Preklady fanfiction Harryho Pottera

Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...
Kánonu se dodrží v rozsahu prvních pěti knih, tedy nezahrnuje dění Prince dvojí krve a následující vývoj. Dokončeno. 53 kapitol. Pro čtenáře od 16 let (pro rozumně vyspělé dospívající a starší). Oceněno cenou ZLATÉHO BRKU pro rok 2006.
Postavy: Harry P./Charlie W., Severus S. a další. Stejně jako náš běžný svět obsahuje milostné vztahy bez ohledu na pohlaví aktérů.
Prohlášení: Autorce nepatří práva k postavám ani světu, které vytvořila J. K. Rowlingová. Překladatelka vychází při překladu z díla pánů Medků (ne dogmaticky) a celé skvělé bezejmenné HP komunity; autorka s přeložením svého díla souhlasila.

Kapitola osmá

„Co to děláme, Jamesi?“ zeptal se Severus hovící si na gauči v objetí paží kapitána nebelvírského famfrpálového mužstva v místnosti, která ještě včera neexistovala.

James se za ním ospale zavrtěl, bylo už dávno po večerce a on měl za sebou ke všemu vyčerpávající odpolední trénink s týmem. „Já spím.“

„Na to jsem se neptal,“ zaprskal Severus, vstal a začal se oblékat. Ze školního roku uběhlo jen pár měsíců, pár měsíců ode dne, kdy se spolu zamkli v kupé bradavického spěšného vlaku; a Severus už k Jamesovi začínal cítit tolik, kolik nikdy k nikomu necítil. Děsilo ho to.

„A cos chtěl slyšet?“ James stále ležel na pohovce, rukou si podepíral hlavu a díval se tázavě na Severuse.

Severus si přehodil hábit přes ramena. „S kolika už jsi spal?“

„Je to vážně...?“ zavrčel James podrážděně a Severus ho zpražil pohledem. James se s povzdechem svalil na záda. „Dobře. Dej mi chvilku.“ Ta chvilka byla rozhodně delší než šedesát vteřin; Severus netrpělivě vyčkával, zatímco James s očima upřenýma na strop v duchu počítal. Když lehce zrudl, bylo Severusovi jasné, že už má sečteno. „S třiceti sedmi.“

Severus cítil, jak se mu rozšiřují oči. Klepy, jimiž se bradavické osazenstvo průběžně udržovalo v obraze, se tentokrát pravdě nepřiblížily ani vzdáleně. „A letos?“

„S jedním,“ James se po něm díval plaše a poněkud ublíženě zároveň. „Jenom s jedním, Seve.“

„Vážně?“ protáhl Severus, který Jamesovi tak docela nevěřil, i když by si to přál. Nebelvír jen sršel životem, a to v každém směru, že by se spokojil jen s jedním partnerem, bylo nanejvýš nepravděpodobné.

„Měl bys trochu sledovat, co se děje,“ vyčinil mu James. „Podle většinového mínění jsem buď zadaný, anebo se Tichošlápkovi nějaká lumpárna vymkla z ruky a já jsem definitivně mimo provoz,“ usmál se šibalsky.

Severusovi na tvář volky nevolky vystoupal úsměšek. „Tak v tom se veřejné mínění mýlí.“ Pak opět zvážněl. „A co když Evansová...“

James rychle vstal, a aniž by si všímal vlastní nahoty, přistoupil k Severusovi a povzdychl si: „Měli jsme to probrat už dávno.“ Zvedl ruku a jedním prstem obkreslil linii Severusovy spodní čelisti. „Do Lily jsem se zamiloval nejspíš v té chvíli, kdy prvně vstoupila do mého zorného pole. Pokud se někdy rozhodne mi lásku oplácet, bude mne muset brát takového, jaký jsem. Dnes jsi mou součástí i ty a ona to ví.“

„Dnes?“ zopakoval Severus s přimhouřenýma očima, v duchu proklínaje své tělo, které nadšeně reagovalo na výhled na Jamesovu nahotu a na něžné doteky, jichž se mu dostávalo.

„Nejsem věštec, Seve.“ James přistoupil o další krůček blíž a Severus mu automaticky vyšel v ústrety. „Netuším, co se stane zítra či pozítří, ani co vlastně chceš. Vím jen to, že miluju Lily... a tebe taky.“

James ho políbil a Severusovi se začala podlamovat kolena. Vášnivě mu políbení oplácel, dlaněmi mapoval Jamesova vypracovaná záda. James se nepatrně odtáhl a Severus se vnořil do jeho oříškových očí. Věděl, že James čeká, co mu odpoví... a najednou přesně věděl co říct.

„Taky tě mám rád,“ prohrábl rukama neposlušnou černou kštici, následující sdělení zřejmě bude patřit k tomu nejobtížnějšímu, co kdy řekl, „a dokážu akceptovat, že máš rád i Evansovou.“

Pohled na Jamesův širokánský úsměv Severusovi zadrhl dech v hrdle, málem upadl, když se na něho nebelvír znovu vrhl a prudce ho políbil. Do Jamese jako by vjel nový život, překypoval energií a bezodkladně začal Severuse znovu svlékat.

„Že jsem se s těmi šaty vůbec obtěžoval,“ stěžoval si trhaně mezi polibky.

Všetečné prsty hbitě rozepjaly Severusovu košili a odhodily ji na podlahu. Nátělník vylétl vzhůru přes hlavu a na chvíli uvěznil jeho ruce, zatímco mu bradavku sevřely chtivé rty, následované zuby a jazykem. Oblečení bylo odkopnuto bokem, ústa vyšplhala k jeho rtům, krátce tam prodlela a hned zase odcestovala podél linie čelisti k onomu obzvláště citlivému místečku na hrdle.

James zamumlal: „Ale já tě rád svlíkám.“

Severus se probudil v prázdné posteli. Pevně stiskl víčka a pokusil se zachytit rozplývající se sen, pokračovat v dávno minulém prožitku. Zatočil prstenem na levačce, jemným zlatým šperkem, který s jeho souhlasem nechali James a Lily vyrobit.

Ona noc stála na počátku hovorů o Jamesových milostných zkušenostech v Bradavicích a o jeho dvojím životě poberty a hlavního nebelvírského milovníka. Přiznal, že jednou se dokonce proťaly, ale odmítl se vyjádřit s kým a kdy, pouze že ještě před Severusem a Lily jednou jedinkrát spal s jednou osobou ze svého ročníku a koleje. Mimo své přímé spolužáky si ovšem servítky nebral, milostným hrátkám se věnoval, s kýmkoliv se mu zrovna zamanulo, přičemž s málokým kdy chodil déle než pár týdnů. K některým partnerům se ale čas od času vracel.

O dvacet let později Severus stále ještě tápal v nejistotě, kdo byl oním tajemným partnerem, pouze se mu podařilo zjistit, že jím, zaplaťmerlin, nebyl Pettigrew. Jedním z jablek svárů, které vedly k rozpadu pobertovského spolku, byla právě Pettigrewova nelibost k Jamesovým milostným eskapádám.

V dalších letech se James začal za své dřívější jednání stydět a dál už o sobě nemluvil jako o nebelvírském milovníkovi, ale jako o nebelvírské flundře. Kdykoli to naťukli, Lily si vždy povzdechla a upomínala Jamese, že ty časy dávno minuly a že se změnil ze svého vlastního rozhodnutí.

Šíralo se, zvolna blednoucí nebe sotva dovolovalo rozeznávat obrysy krajiny za oknem, ale nebylo zatím dost světla, aby se denní doba dala nazvat jitrem. Severusovi se svíralo srdce touhou po těch oříškových očích, po kštici, kterou jejich syn zdědil, po něžných dlaních a hbitých rtech. Spánek byl pro onu noc ztracenou záležitostí.

Potichu se vplížil do druhé ložnice, Harry sebou nepokojně házel v poduškách. Muselo se jednat o noc bez lektvaru. Severus sice Harryho ujistil, že může s vysazením lektvaru počkat až po skončení války, že nemusí čelit svým démonům už dnes, ale v duchu obdivoval synovo rozhodnutí nezvolit lehčí cestu a léčit mysl v souběhu s tělesnou přípravou na boj, k němuž byl předurčen ještě před svým narozením.

„Siriusi! NE!“ Výkřiky se staly slyšitelnými, jakmile Severus překročil hranici protizvukové clony, kterou Harry umístil okolo svého lůžka.

Severus zaskřípal zuby. Jak mohl ten, koho vášnivě nenáviděl, a jenž mu nenávist se vší upřímností oplácel, zíkat tak nezastupitelné místo v životech těch několika málo osob, které měl Severus rád? Zatoužil Blacka vzkřísit, aby ho mohl zabít za všechnu tu bolest, co tu po sobě zanechal, ale věděl, že si bude muset nechat zajít chuť. Nejen, že vyvolávání mrtvých z hrobu je veskrze zavrženíhodná záležitost, ale navíc by s ním Harry už v životě nepromluvil, kdyby tomu zablešenci ublížil.

„Jsi v bezpečí, Harry,“ zašeptal. „Není se čeho bát.“ Chtěl Harryho probudit a utěšit, jenže prvního večera na chatě, kdy si stanovovali základní pravidla zdejšího pobytu, slíbil, že to dělat nebude.

V kuchyni si Severus připravil šálek pořádně silného čaje. Vyšel ven, usadil se do křesílka, jemuž Harry říkal ‚zahradní nábytek‘, a pozoroval východ slunce. Každý, kdo tvrdil, že západ i východ slunce jsou vlastně totéž, nevěděl, o čem mluví. Brzký ranní pohled na slunce zvolna vystupující zpoza horizontu nemohl sebehezčí západ slunce nahradit: svítání i soumrak má každý svou zvláštní atmosféru, jsou stejně rozdílné jako denní doby, jež symbolizují.

Toho dne byli v Horské boudě naposledy. Večer Harry odejde užívat si posledního týdne prázdnin a Severus se vrátí do Bradavic, aby se připravil na nadcházející školní rok. Kéž by dnešní den mohl být dlouhý alespoň deset let, kéž by bylo možno zapomenout na válku a školu a život tam venku – a jen pokojně žít jako rodina, i kdyby to znamenalo připojit se do letaxové sítě, aby je mohli navštěvovat nebelvíři, kteří tvořili pevnou součást Harryho světa.

Strýc by nikdy nesouhlasil s rozhodnutími, jež Severus v životě dělal, a kdo ví, co by si mysleli jeho rodiče – natolik je neznal. Přísahal si, že ať už se Harry vydá po jakékoliv cestě, bude ho podporovat a nikdy ho nezavrhne. Jakožto jeho otec se bude snažit uchránit ho před špatnými kroky, ale vnucovat se mu nebude.

„Všechno nejlepší, Severusi,“ naznačil přípitek směrem k poslední hvězdě na blednoucím nebi.

Když už slunce zalilo paprsky celý kraj, kam až Severus dohlédl, a samo se vznášelo na nebi jako zářivá zlatá dýně, vrátil se do kuchyně připravit snídani. Po chvíli se slanina pražila, káva překapávala, první dávka palačinek se smála na míse a Severus se na chvíli vzdálil od sporáku, aby prostřel stůl. Ledva položil na desku Harryho talíř, ozvalo se lupnutí a objevila se kupička křiklavě zbarvených balíčků a neméně zářivých obálek, vše nadepsané jeho jménem.

Severus překvapením málem upustil svůj talíř. Když čas od času uvažoval, jaké by mohlo mít následky, kdyby se začal k ostatním chovat méně neurvale, povětšinou si představoval, že o pár lidí se bude pokoušet infarkt a většina studentů se začne hůř učit... ale nikdy ho ani nenapadlo, že by mohl začít dostávat dárky. Písmo na několika málo z nich mu bylo povědomé. Tamta krabička byla od Albuse, jistě obligátní kniha a ponožky. Jeden dárek byl nadepsaný Minerviným úpravným rukopisem, dále poznával písma Filiuse, Pomony, Remuse a Hagrida, od toho rozhodně nic nečekal. Na hromádce spočívala i rozměrná tenká obálka s prostým nápisem ‚Tátovi‘.

„Všechno nejlepší.“

Severus se otočil. Harry se k němu mátožně potácel, oči slepené spánkem, zřejmě se orientoval podle vůně kávy; ačkoliv nutno přiznat, že i v tomto stavu dokázal kouzlem přemístit dárky na jídelní stůl. Jiný než Harry v domě nebyl a kouzlo muselo být sesláno uvnitř domu, pokud ovšem...

„Děkuji, Harry,“ odpověděl. Jmenovaný se líně usmál a začal upíjet kávu, puclák neodložil, dokud nebyl prázdný. „Jsme tu jen my dva, správně?“

Harry přitakal, nalil si z konvice další dávku aromatického nápoje, přidal pár kapek mléka a trochu cukru. „Myslel jsem, že na velké oslavy tě neužije. Dneska jsme tu sami.“

„Ještě jednou ti děkuji.“ Severusovi spadl kámen ze srdce. Ale množství dárků ho stále uvádělo v úžas, posledních osmnáct let si totiž na něho pravidelně vzpomínal pouze Albus.

Usadili se ke snídani, a jak se Harry probouzel, stále více se zubil. Běžně plachý nebelvír začínal vypadat jako James, div že nenadskakoval na židli.

„Ano?“ nadhodil Severus, když dojedl palačinky.

Harry vzhlédl od vlastního prázdného talíře. „Nerozbalíš si dárky?“

„Tak proto chvíli klidně neposedíš?“ zamrkal Severus nevěřícně. Na své vlastní oslavě se Harry netvářil nijak zvlášť nadšeně, natož nedočkavě. Vlastně působil spíše přepadle, buď se nechal vést Longbottomem, nebo jen sem tam postrkovat davem.

Harry přitakal. „Netuším, co ve většině z nich je.“

Severus začal opatrně odstraňovat vesele vzorovaný balicí papír. Albus mu přesně dle očekávání věnoval pár tlustých černých vlněných ponožek a knihu, na jejíž vydání Severus čekal; ředitel měl očividně své způsoby, jak se dostat k výtisku před tím, než byl oficiálně uvolněn do prodeje. Jediným překvapením byla barva ponožek, Albus míval ve zvyku ostatním vnucovat kousky dle svého vlastního vkusu. Většinu dárků, kupodivu ode všech Harryho dobrých kamarádů, tvořily knihy, mnohé z nich už měl, ale jistě nebude problém je vyměnit.

Hagridův dárek otvíral obzvláště obezřetně, najmě vzhledem k Harryho vědoucímu úsměvu. Uvnitř krabice byl čokoládový dort, navrch ozdobený nápisem ‚Vše nej Severusi‘ ze zelené a stříbřité cukrové polevy. Severus hleděl do krabice dosti nedůvěřivě, o poloobrově nekonzumovatelném cukroví už leccos zaslechl.

„Žádný strach,“ zubil se Harry. „Narozeninové dorty od Hagrida byly vždy jedlé, ale jako jediné, podotýkám.“

Severus přikývl a pokračoval v rozbalování dárků, které mu Harry podával; svůj očividně nechával na konec. Rodina Weasleyova mu pořídila dárkový certifikát do apatyky, kam chodil nakupovat, rozumně usoudili, že při přímé koupi přísad nemají šanci se trefit, co mu chybí. Pouze Bill mu věnoval několik vzácných ingrediencí zjevně egyptského původu.

Balíček od Charlieho obsahoval široký výběr ingrediencí specifických pro jeden určitý druh draka; krev, šupiny, drápy a další přísady. Chovatel se musel jejich sběru věnovat delší dobu, a navíc, k Severusovu štěstí, jeden z draků zřejmě uhynul právě v ten správný čas. Kdokoliv jiný by za takovou sbírku musel zaplatit malé jmění.

„Impozantní.“ Severus zachytil Harryho výraz, bylo mu jasné, že jeho syn věděl, co balíček obsahuje. „Musíš mu vyřídit mé díky.“

V nervózním očekávání Harry Severusovu narážku nerozšifroval. Na stole zůstal poslední dárek, i bez empatického nadání Severus viděl, že je syn jako na trní, jak bude jeho dar přijat.

„Možná to vypadá přehnaně,“ zadrmolil Harry, ještě než měl Severus možnost podívat se dovnitř, „ale vím, že žádný nemáš... a já bych chtěl, aby ti patřil... a...“

Severus ho zarazil zdviženou dlaní. „Nechej mě, abych se na ten dárek nejprve podíval, pak se teprve strachuj, co na něj řeknu.“

Harry přikývl a Severus rozřízl podanou obálku. Vyňal z ní složku pergamenů, navrchu leželo ručně vyrobené přání od Harryho. Přečetl si je, usmál se, odložil je na hromádku ostatních přání a zaměřil se na pergameny, jež dostal k narozeninám.

Mrkl, vrátil se pohledem k nadpisu prvního listu a pak rychle prolistoval zbytek. Zvedl oči k Harrymu, který se tvářil napůl zoufale a napůl ublíženě.

„Harry...“

„Přehnal jsem to, že jo?“ Harry se napůl zvedl od stolu, nervózně nehtem loupal z nádobí zaschlé zbytky jídla.

Severus obešel stůl a vtáhl syna do náruče. „To je ten nejdůmyslnější dárek, jaký jsem kdy dostal. Děkuji ti.“

„Vážně?“ usmál se Harry a s nadějí v oku vzhlédl. „Přijmeš ho?“

Severus přitakal, vytáhl z kapsy hábitu brk, naklonil se nad stůl a na patřičné místo se podepsal. Harry s tichou průpovídkou poklepal na vrchní stranu pergamenu, ten se sroloval a zmizel. Převod vlastnictví Horské boudy z Harryho na Severuse byl dokončen.

„Pomoz mi s úklidem, pak půjdeme dolů,“ řekl Severus. Musel Harrymu před začátkem školního ruku dát ještě dvě věci.

Odeslali dárky do Severusovy ložnice a nechali nádobí, aby se umylo. Harry sešel s otcem do podzemní laboratoře a jako obvykle čekal na instrukce, co dál. V této místnosti se vždy chovali spíše jako učitel a žák než jako otec a syn.

„Vývojem receptury jsem strávil více než rok, výsledky jsem testoval na zvířatech,“ vysvětloval Severus a nadzdvihl flakónek s kalnou tekutinou. „Nyní už by to mělo být zcela vyladěné, a tak chci, abys z toho měl užitek jako první.“

Harrymu vylétlo obočí vzhůru. „Co to je?“

„Sundej si brýle a zakloň se,“ nakázal Severus s úsměškem.

Harry se na něho pochybovačně podíval, ale vyhověl mu, otci jako mistru lektvarů plně důvěřoval. Severus mu z flakónku odměřil po jedné kapce do každého oka. Harry mrkl, lektvar bíle zazářil a vstřebal se do rohovek.

„To je...“ rozhlédl se Harry nevěřícně po místnosti. Znovu zamrkal a protřel si oči. Severus ho s úsměvem tiše pozoroval. „Moje oči... vidím ostře. Už nepotřebuju brýle! Vždyť bez nich vidím líp než předtím s nimi!“

Harry odložil brýle, které mu v Rumunsku přeměnili z kusu klacku jako náhradu za ty ztracené ve Voldemortově zajetí, na pracovní stůl a pevně Severuse objal. Severus mu objetí oplatil, pak zvedl brýle a jejich čočky, jež Poppy po návratu do Bradavic pracně upravovala, změnil na obyčejná skla.

„Nos je i nadále,“ přikázal synovi přísně. „Ať nikdo nezjistí, že už nejsi slepý jako kotě. Dopřej svému soupeři to překvapení, že neztratíš mušku, až o ně přijdeš.“

Harry se zlomyslně zazubil a nefunkční brýle si znovu nasadil. „Úplně ho vidím. Těší mě chystat mu překvápka. Ztrácí pak sebeovládání.“

Severus se zakuckal. Jeho syn byl bezpochyby jediným žijícím kouzelníkem, který o sobě mohl prohlašovat, že ho baví vytáčet Voldemorta k nepříčetnosti. Zbytek dopoledne si povídali, zatímco zajišťovali přísady v laboratoři na dobu své nejméně několikaměsíční nepřítomnosti a uklízeli celou místnost. Po obědě Severus zkontroloval, že si oba řádně sbalili, a připomněl Harrymu, aby se rozloučil s Áronem a Vivianou. Nechal je popovídat si v soukromí, když Harry od prarodičů odešel, stavil se za nimi s pozdravem i on sám.

K večeři připravil Harry totéž jídlo, které uvařil Severus jejich prvního společného večera v Boudě, těstoviny s omáčkou z vodky. Severus zaznamenal, že Harry vařil podle receptu a použil pravou ruskou čarvodku, ale neptal se, jak k ní přišel. Odpověď by totiž patrně vedla k prokletí přinejmenším jednoho ryšavce.

Nepřiznávalo se mu tu snadno, ale Harry byl skutečně lepší kuchař než on sám.

„Pokud budeš při OVCích vařit stejně kvalitně, nebudeš mít problémy je složit,“ okomentoval po jídle.

Harry protočil oči v sloup. „Mudlovské vaření a příprava lektvarů se sice sobě do jisté míry podobají, ale lektvary vyžadují mnohem víc trpělivosti, pečlivosti a přesnosti. Vaření jídla dává prostor kreativitě a netrestá chyby.“

Severus se křivě pousmál a Harry frustrovaně zaúpěl.

„Dojdi si pro batoh, sejdeme se v obýváku. Tvůj kufr vezmu já.“

Harry šel rovnou s ním do sousední místnosti, tam prostě natáhl ruku, rázem se mu v ní objevil sbalený batoh zmenšený do velikosti čokoládové žabky. Harry se na Severuse ušklíbl.

„Uvidíme se prvního září,“ loučil se Severus, ruku položenu na Harryho rameni. „A nyní, Charlie řekl, ať se klidně přemístíš do kuchyně, že tam za tebou přijde.“

Harry zamrkal, oči se mu o poznání rozšířily. „Myslel jsem, že budu na Grimmauldově náměstí.“

„Pokud bys raději strávil týden v Londýně...“

„Ne,“ skočil Harry rychle Severusovi do řeči. Severus cítil, jak mu na tvář nezadržitelně stoupá křivý úsměv. „Rumunsko je boží. Uvidíme se ve škole.“

Harry Severuse naposledy objal a odmístil se, zřejmě spěchal, aby nedošlo k další změně plánů. Severus potřásl hlavou, zasmál se a odešel do studovny promluvit si naposledy s Vivianou a Áronem, než bude muset odcestovat do Bradavic. Již vykorespondoval s Albusem, že portréty Harryho prarodičů budou přesunuty do budovy štábu, aby měly společnost a mohly případně poskytovat rady k záležitostem Řádu.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-