Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Preklady jednorazoviek od Gift

Polední přiznání

Preklady jednorazoviek od Gift
Vložené: Patolozka - 01.11. 2012 Téma: Preklady jednorazoviek od Gift
Gift nám napísal:

Lunchtime Confession

Autor: inell

Originál: http://inell.livejournal.com/354783.html

Polední přiznání

Překlad: Gift; Beta: Patoložka

Pairing: Hermiona/George

Žánr: Drama/Romance

Rating: T

Stav: autorka souhlasila s překladem

Shrnutí: George se snaží být zdvořilý, Hermiona se přiznává a Fred se kvůli nim popadá za břicho.
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

 

Poznámka Překladatelky: Autorka se nechala inspirovat „really sexy“ obrázkem George v jeho pracovním oblečení, bohužel obrázek se na stránkách už nevyskytuje. Musel doopravdy stát za to, protože přes autorčinu lehkou tendenci k dlouhým větám, stojí George dle mého rozhodně za to ;-).

 

Když George uslyšel hlasitý chechot způsobený kouzlem, které bylo použito na dveře jejich obchodu a oznamovalo, že přišel nový zákazník, zapomněl na všechny sloupce čísel, které měl právě sčítat. Rychlý pohled na hodiny mu prozradil, že je pět minut po poledni. Rty se mu stočily do jemného úsměvu a tep se mu zrychlil. Byla to ona.

Člověk by si mohl podle Hermiony Grangerové prakticky seřizovat hodinky. Vždy dorážela na rodinné srazy včas, vždy o pět minut dříve než stálo na pozvánce, pokud tedy nepomáhala při přípravách (což bylo často) a vždy přicházela pět minut po začátku její polední pauzy, aby koupila to či ono vždy pro někoho, koho neznal, ale miloval ho za to, že ji donutil přijít do jejich obchodu.

Už to byly dva měsíce. Dva měsíce, co je Hermiona navštěvovala o své polední přestávce u Gringottů. Vždy dorazila pět minut po dvanácté a odcházela s různorodým nákupem pět minut před jednou. Ze začátku byl jejími návštěvami trochu překvapený. Nebylo to pro ni typické, aby si kupovala některý z jejich výrobků, přestože nakonec uznala, že ji některé jejich pokusy ohromily. Po dvou týdnech ji už ale nesledoval s podezřením, už nevěřil, že si z nich nějayým způsobem utahuje, protože vedou obchod pro taškáře. Dokonce ji přestal vnímat jako otravnou šprtku, která se je víc jak před deseti lety během jejich posledního ročníku v Bradavicích vícekrát, než si vůbec dokázal vzpomenout, snažila zastrašit.
Fred si toho samozřejmě všiml jako první. Ten den, co vešla dovnitř a on ustal ve všem, co dělal a jen naslouchal chechotu jejich začarovaného zvonku na dveřích, který ho upozornil na její příchod. Fred na něj zíral s pusou otevřenou dokořán, když spěchal od pultu, aby jí nabídl svou pomoc. Ou, jak jen se vymlouval.

Je to Hermiona. Ron by nás zabil, kdybysme k ní byli drzí.

Jsme tu od toho, abychom byli našim zákazníkům k službám, Georgi. Navíc, vzpomeň si, kolik toho za poslední týdny nakoupila. Třeba bude potřebovat pomoc.

Víš, radši bych ji nedovoloval dotýkat se těch nesprávných věcí. Bude mnohem lepší, když nebudu daleko, abych se ujistil, že nic nerozbije.

Jeho zpropadený bratr konečně pokynul na znamení, že mu důvěřuje. Pak si začal prospěvovat „George a Hermiona sedí na stromě a š-o-u-s-t-a-j-í“, písničku, kterou k Georgovu velkému nadšení složil během posledních šesti týdnů. Doteď měl ale štěstí, že Fred zatím nezašel dost daleko na to, aby ho ztrapnil před Hermionou.

Už takhle se choval v její přítomnosti podivně. Byla první ženou, kterou se snažil ohromit svým mozkem místo svých svalstvů. Jeho pokusy s ní flirtovat se ale setkaly s reakcí typu: „Jsi v pořádku, Georgi? Zkoušíte nové výrobky? Chováš se trochu divně.“ Místo: „Vezmi si mě, jsem tvoje,“ kterou si tak přál.

Každopádně dnes byl připraven. Po dvou a půl týdnech svými pokusy o flirt konečně překonal koktání spojené s návaly strachu, že ho odmítne. Přece jen byla skvělá, nemluvě o tom, že také opravdu hezká a na první pohled spolu neměli moc společného. Bylo logické, že se bál, že se mu vysměje v okamžiku, kdy se jí pokusí říct, že ho přitahuje.

Už to nebylo to slabé pobláznění, které s Fredem zažili, když ještě chodili do Bradavic. V té době pod peřinou šeptem pobaveně rozebírali, jaké by to bylo, kdyby jim rozkazovala v posteli nebo chtěli být tím chlapem, který jí donutí rozpustit si vlasy a chovat se lehce divočeji. To, co cítil teď - ne, to už nebyla touha. Skoro každé odpoledne trávili tím, že si povídali. Zjistili, že mají oba rádi nezvyklá kouzla, italské jídlo, mudlovské tajuplné romány, čarodějnickou historii a zelenou barvu. Nebylo to moc, ale dostatečně na to, aby si uvědomil, že toho můžou mít společného víc, než si kdy dokázal představit. Tudíž si nemohl pomoct, aby nebyl přesvědčený o tom, že toho může být mnohem víc a on na to zatím jen nepřišel.

Dnes měla na sobě jednoduchý hábit ve světle zlatavé barvě. Vlasy měla vyjímečně rozpuštěné, tudíž jí v neuspořádiných vlnách spadaly do půlky zad. Brýle na čtení jí sklouzly po nose způsobem, který nemohl nazvat jinak než roztomilým, a upřeně se dívala na obal Čarodějníckých cukrovinek, které si zde nejčastěji kupovala. Její hábit byl zdrženlivý, ale sexy. Obkresloval její tělo a dával pod svým materiálem tušit krásné křivky.

„Pokud nepřestaneš slintat a nevylezeš, začaruju tě a vezmu si ji sám.“

„Blbec,“ řekl George s úšklebkem, přestože se mu oči lehce přimhouřily, jak pozoroval Freda, aby se ujistil, že ví, že se má od ní držet dál.

Aniž by ztrácel další čas, sklouznul ze stoličky, rukama si prohrábl vlasy a zkontroloval své tričko.

„Zatracená holka,“ zavzdychal zoufale Fred. „Můj bratr si načechrává vlasy a producíruje se v upnutých džínách, jen aby zaujal malou rozkazovačnou šprtku. Čím jsem si to zasloužil?“

„Ztichni,“ zasyčel George a pohledem rychle sklouzl k uličce, aby zkontroloval, že ho Hermiona neslyšela. Když se ujistil, že si ničeho nevšimla, vykročil jejím směrem. Každý krok kupředu ho okrádal o kousek sebevědomí. Konečně stál vedle ní, doslova rudý jako rak. Z ničeho nic potící se dlaně si třel o kalhoty. „Zdravím tě.“

„Dobré odpoledne, Georgi,“ řekla Hermiona a jemně se usmála. Tváře jí lehce zrůžověly, když na něj pohlédla. Pak ukázala na cukrovinky. „Je tu jeden, ehm, skřet, se kterým pracuji. Miluje cukrové brky. Myslela jsem, že bych ho mohla překvapit.“

„Kazíš svoje spolupracovníky, drahoušku. Denodenně sem chodíš a něco nakupuješ. Doufám, že si dostatečně uvědomují, co v tobě mají.“ Najednou se mu zdál obal cukrovinek neskutečně zajímavý. Zaklel, když si uvědomil, jak mu začínají hořet tváře. Situace se nevyvíjela tak, jak si představoval. A to ani v nejmenším.

„To je novinka?“ zeptá se. Tělo mu ztuhne hned na několik způsobů, když ucítí její ruku urovnávající mu límec u saka.

„Ano,“ zděsí se svou vlastní chraplavou odpovědí, která by byla příhodnější v ložnici, než coby odpověď na obyčejnou otázku. „Právě jsme je zařadili mezi produkty pro zaměstnance. Koukám, že by se ti to hodilo k hábitu, že jo? Ani jsem si toho předtím nevšim.“

„Myslím, že je to dobrý nápad. Líbí se mi to,“ usoudila. Její hlas byl chraplavý a pro jeho vlastní dobro až moc svůdný. Shlédl dolů a pozoroval její prsty, které právě obreslovaly „KKK“* na pravé straně klopy. Nepřítomně si uvědomil, ža má nalakované nehty.

„Nevěděl jsem, že si lakuješ nehty,“ poznamenal, když zvedl ruku a jeho palec sklouzl po jemně růžovém nehtu. Rychle zvedl hlavu, když ji uslyšel se zhluboka nadechnout. „Promiň, Hermiono. Moje prsty, jsou hrubé, viď?“

„To je v pořádku,“ zakoktala, když se od něj odtáhla. „Hm, normálně si je nelakuji, ale Ginny u mě minule jeden lak nechala, tak jsem se ho rozhodla vyzkoušet.“

Díval se na ni, když se narovnala v ramenou, rty se jí stáhly do odhodlané linky způsobem, který si spojoval s obrázkem Hermiony, která se hodiny soustředí nad neřešitelným problémem. Když si žmoulala spodní ret, byla nervózní. Když si ho pomalu kousala, soustředila se. Když pozvedla lehce levý koutek, dělala něco, z čeho měla strach. Dneska byl pozvednutý, což mu vůbec nedávalo smysl.

„Je všechno v pořádku, Hermiono? Máš dneska moc stresu v práci?“

Opět se na něj podívala. Tváře měla růžovější, než je kdy viděl. Vzpomněl si na vánoční ples v jeho šestém ročníku. Vypadala krásně, což jen potvrzovalo jeho domněnku o jejím přirozeném jemném půvabu. Ale ona se jen červenala, když ji kluci žádali o tanec. Ale dnes neměla ve tváři vepsaný výraz alá „Dostaňte mě odtud, raději bych si četla“, který měla tu noc. Dnes nemohl její výraz rozluštit, jako by ho na ní snad ještě nikdy neviděl.

„Všechno je v pořádku, Georgi. Vlastně je práce tento týden víc jak poklidná.“ Vypadalo to, jako by se donutila přestat mluvit o práci, což bylo téma, které jí občas vydrželo až do konce její přestávky.

Polkl, když pozvedla ruku a teplé prsty se otřely nejdřív o jeho krk, a pak vklouzly do jeho vlasů. Když mu vjela do vlasů, nemohl od jejích nádherných hnědých očí odtrhnout zrak. V místnosti se najednou znatelně oteplilo, cítil, že se začal potit a jeho bílé tričko se mu přilepilo k zádům. Chtělo se mu zavřít oči, pohnout čelistí tak, aby se celá její dlaň dotýkala jeho tváře.

„Máš delší vlasy než dřív,“ poznamenala Hermiona bez dechu, což ho automaticky donutilo myslet na postel, vášnivé žadonění o něco víc. Pokusil se na ni podívat způsobem „Jsem to pořád jenom já George, a vážně si to každou noc nedělám s pomyšlením na to, jak si to rozdáváme“. Olízl si suché rty a uvažoval, jestli vůbec tuší, co s ním její obyčejný dotek udělal. „Líbí se mi.“

„Jen jsem teď neměl moc času na to se nechat ostříhat. Jsem teď dost zaneprázdněnej a k tomu ten nový obchod,“ konečně se donutil promluvit, potěšen sám sebou, že se nezakoktal. „Líbí se ti to?“

Přitakala. „Je to docela sexy.“

Oh můj Bože. Řekla nahlas slovo sex. Dobře, řekla sexy, ale to je docela blízko. Odvrátil se od ní, potichu přitom zamručel a upřeně se zadíval na čokoládové žabky, jak se snažil, aby jeho tělo Sakra Přestalo Reagovat. Mohl slyšet Freda, jak se za pultem pochechtává. Naštvaně se na své dvojče podíval. Zamračení se vytratilo, když si všiml Fredova úšklebku a gestikulace, kterou mu naznačil, ať si pospíší. Znovu se otočil jejím směrem a začal ze sebe soukat slova, která si v duchu už několik týdnů připravoval. „Hermiono, chtěla bys... teda chci říct, je čas oběda a ty vždycky přijdeš sem a já jsem tě vlastně nikdy neviděl něco jíst, takže... ehm, chtěla bys... je tu nová... to co se ti snažím říct je, že, ty pravděpodobně nebudeš chtít, ale, možná... někdy, nebo dneska, rovnou... Ital. Jo?“

Doprdele. Podělal to. Koukala na něj, rty rozevřené a on jednoduše věděl, že se mu začne každou chvíli smát. „Tak tedy, Georgi Weasley, trvalo ti to sakra dlouho,“ řekla nakonec upjatým hlasem, který nikdy, nikdy nezklamal v tom naplnit celé jeho tělo žádostí. V jejích očích uviděl záblesk něčeho, co tam ještě nikdy neviděl- zranitelnost. Olízla si rty, než se opatrně zeptala: „Chceš abych si s tebou vyšla, je to tak? Jestli ne, tak Bože, propadnu se hanbou.“

„Vážně? Šla bys se mnou?“ Ani kdyby stokrát chtěl, nedokázal si z obličeje smazat úsměv, kvůli kterému se mu později bude Fred s jistotou vysmívat. Najednou se zeptal: „Ale myslíš tím rande? Ne jenom jídlo se starším bratrem mého nejlepšího kamaráda, se kterým je náhodou sranda. Protože když mám pozvat na rande holku, co mě přitahuje, chovám se jako nemotorný pitomec.“

„Já tě přitahuji?“ Hermionin hlas byl tichý, tváře měla zbarvené do růžova a spodní ret si oždibovala způsobem, který naznačoval, že je překvapená ale potěšená.

„Ehm, no, jo,“ zakoktal se a tentokrát sám zrudl. Pořád se na ni díval, když směrem k Fredovi, který se teď tak hlasitě smál, že si George dokázal představit, jak mu po tvářích stékají slzy, pozvedl ne zrovna slušným způsobem prostředníček.

„Musím se k něčemu přiznat,“ řekla a pomalu se usmála.

„Přiznat?“

„Lhala jsem,“ zašeptal potom, co se rozhlédla, jestli je nikdo nemůže zaslechnout. „Nenakupovala jsem pro kolegy z práce. Já jen, no, chtěla jsem tě vidět a nenapadl mě jiný způsob.“

„Ty jsi co?“ Když se rozpačitě usmála, cítil, jak se mu koutky pozvedly do křivého úsměvu.

„Můj šuplík u stolu je plný cukrových brků a jiných věcí, které nepotřebuji,“ přiznala s jemným úsměvem na tváři. „Vím, vím. Připadám si jako zbabělý hlupák, ale byl to ten nejlepší nápad, na jaký jsem přišla od té doby, co jsem jednou před pár měsíci na narozeninách tvé mamky dospěla k tomu, že, no, že bych tě ráda víc poznala.“

„Tss, tss,“ zamlaskal jazykem a už si vůbec nepřipadal tak směšně. „Neposlušné děvče. Potuluje se tu a lže. Proč jsi jednoduše, nevím, někam mě nepozvala? Koneckonců, nejsi zrovna nesmělá.“

„V podobných věcech jsem!“ Když si všimla za břicho se popadajícho Freda, který se pořád díval jejich směrem, protočila na něj panenky. „Tak, každopádně jsem ráda, že jsi se konečně vymáčkl. Víš, musela jsem si každý týden nadělávat hodiny, abych si mohla udržet svůj „vidět- George- zvyk“.

Dobírala si ho, ale on se stejně nemohl přestat křenit. Došel k rozhodnutí, že byla ještě víc rozkošná, než si kdy myslel a že už byl na dobré cestě se do ní zamilovat. „Pojď,“ řekl, vzal ji za ruku a vedl ke dveřím, daleko od Freda a jeho šílených přisprostlých rýmovaček, se kterými opět začal. „Ještě je pořád dost času na sendvič u Děravého kotle, než se budeš muset vrátit zpátky do práce. A dneska večer tě u tebe doma vyzvednu a někam si vyrazíme. Opravdové rande. S polibkem na konci a příslibem další schůzky. Co ty na to?“

„Už plánuješ další schůzku?“ Hermiona se jemně smála a prsty ho pohladila po čele, když mu odstrčila ofinu z očí. Natáhla se a letmo ho políbila. Její teplé rty se setkaly s jeho v polibku, který sliboval další.

George se přiblížil, prohloubil polibek a nechal svůj jazyk polaskat její rty, než vklouzl do jejích horkých úst. Zavzdychal, cítil její ruce ve svých vlasech, polibek byl ze začátku nejistý ale postupně z něj čišela větší sebedůvěra. Když se od ní odtáhl, nechal své čelo odpočívat proti jejímu a jemně jí putoval palcem po čelisti. „Na tuhle chvíli jsem už dlouho myslel, Hermiono.“

„Já také,“ přiznala potichu. „A ano. Dnes večeře, polibek, další rande a uvidíme, kam to povede.“

„Přesně tak,“ řekl s jemným úšklebkem. Najednou se cítil uvolněný a uvědomil si, že svět byl zatraceně dokonalým místem. „Za chvilku jsem zpátky, Frede,“ zavolal, než ji chytil za ruku a spolu s ní vyšel z obchodu. „Pojďme se naobědvat, kotě.“

 

 

*KKK- Kratochvilné kouzelnické kejkle. Škodolibě doufám, že vám to také hned nedošlo:-P. Docela jsem se zastyděla, když mi až po půl hodině zoufalého hledání „WWW“ v módních amerických výstřelcích pomohl až -jak jinak- zdejší slovník.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Polední přiznání Od: sisi - 14.11. 2020
George je milý, hodný kluk, otázkou je, jestli nemá Hermiona v této rodině již jiný závazek, nebo jak to dopadlo po válce. Osobně bych Hermionu viděla vždycky raději s kýmkoliv jiným, než s Ronánkem - mamánkem. Takže mě moc potěšilo, jak nesměle a nápadně nenápadně hledá způsob, jak zaujmout mladého, úspěšného obchodníka. Díky za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Polední přiznání Od: NessC - 04.07. 2013
Normálně mi tahle dvojice k sobě moc nesedí, v téhle povídce mi to však nevadilo. :) Bylo to pěkné, děkuji za překlad. :)

Re: Polední přiznání Od: Jimmi - 23.12. 2012
Táto mi ušla, ale keď už doháňam resty... parádna poviedka, skvelý výber, úžasný preklad. (KKK mi nedošlo :D) Skončilo to krásne, ale mne z nej napočudovanie zostalo trochu smutno. Asi je to Vianocami, alebo tým, že mám ešte stále blbý pocit z filmu, čo mi baby včera odporučili (Labyrint s Tomom Feltonom), ale fakt mi je smutno a jediné, na čo dokážem myslieť je, že takéto dačo sa stáva len v rozprávkach. Všetka tá romantika a happyendy. Čo už, ale bolo to krásne a byť to reálne, tak im moc a moc držím palce. Ďakujem za parádny preklad.

Re: Polední přiznání Od: buffy11 - 28.11. 2012
Tak toto bol az nezvycajne nesmely George :-) - naozaj by som ani od jedneho z nich neocakavala taketo spravanie. Ale inac to bola mila poviedka.

Re: Polední přiznání Od: teriisek - 26.11. 2012
Fred je sice na zabití, ale bez něj by se chudáček George možná ani nerozhoupal... a Hermiona byla sladká. Divím se, že to napětí vydrželi tak dlouho, než se jim podařilo se domluvit! Díky moc za překlad, pěkná povídka!

Re: Polední přiznání Od: Pet002 - 23.11. 2012
Pěkná povídka. Díky za překlad.  

Re: Polední přiznání Od: Zuzana - 03.11. 2012
Teda, Fred sa rehotal ako kobyla, niežeby bráškovi v jeho trápení pomohol :) Ďakujem za preklad :)
Re: Polední přiznání Od: Gift - 03.11. 2012
A ja si naopak myslim, ze mu tim nakonec pomohl. George potreboval lehce popostrcit:-). Dekuji za komentar.

Re: Polední přiznání Od: zelaaa001 - 03.11. 2012
s pohľadu Freda to muselo byť neskutočne vtipné:D Tiež by som sa chytala za brucho. A stačilo jedno pozvanie a hneď všetko nabralo iný smer. škoda, že "really sexy" obrázok už nie je k dispozicií. Ďakujem za krásny preklad i poviedku.:)
Re: Polední přiznání Od: zelaaa001 - 03.11. 2012
až tak ma to pobavilo, že som zabudla na gramatiku:) 
Re: Polední přiznání Od: Gift - 03.11. 2012
Vidis a ja se tak musela usmivat na tvym komentarem, ze jsem si zadne chyby ani nevsimla:-). Moc dekuji za mily komentar, jsem rada, ze se libilo.

Re: Polední přiznání Od: marci - 02.11. 2012
Hezké Zápletka se dala odhadnout, ale koktající a nesmělý George byl k sežrání A ne - KKK mě nenapadlo... Popravdě mi naskočil pouze Kukluxklan, ale tam mi bylo jasné, že jsem vedle Díky moc - krásná jednohubka
Re: Polední přiznání Od: Gift - 03.11. 2012
stejna dedukce jako u JSark, je videt, na co, devcata, hned nemyslite- bile plaste!:-) kazdopadne moc dekuji za komentar, marci. Jsem rada, ze povidka mela nakonec preci jen docela dobry ohlas. Presne tim totiz mela byt- jednoduchou jednohubkou;-).

Re: Polední přiznání Od: denice - 02.11. 2012
Roztomile svižná povídka, George je poněkud váhavý, ale nakonec tedy neztrácel čas, že? Hermiona mi s jedním z dvojčat většinou neladí, ale tady se mi líbilo, jak na to šla pěkně pomaloučku polehoučku... Díky.
Re: Polední přiznání Od: Gift - 03.11. 2012
Holt chytra holka:-). A co se George tyce… no, byl v teto povidce doslova broucek, proto jsem neodolala. Dekuju za komentar.

Re: Polední přiznání Od: solace - 02.11. 2012
Bola to roztomilá poviedočka. Tiež si myslím, že by sa dvojčatá (je jedno či Fred alebo George) hodili k Hermione viac ako Ron, ten je pre ňu príliš ťažkopádny. Keďže sa na začiatku tak dlho oťukávali a boli nesmelí, akoby ani nepatrili do tohto storočia, trochu ma prekvapilo, ako sa to na konci poviedky rozbehlo - hneď bozk a veľké plány... Ale bolo to milé. Vďaka za preklad, Gift.
Re: Polední přiznání Od: Gift - 03.11. 2012
Tezkopadny je moc trefna, elegantni argumentace, vic jak souhlasim! Dekuji za hezky komentar;-).

Re: Polední přiznání Od: FlorenceMabel - 02.11. 2012
Mě se to líbí. Mě se to moc líbí. George ke k Hermioně kouzelný. Po téhle povídce mi k sobě úžasně padnou. Rozhodně víc než Hermiona/Ron. Toho k ní vážně nemusím. Ale na Draca George pořád ještě nemá :D. Hezký překlad, povedl se ti. A na KKK jsem nepřišla:)
Re: Polední přiznání Od: Gift - 03.11. 2012
To jsem rada, Flo:-). Souhlasim, ani mne Ronanek moc nesedi a co se Draca tyce… no to je jak porovnavat predesle parovani s Percym k Severusovi- kazdy ma neco do sebe, ale kazda z nas by si ke konci asi prece jen vybrala jednoho urciteho… ja uprimne mam velkou slabost pro Severuse:-D.

Re: Polední přiznání Od: Jacomo - 02.11. 2012
Nádherná povídka, nádherný překlad... Já jsem tedy Hermionu prokoukla hned (myslím ty podezřelé nákupy), ale bylo to tak krásně roztomilé. Ti dva se mi spolu začínají zamlouvat PS: Malé upozornění na chybičku - slovo hanba se píše s n (jako hanebný).
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Jupiii ze by se mi podarilo nekoho zlakat k memu oblibenemu paru?:-) cim vic nas fanousku paru Hermiona/George nebo Fred je, tim vic muze byt svet zrzavejsi!!:-D  jsem moc rada, ze se libilo, a diky za upozorneni.
Re: Polední přiznání Od: Patolozka - 02.11. 2012
Pat opravila:-)

Re: Polední přiznání Od: JSark - 01.11. 2012
Ha, vedela som, že Hermiona tam nechodí, aby kupovala kolegom cukrovinky. KKK, nejako som sa nezamýšľala nad celým znením, prišlo mi, že keď to majú na obale svojho tovaru, tak je to ich značka. Inak by som asi myslela na kukluxklan. 8o Vďaka za preklad. Ozaj, nebol už raz George? 
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Nojo, Hermiona byla pekne pruhledna, ale jeji milovany na to ne a ne prijit:-). Jinak mas skvele asociace, JSark, tve podani KKK me moc pobavilo, Rowling asi uz moc ne, dala si holka pekny pozor. A ano, George uz byl, hned v prvni kapitole, dluzila jsem mu veselejsi povidku, ale moc dobry postreh.

Re: Polední přiznání Od: Koki - 01.11. 2012
Skvělá povídka. Po chvíli čtení mě napadlo, že Hermiona určitě nic nekupuje pro kolegy. A taky že jo. A Fred který se pořád jen smál byl taky dobrý.
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Tesi me, ze se nejen libilo, ale i pobavilo, Koki;-).

Re: Polední přiznání Od: Eggy - 01.11. 2012
musim sa priznat ze to KKK mi doslo :D pekny pribeh aj ked ja by som freda asi nakopala do zadku :) dakujem za preklad ...
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Nojoo dvojcata, coby jedinacka me sourozenecke vztahy fascinuji:-D. za KKK mas bod a k tomu jeste diky za komentar!

Re: Polední přiznání Od: kopapaka - 01.11. 2012
Hezké. Sice mi vždycky příjde, proč pořád jiný pairing, ale jinak je to povedené. Asi se budu muset pustit do hledání něčeho Harry/Ginny   Já měl s KKK spíš opačný problůém, před nějakým časem jsem potřeboval celé znění do povídky a ani za nic jsem si nemohl vzpomenout
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Aby se Hermiona i prekladatelka nenudila:-). Budu drzet palce pri hledani.

Re: Polední přiznání Od: larkinh - 01.11. 2012
To bylo krásný :) Hlavně že se nakonec domluvili :) Mohlo jim to trvat dýl, a pak  by si Hermiona musela v práci vyžádat extra skříň, aby ty věci měla kam dávat :)
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Presne tak, nemohli kolem sebe prece krouzit na veky, to je dokonce i zdravi skodlive!!:-) dekuji za pochvalu.

Re: Polední přiznání Od: Margotka - 01.11. 2012
Krásná povídka, taková roztomilá :)  Díky za překlad. :)
Re: Polední přiznání Od: Gift - 02.11. 2012
Ano, chtela jsem k dusickam neco trosku sladkeho, zu takhle je venku sedivo… jsem rada, ze se libilo, diky za komentar, Margotko;-).

Prehľad článkov k tejto téme:

nehimasgift: ( Gift )22.05. 2015Hermionina slovní úloha
inell: ( Gift )26.04. 2015Nemesis
nehimasgift: ( Gift )18.01. 2015To není to samé
nehimasgift: ( Gift )03.11. 2014Pod vlivem?
nehimasgift: ( Gift )16.10. 2014Mimořádné vysílání
ambiencealikw: ( Gift )27.09. 2014Sapiosexuál
floatsodelicately: ( Gift )21.08. 2014Dylan
GrandeVanillaSkimLat: ( Gift )07.04. 2014Tady velím já II.
GrandeVanillaSkimLat: ( Gift )27.03. 2014Tady velím já I.
PromiseMeYourTragedy: ( Gift )17.02. 2014Chlapec a dívka
floatsodelicately: ( Gift )07.02. 2014Kdo si počká, ten se dočká
Orien's Girl: ( Gift )28.01. 2014Rozdíl mezi tequilou a vodkou II.
Orien's Girl: ( Gift )17.01. 2014Rozdíl mezi tequilou a vodkou I.
nehimasgift: ( Gift )07.01. 2014Zatlač
SlashMyDreams: ( Gift )09.10. 2013Burnt Out Ends
floatsodelicately: ( Gift )29.09. 2013Pan dokonalý
Jack of the North: ( Gift )19.09. 2013Covodpověděla?
Jack of the North: ( Gift )16.09. 2013Učedník
drcjsnider: ( Gift )13.09. 2013Kdy jsi na to přišel?
Jack of the North: ( Gift )10.09. 2013Ohňostroj
drcjsnider: ( Gift )07.09. 2013Nonverbální komunikace
Anaphalis: ( Gift )09.08. 2013Jednoduché počty
nottonyharrison: ( Gift )02.07. 2013Walk-In Double II.
nottonyharrison: ( Gift )22.06. 2013Walk-In Double I.
Somigliana: ( Gift )12.06. 2013První polibek II.
Somigliana: ( Gift )01.06. 2013První polibek I.
angelically-devilish: ( Gift )22.05. 2013Vrať mě do života II.
angelically-devilish: ( Gift )12.05. 2013Vrať mě do života I.
GrandeVanillaSkimLat: ( Gift )02.05. 2013V korunách jabloní
Blackrose Malfoy: ( Gift )22.04. 2013I ti nebojácní mají někdy strach
drcjsnider: ( Gift )15.04. 2013Kdo nerandí, jako by nežil III.
drcjsnider: ( Gift )07.04. 2013Kdo nerandí, jako by nežil II.
drcjsnider: ( Gift )31.03. 2013Kdo nerandí, jako by nežil I.
luvscharlie: ( Gift )21.03. 2013Hérečkoismus dramatikus
Kazuko1: ( Gift )11.03. 2013Déšť, její živel
luvscharlie: ( Gift )01.03. 2013Weasleyovic trojčata zachraňují situaci
Roses on Thursdays: ( Gift )19.02. 2013Čistoskvoucí
Liquid Laughter: ( Gift )09.02. 2013Cesty osudu
luvscharlie: ( Gift )30.01. 2013Opepřeno vášní
remuslives: ( Gift )20.01. 2013Žhavý chladič lásky
Laurielove: ( Gift )10.01. 2013Jak se ti to líbilo?
inell: ( Gift )31.12. 2012Seznam
Liquid Laughter: ( Gift )29.11. 2012Lány plné jetele
FairlightMuse: ( Gift )22.11. 2012Dobré ráno III.
FairlightMuse: ( Gift )17.11. 2012Dobré ráno II.
FairlightMuse: ( Gift )12.11. 2012Dobré ráno I.
inell: ( Gift )01.11. 2012Polední přiznání
inell: ( Gift )22.10. 2012Hurykán
Anaphalis: ( Gift )17.10. 2012Kávové lžičky
inell: ( Gift )07.10. 2012Pozornost
Burning-candlelight: ( Gift )27.09. 2012Zemřu jako panic
donahermurphy: ( Gift )17.09. 2012Dvacet (více méně) nahodilých faktů o Hermioně Grangerové
sellthelie: ( Gift )08.09. 2012Splátka, Část II.
sellthelie: ( Gift )03.09. 2012Splátka, Část I.
inell: ( Gift )24.08. 2012Květiny
inell: ( Gift )15.08. 2012Slib
. Úvod k poviedkam: ( Gift )14.08. 2012Jednorázovky od Gift - úvod