem slunce nevystoupalo výš a nebylo pohlceno mraky.

Úterý se probudilo s pohrůžkou bouře.

Draco Malfoy naprosto nenáviděl vánice.

Vánice vždycky dokázaly způsobit, že vše působilo desetkrát studeněji. Vítr fučel a vyl, a vždy našel nějakou cestičku, jak proklouznout do bradavických chodeb. Kvílel neutichaje celou noc. Svět se stal černošedou peřinou, jediný odstín, barvu mu dodával bílý, rychle vířící sníh, který se divoce valil z temné oblohy.

Sněhové bouře byly děsně nepříjemné; byly hlučné, mokré a vyčerpávající. Cítil se izolovaný ve své ložnici a společenské místnosti, nemohl si vyjít na pozemky nebo do Prasinek, a hrad samotný se stal příliš mrazivým na potulování, pokud jste ovšem nevlastnili eskymáckou výstroj.

Procházet se kolem Bradavic během vánice bylo jako jít na výlet po Sibiři uprostřed února. Nepříjemné, mírně řečeno.

Tahle nepohoda ho rozladila, a díky rozladění byl pak ještě nedůtklivějším a náchylným k hrubým poznámkám a hádkám, ke kterým si ještě nestačil najít dobrého partnera; ona se skrývala ve svém pokoji od jejich debaty před dvěma dny, a to ho rozčilovalo ještě víc.

Draco Malfoy byl pekelně podrážděný a Hermiona Grangerová se stane jeho první obětí v okamžiku, kdy vystrčí hlavu z té její zatracené ložnice.

Jako by ještě chtěla zesílit jeho neštěstí, byla ta blbá společenská místnost zaplavena modrým světlem.

Ksakru, začínalo mu to čím dál víc brnkat na nervy. Zvlášť během bouře si užíval pohled na teplé, plameny oranžové a červené vesele praskající v krbu.

Zatracená mudlovská kráva,“ pomyslel si mrzutě a mračil se na své nohy hozené na stole. „Neumí si do hajzlu ani přečíst instrukce. Nazve mě srabem kvůli skrývání v mém pokoji, a přitom dělá to samé už dva dny. Do hajzlu s pokryteckou Grangerovou.

Poslední myšlenka ho ještě víc zatlačila na okraj, jeho mysl zaplavily sexuální představy jeho a Hermiony při aktech vášně. Zavrčel frustrací.

Draco Malfoy nebyl v dobré náladě, což se plně projevilo v okamžiku, kdy se Hermiona Grangerová odvážila opustit svůj pokoj. Oblečená v kabátě, klobouku, šále a rukavicích.

V okamžiku kdy se její noha dotkla podlahy společenské místnosti, se napětí stalo hmatatelným a nepříjemným. Spíš cítila, než viděla jeho spalující pohled, zuřivý ne-li naplněný chtíčem, a otřásla se. Přála si, aby toho rána ani nevylezla z postele.

„Kde jsi byla?“

Jeho hlas byl hluboký a výhružný. Varování, aby postupovala opatrně, pro případ, že by uvolnila Malfoyovský hněv.

„Těsně před prázdninami jsem mluvila s profesorem Křiklanem a dal mi na práci úkol za extra body. Posledních pár dní jsem ho ve svém pokoji procházela a dokončovala,“ zalhala.

Ve vteřině kdy vstal, Hermiona těžce litovala svého rozhodnutí sejít dolů a postavit se mu. Dva dny jí neposkytly dost času na to přemýšlet a připravit se na jeho pohled. Jeho tělo bylo napjaté a svaly se mu rýsovaly pod hedvábnou košilí. Cítila, jak se její tělo svíjí na povrchu i uvnitř něčím jiným než nepohodlím.

Hrozilo, že jí kalhotky zvlhnou, jak se rozkrok od džínsů o ni třel.

Dva dny. Dva dny boje s nutkáním se sama sebe dotýkat, s přáním si, aby věděla, co se děje. Dva dny izolace od muže jejích snů nestačily.

Zoufale se bála, že Draco ví, co doopravdy dělala, zděšená, že by ji kvůli tomu konfrontoval a řekl jí jak je nechutné, že ze všech lidí právě ona, si dovolí masturbovat ani ne padesát stop od něj.

Napětí se dvojnásobně zvýšilo, když jí rozpaky zbarvily při té upomínce tváře do červena. I když věděla, že sebeuspokojování je naprosto přirozená věc, málokdy to dělala, a bylo trochu trapné být v blízkosti člověka, na kterého při tom myslela. Zvlášť, když se to stalo teprve před dvěma dny.

Opíraje se o gauč si Draco přísně založil ruce a sjel ji jedním ze svých pohledů: „Grangerová, jedna malinkatá část mě ti chce věřit. Ale,“ udělal krok dopředu, „zbytek mi říká, že lžeš a že ses mi uplynulé dva dny vyhýbala. Proč ses schovávala? Protože jsem měl onehdy pravdu? Nebo protože nedokážeš vystát pohled na modré plameny kvůli své chybě?“

Převrácením očí dala najevo své rozčílení. Bylo jasné, že se ji snaží vyprovokovat k hádce. Nejen jeho slovy ale i postojem. A ona zrovna nebyla v náladě a ani neměla čas na to se s ním hádat.

„Viditelně se snažíš nás dostat do hádky, Godrik ví proč,“ prohlásila, zatímco se pohnula ke dveřím, „ale já nemám náladu na to se s tebou hádat. Budu venku asi hodinu a doufejme, že můžeme v klidu a rozumně prodiskutovat mou ohňovou nehodu až se vrátím.“

„Ty nikam nejdeš.“

Otočila se, jak jí sevřel paži. Její pohled se setkal s jeho planoucím, roztavené stříbro se nebezpečně blýskalo v tlumeně osvětlené místnosti. Cítila, jak jejím tělem projelo bezděčné zachvění, když jí strach sevřel hrdlo. Nebála se jeho, ale pocitů, které v ní vyvolával. Její tělo se napjalo potřebou, když viděla dominanci a příkaz v jeho očích, a její kalhotky zvlhly při hlubokém zavrčení, které vydal, když ji popadl za ruku.

Těžce polykala, bojujíc o kontrolu nad svým tělem, ale povedlo se jí vyškubnout se z jeho sevření.

„Co si myslíš, že děláš?“ vyštěkla a předstírala podráždění, přestože se mu chtěla vrhnout do náručí a bláznivě ho líbat.

„Nepustím tě odsud,“ odpověděl vztekle. „Nemáš povolení. McGonagallová to dnes ráno prohlásila ve Velké síni; naším směrem se žene obrovská bouře a žádný student nesmí jít ven na bradavické pozemky.“

Aby to dokázal, kývnul směrem k nejbližšímu oknu. Vítr nabral na síle, skučel za sklem, a nebe se před jejich očima setmělo, změnilo se na tmavě šedivou hustou pokrývku. Svět se koupal ve stínu a jedinou patrnou barvou byla bělost sněhu. Těžké vločky už putovaly směrem k zemi, divoce tancovaly v poryvech větru.

„Já vím, Malfoyi,“ odpověděla a nepřítomně si třela paži. „Právě proto chci vyrazit teď a do hodiny se vrátit; bouřka má doopravdy začít až za hodinu a půl. Do té doby budu zpátky.“

„Neměla bys chodit ven v takovém počasí,“ odsekl rozčilený její odpovědí. Znovu se cítil otrávený a frustrovaný celým světem, ale hlavně hnědovláskou před ním, která nosí do postele ultrakrátké šortky.

„Zatím to není tak zlé. Navíc umím seslat štít, voděvzdorné a zahřívací kouzlo, takže nenastydnu ani se nezaseknu ve sněhu. A pokud to bude tak špatné, tak nejspíš zamířím k Hagridovi a zůstanu tam, dokud se nevyjasní,“ klidně argumentovala, vzala si u dveří boty a zapnula si je přes džíny.

Draco tajně miloval i nenáviděl její speciální kožené boty. Končily jí pod koleny, držely ji v teple a nutily ho přát si, aby se kolem procházela jenom v nich.

Proklínaje sebe a svou představivost se málem nevrátil do reality včas. „Proč musíš jít ven teď?“ zeptal se v okamžiku, kdy došla ke dveřím.

„ Proč ti najednou mám hlásit všechny svoje pohyby a důvody?“ odsekla a hleděla na něj přes rameno.

„Jen si myslím, že je velmi špatný čas na to jít ven,“ odpověděl břitce a vzdoroval nutkání ji popadnout a líbat, dokud s ním nezůstane. „Myslím, že jen idiot by šel ven v tomhle počasí. Ty, předpokládám, nejsi idiot, takže k tomu musíš mít nějaký důvod.“

Podruhé během deseti minut převrátila oči a podrážděně vydechla, se skřípáním zubů potlačujíc všechny ostré komentáře, které jí vířily hlavou. „Když to musíš vědět, tak mám s někým schůzku a musím vyzvednout speciálně vyrobený dárek pro Ginny. Můžu už jít, tati, nebo ti mám podepsat smlouvu krví či přísahat věrnost?“

Hluboce zavrčel při jejím sarkastickém tónu a byl připravený na ni vypěnit, když si hluboce povzdechla, otevřela dveře a odkráčela přibouchávajíc mu je před nosem.

„Kurva, Grangerová!“ vyštěkl, otočil se na patě, rozzuřený a vzrušený hnědovlasou lvicí.

Vydupal po schodech, práskl za sebou dveřmi, odstranil své oblečení, a padl po zádech na postel. Masíroval si ptáka a jeho mysl byla zaplavena představami té odhodlané ženské.

Měl by s tím něco udělat…


Lenka Láskorádová klidně seděla u stolu, u kterého před méně než týdnem seděli Minerva McGonagallová a Harry Potter, a plánovali a diskutovali. Usrkla si máslového ležáku a naklonila hlavu ke dveřím, jakmile se švihem otevřely. Pouštějíc poryv sněhu do místnosti hnědovláska vkráčela do Tří košťat.

Hermiona se svezla se na židli naproti Lence, strhla si klobouk a poděkovala blondýnce za ležák stojící před ní. Lokla si a nechala tekutinu prohřát tělo od hlavy až k patě. Sundala si šálu a rukavice, aby se cítila pohodlněji před rozhovorem s Lenkou.

Jakmile se jí do rukou vrátil cit, těžce si povzdechla a rozhlédla se okolo, aby se ujistila, že jejich rozhovor nebude nikým poslouchán. Lenka po celou dobu zůstala blaženě zticha a trpělivě čekala, až Hermiona začne konverzaci.

„Mám problém.“

Lenčiny rty se stočily do malého úsměvu. „Předpokládám, že máš. Řekni mi o něm.“

„Je to Malfoy.“

„Ach, on tě nechtěl jako svůj vánoční dáreček?“

Barva by zaplavila její tváře, kdyby už nebyly jasně červené od ledového větru. Hermioniny oči se při Lenčiných slovech rozšířily, i když se dalo předpokládat, že po tomhle bude chvíli v šoku.

„Ne… vůbec ne. Ani jsem neplánovala být jeho vánoční dárek,“ odpověděla zděšeně Hermiona. „Ne… je to něco úplně jiného.“

Lenka pomalu přikývla, ale vědoucí úsměv byl stále na místě, když kynula na hnědovlásku, aby pokračovala.

„Já… Já myslím, že mě Malfoy přitahuje,“ zašeptala, jako kdyby to byla ta nejhorší věc na světě. „Já… nemůžu na něj přestat myslet po tom polibku.“

„Polibku?“ Lenčin úsměv se rozšířil, oči zářily veselím a ještě něčím dalším, co Hermiona nedokázala určit.

Její tváře ztmavly při vzpomínce na ten polibek. Nebyla ten typ, který by běhal okolo a všem vykládal o její puse s Dracem, ale Lenka byla blízká přítelkyně. Lenka na rozdíl od Ginny nešířila drby, prostě naslouchala a poradila. Kvůli tomu měla Hermiona Lenku raději než kteroukoliv jinou dívku v Bradavicích.

Lence mohla věřit.

„A… ano,“ povzdechla si poraženě. „Byli jsme k té puse trochu dotlačeni… minulý týden nás nachytali pod jmelím a, no, kvůli tomu kouzlu jsme se nemohli dostat pryč, aniž bychom se políbili…“ Její obličej znachověl, jak si usrkávala z pití. „Ale… ale nebylo to nechutné! Myslela jsem si, že to bude nechutné, zvlášť díky mým přechozím zkušenostem. Myslím tím, Krum byl v pohodě, ale s Ronem to bylo prostě… nepříjemné. S Malfoyem to bylo… to bylo…“

„Vzrušující, dokonalé, vášnivé; jako odpálení ohňostroje v tvém těle a mysli,“ dokončila bez zaváhání Lenka.

„Ano. Já jen… Nemůžu to dostat z hlavy. Tak moc se hádáme, nehodíme se k sobě, ale když mě políbil… panebože, bylo to tak správné. Ale je to špatné, že?“ zaúpěla a schovala si obličej do dlaní. „Je to špatné na mnoha frontách. I když si na konci vybral správnou stranu, jsme stále jen známí. Připadám si, jako kdybych Harryho a Rona zradila. On… on nám dělal ze života peklo šest let a teď… teď se nemůžu dočkat okamžiku, kdy ho znovu políbím. Chci ho znovu líbat!“

Lenčin úšklebek se změnil v široký úsměv, v očích se jí odráželo poznání a klidné přijetí toho, co Hermiona řekla. „A co si o tom myslí on?“

„Nevím,“ povzdechla si. „Nemluvila jsem s ním; uvědomila jsem si to před dvěma dny, a proto jsem ti hned poslala sovu, abychom se tu sešly. Nevím, co mám dělat. Netuším, jak se cítí nebo jak bude reagovat. Je to takový arogantní blbec.“ Podráždění v Hermioniných očích řeklo Lence víc než její slova.

„Dnes ráno jste se pohádali.“ Nebyla to otázka, ale konstatování.

„Jak jsi to…?“

„Tvoje oči a způsob, jakým o něm mluvíš. Jsi na něj naštvaná, zuříš, a není to tak dlouho. Taky jsi ho nazvala blbcem,“ dodala Lenka s jiskřičkou v očích.

Hermiona pomalu přikývla ohromená tím, jak vnímavá Lenka je. „Byla by z tebe skvělá terapeutka.“

„Nevím jistě, co to je, ale beru to jako kompliment.“

Hermiona ignorovala nutkání převrátit oči a pokračovala. „Ano, dneska ráno jsme se pohádali. Ten blb mě nechtěl nechat odejít. Tvrdil, že se před ním schovávám a že je moje chyba, že oheň je pořád modrý. A taky řekl, že mě odmítá nechat jít ven, když má přijít obrovská vánice.“

„Váš oheň je modrý?“

Hermiona Lenku rychle zasvětila do jejich hádky před několika dny. A jak se jí povedlo předávkovat oheň Duhovým práškem. „Ale,“ řekla a hlas měla plný studu a ponížení, „když jsem viděla jak… jak je přitažlivý… měl na sobě jen hedvábné pyžamové kalhoty… byla jsem tak frustrovaná. A pak… asi si všiml, v čem spím já… viděla jsem jak… no víš… roste.“ Lenka znovu přikývla. „A cítila jsem se tak… sexy. Utekla jsem pryč… schovala se v pokoji, a poprvé za dlouho dobu jsem dělala… věci.“ Tváře jí hořely, slova se zadrhávala v krku a zaplavily ji rozpaky, jak se snažila Lence co nejlépe vypovědět nedělní události.

„Chápu… předpokládám, že jsi na něj myslela.“ Lence v očích zářilo poznání. „Proč si myslíš, že byl vzrušený?“

„Já… nevím. Asi kvůli tomu, co jsem měla na sobě… já… myslím, že teď dlouho s nikým nespal. Minimálně si nikdy nedovedl holku do věže, takže je snadné vyvodit, že to měl z nedostatku… však víš. To je… to je to, čemu nerozumím,“ vykřikla a frustrovaně si prohrábla vlasy. „Myslím tím… ta pusa, to jak jsme kolem sebe v neděli přešlapovali… nevím, jestli je to jen fyzickou přitažlivostí nebo je za tím něco víc!“

„Chceš, aby z toho bylo něco víc?“

Hermiona zírala na Lenku a myšlenky pádící její hlavou se zastavily, jakmile blondýnka vyslovila tu jedinou věc, na kterou se pomyslet bála.

Co vlastně chtěla? Toužila po Dracovi jen na fyzické úrovni kvůli sexuálnímu uspokojení, nebo tu bylo něco jiného, co přilévalo olej do ohně? Chtěla, aby to bylo víc než fyzické, nebo to byl jen chtíč?

„Já… nevím,“ zamumlala, neschopná nebo příliš vyděšená na to, aby našla pravdivou odpověď.

„No,“ řekla Lenka, jakmile dopila svůj máslový ležák, „doporučuju ti, abys tu odpověď našla. Jakmile ji budeš mít, jakmile budeš vědět, co chceš, bude mnohem jednodušší mu dát najevo, jak se cítíš. Nemůžu ti poradit, co vlastně chceš, ale doporučuju ti, abys byla opatrná. Pohybuješ se po tenkém ledě; uděláš špatný krok a všechno se může zhoršit. Ale,“ dodala s úsměvem, „když uděláš ten správný, všechno půjde líp. Draco je taky jen člověk, takže má city tak jako ty. Ujisti se, že jsi si svým rozhodnutím jistá, než si s ním půjdeš promluvit. Může být taky zraněný.“

„Já vím,“ řekla Hermiona mírně a několikrát pořádně upila ze svého nápoje. „Hádám, že na tohle budu muset přijít sama.“

„Nepochybně,“ odpověděla Lenka. „Chceš slyšet návrh?“

Hermiona přikývla polykajíc zbytek svého ležáku; už neměla moc času, jestli se chtěla vrátit zpátky před bouří.

„Zkus ho políbit znovu, spontánně, bez jmelí a hádek, a uvidíš, co se stane pak.“

„Ty chceš jenom slyšet historky o tom, jak se muchluju s Malfoyem,“ odpověděla Hermiona a zaksichtila se.

„Možná že chci,“ řekla Lenka s rošťáckým úsměvem. „Ale nedoporučuju ti, abys mu řekla, že sis to dělala při myšlence na něj. Aspoň ne hned teď, bylo by to pak kapku divné.“ Hermiona se zuřivě červenala. „Předpokládám, že to je vše, o čem jsi chtěla mluvit?“

„No… já… jaké jsou tvé prázdniny?“ zakoktala Hermiona a cítila se provinile za svou sobeckost.

„Skvěle, taťka a já jsme šli koledovat s Ginny a její rodinou. Nikdy jsem předtím nekoledovala; je to mudlovská tradice. Byla to celkem zábava.  Ale Harry ani Ron tam nebyli.“

„Jak… něco nového o Ronovi?“ zeptala se Hermiona a snažila se znít trošičku zvědavě.

„Nevím,“ odpověděla Lenka upřímně. „Ginny zmínila, že se zamknul v pokoji a kdykoli vyjde ven, tak se hádá. Asi ho nepotěšily tvoje vánoční plány.“

„Ne, vůbec ho nepotěšily,“ zabručela Hermiona a vázala si kolem krku šálu. „Jak se mají ostatní?“

„Když jsem je viděla naposledy, tak celkem dobře. Ginny se zmínila, že teď bylo všechno napjaté, ale myslím, že je to přichází přirozeně s Vánoci. Je to stresující období. Proto mám ráda naši rodinnou tradici.“ Lenka vstala, jak si Hermiona  narazila klobouk na nezvladatelné kudrny.

„A ta je?“

Lenka se usmála, navlékla si kabát, zatímco si Hermiona ten svůj pozapínala a natáhla si rukavice. „Vlastnoručně vyrobené dárky, žádná velká hostina, jen strávený čas s tvými bližními. Není důležitá peněžní hodnota, ale ta emocionální. Všechno, co dostaneme, má sentimentální význam.“  Zacukalo jí úsměvem a oči jí změkly, když pohlédla na Hermionu. „Mysli na to, až budeš vybírat dárek pro Draca. Pamatuj, má všechno co si jen za peníze můžeš pořídit, ale ujišťuju tě, že potřebuje něco, co za peníze nekoupíš.“

„A to je co?“ Došly ke dveřím a pozorovaly rychle vířící sníh, jak bouře začínala.

„Přátelství a lásku. A myslím, že mu můžeš dát oboje.“  Sotva to dořekla, zaznělo hlasité prásk a Lenka zmizela.

Hermiona myslela na Lenčina slova, když na sebe seslala několik kouzel, strčila ruce do kapes a vyrazila do zuřící bouře. Možná měl Draco pravdu; možná neměla opouštět hrad.

Jak se prodírala sněhem ke specializovanému obchodu, přemýšlela, jestli jí Lenčina rada nakonec k něčemu bude.


„Ronalde Weasley! Okamžitě vylez z toho pokoje!“

„To nezabere, vždyť už je tam zavřený několik dní.“

„Debil jeden. Uvědomuje si vůbec jak je zatraceně sobeckej? Zamknout se kvůli tomu, že holka, kterou má rád, se rozhodne netrávit s ním Vánoce. Vždyť to není ani jeho žena nebo přítelkyně.“

„To proto, že se nikdy neodvážil jí zeptat.“

„Trochu k pláči, jestli chcete znát můj názor.“

„Nikdo se tě neptal, Georgi.“

„Percyho prohlášení si zasloužilo reakci.“

„O žádnou jsem se neprosil. Bille, zkus to znovu.“

„Rone! Vytáhni tu svou pihovatou prdel z toho zatracenýho pokoje, ty zasranej blbče.“

„Jako kdyby ho tohle mělo nějak popohnat.“

„Strč si to někam, Charlie.“

„Nech mě to zkusit.“ Podsaditý zrzek se protlačil přes svého staršího bratra, vysokého a štíhlého Billa, aby zabušil na dveře. „Rone, no tak! Všichni jsou tady! Nechceš si s námi dát aspoň pudink? Teddy je tu. Všichni víme, jak rád si s Teddym hraješ.“

„Tuhle variantu jsme zkoušeli a nefungovalo to.“

„Proč nepřijdeš s něčím užitečnějším, Gin, místo toho abys nám říkala, co nezabralo až potom, co to zkusíme?“

„Vždycky můžeme zalhat a říct, že dorazila Hermiona.“

Tři rusovlasí chlapi a jedna dívka zírali s údivem na nejmladšího mužského v chodbě. George pokrčil rameny; podrbal se na zjizveném místě, které dřív bylo jeho uchem – nutkání, které se od nedávna objevilo kdykoli se cítil nesvůj nebo byl ve stresu. „Co? Stojí to za pokus.“

Ginny bouchla staršího bratra do paže. „Jasně, a jakmile zjistí, že tu není, rozpoutá se všemi další zatracenou hádku a bude naštvaný ještě víc.“

„Gin má pravdu,“ přidal se Percy. „Ničemu to nepomůže, když řekneme tohle.“

„Nejspíš by ti stejně ani nevěřil,“ dodal po chvilce Charlie.

„Jen bych si přál, aby vyšel ven a se všema se přivítal,“ povzdychl si Bill a mnul si zjizvený obličej. „Sakra, ani nevyšel ven, když jsi přijel ty.“ Gestikuloval směrem k Charliemu.

„Mám akorát tak dost jeho dětinskosti,“ řekl velice rozčilený Percy. “Já vím, já vím, možná že nemám právo to říkat, když vezmu v úvahu, co jsem dělal já, ale aspoň jsem dospěl. Ron se chová prostě uboze.“

„Percy?“ jemný ženský hlas se rozlehl po schodišti. „Je všechno v pořádku?“

Percy nakoukl za roh a sledoval drobnou blondýnku v půlce schodiště. „Všechno je v pohodě, Audrey, běž zase dolů a pomoz mamce s úklidem. Jsem si jistý, že mého bratra jednoho dne poznáš.“

„Je všechno v pořádku?“ další ženský hlas se připojil k tomu prvnímu.

Slyšeli Audrey, Percyho snoubenku, jak řekla: „Jo. Alespoň to říká Percy, ale ten říká hodně věcí a hodně z nich není pravda.“

„Vážně? Jako co?“

„Třeba jako tenkrát když jsem…“

„Audrey! Prosím tě, klidně si o tom dole mluv, ale daleko od mé matky!“

„Saro,“ vykřikl Charlie, jak nahlížel za roh, aby našel brunetku s pěknými křivkami, která s ním sdílela jeho postel, „prosím do ničeho se nezapleť.“

Sarafina, žena která s Charliem pracovala v dračí rezervaci v Rumunsku, našpulila své plné rty. „Dobře, ale jen když za to pak dostanu odměnu.“

„Jakou? Jo, dobře! Pojď, Saro, Molly potřebuje naši pomoc!“ zvolala Audrey, která si dost dobře nedokázala poradit s vášnivými pohledy, které si Charlie a Sarafina vyměňovali.

„Ženy,“ povzdychl si Percy a opřel se o zeď. „Někdy to s nimi není lehké.“

Ginny si odkašlala a pohlédla – nebo spíše vzhlédla – ke svým bratrům. „Se mnou to není tak těžké.“

Bill se zazubil a pocuchal ji po vlasech. „Ou, ale s tebou je to úplně nejtěžší.“

„Proč?“

George se natáhl a stiskl ji v náručí. „Protože tebe máme nejraději.“

„Až na Rona,“ dodal Charlie po chvilce, „protože je debil a nestará se o nikoho jenom o sebe!“ Poslední slova zařval a doufal, že vztek dostane jeho bratra z pokoje.

„Nic nezabírá,“ povzdechl si Bill. „Navrhuju nechat to teď být. Zkusíme sem znovu dostat Grangerovy.“

Skupinka kličkovala dolů po schodech Doupěte. I když rodina za ty roky přišla k penězům, s opravami domu nespěchali. Pořád byl odolný a bylo pro ně těžké měnit domov, který si zamilovali.

„Mám po krk toho jeho chování,“ zabručela Ginny. „Když se ve škole dozvěděl o Hermioniných plánech, úplně se zbláznil. Neville mi ve vlaku říkal, že viděl Rona, jak se ji snažil zahnat do kouta a napadnout.“

„Je to pravda?“ zeptal se nevěřícně George.

„Zjevně ano; Neville běžel pozdě a spěchal po chodbě, když slyšel zvýšené hlasy. Když se dostal ke schodům, našel Rona, jak něco křičel směrem k odpočívadlu naproti němu; ječel na Hermionu. Říkal, že jediný důvod, proč jí nic neudělal, byl ten, že se schodiště přesunulo.“ Ginny se otřásla hněvem, když si vzpomněla na Nevillův příběh. „Debil jeden. Dělá jako kdyby ji Malfoy měl znásilnit, a sám si začne a dělá takový kraviny.“

„Chápu, že mu na ní hodně záleží,“ řekl po chvilce ticha Bill, „ale tohle zachází příliš daleko.“

„Je to dospělá žena,“ souhlasil Percy. „Mnohem vyspělejší než jsme byli v jejím věku my. Dokáže se rozhodnout sama a nepotřebuje znát Ronův názor. Propána, vždyť mu ani nemusí nic vysvětlovat, pokud sama nechce.“

„My to víme,“ řekl George, když dorazili do nádherně prázdného obývacího pokoje; ženy se zrovna srocovaly v kuchyni, aby poklidily a nachystaly pudink. Po Arthurovi nebylo ani vidu ani slechu, nejspíš se ukrýval v garáži u svých mudlovských hraček. „Jen bych si přál, aby si to uvědomil i Ron.“

„Budeme s tím muset něco udělat a brzo,“ poznamenal Charlie a sesul se do svého oblíbeného křesla. „Není to normální a rozhodně to nepomáhá jeho vztahům ke komukoli.“

„V tom jsem s tebou sjednocen.“

„Kdo sakra říká sjednocen, Percy?“

„Já jo.“

„Zní to trochu přitepleně,“ přisadil si George.

„Nejsem teplej,“ odsekl Percy. „Očividně, když uvážím, že jsem zasnoubený s někým, kdo má prsa a tělo ženy.“

„Víme jistě, že má opravdu vagínu?“ zeptal se Charlie a zachechtal se.

„Já to vím!“ prohlásil Percy a rozhořčeně si založil ruce.

Sourozenci se na sebe zazubili a užívali si společné chvíle, kdy spolu mohli vtipkovat pobavit se. Zatím byly prázdniny všechno, jen ne zábavné, se schovávajícím se Ronem a popudlivou Molly. Zdálo se ale, že toho rána všichni kromě Rona vstali s dobrou náladou. Zvlášť když se Harry vrátil s dobrými zprávami. Zprávami, které se bohužel k Ginny nedostaly, protože nejmladší Weasleyová si až příliš užívala drbací dýchánky.

„Však se všechno dozvíme včas, nebo ne?“ zeptal se George.

Bill přikývl. „Zatím to vypadá, že budeme vědět všechno do osmnáctého.“

„To jsou ještě dva celý dny,“ zaskučel George.

„Lepší než nic,“ odsekla Ginny, sedíc na kanapi vedle svého nejstaršího bratra.

Percy si zabral křeslo, zatímco George se svalil na malou pohovku. „Hádám, že další dva dny Ronových šaškáren není tolik, zvlášť když s ním trčíme víc než týden.“

„Technicky vzato s ním nejsme,“ upozornil Charlie. „Koukáme, jak se schovává a snažíme se od něj být, co nejdál to jde.“

„Ještě štěstí, že mamka s taťkou dokázali přidat k baráku víc pokojů,“ řekl George, „jinak by to mohlo být trochu nepříjemný.“

„Jo, nechtěl bych být v pokoji s tebou a Angelinou,“ zasmál se Percy.

„C…cože?“

„Slyším vás dva souložit každou noc,“ zasténala Ginny. „Jste tak děsně hlasití! Prosím, použijte na váš pokoj tišící kouzla! Onehdy byl Harry tak znechucený, že se mě nechtěl ani dotknout.“

„A to si myslíš, že by se někdo chtěl dělit o váš pokoj? Ty a Harry jste hormony posedlí puberťáci,“ odsekl George. „Řekl bych, že s váma dvěma by to bylo horší.“

„Harry aspoň ví jak použít tišící kouzla,“ vyštěkla Ginny.

„No, Fleur a já konečně můžeme být při sexu nahlas,“ řekl Bill pomalu a doufal, že zastaví hádku, než se rozhoří. Všechny oči v pokoji se obrátily na něj a ani z kuchyně nebylo nic slyšet. „No zkuste si mít sex, když vaše dítě spí vedle v pokoji a má tendence začít plakat sotva začneme. Bydlí v pokoji Tonksové, což znamená míň stresu a víc sexu pro mě s Fleur.“

„Tuhle představu jsem nepotřebovala,“ zaskučela Ginny.

„To nikdo,“ zamumlal Percy a vypadal trochu pobledle.

Charlie se na Billa zakřenil. „Vsadím se, že Sara a já máme víc sexu než vy. Ta holka je divoška. Miluju to. Vždycky jdi po holkách, který milujou draky; jsou nezkrotný a děsně sexy.“

„Bille!“

„Charlie!“

Nejstarší Weasleyovi otočili hlavy k dvěma ženským hlasům u vstupu do obýváku. Fleur se rozhořčeně napjala a její nedávno zastřižené vlasy ve světle pobleskovaly, zatímco vysoká Sarafina s křivkami na správných místech si přísně založila ruce.

„Cso to má znamenat?“ vykřikla Fleur a oči jí varovně plály.

„Charlie! Snad jsi starý dost, abys věděl, že nemáš mluvit o našem milostném životě. Zvlášť se svou rodinou!“ vyštěkla Sarafina.

„Pojď se mnou!“ zakřičely obě, popadly své partnery a vytáhly je z místnosti.

Fleur zavedla Billa do pokoje, kde mu ve vzteku pěkně vynadala, dokud muž jejích snů nedokázal, jak moc po ní touží, a jemně a pomalu ji nepoložil na Georgeovu postel.

Zato Sarafina se vrhla na Charlieho v momentě, kdy vešli do Percyho pokoje. Charlie ji přitlačil na zeď a tvrdě přirážel znovu a znovu, dokud neprosila o milost.

Trio dole zatím vybuchlo do hlasitého smíchu. Tak je Harry našel, jak se válejí, slzy jim tečou po tvářích, jak se dusili smíchy, a obličeje mají celé červené.

„Co… co se tu děje?“ zeptal se v okamžiku, kdy se výkřik potěšení roznesl po domě.

„Kurva jo, Charlie!“

„Byla to…?“

Ginnyin záchvat smíchu se ještě zvětšil, jak kývala na Harryho, aby mu odpověděla na jeho otázku. Brunet se temně začervenal, tajně spokojený, že se věci pomalu vracejí do starých weasleyovských kolejí.

Jen kdyby Ron konečně dospěl…


Kde sakra byla?

Nebyla u toho, když McGonagallová oznámila počítání přítomných ve Velké síni. Neozvala se od té doby, co ve vzteku opustila věž. A nebylo po ní ani známky od té doby, co se začal sypat sníh a vítr skučet.

Co jí sakra trvalo tak dlouho?

Draco zuřivě rázoval po společenské místnosti neschopný dál krotit svůj vztek a obavy. Hermiona byla tam venku, v té zatracené bouři, a on neměl ani tušení, jestli byla v bezpečí nebo zraněná.

Místo obav o její bezpečí by se měl spíš strachovat o svůj zdravý rozum. Nestávalo se každý den, že by Draco Malfoy měl obavy o blaho Hermiony Grangerové. Do háje, on se o ni nikdy předtím nestrachoval.

Tentokrát… tentokrát se něco změnilo, uvnitř něj a v reálném světě. Cítil se za ni zodpovědnější, naplněný obavami. A přistihl se, že mu mysl napadá její představa víc než kdy dřív.

Něco na Hermioně Grangerové ho oslovovalo a působilo, že se mu žaludek svíral úzkostí.

Co když byla zraněná?

Co když někde uvázla, bez možnosti se s někým spojit?

Co když umřela a zítra najdou její zmrzlou mrtvolu?

Otočil se a praštil do zdi. Dosáhl tím jenom poškrábání a pohmoždění ruky. Jak krev unikala z ranek, nasupeně hleděl na kameny, vystrašený kvůli té mladé Nebelvírce.

Jestli umřela, tak on…

„Kruci, nerada to přiznávám, ale měl jsi pravdu, Malfoyi. Je to děsná bouřka a začala o dost dřív, než jsem čekala.“

Draco se bleskurychle otočil, oči vztekle probodávaly ženu stojící u vchodu, pokrytou od hlavy k patě sněhem.

„Co ti tak dlouho trvalo?“ vyštěkl.

„Co myslíš?“ zeptala se a setřásala si sníh z hlavy a klobouku. „Vlastně mi to trvalo kratší dobu, než jsem měla původně v plánu.“

„Na co jsi do hajzlu myslela?“ zahřměl najednou, neschopný snášet její zlehčující odpovědi. „Ty jsi věděla, že bude bouřka. Věděla jsi, že je blbost chodit ven. Zatraceně dobře jsi věděla, že jsem nechtěl, abys šla tam ven. Na co jsi kurva myslela?“

Hermiona upřela oči na blonďáka, pověsila svůj klobouk na věšák, aby uschnul, a velice opatrně si sundala svou sněhem pokrytou šálu. „Malfoyi, nemusím poslouchat každičké tvoje přání a rozkaz. Jsem svobodná bytost a můžu si dělat, co chci, kdykoli chci. Včetně toho jít ven když chci, i když je tu hrozba trochy sněhu.“

„Trochy sněhu?“ zakřičel Draco. „Trocha zkurvenýho sněhu! Zešílela jsi?“

„Ne, ale začínám si myslet, že ty jo,“ vyštěkla, zastavujíc rozepínaní svého kabátu. „Co máš sakra za problém?“

„Můj problém je, že jsi byla tam venku, v té zasrané bouřce, kvůli tvé zasrané schůzce a dárku, který jsi mohla vyzvednout zítra!“ Zuřivě se chytil za paže, rychle rázoval po místě a bojoval proti nutkání přejít tam a zaškrtit tu zmatenou a podrážděnou hnědovlásku.

„Co je ti vůbec po tom?“ odsekla, a konečně se zbavila kabátu.

„Mohla… mohla jsi být zraněná!“ zařval a nestaral se, že slyšela jeho obavy. „Mohla ses ztratit a umrznout na smrt! Mohla jsi spadnout a zranit se tak, že by ses nedostala zpátky. Mohla jsi umřít, zatraceně!“

Jako by se jí z mysli zvedla mlha, jak záblesk poznání paralyzoval každičkou část jejího těla. Srdce jí bolavě tlouklo v hrudi a oči se jí rozšířily šokem. Opravdu se Draco chystal přiznat to, co si myslela, že se chystá přiznat?

„Proč… proč by pro tebe mělo něco znamenat, kdybych umřela?“ zeptala se, vyslovujíc tu jedinou otázku, na kterou se bála znát odpověď.

„Protože!“ zavrčel a máchal rukama, jak nemohl najít slova. „Protože,“ zjemnil hlas, „mi na tobě záleží.“

AHAHAHAHAHAHAHA!

Cliffhanger.

Jsem mrcha, co?

HA!

Teď žádný recept, je půlnoc a musím vstávat v pět ráno (ne moc chytré, co?). Uveřejním dva malé v další kapitole.

Nebojte, chystám se uveřejnit další celkem brzo. Zjistíme, o co jde mezi Dracem a Hermionou a pokusíme se přijít na to, jaké jsou Harryho dobré zprávy.

Co se týká Weasleyovic milenek: Audrey je postava, kterou Percymu, podle mého výzkumu, přisoudila Rowlingová. Sarafína je nicméně má postava. Je v ní trošku ze mě, ale ne moc. Její jméno je stejné, jaké měla má postava v WoW (World of Warcraft), než jsem ho změnila. Líbila se mi myšlenka Charlieho, který má přítelkyni s trochu jiným jménem.

Weasleyovská scéna nešla úplně tak, jak jsem si plánovala, ale… líbí se mi ten dodaný humor.

Zpětná vazba:

Konstruktivní kritika – velmi vítána. Jako vždy, všechny chyby (pravopis, překlepy atd.) kterých jste si všimly, mi napište ve svých komentářích.

Plameny – roztopí sníh a zvýší vášeň mezi Dracem a Hermionou

Zbožňování – vždy vítáno a milováno

Opatrujte se!

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 02.05. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 14. (Ne)starám se Od: avisavis - 17.01. 2014
Vloudilo se ti tam pár chybiček. Např: „To jsou ještě dva celý dny,“ zaskučel George. - Celé.  Pokud bys měla zájem o opravu, ráda ti pomohu.

Re: 14. (Ne)starám se Od: solace - 19.12. 2013
Scéna s Lenkou bola pekne napísaná. Je fajn, že sa v príbehu znovu objavila. Aspoň sa má Hermiona komu zdôveriť. V dome Weasleyovcov je pekné dusno - okrem Rona zatvoreného v izbe im to tam aj pekne eroticky iskrí:-) A na konci sme sa dozvedeli jedno veľké prekvapenie - Dracovi na Hermione záleží:-) Vďaka za preklad, Eily.

Re: 14. (Ne)starám se Od: Sebelka - 15.12. 2013
Děkuji za bezva kapitolu. Jiťa

Re: 14. (Ne)starám se Od: Lachim - 15.12. 2013
Tak tohle je jak konec u špatný telenovely. Fofruju dál.

Re: 14. (Ne)starám se Od: denice - 15.12. 2013
Přidávám se k většině - Lenka je bezvadná, takový hlas rozumu, který Hermiona zdá se teď nejvíc potřebuje. A Weasleyovi jsou zábavní takovým neomaleným přisprostlým způsobem - před Molly by si to nedovolili, to si partnerek a sestry váží míň? Pořád se těším na Harryho návštěvu. Díky,  moc si užívám tvoji češtinu.

Re: 14. (Ne)starám se Od: scully - 15.12. 2013
Lenka je v téhle povídce skvělá a mám ji moc ráda. V Doupěti je teda pořádně živo,když se všichni sejdou. Jsem ráda,že Ronovo chování začíná znepokojovat i ostatní kromě Draca. A Draco přiznal city,jsem zvědavá,jak na to zareaguje Hermiona.Díky za překlad

Re: 14. (Ne)starám se Od: Koki - 14.12. 2013
Konečně začínají s nějakým přiznáváním citů.

Re: 14. (Ne)starám se Od: Zuzana - 14.12. 2013
Rozhovory Lenky s Hermionou sú úžasným zážitkom. To dievča je geniálne. Teraz už len keby sa Hermiona pohrabala vo svojej hlavičke a tam by uvidela, že Draco je pre ňu už dávno niečo viac než len známy a skúsila mu to nejako pekne povedať. Možno sa aj pohádajú, ale to by mala skvelú príležitosť na ten ďalší bozk. Strašne moc ďakujem za kapitolu:)

Re: 14. (Ne)starám se Od: MIRA - 14.12. 2013
Lenka je v tejto poviedke úžasná. Inak, iba blázon by išiel v takej búrke do dediny a Hermiona asi nemusí čudovať, že sa o ňu niekto bojí. .) Som zvedavá na ďalšiu časť. Skoro som zabula na Weasleyovcov. Oni boli takí úžasní. Krásny preklad, baby.

Re: 14. (Ne)starám se Od: marci - 14.12. 2013
Nádherná kapitola!! lenka je úžasná - tuhle postavu, když je dobře napsaná, a to tady je, basolutně zbožňuju! Weasleyovic domácnost mě baví vždy krásný překlad, eily, opravdu, bylo radost to číst Díky moc. Hm, koukám, že je tu Sarafina. V kapitole 26, kterou jsem včera posílala Jimmi, je Serafína. Ale co už. kdo bude chtít tuto povídku kritizovat, najde si i jiné důvody, než různě přeložená jména. Bohužel.  
Re: 14. (Ne)starám se Od: Eily - 15.12. 2013
No bez pečlivého betování by to vůbec nebylo ono! Jo, přemýšlela jsem nad Serafinou, protože mi tam automaticky skákala, ale Charlie jí říká Saro, takže jsem ji nechala v původní verzi... Ale uhlídat tohle všechno při tom množství různých překladatelek je prakticky nemožné... A kdo by se v tom rýpal si ani nezaslouží Advent číst
Re: 14. (Ne)starám se Od: Jimmi - 16.12. 2013
Mrzí ma to baby, zrovna pri tejto kapitoly som blbo kopírovala, ale už som to opravila. Eily, marci, skvelá práca. Ďakujem

Re: 14. (Ne)starám se Od: doda357 - 14.12. 2013
Ooo, konečne sme sa dostali k nejakému významnému priznaniu  Som rada, že to ktosi z nich konečne povedal nahlas. Som zvedavá, ako zareaguje Hermiona. Weasleyovci sú vtipní, hlavne tí, ktorí majú frajerky  Len ten Ron ma vytáča.... Luna je dobrá kamoška, Hermiona môže byť len rada, že ju má  Ďakujem za preklad 

Re: 14. (Ne)starám se Od: martina11 - 14.12. 2013
Weasleyovi jsou jako rodina úžasní, Lenka je ohromná kamarádka a ten napínavý konec mě donutí dnes ponocovat. Moc díky za překlad.

Re: 14. (Ne)starám se Od: Lupina - 14.12. 2013
Jak je napsáno výš, dnešní adventní k sobě krásně sedí :-) Lenka je tady fakt skvělá ženská, moc se mi líbí její konstruktivní přístup. A u Weasleů to bylo naprosto dokonalé :-) Jsou skvělá rodina :-) Tak se mi zdá, že hoši si našli ženy od rány, podobné své matce :-) No a závěr... že by konečně se věci začaly odvíjet správným směrem? Kdo má to napětí vydržet :-D Děkuji za překlad :-)

Re: 14. (Ne)starám se Od: tiberia - 14.12. 2013
Tak nám ty adventy dnes k sobě všechny ladí - sněhová bouře a vánoční zmatek v Doupěti.... Tady nejvíc boduje Lenka, je naprosto skvělá. Krásný překlad.

Re: 14. (Ne)starám se Od: arabeska - 14.12. 2013
Lenka se ani nedá napsat špatně. Ona je prostě... Lenka :) A rodina Weasleyů... nemám slov. Hezky to sedí k dnešnímu Mixu. Děkuju! :)

Re: 14. (Ne)starám se Od: elbi - 14.12. 2013
U Weasleyů je koukám vše, jak má být. A s čím se Harry vytasí, na to si počkám. Lenka nepřekvapila, je tak chytrá. Škoda, že její postava je jen okrajová, zasloužila by si víc pozornosti. Konec ovšem překvapil, že by začala konfrontace? hmm? Díky 

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu