archiv.hpkizi.sk
30 kapitola Zoufalé časy
Delicate
Článok poslal užívateľ: Jimmi - 04.05. 2013
Téma: Delicate
Melanie
nám napísal:


Delicate

Překlad: Melanie

Beta-reader: Florence

Autor: padfoot4ever

Banner: autorčin

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=340013

Stav: souhlas s překladem

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří Do_MuSh. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

 

Děkuji Florence za pomoc a moře trpělivosti. :) Bez tebe bych byla ztracená. A vy všichni ostatní nebuďte moc zděšení, tohle je můj první překlad a podle toho to taky vypadá. :D



Zoufalé časy

Jak týdny ubíhaly, počasí bylo stále teplejší a teplejší. Ve Věštci psali, že můžeme očekávat jedno z nejteplejších lét za posledních deset let. Je prostě typické, že jen co otěhotním, musí být ten nejteplejší květen. Většinu času trávím tím, že si na to stěžuju, ale myslím, že mě všichni přestali poslouchat a místo toho si užívají krásného počasí. Dokonce i Jenny už mé nářky ignoruje, a to dá dost práce odradit ji.

„Potím se! Potíš se? Já se totiž potím,“ zaúpím, zatímco sedíme v trávě na nádvoří. Jenny vzdychne a zvedne oči od své knihy.

„Není až takové horko,“ odpoví klidně.

„Jsi těhotná?“ vyštěknu. „Ne, nejsi.“

„Máš pravdu, omlouvám se,“ řekne jemně. Proč se se mnou nechce hádat? Proč se se mnou nikdo nechce hádat? Dokonce i James v posledních dnech couvá, když se s ním snažím přít. Možná bych si měla najít nějaké skutečné přátele, kteří se se mnou budou přít. 

Robert přichází a sedá si vedle Jenny, pohledný a okouzlující jako vždy. Milí lidé mě teď štvou ještě víc než obvykle, takže by si měl hledět svého a nechat mě na pokoji.

„Ahoj Rose, jak se máš?“

Kretén.

„Fajn,“ odseknu stroze.

„Rose je dnes trochu podrážděná,“ vysvětluje mu Jenny.

„O čem to mluvíš, Wintersová?“ zavrčím.

„Nebudu se s tebou hádat,“ vzdychne. S rukama založenýma na hrudi se od ní odvrátím, ale jsem si jistá, že jsem viděla, jak převrací oči v sloup.

Po několika minutách odcházím, protože Jenny s Robertem už zase mají tu svou zvracení-vyvolávající-muchlovací-náladu a vydávám se hledat otce svého dítěte. On je jediný člověk, u kterého je zaručeno, že se mnou bude hádat. Dá se naštvat ještě snadněji než já. Nacházím ho, když vychází z knihovny s Henriettou Flintovou ze zmijozelského famfrpálového družstva. Něco říká a ona se směje. A i když vypadá, jako by do obličeje dostala ránu koštětem, pořád je hubená, a to mě štve. Najednou chci plakat a stáhnout někoho zaživa z kůže současně. Čím dřív se to dítě narodí, tím dřív bude kouzelnický svět zase v bezpečí. Voldemort se se mnou nemůže srovnávat.

„Koukám, že si povídáš s Henriettou,“ zasyčím na Scorpiuse. Pak ho chytnu za paži a odtáhnu do kouta.

„Ano…“ přitaká, „Kam tím míříš?“

„Takže ji miluješ, a pak? Taky ji zbouchneš? Možná si ji i vezmeš a budete spolu žít v nechutné malé chaloupce v nějaké stupidní mudlovské vesnici? Uvažuješ o tom, že si pořídíte psa? Ne že by mě to zajímalo. Naše dítě bude mnohem hezčí než ta věc, kterou budeš mít s ní! Může být sice hubenější, ale to naše alespoň bude mít osobnost!“

Myslím, že je příliš šokovaný na to, aby se mohl bránit. Doslova mu poklesne čelist. Pak vybuchne smíchy.

„Neopovažuj se mi smát, Scorpiusi Hyperione Malfoyi! Sním tvé oční bulvy! Sním je syrové!“ Zřejmě to neznělo tak výhružně, jak jsem doufala, protože se pořád řehtá. „TAK HÁDEJ SE SE MNOU!“

„Nemůžu, Rosie,“ směje se, „Lily nám všem řekla, že tě nemáme štvát.“

Já ji zabiju.

„No tak to neodvádíš moc dobrou práci! Proč si to prostě s Flintovou nerozdáte tady přede mnou?“

Teď to možná trochu přeháním.

„Nebudu se s tebou hádat,“ řekne Scorpius pevně, „Pojď, jdeme na večeři, abych mohl znova očumovat Henriettu.“ Rýpnu ho loktem do boku, ale s večeří souhlasím. Mám takový hlad, že bych dokázala sníst malého hipogryfa.

„Takže, co se  stalo mezi tebou a tvým tátou?“

„Nebudu se s tebou hádat,“ opakuje.

Posledních pár týdnů jsem na něj tuhle otázku střílela každou chvíli, ale nikdy mi nedal pořádnou odpověď, takže to vždy skončilo hádkou. Obvykle odpovídal jen „nic, s čím by sis měla dělat starosti“, což mě vede k přesvědčení, že tady je něco, s čím bych si měla dělat starosti. Ale dnes jsou k večeři hamburgery, takže na Draca Malfoye pozapomenu. Díky tomu chlapovi totiž obvykle ztratím chuť k jídlu.

Sedáme si vedle Ala, který předstírá, že ho vůbec netrápí pohled na Jenny a Roberta, kteří se mazlí u havraspárského stolu. Otočí se na Scorpiuse.

„Trénink začíná zítra,“ oznámí mu, „V devět hodin.“

„To zní jako skvělý způsob, jak strávit sobotu,“ zamumlá Scorpius.

„Jestli chceme Nebelvír porazit, musíme trénovat,“ řekne Al prostě. Nemůžu si nevšimnout, že nevypadá ani z poloviny tak odhodlaný vyhrát, jako byl před zápasem s Havraspárem. A to i přes to, že poslední zápas je za dva týdny a Nebelvír už dávno začal s tréninkem. Vím, že James a Hugo byli na hřišti dnes ráno před vyučováním.

„Zmijozel to stejně projede,“ provokuju.

„Nebudeme se s tebou hádat,“ odvětí Al.

„Mám tu nejhorší rodinu vůbec,“ zamumlám.

Po večeři Al, Scorpius a já zamíříme zpátky do nebelvírské společenské místnosti. Musíme jít jinou trasou než obvykle, protože schodiště se zase rozhodlo hrát Škatulata, hejbejte se. Chodba, kterou právě procházíme, je úplně opuštěná. No, s výjimkou jednoho člověka. Robert Hitch se zjevně rozhodl vydat se stejnou chodbou do havraspárské věže.

„Ó, podívejte se na poraženého,“ zachechtá se Al. Jeden by řekl, že nemá zbytečně riskovat, ale to on ne.

„Já tady nejsem ten poražený, kámo,“ odvětí Robert. Říká to opravdu záštiplným tónem. Proč nemůžou takhle lidi mluvit se mnou?

„Zopakuj to, Hitchi,“ zavrčí Al a dojde až k Robertovi. Rozdíl jejich výšky je asi palec. Robert strčí do Ala.

„Uhni, Pottere,“ vyštěkne, „Nenuť mě, abych ti znova nakopal prdel.“

„Nešahej na mě, debile!“ Al do něj strčí nazpět, „A myslím, že jsem to byl já, kdo nakopal tvoji prdel!“

„Radši toho nech, kámo,“ pošeptá mu Scorpius.

„Drž se dál od mojí holky,“ zamračí se Robert a znovu do Ala vrazí, „Nechce tě.“

„Je s tebou jen proto, aby mě získala zpátky,“ Al do něj strčí tvrději.

„Když myslíš…“ Robertův hlas přetéká jízlivostí.

„Nejsi pro ni dost dobrý,“ Al prakticky křičí, „Chováš se hezky a ušlechtile, ale jsi stejný hajzl jako my ostatní! Já jsem alespoň upřímný!“

„Vzdej to, Pottere! Ona tě nikdy nebude chtít! Jsi jen ubohá, malá vyžírka! Jediný důvod, proč si s tebou něco začala, je tvůj otec. I když musím říct, že od té doby se její vkus výrazně zlepšil – Nedokážu si představit, proč by se chtěl někdo stýkat s Harrym Potterem. Každý ví, že to jen velký -“

Asi nikdy nezjistíme, co přesně strýček Harry je, protože Al dá Robertovi pěstí do nosu a srazí ho na zem. Je dobře, že to Al udělal – právě jsem se totiž chystala na totéž.

„Můj táta celý svůj život tvrdě pracoval! Co dělal tvůj otec? Ach ano, to je ono, žil z Ministerstva-“

Robert vyskočí na nohy a rozběhne se k Alovi, srazí ho k zemi a opakovaně do něj mlátí.

„Přestaň!“ zaječím.

Scorpius se snaží Roberta od Ala odtáhnout, ale Robert ho odstrčí a praští ho do obličeje. Pak pokračuje v mlácení Ala, který se přestal bránit, protože je zřejmě v bezvědomí.

„Roberte, PŘESTAŇ!“ křičím, „Zabiješ ho!“

Robert přijde k rozumu a přestane bít Alovu zkrvavenou tvář. V šoku zírá na to, co udělal. Al nehybně leží, krev mu teče z nosu a úst.

„Ó Bože, strašně se omlouvám,“ zajíkne se, „A-Albusi? Jsi -“

„Jdi od něj!“ zařve Scorpius, „Táhni do svý zasraný ložnice!“

Nikdy jsem ho neviděla takhle křičet. Je to svým způsobem sexy. Dobrá, vrátíme se k podstatnějším věcem – můj bratranec prakticky umírá.

Robert se rozběhne chodbou pryč, Alovu krev má stále na rukou. Scorpius si přehodí Alovu paži přes rameno.

„Jdeme na ošetřovnu,“ zavelí a já ho poslušně následuju. 

Naštěstí Al přijde k sobě právě v momentu, kdy se dostaneme ke dveřím ošetřovny a zakáže nám ho zavést dovnitř.

„Kde je?“ zeptá se slabě, „Já toho nažehlenýho frajírka zabiju.“

„Nikoho zabíjet nebudeš!“ zakřičím a až teď si uvědomím, že pláču, „Musíme tě odvést na ošetřovnu!“

„Jsem v pohodě,“ odpoví nevrle, i když je všechno, jen ne v pohodě. Setřese nás a poněkud nejistě se postaví na nohy. Jeho tvář je úplně pokrytá krví, ale on trvá na tom, že nechce jít na ošetřovnu, protože madame Pomfreyová by měla všetečné otázky. Takže nemáme jinou možnost, než ho odvést do nebelvírské věže, jak bylo původně v plánu. Tam mu očistím obličej od krve. Má rozřízlé obočí, napuchlé oko, oteklý ret a začíná mu nabíhat několik modřin. Definitivně jsem změnila svůj názor na Roberta Hitche – je to šílenec.

Lily šokovaně zalapá po dechu, když přijde do společenské místnosti a uvidí, v jakém stavu je její starší bratr.

„Ale! Říkala jsem ti, že nemáš štvát Rose!“ vyjekne.

„To jsem neudělala já!“ ohradím se.

„Byl to-“

„Nikdo,“ přeruší Al Scorpiuse, „Na tom nesejde.“

*

„Co se kruci stalo tvému bratranci?“ ptá se mě Jenny hned příští den. Zřejmě Al se svým plánem, nedělat velkou vědu ze svých zranění, neuspěl. Všichni ve škole si jich všimli. Jak by taky ne? Jeho modřiny vypadají ještě hůř než včera.

Také jsem zpozorovala, že Jenny už ani neříká Alovo jméno, ale mluví o něm jako o „tvém bratranci“.

„Myslíš Jamese? Všichni tvrdíme, že jako dítě spadl na hlavu, ale teta Ginny to popírá,“ řeknu.

„Víš moc dobře, koho myslím,“ zamračí se Jenny. „Nejsem hloupá. Robert se včera večer vrátil do společenské místnosti celý od krve.“

„Možná narazil do stejných dveří jako Al?“ navrhuju.

„Zase se spolu poprali?“ povzdechne si naštvaně. „Proč to Al nemůže nechat být!“

„On to nechal být!“ bráním ho. „Jestli sis nevšimla, tak je to on, kdo skončil s opuchlými rty, ne Robert. A Robert je ten, který s tebou chodí. Takže bys možná měla dát Alovi pokoj.“

„Nemůžu zapomenout na to, co udělal,“ začne, ale hlas se jí vytratí, když do Velké síně vejde Al, který vypadá nesmírně uboze a zoufale.

„Nemyslíš, že už zaplatil za to, co udělal?“ zeptám se.

Jenny nic neříká, ale dívá se na Ala soucitně. Od doby, co se před necelými dvěma měsíci rozešli, se na něj ani jednou nepodívala. Zavolám na něj, aby si šel sednout k nám, a jelikož ho Jenny vlastně lituje, ani proti tomu neprotestuje.

„Dobré odpoledne,“ zamumlá rozmrzele a sesune se vedle mě. „Proč na mě všichni pořád zírají?“

„Už ses dnes podíval do zrcadla?“ zeptám se ho. On si jen povzdechne a tiše začne jíst svoji polévku. Pak Jenny ztratí nervy.

„Proč se necháš zatáhnout do takovýhle věcí, Ale?“ začne. „Nakonec vždycky uděláš něco stupidního, že? Tyhle modřiny budeš mít týdny, víš? Proč to prostě nemůžeš nechat být? Jsi strašně paličatý, to je tvůj problém -“

„Mluvíte mi z duše, slečno Wintersová,“ profesorka Changová se objeví za Jenny, která zrudne rozpaky. Al naopak vypadá potěšeně. I když mu Jenny nadávala, bylo to poprvé, co po několika týdnech připustila jeho existenci.

„Pottere, kdo vám to udělal?“ zeptá se pevně Changová.

Al sklouzne pohledem z Jenny na profesorku Changovou. „Nikdo,“ odpoví. Changová povytáhne obočí.

„Takže jste si to udělal sám?“ otáže se sarkasticky.  

„Eh…jo. Mám strašně neklidný spaní,“ řekne hloupě.

Ačkoliv mu profesorka Changová zjevně nevěří ani slovo, nemá proti jeho tvrzení žádný argument, a tak se vrátí k učitelskému stolu.

„Proč jsi jí neřekl, že to byl Robert?“ zeptá se užasle Jenny.

„Přece bych ho nemohl nechat ztratit odznak primuse tak brzo před ukončením školy, ne?“ pokrčí lhostejně rameny a pak odejde. V takovýhle chvílích ho musím obdivovat. A nemůžu se ubránit dojmu, že Jenny ho obdivuje taky.

„Musím jít,“ oznámím jí. „Promluvíme si později!“

Spěchám do zmijozelské společenské místnosti, kde najdu Scorpiuse hrát kouzelnické šachy s někým ze sedmého ročníku, jehož jméno zní francouzsky, ale přesně si ho nepamatuju. Výmluvným gestem Frančíkovi naznačím, že by se měl klidit a pak se vzrušeně obrátím ke Scorpiusovi.

„Náš plán funguje!“ vyhrknu.

„Jaký plán?“ zeptá se.

„Plán jak dát Ala a Jenny dohromady!“

„Ale…“ vypadá zmateně, „My nemáme plán jak je dát dohromady.“

„Dobře, tenhle malý nedostatek vyřešíme pak! Jenny s ním mluvila!“

„Už pustila toho hňupa Roberta k vodě?“

„No… ne, ještě ne," řeknu, "ale to je jen otázkou času! Vypadalo to, že je na něho opravdu naštvaná, když zjistila, že zmlátil Ala - "

„No to by měla být, ten chlap je psychopat.“

„Říkám ti, dej tomu tak pět let a budou se brát!“zvolám radostně.

„Myslím, že bys mohla začít trochu myslet na svoji budoucnost.“

*

„Zrzko!“

James ke mně přiběhne, skočí na pohovku, a kření se, jako kdyby Vánoce přišli o půl roku dřív.

„Jsem tak rád, že tvoji rodiče měli před těmi všemi roky sex!“ vykřikne a všichni v nebelvírské společenské místnosti na něj začnou zírat.

Ze všech blbostí, které mi James kdy řekl, je tahle nejvíc zneklidňující. Proč mi prostě nemůže říct něco jako ‚Jsem tak rád, že ses narodila‘? Tohle je jedna z těch věcí, které mě nutí přemýšlet nad Jamesovým duševním stavem. Proč mě Harry a Ginny neposlouchají? Jejich syn potřebuje pomoc.

„To znělo divně,“ připustí. „Ale chtěl jsem tím říct, že tvůj bratr je nejlepší brankář na světě!“

Fajn, tohle je ta hádka, na kterou jsem čekala.

„Můj bratr? Můj bratr? A co , no? Já jsem nebyla dobrý brankář? Nebo je to jen mužská záležitost – jenom kluci můžou být opravdu dobří brankáři?!“ vybuchnu.

„Z-zrzko, ty jsi byla úžasný brankář,“ říká nervózně a rychle ode mě couvá. „Myslel jsem to tak, že je nejlepší až po tom, co jsi -“

„Tak jsi to nemyslel, Jamesi!“

„Lily říká, že se s tebou nesmím hádat!“ zaječí a raději uteče do své ložnice, aby se nedostal do problémů.

Kop.

To dítě si opravdu umí vybrat vhodné chvíle ke kopání. Obvykle je to, když jsem na dně. Já vím, je skvělá věc, že to dítě kope, ale věřte mi, za chvíli byste toho taky měli plné zuby. V děloze se asi nedá dělat nic jiného, než pořád kopat do všeho kolem sebe. 

Najednou mě nutkání brečet úplně přemůže, a tak místo skrývání svých pocitů propuknu v pláč. Nějaká prvňačka, která si v rohu dělá domácí úkoly, se na mě podívá, jako kdybych byla úplně šílená. Vezme své knihy a odsune se ode mě co nejdál, aby mohla dokončit svou práci a nerušily ji mé nekontrolovatelné vzlyky. Kluk z pátého ročníku na mě zírá přes horní okraj novin a já to dobře vidím, i když se to snaží maskovat tím, že si je rozevřel před obličejem. Ačkoliv je to už pět měsíců, co se o tom každý dozvěděl, pořád si nemůžou pomoci a očumují těhotnou holku. Asi je to normální. Ale taky pěkně ponižující. Usoudím, že ty jejich dotěrné pohledy už nemůžu vydržet a odcházím do ložnice s úmyslem jít spát.

Laura, která sedí na své posteli a lakuje si nehty, mi kývne na pozdrav.

„Co se děje?“ zeptá se a ani nevzhlédne od svých nehtů.

„Proč na mě všichni pořád zírají?“ naříkám, „Dobře, vím, proč na mě zírají, ale jeden by si myslel, že se přes to už dostanou! Nejsem první člověk, který v Bradavicích otěhotněl!“

„Jo, ale jsi první člověk se slavnými rodiči,“ pokrčí rameny a začne si lakovat prsty na nohou, „Lidé milují drby. A ať se ti to líbí nebo ne, pořád jsi nejlepším zdrojem pomluv na škole. Dokonce ještě lepší než milostný trojúhelník Albuse Pottera-Jenny Wintersové-Roberta Hitche.

Vážně je moje těhotenství větší skandál než ten Trojúhelník?

„Tichá voda břehy mele, co? Jenny Wintersová vypadá tak nevinně… Kdo by si byl pomyslel, že je to stejná coura jako zbytek havraspárských?“

 Laura sice není tak velká kravka, jak jsem si o ní nejdřív myslela, ale musím uznat, že ta holka je stejně mrcha.

„Jenny není coura,“ řeknu jí, „Kdybys ji poznala, myslím, že bys ji měla ráda.“

To je lež. Jenny se chová úplně jinak než Laura. Myslím, že kdyby Laura strávila víc než deset minut v její přítomnosti, nejspíš by ji zabila. Mám Jenny strašně ráda, ale ona je milá holka a Laura není milá holka ani v nejmenším. Laura si vlastně zakládá na tom, že není dobrá holka. Dívá se na mě s pozvednutým obočím, jako kdyby mi zrovna tohle chtěla připomenout.

„Dobře, nenáviděla bys ji,“ připouštím. „Ale není to coura.“

„Správně,“ řekne Laura. „Já taky ne.“

Uličnicky se usměje a pak zamíří do koupelny, aby si otřela lak, který přetáhla přes nehty. V tu chvíli si uvědomím, že jsem přestala brečet a že si ani nevzpomínám, proč jsem vlastně začala.

*

V pátek ráno při dvouhodinovce lektvarů přijde do třídy třeťák z Mrzimoru a oznámí učiteli, že mě hledá profesor Kratiknot. S myšlenkou na to, co jsem zase provedla, vyrážím do ředitelny. Někdy si myslím, že bych si tam měla otevřít obchod, vzhledem k množství času, které na tom zpropadeném místě trávím. Mrzimor mi řekne, že heslo je „domácí skřítek“ a nechává mě čelit realitě samotnou.   

Zaklepu na dveře kanceláře. Možná tam bude stát můj oblíbený tak-trochu-ale-ne-docela tchán s dalšími návrhy na zpackání mého vztahu se Scorpiusem, ale ne – místo něho je tu vysoká žena s tmavými vlasy a tmavýma očima, kterou jsem určitě už někde viděla, ale nemůžu si vzpomenout kde. Vypadá docela přísně, ale když se na mě usměje, její úsměv má v sobě rozhodně určité množství tepla.

„Rose,“ usmívá se paní, „ráda tě zase vidím. Vypadáš dobře.“

Nesnáším, když mi lidé říkají, že vypadám dobře, protože vždycky vynechají ta tři slova, která vystihují to, co si myslí doopravdy. „Vypadáš dobře… když zvážíme okolnosti.“ 

„Jsem Astorie Malfoyová.“

Samozřejmě, že je. Já jsem prostě smolař. Proč s sebou rovnou nevzala Luciuse a Narcissu, možná i prababičku a sestřenku z druhého kolena?

„Když jsme se posledně potkaly, neměly jsme moc možnost si promluvit,“ pokračuje. Ano, to proto, že váš syn složil vašeho manžela k zemi v Kratiknotově pracovně. „Jen jsem přemýšlela, jak se ti daří?“

„Dobře,“ pokrčím rameny. Vážně nevím, co dalšího říct. Vypadá jako milá žena, ale já nejsem zrovna nejlepší v odhadování charakteru. Myslela jsem si, že Robert Hitch je fajn chlap, předtím než málem zabil mého bratrance.

„Posaď se, prosím,“ Astorie mávne rukou k židli a já ji ráda poslechnu. Posadí se naproti mně a znovu se usměje. „Vím, že můj manžel tě před několika týdny navštívil. Nejsem si úplně jistá, co se přesně stalo, vím jen to, že Scorpius s ním od té doby nepromluvil.“

Na to nic neřeknu. Nechci na Draca žalovat jeho ženě, obzvlášť jestli ho to doopravdy mrzí, ale v žádném případě ho nechci bránit. Abych byla upřímná, chci jen zůstat mimo tohohle všeho.

„A také,“ pokračuje Astorie, „vím, že si Scorpius vzal peníze, které jsme mu nabídli.“

„Co že udělal?“ nedokážu potlačit výkřik.

„N-neřekl ti to?“ zeptá se nervózně.

„Ne, neřekl,“ zamumlám vztekle.

„Prosím, nerozčiluj se kvůli tomu,“ řekne Astorie. „Jenom se ti pokoušíme pomoct, převzít zodpovědnost. Nebyli jsme do tvého těhotenství moc zapojení a… no, já bych ráda přispěla. Všichni děláme chyby, Rose.“

Sotva ji poslouchám, protože si představuju Scorpiusovu hlavu na talíři. Jak to mohl udělat? Přece ví, co udělal jeho otec! Kdybych nebyla těhotná, odpochodovala bych rovnou z ředitelny, a tak silně bych ho nakopla do zadku…

Ale zase, kdybych nebyla těhotná, nic z tohohle by se nestalo.

„Draco není dokonalý a Scorpius také ne,“ povzdechne si Astorie. „A mají sklon jednat dříve, než si promyslí následky.“

„Jasně,“ řeknu a ukážu na své vystouplé břicho.

„Tady,“ sáhne do své kabelky a vytáhne malou červeno-zelenou pletenou čepici. „Udělala jsem to pro miminko. Co kdybychom tomu říkali dar na usmířenou?“

Beru si malou čepičku a znovu cítím, jak se mi ty hrozné slzy tlačí do očí. Proč najednou máte asi padesát nových emocí, když otěhotníte? Jako by nestačil nezvladatelný močový měchýř.

„Děkuji, paní Malfoyová.“

„Říkej mi Astorie. A, Rose, pokud budeš cokoliv potřebovat, neváhej a obrať se na mě. Já vím, že máš svou vlastní rodinu,“ dodá rychle. „Ale chci, abys věděla, že jsem tady. Ne všichni Malfoyovi jsou idioti – jen převážná většina.“

Znovu se na mě usměje a já jí to poprvé oplatím. Odejde z kanceláře přes krb a já se rozhodnu, že se možná se Scorpiusem kvůli tomuhle hádat nebudu. Protože každý ví, že zoufalé časy si žádají zoufalé činy.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Krásna . Som rada, že si sa na to dala Melanie. :) Veľmi som sa potešila novej kapitole. Je smola, že Jenny nechce chodiť s Alom. Musím si znova prečítať prečo sa to vlastne rozišli.  Permanentne naštvaná Rose tiež nie je žiadna výhra. Chudák Skorpius. Ale aspoň že to jej hádavé obdobie berú väčšinou s humorom. 
Je to krásny a príjemný preklad, ďakujem Melanie. :)
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 04.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já jsem taky ráda, že tahle úžasná povídka neleží ladem, ale nevím, nevím, jestli jsem ten nejlepší kandidát. :D
Přesně, mně se Jenny a Al k sobě strašně hodí. Robert je takový... moc dokonalý, jestli mě chápeš. :D 
Kdybych já byla pořád takhle nabručená, moji kámoši by už nejspíš poslali do háje. :D
Ne, já děkuju. Ani nevíš, jakou mi tvůj komentář udělal radost. :)

Moc díky za novou kapitolu. Šikovně se vyhýbali jejími pokusy o hádku. :)
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rose si holt umí vybrat kamarády, no. :D Ti moji by se mnou asi takovou trpělivost neměli. :D Děkuji za komentář! :)

Jsem moc ráda, že ses ujala opuštěného překladu. Až když jsem si přečetla tvoji kapitolu, uvědomila jsem si, jak moc mi chyběla tahle přehlídka pubertální roztomilosti. Chudinka hormony zmítaná Rose, nikdo se s ní nepohádá a nepohádá! Rozesmál mě James a jeho zběsilý únik před naštvanou Rose. Moc se mi líbí Astorie, dělá dojem ostrůvku rozumného klidu, snad Rose bude oporou.
Díky.
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Padfoot4ever umí ty prudké změny nálady a mozkové pochody jedné těhotné puberťačky popsat výborně. :) U Jamesova útěku jsem se smála taky, ale upřímně - kdybych byla na jeho místě, nejspíš bych taky zdrhla. :D Snad Astorie dokáže Rose zklidnit natolik, aby nespáchala nějakou brutální vraždu. :D Děkuju ti! :)

pekná to bola bitka. 
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:D Taky si myslím. Doufám, že to alespoň změní Jennin názor na Roberta. Protože ona musí být s Alem! :D 

Přiznám se, že kdysi jsem se do příběhu Rose začetla. Moc mě to bavilo, i když bych ji asi jako matka odlifrovala do kláštere přibližně v šesti letech :-D Trochu příliš temperamentní, zmítána hormony, ale pro pobavení skvělý příběh...I když... Při představě, že mě čekají tři pubertální dcery, úsměv mi tuhne na rtech. Nu, ale už si přesně nepamatuji, co vše se dělo, až budu mít čas, určitě si to přečtu celé znova. Děkuji Ti, Melanie, že ses do dokončení překladu pustila. Moc se mi to líbilo. Děkuji :-)
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já právě jsem ta pubertální dcera, takže se s Rose občas dokážu ztotožnit. :D Myslím, že moje mamka by na to měla podobný názor jako ty. Ano, za opakované přečtení to určitě stojí. :) Od tebe si takovéhle pochvaly opravdu cením. Díky za komentář i za názor. :)

:D:D:D Rose je prostě jednička, její myšlenkové pochody jsou brilantní. Chudák se s ní nechtěl nikdo hádat, to je vážně k vzteku. Párkrát jsem takový stav už zažila :)
Potěšila mě Astorie, fakt, že jo. Asi první povídka, kde není mrcha první třídy a má mozek.
Povídku jsem začala číst teď a kdybych si nevšimla upozornění, že se změnila překladatelka, vůbec bych si toho nevšimla.
Děkuji moc za překlad! :)
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:D Jo, slovo "jednička" Rose přesně vystihuje. Mě Astorie příjemně překvapila. Tohle je první povídka z nové generace, kde jí nezazlívám, že Hermioně ukradla Draca. :D Dramione 4ever! :D<3 Já děkuju za komentář, vážně mě potěšil. :)

Byla jsem tak moc překvapená, když jsem otevřela stránku a našla jsem tu další díl! Děkuji, děkuji ti moc, že jsi obnovila ten překlad a musím říct, že se mi líbí, jak překládáš :) Nádherná kapitola a... kdy že to bude další? :D :)
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Další díl? Tak to nemám zdání. :D Snad za dva týdny..? Uvidíme, co si zase vymyslí profesorka na matiku (ježibaba hnusná -__-).. Tý jo, vážně moc ti děkuju za krásný komentář. :)

Mel, je to venku! Moc ti gratuluji k prvnímu publikovanému překladu. Doufám, že jich bude ještě mnohem víc :D
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 05.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dotáhla jsem to do konce jen díky tobě. :) Jo, to já taky doufám. :D Ale nevím, jestli zbytek téhle společnosti bude stejně nadšený. :'D

Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 06.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsem moc ráda, že se tu objevila další kapitola, u téhle povídky se vždycky dobře pobavím. Astorie byla skvělá, snad se jí opravdu nějak podaří uklidnit atmosféru. S Rose ty hormony pěkně zmítají, je mi jejího okolí docela líto:) A doufám, že Jenny konečně pošle Roberta k vodě, ten kluk je vážně parchant... Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 07.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Z Astorie jsem měla radost. Jako postavu jí moc ráda nemám (prostě Dramione, no :D), ale v téhle povídce ji Padfoot4ever vykreslila skvěle. No jo, když je člověk těhotný a ještě v pubertě, musí to být pro okolí docela nářez. :D Robert je strašný.. Tak moc sladký.. jako med... Nemám ráda med. :P :D Já moc děkuju za komentář a, no.. budu se snažit přeložit to co nejdřív. :D :)

Velké díky za pokračování příběhu. Moc mi chyběl, protože já miluju Rose a její přístup k životu. Moc se těším na další kapitilku. 
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 28.05. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To jsi vystihla skvěle. :) Taky zbožňuju Rosiin (snad se to tak skloňuje ) přístup k životu a u 31. kapitoly, kterou teď překládám, se pořád směju. :D Vážně se máš na co těšit, její hlášky tam jsou k nezaplacení. :D Děkuju moc za komentář. :)

"Nebudu se s tebou hádat." - "Mám tu nejhorší rodinu vůbec." Rose válí. :D Robert je idiot, doufám, že to Jenny brzy ukončí. A do Astorie bych neřekla, že ve volném čase plete (pokud to tedy pletla ona!). No, tohle bude asi ještě zajímavé. Děkuji za překlad. :)
Re: 30 kapitola Zoufalé časy (Hodnotenie: 1)
Od: Melanie - 12.07. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rose to tam rozsekává. :D Jo, Robert je to nejhorší, co kdy Jenny mohlo potkat. Vzpomínám si, že po dočtení téhle kapitoly jsem si málem nervozitou okousala nehty, protože jsem strašně chtěla, aby se dala dohromady s Alem! :D No jak znám Malfoyovic rodinku, asi zaúkolovala nějakého domácího skřítka, ale třeba je to jen můj skeptický odhad. :D ;) Já děkuju za komentář. :) Ještě snad nikdy jsem neviděla člověka, který by začal číst už skoro dokončenou povídku a všechny kapitoly okomentoval. Máš můj respekt, já bych se na komentáře vybodla. :D

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Carmy - 07.06. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( Dominika.Del )29.08. 201335. kapitola (Záver)
( Dominika.Del )09.08. 201334. Krev, pot a slzy
padfoot4ever: ( Dominika.Del )11.07. 201333. Chvíle neklidu
padfoot4ever: ( Dominika.Del )05.07. 201332. Další éra u konce
padfoot4ever: ( Melanie )28.06. 201331. Vítězství a porážka
padfoot4ever: ( Melanie )04.05. 201330 kapitola Zoufalé časy
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.07. 201229. kapitola
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.05. 201228. KAPITOLA – ŽÁDNÝ PAN MILÁNEK
padfoot4ever: ( Do_Mush )09.02. 201227. KAPITOLA – MEZERA V PLÁNU
padfoot4ever: ( DoMush )29.12. 201126. TROCHU JINAK NEŽ OSTATNÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )02.11. 201125. KAPITOLA - DOKONALÝ? TO ASI NE
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.09. 201124. KAPITOLA - NAPROSTÝ IDIOT
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.08. 201123. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN
padfoot4ever: ( Do_Mush )10.07. 201122. KAPITOLA - VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ROSIE
padfoot4ever: ( Do_Mush )28.05. 201121. KAPITOLA PŘÍPRAVY
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.04. 201120. KAPITOLA NEMOCNIČNÍ KŘÍDLO
padfoot4ever: ( Do_Mush )04.03. 201119. I APRÍLOVÝ ŽERT MŮŽE DOPADNOUT VELMI, VELMI ŠPATNĚ
padfoot4ever: ( Do_Mush )23.01. 201118. KAPITOLA - DLOUHÁ NOC
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.09. 201017. KAPITOLA KLUCI NEBREČÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.08. 201016. KAPITOLA TAJEMSTVÍ A CIGARETY
padfoot4ever: ( Do_Mush )18.08. 201015. DCERA SVÉHO OTCE
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.08. 201014. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )21.07. 201013. KAPITOLA AMORŮV HNĚV
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.07. 201012.KAPITOLA ZNOVU SE NAUČIT ŽÍT
padfoot4ever: ( Do_Mush )24.05. 201011. HORŠÍ UŽ TO NEBUDE... VIĎTE?
padfoot4ever: ( Do_Mush )25.04. 201010. ČOKOLÁDA, PŘÍSTĚNKY A VZPOMÍNKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )20.04. 20109. KAPITOLA RODIČOVSKÁ HÁDKA
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.04. 20108.KAPITOLA DEJTE MI POKOJ!
padfoot4ever: ( Do_Mush )01.04. 20107.KAPITOLA DOPISY OD MÉ KMOTRY
padfoot4ever: ( Do_Mush )29.03. 20106. CESTA DOMŮ
padfoot4ever: ( Jimmi )22.03. 20105. NEŠŤASTNÉ VÁNOCE A CHAOTICKÝ NOVÝ ROK
padfoot4ever: ( Do_MuSh )15.03. 20104. JÁ NEJSEM TY
padfoot4ever: ( Do_MuSh )13.03. 20103. VÁNOČNÍ KOMPLIKACE
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20102. Zrzka
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20101. Prológ Test
. Úvod k poviedkam: ( Do_MuSh )10.03. 2010Úvod k poviedke