Someone Saved My Life Tonight
AUTOR: Jadeddragon4
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4840223/1/Someone_Saved_My_Life_Tonight
Někdo mi dnes v noci zachránil život
PŘEKLADATEL: Florence
Kapitola třetí:
TĚLESNÁ TEPLOTA
Hermiona se s trhnutím probudila. Obklopovala ji nepřirozená tma, a to ji dezorientovalo.
Hlava ji třeštila. Schoulila se ještě víc do klubíčka.
Její tělo proti tomu pohybu protestovalo.
Byla celá ztuhlá a bolavá, ale nemohla pochopit proč.
Žaludek jí zavrčel – uvnitř byla prázdná, jako kdyby nejedla celé dny.
Byla jí zima – skoro z toho znecitlivěla.
Pevně zavřela oči, olízla si rty a snažila se znovu usnout.
Ale matrace byla tak tvrdá. A její tělo bylo tak bolavé. A byla tady taková zima…
Proč?
A pak nastala ta šílená chvilka, kdy jí všechno naskočilo zpátky: Zapovězený les, Draco, pád…
Prudce otevřela oči. Adrenalin se jí vrátil do žil. Byla schoulená, ruku měla nehybně pod hlavou. Ale všude kolem ní byla jenom tma.
Napadla ji hloupá otázka, kolik je hodin.
Nechtěla se pohnout – byla jí moc zima a musela toho hodně udělat.
Ale nakonec vyhrála zvědavost.
S očima stále zavřenýma se opatrně převalila. Její šaty trochu zašustěli, díky pohybu nočního větříku a srdce jí začalo zběsile bít.
To se přece neděje.
Zhluboka se nadechla a otevřela oči. Kolem ní byla jenom temnota, nic neviděla. Temnota se zdála nekonečná… jako nějaká zvrhlá verze Odysseovy cesty.
V noci o nich obloha vymazala jakýkoli důkaz – temnota vymazala díru, kterou ona a Draco propadli.
Každý důkaz kromě malých bílých vloček, které padaly ze zdánlivě neexistující oblohy.
Mírný vítr vlál s vločkami tak, že se dostaly do celé jeskyně. Zakryly špinavé kameny.
Hermiona jen zírala. Sníh jí jemně padal na tvář, ale ona ani nemrkla. Nemohla. Byla přímo uchvácena tancem vloček, které přistávaly na podlaze jeskyně. Vířily, tančily, elegantně cestovaly – jako malé baletky.
Zadívala se na jednu vločku. Pozorovala, jak se líně snáší z nebe. Jak klesala a klesala, její oči se pohybovaly spolu s ní
Nakonec jí přistála na ruce a okamžitě zmizela.
A spolu s ní zmizel i Hermionin trans ze sněhových vloček.
Světlý sníh byl přítomen všude. Zakryl celou jeskyni – kameny, její oblečení, její kůži…
Pomalu se posadila. Přesto se ale cítila, jako by jí explodovalo něco v hlavě.
Těžce vydechla, před obličejem se jí vytvořil bílý mráček.
Otočila hlavou, vločky jí spadaly z vlasů.
Napůl omráčeně si přejela rukou po svých kadeřích a na zem spadalo ještě více vloček.
Přitiskla si ruku na temeno hlavy. Její husté vlasy zmokly a ztěžkly. Pod teplou dlaní začaly vločky roztávat a díky tomu jí pod límec začal kapat jemný pramínek vody.
Hermiona zalapala po dechu, když se studená voda dotkla její teplé kůže. Třásla se, když jí pramínek sjel po páteři až k opasku od sukně.
Zuby jí hlasitě cvakaly, najednou si uvědomila, že se třese.
Srdce jí zase začalo splašeně bít.
Zuřivě si rukou oprašovala vlasy. Kolem ní padalo spoustu vloček.
A pak si uvědomila jednu věc:
Necítila prsty.
Zděšeně vytáhla své ruce z vlasů a koukala se na své prsty. Ve tmě viděla jen mlhavé obrysy.
Opatrně si do prstů šťouchla.
Připadaly ji tlusté – a ten pocit byl divný. Cítila tlak šťouchnutí, ale měla pocit, jako kdyby byl ztlumen několika vrstvami nějaké látky.
S třesem si přitáhla ruce k puse. Foukla do nich. Jen co to udělala, měla pocit, jako kdyby strčila ruce do ohně. Ušklíbla se.
Pomalu natáhla prsty. Ruce ji nesnesitelně štípaly – jako kdyby se jí do nich zapíchly stovky připínáčků – zasyčela bolestí.
Opatrně si natáhla prsty a pak je zase skrčila. Dělala to, dokud nezvýšila krevní oběh a dokud to otravné píchání nepolevilo.
Dlaně si přiložila na tváře a začala jimi třít.
Tváře měla studené, ale pohybující se prsty cítila.
Nos na tom byl jako prsty – když se ho dotkla, nic necítila.
Ale nejhůř na tom byly její uši.
Jen dotknout se jich bolelo.
Lehce si na ně sáhla a ihned zalapala po dechu.
Zhluboka se nadechla a bez nějakého velkého přemýšlení si přitiskla dlaně na uši. Okamžitě jí vybuchly bolestí, až se jí zatmělo před očima. Se zatnutými zuby si začala uši mnout a pokračovala do té doby, než v nich získala nějaký cit.
Hlava ji tolik třeštila.
Když si sundala ruce z hlavy, začala si rychle oprašovat zasněžené oblečení. Pak skrčila hlavu a límec si vytáhla až k uším. Plášť si k sobě přitáhla co nejblíže. Pomalu si začala ohřívat obličej a znova i ruce.
Teprve když ucítila nějaké teplo, uvědomila si, jaká je tam zima.
Nedobrovolně se třásla. Tvrdohlavě zatnula zuby, aby jim zabránila v drkotání.
Zatímco lapala po dechu, snažila se zastavit drkotání. Ruce si zkřížila na prsou – dlaně pevně zatnuté v pěst.
V žaludku jí znova zavrčelo, kvůli tomu zasténala. Snažila se zaměřit na rovnoměrné dýchání nosem.
Nakonec se jí to podařilo. S tváří těsně u kolenou, s rukama obepnutýma kolem sebe a pláštěm těsně u těla nakonec ucítila trochu tepla. Třes konečně ustupoval a jí znova začala těžknout víčka.
Pomalu ji opouštěly myšlenky – modlila se, aby ji její mysl vzala někam daleko od tohohle pekla.
Soustředila se na dýchání.
Nádech.
Výdech.
Nádech.
V hrdle se jí něco objevilo, tak si odkašlala. Snažila se znovu soustředit na ten samý vzor.
Nádech.
Výdech.
Nádech.
Něco uslyšela.
S pevně zavřenýma očima zatajila dech a poslouchala.
Uslyšela dýchání, které se od toho jejího lišilo. Ona dýchala hluboce, tohle bylo jiné – trhavé.
Její mysl se vrátila do reality.
Zvedla hlavu a zadívala se do tmy. Rozšířené oči obrátila směrem, ze kterého se ozývalo dýchání.
„Ma…“ její rty i ústa byla vyschlá, začala kašlat.
Když se dala dohromady, polkla a zkusila to znovu.
„M… Malfoyi?“
Hlas měla skoro neslyšitelný.
Odkašlala si.
„Malfoyi?“
Hlas měla tentokrát silnější, ale v odpověď se jí ozývala jen ozvěna.
Žaludek jí klesl.
„Malfoyi? Mohl bys mi prosím odpovědět?“
Nic, jen děsivé ticho. I když namáhala svůj sluch sebevíc, neslyšela nic víc než Dracovo trhané dýchání.
Ústa jí vyschla ještě víc.
Rychle se pohnula – až příliš rychle – nohy se jí zamotaly do pláště. Neohrabaně spadla na kolena a na ruce. Ignorovala bolest v břiše a rychle se snažila plášť odkopat.
Nakonec se z látky vyhrabala.
Použila ruce, aby se vyhoupla na nohy. Hlava se jí kvůli tomu pohybu zamotala, sotva udržela svoji slabou balanci.
Chtěla vykročit vpřed.
Ale zjistila, že necítí nohy.
Byly úplně zmrzlé – mrtvé – jen co na ně přenesla celou svoji váhu, selhaly jí kotníky.
Se zalapáním po dechu klopýtla a padla na zem. Koleny dopadla na zasněženou zem.
V koutcích očí se jí objevily slzy. Ignorovala je a zhluboka se nadechla nosem. Kolena si odřela, a to bolelo.
Draco zakašlal – suchým, sípavým kašlem – a Hermiona hned zapomněla na své problémy.
Přesunula svoji váhu na bok. Zpočátku se při plazení snažila použít i nohy. Ale bolelo ohýbat koleny. A ten tlak, který na ně předtím vyvinula, způsobil, že ji píchaly celé, takže vůbec necítila zem.
Rukama se začala táhnout dopředu. Byla to dlouhá cesta.
Její tělo – skoro mrtvé tělo – jen pomalu postupovalo dopředu. Sníh, který pokryl zemi, se pod jejími prsty rozpouštěl. Chvěla se, ale rozhodla se to ignorovat.
Kousek po kousku se sunula po zemi.
Bez svitu měsíce vůbec nic neviděla. Netušila, kde Draco leží, takže se musela spoléhat jen na svůj sluch, když poslouchala jeho dech.
Ale brzy začala lapat po dechu, srdce jí hlasitě bylo až v uších, ruce se jí třásly námahou. Věděla, že už musí být blízko, ale jeho dech přes zvuky svého těla už neslyšela.
Přestala se pohybovat a otevřela oči. Slepě zírala do tmy a nutila své oči, aby se šeru přizpůsobily, ale odmítaly ji poslechnout.
Netušila, co dělat. Ani nevěděla, jestli se pohybuje správným směrem.
Cítila, jak se jí v krku tvoří knedlík a polkla. Snažila se všechny své emoce odsunout co nejhlouběji do své mysli, protože ty by jí teď vážně nepomohly.
Sklopila hlavu a čekala, až se jí srdce i dech zklidní.
Zatímco čekala, tiše se modlila.
Nevěděla ke komu. Ale své tiché prosby pronášela úpěnlivě, protože už rychle začínalo být jasné, že jeden, nebo taky oba, tady klidně mohou umřít.
Když se uklidnila, otevřela oči a zamrkala překvapením. Viděla stíny – a ty tu předtím rozhodně nebyly. Vzhlédla k obloze a uvědomila si, že tmavé mraky se rozestoupily a vykoukl z nich měsíc. Jeho paprsky se vydaly přes díru v zemi a slabě jeskyni osvítily.
Nebylo to nic moc a Hermiona se lekla, že by mohly rychle zmizet. S rozevřenýma očima se dala do prozkoumávání jeskyně.
Ty kameny byly prostě všude. Postupně očima prozkoumala každou skulinku jeskyně, až našla vybouleninu, která vypadala jinak než balvany.
Draco.
Bezmyšlenkovitě se zvedla na kolena a ruce, ignorovala všechnu tu nesnesitelnou bolest a vydala se k němu.
Srdce jí zběsile bilo v hrudi. Do žil se jí vehnala krev, to ji dost rozehřálo a trochu i rozpohybovalo končetiny.
Zničila tu zbývající vzdálenost a dobelhala se k němu. Trochu se u toho zpotila.
Draco ležel na zádech. Kabát měl otevřený, takže mu moc tepla neudržel. Sněhový poprašek mu zakryl tělo i oblečení.
Tvář měl otočenou k obloze – navlhčil mu ji roztátý sníh. Když spal, vypadal tak klidně. Ale něco nebylo v pořádku – víčka se mu chvěla a panenky měl protočené do hlavy.
V malém svitu měsíce jeho tvář svítila – byla bledší než obvykle. Ústa měl otevřená, kvůli nepravidelnému dýchání se mu u pusy vytvářily obláčky páry.
Nervózně k němu vztáhla ruku, ale váhala se ho dotknout. Třesoucími prsty se nakonec dotkla jeho hrudníku, u srdce.
Jeho hábit díky tomu dotyku trochu zapraskal – byl zmrzlý. Rychle stáhla ruku zpět. S povzdechem si uvědomila, že když se poprvé vzbudila, slyšela z jeho hábitu odkapávat vodu. Určitě spadl do nějaké dobře umístěné louže… a teď tu byla taková zima…
Taková zima…
Panika ji ovládla a její nelogický strach z dotyku zmizel.
Rychle položila ruku na jeho čelo. Byl tak nepřirozeně ledový. V Hermionině krku se objevil knedlík.
Když přesunula své prsty k jeho krku, hlava se jí motala. Umístila je těsně pod čelist. Podle tepu měl srdce slabé.
Vydechla vzduch, který zadržovala. Ruku zase přemístila k hrudníku, tolik se třásl –
Nebo se to třásla ona?
-a ona se cítila dokonale bezmocná.
Umřou tady…
Ta myšlenka se jí usadila v hlavě. Uvědomila si, že jí z očí stékají slzy.
A to bylo dost na to, aby se v ní spustil alarm.
Rychle je utřela a přinutila se soustředit. Ona rozhodně neumře… a ani Draco ne.
Hlava ji třeštila, ale bojovala s tím. V hlavě si opakovala Dracovy symptomy. Začala procházet ty zdánlivě nepodstatné maličkosti, které se jí za ta léta uhnízdily v hlavě.
Třes, slabý pulz, povrchní dýchání, bezvědomí.
Zima… taková zima…
Prudce otevřela oči.
Podchlazení.
Oči jí cestovaly po jeho těle. Léčba byla tak jednoduchá: suché oblečení, teplé přikrývky, teplé kapaliny… ale ani jedno neměli.
A neměli ani hůlky.
Mysli, Hermiono, mysli.
Potřebovala ho dostat z toho vlhkého oblečení, ale taky mu potřebovala zvýšit tělesnou teplotu.
Odpověď ji náhle zasáhla.
Sdílení tělesné teploty.
Neměla čas se červenat, rychle mu začala rozepínat knoflíky.
Prsty měla už zase ztuhlé, takže to bylo těžší, než předpokládala. Ale nakonec rozepnula i ten poslední.
Otočila ho a košili mu opatrně sundala z těla.
Zdálo se, že jeho hruď v tom šeru září.
Okamžitě si sundala plášť a zabalila ho do něj.
Během několika málo minut mu sundala i kalhoty a odhodila je pryč.
A pak se zaměřila na své oblečení.
S každým rozepnutým knoflíkem zalapala po dechu, protože ji do hrudi udeřil studený noční vítr. Košili shodila na stranu. Seděla jenom v podprsence – klepala se a zuby jí hlasitě cvakaly.
Zaťala ruce v pěst a zkřížila si je na hrudi. Posunula se blíž k Dracově tělu.
Nadzvedla plášť a rychle pod něj vklouzla. Dracovo tělo bylo studené, lapala díky tomu po dechu.
Opatrně kolem nich plášť těsně obmotala. K Dracově tělu se přitáhla co nejblíže. Ruce mu omotala kolem pasu – hruď měla přitisknutou k té jeho.
Třásl se, cítila, jak se jí do očí znovu dostávají slzy. Přitiskla si obličej k jeho krku. Mohla tak sledovat jeho nepravidelné dýchání. Svým horkým dechem ho pomalu ohřívala.
Nevěděla, jak dlouho tam leželi, ale Dracův třes začal pomalu odcházet a i jeho dech se stabilizoval. Pomalu cítila, jak jí klesají víčka.
Pohnula se. Přitiskla mu ucho na hrudník, byl už teplejší a i jeho srdce slyšela – ne silně… ale silněji než předtím – ten pravidelný rytmus ji uspával.
S tlukotem jeho stále bijícího srdce, s rukama těsně omotanýma kolem něho a s hlavou na jeho hrudi nakonec upadla do spánku.
Poznámka překladatelky: Moc děkuji, Kaitlin!
Jadeddragon4: ( Florence ) | 13.04. 2013 | Kapitola dvanáctá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 05.04. 2013 | Kapitola jedenáctá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 29.03. 2013 | Kapitola desátá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 22.03. 2013 | Kapitola devátá, část druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 15.03. 2013 | Kapitola devátá, část první | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 08.03. 2013 | Kapitola osmá, část druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 01.03. 2013 | Kapitola osmá, část první | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 22.02. 2013 | Kapitola sedmá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 15.02. 2013 | Kapitola šestá, část druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 08.02. 2013 | Kapitola šestá, část první | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 01.02. 2013 | Kapitola pátá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 25.01. 2013 | Kapitola čtvrtá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 18.01. 2013 | Kapitola třetí | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 11.01. 2013 | Kapitola druhá | |
Jadeddragon4: ( Florence ) | 04.01. 2013 | Kapitola první | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 29.12. 2012 | Někdo mi dnes v noci zachránil život - úvod | |