Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

13. Začalo to modrým ohněm

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 13.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
GIft nám napísal:

 

13. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor: Emerald-Kisses      

Preklad: Gift

Beta: Patoložka

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/13/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.




Kapitola 12

Začalo to modrým ohněm

„Oceňuji, že jste souhlasila se se mnou sejít. Nebyl jsem si jistý, jestli se přes to dokážeme přenést.“

„Vy, pane Pottere, jste možná mohl mít problém se ´přes to přenést´, ale já se nemám ´přes co přenést.´ Teď, pokud budete tak hodný, vysvětlete mi, proč jste tak zoufale toužil po našem setkání. Já se pak budu moci vrátit zpátky a ujistit se, že Hagrid nepřezdobil Velkou síň.“

Harry se zahleděl přes stůl na postavu Minervy McGonagallové, která byla od hlavy až k patě zakrytá zimním oblečením. Harry, který se naopak přemístil rovnou od Tří košťat, měl pocit, že jediné co potřeboval, byla bunda.

Na tomto setkání se dohodli v úterý před pěti dny a Harry za něj byl víc jak vděčný.

„Rád bych si promluvil o Hermioně.“

Profesorka McGonagallová vyklenula obočí a ústa stáhla do tenké linky. Její výraz byl ovšem pod jejím kloboukem těžko rozpoznatelný. „Pochopila jsem, že zůstala přes prázdniny a vy a pan Weasley jste se rozhodli jinak. Pokud to má být na podporu pana Weasleyeho, mohu vám předem říct, že ztrácíte čas.“

„Ne, nedělám to kvůli Ronovi,“ odporoval Harry. „Je to z mého popudu. Ron o tom ani neví. Myslí si, že jsem jen vyrazil koupit pro něj na poslední chvíli vánoční dárek.“

McGonagallová si pohrávala s láhví máslového ležáku, která stála před ní na stole, a pokynula, aby pokračoval. Pomalu to vypadalo jako souhlas. Jí samotné to přišlo zvláštní, když od něj obdržela dopis. Prosil ji, aby se spolu sešli v soukromí - přestože Tři košťata se dala jen vzdáleně nazvat soukromím - a nazval jejich schůzku důležitou a neodkladnou.

Jen díky svým bývalým zkušenostem s panem Potterem s ní souhlasila.

Pokud se ukáže, že to bylo proto, že byl znepokojený, protože Hermiona zůstala, měla v plánu nechat Harryho po škole do konce jeho života.

„Ať tak či tak,“ povzdechl si Harry a letmo se rozhlédl po lokále (A/N: vycházím z toho, že Tři košťata nejsou ani klasický bar, ani restaurace), než se opět věnoval ředitelce. „Myslím, že potřebuji vaši pomoc. Než jsme odešli, jsem se vlastně ani nedostal k tomu, abych si s Hermionou promluvil. Zapomněl jsem ji upozornit, že její rodiče zůstávají s námi v Doupěti. Problém je, že Hermiona je tady a její rodiče tam.“

McGonagallová pokývala hlavou a porozuměla dvěma věcem: Za prvé: Harry rozhodně mluvil pravdu o jejích rodičích, za druhé: rodiče, kteří nevěděli o rozhodnutí své dcery, nebyli tím pravým důvodem jejich setkání. Rozhodla se ale že počká, jak se věci vyvrbí a co od ní Harry vlastně chce.

„Hádám, že její rodiče o této skutečnosti ještě nevědí?“

„Nemyslím si, že Hermiona dostala šanci jim o tom povědět. Jsem si jistý, že by jinak v Doupěti nezůstávali. Jsou to mudlové a hádám, že by se necítili pohodlně v magickém prostředí bez toho, aby jim jejich dcera vše vysvětlila.“

„Pane Pottere,“ přerušila ho McGonagallová. „Musím podotknout, že váš argument není moc přesvědčivý. Byl byste tak hodný a přestal mi vyprávět nesmysly? Jste velmi špatný lhář.“ Odzátkovala svůj máslový ležák a zhluboka se napila.

Harry si ztěžka povzdechl. Neměl v plánu McGonagallové říct celou pravdu. Obával se, že by pak jeho žádost okamžitě odmítla a on si s Hermionou zoufale potřeboval promluvit o samotě. Ron trucoval jako pětileté dítě, kterému odmítli dát jeho oblíbenou cukrovinku, a v Doupěti začínalo být čím dál větší dusno. Weasleyovi se stále více obávali příjezdu Grangerových.

Věci rozhodně neprobíhaly dle plánu a Harry se obával, že by tyto Vánoce nakonec mohly skončit katastrofou. Zvláště pak paní Weasleyová se začala vztekat a vyšilovat potom, co se Hermiona rozhodla zůstat. Nikdo Molly nedokázal přivést k rozumu. Dokonce i Artur to vzdal den potom, co začala v kuchyni vykřikovat o nevděčnících.

Harry byl čím dál tím víc nervózní. Mohla za to i Ginny, která se rozhodla Rona neustále mírnit a to i přesto, že zrovna ona patřila k těm lidem, kteří dokázali dohnat Rona až na hranici šílenství. Ron ji po včerejší vášnivé rozepři dokonce kompletně ignoroval.

A aby toho nebylo málo, George měl stále potřebu ostatní bavit svými vtípky, což mělo buď úspěch, nebo naopak končilo velikou hádkou, kterou většinou opět začal Ron. Bill s Fleur měli každým dnem přijet s Victorií a Fleur se zdála být zděšená představou, že Hermiona zůstává v Bradavicích. Když naposledy mluvil s Billem přes krb, vypadal víc jak zvědavě a věnoval Harrymu tak zvláštní pohled, že z toho byl dodnes celý zmatený. Percy vypadal, že ho Hermionin postoj vůbec nezajímal. Možná byl ale jen zaměstnán svou snoubenkou Audrey. Charlieho reakci nikdo neznal. Byl stále v Rumunsku a poslední dva dny o něm nikdo neslyšel ani slovo.

Kdyby to měl shrnout - dům byl plný hluku a rozpustilosti, ale rozhodně to nebyly zvuky radosti a Harry z toho pomalu ale jistě začínal sám bláznit.

Musel najít řešení této situace a věděl, že McGonagallová je jediná, která mu teď může pomoci.

„Dobře,“ povzdechl si a vzdal to. Neměl jinou možnost, potřeboval její pomoc, a pokud upřímnost byla tou cestou, jak toho docílit, musel být tedy upřímný. „Hermiona mi musí odpověď na hodně otázek. Od té doby, co se rozhodla zůstat v Bradavicích, se věci začaly hroutit v základech. Ron je ještě větším hulvátem než normálně a v Doupěti je to teď samá hádka. Chci to s ní jen probrat z očí do očí a být si jistý, že je její rozhodnutí to nejlepší, jaké mohla zvolit.“

McGonagallová pomalu pokývala hlavou. „A vy chcete, abych vám povolila vstup na školní pozemky, přestože máte být na prázdninách? Měl byste přeci vědět, že už takhle máte dovolený vstup. Můžete se přemístit do Prasinek a jednoduše vejít dovnitř. Proč k tomu potřebujete moji pomoc?“

„Není to tak jednoduché, jak by mělo,“ namítl tiše Harry. „Chtěl bych si s ní promluvit, aniž bych vzbudil něčí pozornost. Chci, aby to proběhlo důvěrně. Nepotřebuji od Rona poslouchat, že jsem se vplížil do Bradavic. Nechci, aby to vyznělo jinak, než to je.“

„A jak toho hodláte dosáhnout?“

Harry sklopil pohled na svůj neotevřený máslový ležák. Jeho koupě bylo totální vyhození peněz. „Doufal jsem, že byste mohla nastavit dočasné spojení krbů mezi Doupětem a společenskou místností primusů.“

McGonagallová se na mladého muže před sebou zamračila a sama si pokládala otázku, jestli už se kompletně nezbláznil. „Pane Pottere, je vám jasné, kolik práce by mě to stálo? Musela bych se spojit s Ministerstvem a krbovou sítí, propracovat se skrz několik jednotlivců a ztratit tak velké množství svého privátního volného času. To všechno jen proto, že si chcete promluvit se slečnou Grangerovou? Je mi líto, ale myslím, že to vám neodsouhlasím.“

Harry vyskočil, když si uvědomil, že McGonagallová vstává a má v plánu odejít. „Počkejte, prosím,“ řekl zoufale. „Já... já s ní vážně potřebuji mluvit. Je to důležité. Mám dojem, že když si s ní nepromluvím, věci v Doupěti se ještě víc zkomplikují. Přísáhám, že o tom, co plánuji, nemá Ron nejmenší tušení a nebude v tom ani v budoucnu hrát žádnou roli. Jsem jediný, koho se to týká.“

„A jak si myslíte, že docílíte toho, aby vám Ministerstvo vaši žádost povolilo? Temné doby jsou už sice za námi, ale stále tu musíme mít nějakou prevenci a ochranu.“ McGonagallová si pohrávala se svým kloboukem, bylo jí jasné, jak je jeho žádost hloupá a dětinská. Pokud od té dívky chtěl odpovědi, mohl jí jednoduše poslat sovu.

„Není jiná možnost, jak si s ní promluvit. Nemůžu si dovolit se procházet školou a rozpoutat kvůli mé přítomnosti pozdvižení. Použít přenášedlo je vyloučeno a nemůžu jí poslat ani sovu, protože by na to někdo mohl přijít a dopis si přečíst,“ začal najednou vykřikovat a vypadalo to, jako by se musel ovládnout, aby nevztáhl ruku a nechytil ji za zápěstí. „Prosím, paní ředitelko, musím s ní mluvit. Jsem zoufalý.“

„Zeptám se vás ještě jednou: jak hodláte získat povolení od Ministerstva?“ Při pohledu do Harryho očí plných čistého zoufalství její obličej lehce změkl. Chlapcův důvod pro tak komplikovaný úkon mohl být hloupý, jak chtěl, ale muselo se mu nechat, že za něj bojoval se zarputilostí.

Třeba za tím bylo víc, než byl ochotný přiznat...

„Mohli... mohli bychom to nazvat zvláštním dárkem k Vánocům,“ navrhl po chvíli uvažování. „Zvláštní dárek, který povolíme na určitou omezenou časovou dobu. Musel bych použít letaxovou síť v určitou dobu a v další určenou dobu se vrátit. Přistoupím na jakákoli omezení s tím spojená, jen abych toho povolení dosáhl. Prosím... obávám se, že na tom závisí celé naše přátelství.“

Tiše si povzdechla a pohlédla na mladého muže před sebou. Časy jeho dětství a mladických ideálů byly dávno pryč. Pryč byly nevinné nápady a sny. Teď tu namísto dítěte stál muž, který poznal krutost války a smrti. Muž, který ji prosil o pomoc při opravě něčeho, co někdo jiný rozbil.

Byl to plně vyzrálý muž. Za poslední roky rychle dospěl a ona mohla na vlastní oči vidět, jak se kolečka v jeho hlavě lehce rozběhla. Teď už viděl věci taky trochu jinak...

Zavřela oči a zamyslela se, co by na jejím místě udělal Brumbál. Jeho třpytící se oči si dokázala vybavit už jen nejasně. Připadalo jí to jako věčnost, co naposledy mluvila s jeho živoucím já.

„Hádám... že by to nezpůsobilo moc nepříjemností se zeptat letaxové sítě,“ řekla. „Přesto,“ dodala, když se jeho oči naplnily veselím, „nemohu nic slíbit. Mohu to zkusit, ale pokud mou žádost zamítnou, nemohu udělat nic jiného.“

Harry se široce zazubil a musel se překonávat, aby starší ženu neobjal. „Děkuji, Minervo, nikdy toho nebudete litovat.“ Kvapně upil ze svého ležáku a vyběhl ze Tří košťat.

McGonagallová zůstala s úsměvem stát. Přes jeho chyby to byl přece jen dobrý muž a dělal, co mohl. A ona pouze doufala, že se to nakonec všechno dobře vyvrbí.

Blonďák vešel do společenské místnosti, zívnul a protáhnul si záda, ruce vztyčené nad hlavou. Draco si protřel oči a rozhlédl se kolem sebe, společenská místnost byla zahalená ve slabém namodralém světle.

Lehce pokrčil rameny, když si vzpomněl, že Hermiona před několika dny hodila do krbu duhový prášek a změnila tak barvu plamenů. Vydal se směrem ke kuchyni, škrábaje se přitom na svém odhaleném břiše, a začal si vyndavat různé ingredience, které potřeboval k dobré nedělní snídani.

V okamžiku, kdy se pomerančový džus otřel o jeho jazyk, Draco vyplivl nápoj, jeho mysl se probrala a došla k docela děsivému zjištění.

„Grangerová! Okamžitě přesuň svůj zadek sem dolů!“

Hermiona, která až do této chvíle poklidně spala ve své posteli, se okamžitě probrala, když zaslechla naléhavost v blonďákově hlasě. Aniž by jen pomyslela na oblečení, se rozběhla ke schodišti a zastavila se až pod ním.

„Co? Co se děje?“

Draco divoce gestikuloval směrem ke krbu a pomerančový džusem přitom skropil celou linku. „Kolik toho pitomého prášku jsi do toho krbu nasypala?“

Pohledem sklouzla od něj směrem ke krbu, který stále zářil měkkým ale přesto výrazným modrým odstínem. „Já... Já si to úplně nepamatuji. Možná hrst. Proč? To je vážně ten důvod, proč jsi mě vyhnal z postele? Bože,“ hlasitě si povzdechla, „někdy je tě vážně dost. Teď půjdu zpět do postele a ty mě smíš vzbudit jedině v případě, že Temný pán opět povstane.“

„Jsi pitomá nána!“

Otočila se na podpatku a probodla ho pohledem. „Měl by sis dávat pozor a nenadávat mi před polednem, Malfoyi. Nelibuji si v tom být vzbuzena kvůli největší prkotině na světě, a pak být ještě nazvána nánou.“

Zcela ignoroval, co mu říkala, a místo toho si v hlavě vypočítával vlastní rovnice, s jejichž výsledkem vůbec nebyl spokojen.

„Měla si tam hodit jen špetku!“

„A na tom záleží, protože...?“ odsekla, vyhlídky na příjemný den zmizely už v okamžiku, kdy na ni hulákal, aby „zvedla svůj zadek“ z postele.

„Protože špetka stačí na dvanáct hodin. Ty jsi tam dala hrst! Díky tobě bude krb modrý celý týden!“ pokračoval v osočování Draco.

„A jak jsme to asi měla vědět?“ odpověděla ostře.

„Je to napsané na zadní straně té pitomé krabice!“

„Ou,“ zarazila se a přemýšlela, jak zachránit situaci. Její tváře se zbarvily do růžova, když si všechno ještě jednou promyslela. „A já jsem si tu krabičku pročítala, nebo ne?“

„Oba jsme ji četli,“ řekl a ztišil hlas, když si uvědomil, že křik nikam nevede. „Ale já jsem nebyl ten, kdo do ohně hodil celou koňskou dávku.“

„Díky za to zjištění,“ odpověděla sarkasticky a mrštila jeho směrem naštvaný pohled. „Hádám, že není žádná možnost, jak tu věc dostat ven?“ Přistoupila ke krbová římse, pozvedla krabičku a znova si pročetla návod a varování.

„Ne, vůbec žádná. Potrvá to, dokud se prášek nespotřebuje,“ konstatoval a líně mávl hůlkou aby uklidil rozlitý džus.

„A my tam nemůžeme přihodit žádnou jinou barvu?“ zeptala se zoufale.

„Ne, to nejde. V okamžiku, kdy jednu barvu přihodíš, musí kompletně shořet, než můžeš přidat druhou. Jinak by to mohlo mít buď katastrofální následky, jako například, že by shořela celá společenská místnost, nebo ta druhá barva nebude jednoduše hořet do té doby, než shoří ta první.“

„Takže jsem to podělala nám oběma, že jo?“

„Jo, netěším se na vyhlídku mít modrou společenskou místnost celý týden.“

„No, to ani já ne,“ odpověděla a protočila na něj oči. „Nemůžu uvěřit, že jsme udělali tak hloupou chybu.“

Zíral na ni, když se opřela o stěnu u schodiště. „My? My? Ty vážně očekávaš, že přijmu byť jen malé nařčení, co se této události týče? Já nejsem ten, kdo chrstnul půlku balení do krbu potom, co si přečetl návod. Sorry, ale v tomhle směru není žádné ´my´. Je to pouze a jedině tvoje chyba.“

„Och, pane Malfoyi, tady rozhodně je ´my´. Pokud si to správně pamatuji, byl jsi to ty, kdo mě pozoroval, když jsem prášek do krbu sypala. Ani tě nenapadlo mě zastavit, když jsem to dělala, tudíž za to můžeme oba,“ vyštěkla na něj bez zaváhání.

„Ale ty jsi byla strůjcem toho všeho, proto je to tvoje vina,“ odpověděl, překřížil paže na své nahé hrudi a připravoval se na další dobrou hádkou.

„A ty jsi neudělal nic pro to, abys zabránil následkům,“ odsekla, dala si ruce v bok a zaškaredila se jeho směrem. Už takhle kvůli němu vstala špatnou nohou napřed a tak byla v náladě se s někým pořádně pohádat. Možná, že potom, co skončí, bude moct mít pěkný, odpočinkový den.

„Díky tvé pitomosti bude naše společenská místnost svítit modře celý zasraný týden!“ Vykřikl, naštvaně přitom gestikuloval všemi směry. „Buď je to tím, že máš pamět umírajícího devadesátiletého mudly, nebo jednoduše proto, že jsi pitomá.“

„Takže já jsem ta se špatnou pamětí? Tak to mi potom vysvětli, jak je možné, že si vždy mohu zapamatovat správné odpověti v testech a vždy se tak známkově dostat před tebe?“ podotkla naštvaně. „Já nejsem ta s porouchaným mozkem. Udělala jsem chybu, ale ty jsi mě nechal ji udělat.“

„Já nechal tebe? Já tě nechal udělat chybu? Och, Salazare, odpusť, Grangerová udělala chybu!“ Draco udělal krok dopředu, každé slovo přitom doprovázel pohyby svého těla, které bylo čim dál tím víc napjaté frustrací a rozhořčením. „Nejsi moc zvyklá brát zodpovědnost za své vlastní činy, viď že ne? Brumbálův miláček, který je vždy všeho ušetřen. Dospěj, Grangerová. Je čas se postavit následkům svých vlastních chyb.“

Nikdy jsem nebyla Brumbálův miláček a ty to moc dobře víš! Jen žárlíš, protože víš, že mě měl raději než tebe. Jednoduše jsem nebyla jen kus blbce.“ Také udělala jeden krok jeho směrem, ruce se rozletěly se stále rostoucí podrážděností. „Já chybuji stejně jako každý jiný a vždy za své chyby přebírám zodpovědnost. Ne jako jedna fretka, kterou znám. Alespoň všechno nehážu na prváky nebo lidi, kteří se nemohou sami bránit.

„To jsem nikdy neudělal,“ vykřikl, jeho nohy se dotkly koberce, jak vyšel z kuchyně, „a vždy přebírám zodpovědnost. A nejsem blbec, ani fretka!“

„Ale ano, jsi rozhodně fretčí blbec,“ zasyčela, stála u něj tak blízko, že by se ho mohla dotknout ramenem. „Smrdíš jako fretka. A, prosím, buď tak hodný a jmenuj mi jednu událost, kdy jsi doopravdy převzal zodpovědnost místo toho, aby ses vyhnul následkům, snažil se vykecat z výsledku, nebo chybu nakonec připsal někomu jinému.“

„Mohl bych ti jich vyjmenovat hned několik, ty debilvírská kozo,“ zavrčel, postrčil ji a oči mu přitom nebezpečně svítily. „Alespoň jsem nikdy nevyužil své přátele. Kolikrát jsi vlastně byla po škole, Grangerová? Hádám, že to bylo jen jednou v prvním ročníku, než ses stala miláčkem všech učitelů ve škole.“

„Nejsem miláček žádného učitele,“ vztekala se a přistoupila opět o kousek blíž. „A také jsem nikdy nevyužila své kamarády. Každý trest po škole jsem si odbyla bez odmlouvání. A rozhodně jsem nikdy nepoužila svého papínka, abych se vyhnula trestu.“

Přivřel oči, šedá ocel se setkala se zářivou whisky, když na ni hlubokým hlasem zavrčel. „Nikdy bych nepoužil tak patetickou výmluvu jako mého otce, abych se vyhnul trestu.“

„Tak mi tedy řekni jeden jediný případ, kdy nepadlo papínkovo jméno při první známce jakéhokoliv problému pro chudáka Dráčínka,“ řekla s drsným úsměvem na rtech.

Byli k sobě tak blízko, že mohli cítit dech toho druhého. Oba díky divoké hádce ztěžka dýchali, jejich těla byla napjatá, krev se vařila v žilách. Nebylo to však pouze zuřivostí.

Na okamžik jeho oči sklouzly na její plné rty. Vteřina hodná zamyšlení, která prolétla jeho hlavou. V ten samý okamžik padl její zrak na jeho ústa. Na chvíli zauvažovala, jestli by se odvážila ho políbit stejně jako před týdnem v síni.

Najednou byla její hlava přišpendlena na jeho hruď. Její tělo bylo zvláštně přitlačeno k jeho, to když veliké, hnědé opeřené cosi přisvištělo oknem, které Draco v noci otevřel, aby mohl vyvětrat.

Třela si zátylek a potichu si pod vousy zanadávala. Hermiona přesunula svou pozornost na sovu sedící na kuchyňské lince. Očividně jednoduše neustála objemný balík, který s sebou nesla. Tajně byla za to vyrušení ráda. Byla jen milimetr od toho, aby toho nechutného kluka před sebou políbila.

Nyní měla víc času se zamyslet nad svým duševním zdravím.

Draco ji pozoroval, jak se rychle přesunula k sově a nepřítomně si přitom třel hruď. Odvázala baliček a otevřela lednici, aby sovu nakrmila pár hrozny, než se to stvoření zvedlo a opět odletělo pryč.

„Nechápu, jak můžeš nechávat okna tak doširoka otevřená,“ řekla po chvíli nepříjemného ticha.

Zamračil se na ni. „Ty jsi byla ta, co minulou noc navrhla, abychom je otevřeli.“

„Ale kdybys je neotevřel, nebo si vzpomněl je zavřít předtím, než jsme šli spát, nedostala bych políček od obrovské sovy nesoucí...“ Otevřela balíček nadepsaný jejím jménem a zašklebila se. „Počítač, nabíječku a pár cédéček a dévédéček.“

Víc jak zaujatý Draco se teď nahl přes linku a zahleděl se na ty mudlovské věci. „Co je to pro-čítač?“

Počítač, Malfoyi. Je to mudlovské zařízení, které nám dovoluje používat internet, který spojuje celý svět. Mohu mluvit s lidmi z Kanady a Číny. Také obsahuje více informací, než by kdy mohla obsahovat jakákoliv knihovna,“ vysvětlovala. „Je to mudlovský způsob výměny informací.“

„To zní nudně,“ zazíval Draco. „Teď, když jsi víc zaujatá těmi pitomými mudlovskými krámy než abys dokončila naši dobrou hádku, půjdu si oblíct něco na sebe.“

Sledovala ho, jak zamířil ke schodům, a až teď si plně uvědomila, že neměl skoro nic na sobě. Očima klouzala po jeho holých zádech a vstřebávala pohled na tu štíhlou, svalnatou křivku. S každým pohybem se objevil nový sval a ona musela polknout sliny, které jí najednou svévolně naplnily ústa. Jeho paže byly dlouhé a silné, stejně jako celý zbytek jeho těla. Jeho ramena byla široká, ale ne moc, byl to zlatý střed mezi Charliem nebo Ronem. Charlie měl široká ramena, kdežto Ron jako by tuto část anatomie zcela postrádal.

Kalhoty od pyžama mu klesly hluboko na boky, čímž odhalily dva důlky na spodní části jeho zad, jen milimetr pod nimi se rýsovala křivka jeho půlek.

Z ničeho nic s ní zacloumala neskutečná potřeba ho donutit, aby se otočil.

„Díky Bohu, zrovna jsem si říkala, že by se mé sítnice mohly při pohledu na tvé polonahé tělo rozprsknout.“

Tiše si zanadávala za to, jak pateticky zareagovala, protože veškeré myšlenky odumřely v okamžiku, kdy se k ní otočil.

Kruci, jak byla najednou ráda, že uspěla.

Stejně, jak předpokládala, měl štíhlou, ale širokou hruď. Jeho prsní svaly byly viditelné, ale ne natolik, aby vypadaly jako svalnatá prsa. Jeho hrudník byl úzký a podtrhoval tak pekáč buchet, který se mu rýsoval na břiše. Stejně jako prsní, ani břišní svaly nebyly doslova veliké, ale přesto viditelné natolik, aby byly sexy a nepůsobily přehnaně vymakaně. Její oči klouzaly stále níž po jeho hrudi a musela nahlas polknout při zjištění, jakým způsobem si světlo pohrávalo s proužkem světlých chloupků, které se stáčely dolů, za hranici jeho kalhot.

Sakra, a to si myslela, že křivka jeho zadku byla erotická až až. Jen pohled na ty chloupky jí připomněl, co všechno se skrývá za kalhotama.

Najednou si až moc dobře uvědomila ticho, které se mezi nimi rozprostřelo,

Co si ovšem neuvědomila byl jeho doutnající pohled, když si konečně uvědomil její fyzickou přítomnost.

Která normální ženská nosila uprostřed prosince do postele kraťásky a mini tílko?

Cítil, jak se jeho tělo napjalo při pohledu na její křivky ukryté v úzkém tílku a ještě užších kraťasech. V té světlé zelené vypadaly její nohy, jako by měly několik kilometrů a její prsa se zrovna vzdoumala proti bílé bavlně jejího tílka. Ta kombinace přidávala její postavě na vzezření alá přesýpací hodiny. Vzezření, za které by stálo za to zemřít. Pocítil knedlík v krku, když se její prsa vzedmula a ona hlasitě vydechla.

Dobrotivý Salazare, ta ženská byla tak neskutečně svůdná. Stála tu před ním, pravděpodobně mrznoucí v tom svém pitomém oblečku, a přesto působila rozkazovačně a plná kontroly nad situací. Chtěl vyzdvihnout každou její chybičku. To drobné, skoro neviditelné vzedmutí jejího bříška, její skoro až kostnatá kolena, její malá chodidla... Ale nemohl žádnou chybu najít.

Vzduch zhoustl hřejivým vzrušením, to jak jejich těla pomalu začala vítat horoucí chtíč pronikající do jejich krevního oběhu. Jeho oči hořely jako rtuť, srdce divoce bušilo v jeho hrudi, mezitím co její duhovky barvy whisky jako by zestárly a ztmavly. Zkousla si spodní ret, prsa se sevřela potřebou.

Polkl zavrčení, když sledoval, jak její bradavky ztuhly pod bavlněným tílkem. Dva kopečky lákající být lízány a líbány.

Cítil, jak jeho tělo tuhne, erekce se mu bolestně otírala o hedvábí jeho kalhot a prosila ho, aby byla vpuštěna do nejbližšího vlhkého a hřejivého zdroje tepla. Vyrašila mu husí kůže, když na ni hleděl, jak byla napjatá a její kůže se zbarvila do růžova a zároveň bronzova.

Třásla se, možná to bylo chladem, možná vzrušením. Už si tím vlastně ani nebyla jistá. Její žaludek se stahoval čím dál tím víc, uzlíček horka se zvětšoval v jejím klíně a ona mohla cítit, jak se pomalu rozlévá i přes její kalhotky. Nepřítomně si přejela dlaněmi přes stehna a vůbec si neuvědomila, co to dělalo s blonďákem, stojícím před ní. Pomalu si začala připouštět, že tyto reakce prostě nebyly nic zvláštního, spíše povědomého. A už se nad ně dokázala povznést. Dokázala odhadnout, že její tělo už dosáhlo určité míry vzrušení.

Ale proč to byl zrovna Draco Malfoy, kdo dokázal, že se její tělo chvělo chtíčem? Proč to nikdy nebyl Ron nebo Krum? Co to bylo na Draco Malfoyovi, že její tělo bolelo potřebou, aby se jí dotkl?

Potřebovala... potřebovala přemýšlet... potřebovala se nad tím zamyslet...

Těžce polkla, schrábla své věci, všechny myšlenky na snídani a modré plameny se jí vykouřily z hlavy. Snažila se kolem něj protáhnout, jak nejlépe jen mohla, ale on jí chňapl za paži. Byl to sice volný, ale přesto rozkazující stisk.

„Grangerová...“

Jeho hlas byl nízce posazený, s nádechem svůdnosti a smyslných příslibů. Bylo to dost na to, aby to probudilo všechen ten strach, který se v ní naschromáždil.

„Prosím tě, nech mě jít,“ zašeptala, obávajíc se, co by se stalo, kdyby promluvila nahlas.

Na chvíli se zarazil a ona si už myslela, že ji políbí. Byla tou myšlenkou vystrašená a vzrušená zároveň.

Když její paži pustil, nemohla zamaskovat zklamání, které se přes ni převalilo. Sklonila hlavu, prošla kolem něj a vyběhla schody tak rychle, jak to jen její nohy, které byly jako stvořené z rosolu, dovolily.


V okamžiku, kdy za sebou zavřela dveře, je urychleně zamkla, a pak zavřela a uzamkla i dveře do jejich společné koupelny. Počítač a zbytek svých věcí položila na stůl. O chvíli později ležela natažená na své posteli a tiskla si polštář proti svému obličeji v pokusu najít alespoň trošku ztracené příčetnosti.

Co se to s ní do čerta dělo? Proč byla byť jen při drobné vzpomínce na Draca Malfoye tak vzrušená?

Rozhodla se, že to muselo být tím pitomým polibkem. Zuřivě si začala třít tvář a zavrčela, když si uvědomila, že vzpomínka na onen polibek pouze zvýšila žár v jejím klíně. Ten polibek věci zamotal a učinil je jinými, divnými, vznítil nepříjemný pocit intimity mezi nimi a oni nebyli schopni se s tím vypořádat.

Frustrovaně si povzdechla, přetočila se na břicho a zabořila obličej do polštáře. Přála si, aby se mohla vrátit v čase a zastavit je, aby nikdy nevkročili pod to jmelí. Chtěla, aby všechna ta frustrace a neklid přestaly. Chtěla, aby věci byli takové jako před tou osudnou záležitostí se jmelím.

Druhá část jí samotné, část, kterou se pomalu naučila znát a rozumět, válčila s těmito myšlenkami a emocemi. Tato část jí tvrdila, že za to ten okamžik pod jmelím stál. Nikdy nezapomene, jaké to bylo cítit Draca proti svým rtům. Nikdy nezapomene, jaké to bylo, když se její dech smísil s jeho, když stáli proti sobě, jejich nosy se skoro dotýkaly a oba byli připraveni se vydat na cestu, kterou nikdy neměli dokončit. Nikdy nezapomene, jaké to bylo cítit jeho tělo proti jejímu. Bylo hřejivé a silné, proti jejímu měkkému a štíhlému, a vyzařovalo tak silný žár, že obestřelo celou její hruď a proniklo až do středu jejího bytí. Hlavně ale, a to bylo nejdůležitější, nikdy nezapomene, jakým způsobem svíral něžně její tvář a díval se jí do obličeje.

Nikdy nezapomene na tu uklidňující vlídnost, kterou mohla vidět v jeho očích.

V očích, které nyní bouřily vzrušením.

Tudíž... pokud byl opravdu tak vzrušený, jak si myslela... proč se nepoddala své touze a nebyla právě teď s ním? Proč jednoduše nezahodila veškerou opatrnost a nelíbala ho do zemdlení, nebo spíš do té doby, než by se jejich mysl zamlžila tužbou?

Protože... protože by to nikdy neklapalo. On byl Draco Malfoy a ona Hermiona Grangerová, dvě rozdílné bytosti žijící v úplně odlišných světech. On byl chladný a vypočítavý, temný a bohatý, něco, čeho nikdy nemohla dosáhnout. Ona byla ze střední vrstvy, průměrná a v porovnání s ním absolutní nikdo, ba co víc žena, které měl potřebu rozkazovat. Byla obyčejná a upřímně by ji zajímalo, jak ho pohled na ni mohl vůbec vzrušovat.

Viděla to... viděla, jak mu v kalhotách tuhla erekce. Viděla, jak se zvedala jejím směrem a jak byl očividně v rozpacích nad tím, jak se tlačila proti hedvábí. Viděla to a v okamžiku, kdy tím směrem padl její pohled, se jí v puse začaly sbíhat sliny a ten kritický bod mezi jejími stehny zvlhl spoluúčastí.

Ale proč? Proč v ní vyvolával tak silné reakce? A co to bylo v ní, co ho tak očividně vzrušilo?

Zřejmě by tu druhou otázku dokázala okamžitě zodpovědět. Už dlouhou dobu nebyl se ženou. Pokud věděla, naposledy, co měl něco s nějakou dívkou, to bylo před tím, než se vrátili do školy. Sakra, vždyť on už si to možná s nikým přes rok nerozdal! Bylo zřejmé, že zoufale toužil po nějakém sexuálním kontaktu a tudíž i zcela obyčejná Hermiona Grangerová byla dostatečný úlovek.

Ale... proč on tak vzrušil ji?

Možná... možná to bylo tím ohňostrojem. Když políbila Kruma, nebyl tu žádný ohňostroj a to samé se nestalo v Ronově případě. Nebyly tu žádné jiskry, žádné vzplanutí, žádné plameny vášně, které by se vznítily, plameny, které mohla cítit kdykoliv, když byl Draco v její blízkosti.

Možná na ni seslal kouzlo, které ji mělo přinutit být mu po vůli v případě, že by si to s ní kdy chtěl rozdat...

Ne, to nebylo moc pravděpodobné. Už se několikrát ukázalo, že byla docela odolná proti kouzlům, které se snažily ovlivnit její mysl nebo svobodnou vůli. Něco, co se prokázalo být dosti užitečné při jejich poslední misi.

Ale to by byl dlouhý příběh...

Měla by se soustředit na mnohem důležitější věci. Proč toužila po Draco Malfoyovi.

Musela uznat, že měl docela delikátní tělo. Pevné a štíhlé, svalnaté a silné. Tělo jako stvořené pro výdrž a dominanci, tělo stvořené pro noci naplněné prostopášností. Jeho aura křičela sexualitou. Byla to neprůstřelná schránka kolem jeho bytosti, vibrující záře, která ho činila ještě víc přitažlivým. Jeho postoj těla, způsob, jakým mluvil, nebo jak se na ni díval. To vše ji nutilo se svíjet touhou. Jednoduše to byl muž, který vyzařoval sexem.

Hermiona Grangerová, na druhou stranu, byla ženou, která měla se sexem pramálo zkušeností. Čas od času, když na to měla náladu a chuť, příležitostně zajela prstem pod kalhotky. Ale pokud by měla počítat sexuální zážitky s druhým pohlavím, nejdál, kam až se dostala, to byly polibky.

Ale potom opět musela uznat, mezitím co si nevědomky třela ňadra, že polibek s Dracem byl mnohem víc výbušný, než jakýkoliv, který kdy zažila. Rozhodně polibek, který stálo za to si pamatovat. Byla to jen myšlenka, vzpomínka, která nechala její kalhotky zvlhnout a napjala její tělo sexuální potřebou.

Spolkla povzdech a sevřela stehna, mezi kterými žár stále rostl, pevně k sobě. Nemohla tomu pomoct... nezáleželo na tom, jak moc se snažila situaci logicky vyhodnotit, výsledek vždy obsahoval její ruku putující pod kalhotky.

Třásla se touhou a snažila se nemyslet na to, jaký pocit to byl cítit jeho ústa proti svým. Jejich rty o sebe otíraly s perfektní vyvážeností ve smyslném objetí. Jeho rty byly tak jemné, něžné a teplé a ona okamžitě reagovala pod jeho dotekem.

Nedalo se tomu pomoci. Způsob, jakým si ji zcela podvědomě podmanil svými jemnými doteky, proměnil její nohy v rosol a divoce rozbušil srdce.

Ale přestože donutil její srdce bít jako o závod a krev vařit v žilách, stále nedokázala najít žádný logický důvod pro reakce svého těla. A to i když ležela na břiše, třela svá prsa o matraci a její tělo bolelo touhou po uvolnění. Stále nedokázala najít důvod, proč reagovala tak, jak reagovala.

Zamával jejími pocity a rozvířil její vnímání takovým způsobem, jak se to ještě žádnému muži nikdy nepovedlo. Cítila se vyhladovělá a jediná věc, která teď dokázala ukojit její hlad, bylo sexuální uvolnění.

Proč... proč se jí to tak líbilo?

Její ruka se vydala směrem dolů, sklouzla za okraj kalhotek a začala třít jemný povrch jejího ženství. Boky se jí začaly svévolně pohybovat proti její ruce, zadeček se zvedl do vzduchu, aby dosáhla lepšího úhlu.

Co bylo na Draco Malfoyovi tak zvláštního? Byl to ten způsob, jakým mu padaly vlasy do očí, jak se jeho tvář rozsvítila, kdykoliv se začal smát? Nebo to byl způsob, jakým se na ni díval, jeho bouřkové oči tmavnoucí nepopiratelnou touhou a potřebou? Nebo to mohlo být tím, že kdykoliv se usmál, kdykoliv svůj úsměv věnoval jí, její srdce se rozbušilo něčím víc, než byla pouze potřeba?

Bylo tu něco na Draco Malfoyovi, co ji přitahovalo a co ji lákalo do sítí svůdnosti a touhy.

Otázkou bylo, jestli teď, když už se jednou nohou zamotala do sítí, z nich chtěla ven, nebo se toužila naopak ještě víc zamotat.

Zuby zaryla do spodního rtu a prsty si dráždila klitoris. Oči měla pevně zavřené a všechny souvislé myšlenky najednou opustily její mysl. Nezáleželo na tom, jak často to dělala - přestože to bylo málokdy a v nepravidelných intervalech - nikdy nechápala, jak neskutečně citlivý ten drobný bod mohl být.

Zcela bez přemýšlení začala prsty kroužit hruběji, sem tam zajela i dovnitř, aby pohybu dodala díky své vlastní vlhkosti na pružnosti. Vzdychala do polštářů a přitom nechala svou představivost zvítězit nad zdravým rozumem.

Kdyby nechala Draca, aby si ji vzal, aby se jí dotýkal tak, jako ještě žádný jiný muž před ním, jaké by to bylo? Byl by něžný a jemný? Probouzel by v ní pomalu vášnivý oheň, který by nakonec pohltil celou její duši? Nebo by byl drsný a na nic nečekal? Vzal by si ji s celou její intenzivní touhou, která rychle požírala celé její tělo a nutila ji chovat se jako divoké zvíře, které opustilo svou klec?

Představila si ho coby to divoké zvíře. Prsty by se jí zarýval do kůže, dotýkal by se jí a spaloval celé její bytí. Zavzdychala, když si ho představovala, jak jeho prsty krouží po jejím lůnu a vnikají do něj, dovolujíce si do ní proniknout, přestože ona si netroufala.

Její boky se začaly divoce zvedat a klesat, z úst jí unikalo kňučení, když si představila, jak se jí dotýká i rty, líže, kouše a prozkoumává jazykem a to až do té doby, dokud se nesvíjela a nekřičela v extázi.

Ztracena v rozkoši hlasitě zavzdychala, už jí bylo dávno jedno, zda ji může slyšet nebo ne. Její prsty se pohybovaly stále rychleji, stále méně jemněji, až dokud necítila, jak se uvnitř celá sevřela. Srdce jí divoce tlouklo, krev jí vřela v uších, tělo se celé napjalo, připravené každou chvíli explodovat.

Když se její lůno naposledy křečovitě stáhlo, Hermiona se prohla v zádech, boky přirážejíc proti své ruce. Zavzdychala jeho jméno, jeho obraz zaplnil celou její mysl, slast ji konečně celou pohltila.

Dopadla do svých polštářů, její tělo bylo po orgasmu malátné. Vytáhla ruku z kalhotek a přetočila se na záda.

„Svatá Kirké,“ zalapala po dechu. Oči stále zavřené, pár slz si ale dovolilo proniknout zpoza víček. „Já... nevím, jestli tohle vydržím...“ Už teď mohla cítit, jak se její tělo začalo opět rozehřívat, to když Draco znovu zaplnil celou její mysl. „Myslím... myslím, že se tomu budu muset postavit čelem...“

Otázka, která visela ve vzduchu, bylo jak.


Draco byl na(ne)štěstí zanechán svým vlastním myšlenkám a nevěděl nic o tom, co hnědovláska prováděla o patro výš. Posadil se ke krbu, nepřítomně zíral na modré plameny a přemýšlel o svých nedávných úvahách a pocitech ohledně primusky.

V minulosti ho přitahovaly různé ženy, většinou se daly všechny zhruba zařadit do stejné kategorie. Ale přestože mezi těmito ženami a jím byla nepopiratelná přitažlivost, žádné z nich se nepodařilo zamlžit jeho mysl tak, jak to dokázala Hermiona Grangerová.

Všechno na ní zastřelo jeho smysly, dokud veškeré rozumné myšlenky kompletně neopustily jeho hlavu. Způsob, jakým stála, jak se v jejích očích zablesklo rozhodností, nebo zazářily pobavením. To, jak se smála, a především to, jak se na něj dívala. Bylo tu něco v jejích očích, něco co mu říkalo, že na něj možná myslí jinak než pouze na kamaráda.

Nebo si to všechno pouze představoval a doufal...

Doufal? Odkdy doufal, že by Hermiona chtěla něco víc než jen přátelství?

Na to měl jednoduchou odpověď... od té doby, co přitiskl své rty na její v polibku, který měl být pouze cudný a nepříjemný.

Ovšem ten polibek byl všechno jen ne cudný a nepříjemný. Probudilo to jeho smysly způsobem, jakým se mu to ještě s žádnou ženou nestalo. Zahřálo celé jeho bytí zevnitř, vyslalo záchvěvy rozkoše dolů po jeho páteři a jeho prsa se semkla chtíčem. Bylo to mnohem víc výbušné, než jakýkoliv jiný polibek, který kdy zažil.

Bylo tu něco na Hermioně Grangerové, co ho nutilo jednat čistě pudově.

Za jiných okolností, s jakoukoliv jinou ženou, by byl klidný a vyrovnaný. Neměl problém se svou sexualitou a byl schopný svou vyrovnanost udržovat skrz čistě tělesný sexualní akt. Ovšem v okamžiku, kdy mu Hermiona věnovala pouhý pohled, cítil, jak se veškerá pouta jeho příčetnosti trhají a na povrch se dostává jeho divoká, více primitivní část jeho já.

Co to bylo, kvůli čemu po ní tak toužil?

Byl to ten polibek jako takový? Fakt, že byla zakázaným ovocem, něčím pro něj nedosažitelným, a to, že se jí i dotkl, ho vzrušilo tak, jak ještě nikdy?

Mohlo by to být tím, že už dlouho nebyl s žádnou ženou? Jenže ve stejnou chvíli mu došlo, že po žádné ženě netoužil tak jako po Hermioně.

Bylo na ní něco nepopiratelně smyslného. Způsob jakým se pohybovala, jak mluvila, jak dýchala, vše mělo podtón sexuality, kterou nebyl schopen ignorovat.

Bylo to tady a křičelo mu to do obličeje, aby po tom sáhl, zachytil onu smyslnost a plně ji obnažil. Aby si ji vzal a donutil ji křičet, aby jí mohl ukázat opravdovou intimitu a vášeň, to, o čem věděl, že jí ještě žádný muž neukázal.

Neměl takovou informaci sice z první ruky, ale bylo mu jasné, že Weasley na to neměl koule a Krum, přestože arogantní, by se nikdy nezmocnil čtrnáctileté holky. To by bylo jednoduše zvrácené hned na několik způsobů.

Ale co měl teď dělat? Nemohl takhle po zbytek roku  existovat ve svém osobním pekle umotaném z neuhašené potřeby a sexuálního potěšení. Nemohl s ní bydlet, být pouze několik metrů od ní a nesmět se jí přitom dotknout. Kruci, vždyť on ani nevěděl, jestli jeho myšlenky a pocity opětuje.

Bude ji s tím muset konfrontovat. Takhle už dál nemohl. Nemohl se jí vyhýbat a s největší pravděpodobností ji ani nemohl mít. Bude jí muset všechno říct, všechno o své touze, a jednoduše počkat, s jakým návrhem přijde.

Otázkou zůstavalo, kdy na to bude ten správný okamžik.

Následně autorka připojila recept na „Coffe Toffe Fudge Cake“, který případně naleznete pod linkem na originál povídky.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 28.04. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: avisavis - 17.01. 2014
Vloudilo se ti tam pár chybiček. Např: Bylo to dost na to, aby to probudilo všechen ten strach, který se v ní naschromáždil. - Nashromáždil. Pokud bys měla zájem o opravu, ráda ti pomohu.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Jimmi - 16.12. 2013
Díky za preklad. Mrzí ma, že zrovna ty si dostala kapitolu, z ktorej si nebola nadšená, ale snáď sa to časom zlepší. Na veľmi dlhú dobu už nič podobné neplánujem. 

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Lachim - 15.12. 2013
Ron to už poněkud přehání. Krásný díl.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: denice - 15.12. 2013
Fretčí blbec a debilvírská koza ve své nejlepší formě. Stejně jako Minerva - rozhodně nedělá čest svému jménu, ale dalo se očekávat, že ji Zlatý chlapec zlomí.  Jsem ráda, že mám teď tři kapitoly najednou, protože jsem docela zvědavá, do čeho to Harry vpadne. Díky, překladatelce a betě se hluboce klaním.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: solace - 14.12. 2013
Tiež som celkom nepochopila, o čo sa Harry snaží. A ešte do toho zaťahuje McGonagallovú a "núti ju", aby si vymýšľala výhovorky pre ministerstvo? Nezdá sa mi, že by to bolo až také životne dôležité. Určite by sa našlo aj iné vyhovujúce riešenie. Zvyšok kapitoly v podstate ani nebol o Vianociach, a to som si myslela, že tie sú ústrednou témou celej poviedky:-) No nič, vzduch nám v prefektských izbách pekne zhustol. Veľká vďaka za preklad, Gift a Pat. Oceňujem vašu prácu s textom pri tak dlhých kapitolách. Máte môj obdiv.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: doda357 - 14.12. 2013
Neviem, tiež sa mi chvílami zdá, že je to až priveľmi dlhé. Mám rada poviedky, kde sa autorka zamerala na psychiku postáv, ale tu by som si vedela predstaviť aj o polovicu kratšiu kapitolu  Harry patrí asi medzi ten typ ľudí, ktorí radi všetko komplikujú, inak si to neviem vysvetliť. Draco a Hermiona už by sa mohli pounúť ďalej, než len schovávať sa za zavretými dverami a prehrávať si v hlave rôzne predstavy  Ďakujem za preklad 

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: tiberia - 14.12. 2013
Jsem zvědavá, ve kterém naprosto nevhodném okamžiku se Harry z toho krbu vyhrne...

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: elbi - 14.12. 2013
Starostlivý Harry... O co mu jde? Nezachápala jsem jeho motiv. Co mi uniklo se snad dozvím někdy brzy. To by snad Hermimona neudělala rodičům, že by je poslala do jámy lvové samotné, ne? Měla by být chytrá, kam se to podělo, ten intelekt? Nebo je to mimo záznam a dala jim vědět, že mají zůstat doma? Uniká mi toho asi povícero. No dobrá, zřejmě už oba pochopili svou vzájemnou přitažlivost a fakt se těším na konfrontaci. A na její doufám logický výsledek. Osobní peklo umotané z neuhašené potřeby... se mi líbilo. A v klidu vy oba, ten druhý to opětuje . Nevím, cítím, že něco tady není v pořádk s tím vším. Díky 

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: marci - 14.12. 2013
Krásná kapitola. Asi je to tím, že si pamatuju, jak nelogické věci jsem ve věku hlavních hrdinů páchala sama (a jak logické a nutné mi v té chvíli připadaly), ale nějak se zde nad ničím nepozastavuji. Nad slovníkem, nad vztekem molly (komu nikdy nepřetekla poslední kapka)?, nad rozebíráním všeho, nad tím, že Minerva bude řešit letaxové spojení s ministerstvem - kdo se nikdy nesrazil s byrokracií a nechtěl pomoct někomu prostě proto, že jsou Vánoce? Prostě - super kapitola, krásný překlad (debilvírská koza nemměla chybu), díky moc!

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Sebelka - 13.12. 2013
Krásnááá. Děkuji za bezva kapitolu. Jiťa

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Eily - 13.12. 2013
Nejprve technická: "Chtěla, aby věci byli..." Tak jsem ráda, že jsem dostala na překlad ty kapitoly, které jsem dostala, protože byly opravdu dobré Nebudu psát to co holky, takže se vyjádřím ke kapitolce. Zajímalo by mě, co ostatní Weasleyové. Že Molly je taková fúrie mě až tak nepřekvapuje, zvlášť jestli v minulé kapitole Ron tvrdil, že náturu má po ní. Ale zaujal mě Bill a Fleur, Charliesho miluju a Percy má z celé famílie nejvíc rozumu. To od Hermiony není úplně nejchytřejší, nedat echo svým rodičům. Bych ji pak asi vykostila! Naštěstí pro ně není problém hupsnout zpátky do krbu a strávit Vánoce u sebe doma, jakmile zjistí, že dceruška dělá charitu jinde. Zaujala mě zmínka o té Hermionině mysli a misi. Že by se ji někdo snažil dostat pod Imperius? No a co s těmi dvěma pubeťáky, že. To jejich zmatení jim teda nežeru. Promerlina, je jim dvacet, takže by neměli být tak zatraceně překvapení. Zjevně se asi přitahují, no. Ještě že se to v příští kapitole (trochu spoileruju, no) rozsekne. Díky za překlad, Gift! A Patoložce za betění

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Zuzana - 13.12. 2013
Tiež súhlasím s komentárom od Terisek, ale v podstate mi je jedno ako sa správa Harry, Minerva a všetci ostatní, tá vášeň medzi Dracom a Hermionou je napísaná perfektne a ešte si pamätám aké to je keď niekoho zúfalo chcete a nemáte a všetko naokolo môže zhorieť alebo sa aj prepadnúť do pekla a rodičia sú tí poslední na ktorých by som myslela, keď mám v hlave tú túžbu... Takže ďakujem za perfektný preklad a čakám čo bude ďalej:)

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: kakostka - 13.12. 2013
Tak nejdřív hluboký obdiv za skvělý překlad, jste dobré, stylistika moc pěkná. Myslím že autorka ani netuší, jak dobře překládáte. A pak k povídce, líbí se mi, to jo, i to, že jsou postavy trochu mimo je v rámci FF, jen mi některé věci přijdou nelogické. Myslela jsem, že Harry píše Mione, ať se s ní potká v Prasinkách, v chroptící chýši, atd, dá se napsat dopis a Mione ho začarovat. takto si asi připravuje autorka půdu pro v pád krbem v nevhodnou dobu, že?  Doufám, že to Minerva Hermioně řekne, že bude mít připojený krb, já bych Harryho asi poslala někam. A hlavně, co tím Harry sleduje? Co čeká od rozhovoru s Hermionou. Zatím se chová jako sobec, myslí na všechny Weasleye a na Hermionu opět kašle, že? A že by Molly práskala věcma a brblala, to se mi nezdá. Hermiona určitě rodičům napsala, oni by pochopili, že jako primuska má povinnosti. Že se Ron chová jako magor, to je skoro až za hranicí, ale budíž. No, jsem zvědavá, kam se posuneme dál.
Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Gift - 14.12. 2013
Diky za pochvalu, kakostko. Povidka je... sva, to mas rozhodne pravdu. A ja sama ji musim brat s rezervou. Ale tak- advent je advent, plny kouzel :-).

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: scully - 13.12. 2013
Nějak nechápu Harryho proč to tak složitě řeší přes Minervu,když by stačilo poslat sovu Hermioně a sejít se třeba v Prasinkách. Ti dva jsou jako oheň a voda a ty jejich hádky o ničem mě už trochu unavují. Aspon jsme se dozvěděli jak vypadá Draco bez košile. Děkuji moc za překlad

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: martina11 - 13.12. 2013
Musím jen souhlasit s ostatními komentáři, postavy jsou opravdu dost divný. Příběh taky nic moc. Občas dost dobrý popis situací a pocitů. Já být Hermionou tak začaruji Dracovi horní díly oblečení, aby je nemohl uvnitř společenské místnosti nosit, protože popis jeho těla je .....(nenašla jsem slintající smailík). Moc díky za překlad.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: arkama - 13.12. 2013
V prvom rade chcem dámam, čo sa podieľali na tejto kapitole vzdať hold! Preklad je naozaj na veľmi vysokej úrovni. Krásna práca. K tomu ostatnému... no, aj keď to robím ojedinele, nemá v tomto momente zmysel písať iný koment ako baby predo mnou. Plne súhlasím aj s tým, že dej sa nijako neposúva, čo je vlastne "umenie nudiť" pri tak dlhých kapitolách. Oni sú tam všetci strašne divní, ako keby boli niečim nadopovaní, alebo čo. Minerva je jasná, tá zase chlastá, ak ju tento Advent nezabije cirhóza....  Škoda, že sa už nespomína Afrodita, tá sa jediná javila normálne. Ešte raz, super preklad Gift!!!
Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Gift - 14.12. 2013
Jsi zlata, arkama, moc a moc dekuji!! :-* Nebo spis dekujeme, Pat na to mam z velike casti svou vlastni zasluhu. Co se kapitoly jako takove tyce... Priznam se, radeji ani nereaguji na komentare tykajici se jejiho obsahu. Navzdychala jsem se nad nim pri jejim prekladu dost a dost . Jedine snad- at uz je to jakkoliv, autorce se neda uprit jeji bujna fantazie.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Lupina - 13.12. 2013
Tak se mi chtělo křičet: Tak už na to konečně hupsněte a bude to Ti dva jsou jak z italské domácnosti. Zaplať Merlin, že u nás nikdo není cholerik! To bych nepřežila. Checht: Ta spoluúčast byla dost dobrá. To si musím zapamatovat Díky za překlad

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: lucky - 13.12. 2013
Dovedu si představit, jakbyla tahle povídka  příšerně náročná na překlad. Ale musím souhlasit s komentáři přede mnou, že postavy jsou pravdu hodně mimo. Užili jsme si sexu, myšlenek o sexu a na sex, emocí doprovázejících sex, ale když by se vyškrtly tyhle pasáže, děj se nepohnul ani o milimetr dál. Mám podezření, že to budou příjemné prázdniny plné erotiky, ale žádné řešení přátelství, přijetí jejich vztahu okolím nebo nějaká dramatická zápletka. Ale proč ne? Díky.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: MIRA - 13.12. 2013
To teda bol horúci koniec. Podozrievam autorku, že musí poznať moju dcéru, pretože presne opísala jej výbušné správanie. Asi sa dosť často stretáva s cholerikmi. Som zvedavá na tú ich konfrontáciu, neviem si vôbec predstaviť ako sa o takom niečom vôbec budú baviť. Ďakujem za krásny preklad baby.
Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Jimmi - 16.12. 2013
Takže je možné, aby takýto človek existoval? Keď sa všetci čudujú, aká je tá postava zle napísaná. Ďakujem za povzbudenie, proste je to iná Hermiona a basta. Díky

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: gama - 13.12. 2013
S touto povídkou každé ráno snídám:-) Děkuji za ni. Každé ráno se na ní moc těším a nemůžu se dočkat pokračování.
Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Jimmi - 16.12. 2013
Ďakujem, toto je presne komentár, ktorý potrebujeme, aby sme vyvážili negatíva tejto poviedky.

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: arabeska - 13.12. 2013
teriisek má pravdu, vážně se chovají (někteří) nemístně. Nejvíc mi vadí Ron. Ale vůbec mi to nebude vadit, když se už KONEČNĚ něco stane, ne jako teď, kdy to tak sprostě utnuli! Možná by bylo lepší ty vedlejší postavy úplně vypustit a nechst to jenom na nich dvou (plus Ron, aby měla Hermiona záminku brečet Dracovi na rameni). Ale to patří asi autorce, ne vám, holky, vám děkuju za překlad. Díky :)

Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: teriisek - 13.12. 2013
Já si prostě nemůžu pomoct, ale... to fakt autorka nemohla vymyslet alespoň trochu uvěřitelné chování? To jsou tam všichni pod kletbou nebo co? Harry asi úplně upadl, ne? Minerva, která jde řešit s ministerstvem, přestože sama ví, že je to pubertální blbost? Zuřící Molly? Hermiona, která se rozhodne nepřijet do Doupěte, ale svým rodičům o tom neřekne ani slovo? Nechá si od nich poslat počítač, ale nenapadne ji, že by se třeba měla zmínit, že je v Bradavicích? A Draco, který takhle vyvádí kvůli nějakému pitomému prášku? Je mi líto přestat číst, obzvlášť, když jste si s tím všechny daly takovou práci, ale jestli to takhle bude pokračovat dál, tak asi budu muset, protože ty šílenosti asi trocha romantiky nevyváží:( Každopádně díky za překlad!
Re: 13. Začalo to modrým ohněm Od: Jimmi - 16.12. 2013
Uvedom si, že sme rozmaznané dokonale premyslenými zápletkami, vykreslením postáv, ako sme všetky náročné. Ale cieľový záber tejto poviedky boli natvrdnuté američanky (nechcem nikoho uraziť, možno mám z filmov blbú predstavu), nie také náročný okruh čitateľov ako my. Jednoducho to neriešim, teším sa na záver poviedky (nečítané české kapitoly) a žasnem nad tým, ako dokázala rozpísať 20 minútovú scénu do 3 kapitol. To ešte len budete "nadávať". Díky

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu