Preklady fanfiction Harryho Pottera

AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA

ČÁST PÁTÁ

Poznámka překladatelky: Ahoj, tak adventy máme s Kaitlin za sebou, což znamená, že jsme se vrátily zpátky na Bus Stop :)  Užijte si kapitolu!

Celou návštěvu tety v pátek ráno měla uzel v krku. Představa, že bude ten samý den muset potkat Malfoye po tom jeho výbuchu smíchu a ta představa, že by se měli dát dohromady, ji vyděsila natolik, že se rozhodla nejet padesát dvojkou. Její teta se ale tak jednoduše nedala odbýt.

„Takže včera jsem tě viděla znovu mluvit s tím gentlemanem,“ řekla Hattie s úsměvem směřovaným na šálek s květinovou ozdobou. „Vypadalo to, že si spolu rozumíte, drahá.“

Hermiona potlačila smích, „No ano, asi.“

Hattie to vzala jako mnohem pozitivnější zprávu, než ve skutečnosti byla. Zářivě se usmála: „Už je skoro čas, abys šla, drahá,“ řekla s pohledem na hodiny.

Hermiona strnule překřížila nohy. „Jsi si jistá, že bys nebyla raději, kdybych dneska zůstala déle? Nevypadáš dnes moc dobře,“ řekla to v naději, že té blonďaté fretce pro dnešek unikne.

Její teta mlaskla jazykem: „Nesmysl, moje drahá! Cítím se tak mladá a svěží jako poupě před tím, než se rozvine. Teď už ale jdi,“ zatlačila Hermionu směrem ke dveřím.

Hermiona, nerada, odešla. Nemusela se ani ohlížet, aby věděla, že teta sleduje každý její pohyb z okna, takže pokračovala v cestě, aby na zastávku došla včas. Jak očekávala, Malfoy stál na zastávce, vysoko a hrdě držel deštník, a to i přes to, že se na obloze nevyskytoval skoro žádný mráček. Pískal si veselou melodii. Když se přiblížila, široce se na ni usmál, zastavila se těsně před deštníkem.

„Můžeš jít blíž, neukousnu tě,“ informoval ji. Stále se ještě usmíval, stejně jako včera, když od něj odcházela. Hermiona se o kousek posunula, ruce měla odhodlaně zkřížené na hrudi. Z kabátu vyndal žlutou růži s dlouhým stonkem a podal jí ji: „Má paní,“ řekl s úsměvem.

Hermiona zvedla obočí, ale růži od něj přijala. „Děkuji,“ řekla škrobeně. Uzel v krku se jí pořád neuvolnil.

„Kdybych tě neznal líp, Grangerová, řekl bych, že mě urážíš,“ řekl Malfoy a zatočil deštníkem.

„Používáš deštník za slunečného dne, Malfoyi, ta absurdita stačí na to, aby s tebou nechtěl být nikdo spojován,“ řekla a zvedla bradu, aby se jí do ní opřely nějaké jemné paprsky slunce.

Otevřel ústa, ale pak je zase po chvíli zavřel. „Tvůj smysl pro módu se překvapivě zlepšil. Jsem ohromen.“

„Vezmu to jako kompliment,“ odpověděla Hermiona. V dálce rozeznala několik tmavých bouřkových mraků a jako na zavolanou se kolem nich prohnal vítr. Na odhalených pažích jí naskočila husí kůže.

„Nicméně není tak jasno, jak jsem si myslel ráno. Vlastně vypadáš docela zmrzle.“ Hermiona tvrdošíjně zatřásla hlavou, i když si přála zabalit kolem sebe ruce ještě o něco těsněji. „Ale no ták, Grangerová, vypadáš jako nanuk,“ poznamenal.

„Jsem v pořádku,“ byla zaneprázdněná zíráním na silnici v naději, že uvidí starou špinavou rachotinu, co si říká autobus. Bohužel ta kraksna nebyla nikde v dohledu.

Malfoy vedle ní zatím zasténal v podráždění: „Rozhodně můžu říct, že nejsi.“ Hermiona převrátila oči. Objala se těsněji, přičemž jeden z trnů růže ji píchl.

Znovu zasténal. „Víš, myslím, že jsi to nejtvrdohlavější stvoření na světě. Tvá pýcha mě udivuje.“

Hermiona se na něj nevěřícně podívala: „Já? Já jsem ta pyšná?“

Pokrčil rameny. „Toho sis ještě nevšimla? ‚Profesore, já vím odpověď! Jsem ta nejchytřejší holka na světě! Všimněte si mě! Všimněte si mě!‘“ řekl dívčím hlasem.

„Hmp!“ rozzlobila se. „No a co ty? ‚Mám víc galeonů než vlasů na hlavě. Svůj původ můžu vystopovat do počátku života. Všichni se pokloňte!‘“

Zasmál se. „Nikdy jsem neřekl, aby se mi kdokoli klaněl. No… s výjimkou Crabbea. Hodně mě ten den štval.“

„Jen říkám, že až budeš někoho příště obviňovat z pýchy, tak by ses měl nejdřív podívat na sebe.“

„Pořád je ti zima,“ podotkl. „Kdybych byl větší gentleman, nabídl bych ti kabát, ale jelikož jsi byla předtím tak mrzutá, když jsem byl tak pozorný, myslím, že tě nechám být.“

„Pozorný?“ zeptala se a stáhla obočí. „Takhle tomu říkáš?“

„Ale no tak, Grangerová. Nechoval jsem se k tobě snad normálněji než obvykle?“ zeptal se.

Zavětřila. „Nejsem si jistá, jestli ses choval normálně nebo…“

„No?“ zeptal se.

„Nebo…to je jedno. Nemáš žádný důvod se ke mně chovat normálně,“ řekla rozhořčeně.

Malfoy si zkřížil ruce na prsou a podíval se na ulici. „Autobus už jede,“ oznámil stroze.

„To vidím. Mám oči,“ řekla stejně upjatě.

„Nemusela sis všimnout,“ zamumlal.

„Co jsi říkal?“ sice ho slyšela, ale nebyla si jistá, co tím myslí.

„Řekl jsem ‚Nemusela sis všimnout.‘ Někdy se chováš jako slepá,“ udělal dva kroky, aby se dostal do fronty. Hermiona ho následovala.

Ohrnula nos. „Nevadí, neříkej mi to. Stejně bych to asi nechtěla vědět.“

„Musíš být stejně tak i hluchá,“ dodal, zatímco se pohybovali dopředu.

Mlaskla jazykem. „Slyšela jsem tě. Jen si nejsem jistá, že je to pravda, ty velká hroudo.“

„Máš velmi zvláštní způsoby, jak někomu vyjádřit náklonnost, Grangerová.“ Otočil se na ni a poslal jí zneklidňující úsměv.

Hermiona zůstala klidná, i když už byla v autobusu. Sedla si k oknu, zatímco on si vzal místo u uličky, suchý deštník byl mezi nimi. Autobus se s trhnutím rozjel. To ticho bylo ohlušující. „Já tě prostě nechápu,“ řekla nakonec. „Nejsi vůbec takový, jaký jsi býval.“

Otočil se na ni. „Vážně? A jak dobře jsi znala moji starou verzi?“

Odmlčela se. „Dost dobře na to, abych věděla, že jsi jiný.“

Těžce si povzdechl. Poprvé za těch pět dnů se jí zdál unavený. „Dobře. Připouštím, že jsem se změnil. Jsi šťastná?“ Pokrčila rameny. Bylo to malé a zvláštní vítězství. „Ale ty ses taky trochu změnila.“

Uhladila si malé chloupky na prstech, náhle znervózněla. „Změnila?“

Přikývl. „Jistě. Mění se každý. Tvoje změna měla nějaký smysl pro tvůj život. Moje… moje není normální.“

Zavřela oči. Mysl jí naplnil obrázek Azkabanu, „Musí to tam být hrozné,“ zašeptala.

Neodpověděl. Po několika minutách autobus zastavil. Hermiona vstala, jeho kolena jí blokovala cestu. Když se kolem něj protahovala, dotkla se ho svými vlastními holými koleny. Dech se jí zasekl v krku. Věděla, že ji pozoruje.

V ruce stále držela žlutou růži.