Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Pomocná ruka osudu

3. Místo, kam patříš

Pomocná ruka osudu
Vložené: solace - 18.07. 2013 Téma: Pomocná ruka osudu
Jacomo nám napísal:

Pomocná ruka osudu

Autorka: Annie Talbot

Z anglického originálu The Left Hand of Fate přeložila: Jacomo

Beta-reader: Ivet

Banner: solace

Originál viz http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=23711&i=1

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

3. Místo, kam patříš

Následující měsíce byly pro Severuse mimořádné. Ani během svého kamarádství s Lily si tak nepovažoval soukromí, jako když bylo tak dočista narušené.

Weasley většinu času zůstával v bytě a podnikal (občasné) výlety do knihovny, kde se po smrti nudil stejně jako za života. Ale Grangerová… No, Grangerová se mu nějak vetřela do pracovního i osobního života a to velmi důkladně.

Vzala jeho slova doslovně a objevovala se každé ráno v knihovně přesná jako hodinky. Třídila, zařazovala a – od chvíle, kdy se hlavní knihovnici, ženě, vedle které vypadala Irma Pinceová jako milé koťátko, předvedla jako dostatečně důvěryhodná osoba – také katalogizovala. Dobrovolně pomáhala při výzkumu a stala se odbornicí ve vystopování on-line zdrojů. Každý den v době oběda s nadějí vzhlédla – upřímně řečeno, pokud by pokračovali ve svých pravidelných nájezdech na hranolky, staly by se z nich koule – a třikrát týdně ho s balíčky indického jídla doprovázela domů. Samozřejmě, že se brzy stala nejlepší kamarádkou Moggy, protože jí při každé návštěvě nosila kočičí pamlsky.

Docela pravidelně porážela Severuse ve scrabblu, dokonce i když hráli kouzelnickou verzi, která povoluje názvy kouzel a ingrediencí do lektvarů. On ji na druhou stranu vždycky porazil v šachách. Když hrozilo nebezpečí, že nebude vědět kudy kam, bylo zvláště užitečné, že mu mohl Weasley mumlat do ucha nápovědu. Někdy byla přítomnost neviditelného a neslyšitelného spolubydlícího opravdu praktická.

Z jakéhosi důvodu se nikdy Hermiona neposadila do Weasleyho křesla.

Jak měsíce plynuly, uvědomil si, že ji zná lépe než kohokoliv jiného. A dovolil jí, aby i ona poznala jeho. Nebylo to zrovna příjemné.

 

* * * * *

 

Když jednu listopadovou noc odcházeli z kina, přiletěla k Hermioně sova. Dívka převzala od zvířete dopis, a než ho propustila, nakrmila ho nějakými zbylými bramborovými lupínky. Zkoumala chvíli obálku a pak ji bez otevření zasunula do kapsy.

„Hermiono?“

„To je od Harryho,“ přiznala.

„Píše často?“ Nikdy nedala najevo, že je s kouzelnickým světem nějak v kontaktu.

„Každé úterý.“ Kousla se do rtu a její ruka zabloudila do kapsy, ve které odpočívala obálka.

„Je pátek.“

„Ano, já vím.“ Vytáhla dopis a rozlomila pečeť. Když držela list proti světlu a četla, tvář jí potemněla. Strčila mu silný pergamen do ruky a odvrátila se.

Začal číst a zarazil se. „Bude se v červnu ženit.“

„Ano.“

„A chce, aby ses vrátila. Hermiono…“

„Ví, že nemůžu. Řekla jsem mu, že se nemůžu vrátit.“

„Hermiono, on tě potřebuje.“

„Ještě ne, Severusi. Já na to prostě teď nemůžu ani pomyslet. Promiň.“

Takže teď ne. Ale kdy?

 

* * * * *

 

Vánoce slavili v jejím bytě. Uvařila – nic zvláštního, jak ho ujišťovala – a pod malým stromkem, který postavila k oknu do ulice, otvírali dárky.

„Co je to?“ zeptal se a kývl směrem k hromadě dárků, která stále ještě čekala pod stromečkem.

„No, přišly dneska ráno.“ Uhnula očima. „Necítím se na to, abych je otevřela; chtěla jsem, aby to byl šťastný den.“

Teď už věděl, jak si s ní poradit. Jen tiše seděl a čekal, až najde ta správná slova.

„Jsou od Harryho a od Weasleyových. Přečetla jsem si přání, ale nemohla jsem se přinutit ty dárky otevřít.“

„Proč ne? Neumím si představit, že by k tobě nebyli laskaví.“

„Ne, to ne. Jen stále trvali na tom, abych se k nim dneska připojila. Přestože věděli, že to neudělám, což ukazuje fakt, že ty dárky poslali.“ Její hlas zněl strašně unaveně.

„Aha.“

Dlouze se odmlčela, a pak vybuchla: „Jen jsem chtěla strávit Vánoce bez duchů. Copak jsem chtěla tak moc?“

„Nemyslím, že Weasley-“

„Nejde jen o Rona. Jde o děti. Celý den bych viděla děti.“ Sesunula se do křesla, přitáhla si kolena k hrudi a zabořila obličej do látky, která je zakrývala.

Co do…?

Přidřepl si k ní. „Pověz mi o nich, Hermiono. Pověz mi o těch dětech.“

Když začala mluvit, její hlas zněl tlumeně. „Chtěl dvě děti, chlapečka a holčičku. Huga a Rose. Mluvil o všech starostech, které s nimi přijdou… Myslím, že se mě snažil zastrašit, ale… no… téměř jsem je viděla. Cítila jsem je v náručí. Viděla jsem jejich první Vánoce. Představovala jsem si Rose, jak odjíždí spolu s Harryho synem do Bradavic. V duchu jsem slyšela Huga zpívat. Byli tak skuteční…“ Začala vzlykat. „A pak byl Ron pryč a oni taky. Moje děťátka. Pryč. A všechno je to moje chyba.“

Poprvé si ji přitáhl k sobě blíž. „Ne, to ne. Není to tvoje chyba.“

„Nemůžu se vrátit domů. Všude vidím jejich stíny,“ vzlykala.

„Ššššttt. Můžeš se vrátit. Vrátíš se, až na to budeš připravená. Slibuji.“

 

* * * * *

 

Ta myšlenka v něm zůstala, a když jednoho deštivého březnového dne seděli u něj v obývacím pokoji a četli, tak se po dlouhé době vydrala na povrch.

„Musíš se vrátit zpátky, Hermiono. Je čas.“

„Ne, Severusi. Jsem tu šťastná. Patřím sem k tobě a k Moggy.“

„Ne…“ zavrtěl smutně hlavou. „Ne, nepatříš. Ne tak docela.“

„Urazila jsem tě, že chceš, abych odešla? Obtěžuju tě?“ Vstala, začala sbírat svoje věci a strkat je jednu po druhé do tašky. Naklonil se a oběma rukama ji chytil za zápěstí.

„Hermiono, posaď se. A vyslechni mě, prosím.“

Zapadla zpět do křesla, tašku přitisknutou ke hrudi. „Neposílej mě pryč, Severusi. Prosím, neposílej mě pryč. Nemám kam-“

„Máš domov,“ přerušil ji. Polkl, aby se zbavil knedlíku, který se mu vytvořil v krku, a chraptivě pokračoval: „Jsou tam lidé, kteří tě milují a postrádají tě. Lidé, které miluješ i ty. Patříš tam: je to tvůj domov a místo, kde najdeš své opravdové štěstí.“

„Ale co ty?“

„Tohle je můj domov. A jsem tu šťastný jako nikdy v životě. Vybudoval jsem ho pro sebe a moje duše mi konečně patří. Tam na mě nic nečeká. Ale ty…“ Znovu polkl. „Uvítají tě s otevřenou náručí. Je to tvoje rodina, Hermiono. Bez tebe nejsou kompletní a ty nejsi kompletní bez nich.“

To, jak vážně studovala jeho tvář a hledala nějakou známku pochybností, ukazovalo, jak dobře se vzájemně znají. Weasley mlčel, ale Severus si byl plně vědom, že visí na každém jejich slově.

„A co když si myslím, že se pleteš? Co když si myslím, že moje místo je tady?“

„Tak se mýlíš,“ nadechl se zhluboka. „Opravdu tomu věříš?“

Sklopila oči.

„Myslím, že chceš věřit, že se mýlím. Ale myslím si, že víš, že mám pravdu.“

„Nevím, co mám dělat. Jsi můj nejlepší přítel.“ Hlas se jí chvěl.

Tady jsem tvůj nejlepší přítel. A vždycky budu. Ale ty máš dalšího nejlepšího přítele i tam, a on tě taky potřebuje.“ Weasley souhlasně zabručel. „Nemusí to být sbohem, Hermiono. Bude to na shledanou.“

Pomalu přikývla. „Ano… ano, myslím, že bude.“


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 31.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 3. Místo, kam patříš Od: sisi - 26.11. 2015
děkuji za nový příběh, nový pohled na zlaté trio.

Re: 3. Místo, kam patříš Od: teriisek - 30.07. 2013
To s těmi dětmi mě docela dostalo. Jsem docela zvědavá, jak to bude pokračovat dál, myslela jsem si, že to bude spíš o tom, jak si Severus postupně získává její důvěru, ale to šlo celé hrozně rychle, takže teď fakt nevím, co čekat. Zdá se, že se Hermiona vrátí do kouzelnického světa, snad to zvládne... A Ron je překvapivě klidný a nemluvný, že? Opožděné díky za překlad!

Re: 3. Místo, kam patříš Od: Sally - 21.07. 2013
Pri Chasing the Sun je toto akosi na mňa prirýchlo teda si všetky ostatané poviedky   Zaujímalo by ma, kedy Ron nadobro nechá Severusa na pokoji...
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Vedle Chasing the Sun blednou mnohem lepší povídky, než je tahle, která si nedělá větší aspirace, než být milou letní romancí. S vtipnou figurkou na pozici duchařského Rona Ron opustí Severuse v příští kapitole, ale jeho role tím ještě neskončí...

Re: 3. Místo, kam patříš Od: scully - 19.07. 2013
Severus se moc snaží s Ronem za zády. Hermioně se nedivím,že se jí od něj nechce. Uvidíme jak to bude pokračovat. Děkuji za překlad a těším se na další díl
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Severus se přímo překonává, že? A Hermiona je překvapivě pasivní. Nebo ne? Díky za komentář.

Re: 3. Místo, kam patříš Od: Nade - 19.07. 2013
Čekala jsem, že Hermiona bude bojovat jako lev, aby zůstalo všechno jak je. Ron asi Severuse moc neotravuje, když jde všechno podle něho. Uvidíme, jestli to tak bude i dál. Díky, těším se na pokračování.
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Hermiona ještě zabojuje, však je nebelvírka :-) A máš pravdu, Ron otravuje celkem málo.

Re: 3. Místo, kam patříš Od: denice - 18.07. 2013
Věřím, že pro Severuse to musely být mimořádné měsíce - s Ronem neustále za zády, lapajícím každé slovo mezi ním a Hermionou. Jsem moc zvědavá, za jak dlouho se mu po ní začne stýskat. Díky.
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Já fakt lituju, že to autorka víc nerozvedla. Tam je takových možností... :-)

Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jenny - 18.07. 2013
Hermiona by sa mala určite vrátiť do kúzelnickeho svete ale bez Severusa by to nebolo ono. Chce to nejaký kompromis inak sa ich vzťah skončí skôr ako sa vlastne začal. Ďalšia kapitola nám prezradí viac. Díky za preklad Jacomo.
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Přesně tak, bez Severuse by to nebylo ono. Takže co udělá nejchytřejší čarodějka své generace? :-)

Re: 3. Místo, kam patříš Od: Zuzana - 18.07. 2013
Hermionine priznanie prečo nechce ísť späť ma strašne zamrzelo.  A určite to bolelo aj Rona. Severus vie byť pekne presvedčivý, bol tak nezvyčjne citlivý. Veď sa môžu priateliť aj keď sa Hermiona vráti kam patrí. Nie je to tak, že by si musela vybrať len jedno miesto a na druhé už nikdy nesmie ísť, nie? Ďakujem za preklad:)
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Ty Hermioniny "přeludy" jsou na tak nevážnou povídku překvapivě vážné. Ale nikoliv nepochopitelné. Mně se na tom líbí, jak autorka trefila (i když lehce extrémně) rozdíl v klučičím a holčičím přístupu - Ron bral debatu o jménech dětí jako srandu, ale Hermiona jako sen o rodině. A najednou bác, jeden chybný krok a je z toho dlouhodobé trápení. Ale teď je tu Severus, tak uvidíme, co s tím udělá

Re: 3. Místo, kam patříš Od: arkama - 18.07. 2013
Severus je tu strasne vymakknuty :) To ako keby ani nehovoril on. Ziadna trefna sarkasticka poznamka? A Severus, co vypusti vetu oni ta miluju a ty ich milujes ...? Mozno mu preplo z toho Rona co mu stale beha za zadkom... :) Dík
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Jo, je tu OOC, fakt dost možná vinou Weasleye v hlavě :-) Ale když to má být Snamione, co naděláme :-)

Re: 3. Místo, kam patříš Od: zuzule - 18.07. 2013
Taky by se mi od Severuse nechtělo. :)
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Neboj, Hermiona to vyřeší :-)

Re: 3. Místo, kam patříš Od: Lupina - 18.07. 2013
Knihovnice, vedle které Irma vypadala jako milé koťátko? Ta ženská musela být pořádný metr :-D A Ron nudící se v knivhovně po smrti stejně za života...:-D Ale nastal nám posun, už Hermiona se Severusem strávila Vánoce, vlastně i s Ronem. Jak to Severus zvládl? Myslela jsem, že se s Ronem už vypořádá :-) Ale Hermi už má nakročeno zpět do kouzelnického světa, tak snad už se Ron vrátí, kam patří. Díky, bylo to skvělé, jako vždy :-)
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Já bych se té knihovnice nešla ani zeptat, kudy se jde na toaletu :-) Ron je všudypřítomný, ale překvapivě málo otravný. Jako by se mu do toho moc nechtělo... Ostatně už v příští kapitole se ukáže, proč.

Re: 3. Místo, kam patříš Od: tiberia - 18.07. 2013
S Ronem za zády po celou tu dobu? Tak to je vážně světec. Díky za pěkný překlad.
Re: 3. Místo, kam patříš Od: Jacomo - 25.07. 2013
Ale na můj vkus otravoval docela málo, já být autorka, tak přitvrdím :-)

Prehľad článkov k tejto téme: