The Teacher's Pet
Autor: Werecat99
Překlad: tiberia
Příběh o tom, jak jeden zlomyslný ryšavý kocour dokáže během jediného týdne obrátit Bradavice vzhůru nohama.
Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.
Poznámka překladatelky: Valeriána lékařská, jinak také kozlík lékařský, má na kočky stejné účinky jako šanta – svou vůní je neodolatelně přitahuje.
6. kapitola – To období v měsíci
„A zůstaň tam!“ Dveře do Snapeova sklepení se s hlasitým prásknutím zavřely a Gingerhead zůstala stát v chladné chodbě, stěží schopna uvěřit svým očím. Mňoukala a škrábala na zavřené dveře a dožadovala se vpuštění, ale mistr lektvarů si jí nevšímal.
Po chvíli to kočka definitivně vzdala, otočila se a šla pryč.
**********
Gingerhead:
Podvedl mě.
Nemůžu tomu uvěřit. Podvedl mě.
Já vím, že jsem neměl znovu propadnout valeriánskému kořenu, ale co mohu říct? Jsem závislák.
Prostě jsem musel běžet za tím kořenem, když ho vyhazoval ze dveří.
No jo. Tak ať si teda zdřímne. Vrátím se za ním dnes večer.
A do té doby – jakpak by se mohl takový šikovný chlapík jako já na hradě pobavit?
Už vím! Procházka v zahradách. Romantické místo a při troše štěstí bych tam mohl znovu uvidět tu fešandu, doufejme, že bez toho jejího posedlého člověka.
Ahoj! Kdo jsi? Hezky voníš. Nějaké jídlo pro hladovějící kočičku?
**********
Madam Prýtová zvedla oči od vyhřáté půdy, na které pracovala, sázela zrovna podzimní cibulky a plela měsíček. Uviděla mohutnou oranžovou kočku, vrnící a celou dychtivou otírat se hlavou o její ruku.
„Ahoj, micinko,“ řekla s úsměvem. „Ty jsi Snapeova kočka, viď? Ale copak se děje, hezounku? Severus tě málo krmí?“
Kočka odpověděla hlasitým, požadovačným mňouknutím.
„Počkej,“ řekla baculatá žena a prohledávala kapsy. „Tady to je, čiči. Půlka tuňákového sendviče, všechno, co mi zbylo ze svačiny. Vezmi si.“ řekla a nabídla Gingerhead sendvič.
Naštěstí pro ni měla stále dobré reflexy a tak se jí podařilo zachovat si ruku s neporušenými prsty. Vrhla na kočku podezřívavý pohled a vrátila se k práci. Trvalo nějakou dobu, než se jí konečně podařilo zasadit všech padesát cibulek. Když vstala, aby překontrolovala svou práci, zůstala v šoku při pohledu na vyhrabané cibulky a Gingerhead, která na ni hleděla s hrdým výrazem ve žlutých očích. Ještě než jí stačila vynadat, kočka zamířila doprostřed čerstvě zkypřené půdy, vyhrabala tam díru a použila ji jako záchod.
**********
Gingerhead:
No? Co jsem zase udělala?
Myslela jsem, že hrajeme na schovku. Ty schováš cibulky a já je pak najdu.
Chápeš? Všech padesát je venku ze země, tak kde je moje odměna? Přece jsem si neumazala svůj nádherný kožíšek pro nic za nic?
Nějaké další jídlo? Ne?
Dobře, tak takže si budu muset sehnat vlastní svačinku.
Haló, pane vrabčáku, nechcete mi zkontrolovat plomby?
**********
Vrabčák Sparky:
Ááá, to je zase ta kočka! Prve jsem se musel vyhnout sovám a teď zas tahle zatracená kočka.
Zmizni, hnusáku!
**********
Madam Prýtová si s odevzdaným výrazem ve tváři klekla zpátky na zem a nevšimla si mávajícího ocasu, ani soustředěného výrazu útočící kočky. Gingerhead se zaměřila na letící cíl, všechnu svou sílu dala do zadních nohou a vyskočila do vzduchu. Samozřejmě, že pták už byl tou dobou daleko. Gingerhead přistála mezi měsíčky, zpanikařila a snažila se vydrápat ven, k velkému zoufalství madam Prýtové, která sledovala, jak jsou její nádherné kytičky cupované na salát.
Gingerhead vylezla ven, otřepala se od kytek a zkontrolovala vzduch nad sebou. Samozřejmě, že vrabčák podnikl ještě jeden nízký přelet, nemohl odolat příležitosti podráždit kočku.
Gingerhead znovu vyskočila, jenom tentokrát použila záda madam Prýtové jako odrazový můstek k získání výšky. Čarodějka vykřikla, když ucítila, jak se jí ostré drápy zarývají do zad, ale kočka mezitím skočila do větví blízké borovice a odtud na hradní zeď.
Vrabčák ji nepřestával provokovat a Gingerhead se za ním hnala přes nejvýše položená místa Bradavic, až dokud se už nemohla dostat výš. K jejímu zoufalství,vrabec se mohl dostat výš a tak uletěl a zanechal ji na vrcholu odlehlé věže.
**********
Gingerhead:
Kdy se už konečně naučím řídit se hlavou a ne žaludkem?
Kdybych toho ptáka dostala do drápů, donutila bych ho, aby toho litoval.
Na druhé straně, je odtud nádherný rozhled.
Co to dělají ti lidičkové támhle dole?
Košťata? Učí se létat?
Zajímalo by mě, jestli bych to zvládla. Koneckonců, mám daleko lepší smysl pro rovnováhu než tihle dvounožci. A pak nebude mít vrabčák šanci.
Jsem zvědavá, jestli dokážu upoutat jejich pozornost. Pokud mě jeden z nich přijde zachránit, mohla bych si, ehm, půjčit koště a vystopovat toho zatraceného ptáka.
Haló!
**********
Ginny Weasleyová zvedla hlavu, když zaslechla kočičí volání o pomoc. S hrůzou v očích se obrátila na učitelku létání.
„Madam Hoochová, chudáček kočička! Je támhle na věži chycená v pasti!“
„Není to Snapeova kočka?“ zeptal se Colin Creevy.
„Možná se ta ubohá kočka snaží před Snapem utéct a schovala se tam.“ promluvila znovu Ginny. „Merlin ví, jakými způsoby tu kočku mučí.“
„Slečno Weasleyová, jsem si jistá, že profesor Snape by nikdy nemučil nevinnou, bezbrannou kočku,“ řekla Hoochová přísným hlasem. „Žádný strach, za minutku ji dostanu dolů.“
Madam Hoochová nasedla na koště, odrazila se do vzduchu a letěla k Gingerhead. Po chvíli váhání jí kočka vlezla do náručí, za mohutného provolávání slávy od nebelvírských prvňáků dole. Jakmile začala sestupovat, vrabčák podnikl další nízký průlet. Gingerhead vystartovala, aby ho chytila, madam Hoochová se natáhla, aby chytila Gingerhead a ztratila kontrolu nad svým koštětem. Na poslední chvíli se jí podařila koště vyrovnat, zatímco panikařící Gingerhead v hrůze mňaučela a drápala ji do prsou a do krku.
Když zkrvavená nakonec přistála na pevné zemi, kočka seskočila z koštěte, sedla si na zadek, zvedla zadní nohu a začala se umývat.
Teprve pak si madam Hoochová všimla páchnoucí vlhkosti na hábitu.
**********
Gingerhead:
Já jsem neměla strach.
Jenom mám slabý močový měchýř.
Nechápu, proč dělají takový povyk.
Ale nepředpokládám, že bych si zrovna teď mohla vypůjčit koště. Nebo jo?
Dobře, nekřičte. Půjdu dovnitř.
**********
Gingerhead, hladová a nudící se, vstoupila do sborovny, popošla ke krbu a těšila se na zdřímnutí před večeří.
**********
Gingerhead:
Ahoj, ty tam!
Copak tady dělá taková hezounká kočička jako ty?
Senzačně voníš!
Tady, očichej si můj zadek.
Chceš si se mnou zahrát na doktora?
Samozřejmě, že chceš. Proč bys nechtěla.
**********
Severuse Snapea probudilo ze spánku neodbytné klepání na dveře. Za vytrvalého klení si přehodil hábit přes tričko s nápisem „Zmijozel vpřed“ a k němu ladící trenýrky a šel otevřít dveře. Ocitl se tváří v tvář velmi rozzlobené madam Prýtové.
„Snape, drž si tu kočku pod kontrolou, nebo pocítíš, jaké to je, když se ti jedovatý břečťan bude ovíjet okolo tvého hubeného zadku!“
Snape se pořád úplně neprobral a tak byl na ni schopen pouze zírat.
„Co? Jaká kočka?“ podařilo se mu konečně říct.
A pak zpoza rohu vyrazila madam Hoochová, úplně stejně rozzlobená.
„Snape, pokud s tou kočkou něco neuděláš, u Merlinovy bradky, jednoho rána se probudíš s mým koštětem vraženým v pr....
Než stačila svou výhružku dokončit, z dálky už bylo slyšet hlas McGonagallové.
„Severusi Snape!“
Co se děje? Pomyslel si Snape, dočista zmatený. Infekční případ premenstruačního syndromu?
Když Minerva přišla na dohled, druhé dvě ženy se zděšením uviděly, že má svoje vždy pečlivě upravené vlasy rozcuchané, obličej a ruce plné škrábanců a tvář zkřivenou ve vyděšeném výrazu. Gingerhead jí kráčela v patách a láskyplně mňoukala.
„Snape, vaše kočka se pokusila....“ hlas se jí zlomil. „Pokusila se...,“ ale větu nikdy nedokončila. Hlas se jí zlomil ještě jednou a pak skryla obličej do dlaní, naprosto pokořená.
Snape se podíval na Gingerhed, otírající se hlavou o její nohu. Minervina zvěromágská podoba? Ze všech koček na celém hradě jsi musel vyjet právě po ní?
Prýtová objala McGonagallovou kolem třesoucích se ramen, aby ji odvedla a utěšila.
„Počkej, až o tom uslyší ředitel, Snape.“ varovala ho Hoochová.
„Dohlédnu, aby si to vyřídil jak s tebou, tak s tvojí kočkou!“
„Kolikrát to mám říkat!“ vykřikl Snape v zoufalství. „To není moje kočka.“
Gingerhead ho ignorovala, vstoupila otevřenými dveřmi k němu do sklepení a chovala se tam jako doma.