HLEDÁNÍ (klíče)
autorka: sarini – překlad: Elza – beta: ansus
originál: http://www.fanfiction.net/s/2579033/
Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...
Kánonu se dodrží v rozsahu prvních pěti knih, tedy nezahrnuje dění Prince dvojí krve a následující vývoj. Dokončeno. 53 kapitol. Pro čtenáře od 16 let (pro rozumně vyspělé dospívající a starší). Oceněno cenou ZLATÉHO BRKU pro rok 2006.
Postavy: Harry P./Charlie W., Severus S. a další. Stejně jako náš běžný svět obsahuje milostné vztahy bez ohledu na pohlaví aktérů.
Prohlášení: Autorce nepatří práva k postavám ani světu, které vytvořila J. K. Rowlingová. Překladatelka vychází při překladu z díla pánů Medků (ne dogmaticky) a celé skvělé bezejmenné HP komunity; autorka s přeložením svého díla souhlasila.
Kapitola patnáctá
Po rozhovoru s ředitelem sešel do sklepení, jeho zmijozelové ho stále trpělivě očekávali. Vcházeje do místnosti, všiml si Malfoye opřeného o krbovou římsu, jak lehce nezúčastněným pohledem přehlíží na shromážděné studenty. Na Severusův příchod zareagoval pouze mírným pozdvižením jednoho obočí a ustoupením od krbu – věděl, co bude následovat.
Severus napochodoval na své oblíbené místo s přísným výrazem ve tváři, z tvrdých očí mu čišel chlad. Domácí skřítek odvedl svou každoroční úlohu zcela bezchybně: těsně před tím, než si Severuse všiml první z jeho dalších svěřenců, teplota v místnosti mírně klesla – právě tak akorát, aby to všichni byli nuceni zaregistrovat – a v krbu vzplál oheň.
Severus s úsměškem předstoupil před své zmijozelské a přivítal nováčky. Všichni do jednoho mu věnovali plnou pozornost a ani nehlesli. Malfoyovi sympatizanti ze starších ročníků byli rozmístěni pravidelně po celé místnosti, jejich protějšky klonící se k temné straně se očividně necítily dvakrát pohodlně.
Ačkoli mnohé své studenty svým jednáním podvedl a některé přímo znechutil, stále měli dostatečný respekt vůči jeho schopnostem, aby se proti němu otevřeně nepostavili. Koneckonců, dokázal dlouhá léta podvádět jejich Temného pána a přežít. Nicméně si nemohl dovolit před nimi projevit sebemenší shovívavost – považovali by ji za slabost a už by se dále nezdráhali útočit.
Mluvil stručně. Nastínil povinnosti členů zmijozelské koleje a udělil několik varování. Podrobnosti nechal na Malfoyovi a prefektech. Když odcházel, mladý blondýn už odváděl chlapce z prvního ročníku k jejich ložnici; dívek se ujala jedna z prefektek.
Vrátil se do svých pokojů shledávaje, že si až do zítřejšího rána nemusí dělat s ničím starosti. Poté bude muset zjistit, jaký efekt má na jeho syna dračí krev, jež mu koluje žilami, a s jakými vyhlídkami může počítat do budoucna. Následně by se měli společně zaměřit na Harryho schopnost vidět magii a na spojení, k němuž došlo o pobytu na horách.
Jak tak začal vzpomínat na Harryho nejnovější vylomeniny, změnil se poznenáhlu pocit spokojenosti na neklid a Severus se chtěj nechtěj musel smířit s další probděnou nocí.
„Není to brzy i na tebe? Školní rok sotva začal,“ nechala se slyšet Poppy, v jejímž hlase se mísila ironie se starostlivostí.
Harry se na ni usmál: „Tentokrát to bude zajímavé, uvidíš.“
Mladík dorazil doprovázen svou kumpanií, která dle Severusova názoru trpěla nedostatkem informací. Albus s Minervou se dostavili těsně před tím, než se Harry pustil do ochrany místnosti proti nežádoucímu narušení soukromí. Poppy i Minerva jeho počínání pozorovaly s tázavými výrazy.
„Řediteli,“ začal Harry – jelikož byli jeho přátelé přítomni, tituloval Albuse, jak náleží – a jmenovaný k němu upjal svou plnou pozornost, „všech dvanáct způsobů užití dračí krve, které jste popsal, souviselo s lektvary, že?“
Albus němě přitakal a nabídl okolostojícím citrónový drops.
Harry přijal jedno cukrátko a volně navázal: „Vypadá to, že malý podíl dračí krve může být přimíchán přímo do krevního řečiště a na člověku to nezanechá žádné nežádoucí následky.“
Severus nedokázal zabránit ušklíbnutí, které se mu zformovalo na tváři, když viděl prázdné pohledy nejen Harryho kamarádíčků, ale i Poppy a Minervy.
„A co žádoucí následky?“ pobídl synátora.
Harry si všiml jeho úšklebku a v odpověď se zazubil. „Zatím snížená citlivost vůči prokletí, ale měli bychom vyzkoušet, zda se ta rezistence nevztahuje i na lékouzla.“
Poppy potřásla hlavou, evidentně se předem děsila toho, že Harryho nebude dále možno léčit běžnými léčitelskými kouzly, což by jí značně ztížilo výkon jejího poslání.
„A všechny smysly se mi o poznání vyostřily.“
„Všechny?“ skočil mu Severus do řeči a ostře na něho pohlédl.
Harry polkl a přikývl. „Jo. Má to vliv i na kůži a svalstvo, je teď tužší... nebo spíš tvrdší. A miluju slunění se. Ale když nejsem na slunci, tak neprochládám, nic takového.“
„Dobře tedy, podíváme se na to, pane Pottere,“ odtušila Poppy po zdravotnicku, už se jí podařilo najít ztracenou rovnováhu.
Harry byl řádně proklepnut a prozkoumán. Poppy seslala víc diagnostických kouzel, než kolik jich Severus kdy viděl. Přivolala Harryho spis – jednalo se o slušně objemnou složku, bereme-li v úvahu, že v ní byly záznamy pouze za posledních šest let – a porovnala výsledky měření se stávajícími zápisy. Harry, opřený o pelest nemocničního lůžka, zavřel oči a nechal Poppy, aby projela zřejmě ty nejkomplexnější léčitelské testy, jaké uměla.
„Nemusíte tu být,“ procedil ke kamarádům. „Jenom... nechci mít před vámi tajnosti... a taky se mi nechce to vysvětlovat nadvakrát.“
„Samozřejmě, že počkáme,“ ujistila ho Grangerová, jíž mnohem méně nadšeně přizvukoval Weasley, který se nakonec stejně omluvil, zřejmě unuděný k smrti, anžto Harry nebyl ani dost málo ve sdílné náladě. Weasley na Grangerovou tak dlouho úpěnlivě hleděl, až se vzdala a odešla s ním.
Albus nařídil Poppy, aby ho informovala o výsledcích, na což Harry reagoval kyselým výrazem, a zmizel pravděpodobně k horám papírování, jímž byl jakožto ředitel školy a hlava Řádu zavalen. Minerva se s Harrym stručně smluvila na začátcích jejich zvláštního vyučování a odebrala se k sobě do kabinetu.
Když Poppy s Harrym konečně skončila, ačkoliv to slovo není přesné: čekala ji nyní práce s analýzou získaných dat a s provedením laboratorních testů, byl už poznenáhlu čas k obědu.
„Myslím, že to se mi podruhé už nepoštěstí,“ povzdechla si Poppy a podívala se na Severuse a Harryho přehnaně zádumčivým pohledem.
„Co?“ vyjevil se Harry zmateně a Severus jen potřásl hlavou. Harry stále nedokázal skrývat, jak se cítí, na Severuse to působilo, jako kdyby byl jeho syn sice přítomen, ale současně na míle daleko, jako kdyby věnoval pozornost čemusi, co Severus nemohl ani vidět ani slyšet.
Poppy se usmála: „Mít vás tu oba, a navíc dobrovolně.“
„Pokud mám být upřímný, Poppy,“ ušklíbl se Harry a Severus volky nevolky jeho úsměšek napodobil, „táta mi to dal rozkazem.“
„A ven!“ zavelela zdravotnice naoko rozzlobeně, ale Severus si byl jistý, že to hraje. „Oba dva koukejte zmizet. A nechci vás tu vidět, pokud nebudete na smrt nemocní!“
Harry se zasmál a odchvátal k východu. „Uvidíme se na vyučování, Poppy!“ Na schodech zvážněl. „Nenajíme se v bytě?“
„Potíže s jídelnou?“ Severus by si se synem sice rád pohovořil, ale předpokládal, že se Harry bude chtít co nejdříve přidat ke svým přátelům.
Harry si rozpačitě projel rukou vlasy – na Severuse to gesto zapůsobilo jako přímý úder na solar: tolik mu připomnělo Jamese – a odpověděl: „V první chvíli šly bariéry do kytek, musel jsem je celý přebudovat.“
Severus měl pocit, že ho co nevidět začne bolet hlava, ale Harry ho vzrůstajícího napětí rychle zbavil: „Trvalo to jen chvilku, jenže empatie chytla docela grády a teď... večer jsem měl ještě ňáký problémy, ale ráno to bylo lepší. Voni rozespalí lidi moc emocí nevyzařují a na snídani nebylo nijak narváno. Včera jsem to sice zvládl, ale bylo to... rušivý.“
Severus pozdvihl obočí a stočil kročeje směrem ke svému bytu. „Rušivé?“
„Cítím se jako šmírák, když čtu lidi, kteří o tom nemaj páru.“ Harry hleděl do země a nepatrně zpomalil – jasná známka rozpaků. „Bylo to ještě horší než zkoušet číst Tonksovou. Bylo tam tolik... Lidi se vítali s kamarády a potkávali nepřátele... a ty, ke kterým něco cítí.“
Poslední bylo přiznáno jen tiše a se zjevnou neochotou. Pro Severuse byla studentská populace vždy masou hormonů na pochodu. Bezprostředně po příjezdu to zřejmě muselo gradovat, když se po letním odloučení kráceném dopisováním si znovu potkávaly objekty láskyplného zájmu.
Vyslovil heslo od komnat a společně vstoupili.
Harry se zhluboka nadechl, složil se na gauč a znovu zavřel oči. Severus se při objednávání oběda z kuchyně po něm několikrát ohlédl.
„Tak co?“ nadhodil, když si byl jist, že už Harry posbíral rozutíkané myšlenky.
„Vůbec jsme nemluvili o tom, co se v létě stalo... o tom spojení,“ řekl Harry tiše, oči neotevřel.
Severus měl dojem, že Harry snad medituje či co. „Ne,“ ozval se souhlasně, „nemluvili.“
Na konferenčním stolku se s tichým puknutím zhmotnil tác s jídlem a pitím. Severus si sedl do křesla a přitáhl si k sobě jeden talíř. I Harry otevřel oči a začal jíst, působil nyní mnohem uvolněněji.
„S Charliem se to stalo taky...“
Severus se obrnil v předtuše nelehkého rozhovoru.
„...Byli jsme... Když byl...“
Severus se zhluboka napil šťávy. Nebyl si jistý, jestli chce, aby Harry myšlenku dokončil.
„...Věděls, že ho Řád pověřil, aby mě naučil tancovat?“
Vida synovo rádoby spravedlivé rozhořčení, Severus se neudržel a krátce vyštěkl smíchy. „Nikoliv, Harry, tento plán mi znám nebyl.“ Byl docela rád, že mu to Albus neřekl. Harryho reakce byla ještě zábavnější, když ji nečekal.
Harry se na něho ošklivě zadíval: „Bylo to strašlivý. Třetího večera jich dorazila celá banda, aby prý přiložili taky ruku k dílu.“
Stále lépe. „Horší by bylo, kdybys byl pořád takové pole neorané. Vzpomeň si na Vánoční ples.“
Harry zrudl, ale vzápětí zvážněl. „První večer... došlo k tomu spojení... ale utnul jsem to dřív, než by to mohlo zajít tak daleko jako s tebou. Pamatuješ, co jsem viděl?“
Severus přikývl. I když o tom spolu nemluvili, často na to myslel. Svěřil se Albusovi, který usoudil, že bude muset nejprve cosi vyhledat.
„Viděl jsi barevná vlákna.“
„Eliza mi změnila magii,“ pronesl Harry upjatě. Severus přimhouřil oči a čekal, až se synek vyjádří jasněji. „Předtím byla rudá a zlatá, co jiného čekat od řádného nebelvírka,“ ušklíbl se Harry a Severus v duchu zaúpěl. „Jenže teď se přidalo jasně smaragdové vlákno, tenčí a zářivější, které jakoby omotává ta předchozí dvě.“
„Všiml sis nějakých dalších změn?“ vyzvídal Severus, kolečka v hlavě se mu horečně otáčela. O teorii kouzelnictví věděl poměrně hodně, leč ne dosti, aby mohl s jistotou říct, co to znamená.
Harry zavrtěl hlavou. „Ale moc jsem od té doby nekouzlil. Zmenšil jsem a zase zvětšil batoh, převlíkal se a přemístil. Přemístění z Rumunska na nástupiště devět a tři čtvrtě bylo jako skok do sousední místnosti.“
„Ty ses přemístil na nástupiště.“ Severus odložil pohár a civěl na syna. Jestlipak ho ten kluk někdy přestane zas a znovu udivovat? Harryho výraz napovídal, že on na zmíněné skutečnosti nic zvláštního nevidí. „Albus během minulé války nástupiště zaštítil, aby se na něho nedalo dostat jinak než přepážkou. Nelze se na něho přemístit ani tam vybudovat letaxové připojení... což pro tebe, zdá se, neplatí.“
Harry polkl sousto obloženého chleba a se zaúpěním si složil hlavu do dlaní. „Nenávidím to. Nenávidím! Mohl bys... mu to neříct? Prosím? Nesnáším, jak na mě jiskří a při tom se tváří, že nic neví, i když je mu očividně zcela jasné, oč jde. Chtěl bych si to zjistit sám.“
„Dobrá,“ uvolil se Severus. Nebude to prvně, co Albus nebude vědět všechno. Stejně toho už tak věděl víc než dost. „Ale že vidíš magii, to už ví.“
Harry si povzdechl. „To bylo asi nutný. Stejně nikdo nevíme, co to znamená... a k čemu je to vůbec dobré.“
„Pokud něco zjistit lze, tak Albus bude první u zdroje,“ zabručel Severus a snědl několik hranolek.
Harry protočil panenky a kysele se usmál. „Jak se vám s Jamesem podařilo před ním utajit váš vztah?“
„Netuším,“ odpověděl Severus zcela po pravdě.
„Škoda přeškoda,“ hořce se zasmál Harry, „byla by to užitečná dovednost.“
„Po večeři se sejdeme v Remusově kabinetu,“ zavelel Severus. „Potřebuješ se otestovat a rozhodně to nemůžeš provádět na ostatních studentech v hodinách.“
Harry přitakal a dojedl oběd. „Měl bych se vrátit do Nebelvíru, než zpanikaří, že jsem se tajně vypařil.“
„Hlídají si tě?“ škádlil ho Severus.
„Jsou to dobří kamarádi,“ bránil je Harry, „bez nich bych neprošel ani prvákem. Nedělají si starosti bezdůvodně.“
Severusovi Harryho bojovnost vehnala úsměv na líce. Vstal, krátce syna objal – jak si Harryho navykl objímat. Takovéto objetí ani jednoho z nich neuvádělo do rozpaků a přitom bylo zjevné, že si nejsou lhostejní.
„Jdi za kamarády,“ pocuchal Severus nepoddajnou čupřinu, k nerozeznání podobnou Jamesově, „uvidíme se později.“
„Měj se, tati.“ Harry vystřelil z místnosti.
Severus se vzápětí odebral do Remusova kabinetu. Vlkodlak u sebe nebyl, zřejmě ještě prodlíval ve Velké síni. Severus nahlédl do rozlehlé mapy na rýsovacím stole a zjistil, že se nemýlil: Remus byl skutečně v jídelně. Zato Harry už dorazil do nebelvírské věže a byl nyní v místnosti, již měli k dispozici primus s primuskou, a to ve společnosti Grangerové, Weasleyho, Longbottoma, Láskorádové, Malfoye, Crabbea a Goylea.
To bylo to nejpodivnější studentské uskupení, jaké si lze představit, Severus na okamžik zatoužil půjčit si Harryho plášť a trošku si zašpiónovat. Leč skupinka se záhy rozpadla, zmijozelští se stáhli do jednoho kouta místnosti a nebelvírští s havraspárkou na protilehlou stranu. Zatímco se díval, přešli druzí do soukromého pokoje Grangerové.
Večer se ale Harryho nezeptal, co s kamarády probírali. Dokonce, jak si později vzpomněl, pominul i téma Zmijozelova zápisníku. Ať si ředitel říkal, co chtěl, Severusovi se nelíbilo, že ho Harry čte. Kdo ví, co v něm je, a už pouhé pomyšlení, že Voldemort se chce o jeho obsah podělit, bylo znepokojující.
Cvičné souboje Harryho proti Severusovi s Remusem zabraly více než hodinu. Severus Remusovi namluvil, že Harry má znovu trochu potíže s používáním hůlky. Nebylo to zcela přesné, ale také to nebyla úplná lež. Vlkodlak stejně během loňských soukromých hodin Harrymu přišel na bezhůlkové kouzlení.
Začali nenáročnými prokletími a uřknutími, pokračovali pokročilejšími kouzly, ale do černé magie nezabrousili. Harry je oba několikrát odzbrojil či jinak vyřadil z boje, souboj začínali přinejmenším pětkrát.
„Řekl bych, že už toho bylo dost,“ usoudil Severus mírně roztřeseně. Bít se s Harrym bylo jako čelit Albusovi. Byl jen rád, že ve zdech školy se Harry nemůže bezpečně přemisťovat po místnosti, tedy minimálně do té doby, než budou mít jistotu o jeho zvěromágské podobě.
„Jo,“ odtušil Harry, který ale vůbec nevypadal unaveně. Severus měl sto chutí ho proklít za to, že vypadá, jako kdyby si právě dal dvacet po obědě, zatímco jemu samému srdce buší jako zvon, dech se mu úží a po zádech stéká pot.
Remus se na Harryho podezřívavě podíval. „Jak se cítíš?“
„Dobře,“ pokrčil mladík rameny. Severus zvědavě sledoval, kam vlkodlak míří.
Remus si Harryho pozorně prohlédl, pak k němu přistoupil, vzal ho za ruku a přitiskl mu prsty na zápěstí.
„Puls máš pomalý, jako kdybys spal nebo meditoval,“ pronesl Remus zamyšleně. „Po takovém tréninku by měl být rychlejší.“ Ostře se na Harryho zadíval. „Také jsi jinak cítit.“
Severusovi došlo, že Remus ještě neví, jak pokročil proces Harryho adopce dračím rodem. Jelikož Harry vykulil oči a zaúpěl, zřejmě se synovy myšlenky ubíraly stejným směrem.
„Mám to vysvětlit já?“ zeptal se ho. Harry přitakal, vděčně na něho pohlédl a ujal se kouzlení za účelem lepšího odstínění místnosti před světem. Severus se otočil k Remusovi a ušklíbl se. Vlkodlak si přivolal křeslo, pohodlně se do něho usadil a připravil se na dlouhé vyprávění.
„Koukni, Lupine, Harry je drak.“
Harryho jednoduchost oznámení rozesmála, usedl spokojeně na podlahu. Remus se díval střídavě na jednoho a na druhého, až se pochybovačně obrátil k Severusovi. „Vypadá... a je cítit... jako člověk.“
Severus se opřel o zeď. „Očichej ho ještě jednou.“
„Člověk,“ trval Remus na svém.
„Zajímavé,“ zamyslel se Severus. Remus vypadal podrážděně a Severus se téměř ošil. Bytostně nesnášel rozčilovat vlkodlaka. „Harryho léto bylo opravdu vydařené, Remusi...“
-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-