Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Stronger

Kapitola sedmá

Stronger
Vložené: tigy - 18.08. 2012 Téma: Stronger
Florence nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

AUTOR: provocative envy

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/2473780/1/Stronger

PŘEKLAD: Florence

BETA-READ: Twilly

 

STRONGER

Kapitola sedmá

Poznámka autorky: Vážně jsem měla napsaných už pět stránek téhle kapitoly, když jsem si uvědomila, že to nenávidím. Draco spadl spíš do deprese, než aby byl frustrovaný, a Hermiona byla zase příliš milá, když zvažuju poslední události. Takže jsem změnila pár věcí a udělala jsem z tohohle ústřední kapitolu - unáhlené rozhodnutí na konci se stane jiskrou celé romantické zápletky tohoto příběhu.  Dobré znamení toho nápadu je, že přemýšlím o konci, který je ale hořkosladký.


Poznámka překladatelky: Tak se po týdnu dovolený, kde jsem neslyšela ani jedno anglický slovo, vracím opět k překladu. Rozhodla jsem se, že je to lepší nápad, než si vybalovat všechno to špinavé oblečení…


 OOO

Přidržel jsem Pansy dveře do Tří košťat, když jsme uslyšeli ty výkřiky. Byly ostré a pronikavé, mísila se v nich čirá hrůza, a nejhlubší zoufalství. Krátce poté se shluk vyděšených studentů a prodavačů prohnal dolů po ulici.

Černé postavy s bílými maskami se oháněly hůlkami, a na schoulené civilisty posílaly smrtící kletby. Pansy mi sevřela ruku, její překvapení rychle nahradil spokojený úsměv. Já jsem zůstal bez výrazu, oddělen od světa a všech jeho hrůz.

Ačkoli jsem tam stál, nejistý, zda utéct nebo se připojit ke svým druhům v jejich nemyslném počínání, věděl jsem, že se nemůžu pohnout. Mohl jsem to pozorovat, bez moci to zastavit, a bez chuti se připojit, mohl jsem zůstat na okraji, příliš slabý na boj, a příliš slabý na poskytnutí pomoci.

Vzpomněl jsem si na to, jak málo času uplynulo od té doby, co jsem toužil po Znamení a na s tím spojené vraždění. Vzpomněl jsem si na to, jak moc jsem chtěl mít povolení zabíjet.

Pansy už mě opustila, její plášť vlál kolem jejích kotníků. Sebrala bílou masku, kterou odhodil muž bez tváře, kterého zasáhl výbuch všech budov v dohledu.

Chtěl jsem utéct tak daleko, jak bych jen mohl od téhle zkázy, chtěl jsem se schoulit do malého klubíčka, a vyvzlykat se nad mými vadami.

Místo toho jsem udělal pokusný krok vpřed a nechal jsem se unášet spěchem davu. Uviděl jsem Pottera a Weasleyho s vytaženými hůlkami, jak se pokoušeli odrazit útok smrtijedů, Grangerovou jsem nikde nezahlídl.

Nějaký Mrzimor z pátého ročníku mě praštil do žeber, až jsem spadl do temné uličky. Rozhodl jsem se přečkat útok tam, chráněn od všeho a ode všech. Klopýtl jsem dozadu, a s nadějí, že jsem už u zdi, jsem upadl.

Nohou jsem narazil na něčí tělo, což zapříčinilo, že jsem dopadl na chodník.

„Sakra,“ zasténal jsem, a podepřel si poraněnou hlavu.

„Kdo je tam?“ zareagoval ostrý mužský hlas na mé sténání.

„To je sloupá otázka. Kdo jste vy?“ zeptal jsem se podezřívavě a sevřel jsem hůlku.

„Jmenuju se Timothy Davison,“ odpověděl mi ten cizinec. „Nejsi jeden z nich, že?“

„To závisí jedině na tom, koho myslíte tím nich,“ řekl jsem mu jízlivě.

„Ty šílence v maskách, samozřejmě.“

„Ne,“ řekl jsem pomalu s rozvahou. „Ne, nejsem jedním z nich.“

„To je dobře. Musel bych tě zabít, kdybys byl.“

„O tom jsem ani na chvíli nepochyboval.“

Následovalo několik minut ticha. Bolest hlavy absurdních rozměrů mi kalila myšlenky. Slyšel jsem jen odporný zvuk kombinace nepozemských výkřiků a bouřlivého smíchu.

„Je to hrozné, že?“ zeptal se mě Davison

„Co tím myslíte?“

„Je to vzpoura, to je jasný a jednoduchý. Jsou posedlí krví, mučením lidí, které už zabili, jen proto, že je baví sledovat, jak se svíjí na podlaze. Sázejí na to, jestli je lepší, když mučí živé nebo mrtvé. Asi to nemůže být taková zábava, dokud všechen vzdor obětí neodejde, odpověděl a podrbal se na bradě.

„Jsou to pořád lidé. Věří ve své věci stejně jako vy… my věříme v naše,“ odsekl jsem prudce, zlobil jsem se na mužovo nepřátelské prohlášení.

„To nejsou věci, chlapče.“

„Vážně? Tak co by to mělo být?“

„Je to strach. Brojí proti změnám, protože jsou děsivé. Chtějí navrátit vše do Temných dob, kde čistá krev znamenala sílu, a naše dva světy byly rozděleny těmi nejtlustšími a nejpevnějšími hradbami, jaké si lze představit. Reagují jediným způsobem, kterým si myslí, že můžou lidi zastavit - násilím.“

„Takže říkáte, že je to nějaký krvežíznivý kult?“ zeptal jsem se nevěřícně.

„Hádám, že nějakým způsobem ano. Říkají mu „Pán“, věděl si to? Jako kdyby úplné podvolení se jeho příšerným žádostem mohlo nějak udržet zbytky jejich svědomí na uzdě. Jako kdyby si tam mohli sednout a předstírat, že jsou zhypnotizováni, nebo že jim je vymýván mozek. Jak kdyby na ně ale cokoli, byť jenom částečně dobrého, mohlo mít nějaký vliv?“

„Tak proč se schováváte tady, když by ses je teď mohl pokoušet všechny vyřídit?“

 „Jak bych mohl, chlapče? Jsem moták,“ vysvětlil Davison s povzdechem.

„Moták! To je to, že? Ty prostě žárlíš na sílu těch ‚šílenců v maskách‘, kterou mají nad ostatníma lidma? To je důvod, proč je tolik nenávidíš, že?“

„Ne. Nenávidím je, protože mě ušetřili, čistokrevného motáka, místo těch magicky nadaných mudlorozených tam. Nenávidím je za ty předpojaté názory soustředěné solidarity. Nenávidím je, protože se schovávají za masky, a odmítají ukázat své tváře.“

„Co s tím má co dělat skrývání své identity?“

Všechno, chlapče. Jak by člověk mohl vůbec uvažovat o respektování muže, který se stydí sám před sebou?“

Moje hrdlo vyschlo.

„Jak bys mohl vůbec uvažovat o respektování muže, který se sakra nemůže rozhodnout, co chce?“
Moje čelist spadla.

„Jak bys mohl vůbec uvažovat o respektování muže, který by nemohl vysvětlit slovo čest bez slovníku?“

Zakopl jsem, couval ke zdi, a zmateně koktal. Sotva si všiml mého ústupu, jeho oči se zafixovali na stín stojící mimo můj dosah.

Crucio,“ zašeptal hrozivý hlas s hůlkou zamířenou na cíl. Ozval se spokojený smích, když se Davison kroutil na zemi. Smrtijed pak obrátil svou pozornost na mě, otevřel svá ústa, aby znovu vyslovil smrtící kletbu.

„Ne! Počkejte! Jsem jeden z vás!“ vykřikl jsem. Srdce mi skoro prasklo.

„Dokaž to,“ zasyčel, zatím co hůlkou stále mířil na mou hlavu.

Vyhrnul jsem si rukáv od svého hábitu, a ukázal mu své předloktí. Okamžitě mi stiskl rameno a vytvořil mi novou masku.

„Tady, budeš to potřebovat.“

„A co…a co on?“ zeptal jsem se bez dechu. Nasadil jsem si tenký bílý plast na obličej, a kývl jsem Davisonovým směrem.

„Můžeš si ho vzít, jestli chceš. Je to moták, je úplně k ničemu. Dokonce ani za zabití nestojí. Ale jdi do toho, jen pro zábavu. Stejně tady nic poblíž nemáme.“

Zděšeně jsem zíral. Jen co jsem mrkl, muž v černém zmizel.

„Hele, jsi…“

„Nechci tvoji pomoc,“ zavrčel. Trhnutím mi ukázal, abych odešel.

„Poslouchej, to bylo…“

Řekl jsem, že nechci tvoji pomoc.“

Přitiskl jsem rty k sobě.

„Fajn, klidně si tady shnij, mě to nezajímá.“

 Vydal jsem se směrem na ulici, když mě zastavilo Davisonovo děsivé chichotání.

„Co je tady k smíchu?“ zeptal jsem se. Zlověstný chlad mi projel po zádech. „Co je tady, sakra, k smíchu?“

„Jen běž, chlapče, běž daleko. Jdi, a připoj se ke svým žalostným přátelům. Já v téhle uličce zemřu, zraněný a sám. Ale abych ti řekl pravdu, zemřu šťastný.“

„Zemřeš…a jsi šťastný. Věděl jsem, že si blázen.“

„Možná jsem. Ale alespoň nejsem jako ty.“

„Tím myslíš naživu?“

„Ne. Tím myslím vyděšený. Tím myslím vyděšený, ponížený a nerozhodný. Tím myslím slabý a ubohý a smutný.“

Utíkal jsem pryč od jeho myšlenek, od jeho bolesti, od jeho slov, které mě pronásledovaly jako ozvěna v mé hlavě. Jeho pronikavý řev mě následoval do nyní už prázdné ulici. Cestu k rohu lemovala mrtvá těla.

Když jsem se vydal na hrůzný festival zeleného světla a neustálých zvuků, pořád jsem na sobě měl masku.

 

Poznámka překladatelky: Cítím potřebu vysvětlit mé tykání/vykání . Dracovi tykají jak Davison tak smrtijed. Davison, protože Dracovi říká chlapče, tak uznejte, že vykání by v tomhle případě nevypadalo dobře. A smrtijed, protože je starší a měl namířenou hůlku, takže… Draco použil u oslovení k smrtijedovi vykání, protože když na vás někdo míří, jste většinou pokorní, ne? A teď Dracovo oslovování k Davisonovi. Nejdřív mu vyká, protože Davison vypadá, že je o hodně starší, ale pak přejde do tykání, protože se dozví, že Davison je moták. Myslela jsem, že to dobře vyjadřuje, že Draco k němu ztratil hodně úctu… Trochu zamotané, že?

Mimochodem moc děkuji Twilly.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 09.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola sedmá Od: teriisek - 27.08. 2012
Ten chlap měl pravdu a já se divím, že ho za to Draco nezabil, myslela jsem si, že to udělá. Možná je opravdu vyděšený víc, než si myslel. Je trochu zvláštní, že se k nim takhle (v podstatě veřejně) připojili, podle mě to nebylo úplně chytré z pozice toho, že jsou pořád ještě studenti, spíš by to asi měli tajit, ne? Díky za překlad!
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 27.08. 2012
Ale Draco i Pansy měli masky, coý by je před prozrazením mělo uchránit. A taky tam byl asi takovej zmatek, že se to mohlo utajit... Děkuji ti za komentář :)

Re: Kapitola sedmá Od: Morgana - 18.08. 2012
zaujímavé. Draco je čí ďalej, tým viac zmätený a vystrašený. je mi ho úprimne ľúto. typ človeka, akého v tejto poviedke (kapitole) predstavuje Davison mám rada, vždy sa dozviem niečo o kúsok iné a nové a zakaždým som zvedavá, ako objekt (Draco) zareaguje. vďaka, Flo
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 18.08. 2012
Já děkuji tobě. Postava Davisona se mi taky líbila, vůbec bych se nedivila, kdyby pracoval v Řádu...

Re: Kapitola sedmá Od: zelaaa001 - 18.08. 2012
otvorí to Dracovi oči? Hádam áno! byť smrťožrútom-idealistom sa si nedá, čo už. Ďakujem za krásny preklad
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 18.08. 2012
Na odpověď jestli mu to otevře oči si ještě budeš muset počkat... Děkuji za pochvalu a komentář

Re: Kapitola sedmá Od: iway - 18.08. 2012
no uplne se rochnam.. 
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 18.08. 2012
To jsem ráda... Díky :)

Re: Kapitola sedmá Od: Nade - 18.08. 2012
Myslím, že tohle Draco potřebuje. Vidět to všechno na vlastní oči a vyslechnout si názor na strach, masky, přetvářku a čest. Ten moták zemřel a přitom se posmíval Dracovi, čistokrevnému Smrtijedovi... a měl pravdu. Jsem zvědavá, co tato událost přinese do budoucna. Díky za krásný překlad.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 18.08. 2012
Určitě to k něčemu bylo a ten dne bude pokračovat i v následující kapitole. Moc ti děkuji za pochvalu mého překladu 

Re: Kapitola sedmá Od: Lachim - 18.08. 2012
Tak mám dojem, že Draco má teď v hlavě pořádný guláš. Nádherný díl.
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 18.08. 2012
Taky si to myslím, a ještě se to nebude chvíli lepšit. Moc ti děkuji za komentář :)

Re: Kapitola sedmá Od: Gift - 18.08. 2012
Motak je moc hezky napad, jak Dracovi otevrit oci, jen me napada- delis kapitoly po kratsich kouskach? Nenachazim v tom totiz ani od autorky slibovanych 5 stranek, ani jsem nevykoukala ke konci naznak na zlom deje. Ale, treba jsem jen spatne koukala:-). Utek od spinaveho pradla me pobavil, take pravidelne utikam od prace a to prave ke cteni, jsem rada, ze je to vsude podobne:-)). Moc dekuji za hezky preklad (tentokrat tedy jak tobe, tak i tve bete;-)).
Re: Kapitola sedmá Od: FlorenceMabel - 18.08. 2012
Já kapitoli nedělím, ale osmá kapitola úzce navazuje na tuhle, takže myslím, že to rozdělila autorka. Moc děkuji za pochvalu překladu (a myslím, že to ocení i Twilly). Mimochodem zrovna teď utíkám od práce na zahrádce  

Prehľad článkov k tejto téme:

provocative envy: ( Florence )10.09. 2012Kapitola devatenáctá - závěr
provocative envy: ( Florence )09.09. 2012Kapitola osmnáctá
provocative envy: ( Florence )07.09. 2012Kapitola sedmnáctá
provocative envy: ( Florence )05.09. 2012Kapitola šestnáctá
provocative envy: ( Florence )03.09. 2012Kapitola patnáctá
provocative envy: ( Florence )01.09. 2012Kapitola čtrnáctá
provocative envy: ( Florence )30.08. 2012Kapitola třináctá
provocative envy: ( Florence )28.08. 2012Kapitola dvanáctá
provocative envy: ( Florence )26.08. 2012Kapitola jedenáctá
provocative envy: ( Florence )24.08. 2012Kapitola desátá
provocative envy: ( Florence )22.08. 2012Kapitola devátá
provocative envy: ( Florence )20.08. 2012Kapitola osmá
provocative envy: ( Florence )18.08. 2012Kapitola sedmá
provocative envy: ( Florence )16.08. 2012Kapitola šestá
provocative envy: ( Florence )14.08. 2012Kapitola pátá
provocative envy: ( Florence )12.08. 2012Kapitola čtvrtá
provocative envy: ( Florence )10.08. 2012Kapitola třetí
provocative envy: ( Florence )08.08. 2012Kapitola druhá
provocative envy: ( Florence )06.08. 2012Kapitola první
. Úvod k poviedkam: ( Florence )19.07. 2012Úvod k povídce