Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6

Bill zamýšlel to udělat. Nemohl se zastavit. A ani nepotřeboval dvě láhve vína, aby mu pomohly. Chystal se ochutnat Hermionina ústa. Protože teď, když byla tak blízko, to musel udělat kvůli své vlastní příčetnosti. Při olíznutí rtů se mu však srdce sevřelo nad zděšením vepsaným v její tváři. 

„Nepálí se něco?!“ 

Bill ztuhl a nechal slova proniknout do touhou naplněného mozku. Zhluboka vdechl zápach připálené rajské omáčky. „Sakra!“ 

Vyběhl ke kuchyni s Hermionou v patách, jen aby zjistil, že jeho večeře se proměnila v kouřící, spálené cosi pokrývající celou varnou desku. Obratně vytáhl hůlku a opatrně odložil hrnce do dřezu. Otočil se zpět tváří k Hermioně a nervózně se zasmál. Mnul si při tom zátylek. „Necháš mě vzít tě ven? To je to nejmenší, co můžu udělat na oplátku za ty závěsy, pokud si tedy stále myslíš, že je pro mě ušiješ.“ 

Hermiona se zahihňala, také zřejmě nervózní, když pohledem minula Billa a sledovala bublající omáčku a zčernalé těstoviny. „Nemusíš si se mnou dělat starosti a brát mě ven,“ pronesla a hlasitě jí zakručelo v břiše. 

„Troufám si nesouhlasit,“ odporoval, vzal její ruku do té své, mnohem větší, a přemístil je oba na přeplněný chodník uprostřed Příčné ulice. „Co máš ráda? Vyber si.“ 

Přelétla pohledem průčelí obchodů a restaurací, které byly pod tmavnoucí oblohou města osvětleny. „Upřímně, sním cokoliv, ale bez rezervace v pátek večer volný stůl nenajdeme,“ zamumlala, když vtom ji okolo procházející člověk odhodil na Billovu pevnou hruď. 

Chytil ji za lokty, aby nespadla. „Vím, kde najdeme volný stůl,“ zašeptal, když na něj pohlédla. Přinutil se soustředit na úkol, odstoupil od ní a jemně ji za paži vedl po přeplněné ulici. 

Zahnuli za roh okolo Fredova a Georgeova obchodu a Hermiona se ocitla před módní restaurací, o které slyšela od kolegů u Gringottových. Neonově modrým světlem blikal nápis Jídelna Jíry Jílovce a sporadicky tak osvětloval temnou stranu ulice. 

„Bille, tady jí každý! Vážně, můžeme si jen vzít sendvič, jakmile někde uvidíme otevřeno.“ Hermiona byla trochu podrážděná; Jíra Jílovec byl v kouzelnickém světě kuchař známý pro své jedinečné jídlo a množství restaurací, které nikdy nepřišly o své zákazníky. 

Bill se jen usmál a otevřel dveře. „Dostaneme tu stůl. Proč chodit jinam?“ 

Hermiona zavrtěla hlavou a vstoupila dovnitř, jen aby zjistila, že u všech stolů je plno; všude seděli hosté a bavili se. Ti, kteří nebyli usazení, si na talíře nakládali jídlo ze samoobslužného bufetu. 

„Bille Weasley! Měsíce jsem tě neviděla!“ zaječela vysoká blondýna, když si Bill stoupl vedle Hermiony. „Jak se máš?“ ptala se, natáhla se po Billovi a vlípla mu pusu na tvář, velice blízko rtům. Obtočila mu ruce kolem krku a Bill ji pevně objal. Hermiona zkřížila paže na prsou po zaznamenání faktu, jak atraktivní ta dívka je, a jak se nezdá, že by se ji chystal Bill v dohledné době pustit. 

„Mám se dobře, Lizzie,“ ujistil ji, když se konečně odlepili. 

Blondýna si povzdechla a zavrtěla nad Billem hlavou. „Víš, že po mně chceš hodně, když ode mne očekáváš volný stůl,“ řekla a rozhlédla se po restauraci. „Následujte mne,“ pobídla je s malým úsměvem určeným Hermioně. 

Billovi nevadilo, že Hermionina přítomnost poukazuje na fakt, že s ní má schůzku. Zcela jistě to bylo něco, na co by se dalo zvyknout. Při odsunutí židle u malého stolečku, ke kterému je dovedla Lizzie, děkoval Merlinovi, že Hermiona necouvla při pomyšlení na rande na veřejnosti. Hermiona se posadila, hosteska (1) je opustila a oni si objednali pití. 

„Bylo od ní opravdu milé, že ti našla stůl,“ podotkla Hermiona, až příliš ledabyle, doufajíc, že se dozví něco víc o dlouhonohé blondýně. 

„Jo, Lizzie je dobrá kamarádka,“ odvětil a upil z máslového ležáku. 

„Vypadá tak,“ zamumlala Hermiona do své láhve. „Chodil jsi s ní, nebo tak něco?“ postrčila ho. 

„S Lizzie? Ne,“ odfrkl si. „Byla v Mrzimoru, když jsem studoval v Bradavicích. Pět let byla provdaná za Paula Marblestonea. Ve válce ho zabili. Potřebovali čtyři Smrtijedy, aby ho dostali.“ 

„Pamatuji si na něj,“ přikývla Hermiona. „Lizzie musí být osamělá.“ 

„To je, ale rozhodně ještě není připravená na Paula zapomenout.“ Bill si nemohl pomoci, ale uvědomil si, jak moc je on sám připravený zapomenout na Fleur. Všechny sliby o manželství a šťastném domově zničil její negativismus a sobectví. Zlomila ho v mnoha směrech. A ze všech žen, které znal, se Hermiona zdála být jedinou, kterou chtěl na jejím místě. Mohla být tím, kdo by spíš dával, než jen neustále bral. 

„Jednoho dne bude Lizzie připravená jít dál,“ ujistila Billa Hermiona. 

Bill se usmál, když ho vytáhla z jeho myšlenek. „Charlie pro ni měl vždycky slabost. Měl bych mu dát vědět, že tu Lizzie pracuje.“ 

„Jo, skvělý nápad,“ protočila oči Hermiona. „Až ji vy dva budete zdržovat a obtěžovat, nikdy nedovede zákazníky k jejich stolům.“ 

„To odmítám,“ našpulil pusu Bill. „Buď hodná. Koneckonců jsem ti našel stůl u Jíry!“ 

„To těžko. Lizzie nám našla stůl!“ Hermiona ho popadla za ruku a vstala s úsměvem dřív, než měl šanci zareagovat. „Pojďme k bufetu. Upřímně, jsem překvapená, že jsi nezamířil k jídlu hned po našem příchodu. Netvrď mi, že jsi ztratil svoji proslavenou Weasleyovskou chuť k jídlu!“ 

Bill to vzal jako výzvu a důležitý úkol ukázat jí, jak dobře si udržel svoji schopnost baštit. S Hermionou se nenuceně smáli, když dokázal spořádat třikrát víc talířů jídla než ona. 

„Ach, chtěla jsem se tě zeptat,“ řekla, když odstrčila prázdný talíř stranou. „Znáš nějaké pokročilé lepící kouzlo pro domácí použití? Tapety na chodbě mi odmítají zůstat na zdi!“ 

„Znám. A řeknu ti, co… když ty můžeš pověsit závěsy, já se rád zastavím a vyrobím ti lepidlo na tapety,“ odvětil s mrknutím. 

„Ujednáno,“ souhlasila Hermiona se zářivým úsměvem. Flirtování s touto mnohem mladší a mimořádně inteligentní čarodějkou bylo překvapivě příjemné a vítané. Skutečnost, kterou Bill nemohl popřít. Natáhla ruku a na důkaz dohody si potřásli. „Jsi připravený se vrátit? Pořád ještě musím proměřit dvě okna,“ řekla mu, aniž by se obtěžovala vyjmout svoji ruku z té jeho. 

Když se postavili, oba uslyšeli až příliš známý chraplavý nádech a obrátili se ve chvíli, kdy už na ně Francine zírala. Byla s hejnem dalších sekretářek od Gringottů, kteréžto všechny teď hleděly na jejich spojené ruce. „Ach, ne,“ zasténala Hermiona, když se druhá žena přiblížila. „Ahoj, Francine,“ vypravila ze sebe. 

„Fantastické, vidět vás dva tady,“ vypískla Francine. Podívala se na Billa a pak se zaměřila na Hermionu. „Nevěděla jsem, že spolu chodíte.“ Než mohli odpovědět, byla Francine na cestě ke stolu svých společnic. „Uvidíme se v pondělí.“ 

Hermiona s Billem rychle opustili restauraci. „No to je štěstí!“ vykřikla Hermiona, jakmile dorazili na chodník. „Ta ženská má prsty v každé nepleše v práci.“ 

„Pravda,“ souhlasil Bill. „Ale co horšího by se mohlo stát?“ 

Hermiona dumala, když kráčeli k přemisťovacímu bodu v centru Příčné ulice. „Jsem si jistá, že začne šířit pověsti o nějaké vymyšlené, žhavé lásce mezi námi dvěma. Nebo o tom, jak musíme v práci udržet tajemství, abych nakonec kvůli tobě nepřišla o povýšení. Nebo o tom, jak jsme se snažili zdrhnout a schovat se, když nás viděla spolu. Nebo o tom, jak jsem s tebou tajně chodila v mém páťáku v Bradavicích,“ zahihňala se Hermiona, když řekla poslední kousek. 

Bill zavrtěl hlavou. „Není možné, aby byla Francine tak kreativní!“ 

„To opravdu není,“ potvrdila Hermiona. 

Bill shlédl, aby za chůze na Hermionu mrknul. Všechno v něm si bylo vědomo její těsné blízkosti; pokaždé, když rukou lehce přejela tu jeho, cítil, jak se mu tělo chvěje a prosí o víc. 

„Třeba do pondělka zapomene, že nás viděla,“ uvažovala Hermiona, když dosáhli přemisťovacího bodu. 

„No, pokud ne, rozhodně doufám, že zvládneš ten běžný, starý, nudný drb o tom, kterak chodíš s odporně zjizveným Billem Weasleym z oddělení finančních pobídek.“ 

Tón byl žertovný, ale slova byla pro Hermionu příliš vážná, když si v měsíčním světle prohlížela jeho rysy. „No, doufám, že tobě nebudou vadit zvěsti zahrnující neodolatelného Billa Weasleyho viděného se střapatou vševědkou,“ řekla s úsměvem a přemístila se pryč. 

Bill se objevil zpátky ve svém domku chvilku po ní. Už měřila poslední okno a zaznamenávala si čísla, když promluvil. „Víš, myslím, že bych takové zvěsti snesl.“ 

Hermiona zčervenala a usmála se, nato váhavě zrušila mezeru mezi nimi a políbila ho přímo na rty. Přejela prsty po jeho paži a přes střapaté vlasy, než se odtáhla. „Já taky. Díky za večeři,“ zašeptala, když vytáhla hůlku a zmizela z místnosti. Bill měl sotva vteřinu na to, aby si uvědomil, že ho políbila, a bylo po všem. Ale i po tom jediném polibku si byl naprosto jistý, že potřebuje znovu cítit její rty.

(1)hosteska – v některých zahraničních restauracích si musíte počkat na hostesku, která vám najde stůl a usadí vás u něj. Obvykle mívá u vchodu svůj pultík. Asi o tom hodně lidí ví, já to však zjistila až při loňské návštěvě USA.