Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Pomocná ruka osudu

1. Nezvaný host

Pomocná ruka osudu
Vložené: solace - 04.07. 2013 Téma: Pomocná ruka osudu
Jacomo nám napísal:

Pomocná ruka osudu

Autorka: Annie Talbot

Z anglického originálu The Left Hand of Fate přeložila: Jacomo

Beta-reader: Ivet

Banner: solace

Originál viz http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=23619&i=1

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Nezvaný host

 

Šššš, Snape.

Stephen Lang nedal ani škubnutím prstu nebo zachvěním víček najevo povědomost o tom, že někdo promluvil. I když věděl, že byl ten hlas adresovaný jemu… i když očekával něco podobného celé tři roky, šest měsíců a dvacet sedm dní od své „smrti“, nechtěl onomu řečníkovi (nebo spíš šeptači) poskytnout sebemenší odpověď.

Musí to být bystrozor, dumal v duchu. Smrtijedi nebo členové Řádu by mě nejdřív prokleli, bez ohledu na to, že tohle je mudlovská kavárna.

Pomalu otočil stránku novin, přičemž využil možnosti zvednout oči nad jejich okraj a přelétnout pohledem místnost. Nikdo nevykazoval známku toho, že by mu věnoval nějakou pozornost.

Takže pod pláštěm. Nebo pod kouzlem.

„Snape!“ Šeptání přicházelo zblízka; ten kouzelník musel stát přímo vedle něj.

Napil se čaje a poměrně se bavil. Žádný bystrozor ho nemohl sebrat uprostřed mudlovského Londýna. Byl tak v bezpečí, jak jen to šlo. Nebude se bránit zatčení, rozhodl se, ale může přimět bystrozora počkat si na vhodnější okamžik.

Bez ohledu na stále šílenější prosby dopil čaj, a než vstal, úhledně složil noviny. Pak vytáhl z kapsy několik mincí, položil je pečlivě vedle šálku a opustil kavárnu.

Když kráčel směrem ke svému bytu, jeho zmatek vzrostl. Nezaslechl ani šustění pláště a dokonce ani tlumené našlapování. Přesto hlas pokračoval v šeptání do jeho ucha a požadoval po něm, aby se zastavil a promluvil si s tím, kdo ho našel.

Nakonec došel až do bytu, odemkl dveře a rychle vklouzl dovnitř. Věřil, že je zabouchl svému pronásledovateli přímo před nosem. Ne že by obyčejné dveře mohly zastavit nějakého odhodlaného kouzelníka, pomyslel si, nicméně síla ochranných kouzel by to zvládnout mohla. S povzdechem následoval Moggy do úzké kuchyně, aby tomu zvířeti uspokojil zdánlivě nekonečnou potřebu jídla.

„Snape!“ Když mu ten hlas zařval do ucha, nadskočil. Jak mohl bystrozor proniknout přes jeho ochrany tak tiše?

Otočil se. Nikdo tam nebyl. Moggy zuřivě – a nevzrušeně! – chroupala obsah své misky.

„Ukažte se,“ ušklíbl se. „Nebo jste takový zbabělec, že se bojíte neozbrojeného muže?“

„Já… já nemůžu.“ Ano, bystrozorův hlas zněl povědomě. Stejně jako kňučení, které ho podbarvovalo.

„Weasley?“

„Ano.“ A sakra. Mohl by mít v závěsu Zázračného chlapce?

Ronald Weasley?“

„Ano.“

Co do…?

„Proč se nemůžete ukázat?“

„Dala mi jen schopnost řeči. Řekla, že by to mělo stačit. A taky řekla, že jste jediný, kdo je schopen mě slyšet.“

„Kdo je to ona? A když jsem jediný, kdo vás může slyšet, proč jste šeptal?“ Začínal z toho mít špatný pocit… mnohem horší než představa, že čelí Azkabanu.

„Shivvy,“ zněla odpověď. Ztuhnul.

A do prdele.

 

* * * * *

 

„Takže vám se podařilo se zabít a pokazit osud. Nicméně se ptám – co s tím mám já osobně společného?“

„Hermiona a já jsme se měli brát. Tonic a Slog říkají, že ona má nějakou zvláštní roli v budoucnosti kouzelnického světa, ale úplně se jí vzdala a souží se. Tak mě Shivvy poslala, abych vás požádal, ať ji najdete a dostanete ji zpátky na její cestu.“

„Dobře. No, můžete Shivvy vyřídit, že Severus Snape už neexistuje, přesně, jak přikázala. A – rovněž podle jejích příkazů – žiji mimo kouzelnický svět, takže jeho budoucnost je pro mě naprosto irelevantní. Slečna Grangerová, i když nepochybně kompetentní čarodějka a rozhodně lepší než průměrná studentka, už také není moje starost. Mažte zpátky k Shivvy – promiňte, odleťte zpátky k Shivvy – a řekněte jí, že jsem si svůj život zařídil v mudlovském Londýně a o kouzelnickou komunitu se nestarám.“

„Ale Hermiona…“ Kňourání se vrátilo.

„Co je s ní?“

„Je na tom špatně. A… no… dlužíte jí to.“ Weasleyho hlas zněl triumfálně.

„Já dlužím Grangerové? Za co?“ Je to jasné, tomu klukovi smrt poněkud zatemnila rozum.

„Ona a Harry přednesli Starostolci váš případ. Díky nim bylo vaše jméno očištěno a byl vám udělen Merlinův řád první třídy. Samozřejmě posmrtně, ale přesto… Vím, že jste ho vždycky chtěl.“

„Řekněte mi, Weasley, na co by mi tady byl Merlinův řád?“

„Ehm… na nic?“

„Přesně tak. A jelikož slečna Grangerová a Potter mě tehdy pokládali za mrtvého, k čemu čekali, že by mi mohla být taková čest dobrá?“

„Kvůli spravedlnosti, Snape. Udělali to, protože to bylo správné-“

„Přesně tak,“ přerušil ho Snape. „Udělali to, aby uspokojili svůj vlastní smysl pro spravedlnost. V žádném případě to nebylo kvůli mně. Takže znovu, za co já bych mohl dlužit Grangerové?“

Kluk – nebo duch? – cosi nesrozumitelně zamumlal. Severus se mezitím usadil v křesle a hladil kočku, která vyskočila nahoru a uvelebila se na čalouněné područce. Ten Weasley byl vážně příliš prostoduchý.

„Vždycky vás bránila.“ Hlas teď zněl sveřepě.

„Vážně? Takže poté, co jsem zabil Albuse, tvrdila Řádu, že musí existovat nějaké vysvětlení? Nějaké polehčující okolnosti?“

„Ehm-“

„Tak ještě jednou. Slečna Grangerová a pan Potter utišili svoje svědomí. Nezapomněl jsem, že mě nechali zemřít. A abych byl upřímný, oni dva nepatří k lidem, kvůli kterým bych se nějak zvlášť přetrhl.“

Weasley slabě vyprskl, což vyvolalo na Severusově tváři úšklebek.

 

* * * * *

 

Jak odpoledne pokračovalo, Weasleyho prosby byly stále naléhavější a naléhavější (a nesrozumitelnější). Severus si to na účet svého bývalého studenta náramně užíval. Ale když se rozhodl skončit hru a poslat ho, ať si jde po svém, karta se obrátila.

„Nemůžu.“

„Co tím myslíte, že nemůžete? Okamžitě vypadněte.“

„Shivvy řekla, že tu musím zůstat.“

„Nesmysl. Žádný kouzelník nemusí tolerovat nechtěného hosta. Zmizte!

„Ehm-“

„Proč jste ještě tady? Zákon Ufňukané Uršuly zaručuje, že se nevítaní duchové vrátí na svoji základnu, pokud jim kouzelník řekne, aby odešli. Tohle není váš domov. Zmizte!“

„Já ale nejsem zrovna duch, víte. Takže se na mě Uršulin zákon nevztahuje.“

„Co tím myslíte, že nejste duch? Jste mrtvý, ne?“

Ano, jsem. Zemřel jsem před více než šesti měsíci. Jenže nejsem duch, zadržely mě a nejsem schopen pokračovat dál, dokud nenapravím to, co jsem zničil, když jsem umřel.“

„Tak to máte smůlu. V tom případě se vraťte k nim.“

„Žertujete? Setkal jste se s nimi? Ty Shivvyny oči…“ Severus by přísahal, že cítil, jak se Weasley otřásl, a sám udělal totéž. „Každopádně mi řekly, že dokud Hermionu nevytáhnete z bryndy, nemůžu zpátky. Musí se vrátit do kouzelnického světa. Musí se vdát. Musí naplnit svůj osud, ať už má být jakýkoliv, a ony mě tady – tady s vámi – budou držet, dokud se to nestane.“

„No tak to se připravte. V tomhle životě jsem knihovníkem. Odchytil jste mě v době mého volna, ale jestli se mnou hodláte strávit zbytek věčnosti, bude to znamenat, že bude pobývat mnoho, velmi mnoho hodin v knihovně. Vím, jak máte tohle místo v oblibě.“

„Na tom nezáleží.“ Weasley podle hlasu téměř brečel. „Musíte pomoct Hermioně. Musíte. A jestli to znamená, že s vámi musím zůstat a, dokud jí nepomůžete, chodit s vámi každý den do knihovny, tak to udělám. Protože ony řekly, že jste její jediná naděje, a ona se utrápí k smrti. Takže jsem k vám přilepený, dokud jí nepomůžete.“

„Fajn. Chovejte se tu jako doma. Já jdu do postele.“

S těmito slovy Severus vstal a odpochodoval do malé ložnice s Moggy v patách. S velkým zadostiučiněním za sebou prásknul dveřmi, i když věděl, že jimi Weasley může projít dle libosti. Věřil, že jeho velitelský tón bude mít stále vliv na-

„Ne tak rychle.“ Skvělé. Weasley byl teď vůči autoritě svého bývalého profesora imunní.

„Weasley, je pozdě. Jsem unavený a zítra musím jít do práce.“

„Jenže Hermiona je zoufalá a vy jí odmítáte pomoct. Proč bych se měl starat o to, že jste unavený?“ Příliš pozdě se Severus upamatoval na chlapcovu naprostou tvrdohlavost.

Bude to dlouhá noc.

 

* * * * *

 

Po šesti dnech hodil Severus ručník do ringu. Duchové – nebo co to Weasley vlastně byl – nespali. A pokud byl Weasley poblíž, tak nespal ani Severus.

Ten kluk neustále žvanil. Vyprávěl historky o Grangerové… o tom, jak byla úžasná, a o jejím současném žalostném stavu. Nejméně šedesátkrát vykládal o konečné konfrontaci Zázračného chlapce s Pánem zla. Zpíval… mizerně. Přiznal se, že opustil Pottera a Grangerovou uprostřed pátrání, a nesouhlasil s jejich rozhodnutím očistit Severusovo jméno. Recitoval Bajky barda Beedleho, jako kdyby to bylo evangelium.

Severus nemohl spát. Nemohl pracovat. A Weasley vůbec nevykazoval známky oslabení… naopak, sliboval, že v tom bude pokračovat, dokud nezačne Severus spolupracovat.

Nakonec vyčerpaný kouzelník kapituloval.

„Tak dobře. Když se s ní setkám, necháte mě dnes v noci spát?“

„Když se s ní setkáte, promluvíte si s ní a vymyslíte plán, jak se s ní setkat znovu, můžete se dneska vyspat.“

„Jste horší než Brumbál. A víte, jak to s ním dopadlo,“ zavrčel Severus směrem ke křeslu, ve kterém Weasley rád sedával. (Nebo si to aspoň představoval; zdálo se mu, že odtamtud slýchá ten hlas nejčastěji.)

„Nemůžete mě zabít. Už jsem mrtvý.“

„Na něco přijdu.“

Weasley si povzdechl. „Jen si s ní promluvte. Buďte k ní vlídný. To je všechno, co po vás dneska chci. Když to uděláte, můžete tuhle noc spát.“

 

* * * * *

 

Když Severus vstupoval do Starbucks nedaleko Trafalgarského náměstí, byl si svého neviditelného společníka nepříjemně vědom. Nevěřil Weasleyho tvrzení, že tam Grangerová pracuje jako baristka, ale teď měl před sebou důkaz.

Nebo spíš důkaz, že tam jako baristka pracovala; právě ji totiž vyhazovali.

„Je mi líto, Hermiono. Dala jsem ti tuhle práci, protože jsem měla ráda tvé rodiče. Ale zákazníci chtějí někoho, kdo je vesele vítá, a ne dívku, která vypadá, že každou chvíli propukne v pláč. Možná, kdybys zkusila nějakou terapii… nebo antidepresiva… prostě až na tom budeš lépe, můžeme to znovu zkusit. Ale teď nejsi ve stavu, abys tady mohla pracovat.“

Ženský hlas zněl laskavě. Dokonce soucitně. Severus při zaslechnutí toho tónu zaťal zuby a obrnil se před nevyhnutelným výbuchem Grangerové, ale nic se nestalo. Místo toho si zoufale hubená mladá žena s dlouhým huňatým copem a s hnědýma očima plnýma slz odvázala roztřesenými nervózními prsty zástěru a podala ji své teď už bývalé zaměstnavatelce.

„Co budeš dělat?“ zeptala se starší žena. Grangerová se na ni jen podívala, a pak se odvrátila. Žena ji chytila za rameno. „Hermiono…“

Grangerová ztuhla, ale neotočila se. Weasley za jeho zády zasyčel a Severus se rozhodl, že je čas zasáhnout.

„Ach, slečno Grangerová. To jsem rád, že vás zase vidím,“ protáhl a vlil do svého tónu tolik radosti, kolik jen zvládl.

S potěšením zaznamenal, že žena stáhla ruku Grangerové z ramene. Ta se k němu obrátila čelem, oči rozšířené šokem. Nepatrně zavrtěl hlavou a ona pevně semkla rty, bezpochyby ve snaze ovládnout záplavu otázek, které se jí na ně hrnuly.

Natáhl ruku směrem k zaměstnavatelce. „Stephen Lang, madam. Jsem bývalým profesorem slečny Grangerové a doufal jsem, že si s ní budu moci promluvit.“ Po kratičkém potřesení rukou pokračoval: „Omluvíte nás?“ Vzal Grangerovou za ruku, zavěsil si ji na předloktí a zamířil s ní ke dveřím.

„Měla jste kabelku? Nebo kabát?“ Když mírně zavrtěla hlavou, usmál se tak laskavě, jak jen zvládl. Pokud to bylo možné, zatvářila se ještě znepokojeněji. „Výborně. Pojďme najít místo, kde si můžeme popovídat.“

Vykročil do pozdního letního slunce, s Grangerovou půl kroku za sebou. Věděl, že Weasley tam někde je, ale doufal, že má dost rozumu, aby zůstal zticha.

Severus musel hledat řešení problému.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 31.05. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 1. Nezvaný host Od: tiberia - 09.07. 2013
Ron byl teda fakt úporný, chudák Severus.... vážně jsem se bavila tím, jak proti Ronovi neměl žádnou šanci....   Mimochodem, slovo "barista" jsem si musela najít, nikdy jsem netušila, že člověk, který připravuje kávu, má svůj spešl název. Díky za překlad.

Re: 1. Nezvaný host Od: Attie - 08.07. 2013
Famózní! Úplně si představuju to Severusovo nadšení, když mu Ron vlezl do soukromí. Stephen Lang? Mmm... A naprosto chápu to Severusovo "A do prdele!". Jo, sudičky jsou sudičky. A on s nimi musí být řádně na štíru. Samozřejmě věřím, že by Severus na nějaký způsob, jak se zbavit mrtvého Rona, přišel, ale bude mu to ke prospěchu, takže si ho prostě musí nechat. Povídka je skvělá, je sice teprve v začátcích, ale již teď si mě získala, tak doufám v brzké pokračování. A doufám, že povídka má spoooustu kapitol. Díky za překlad.

Re: 1. Nezvaný host Od: solace - 06.07. 2013
Zdá sa, že aj táto kapitola sa nesie vo veselom duchu:-) Ron preukázal veľkú vytrvalosť a vynachádzavosť pri presviedčaní Snapa. Šesť dní je celkom slušný výsledok (pre obe strany). Hermiona podľa popisu pôsobí ako chúďa na pokraji nervového zrútenia, takže čakám, že v ďalšej kapitole podnikne Severus všetky možné kroky, aby ju z tohto stavu dostal. Ďakujem za preklad, Jacomo.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 07.07. 2013
Příště bude více Severuse a Hermiony a méně Rona, takže i méně humoru. Ale musíme se k tomu snamione nějak dopracovat, že :-)

Re: 1. Nezvaný host Od: Sally - 05.07. 2013
Bože bože bože, chcem vedieť ako to pokračuje! Páni, namotala som sa. Toto bude parádny príbeh, baby, teším sa, preveľmi s ateším na túto poviekdu a ďakujem za preklad :)
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 07.07. 2013
Pokračování bude příští čtvrtek, tak snad tě nezklame. Díky za komentář!

Re: 1. Nezvaný host Od: Jenny - 05.07. 2013
To už od Ronovej smrti prešlo viac ako pól roka? Tak to si tie sudičky dávajú so svojim extra plánom riadne načas /aj keď možno tam u nich čas plynie asi iným tempom ako medzi smrteľníkmi/. Chúďa Hermiona, takto dlho nechať ju trápiť sa. Bude zaujímavé sledovať ako Ron prostredníctvom Severusa zachraňuje svoju teraz už bývalú snúbenicu. No uvidíme ako sa to bude vyvíjať ďalej. Vďaka za prekald.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 07.07. 2013
T o víš, oni mají na všechno celou věčnost, tak rok sem, rok tam, asi je to moc netrápí. A Hermiona musela dostat šanci nejdřív Rona chvíli oplakávat, to si snad on taky zasloužil, ne? Ovšem teď přichází čas Severuse Snapea...

Re: 1. Nezvaný host Od: zuzule - 05.07. 2013
Hehe, Ron zvítězil nad Severusem. Ale stejně to vydržel dlouho, já bych ho měla dost už za dva dny. Super, díky.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 07.07. 2013
Ron vede 1:0. Uvidíme, jestli mu ta převaha vydrží :-)

Re: 1. Nezvaný host Od: Marioneta - 05.07. 2013
Severus to vydržel šest dní??? Kristepane, já bych ručník do ringu hodila po šesti hodinách, zpívající Ron mi přijde jako dost silná káva :-D Pokud autorky párují Severuse a Hermionu, nechávají často Rona bídně zhynout, ale zdá se, že tady si ho užijeme celou dobu:-) Chudák Severus, v tomto případě by mu zřejmě nepomohli ani vymítači :-) Díky za práci s překladem a speciální díky Jimmi za rubriku "Čaká na vás".
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 05.07. 2013
Severus je extra třída, já bych to taky vzdala podstatně dřív. I bez zpívajícího Rona. Taky se mi moc líbí, že tady Ron "zůstává", ba co víc, ještě jim dělá kuplíře :-) Já děkuji za komentář (a rovněž nadšeně souhlasím s novou suprovou rubrikou).

Re: 1. Nezvaný host Od: teriisek - 05.07. 2013
Nějak se nemůžu rozhodnout, kdo z nich je větší chudák. Ron mě pobavil, umí být pěkně přesvědčivý, když chce... A jsem hodně zvědavá, jak přesvědčivý teď dokáže být Severus, rozbíhá se nám to pěkně. Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 05.07. 2013
Oni jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Ty se hledali, až se našli :-) Ty pochybuješ o Severusově přesvědčivosti? Po šesti letech "pobytu" v jeho třídě? No co, v nejhorším jí dá nakrájet pár tlustočervů, a bude po smutnění :-)

Re: 1. Nezvaný host Od: Zuzana - 04.07. 2013
Ron je hotová nočná mora, alebo ešte niečo horšie, nakoniec to vyhral:D Hermiony mi bolo strašne ľúto, keď dostala výpoveď a tak odovzdane to prijala. Už sa teším na jej terapiu:) Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 05.07. 2013
Ron byl číslo už zaživa, tady postrádá úctu k autoritám, tak perlí ještě víc.Terapie bude - v snapeovském stylu :-)

Re: 1. Nezvaný host Od: arkama - 04.07. 2013
Krásny preklad, ale mám tam toľko rušivých momentov môjho konzervatívneho ponímania snamione, že ešte počkám ako to vlastne bude ďalej. Veľmi si cením Severusove vyjadrenia ohľadom jeho posmrtnej rehabilitácie. Tak to áno, super bola aj veta, že kde bola Hermiona, keď ho po Albusovej vražde všetci odsúdili . Pekné pekné Dík Jacomo za prekladík
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 05.07. 2013
Jejky, tak to netuším, jestli budeš spokojená. Nevím, jak přesně myslíš to konzervativní pojímání snamione, ale tohle je spíš zábavná hříčka než hlubokomyslná rozvaha :-) Chystám po létě další povídku s tímto párem, tentokrát vážnější, tak třeba tě uspokojí ta. Se Severusovými názory se rovněž ztotožňuju. Při jeho povaze by nad takovými nebelvírskými manýry určitě nejásal.Já děkuji za komentář.

Re: 1. Nezvaný host Od: larkinh - 04.07. 2013
Hermiona se vážně potřebuje léčit. Je jasné, že je smutná, ale aby se ještě po půl roce nechala naprosto ovládat  smutkem, to není normální. Antidepresiva by bohatě stačila. No teď bude možná stačit, aby ji Severus otravoval tak jako Ron jeho a taky to možná vzdá a začne se sebou něco dělat.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 05.07. 2013
Ono je to těžké, každý má jiný práh citlivosti, i té emocionální. Ale léčit se potřebuje. Uvidíme, jakou metodu na ni použije Severus.

Re: 1. Nezvaný host Od: scully - 04.07. 2013
Zajímavá povídka,děkuji za překlad. Usmívající se Severus? Vůbec se Hermioně nedivím. Těším se na další díl
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 05.07. 2013
Já myslím, že to byl spíše úšklebek než úsměv, ale i tak chápu, že ji to vyděsilo :-)

Re: 1. Nezvaný host Od: Campana - 04.07. 2013
Tvrdohlavý, otravný, špatně zpívající Ron - úžasná kombinace - se nedivím, že Severus kapituloval A Shivvy je bezpochyby mocná sudička. Skvěle jsem se bavila, děkuju za překlad.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 04.07. 2013
Rona bylo dost i zaživa, co teprv ve stavu bezžití. Tak mě napadá - v tom kouzelnickém světě mají nějak hodně těch variant jiné dimenze - duchové, strašidla, mluvící obrazy, nemrtví... a teď ještě tohle, co nevím, jak pojmenovat. Docela předušeno Díky za komentář!

Re: 1. Nezvaný host Od: Nade - 04.07. 2013
Takový duch-neduch musí být nápor i pro Severuse, který má, jak víme, rád svůj klid. Prostě neměl šanci a rozumně kapituloval dřív, než se to projevilo na jeho zdravém rozumu. Jsem zvědavá, jak jim to půjde dál. Díky, těším se na pokračování.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 04.07. 2013
No teď si Severus klidu moc neužije. S Ronem v hlavě /za zády /pod nohama (nehodící se škrtněte) má pěkně veselo. A nádavkem k tomu nervově zhroucenou Hermionu. Ještěže je náš netopýrek tak schopný :-)

Re: 1. Nezvaný host Od: Lupina - 04.07. 2013
Severus se tvářil laskavě? No nedivím se, že se Hermiona zatvářila ještě znepokojeněji :-D Geniální nápad, jak přimět Severuse kontaktovat Hermionu :-) Ron recitující pohádky, závěrečnou bitvu, se zpěvy a několikrát dokola, to muselo zdolat i Severuse :-D Merline, tohle byla jízda. Skvělý překlad, Jacomo, ovšem jako vždy :-) Děkuji moc. :-)
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 04.07. 2013
Já se jí taky nedivím. Ovšem ty Ronovy proslovy bych si klidně vyslechla. Jednou! Víckrát by mě to určitě taky udolalo, nejsem Severus. Děkuji za chválu. Když mě povídka baví, užívám si každé přeložené slovo.

Re: 1. Nezvaný host Od: denice - 04.07. 2013
Ron vyhrál nad Severusem? Nádhera! Zatím si to moc užívám, Shivvy je nadále mou oblíbenkyní, děsí i Severuse - a to o sobě nemůže říct jen tak každý! Skvělá kapitola.Díky.
Re: 1. Nezvaný host Od: Jacomo - 04.07. 2013
To je věc, co? :-) Severus v defenzivě :-) Se Shivvy bych se nechtěla potkat.

Prehľad článkov k tejto téme: