AUTOR: SiriuslyPadfoot'sGal
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/3324498/1/We_Happy_Few
PŘEKLAD: Florence
WE HAPPY FEW - Pár šťastlivců
Část první B: LASKAVOST
Poznámka překladatelky: Páni! U minulé kapitoly jsem od vás obdržela 20 komentářů! Moc vám děkuji, že jste se mě rozhodli v překladu povzbudit J. Tahle „půlka“ je delší než ta minulá, tak si ji užijte… A děkuji Kaitlin!
ooOoo
„Dokonce ani šťastný život nemůže být bez temných chvil, slovo ‚štěstí‘ by totiž ztratilo smysl, kdyby k němu nepatřilo odpovídající množství smutku.“
Carl Gustav Jung
ooOoo
Hermiona nervózně sevřela medailonek na krku. Nikdy v celé historii Odboru záhad nikdo nežádal o pomoc někoho zvenčí. Ale ona musela, jinak by se testování taky mohlo protáhnout na roky. Čím víc jich bude, tím rychleji přijdou na to, jak to funguje.
Ten projekt začal jako něco obyčejného, ale stalo se z něj mnohem víc.
Brousek byl přesvědčený, že kouzelnická společnost, zvláště pak ministerští pracovníci, je jako celek v depresi. Válka byla u konce, ale stále fungovala jako parazit, který vysává štěstí z těch nejšťastnějších událostí.
Lidé si nebyli jistí, zda by měli o zvěrstvech napáchaných během války mluvit nebo zda by měli předstírat, že se nikdy nic takového nestalo.
Přišel za ní s nápadem. Chtěl, aby vymyslela něco, co by posílilo morálku, něco, co by pomohlo uchovat si nejšťastnější zážitky života. Původně si pohrávala s myšlenkou, že by nějak použila kouzlo zábavy na celou ministerskou budovu, ale to by bylo těžké udržet.
Byla v Doupěti, když ji popadla inspirace. Byl den Charlieho třicátých narozenin, ale ta událost měla daleko od radosti. Charlie totiž zemřel při jednom z nájezdů týden před finální bitvou.
Weasleyovská obvyklá pozdní snídaně byla mimořádně pochmurnou událostí. Molly sotva požádala Freda, aby přinesl brambory, než se rozbrečela. Ron okamžitě vyskočil od stolu a opustil jídelnu.
Ron strávil příliš mnoho času tím, že myslel na ostatní, snažil se každému pomoct. Byl plný bolesti, a tak udělal jedinou věc, která mu pomohla cítit se alespoň na chvíli šťastnějším.
Když Hermiona vstoupila do jeho pokoje, seděl na posteli s černou kamennou miskou mezi nohami.
Jeho myslánkou.
Neudělala žádný zvuk. Nechtěla ho donutit vstoupit do přítomnosti. Pouze ho pozorovala, zatímco si přehrával nejšťastnější okamžiky svého života.
Tam ji ta myšlenka zasáhla. Co kdyby bylo něco takového dáno veřejnosti? Něco, co by bylo schopno přenést člověka do dob jeho největšího štěstí?
Začalo to jednou myslánkou, ale pokračovalo to jako mnohem víc. Mělo to skutečně vyřešit ten problém.
Začalo se s jednoduššími úpravami.
Jak vybrat svou nejšťastnější vzpomínku? Snažila se přijít na nějakou svou, ale každá, která jí přišla na mysl, byla poznamenána zásahy války. Nebyla si jistá, jestli vůbec měla nějaké šťastné vzpomínky z minulosti.
Co když si člověk nedokáže vzpomenout na nic šťastného? Co když všechno, co lidi činí šťastnými, jim nakonec jenom připomene to, co je pro ně nyní zdrojem bolesti? Nemusela zvažovat odpověď na tyto otázky, protože jednoho dne zakopli o kouzlo, které to udělalo za ně. Kouzlo samo vybralo vhodnou vzpomínku uživatele.
Znovu si přejela rukou přes náhrdelník a otřásla se. Oni to udělali. Vytvořili něco, co může přehrávat oblíbené vzpomínky člověka.
Všechno bylo v pořádku. Spolupracovníci hlásili vynikající výsledky testování. Zdálo se, že experiment je úspěšný.
Začali produkt vyrábět hromadně, aby bylo dost pro všechny ministerské pracovníky. V tu dobu to poprvé otestovala na sobě.
Složila si hlavu do dlaní a vzpomněla si na ten den – ten den, kdy zjistila, že něco, na čem pracovala po celé měsíce, nefunguje. No, nefungovalo to, jak si představovala, alespoň tedy pro ni ne. Bála se, že to znamená konec tohoto projektu.
Ale nemohla to vědět jistě. Rozhodla se to vyřešit a přikázala si zůstat pozitivní. Ještě nevěděla nic jistě.
Potřebovala na testy více lidí. Víc než je těch, o kterých se nemluví.
Potřebovala vědět, jestli vynález funguje pro všechny a také pro všechny stejně. Potřebovala vědět, proč to na ni reaguje jinak a jestli to má stejnou reakci i na někoho jiného.
Bála se, že její vynález by mohl dělat i něco jiného, než jaký byl jeho původní účel.
„Grangerová?“
Zvedla hlavu ze svých rukou, jen aby se mohla podívat do šedých očí, tvrdých a studených jako kov.
„Jsi tu brzy,“ promluvila.
„Jsem tu přesně,“ odpověděl. „V tom je rozdíl.“
„No, je za pět minut dvě. Řekla jsem Ronovi a Harrymu, aby tady byli ve dvě, což znamená, že máme ještě deset minut, než sem přijdou.“
Odfrkl si a posadil se naproti ní. Zaměřil se na ni svým chladným pohledem a čekal, až promluví. Když se té chvíle nedočkal, rozhodl se, že je čas, aby dostal nějaké odpovědi.
„Takže, knihomolko, řekneš mi, co ode mě potřebuješ?“
„Potřebuju nějaké lidi, aby otestovali nový vynález. Ti lidé musí být z ministerstva.“
„Hm,“ přikývl pomalu. Se zvědavostí zaznamenal, že si Hermiona nervózně mne ruce. Ruce, které má určitě zpocené. Jemně si kousala rty a dělala všechno proto, aby se vyhnula očnímu kontaktu s ním.
Zůstal na chvíli zticha, ale svůj pohled z ní nespustil. Mohla cítit, jak ji jím propaluje. Proč se kvůli jeho pohledu obávala, že by mohl zjistit každé její, i sebemenší, tajemství?
„A řekneš mi skutečný důvod, proč potřebuješ mě?“
„To je skutečný důvod, Malfoyi.“
Ušklíbl se. „Na chvíli jsem ti to skoro uvěřil, Grangerová. S trochou cvičení by se z tebe mohl stát dobrý lhář.“
„Doufám, že nikdy nebudeš mít děti, Malfoyi. Mohly by být to nejbližší Satanovi, co svět kdy viděl.“
Zasmál se a odpověděl: „Když už mluvíme o Satanovi, vážně bys měla ulehčit své duši a udělat si něco s vlasy. Musí být věčné utrpení to nějak učesat.“
„Vážně? Tak mi dej vědět, až budeš připravený na schůzku, podepíšu ti to vlastní krví.“
„Odvážné,“ zvedl obočí a pokračoval, „to mám rád. Kdybych někdy potřeboval pomoc s útěkem z pekla, dám ti vědět.“
„Idiote.“
„Knihomolko.“
„Hmf!“ zasténala. „Nenávidím, jak ze všeho dokážeš udělat urážku.“
Povzdechl si a znovu se opřel do křesla. „Je to dar.“
„Měl bys najít způsob, jak ho rychle vrátit zpátky.“
„Ne, myslím, že to neudělám,“ ušklíbl se. „Docela si užívám tvoji rudou barvu na tváři.“
„Bastarde,“ zamumlala a snažila se zklidnit dech. Její tvář zrudla ještě o trochu víc.
„Omyl. Vlastně jsem se narodil z úplně legitimního svazku. Takže proč si neušetříš svoje urážky na později a neřekneš mi, proč jsem se do toho nechal navézt.“
„Já jsem tě do ničeho nenavezla.“
„Ne, ale Potter ano. Mimochodem, za co ti vlastně dluží?“ zeptal se, zatímco vrátil obočí na své původní místo.
Její hlava vylétla vzhůru a ona se mu poprvé za celý čas podívala do očí. Ten vztek, co měla v očích předtím, zmizel jen proto, aby ho nahradila nervozita. Těšila ho její úzkost a ten kašel, který jí způsobil, ale na druhou stranu mu to přivodilo i nějaké starosti.
Nikdy za celý život neviděl Grangerovou tak vyvedenou z míry. Nechovala se tak, ani když čelila Voldemortovi.
Neměl čas zeptat se jí na nic dalšího, protože zrovna v ten okamžik vpadl dovnitř Potter a Weasley.
Potter si všiml Hermioniny úzkosti a Dracovy přítomnosti a zdálo se, že došel k závěru, jaký rozhovor se tu konal. Než si sedl vedle Draca, probodl ho varovným pohledem.
Draco sledoval, jak se Weasley naklonil k Hermioně a věnoval jí na tvář nechutně sladký polibek. Rozhodně ho zaujalo, jak se chovala, ne že by snad vůbec někdy nebyl zaujatý.
Byla fascinující stvoření, i když ještě chodili do Bradavic. V ženách četl jako v otevřených knihách, ale v ní ne.
Prostě se do ní nedostal. Jako první si všiml jejího mudlovského původu, ale pak, během války, si začal myslet, že její charakteristika ho přesahuje. Nechápal, jak mohla představovat tolik věcí najednou, jak mohla být tolik lidí v jednom těle. Když se na ni podíval, viděl malý kousek Pottera, Weasleyho, Brumbála, Snapea, McGonagallové a dokonce i malý kousek sebe samého. Zdálo se, že má schopnost vzít si z lidí to nejlepší a vsáknout to do sebe jako houba.
Když byla naštvaná, viděl v ní sám sebe. Možná proto ji tolik dráždil, chtěl to vidět. Její oči se rozhořely něčím, co bylo podobné ohni, ale pak se proměnily v chladnou ocel, a to byla ta jeho část. Dávalo mu to takový hluboký pocit, který nedovedl pojmenovat. Teď, když o tom tak přemýšlel, napadlo ho, že by to mohla být pýcha. Pýcha, protože věděl, že v něm viděla něco dobrého k napodobení.
Strávil tolik času ze svého mladého života hádáním, která ta z jejího velkého zvěřince osobností je její část. Vždy si myslel, že nebýt jejího původu, byla by zařazena do Zmijozelu. Vyloženě chytře mátla každého v okolí, ale jeho neoklamala.
„Dobře,“ začala, „všichni tři víte, že patřím k těm, o kterých se nemluví, takže je jasné, že vše, co řeknu, nesmí být nikde zopakováno. Když podepíšete tento papír, podepíšete jím smlouvu a věřte mi, nechcete čelit následkům.“
Zlaté trio se rozesmálo. Slyšel, jak Weasley zamumlal jméno – Marietta Edgacombeová. Snažil se zahnat pocit, že byl vynechán, protože Malfoyovi nejsou nikdy vynecháni (pravidlo 211). Nechtěl být součástí té jejich skupinky. Trio se skládalo za třech, zdálo se, že svět funguje ve trojicích.
S krátkým nádechem, který jí měl pomoct uklidnit se, pokračovala. „Náš vynález byl inspirovaný myslánkou, ale je modernější, víc ovladatelný. Brousek za mnou přišel, protože věřil, že lidé, a to obzvláště pracovníci na ministerstvu, jsou nešťastní.“
Draco si odfrkl a poposedl si. Hermiona se na něj podívala. Ten pohled nebyl vzteklý, ale rozhodně měl daleko k přátelskému.
„Vím, co si myslíš. Tohle není nějaký politický výmysl, který by všechny donutil být šťastnými, to není tenhle druh magie. V podstatě jsme vytvořili přenosné zařízení, které umožňuje najít a uložit uživatelovy nejšťastnější vzpomínky. Vzpomínky, které mohou být přemítány, kdykoli to člověk potřebuje. Vlastně to byl Ron, kdo mě inspiroval.“
Ron se začervenal a Harry ho přátelsky poplácal po zádech.
„Ale je tu ještě pár zádrhelů, které musíme vyřešit. Původně jsme vymysleli jenom jednosměrnou myslánku, ale pak jsme narazili na kouzla, která to udělala ještě pokrokovějším. Způsobili jsme, že teď se můžou vzpomínky najít samy, ale v některých případech to nebyly ty vzpomínky, které by testovaný očekával. Jindy to zase nebyly vzpomínky jako také, spíš šťastné výmysly. Také si nejsme jistí, zda se vynález může aktualizovat, když si uživatel vytvoří nové hezké vzpomínky. Protože nemůžeme kontrolovat, jaké vzpomínky si utváříme nebo to, co nás těší, je těžké to testovat, takže potřebujeme víc testovacích subjektů. Žádám vás jen o to, abyste v následujících několika týdnech vynález používali. Dávejte pozor, zda si všimnete něčeho neobvyklého nebo jestli se vaše vzpomínky změní.“
Skončila svoji řeč s malým úsměvem a složila ruce do klína. Draco promluvil jako první, ale ona se stále vyhýbala jeho pohledu.
„Co přesně jste vynalezli?“
„No, vlastně ještě nemáme jméno. Ale tady jsou vaše.“
Sáhla do kabelky a vytáhla tři zlaté řetízky s pohupujícími se přívěsky. Každému jeden podala. Draco si všiml, že Harry obdržel přívěsek ve tvaru zlatonky a Ron koště.
Rukama popadl svůj vlastní a podíval se na něj. Přívěsek měl tvar zlatého dráčka s očima z nádherného stříbra. Vzhlédl, aby zjistil, že se na něj dívala. Nebyl jistý, co si myslí. Mnoho lidí mu dávalo věci s motivy famfrpálu nebo hadů nebo cokoli se Zmijozelem. Nebyl si jistý, proč vybrala něco tak jednoduchého, jestli kvůli jeho jménu nebo kvůli tomu, že ho znala o něco víc, než si myslel.
Rozepnula si první knoflík u své košile. Weasley vypadal, jako kdyby mu oči nad tím jeho směšně pihovatým nosem měly vybuchnout. Vytáhla si z pod oblečení svůj vlastní přívěsek ve tvaru zlaté knihy. Draco nebyl ani v nejmenším překvapen.
Všiml si, že se Potter culí, ona se na něj trochu rozpačitě usmála.
„Chceš po mně, abych nosil zatracený medailonek?“ ušklíbl se Draco.
Vystrčila vzdorně hlavu, její oči se setkaly s těmi jeho. Všiml si, že v těch jejích se objevil oheň v těsném závěsu s ledovou ocelí.
„Zdá se, že už jsi zapomněl, že sis ještě na škole nechal vytetovat toho směšného hada a věř mi, tohle není horší.“
Pomyslel si, že na chvíli se jí na obličeji objevil úšklebek, který prohrál bitvu s úsměvem. Také ji mohly stejně tak dobře vyrůst blonďaté vlasy a oči změnit barvu na stříbrnou. Nikdy ho nepřestávalo udivovat, jak podobná mu je v takových chvílích.
Pod jeho pohledem začala být opatrná a také víc sebevědomá. Chtěl jí říct, aby s tím nepřestávala, ale věděl, že by to bylo směšné.
Odvrátila pohled a sundala si z krku náhrdelník.
Otevřela svou přívěskovou knihu, jako kdyby to byla skutečná kniha na čtení, a naznačila jim, aby udělali to samé.
Draco si chvíli pohrával se svým drakem, dokud nenašel spoj a otevřel ho. Musel držet svůj jazyk za zuby, aby nepoznamenal, že by mohl nosit řetízek, ale jen holky nosí přívěsky.
„Začněte tím, že dejte palec na levou stranu medailonku. Nechte ho tam třicet sekund, v tu dobu náhrdelník určuje vaše vzpomínky. Když si přejete vzpomínky ukázat, dáte palec na pravou stranu. Vzpomínky budou přehrány, uvidíte je ve své mysli. Pokud si budete přát vzpomínky ukázat jiným lidem, bude stačit, když se dotknete obou stran a vzpomínky se sami přehrají ve zmenšeném obrazu, stejně jako v myslánce.“
Draca začal pálit palec a to ho udělalo nervózním, což bylo v přímém rozporu s pravidlem číslo 9, „Malfoyovi nejsou nikdy nervózní.“
To pálení přestalo a Hermiona jim řekla, že je to hotové.
„Jestli chcete, můžete zůstat a svoje vzpomínky si prohlédnout, ale jestli chcete, můžete odejít. Chci po vás jen, abyste mě kontaktovali každých pár dní a řekli mi, jestli se něco změnilo.
Draco zíral na svůj náhrdelník s nepopsatelným výrazem na tváři, trochu se to podobalo strachu. Ale on se přece nikdy nebál (pravidlo 19)!
Nevšiml si, že Potter a Weasley si už stoupli a rozloučili se. Tak trochu se té věci bál. Koneckonců, pravidlo číslo jedna jasně říká, že Malfoyové nic necítí, obzvláště ne štěstí. Když se velmi pozorně rozebere štěstí, ukáže se, že je to vlastně jenom slabost. Jeho otec mu vždycky říkal, že život není o štěstí.
Draco se ho jednou zeptal, o čem tedy život je, když ne o štěstí. Jeho otec řekl, že je o moci, ale Draco ještě nenašel vhodnou odpověď, která by seděla jemu.
Co když nikdy nebyl skutečně šťastný? Co mu pak ukáže ten náhrdelník?
Všiml si, že pokoj ztichnul a ke svému podivu zjistil, že oba jeho spolupracovníci už opustili místnost.
Hermiona stále seděla naproti němu, byl trochu překvapený, že neodešla s ostatními. Podíval se zpátky na svůj přívěsek, ale vyrušila ho její slova.
„Slyšela jsem o tvém příspěvku na výzkum Vlkodlačí nemoci. Bylo to velmi štědré, Lupin by byl vděčný.“
Draco jen přikývl. Vůbec poprvé zmínila nějaký z jeho pokusů se vykoupit. Jen slyšet její slova mu dalo pocit, že dosáhl mnohem víc.
„Mrháš svým časem na mém testování.“
„Proč si to myslíš?“ zeptala se.
Odmlčel se, rozhodoval se, jestli jí to má říct nebo ne. Nebyl si jistý, jak by to znělo a on nechtěl, aby ho litovala. Připomněl si, že tohle byla Grangerová a ačkoli mohla litovat domácí skřítky, vlkodlaky a všechny další potřebné tvory, nikdy by nelitovala jeho.
„Nemám nic dobrého, na co bych vzpomínal.“
Její oči se rozšířily, ale ne v překvapení. Jednou přikývla a pokračovali v tichu. Po pár okamžicích zavřel svůj přívěsek a dal si ho na krk.
Když vzhlédl, její oči byly zaměřeny na malého draka na bílé hrudi, která mu vykukovala z pod košile. Zůstal pár chvil nehybný, sledoval, jak pozoruje jeho přívěsek, jeho.
Když znovu vzhlédla, vypadala vyděšeně a nepodívala se mu do očí. S náhrdelníkem sevřeným ve své ruce si náhle stoupla.
Přikývla na rozloučení a vydala se ke dveřím. S rukou položenou na klice se zastavila. Vypadalo to, jako by sama se sebou bojovala. Zhluboka se nadechla, sebrala všechnu svoji odvahu a zády k němu zašeptala.
„Děkuji ti za laskavost,“ otevřela dveře. Když už byla skoro celá venku, dodala: „Draco.“
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 11.10. 2012 | Část pátá C: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 09.10. 2012 | Část pátá B: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 06.10. 2012 | Část pátá A: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 03.10. 2012 | Část čtvrtá B: Sluneční náruč | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 30.09. 2012 | Část čtvrtá A: Sluneční náruč | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 27.09. 2012 | Část třetí B: Chyby | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 24.09. 2012 | Část třetí A: Chyby | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 21.09. 2012 | Část druhá B | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 18.09. 2012 | Část druhá A | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 15.09. 2012 | Část první B: Laskavost | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 12.09. 2012 | Část první A: Laskavost | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 16.08. 2012 | Úvod k poviedke | |