archiv.hpkizi.sk
31. Vítězství a porážka
Delicate
Článok poslal užívateľ: Jimmi - 28.06. 2013
Téma: Delicate
Melanie
nám napísal:

Delicate

Překlad: Melanie

Beta-reader: Florence

Autor: padfoot4ever

Banner: autorčin

Originálhttp://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=340658

Stav: souhlas s překladem

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří Do_MuSh. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.



Vítězství a porážka

 

Napětí. Strach. Touha. Děs. Úzkost.

Všechny tyhle emoce můžu spatřit v obličeji mého mladšího brášky, a jsem si jistá, že on toho cítí daleko víc. Nikdy jsem ho neviděla tak nervózního. Ve svém moc velkém famfrpálovém dresu vypadá ještě menší než ve skutečnosti je a myslím, že James mu na klidu taky moc nepřidává.

„Musíme vyhrát,“ opakuje pořád dokola, zatímco hltá svoji snídani, „Tohle je má poslední šance získat pohár. Musíme vyhrát!“

Hugo při Jamesových slovech zbledne. Pochybuju, že vůbec ví o jídle, které má před sebou na talíři. Upřeně se dívá do dálky a jeho mysl se toulá milion kilometrů pryč od Velké síně. Naštěstí si dnes nenamaloval oční linky a ani si nenageloval ofinu tak, aby mu zakrývala oči. Nevypadá jako někdo, kdo prochází tou divokou fází puberty, skoro mi připomíná jeho staré já, až na to, že vlasy má pořád černé, ne své přírodní hnědé.

Když James sní sedm párků, tři vejce a Merlin ví, co ještě, vstane od stolu a jde za každým členem svého týmu zvlášť, aby si s nimi ještě prošel plán. Začne s Fionou Jordanovou, střelkyní z pátého ročníku, která sedí na druhém konci nebelvírského stolu. Zahlédnu, jak obrátí oči v sloup, když si všimne, že zamířil k ní. 

„Lidi, radši vypadneme,“ zašeptá Seán Finnegan Fredovi, Dom, Hugovi a Simonu Longbottomovi, „Jsme další na řadě.“

Dom, Fred a Simon vyskočí a vyřítí se za Seánem ze síně, ale Hugo zůstane na místě. Podle mě vůbec neví, že Seán něco říkal.

„Hugo, bude to v pohodě,“ snažím se ho uklidnit, „Vážně to není tak hrozné, když už jsi jednou ve vzduchu.“

„Pustím Camrál,“ Hugo šeptá tak, že ho můžu slyšet jen já, „Vůbec nic nechytím. Kvůli mně prohrajeme a James mě zabije.“

„On by tě nezabil,“ lžu mu do očí, „Hugo, ty jsi skvělý brankář.“

„Ne, nejsem,“ řekne, „Já jsem zdědil mámin talent na famfrpál, ty tátův. To není fér, ty máš všechny dobré geny – famfrpálové dovednosti Weasleyů, mozek Grangerů - “

„Malfoyovo dítě?“ přidám se, „Červené, huňaté vlasy? Vrozenou neschopnost nechat si své myšlenky pro sebe? Hugo Harry Weasley, přestaň se shazovat! Nemáš problém s famfrpálem, ale se sebevědomím.“ Začínám znít skoro jako moje matka. Zabte mě. „A budou to Alovi střely, které se budeš snažit chytit. Proti němu jsi hrál v Doupěti snad stokrát. Prostě si představ, že jsi u babičky a u dědy, a že se na tebe dívá jen naše rodina.“

„Až na to, že to nebude jen rodina,“ řekne Hugo nešťastně, „Bude to celá škola.“

„No… Půlka téhle školy s námi vlastně je příbuzná.“

„Hodně štěstí, Hugo!“ Profesor Longbottom se na něj široce usměje, když prochází kolem našeho stolu, „My víme, že to dokážeš!“

A díky starému, dobrému Nevillovi je všechno moje snažení v háji – Hugo znovu zbledne na odstín Skoro bezhlavého Nicka a začne civět do dálky.

Ve tři čtvrtě na jedenáct ho James odtáhne na hřiště a atmosféra v celé škole začíná houstnout. Vypadá to, že se všichni dělí jen mezi červenou a zelenou. Je těžké odhadnout, kdo je z Havraspáru a kdo z Mrzimoru, protože si na sebe vzali barvy koleje, kterou podporují. V davu zahlédnu Jenny a Roberta, Jenny má na sobě zelenou šálu a vypadá velmi rozmrzele vedle Roberta, který si zjevně přeje vítězství Nebelvíru. Nedrží se za ruce – sotva věnují tomu druhému pozornost.

„Ty fandíš Zmijozelu?“ zalapám po dechu s předstíraným znechucením, když se k nim dostanu, „Myslela jsem, že máte lepší vkus, slečno Wintersová!“

„To já taky,“ zamumlá Robert a odejde. Jenny ho vztekle probodává pohledem.

„Něco mi uniklo?“ zeptám se. Jenny zavrtí hlavou.

„Dneska už máš lepší náladu,“ všimne si. Nic kromě famfrpálu nedokáže skoro osm měsíců těhotnou holku dostat do dobré nálady. Ale Merlin pomáhej Zmijozelským, jestli porazí Nebelvír.

„O tobě se to samé říct nedá,“ zamračím se, „Pohádali jste se s Robertem?“

„Něco takového,“ pokrčí rameny.

Jenny si sedne se mnou, Roxanne a Lily na nebelvírskou tribunu – jako jediná široko daleko je v zeleném – a na Roberta se ani nepodívá. Nemůžu si pomoct, ale mám radost z jejich hádek. Jenny si zaslouží někoho mnohem lepšího, i když Roberta zřejmě mrzí to, co udělal Alovi. Pořád chodí za mnou a Scorpiusem a omlouvá se, ale Alovi ještě „promiň“ neřekl.

Když oba týmy vyletí z šaten, ozve se ohlušující jásot. Vidím, jak James sevře Ala v jakémsi zápasnickém chvatu, místo toho aby mu potřásl rukou, jak se to obvykle dělá. Al ho odstrčí, rozcuchá Jamesovi vlasy a nasedne na svoje koště. Nevím, jestli nenarozené děti dokáží vycítit rozrušení, každopádně mě ona nebo on kope jako blázen.

Jau. Tohle fakt bolelo. Jen, co se to dítě narodí, rozhodně dostane zaracha.

„A máme tu znovu nejzajímavější famfrpálové utkání  roku – finále!“ Gregory McPhilips začíná komentovat, „Dva týmy, dva Potterové, dva Scamanderové – doufejme jen, že se nezačnou navzájem mlátit dřív, než začne zápas.“

Lorcana a Lysandera ta poznámka očividně uvedla do rozpaků a odvracejí od sebe pohledy. Lily se zatváří zahanbeně. Co já vím, tak se Scamanderovi rozhodli zapomenout na to, co se stalo – i když ani jeden z nich od posledního zápasu s Lily nepromluvil – ale to je docela těžké, když to někdo připomene před celou školou.

„Tohle je první zápas Huga Weasleyho na postu nebelvírského brankáře – vybral si dobré utkání na začátek své kariéry!“

Dokonce i odtud vidím, jak moc nervózně Hugo vypadá. Nepřekvapuje mě to – cítím se stejně jako on. Po několika minutách mě dítě kopne znovu.

„…Albus Potter střílí a – on to chytil! Hugo Weasley to chytil!“

James přiletí k Hugovi a ve vzduchu ho obejme. Potom si začne svlékat tričko – jelikož je moc teplo na nošení celé výstroje, hraje jen v rudém nebelvírském tričku – a přetáhne si ho přes hlavu. Pak ho odhodí do davu bučících zmijozelských. Jak už jsem řekla, James je vážně podivné individuum.

Po patnácti minutách je skóre 20-10 pro Nebelvír. Hugo chytil šest gólů a pustil jen jeden. Každých pět minut nebo tak dostávám do břicha křeče, ale snažím se chovat přirozeně. Jenže pak mě zasáhne jedna extra bolestivá křeč, a já už to dál nesnesu a vyjeknu bolestí.

„Rose, co se děje?“ zeptá se mě Lily znepokojeně. Jenny vypadá, jako by se ze všech sil snažila nepanikařit. Roxanne odtrhne oči od zápasu (právě v okamžiku, kdy její bratr Fred odpálí Potlouk přímo na Henriettu Flintovou) a taky se na mě podívá.

„Myslím, že rodím,“ vyheknu, naštvaná, že jsem si to uvědomila až teď. Začnu ztěžka dýchat, jak mě to naučili v těch ztráta-času-nebo-jsem-si-to-aspoň-myslela předporodních kurzech na které mě mamka před několika týdny donutila chodit. Tak trochu si teď přeju, abych tam dávala pozor.

„T-ty nemůžeš rodit!“ zalapá Lily po dechu, „Je teprve 7. června! Nesmí to přijít do poloviny července!“

„Mám roztáhnout nohy, abys to mohla říct tomu dítěti?“ vyštěknu, „Už se to blíží, cítím to!“

Jenny, Roxanne a Lily okamžitě vyskočí na nohy. Lily a Jenny mě chytnou za ruku zatímco Roxie jde před námi a volá „prochází těhotná žena!“ Jenny mi znovu a znovu opakuje, že musím dýchat, jako kdybych to bez jejího pobízení nezvládla. Lily je pořád skálopevně přesvědčená, že je na dítě moc brzy, a že to prostě není možné.

„No, jestli tam to dítě nemá malý nožík a nerozřezává mi vnitřnosti, je to tady!“ zakřičím na ni.

Když se dostaneme na ošetřovnu, madame Pomfreyová zůstává v klidu, zatímco jí vysvětlujeme situaci. Posadí mě na jednu z postelí a řekne mi, abych se uvolnila.

„Kdy jsi měla poslední stah?“ zeptá se.

„Před čtyřmi minutami a půl,“ odpoví Lily za mě, pozorujíc své hodinky, „A trval minutu a dvanáct sekund.“

Madame Pomfreyová mi přejíždí hůlkou přes břicho a mumlá zaklínadla, která jsem v životě neslyšela.

„V pořádku, to co jsi cítila byli Braxton-Hickovi  stahy – jinými slovy ‚falešný porod‘,“ řekne mi po chvíli. „Není to nic, s čím by sis měla dělat starosti, spousta žen je má. Tvé dítě ještě není na cestě – alespoň ne dnes.“

„Nic s čím by si měla dělat starosti?“ zalapá Jenny po dechu, „Jak můžete říct, že to není nic, s čím by si měla dělat starosti? Myslela jsem… Myslela jsem…“

„Myslela jsem, že porodí přímo na famfrpálovém hřišti!“ zvolá Roxie.

„Udělali jste dobře, že jste ji sem přivedli,“ ujišťuje je madame Pomfreyová, „Rose, jestli někdy budeš mít nějaké vážné bolesti, neváhej a přijď za mnou.“

Uklidním se, když mi dojdou její slova. Nebudu rodit. Moje dítě zatím není na cestě. Ještě se nestanu matkou. Nemůžu si pomoct, ale vážně se mi ulevilo. Chci říct, jak bych se dnes mohla stát matkou? Zatím jsem se těhotenstvím moc nezabývala – nemám ponětí, jak se budu cítit, až to dítě doopravdy přijde na svět. Ještě na to nejsem psychicky připravená a konec konců na to mám alespoň ještě jeden měsíc.

Madame Pomfreyová nám po několika minutách dovolí vrátit se na famfrpálový zápas (i když na něj už vážně nemám náladu), ale když se blížíme ke vstupní hale, všichni ostatní se derou dovnitř. Utkání už zjevně skončilo.

„Kdo vyhrál?“ zaječí Roxie, „Nemůžu uvěřit, že jsme to propásly!“

Je těžké určit, kdo vyhrál, protože každý vzrušeně klábosí s ostatními. Hádám, že všichni jsou buď Havraspárští nebo Mrzimorští, protože nikdo nevypadá moc šťastně ani moc sklíčeně. Jenny popadne prvního člověka, který kolem nás prochází, docela malého, tlustého kluka a dožaduje se odpovědi na to, kdo vyhrál.

„Nebyly jste tam?“ zeptá se zřetelně mutujícím hlasem.

„Ptala by se tě snad, kdyby tam byla, Henry?“ vyštěkne Roxie, „Kdo vyhrál ten zatracený zápas?“

„N-Nebelvír!“

Připojila bych se k Roxiinu a Lilyinu nadšenému jásotu, jen se trochu bojím, že na mě znovu přijde falešný porod. Kdo ví, co ho může vyvolat? Namísto toho se široce usměju a cítím obrovskou úlevu, že James dnes nezavraždí mého malého brášku. Jenny vypadá trochu zklamaně.

„A – Chci říct Zmijozelské to musí dost mrzet,“ řekne posmutněle. Lily se na ni nevěřícně podívá. „C-co?“ vykoktá Jenny, „Jen říkám…nikdo nemá rád prohrávání…Rose, není ti líto, že Scorpius prohrál?“

„Ne,“ odpovím posměšně, „Kde je, abych mu to mohla omlátit o hlavu?“

Zatímco se stovky studentů hrnou zpátky do školy, uchýlíme se do nebelvírské věže, která je zcela prázdná až na Lauru, která hraje kouzelnické šachy s domácím skřítkem. Domácí skřítek se vyděsí, když nás uvidí vejít a okamžitě zmizí, jako kdybychom se chystaly sundat si oblečení a hodit ho na něj. Jsou to taková podivná, malá stvoření. Nechápu, proč je mamka tolik zbožňuje.

„Vyhrávala jsem,“ zamračí se na nás Laura, „Ten domácí skřítek by mi zaplatil šest galeonů, kdybych vyhrála.“  

„Ty by sis vzala zlato od domácího skřítka?“ zeptá se jí Jenny, „To je strašný! Pro ty ubohé skřítky je to celotýdenní mzda!“ Laura se podívá na Jenny a povytáhne na ni jedno obočí. Zkouším taky zvednout jedno obočí, ale nepovede se mi to. Není to tak, že bych chtěla povytahovat obočí na Jenny, jen jsem zjišťovala, jestli to dokážu. Asi vypadám divně, protože Roxie se na mě dívá dost zvláštně.

„Podívej, Julie, bylo to fér. Kdyby vyhrál on, já bych mu musela dát šest galeonů.“

„Vlastně jsem Jenny,“ zamračí se na Lauru, „A proč jsi nebyla na famfrpálovém utkání?“   

Ach Jenny, proč? Proč musíš pokládat takovéhle otázky? Proč musíme se musíme znova rýpat v minulosti?

„Byl mi zakázán vstup na všechny famfrpálové zápasy, pamatuješ?“ řekne Laura s polovičním, hořkým úsměvem.

„Ach, už si vzpomínám,“ prohlásí Jenny, „No, ne že by sis to nezasloužila.“ 

Klidně pokračuj v rýpání, Jen. Jako by ta díra ještě nebyla dost hluboká. Naštěstí po ní Laura jen střelí jedovatým pohledem, ale nijak jí to neoplatí, protože James právě vběhne do společenské místnosti, mává kolem sebe červeno-zlatou vlajkou a řve. Laura obrátí oči v sloup a zamíří do ložnice, zřejmě nechce zůstat v přítomnosti kluka, který jí zlomil srdce před celým světem.

„VYHRÁLI JSME!“ křičí James, jako bychom to nepoznaly už z pouhého pohledu na něj, „Měly jste vidět Ala, vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet! VYHRÁLI JSME! VYHRÁLI!“

Ráda bych to viděla. Vždycky jsem si užívala dobré famfrpálové utkání a nikdy předtím jsem si finále nenechala ujít. Předpokládám, že tohle je jen další velká změna v mém životě -     nemám čas na famfrpál.

„Chytil jsem Zlatonku ještě předtím, než ji Scorp vůbec začal pronásledovat! Zrzko, doufám, že tvoje dítě zdědí schopnosti po svém strýci,“ zubí se James a ukazuje na sebe.

„Eh, Jamesi? Uvědomuješ si, že nebudeš strýc toho dítěte, že?“ řekne Lily.

James na ni lhostejně zazírá „Ano… Nejsem blbej, Lily.“ Lily na mě povytáhne obočí. „Každopádně, párty začíná v osm večer – buďte tady nebo se přidejte až pak!“ 

Jako kdyby se v téhle společenské místnosti nekonalo dost mejdanů, James ještě musí pořádat obrovskou párty pokaždé, když Nebelvír vyhraje famfrpálový pohár. Bude dokonce ještě větší než jeho narozeninová oslava, ale doufám, že pro mě nebude mít tak vážné následky. Přinejmenším na téhle už nebudu pít.

Rozhodnu se, že strávím celý den doháněním domácích úkolů, ale zjistím, že je docela těžké se soustředit, protože pokaždé, když mě miminko kopne, mám strach, že začínám rodit.  

Navíc mám stěží minutu pro sebe, protože Lily, Roxie a Jenny se za mnou každou chvíli stavují, aby se přesvědčily, že jsem v pořádku.

Vážím si jejich podpory a všeho, ale vážně, holka potřebuje být chvíli sama, jestliže chce popsat dvě stopy pergamenu o Amorově šípu. Když jsem v půlce téhle eseje, vřítí se Lily do ložnice (kde dělám domácí úkol, protože jsem se domnívala, že mě tam nikdo nebude rušit) a sotva popadá dech.

„Scorpius tě hledá!“ vyhekne, „Vypadá to, že se vážně bojí.“

„Proč se bojí?“ zamračím se na ni.

„No…“ začne a pohledem upřeným na podlahu, „Možná mi uklouzlo, že… jsi měla stahy během zápasu…“    

„Lily!“

Nejradši bych ji uškrtila. Na holku, která všem říká, že mě nemají štvát, se chová jako pokrytec. Sejdu dolů do společenské místnosti, která už je vyzdobená červeno-zlatými prapory a najdu Scorpiuse netrpělivě čekajícího na úpatí schodů.

„Co se stalo? Jsi v pořádku? Lily říkala, že jsi skoro rodila -“

„Byl to falešný porod,“ zamračím se, „Jsem v pohodě, byly to jen Braxton-Hickovi stahy. Podle všeho jsou velmi běžné.“

„Jsi si jistá?“ naléhá, „Proč jsi mě nezavolala?“

Probodnu ho pohledem a přemýšlím, jak někdo tak sečtělý může být tak hloupý. „Hrál jsi famfrpál, co jsem asi tak měla dělat? Postavit se a volat: ‚Scorpiusi, rodím tvé dítě!‘?“

„Ne… ale měla jsi celý den na to, abys mi to řekla,“ dohaduje se, „Ty nikdy nechceš, abych se do něčeho zapojil!“

„Nezačínej s tím zas,“ povzdechnu si unaveně, „Neviděla jsem smysl v říkání ti to, byl to jen planý poplach.“

„Neviděla jsi v tom smysl?“ vysmívá se, „Prokristapána, Rose, snažím se na tebe dávat pozor, ale ty jsi prostě tak…“

„Tak co?“ zeptám se naštvaně.

„Pořád tak zatraceně náročná!“ zakřičí, „Všechno co udělám, je špatně! Prostě s tebou nemůžu vyhrát!“

„Přestaň být dramatický,“ zasyčím, protože se na nás lidé začínají dívat, „Nemůžu uvěřit, že jsi v tomhle tak dětinský.“

„Já nejsem ten, kdo se chová dětinsky. Nemůžu uvěřit, že jsi nepovažovala za důležité mi říct - “

„Nezačínej si se mnou, Scorpiusi!“ varuju ho, „Nejsem tady jediná, kdo má tajemství.“ Podívá se na mě, jako by nevěděl, o čem mluvím. „Vím, že sis vzal peníze od svého táty.“

„A proč si sakra myslíš, že jsem to udělal?“

„Já vím, abys mi pomohl! Za posledních pár dní jsi zřejmě zlomil rekord! Říkala jsem ti, že tohle zvládnu sama!“

„Fajn,“ řekne tichým hlasem, „Zvládni to sama.“ A s posledním žalostným pohledem se otočí a odejde ze společenské místnosti.

Co se to kruci stalo? To mi jako Scorpius dal kopačky? Mně, jeho přítelkyni v osmém měsíci? Asi pět minut jen tak stojím, jako kdybych přimrzla k podlaze a zírám na místo, odkud odešel. Cítím, že Lily má ruku na mém rameni, ale jinak ji skoro nevnímám. Mám pocit, jako by na mě někdo použil Petrificus Totalus, protože se nemůžu ani pohnout.

„Rose?“ osloví mě Lily jemně, „Pojď, půjdeme nahoru.“

Vím, že se na mě všichni dívají, ale je mi to jedno. Lily trhne mou rukou trochu silněji a já se od ní nechám odvést nahoru do ložnice. Posadí mě na postel a čeká, až něco řeknu, ale já nevím, co by to mělo být.

„Jsi v pohodě?“ zeptá se Lily po pár minutách, „Jsem si jistá, že to tak nemyslel. Byl jen naštvaný a vylekaný z toho, co se stalo…“

„Lily, můžu být chvíli sama, prosím?“ přeruším ji. Přikývne, pohladí mě po paži a odejde. Řeknu si, že se kvůli tomuhle nebudu rozčilovat.  Vím, že nebudu brečet, protože nejsem smutná – jsem naštvaná. Chci po někom něco hodit. Chci křičet z plných plic. Chci popadnout profesora Kratiknota a prokopnout ho jednou z famfrpálových obručí. Ale místo toho všeho dýchám. Několik minut se jen nadechuju a vydechuju. Asi miliardkrát napočítám do deseti. Protože pokud nechci stresovat dítě, nemůžu být pořád naštvaná.

Přes večeři zůstávám v ložnici. Nikdo za mnou nepřijde – předpokládám, že Lily všem řekla, že potřebuju být sama. Dumám nad tím znovu a znovu a dojde mi, že vlastně nechci znát řešení svého problému se Scorpiusem, i když jsem na něj už možná přišla. 

Kolem půl sedmé slyším, že párty na oslavu vítězství ve společenské místnosti je v plném proudu, ale vážně nemám náladu na oslavování. Další člověk, který taky nemá náladu na oslavování, je Jenny, a tak přijde nahoru do ložnice, aby mi mohla dělat společnost v mém utrpení.

„Slyšela jsem, co se stalo,“ je první věc, kterou mi řekne, „Proč jsou muži taková prasata?“

Pokrčím rameny. Opravdu nechci začít konverzaci na téma „rovnoprávnost žen, spalme naše podprsenky“, ale myslím si to samé. Dítě mě souhlasně kopne – jsem naprosto přesvědčená, že je to dívka nenávidějící muže, protože kluk by protestoval.

„Chci se rozejít s Robertem,“ oznámí.

Na chvíli zapomenu na své problémy s muži a začnu se soustředit na její. Tohle je asi jediná věc na světě, která mi teď dokáže zlepšit náladu. Jsem tak šťastná, že bych se pustila do Kroku hipogryfů. Krok hipogryfů je poměrně složitá taneční figura, o kterou by se měly pokoušet jen  velmi opilé babičky v pátek v noci – vyžaduje spoustu mávání rukama a pohazování hlavou, zatímco běháte v kruhu. Rozhodně to není bezpečný tanec pro těhotné ženy.

„No tak to udělej!“ zvolám, „Je to kretén!“

„Není zas až tak špatný,“ snaží se ho bránit, „…tak jo, je to naprostý kretén. Ale nemůžu se s ním rozejít.“

„Proč ne?“

„No… Ještě nikdy jsem nikomu nedala kopačky,“ pokrčí rameny, „Nevím, jak to udělat.“

„Vzpomínáš si na Albuse Pottera? S ním ses vypořádala pěkně rychle,“ podotknu, „Nebo ho můžeš zbouchnout a pak mu říct, ať si to dítě vychovává sám. To obvykle skvěle zabírá.“ Tak možná jsem úplně nezapomněla na mé problémy s kluky.

„Jsem si jistá, že Scorpius to tak nemyslel,“ řekne Jenny jemně, „Viděla jsem ho ve společenské místnosti, vypadal hrozně.“

„No, je Zmijozel na nebelvírské oslavě vítězství, měl by vypadat hrozně,“ odvětím, „A my nemluvíme o Scorpiusovi, ale o Robertovi. Prostě mu řekni, že už s ním nechceš být. Je to jednoduché.“

Těžce si povzdechne a v zoufalství zavrtí hlavou. „Víš, co to chce?“ zeptá se a já pokrčím rameny, „Chce to přespávačku!“

„Přespávačku jsem naposledy pořádala ve třetím ročníku,“ řeknu jí, „A vážně na to nemám náladu…“

„Je to perfektní! Dneska sis toho dost užila. Bude tu Dom a můžu říct i Lily, aby přišla! Mám pozvat i Molly?“

„Tak zaprvé, žádná přespávačka nebude,“ odmítnu rezolutně, „A za druhé, kdyby už byla, proč bys pro všechno na světě pozvala zrovna Příšeru Molly?“

„Dobře, žádná Molly,“ souhlasí Jenny nadšeně, „Ukradneme nějaké jídlo z párty a budeme nadávat na kluky!“

„Zapomínáš, že tady taky spí i Chas a Laura,“ upozorním ji.

„Chas mám ráda,“ pokrčí Jenny rameny, „A Laura… no, budeme v přesile, ne? To je přesně to, co potřebuješ, Rose! Prosím, řekni ano!“

„Dobře…“ začnu, „Dobře. Uspořádáme přespávačku -“

„Ano!“

„Jestli dneska večer odkopneš Roberta.“

Jenny poklesne čelist. „Dneska?“

„Dneska.“

„Fajn,“ povzdechne si, „Ale pozvu Molly!“

Odchází z ložnice a já se rozhodnu ji následovat. Stejně ho budu muset jednou vidět a jestli se Jenny dokáže vypořádat s Robertem, já se dokážu vypořádat se Scorpiusem. Ve společenské místnosti je pěkný nával. Je tu i Al, což je od něj odvážné vzhledem k tomu, že je kapitánem týmu, který prohrál. Zdá se, že se dobře baví.

„Vypadáš překvapivě veselý,“ řeknu, když se k němu přiblížím.

„Všichni nemůžou vyhrát,“ pokrčí rameny, „A vůbec, já jim nakopu zadky příští rok.“

Můžu říct, že potom, jak Al zaválel v posledním zápase, se stejně cítí jako vítěz. Nalije si další sklenici máslového ležáku – od jeho špatné zkušenosti s pitím na Tedyho svatbě se vyhýbá tvrdému alkoholu – a vypadá velmi spokojeně. Musím uznat, že vážně umí prohrávat. 

Všimnu si, že kolem nás prochází Robert Hitch. Alovi naštěstí nic neřekne, za což jsem mu vděčná. Poslední věc, kterou potřebujeme, je rvačka ve společenské místnosti. Alovi modřiny z minula ještě úplně nevymizely.

„Hitchi,“ osloví ho Al.

Asi jsem to zakřikla.

Robert se otočí k Alovi. Chvíli ani jeden z nich nic neříká a všichni se k nim obrací, aby měli dobrý výhled na to, co se bude dít. Vidím Jamese, obklopeného dívkami, na opačné straně místnosti, připraveného vyskočit, kdyby se k něčemu schylovalo.

Pak, k všeobecnému překvapení, Al natáhne ruku.

„Mír?“

Robert se podívá na jeho ruku, přikývne a potřese s ní. Pak se někam ztratí, zjevně je mu trapné, že Al je větší chlap než on. Nikdy jsem na svého bratrance nebyla tak hrdá.

„Někdo to musel udělat,“ pokrčí Al rameny, když spatří můj šokovaný výraz. Všimnu si, že Jenny se na něj dívá stejně.

„No… jsem na tebe hrdá, Ale,“ zazubím se, „Nevěděla jsem, že vy Zmijozelští tak snadno odpouštíte.“

On se na mě zazubí nazpátek, ale pak se znovu podívá na Roberta, který se právě baví s Jenny. Vypadá smutně, když je vidí spolu, ale taky tak nějak smířeně.

„Dnes večer se s ním rozejde,“ řeknu.

„Fakt?“ zeptá se a snaží se znít lhostejně.

„Můžeš se usmát, jestli chceš.“

A protože není dobrý lhář, usměje se.

*

Scorpius nevypadá, že by měl náladu na oslavování, takže nechápu, proč sedí na pohovce u krbu. Možná si myslel, že by ztratil tvář, kdyby se tu neukázal. Sednu si vedle něj. Právě na téhle pohovce jsme skoro před osmi měsíci hráli „Nikdy“. Na téhle pohovce jsme se poprvé políbili. Tahle pohovka odstartovala naši cestu do ložnice a tím vlastně do rodičovství.

„Nechci se hádat,“ začnu rozhovor.

„Já taky ne,“ souhlasí.

„Zdá se, že je to to jediné, co poslední dobou děláme.“

Přikývne. Ví přesně, kam tím mířím a zřejmě s tím i souhlasí, ale jsem to já, kdo to musí říct.

„Myslím, že bychom se hádali míň, kdybychom byli… jen kamarádi,“ řeknu a snažím se polknout ten knedlík, který se mi tvoří v krku. Tohle je těžší, než jsem si myslela.

„Miluju tě, Rose,“ podívá se na mě, „Ale je to všechno prostě strašně těžké.“

„Já tě taky miluju,“ řeknu mu a chytnu ho za ruku, „Vážně. Ale myslím, že se teď potřebujeme soustředit na to dítě.“

Přikývne, jednou rukou mě obejme a chvíli tam prostě jen sedím v jeho náruči. Nakonec se rozbrečím, i když jsem si slíbila, že brečet nebudu.

„Je mi líto to, co jsem řekl předtím,“ zamumlá, „Nejsi v tom sama.“

„Já vím, že nejsem,“ odpovím, „Asi už půjdu do postele. Byl to dlouhý den.“

„Jasně,“ řekne a pomůže mi vstát. Pak mě sevře v nejupřímnějším objetí, jaké jsem kdy zažila. Začnu brečet ještě víc, ale mlčky. Když mě pustí, setřu si slzy.

„Mrzí mě to,“ zašeptám.

„Mně taky.“

*

Jenny je už v ložnici, když tam dorazím, obklopená obrovským množstvím sladkostí a nápojů. Převlékla se do pyžama a vypadá nesmírně spokojená sama se sebou.

„Udělala jsem to!“ zaječí šťastně, „Rozešla jsem se s Robertem! A vzal to docela dobře, fakt. Chci říct, vypadal trochu rozrušený, ale to ho přejde.“

„To je skvělé, Jen,“ usměju se, ale není to úsměv od srdce.

„A viděla jsem tě mluvit se Scorpiusem! Říkala jsem ti, že vy dva to nějak vyřešíte.“

Nedokážu se přimět k tomu, abych jí řekla, co se stalo. Než mám šanci cokoliv odpovědět, vtrhnou dovnitř Lily a Molly s přikrývkami a polštáři z jejich postelí. Podle všeho si Jenny nedělala srandu, když prohlásila, že pozve Molly. Bude zázrak, jestli přežiju tuhle noc.

Jdu si do koupelny umýt tvář, než někdo zjistí, že jsem brečela. Musím být silná. Je to to nejlepší, co jsme mohli udělat, a oba, Scorpius i já, to víme. Ale nikdy dřív jsem nebyla míň naladěná na přespávačku. Převléknu se do mého extra volného trička Kudleyských Kanonýrů a rozšířených pyžamových kalhot, několikrát se zhluboka nadechnu a vrátím se k Lily, Molly a Jenny. Laura, která už asi měla té párty plné zuby, teď přichází nahoru a zřejmě moc nechápe, proč mají Lily a Molly svoje přikrývky v naší ložnici.

„Máme tady protimužskou schůzi,“ vysvětlím jí, „Přidáš se?“

Pochybovačně se na mě podívá. „Říkáš protimužskou? Samozřejmě.“ Zazubím se na ní a ona se zazubí nazpět. Nemůžu uvěřit, že jsem tuhle holku nenáviděla. Je to taková mrcha – přesně můj člověk. Není to tak, že by se změnila, spíš já ji teď mám radši. Převlékne se do pyžama a položí své přikrývky na podlahu, připravená zapojit se do oslavování.

„Nevěděla jsem, že na tomhle setkání si budeme stěžovat na muže,“ řekne Molly. Jenom Molly může nazvat přespávačku „setkáním“.

„Můj přítel je velmi výkonný!“

„Výkonný, jo?“ zašklebí se Laura zlomyslně, „Molly Weasleyová, ty černá ovce, nevěděla jsem, že zrovna ty budeš odstrašující příklad o píchání chlapa pro sestřenky.“

„Dík,“ odfrknu si.

„Tak jsem to nemyslela,“ řekne Molly pevně.

„Jen si z tebe utahuje, Molly,“ směju se, „Jak se má K- chci říct John.“ Málem jsem ho nazvala „Knihovníkem“.

„Má se dobře, děkuji za optání,“ řekne povýšeně.

„Výkonně,“ zahihňá se Laura.

„Nech ji na pokoji, Lauro,“ varuje ji Jenny.

„Oh, tady máme naši zachránkyni Julii,“ protáhne Laura posměšně, „Když zrovna nezachraňuje domácí skřítky, přijde bránit Molly Weasleyovou. No není dokonalá?“

„Jsem Jenny,“ zavrčí Jenny, i když Laura její jméno moc dobře zná, „A musíš být pořád taková mrcha?“

„Musíš být pořád taková slušňačka?“

„Tak jo, holky, nechte toho -“ začne Lily.

„Slušňačka? Až tě prokleju do dalšího kolene, tak uvidíme, kdo je tady slušňačka!“ Jenny vytáhne hůlku. Laura vytáhne tu svou taky, ale nedokážu si představit, že z nich dvou by vyhrála souboj zrovna ona. Laura není zrovna nejchytřejší holka a Jenny je z Havraspáru a zná toho mnohem víc než ona.

„Vážně, odložte ty hůlky,“ trvá na svém Lily. Molly se na ně dívá se zájmem – zjevně by tomu ráda nechala volný průběh.

„Přinuť mě,“ odsekne Laura.

„Scorpius a já jsme se dohodli, že budeme jen kamarádi,“ vyhrknu.

Jenny a Laura skloní své hůlky a šokovaně se na mě podívají zatímco Molly zalapá po dechu. No, aspoň jsem zabránila Jenny proklít Lauru do dalšího kolene.

„A-ale proč?“ zeptá se Lily, „Myslela jsem, že jste se usmířili jako vždycky!“

„Prostě… to nefungovalo,“ řeknu a cítím, jak se mi do očí znovu tlačí slzy, „Mohli bychom o tom přestat mluvit? Vraťte se k míření na sebe hůlkami.“

Holky několik minut mlčí. Vypadají tak sklíčeně, jako se já cítím, což mě trochu překvapí, protože jsem nevěděla, že se zajímají o to, jestli jsem se Scorpiusem nebo ne. Myslela jsem si, že Lily bude potají šťastná, vzhledem k tomu, že po něm jela, ale ona vypadá nejsklíčenější. Já bych asi nebyla tak sklíčená, kdyby se Teddy a Victorie rozešli. Tahle myšlenka mě donutí se v duchu usmát. Všichni máme své tajné touhy, že? Ale zase, kdyby se to doopravdy stalo, mohla bych se cítit úplně jinak.

Dom a Chas vklopýtají do ložnice, zjevně opilé a chichotající se.

„Ach, přespávačka!“ zvolá Dom, když nás uvidí sedět v kruhu na zemi. Oběhne nás a uvelebí se vedle mě. Vůně alkoholu, která z ní táhne, mě skoro opije. „Rózinko-pusinko! Jsi má nejoblíbenější sestřenka. Bez urážky Lily a… Molly, co tady sakra děláš?“

Nic nedokáže tak dobře zmírnit napětí jako opilá Dom.

„Pozvaly mě,“ řekne Molly a napřímí se.

„Jasně… no, všechno je jednou poprvé!“

Zapojujeme Dom a Chas do naší protimužské přespávačky, i když se tu není moc protimužských aktivit. Ve skutečnosti je tu naštvaného zírání mezi Jenny a Laurou víc než cokoliv jiného. Nakonec je to Molly, díky které se zklidní situace a která odkopne celou tu věc pryč.

„Nemám ráda, když mě John chce políbit, když se snažím číst,“ oznámí a my ostatní vyprskneme smíchy. „Rozptyluje mě to!“

„Ach Molly, má takové štěstí, že tě má,“ chechtá se Lily.

„Ne, já jí rozumím,“ řekne Dom, napůl vážně, „Nesnáším, když mi Mark zkouší rozepnout podprsenku, zatímco se snažím psát esej.“

Jen se na ní podíváme. „Vy vážně nemáte ponětí, jaké to je,“ prohlásí Chas, „Ne, to co já nesnáším je, když chlapi křičí famfrpálové skóre při sexu…jako když…vy víte…a potom zakřičí ‚je to zlatonka za 150 bodů‘!“

Tentokrát se nikdo z nás nesměje. Všechny jsme vyvedené z míry, je to, jako kdybychom se už neměly znovu smát. Víc bychom se pobavily s mozkomorem.

„Chas, s kým jsi to kruci spala?“

„V-vy jste nikdy nedělaly s chlapem -“

„Ne, nedělaly, pokračuj,“ řekne Jenny rychle.

„Měla jsem ráda, když James tak nějak držel můj obličej v dlaních, když jsme se líbali,“ pronese Laura a je to na ní překvapivě citlivé.

„Al tohle dělal pořád!“ vykřikne Jenny.

„A měl svůj ‚Chci pusu a to hned‘ obličej?“ zeptá se jí Laura nadšeně.

„Ach můj bože,“ směje se Jenny a pak udělá divný obličej.

„To je ono!“ Laura vyprskne smíchy.

Je zvláštní, jaké věci můžou lidi sblížit.

Lily si strčí prsty do uší. „Jsou to moji bratři, víte!“

„Tak dělej, Lily, teď je řada na tobě,“ pobídnu jí.

Podívá se s odporem na Lauru a Jenny a pak se zamyslí nad tím, co se chystá říct. „Mám ráda, když tě kluk náhodně políbí ve chvíli, kdy to nejméně čekáš. Líbí se mi spontánní typy.“

„Takže teď mluvíš o Lorcanovi nebo Lysandrovi?“ zazubí se Dom a Lily po ní hodí polštář. „Někdo se musel zeptat!“

Pár minut nikdo nic neříká. Všechny přemýšlíme nad tím, co nejvíc milujeme a nesnášíme na našich klucích  - nebo bych spíš měla říct, na našich bývalých klucích.

„Byl to Fred, mimochodem,“ prolomí mlčení Chas. Všechny se na ní podíváme.

„N-nemyslíš toho chlapa s famfrpálovým skórem, že ne?“ zeptám se s náhlým pocitem nevolnosti. Chas se darebácky zašklebí. Nikdy se už na Freda nebudu moct podívat.

Ale musím říct, že trocha holčičího škádlení je opravdu nejlepší lék na zlomené srdce. Nespraví ho úplně, ale pomůže mu vykročit správnou cestou – aspoň na chvilku. 

 

 

 

 

 

 

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Bože, Rose tie hormóny lezú na mozog. Scorpius ju má rád a ona sa s ním rozíde. Stále mu niečo vyčíta. Ale asi si fakt potrebujú od seba oddýchnuť, lebo sa z toho všetkého obaja zbláznia.
Tá prespávačka sa im nakoniec tuším podarila.:) Myslím, že aj mne by sa také niečo zišlo.:)
Krásny preklad.:) 
Já si taky začínám myslet, že Rose trochu hrabe. :D Ale asi si od sebe vážně potřebují odpočinout. Takhle se rozešli v dobrém, mohlo to být mnohem horší. 
Taky bych potřebovala nějakou přespávačku. Můžeš se stavit. :D
Děkuju, Miro.:) Za komentář i za tvoji "Rózinku-pusinku". :)
Dáme sa dokopy, zavoláme ešte zopár báb a môžeme kecať o chlapoch. Na veku nezáleží, fakt sú chlapi rovnakí. :)
To som ti fakt tak pomohla?:) Pri čítaní mi napadlo ešte jedno spojenie, Rózičko-zlatíčko. :)
To beru, potřebuju se vypovídat někomu, kdo to pochopí. :D :) Né ale vážně, bylo by super udělat nějakou takovouhle akci s třeba lidma z tohohle webu. :) Takové rande naslepo. :D
Ano, moc mi to pomohlo, protože na překládání těhle přezdívek jsem úplně levá. :D Ej, jsem celkem ráda, že předtím tě napadlo jen Rózinko-pusinko, protože kdyby si mi předložila dva takovéhle skvělé návrhy, ani za nic bych se nemohla rozhodnout, který použít. :D :)

Rozmýšľala som a predstavovala si aké by to asi bolo len tak sa všetky spolu stretnúť. :) Bolo by to zaujímavé povedať veci, ktoré nás bavia naplas. :) Ja mám kamarátku od štyroch rokov a keď som sa jej pred pár rokmi zmienila, že ma baví Potter, tak som u nej na chvíľu klesla o desať bodov IQ. :D Keď ona je taká materialistka. Dcéra si zasa o mne myslí, že som, praštená. :) Ona pre zmenu nečíta vôbec. Tak som rada, že sa môžem baviť aspoň takto na diaľku s ľudmi, ktorí majú rovnaké myslenie ako ja. :)
Víš, co mi včera řekla moje nejlepší kamarádka, když jsme se loučili před školou? "Doufám, že z toho Pottera přes prázdniny vyrosteš." Ona je vážně skvělá a mám jí fakt ráda, ale tohle je asi jediná věc, ve které se neshodneme. Ona prostě neuznává ty moje (cituji) "fantasmagoristické výmysly". :D Taky (jako tvoje dcera) vůbec nečte, stojí nohama pevně na zemi a uvažuje nad podstatnými věcmi. Já vlastně vůbec nechápu, jak se mi dvě můžeme kamarádit. :D A moji rodiče taky Pottera a "podobné ptákoviny" nepodporují, vlastně - jako zapřísáhlí katolíci - v něm vidí něco jako Ďáblovu bibli. :D Takže já jsem taky moc ráda, že jsem našla lidi, kteří jsou podobně ulítlí jako já. :)
Diablova biblia, to som už niekde počula. :D To proste nikomu nevysvetlíš, keď ťa baví tento štýl literatúry. Keby sme sa pokúšali robiť tie elixíry, tak nepoviem :), ale bože, veď je to len literatúra. A dobrá. :D
Přesně, naši si asi myslí, že Potter je rozsáhlý sedmidílný návod, jak obětovat nemluvňátka démonům nebo komunikovat se záhrobím. :D Kámoška to zase považuje za blbost. Prostě nikdo nechápe, že je to jen úžasná kniha, která se mi neskutečně líbí, a tak trochu na ní ulítávám, no. :D 

pekná schôdza.
:D Taky si myslím. Vůbec by mi nevadilo, kdybych se mohla zúčastnit a přispět svými stížnostmi na kluky. :D

„Prochází těhotná žena!“ -  to bylo moc dobré. Je mi smutno při pomyšlení, že Rose bude za měsíc nebo šest neděl dítě, takže tenhle poměrně bezstarostný život jí skončí a ona rovnýma nohama skočí do dospělých problémů. Mohlo to ještě pár let počkat.Díky.
Taky bych jí přála delší dospívání plné randění s klukama a veselého smíchu... Doufám, že to nějak zvládne. Taky děkuju. :)

Díky za pěknou kapitolu. Fakt jsem se lekla, že Rose bude rodit přímo na hřišti a celý zápas půjde do kopru. To by si pak od chplaců asi vyslechla spoustu keců. :-D Vztah se Scorpiusem je jako na horské dráze, nahoru, dolů. Ještě chybí měsíc do porodu (doufejme) a pak bude všechno jinak. Dítě spoustu věcí změní a já jsem zvědavá, jak se to projeví v tomto příběhu.
Díky, těším se na pokračování.
Vidíš, mě ani nenapadlo, že by mohla porodit přímo na famfrpálovém hřišti. Myslím, že tváře přihlížejících by byly k nezaplacení. :D Ano, jejich vztah je taková houpačka. Snad to nějak dítě vyřeší, jestli ne okamžitě, mohl by z něho alespoň vyrůst malý dohazovač. :D Děkuju, Nade. :)

Hugo mi táák strašně připomíná tatínka :-) A Rosina věta "Začínám znít skoro jako moje matka. Zabte mě." Že by přeci jen trochu dospívala? :-)  Autorka rozhodně zažila aspoň jedno těhotenství, větou „Mám roztáhnout nohy, abys to mohla říct tomu dítěti?“ mě dostala :-D  A holčičí pokec je velmi osvěžující, tohle, myslím, chlapi nikdy nepochopí. Díky moc za další kapitolu, dobře jsem se bavila :-)
Pravda, Hugo je celý Ron. :) No Rose by už měla začít dospívat, protože by nebylo moc dobré, kdyby měla dítě a přitom sama byla dítě. :D Taky si myslím, že Padfoot4ever s těhotenstvím musí mít zkušenosti, on člověk ani moc dobře nemůže psát o něčem, co si neprožil. Holčičí pokec je úžasná věc, kluci mají v tomhle docela smůlu. :D Děkuju za krásný, výstižný komentář, Lupi. :)

Tahle kapitola byla nezvykle smutná. Nemůžu uvěřit, že si budeme muset počkat až na konec Still Delicate než ti dva budou konečně a definitivně spolu.
Skvělá práce, Mel <3
Asi nikdy jsem nečetla humornou povídku, ve které by bylo tolik smutných událostí. Ale stojí za to si na jejich happyend počkat. :) Děkuju moc, Flo. <3

Taky bych brala takovou holčičí schůzku, ale mám asi smůlu, docela té Rose závidím, že má zatím jen to břicho:D Tahle kapitola byla taková s nádechem hořkosti, nějak se jim všem ty vztahy zamotávají. Díky za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Tak se můžeš připojit na přespávačku ke mně a MIŘE. :D Další naštvané holky jsou jen vítány! :D Jo, čím dál víc se nám to komplikuje. Já děkuju za komentář.:)

To je trouba. Chudák Scorpius, ten s ní zkusí. :)

Holčičí noc? Paráda. Líbí se mi ten "protimužský" motiv. Momentálně bych dala Scorpiusovi korunu - nebo dvě. Kamarádi? Kamarádi?! To snad ne!

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Carmy - 07.06. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( Dominika.Del )29.08. 201335. kapitola (Záver)
( Dominika.Del )09.08. 201334. Krev, pot a slzy
padfoot4ever: ( Dominika.Del )11.07. 201333. Chvíle neklidu
padfoot4ever: ( Dominika.Del )05.07. 201332. Další éra u konce
padfoot4ever: ( Melanie )28.06. 201331. Vítězství a porážka
padfoot4ever: ( Melanie )04.05. 201330 kapitola Zoufalé časy
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.07. 201229. kapitola
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.05. 201228. KAPITOLA – ŽÁDNÝ PAN MILÁNEK
padfoot4ever: ( Do_Mush )09.02. 201227. KAPITOLA – MEZERA V PLÁNU
padfoot4ever: ( DoMush )29.12. 201126. TROCHU JINAK NEŽ OSTATNÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )02.11. 201125. KAPITOLA - DOKONALÝ? TO ASI NE
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.09. 201124. KAPITOLA - NAPROSTÝ IDIOT
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.08. 201123. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN
padfoot4ever: ( Do_Mush )10.07. 201122. KAPITOLA - VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ROSIE
padfoot4ever: ( Do_Mush )28.05. 201121. KAPITOLA PŘÍPRAVY
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.04. 201120. KAPITOLA NEMOCNIČNÍ KŘÍDLO
padfoot4ever: ( Do_Mush )04.03. 201119. I APRÍLOVÝ ŽERT MŮŽE DOPADNOUT VELMI, VELMI ŠPATNĚ
padfoot4ever: ( Do_Mush )23.01. 201118. KAPITOLA - DLOUHÁ NOC
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.09. 201017. KAPITOLA KLUCI NEBREČÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.08. 201016. KAPITOLA TAJEMSTVÍ A CIGARETY
padfoot4ever: ( Do_Mush )18.08. 201015. DCERA SVÉHO OTCE
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.08. 201014. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )21.07. 201013. KAPITOLA AMORŮV HNĚV
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.07. 201012.KAPITOLA ZNOVU SE NAUČIT ŽÍT
padfoot4ever: ( Do_Mush )24.05. 201011. HORŠÍ UŽ TO NEBUDE... VIĎTE?
padfoot4ever: ( Do_Mush )25.04. 201010. ČOKOLÁDA, PŘÍSTĚNKY A VZPOMÍNKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )20.04. 20109. KAPITOLA RODIČOVSKÁ HÁDKA
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.04. 20108.KAPITOLA DEJTE MI POKOJ!
padfoot4ever: ( Do_Mush )01.04. 20107.KAPITOLA DOPISY OD MÉ KMOTRY
padfoot4ever: ( Do_Mush )29.03. 20106. CESTA DOMŮ
padfoot4ever: ( Jimmi )22.03. 20105. NEŠŤASTNÉ VÁNOCE A CHAOTICKÝ NOVÝ ROK
padfoot4ever: ( Do_MuSh )15.03. 20104. JÁ NEJSEM TY
padfoot4ever: ( Do_MuSh )13.03. 20103. VÁNOČNÍ KOMPLIKACE
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20102. Zrzka
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20101. Prológ Test
. Úvod k poviedkam: ( Do_MuSh )10.03. 2010Úvod k poviedke