The Teacher's Pet
Autor: Werecat99
Překlad: tiberia
Příběh o tom, jak jeden zlomyslný ryšavý kocour dokáže během jediného týdne obrátit Bradavice vzhůru nohama.
Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.
7. kapitola – Večerní zkrášlovací obřad
Severus Snape seděl za stolem a snažil se číst starobylé grimoáry o vaření a lektvarech. Z nějakého důvodu si byl jistý, že některý z předpisů v této knize má velký význam. Avšak s tou velikou kočkou, sedící na stole a zírající na něj velkýma žlutýma očima, měla jeho mysl problémy se soustředěním.
S povzdechem otočil další stránku. Kočka zvedla obrovskou tlapu a otočila ještě jednu stránku. Snape se zamračil a vrátil se na stránku, na které byl před kočičím zásahem. Jakmile stačil přečíst prvních pár řádků, kočka znovu otočila stránku. Pohlédl stranou, aby našel hůlku a pocítil další nápor bolesti hlavy. Letmo na kočku pohlédl tmavýma očima a varoval ji.
„Pokud to uděláš ještě jednou, dám tě Tesákovi,“ řekl suše.
Gingerhhead se posadila na stůl, zvedla zadní nohu a začala si mýt zadek. Nejistý, jestli si to má vyložit jako urážku, nebo ne, se Snape vrátil ke čtení. Ale dříve, než stačil otočit na předchozí stránku, jeho oči zachytily název kapitoly, kterou měl před sebou.
Lektvar dr. Doolittla pro komunikaci se zvířaty.
Speciální lektvar pro odhalení tajemství mysli vašeho domácího mazlíčka.
To bylo přesně to, co hledal. Vzrušeně procházel seznam přísad do lektvaru. Většinu z nich měl ve skladu, ale pro některé si bude muset udělat krátký výlet do Příčné ulice. Pak mu přišla na mysl jiná věc a zvedl oči ke kočce, která se na jeho stole šťastně honila za svým ocasem, shazovala přitom brky a pergameny a chovala se, jako by byla hravé kotě a ne dospělá kočka.
„Nepředpokládám, že bys byla schopná si to přečíst, co?“ zeptal se kočky.
Gingerhed vzhlédla, skončila s honičkou a oplatila mistrovi lektvarů upřený pohled. Pak hlasitě mňoukla.
Snape nepotřeboval žádný lektvar, aby porozuměl kočičí žádosti. Zcela zjevně řekla „dej mi jíst.“
„Nebudu ti dávat další jídlo,“ odpověděl a zavřel knihu. „Před půl hodinou jsi večeřela, ty tlustá oranžová noční můro všech domácích skřítků.“ Vstal a zamířil do ložnice.
Takže zítra podnikne krátký výlet do Příčné ulice. Neměl žádné pochyby o tom, že ho kočka bude doprovázet.
**********
Gingerhead:
Nejsem tlustý. Mám jenom silnou kostru.
A kde mám svačinku po večeři? Trpím tu hladem!
Co myslíš tím, že jsem jedl před půl hodinou? Víš, jak dlouho je to v kočičím čase?
Jsi ubožák. Jo, dej mě Tesákovi, prosím. Hagrid mě už k němu nechce pustit.
Samozřejmě, že umím číst. Ale nemáš v knihovně nic, co by mě zajímalo. Vaření lektvarů a ilustrovaný atlas o zvycích mořských panen při páření mě ani za mák nezajímají. To sloupky Rity Holoubkové jsou mnohem větší zábava. Jsem zvědav, jestli se můj anonymní příspěvek s Protivovou písní o tvých spacích zvyklostech dostane na titulní stránku.
Koukej se probudit. Já se nudím. Probuď se a hraj si se mnou! A když už budeš vzhůru, mohl bys mi dát malou svačinku.
**********
Právě když usínal, Snape ucítil pracku, šťouchající ho do nosu. Plácl ji a odehnal, ale vrátila se a tentokrát s drápky. Převalil se, přitiskl si polštář na hlavu a vykopal kočku z postele.
„Běž otravovat někoho jiného, ano?“
Kočka vyskočila zpátky, objala Snapeovu nohu a začala ho škrábat čtyřmi sadami drápů. Snape vykřikl a zatřepal nohou, ale kočka se ho nepustila.
„Dej mi pokoj, ty žlutooká bestie! Běž otravovat Lockharta!“ vykřikl. K jeho překvapení kočka povolila sevření a zahleděla se na něj. „Jestli budeš dnes v noci mučit Lockharta a necháš mě na pokoji, nechám tě sežrat tolik tuňáka, kolik zvládneš.“
K jeho obrovskému údivu kočka odtančila pryč.
Až později mu došlo, že kočka opustila jeho pokoje, aniž by jí kdokoliv otevřel dveře.
***********
Gingerhead:
Neslibuj, co nedokážeš dodržet, smradlavý človíčku. Dokážu sníst HODNĚ tuňáka. Tvou nabídku beru.
A teď – kde jsou pokoje toho chlápka?
Možná by prostě stačilo jít za nosem. Nemyslím, že ještě někdo v tomhle hradě páchne jako květinová víla.
Zajímalo by mě, jestli chutná taky tak.
**********
Zlatoslav Lockhart si před zrcadlem pročesával své dlouhé, vlnité vlasy a uchváceně pozoroval svůj odraz. Stokrát pročesat před spaním, aby zůstaly lesklé a hebké. Najednou ucítil něco na noze. Podíval se dolů a uviděl ohromného oranžového kocoura, jak se k němu lísá.
Není to Snapeova kočka?
Pomyslel si a zamračil se v obavách, jestli Snape neposlal svého mazlíčka, aby ho mučil. Pak si uvědomil, že když se bude mračit, bude mít vrásky a uvolnil obličej. Kočka se koukla nahoru a mňoukla na něj. Pak si lehla na zem, obrátila se na záda a začala hlasitě příst.
„Hóódná čičinka,“ zavrkal na kočku a sehnul se, aby poškrábal vystavené bříško. Kočka vypadala neškodně. Byla to asi jenom jeho přebujelá představivost, která ho nutila vidět za vším spiknutí.
Gingerhead se zvedla a vyskočila na prádelník. Lockhart pokračoval v kartáčování vlasů a kočka mezitím očichala všechny skleničky a flakónky. A jak se soustředil na pečlivé tahy kartáče, nevšimnul si veliké oranžové tlapky, hrající si s jeho nočním krémem. Když ji uviděl, bylo už příliš pozdě. Gingerhead shodila skleničku z prádelníku a křehká nádobka se roztříštila na milion kousků. Láhev parfému a oční sérum v okamžení následoval stejný osud.
Zlatoslav frustrovaně odložil kartáč, natáhl se pro hůlku a pokusil se použít čistící kouzlo, ale podařilo se mu jedině rozházet zapatlané trosky ještě víc. Usoudil, že to domácí skřítci později vyřeší a obrátil pohled znovu ke zvířeti. Naskytl se mu děsivý pohled na kočku, která si otírala hlavu o jeho kartáč na vlasy. Odstrčil ji stranou a uviděl svůj zkrášlovací nástroj pokrytý rezavými chlupy.
„Jdi pryč, kočičko. Jdi si hrát s paní Norrisovou. Jdi k pánečkovi a nech mě na pokoji,“ řekl poněkud rozčileně a začal čistit kartáč. Gingerhead seskočila z prádelníku a Lockhart vydechl úlevou.
Když po chvíli dokončil večerní rituál péče o svůj vzhled, pomyslel si, že kočka je definitivně pryč, vstal a přešel k posteli. Pohled, který se mu naskytl, mu vehnal do očí slzy vzteku. Gingerhead vnikla do jeho šatníku, většinu hábitů poshazovala na podlahu a teď spokojeně odpočívala na zmuchlané hromadě jeho kdysi elegantního oblečení. Kočka zvedla zadní nohu, podrbala se za uchem a na jemnou tkaninu jeho hábitů se snesl další oblak zrzavých chlupů. Pak se začala protahovat a ostrými drápy trhala výšivku. Rozzuřený Lockhart vytáhl hůlku a namířil na kočku.
Jakmile zamumlal kletbu, Gingerhead vyskočila a vyšplhala se na skříň. Kouzlo, tentokrát úspěšné, zasáhlo hromadu oblečení a proměnilo ho v popel. Lockhart znovu zamířil na kočku a Gingerhead rychle přeskočila na bohatě zdobený rám portrétu vedle dveří a kouzlo udeřilo do skříně a nadělalo z ní hromadu třísek. A když se Gingerhead dveřmi vyplížila ven do temné chodby, poslední kouzlo spálilo obraz.
Za celou tu dobu musela tohle být ta jediná kouzla, která mi opravdu fungovala! Pomyslel si kouzelník v naprostém zoufalství.
Posadil se na kraj postele a obličej skryl do dlaní. Ze stavu svého pokoje se málem rozplakal jako dítě. A když si uvědomil, že druhý den nebude mít co na sebe, už mu slzy volně tekly po tváři.
Mistr lektvarů za to zaplatí. A jeho kočka zrovna tak.
Cestou temnými chodbami ke Snapeovi do sklepení, s hlavou plnou snů o tuňákovi, Gingerhead narazila na Protivu.
„Děláš špinavou práci za svého pána?“ dobíral si ho Protiva.
„On není můj pán, ty otravné strašidlo.“ vrátila mu to Gingerhead. „Je to jen můj dočasný poskytovatel tuňáka.“