Someone Saved My Life Tonight
AUTOR: Jadeddragon4
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4840223/1/Someone_Saved_My_Life_Tonight
Někdo mi dnes v noci zachránil život
PŘEKLADATEL: Florence
Kapitola osmá, část druhá:
DOPRAVA NEBO DOLEVA?
Kolem něj bylo jen ticho – takové ticho.
Jsem mrtvý, pomyslel si. Unikl jsem z toho.
Zaplavila ho vlna úlevy.
Cítil se, jako by se vznášel – jemně zahalený v moři samoty. Ochráněný… v bezpečí.
Nebe… se zavřenýma očima naslouchal tichu, na tváři se mu objevil úsměv. To musí být nebe.
Chtěl otevřít oči… stát se přímým svědkem té nádhery, ale byl na to ještě pořád unavený. Mírně se zavrtěl, aby získal víc pohodlí - pokusil se znovu usnout.
Neočekávané bodnutí mu projelo nohou a donutilo ho zakňučet – obočí se mu zmateně stáhlo.
Něco bylo špatně… v nebi přece nebylo žádné utrpení.
Znovu se opatrně pohnul, a když mu tělem projela bolest, hlasitě vykřikl.
Celou jeho bytost zachvátila ta neukojitelná bolest. Jeho mysl převrátila nová myšlenka hrůzy:
Jsem mrtvý… a jsem v pekle.
Zachvěl se. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že je mu zima… nechvěl se strachem. Na čele se mu objevila vráska.
V pekle není zima…
Draco prudce rozevřel oči.
Lapal po dechu, hlava mu plavala v bolesti a on rychle mrkal, aby přinutil své oči k soustředěnosti. Svět kolem něj se pomalu objevoval.
Krátce poté si s hrůzou uvědomil, že není mrtvý… ale že je v pekle.
Pod jeho třesoucím se tělem s vyschlými ústy cítil tvrdou, chladnou zem- pořád byl zatracen v puklině v zemi.
Ale něco bylo jinak…
Nebyl si jistý, jak by to vysvětlil, ale když zíral a nechával své oči se pomalu přizpůsobit, tma se mu zdála téměř světlejší… nějak.
Mžoural do temnoty, před očima se mu vznášely tmavé tvary. Ale věděl, že to nemůže být pravda – bylo to naprosto nemožné.
Se zasténáním se vytáhl do sedu. Promnul si čelo, snažil se tím zklidnit bolest, která se mu usadila mezi spánky. Pak si spustil ruce do klína.
Zastavil se a rozevřel oči.
Pomalu si dal ruku před obličej a pohnul prsty. Mlhavě viděl jejich obrysy. V temnotě se pohybovaly sem a tam – to předtím nebyl schopný vidět.
Temnota zesvětlala, ale… nemohl říct jak to.
Cítil, jak mu srdce v hrudi prudce bilo, když opatrně otočil hlavu do svého okolí. Krápníky visící ze stropu na koncích tlumeně zářily. Velké balvany umístěné na zemi tvořily jejich černé pozadí.
Panenky se mu posunuly v očích. Zdálo se, že díky perifernímu vidění mohl zahlédnout bledý paprsek světla.
Ztuhl; byl příliš vyděšený na to, aby se pohnul, na to, aby mrknul… na to, aby dýchal.
Věděl, že je to lež – krutá mysl si s ním hrála. Přitiskl si dlaně k očím.
Ztrácím svůj zatracený rozum.
S vyrovnaným dechem napočítal do desíti a připravoval se na ošklivou pravdu – pravdu, že neviděl žádné světlo… že uvízl v temnotě.
Nakonec si sundal ruce z obličeje a otevřel oči. Tlak, který vyvíjel na svou sítnici, způsobil, že se opět ocitl ponořený v inkoustové tmě. Musel počkat, než se tomu jeho oči opět přizpůsobí.
Pomalu a pečlivě se jeho okolí znovu objevovalo. Brzy znovu uviděl obrovské kameny na zemi, krápníky visící ze stropu… a světlo usazené v rohu – nadpřirozeně se vznášelo.
Dech se mu zadrhl v hrdle.
Srdce mu tlačilo na žebra.
Díky třesoucím se pažím se převrátil na kolena a ruce a začal se zběsile plazit přímo k tomu světlu – škrábal se po zemi, jako by to světlo mohlo náhle zmizet – jako by na tom záležel jeho život…
Jeho život na tom ale záležel. A nejenom jeho… i ten Hermionin.
Kamínky se mu zadíraly pod nehty, jak se škrábal po skále, díky čemuž měl nervy v jednom ohni a z prstů se mu řinula krev.
Veškerou bolest nechal bez povšimnutí, soustředil se jen na to světlo před sebou – vyděšen myšlenkou, že by náhle mohlo zmizet.
Pomalu ale rostlo – jeho tělo se postupně koupalo v slabé záři. Ucítil jemný dotek prstů denního světla – jemně se rozprostírajících – jak se pokoušely ohřát jeho tělo.
Lapal po dechu. Položil se na bok a sledoval světlo. Země se mu nad hlavou rozevírala – malá díra, která pouštěla světlo a větřík do prázdné jeskyně. Hornina směřující k otvoru se mírně svažovala. Nebyla tak strmá, že by se jí nedalo dosáhnout.
Draco uviděl vrcholky zelených, svěžích stromů vlnících se ve větru a najednou se smál.
Ten zvuk se zdál jeho uším zvláštní – zvuk jeho smíchu – když se odrážel od stěn. Bylo to zvláštní… cizí. Ale brzy se smál jako blázen. Vyčerpání převzalo jeho reakce a on se nemohl zastavit.
Bylo to tady.
Bylo to tady celou dobu… jen to nechtělo být nalezené.
Neuvědomoval si, kdy začal plakat – jen věděl, že s tváří obrácenou nahoru se světlo najednou rozmazalo a jemu se na tvářích objevily slané cestičky.
Zavřel oči a vzlykl. Slzy zaplavily jeho unavené a bolavé tělo. Objal se pevně kolem hrudi.
Našel to. Našel to a nehodlal to jen tak nechat jít.
Od svobody ho dělilo jen pár metrů – centimetry od ukončení jeho bolesti.
Ale něco ho zastavilo.
Otřel si oči, popotáhl a otočil hlavu zpět do směsi světla, které mu osvětlovalo tvář, a temnoty – náhle rozpolcený.
Mělo by to být jednoduché rozhodnutí.
V denním světle se cítil povznesený – jako by mu byla odňata všechna váha z jeho zničeného těla.
Ale když se podíval zpět do tmy…
Otřásl se, když se v jeho těle opět objevil strach a bolest.
V hlavě se mu znovu ozvala jeho slova: Vrátím se pro tebe. Máš mé slovo.
V mysli se mu objevil Hermionin obraz – malá a křehká se třásla – byla na něm závislá.
Musel zpátky za ní. Slíbil jí to.
Ale co když ji nenajde? Co když se sám ztratí? Teď mohl být svobodný.
Mohl odejít. Vypadnout a zamířit zpátky do hradu… přivést pomoc. Řekla mu, aby to udělal – aby odešel, když se mu naskytne příležitost… aby ji opustil… aby získal pomoc. Byla by v pořádku. Řekla to sama.
Ale co když nenajde hrad? Byl by volný, ale v lese je stejná zima. A jsou tam strašidelné potvory a jiné příšery…
Nebo co když najde hrad, ale ne cestu zpět k Hermioně?
Zemřela by. O tom neměl žádné pochyby.
Nevěděl, co dělat. Mysl mu běžela na plné obrátky, převracela jeho možnosti, zatímco on se soustředil na rozdíl mezi světlem a temnotou.
Zvládnul by to vůbec zpátky k Hermioně? A kdyby ano, pamatoval by si, jak se dostat k východu?
Podíval se na světlo.
Mohl by vůbec zvládnout dojít do hradu? Sám?
Podíval se do temnoty.
Ale ona to mohla zvládnout, kdyby se vrátil. Nebylo by ale pro něj nejlepší volbou ujistit se, že jeden z nich to přežije? Ani si totiž nebyl jistý, že by to zvládla… stálo to za to, aby stejně ohrozil svůj život?
Už dokonce mohla umřít…
Jak mu ta slova přišla na mysl, bodla ho čerstvá realita: Už mohla umřít…
Ale on ještě nezemřel. Nezemřel a stál před svobodou.
Ale mohl odejít? Bez toho, aby to věděl jistě?
Slunce se dostalo vysoko na oblohu a on si uvědomil, že tam už dlouho nebude. Musel se rozhodnout, a to rychle, pokud měl nějak využít zbývající denní světlo.
Ale nevěděl, co by měl dělat.
S vyschlými ústy se rozhlédl ještě jednou – světlo… tma… světlo… tma…
S tichou prosbou o to, aby jeho rozhodnutí bylo to správné, se zvedl na nohy a pomalu se kulhavě pohnul znovu dopředu.
Poznámka překladatelky: Uf… tak nejtěžší kapitola je za námi. Možná jste si všimli, že tady nebyla ani jedna přímá řeč. Příště už naštěstí bude :)
Děkuji Kaitlin!
Jadeddragon4: ( Florence ) | 13.04. 2013 | Kapitola dvanáctá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 05.04. 2013 | Kapitola jedenáctá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 29.03. 2013 | Kapitola desátá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 22.03. 2013 | Kapitola devátá, část druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 15.03. 2013 | Kapitola devátá, část první | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 08.03. 2013 | Kapitola osmá, část druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 01.03. 2013 | Kapitola osmá, část první | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 22.02. 2013 | Kapitola sedmá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 15.02. 2013 | Kapitola šestá, část druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 08.02. 2013 | Kapitola šestá, část první | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 01.02. 2013 | Kapitola pátá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 25.01. 2013 | Kapitola čtvrtá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 18.01. 2013 | Kapitola třetí | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 11.01. 2013 | Kapitola druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 04.01. 2013 | Kapitola první | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 29.12. 2012 | Někdo mi dnes v noci zachránil život - úvod | |