archiv.hpkizi.sk
Kapitola dvanáctá
Someone Saved My Life Tonight
Článok poslal užívateľ: tigy - 13.04. 2013
Téma: Someone Saved My Life Tonight
Florence
nám napísal:

Someone Saved My Life Tonight

AUTOR: Jadeddragon4

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4840223/1/Someone_Saved_My_Life_Tonight

Někdo mi dnes v noci zachránil život

PŘEKLADATEL: Florence



Kapitola dvanáctá:

NĚKDO MI DNES V NOCI ZACHRÁNIL ŽIVOT

 

Z Hermionina hrdla se vydral hrůzostrašný výkřik.

Posadila se. Srdce jí v hrudníku zběsile bilo, když si zakrývala pusu třesoucí se rukou.

Lapala po dechu. Nastražila uši, aby uslyšela, jak se Ginny převaluje na posteli, a tak jen zavřela oči a proklínala se.

„Jsi v pořádku?“ ozval se Ginnin ospalý hlas.

Hermiona pootevřela oko, aby se mohla podívat jejím směrem.

V slabé záři stolní lampičky mohla Hermiona vidět, jak se její spolubydlící zvedla na loktu, rudé vlasy omotané kolem její hlavy – oči stále zavřené ve spánku.

Hermiona spustila ruku do klína a polkla. „Jsem v pořádku. Běž zase spát.“

„Tak jó,“ zabručela Ginny ospale.

S povzdechem žuchla hlavou zpět do polštáře.

Hermiona se zapřela lokty o kolena a obličej si prudce projela dlaněmi.

Měla noční můru – noční můru, kterou dobře znala… protože to byla ta samá noční můra, která ji trápila každou noc: Noční můra o temnotě, chladu a příšeře číhající v děsivé hrobce, kterou teď byla její mysl.

Musela ji očekávat.

Přesto se noc co noc budila s křikem – třásla se a lapala po dechu, tváře měla často zmáčené od slz.

Její spolubydlící byly její oporou… její útěchou.

S každým výkřikem, pláčem nebo zakňučením, které uteklo Hermioně z úst, se okamžitě objevily po jejím boku – utěšovaly ji, připomínaly jí, že je vše v pořádku, že je v bezpečí, opakovaly jí, že jí už nic nemůže ublížit.

Tiše ji uklidňovaly, dokud nebyla znovu schopná usnout.

Někdy ji opravdu utišily a ona mohla upadnout do náruče spánku – její noční můry zůstaly jen vzpomínkou.

A ty noci snila o Dracovi.

Ale brzy jí ani jejich slova neposkytovala potřebnou útěchu.

Věděla, že mají pravdu – věděla, že už není nic, čeho by se musela bát – ale nemohla si pomoct, nemohla se zbavit těch hrůz, které ji pronásledovaly ve snech, napadaly její mysl a způsobovaly nedobrovolné reakce jejího těla.

Nenáviděla to – nenáviděla, že nemůže poroučet svému vlastnímu tělu; nenáviděla, že na své nejbližší přátele přenášela nervozitu a iracionální strach.

Takže ji nepřekvapilo, když se z těch starostí a útěchy brzo stala jen slova – vyslovená z tepla a bezpečí jejich vlastních postelí.

Nevinila je, když jejich soucit začal opadat a i jejich slov podpory začalo ubývat… dokud ji nakonec, jak očekávala, opustily – hledaly tišší a klidnější místo k odpočinku.

Takže teď to byla jenom Ginny… a popravdě si Hermiona vyčítala, že zůstala i ona.

Ale zůstala.

Vydržela to všechno – křik, neklid i stále přítomné světlo, která zabraňovalo temnotě – ale nikdy nedostala odpovědi, které si zasloužila.

Protože ani Hermiona sama je neznala.

Jedinou odpovědí kterou měla, byla skutečnost, že byla zlomená – navždy poznamenaná, jak psychicky, tak fyzicky, a nemohla se toho zbavit navzdory tomu, kolik měla kolem sebe přátel.

Ani nemohla uvěřit tomu, že nějaké přátele kolem sebe má.

A jak měsíce utíkaly, měnilo se počasí – rychle nastávala zima – a zvěsti pomalu opadly.

Lidé o tom už tolik nemluvili…

Místo toho se opět vrátili do svých životů, odtáhli se a nechali ji, aby se svými démony bojovala sama… nebo alespoň ona se naprosto sama cítila.

Sny jí ukazovaly, co se stalo hluboko v zemi… Ale Hermiona si ani nebyla jistá, zda je to skutečnost nebo jen způsob, jak se její podvědomí vypořádává s tím traumatem.

Stále nebyla schopná oddělit sen od reality. Ale věděla, že jí to nikdo nikdy nepomůže rozdělit, protože Draco s ní od toho dne ve Velké síni o událostech, co se staly v té díře, nepromluvil ani slovo.

Hermiona vzhlédla na hodiny a povzdechla si. Věděla, že v tuhle hodinu už nebude schopná znovu usnout. Slunce brzo vykoukne a její nervy byly stále ještě moc neklidné.

Odhodila si přikrývky z nohou a vyklouzla chodidly na zem. Rychle se oblékla a opustila ticho pokoje.

Se zíváním zamířila po schodech dolů. Oči ji pálily.

Přešla přes společenskou místnost ke křeslu u okna. Pohledem sledovala stezku, co po sobě zanechal mráz na okenní tabuli.

Ochladilo se – sníh ležel na zemi, vytvořil jemnou kouzelnou pokrývku. Svátky se blížily, ale Hermiona necítila to vzrušení, které je obvykle doprovázelo.

Necítila se ve své kůži… jako kdyby nebyla ve svém těle, ale jen sledovala, jak se svět kolem ní normálně točí.

Normálně.

To byl svět, který kdysi Hermiona považovala za samozřejmý.

Ale teď…

Teď by dala cokoli za to, aby to tak bylo znovu.

Naklonila hlavu a sledovala, jak vločky pomalu víří po temné obloze.

Tančily a třpytily se a Hermioně díky nim náhle těžkly oči.

Odpočívala. Řasy se jí pomalu přibližovaly k porcelánové tváři.

Půda pod ní byla tvrdá a chladná.

Otočila hlavu a zadívala se na nebe – sledovala malý otvor rozlomené země, který propouštěl tu trochu světla, která dopadala kolem ní.

Sněhové vločky padaly, točily se ve vzduchu jako připité baletky – krásné ve svém chaotickém pohybu. Chvěly se, dokud nedopadly na své určené místo, na její tvář nebo oděv.

Uchváceně sledovala, jak roztávaly – jak se měnily do malých kapiček tekutiny.

Vydechla, nad tváří se jí objevil obláček – viditelná známka teploty.

Cítila se sama – věděla, že je sama – a to ji děsilo.

Stočila se pevněji na bok, zachvěla se, když se jí v koutku očí objevily slzy, které hrozily, že se prolijí.

Najednou ucítila na svých zádech tlak. Nějaké paže se pomalu obtočily kolem jejího pasu a přitáhly si ji blíž ke svému tělu.

Ucítila dech – teplý a stálý – oproti svému krku. Zavřela oči a snažila se soustředit na osobu za sebou – jak se cítila v jeho objetí, jak cítila teplo a bezpečí – a bez toho, aby se musela otočit, už věděla, kdo za ní je.

Draco.

Nevěděla proč, ale najednou zatínala do Dracova ramene prsty, pod nimi se jí rýsovaly jeho pevné svaly.

Rty jí pomalu oždiboval kůži na krku, až doputoval k jejímu uchu. Jeho zuby si opatrně našly novou pastvinu na jejím lalůčku.

S povzdechem zaklonila hlavu, aby mu dopřála víc prostoru, a boky si přesunula do jeho klína.

Zasténal, zabořil jí hlavu do krku a ona ucítila, jak oproti ní tvrdne.

Uhnula čelistí, zatímco Draco putoval rukama po jejím hrudníku, tahal za látku, dokud se mu nepodařilo proklouznout pod její košili. Jeho teplý dotek pomalu cestoval až k jejím prsům, které vzal do dlaní – přes látku podprsenky je jemně třel.

Otočila hlavu a podívala se na Draca. Zalapala po dechu, když zjistila, jak moc mu ztmavly oči – ztmavly díky nezměrné touze.

Jemně přitiskla své rty na ty jeho.

Chutnal sladce, rty měl jemné, teplé – do spodní části břicha se jí vehnalo vzrušení – když jeho jazyk pomalu kroužil s tím jejím.

Zasténal jí do úst a prohloubil jejich polibek.

Hermiona se otočila v jeho náručí a pevněji se k němu přitiskla. Prsty mu zajela do vlasů. Zhoupla se a zavlnila se. Zalapala po dechu pod těmi novými pocity a potěšením, které zaplavilo její tělo.

Draco se převrátil, jeho tělo se snadno dostalo nad to Hermionino.

Obtočila kolem něho své nohy, aby se k němu dostala ještě blíž, a zatřásla se, když se přitiskl k jejímu citlivému středu.

Zvedla proti němu své boky – chtěla víc… potřebovala víc.

Prudce se odtáhl.

Hermiona otevřela oči. Lapala po dechu a prohlížela si ho.

„Tohle nic nezmění. Víš to, že?“ Dracův hlas zněl divně.

„Co?“

„Tohle nic nezmění… teď ani později… všechno bude stejné.“

Hermiona zakroutila hlavou. „Ne. Nemusí to tak být.“

Smutně se na ni podíval. „Ne, musí. Souhlasili jsme.“

„Souhlasili? Kdo souhlasil? Nepamatuji si žádné souhlasení! Proč se mnou nemluvíš? Potřebuju tě. Copak to nevidíš?“

„Omluvám se… ale je to tak lepší. Prosím… jen zapomeň, že se to kdy stalo.“

„Já nemůžu.“

„Musíš.“

„Proč?“

„Protože je čas se probudit.“

Sevřela jeho plášť. „Ne… prosím, neopouštěj mě. Nechci být sama… nemůžu být sama.“

Draco se sklonil a jemně ji políbil na špičku nosu. „Probuď se, Hermiono.“

„Ne.“

„Probuď se, Hermiono.“

Hermioniny oči se otevřely. Stál nad ní Harry, ruku měl jemně položenou na jejím ramenu.

Protože byla dezorientovaná, chvíli jí trvalo, než se sebrala.

Stále seděla v křesle u okna ve společenské místnosti. Slunce už vyšlo a osvětlovalo bělostný sníh.

Její spolubydlící už oblečení scházeli ze svých pokojů, připraveni na své ranní hodiny.

Smáli se a povídali si a sotva se podívali jejím směrem, když odcházeli ze společenské místnosti do Velké síně na snídani.

Harry se na ni s obavami podíval. „Jsi v pořádku?“

Hermiona polkla. Tělo měla slabé a hlava jí bolestivě pulzovala.

Netušila, co přesně se stalo, ale věděla, že to nebyl normální sen.

Podívala se ven a uviděla pád sněhových vloček.

A najednou se cítila, jako kdyby se vrátil čas.

Vločky stoupaly ze země – mizely zpět v obloze. Ze země zmizela bílá pokrývka a zůstala jen mrtvá studená půda.

Zmateně zírala a snažila se pochopit, co vidí, ale náhle šla lesem opřená o Draca – zlomená a zkrvácená.

Ne… byla nesena – ruce měla obtočené kolem Dracova krku, třásla se v jeho náručí.

Ale teď byla tma – klopýtali temnotou, slepí se dívali v obavách přes rameno.

Žaludek se jí v té vzpomínce zkroutil. Už tam dál nechtěla být.

Jako na zavolanou se najednou ocitli v díře v zemi, třásli se a hledali teplo a pohodlí. Snažila se soustředit, ale hlava jí moc pulzovala – bolelo ji celé tělo, v žaludku měla jen prázdnotu.

Draco byl zraněný… kotník měl oteklý a kůže na něm přímo hořela. Dotkla se jeho nohy, její prsty byly oproti jeho pokožce tak chladné.

A byli stočení pod rukama toho druhého, uvězněni v zoufalé zvířecí potřebě.

Tohle nic nezmění.

Bojovali… křičeli na sebe a obviňovali se navzájem – daleko od sebe v otevřeném prostoru.

Sníh vytrvale padal a zakrýval je. Ona se tiskla k jeho třesoucímu tělu a přála si mu darovat kousek svého tepla.

Padali.

Jejich hůlky jim vypadly, země pod nimi se rozevřela… a oni padali.

Hermiona zbledla, žaludek se jí násilně zachvěl.

Přitiskla si ruku k puse, aby zadržela žluč, která hrozila, že se dostane ven.

Harry její rameno stiskl pevněji. „Hermiono? Hermiono, jsi v pořádku?“

Automaticky potřásla hlavou. „Potřebuju mluvit s Dracem.“

Harry nakrčil čelo.

Nervózně si skousl ret a uhnul před Hermioniným pohledem.

„Co? Harry… co se děje?“

Harry si olízl rty. „Malfoy je na ošetřovně.“

Zbledla. „Co?“

„Včera o jasnovidectví šílel… myslím úplně.“

Hermiona sevřela Harryho ruku pevněji. „Co se stalo?“

„Usnul a probudil se s křikem. Nikdo ho nemohl uklidnit. Nemyslím, že by věděl, kde vůbec je… měl ten pohled v očích… jako honěné zvíře. A pak se zhroutil.“

Hermiona se prudce nadechla. Oči se jí naplnily slzami. „Proč jste mi to neřekli?“

Harry pokrčil rameny. „Nevěděli jsme, že je to důležité… a nechtěli jsme ti přidělávat starosti.“

„Potřebuji jít.“

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

Prkenně přikývla. „Jsem v pořádku, děkuji.“

Stoupla si, odstrčila cestou Harryho a vydala se ke dveřím.

Nepamatovala si cestu, ale brzo stála před nemocničním křídlem.

Srdce jí bilo proti žebrům, protože náhle ucítila obavy. Ale nemohla se otočit zpět…ne po tom, co on udělal pro ni.

Tiše vešla do místnosti.

Místnost, i postele v ní, byla prázdná kromě jednoho lůžka v zadní části rohu. Kolem ní byl obtočený závěs a i přestože slunce už vyšlo, lampička na stole stále svítila.

Přešla místnost, její nohy bezhlasně dopadaly na dlaždice.

Natáhla se a prsty zachytila závěs.

Ignorovala svůj zkroucený žaludek, zhluboka se nadechla a rozhrnula látku.

Draco ležel v posteli. Vlasy měl rozcuchané kolem obličeje, a i když pravidelně oddechoval a oči měl pevné zavřené, čelo měl zvrásněné starostmi.

Vykročila vpřed a posadila se na okraj jeho postele.

Položila mu ruku na obličej a jemně do ní uchopila jeho tvář.

Ospale otevřel oči – zahalilo mu je zmatení.

Rychle mrknul a snažil se soustředit.

„Vypadáš tak zraněný, když spíš.“ Hlas měla jemný… hebký.

„Co tady děláš?“ zeptal se zastřeně.

Podívala se na něj, sledovala jeho tvář v obavách. „Jsou to pořád ty noční můry, že?“

Než odpověděl, polkl a olízl si rty. „Ne.“

Ale mohla říct, že podle řeči jeho těla… podle toho, jak se mu leskly oči, že lže.

Přejela mu palcem po pokožce, ale on se odtáhl – ucukl v podezření.

„Co to děláš?“

Hermioniny oči naplnila bolest a porozumění. „Vzpomínám si.“ Zhluboka se nadechla a pak ze sebe vzduch roztřeseně vydechla. „Všechno si pamatuju.“

I v tom tlumeném osvětlení si všimla, že Draco viditelně zbledl.

Zatnul čelist a odtrhl oči od jejích, aby je mohl obrátit do prázdného pokoje. „To je mi líto.“

Zmateně mu odhrnula vlasy z čela. „Proč je ti to líto?“

„Neměla bys to znovu prožívat.“

„A ty to prožíváš?“

Jednou kývl. „Každý den.“

„Nemusí to tak být. Nemusíš být sám.“

Odvrátil od ní pohled a jediná slzy mu unikla z oka. Vydala se po jeho tváři dolů a zazářila v tlumeném světle. „Ano… musím.“

Jemně mu setřela slzu prstem. Uchopila ho za bradu a přinutila se ho na ni opět podívat.

Když zavrtěla hlavou, oči měla hebké. „Ne… nemusíš. Jsem tady. Můžeme to zvládnout společně.“

Draco se kousl do rtu. „Nic mi nedlužíš. Zachránila jsi mi tam dole život, to je dost. Nemůžeš mě vláčet sebou – jsem zlomený.“ Hlas mu naplnily emoce.

Hermiona se usmála, oči se jí leskly. „V tom se mýlíš. Zachránili jsme se navzájem… ve více směrech.“

Naklonila se dopředu a přiložila své rty jemně na jeho.

Draco se překvapeně odtáhl, ale brzo už jeho rty spolupracovaly s těmi jejími. Zajel jí rukou do vlasů, aby si ji přitáhl blíž.

Přerušila jejich polibek, položila své čelo na to jeho a jemně ho pohladila po tváři. „Můžeme to udělat, víš… můžeme tomu čelit společně.“

„Neopustíš mě?“

Hermiona se lehce zasmála. „Někdo mi kdysi řekl: ‚Ani na sekundu. Budu s tebou… celou dobu.‘ Jen potřebuju, abys mi věřil.“

Vytáhla své nohy nahoru a stočila se vedle něho.

Pevně mu obtočila ruku kolem těla a hlavu si něžně položila na jeho rameno.

Nebránil se. Opřel si hlavu o tu její a láskyplně ji políbil na temeno hlavy, když si přivoněl k jejím vlasům.

Zavřela oči a cítila se, jako by jí z ramen zmizela váha světa, a poprvé za celé měsíce se nebála usnout, protože věděla, že je konečně v bezpečí a že už jí nikdy nic neublíží.

Konec

Poznámka autorky: Páni! Zvládli jsme to! Moc vám děkuji za vaši podporu a za vaše připomínky. Tohle skončilo jinak, než jsem původně plánovala, ale mně se tenhle zvrat osudu vážně líbí. Vypadá to, že to funguje. Doufám, že jste si to užili a děkuji za vaši trpělivost s mou malou krizí. Jestli se vám to líbilo, prosím, podívejte se na mé další věci (staré nebo nové). Zdá se, že mě psaní zase chytilo… nebo alespoň pro tuhle chvíli. Nezáleží za jak dlouho, slibuji vám další Dramione . Děkuji a opatrujte se!

*~*Jadeddragon4*~*

Poznámka překladatelky: A je to! Celých 44 532 slov je za námi. A trvalo to jenom patnáct týdnů.

Nakonec bych chtěla moc poděkovat Kaitlin, protože trpělivě snáší moji gramatiku, tigy, protože je úžasná administrátorka, autorce Jade, protože to, co vytvořila, se jí podle mě vážně povedlo, a vám všem, kteří jste si udělali čas a ocenili tu práci, kterou jsem si dala s překladem, a zanechali mi tu komentář, nesmírně si toho vážím, lidi <3

Nashle u 11 Things!

*~*Florence*~*


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Kapitola dvanáctá (posledná) (Hodnotenie: 1)
Od: marieautratova - 13.04. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je vážně skvělý! Z toho konce se mi úplně srdce tetelí blahem :) díky moc!
Tetelí blahem? To jsem ale hrozně ráda! Já ti děkuji :)

Krásný konec! A konečně to tak nějak všechno zapadlo na místo - nejen v Hermionině hlavě.
Moc moc děkuji za překlad, za betování i za uveřejnění.
Líbil? To jsem ráda. Já ti můc děkuji zakomentář :)

To je konec podle mého vkusu. Díky moc za překlad celé povídky.
Jsem ráda, že tě konec potěšil. Děkuji ti!

Abych pravdu řekla, nějak jsem ani nečekala, že to takhle dobře dopadne. O to víc mě to potěšilo :)
Moc díky za překlad a celkově za tu práci okolo, která se k tomu váže ;)
Jsem ráda, že jsi potěšená. Jen tak pro zajímavost, autorka dobrý konec vlastně neplánovala, ale pak změnila plány a tím nadchla nejednoho čtenáře :).
Děkuji ti nejen za tenhle komentář!

Doufala jsem, že by to mohlo dopadnout dobře a Dopadlo!! Opravdu si myslím, že po tom, co vytrpěli si zasloužili dobrý konec. Děkuji autorce, že napsala tak úžasnou povídku a děkuji pžekladatelce, že ji přeložila.
Těším se na tvůj další překlad Flo a ještě jednou díky! :D
Jasně, dopadlo! Nejen oni, ale i spousta čtenářů, kteří s nimi trpěli si ten dobrý konec zasloužili :D. Moc ti děkuji, Taro, za všechny tvé komentáře! 

Ani som nedúfala v tak nádherný koniec. Ďakujem za preklad tejto zvláštnej poviedky. Bola celá tak strašne mrazivá ale nakoniec prišlo to vytúžené teplo. Uf, vydýchla som si :)
Já ti děkuju za ty komentáře, co jsi mi nechávala pod každou kapitolou. Ty mě vždycky zahřály a povzbudily k další práci :)

Tak a už je konec :( Těch patnáct týdnů ale uteklo...
Tohle bylo tak jiné od všech -ione co jsem kdy četla. Za celou část v jeskyni by si autorka zasloužila zlatého bludišťáka. Přijde mi ale, jako by jí na povrchu trochu došel dech.Kdyby byly scény v Bradavicích trochu podrobnější, nezlobila bych se vůbec. Stejně ale smekám klobouk před vykresleností postav. To souznění Draca a Hermiony je pryč, oba se plácají sami v temnotě, která nutně přestala bavit jejich přátele. Ale jsem ráda, že to dopadlo, jak mělo. Protože nakonec si ti dva k sobě cestu našli. Zvládli to spolu tehdy, zvládnou to spolu i teď.
A takhle skvěle vyjádřený strach jsem už dlouho neviděla. V těch tunelech se zrychloval tep i mně.
Moc děkuji, Florence, za překlad a tigy (? - nejsem si jistá, četla jsem v SB) za betování :))
A těším se na další povídku :D
Uteklo to rychle, že?  Sama jsem se divila... ale když něco končí, něco jiného začíná ;)
Jo, tahle povídka je jiná. Proto jsem si jí taky vybrala za překlad, chtěla jsem něco originálního, něco, co je nabité emocemi až k prasknutí, a našla jsem tohle. Můj vyplněný sen :). Ale 11 Things, které mám v plánu po tomhle, je od tohodle zase odlišné. Je veselejší :D
Popis v tunelech jsem si taky užívala. Když autorka popisovala, jak Draca trhá ta příšera, bylo mi vážně na zvracení. A při překladu mi byla téměř celou dobu zima :)
Já měla na starosti překlad, ale betu mi dělala Kaitlin. Bez té dobré duše, by se vám to tolik nelíbilo, to můžu odpřísáhnout. Tigy je administrátorka, něco jako můj šéf, takže mi jsem kapitoly přidává a dělá to velmi svědomitě.
Jsem ráda, že se těšíš na další. Já taky! 
Moc ti děkuji za všechny komentáře, Eily!


Re: Kapitola dvanáctá (posledná) (Hodnotenie: 1)
Od: Brumlinka2 - 13.04. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky za skvělý překlad.
Povídka se krásně četla, pokaždé jsem se nemohla dočkat nové kapitoly. A ten závěr ...  super :)
Děkuji ti za pochvalu, té si velmi vážím :). Jsem ráda, že se ti povídka líbila!

no a já jsem doufala v nějaký větší zvrat :D chjo :/ ale samosebou se mi povídka moc líbila, temné části dávali zabrat ... Těším se na další :)
Nééé, další zvrat už nééé :D. Já jsem ráda, že to dopadlo zrovna takhle :). Děkuji ti a jsem velmi ráda, že se ti povídka líbila!

OOO je škoda že už to skončilo, bola to krásna poviedka :) asi nemá pokračovanie čo? :) ďakujem za poviedku :) ...P.S. milujem happy endy :)
Ne, pokračování povídka nemá. Autorka sice ještě nějaké Dramione napsala, ale zrovna teď se mi do jejího stylu nehce zase pouštět. Musím si od té tmy odpočinout, ale někdy v budoucnu od ní možná zase něco přeložím :). Děkuji ti za komentík!

pekna poviedka,dakujem za prelozenie:)
A já ti děkuji za komentář!

Konec dobrý, všechno dobré. Docela zvláštní povídka, spíš o pocitech než o čemkoli jiném. Autorky bych se asi ptala na dost věcí, které mi nejsou jasné, ale překladatelce jen skládám poklonu za tu spoustu práce, kterou si s tím dala.
Díky.
Jo, povídka rozhodně nebyla... tuctová. Pocitovka jako vyšitá, děj jen nějaká poddružná záležitost, oni se taky tři čtvrtiny povídky jen váleli v jeskyni :D. Kdyby ses chtěla autorky vážně na něco zeptat, tak mi to napiš, já to přeložím a přepošlu jí to. Ona je vážně milá, takže myslím, že by jí nedělalo problém odpovědět.
A moc ti děkuji za tu poklunu, cos mi složila. Práci to dalo a já jsem moc ráda, že ses to rozhodla ocenit

Lidé ji nechali samotnou, uzavřenou ve vlastní hlavě. A jen Draco to mohl pochopit. Kdyby nebyli ob tak paličatí, mohl by být happyend už na konci minulé kapitoly. Jenže... takhle to bylo lepší, opravdovější
Asi bych Harryka zmlátila, kdybych se dozvěděla, že Draco je na ošetřovně a oni mi to neřekli. :D Prý: "Nevěděli jsme, že to je důležité." Jasně že to je důležité, ty brýlatý troubo.  
Na té ošetřovně jsem si už už myslela, že se Mia na Draca kvůli té jeho paličatosti a uzavřenosti naštve. Ale neudělala to. Nenechala ho v tom. A to je neklamným důkazem toho, že jí to uvěznění v díře změnilo... vlastně je oba změnilo. Ten konec je nádherný. Člověk by brečel radostí. :) (No dobře, bulela jsem už od těch vzpomínek, ale co, vždyť ty víš, jaká jsem cíťa. :D) 
Každopádně, tohle je nejkrásnější, nejreálnější a nejlépe přeložená Dramione, kterou jsem kdy četla. Smekám imaginární klobouk před tebou, smekám i před autorkou. Četlo se to výborně, a myslím, že si to v nejblížší době dám celé najednou. Už se těším. :)  
A omlouvám se, že jsem k tomu nenapsala nic už včera, ale... byla jsem tak plná dojmů, že by to dopadlo asi takhle: "Bože, miluju tuhle povídku!! A ten konec...! Dala mu pusu a řekla že ho neopustí!! Ááá! <3" Usoudila jsem, že si rozhodně zasloužíš víc. ;D
 
Ach Mel... já pořád ještě slintám
Nějak marně hledám slova, co bych ti na tvůj komentář odpověděla... já jsem dneska, jako by mě někdo praštil ;)... takže prostě jen skončím u toho, že ti prostě PODĚKUJI. Promiň, že nejsem schopná se vyjádřit víc.

Krásný konec. Takový, jaký já ráda :-) Děkuji moc za zprostředkování této povídky :-)
Jsem ráda, že se líbila. Děkuji ti!

Výborný preklad, výborný koniec. Díky :)

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: tigy - 15.04. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Takže je hotovo a ja si to môžem na jeden šup prečítať celé 
Ďakujem za preklad poviedky a tiež za poďakovanie, až sa červenám 
Ty si to poděkování rozhodně zasloužíš! Ať se ti povídka líbí ;)

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: jerry - 15.04. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Super poviedka a perfektny preklad. Dik moc. Uz sa tesim na tu dalsiu poviedku.
Děkuji ti za tu pochvalu! Snad se ti 11 Things bude líbit ;)

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 16.04. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A já jsem doufala, že se dozvíme, jak to bylo s tou příšerou a ono nic... ale konec samozřejmě krásný, snad to spolu zvládnou. Díky moc za celý překlad, ráda jsem si to přečetla!
Nic no... škoda. Ale tahle povídka nebyla moc o ději, spíš o pocitech a o tmě... o hodně tmy :D. Děkuji!

Tohle byla krásná povídka. Opravdu jsem její čtení užila a jsem ráda, že skončila, tak jak skončila. Opravdu úžasný příběh. Díky za překlad.
Líbila? To jsem opravdu ráda :D. Děkuji ti!

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 18.04. 2013
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zvladla jsi to! Narocna povidka nejen na cteni, ale urcite i na preklad, betovani... no, zpracovani jako takove:-). Smekam, ze jsi se do toho pustila, pravidelne prekladala a nakonec i vse dotahla do zadraneho konce. Opravdu velmi dobra prace. Ano, tato povidka byla jina, ale prave proto se mi tyto stranky tak libi, clovek tu najde od kazdeho trosku. Moc dekuji za tvuj preklad, Flo;-).
Zvládla! A čoveče, pořád tomu nemůžu uvěřit :D. Překlad mi opravdu dal někdy zabrat... popis tmy na tisíc způsobů :). Ale, jak si napsala, dotáhla jsem to až do konce.
A já ti děkuji za tvůj komentář, Gift!

krása! moc děkuji za překlad!

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 09.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krasne citanie. Dakujem

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: buffyfan - 15.06. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Veľmi pekná poviedka. Proste super :)

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: leelee - 16.08. 2015
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Noemi - 02.02. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: Neamh - 25.06. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
celú poviedku som zhltla za necelé dva dni :)
palčeky hore za preklad.

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: MichelleF - 14.07. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No mazec.. jedna z nejlepších povídek, co jsem četla!! Díky své

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: silrien - 19.11. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak se vracím ke starým povídkám a zjišťuji, že jsem nekomentovala. Tak tedy až teď. Úžasně reálná povídka. Ten strach, noční můry a jak hledají útěchu u sebe. Bolavá a svíravá povídka, která člověka pohltí. Velmi děkuji

Re: Kapitola dvanáctá (Hodnotenie: 1)
Od: mikita03 - 10.09. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak tohle je má oblíbená. Úžasný úvodní obrázek, úžasný námět. Tato povídka ve mě zůstala ještě dlouho po přečtení. A to na povídkách miluju.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jadeddragon4: ( Florence )13.04. 2013Kapitola dvanáctá
Jadeddragon4: ( Florence )05.04. 2013Kapitola jedenáctá
Jadeddragon4: ( Florence )29.03. 2013Kapitola desátá
Jadeddragon4: ( Florence )22.03. 2013Kapitola devátá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )15.03. 2013Kapitola devátá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )08.03. 2013Kapitola osmá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )01.03. 2013Kapitola osmá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )22.02. 2013Kapitola sedmá
Jadeddragon4: ( Florence )15.02. 2013Kapitola šestá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )08.02. 2013Kapitola šestá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )01.02. 2013Kapitola pátá
Jadeddragon4: ( Florence )25.01. 2013Kapitola čtvrtá
Jadeddragon4: ( Florence )18.01. 2013Kapitola třetí
Jadeddragon4: ( Florence )11.01. 2013Kapitola druhá
Jadeddragon4: ( Florence )04.01. 2013Kapitola první
Jadeddragon4: ( Florence )29.12. 2012Někdo mi dnes v noci zachránil život - úvod